2 Cmo 47/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Radima Novotného a JUDr. Jitky Malé ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce, bytem Adresa žalobce, zastoupený advokátem Jméno advokáta A, sídlem Adresa advokáta A, proti žalované: Jméno žalované, narozený Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, zastoupený advokátem Jméno advokáta B, sídlem Adresa advokáta B, o zaplacení 329 970 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2026, č. j. 79 Cm 88/2025-35

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradu nákladů odvolacího řízení 10 110 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2025, č. j. 79 Cm 88/2025-16 (výrok I. rozsudku) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení, a to ve výši 40 440 Kč (výrok II. rozsudku).

2. V odůvodnění rozsudku uvedl, že předmětným směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě o zaplacení směnečné pohledávky 329 970 Kč s postižnými právy ze směnky vlastní, vystavené žalovaným dne 15. 5. 2024 v Praze. Směnka nebyla do dne vydání směnečného platebního rozkazu zaplacena.

3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné a odůvodněné námitky. V námitkách namítl neexistenci směnečné kauzy - její nenaplnění. Tvrdil, že žalovaný ujednal se žalobcem zapůjčení částky 300 000 Kč a na zajištění zápůjčky v této výši žalovaný vystavil předmětnou směnku. Nicméně žalobce zápůjčku neposkytl, když žalovaný jako člen správní rady společnosti právnická osoba. následně dojednal se žalobcem poskytnutí půjčky přímo společnosti právnická osoba., a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 16.5.2024. adresa 970 Kč nebyla žalovanému nikdy poskytnuta. Dále žalovaný namítl neplatnost směnky pro absenci zákonných náležitostí, a to údaje místa, kde má být placeno, když platební místo může být určeno pouze místopisným údajem. Na předložené směnce je jako platební místo uveden údaj o bankovním účtu, což není místopisné určení platebního místa. Směnka rovněž neobsahuje srozumitelné datum vystavení směnky, když na směnce je uvedeno datum vystavení 15. 5. 2024 a z ověřovací doložky vyplývá, že žalovaný směnku podepsal dne 16. 5. 2027. Na směnce jsou tak uvedena dvě různá data vystavení směnky a důsledkem je neplatnost podle čl. I. § 75 ZSŠ. Navrhl zrušení směnečného platebního rozkazu.

4. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že žádnou smlouvu o poskytnutí zápůjčky se žalovaným neuzavřel. Písemnou smlouvu uzavřel žalobce dne 16. 5. 2024 se společností právnická osoba. a na jejím základě poskytl žalobce vydlužiteli částku 300 000 Kč. Ta byla zaslána na účet číslo č. účtu. Za označenou společnost jednal žalovaný. V čl. I. bod 5 smlouvy o peněžité zápůjčce bylo ujednáno, že nedílnou součástí smlouvy a zajištění této smlouvy je i směnka na soukromou osobu Jméno žalované. Jednalo se o směnku podepsanou 15. 5. 2024 na částku 329 970 Kč. Je zřejmé, že předmětná směnka je směnkou zajišťovací k závazku ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 5. 2024 a neslouží k zajištění jiného závazku. Jako nedůvodnou vyhodnotil žalobce námitku neplatnosti směnky pro absenci zákonné náležitosti - platebního místa, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3613/2013, který nedovodil, že směnka, kde je uvedeno, že má být plněno na bankovní účet je neplatná, stejně jako rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 29 Cdo 169/2013. Stejně neopodstatněná je i námitka neplatnosti směnky z důvodu uvedení dvou různých dat na směnce. Směnka obsahuje datum vystavení směnky 15. 5. 2024 a ověření podpisu na směnce dne 16. 5. 2024. Odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu s konstatováním, že dojde-li k podpisu směnky v jiný den, než byla směnka vystavena, nemá taková okolnost na platnost směnky vliv. Navrhl ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti.

5. Po provedeném dokazování soud prvního stupně konstatoval, že předložená směnka má náležitosti stanovené čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ). V projednávané věci žalobce uplatnil nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalovanému jako výstavci směnky. Protože směnka nebyla při splatnosti zaplacena vznikl žalobci vůči žalovanému podle čl. I. § 28 odst. 2, § 48 a § 78 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 329 970 Kč spolu se 6% úrokem ode dne splatnosti směnky do zaplacení a směnečné odměny. Protestace směnky pak není nutná podle čl. I. § 53 a § 78 ZSŠ.

6. Pokud jde o námitky žalovaného, soud prvního stupně je vyhodnotil jako nedůvodné, a to z níže uvedených důvodů.

7. Námitka neurčitosti platebního místa jako nesrozumitelného a neurčitého, když zde není uveden místopisný údaj, je nedůvodná. Na odůvodnění této námitky soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 169/2013, který uzavřel, že řešení otázky, zda jde ve směnce o domicil nebo zda jde o údaj, k jehož existenci (proto, že nejde o místopisné údaj, kterým lze vymezit platební místo), se nepřihlíží, není z hlediska posouzení platnosti směnky významné, neboť se uplatní tzv. zákonné platební místo. Současně soud odkázal zejména na zákonnou úpravu podle čl. I. § 76 odst. 3 a 4 ZSŠ, podle kterého platí, že není-li zvláštního údaje, platí, že místo vystavení je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště. Konstatoval, že nezbytnou náležitostí směnky je údaj místa, kde má být placeno s tím, že podle judikatury Nejvyššího soudu, neurčitost vymezeného platebního místa má za následek neplatnost směnky. K naplnění požadavku určitosti platebního místa přitom postačí, je-li platební místo na směnce vyznačeno alespoň s přesností obce nebo města.

8. Nicméně současně Nejvyšší soud podotýká i to, že tzv. zákonné platební místo podle čl. I. § 76 odst. 3 ZSŠ se uplatní tehdy, není-li na směnce ohledně platebního místa nic uvedeno. Je-li na směnce výslovný údaj, jímž má být vymezeno platební místo, nemohou být jeho případné nedostatky, spočívající např. v neurčitosti platebního místa, odstraněny použitím zákonného platebního místa. Není sporné, že platební místo má být vymezeno místopisným údajem, a to minimálně s přesností obce nebo města. Promítnuto do poměrů projednávané věci není pochyb o tom, že číslo účtu není místopisným údajem, a proto ho nelze považovat za určení platebního místa, resp. nelze uvažovat o neurčitosti takto vymezeného platebního místa, jež by jinak bylo důvodem pro neplatnost směnky. Uvedení čísla účtu není povinnou náležitostí, a proto nečiní směnku neplatnou.

9. Nedůvodnou shledal soud i námitku absence srozumitelného data vystavení směnky. S odkazem na ustálenou judikaturu soud uvedl, že datum vystavení směnky nemusí být dnem, kdy byla směnka skutečně vystavena, k platnosti směnky postačuje, aby datum vystavení směnky bylo datem existujícím.

10. Důvodnou nebyla shledána ani kauzální námitka žalovaného, že směnka byla vystavena jako zajišťovací a jejím účelem bylo zajištění zápůjčky ve výši 300 000 Kč, která však nebyla žalovanému poskytnuta. Soud konstatoval, že důkazní břemeno k prokázání takové námitky leží na žalovaném. Je na něm, aby uvedl konkrétní skutková tvrzení, proč nemá povinnost na směnku zaplatit. Musí v první řadě uvést obsah směnečné dohody uzavřené se žalobcem (jaké plnění směnka skutečně zajišťovala) a proč důvod směnečné dohody odpadl nebo se nenaplnil. Žalovaný byl při jednání soudu dne 4.12.2025 poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby v tomto smyslu dotvrdil. Žalovaný výzvě soudu nevyhověl, a proto neunesl důkazní břemeno ohledně kauzální námitky.

11. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a o nákladech námitkového řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. Proti rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalovaný (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Rozsudek napadl v celém rozsahu s odkazem na důvody podle § 205 odst. 2, písm. e) a g) o. s. ř. Za nesprávný má závěr soudu o nedůvodnosti námitky žalovaného, že směnka je neplatná z důvodu na směnce uvedeného neurčitého a nesrozumitelného platebního místa, když není uveden místopisný údaj. Stejně tak napadá i závěr o nedůvodnosti námitky absence srozumitelného data vystavení směnky. Žalovaný trvá na své námitce o tom, že směnka je neplatná z důvodu absence jejích zákonných náležitostí podle čl. I. § 75 ZSŠ, které v odvolání dále vyjmenovává. Údaj platebního místa je jednou z obligatorních náležitostí směnky vlastní, přičemž postačí tento údaj vyznačit na směnce s přesností obce nebo města. Jestliže takový údaj na směnce absentuje, nejedná se automaticky o směnku neplatnou, uplatní se tzv. zákonné platební místo podle čl. I. § 76 odst. 3 ZSŠ a směnka je splatná v místě vystavení. Zákonné platební místo lze však použít jen tehdy, pokud není platební místo na směnce uvedeno výslovně. Jestliže listina obsahuje údaj platebního místa, které je neurčité nebo nesrozumitelné, nelze takový nedostatek zhojit pomocí zákonného platebního místa. Ze zákona jednoznačně vyplývá, že platební místo může být určeno pouze údajem místopisným. Na předložené směnce je jako místo placení uveden údaj o bankovním účtu, což žalovaný nepovažuje za místopisný údaj o platebním místě a dovozuje, že na směnce je uveden nesrozumitelný a neurčitý údaj o platebním místě, který nelze zhojit použitím zákonného platebního místa. Podle žalovaného je směnka neplatná i z důvodu absence srozumitelného data vystavení směnky, když na směnce je uvedeno datum vystavení směnky 15. 5. 2024 a je spojeno s podpisem směnky výstavcem. Nicméně z ověřovací doložky je zřejmé, že žalovaný směnku podepsal dne 16. 5. 2024. Na listině jsou tak uvedena dvě různá data vystavení předmětné směnky, což je v rozporu s čl. I. § 75 ZSŠ a směnka je neplatná. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů námitkového řízení.

13. K odvolání žalovaného se písemným podáním vyjádřil žalobce. V úvodu podaného vyjádření rekapituloval námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu. Nesouhlasí se závěrem žalovaného, že směnka je neplatná. Pokud jde o údaj platebního místa, závěr žalovaného, že bankovní účet je platebním místem, je irelevantní. Platebním místem může být toliko místopisný údaj, a to minimálně s přesností obce nebo města. Neobsahuje-li směnka takový údaj, postupuje se podle čl. I. § 76 odst. 3 ZSŠ a uplatní se zákonem stanovené platební místo. Odkazováno je na judikaturu Nejvyššího soudu. Neopodstatněná je i námitka, že směnka je neplatná, protože na listině jsou uvedena dvě data. Žalobce rovněž odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že datum vystavení je jednou z náležitostí směnky, ale nemusí být však datem, kdy byla směnka skutečně vystavena. Dojde-li k podpisu směnky v jiný den, než byla vystavena, nemá taková okolnost na platnost směnky žádný vliv. Lze tedy shrnout, že vystavil-li žalovaný směnku 15. 5. 2024 a podepsal ji podle ověřovací doložky dne 16. 5. 2024, pak tato skutečnost nečiní směnku neplatnou. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s návrhem na plné přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek a řízení před soudem prvního stupně podle § 211, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. a neshledal odvolání žalovaného důvodným.

15. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek a správnosti závěrů soudem na základě toho přijatých.

16. Při přezkoumání napadeného rozsudku vycházel odvolací soud ze soudem zjištěného skutkového stavu věci a obsahu spisu. Dokazování neopakoval ani nedoplňoval.

17. Pokud jde o právní úpravu věci je třeba vyjít z následujících ustanovení zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ), jak ostatně správně konstatoval soud prvního stupně.

18. Podle čl. I. § 75 ZSŠ vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu 3. údaj splatnosti 4. údaj místa, kde má být placeno 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno 6. datum a místo vystavení směnky 7. podpis výstavce.

19. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

20. Podle čl. I. § 47 odst. 1 a 2 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Majitel může žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich a nebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázali.

21. Odvolací soud, jak shora již uvedeno, vyšel ze skutkového stavu věci, jak jej zjistil soud prvního stupně a je shodného náhledu na to, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, z níž žalobci podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 28 ZSŠ vznikl vůči žalovanému jako výstavci směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným příslušenstvím a směnečnou odměnou.

22. Stejně jako soud prvního stupně vycházel odvolací soud z obsahu podaných námitek, ve kterých žalovaný tvrdil, neexistenci směnečné kauzy - její nenaplnění, když žalovaný ujednal se žalobcem zapůjčení 300 000 Kč a na zajištění zápůjčky v této výši žalovaný vystavil předmětnou směnku. Nicméně žalobce zápůjčku neposkytl, když žalovaný jako člen správní rady společnosti právnická osoba. následně dojednal se žalobcem poskytnutí půjčky přímo právnická osoba., a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 5. 2024. adresa 970 Kč nebyla žalovanému nikdy poskytnuta. Dále žalovaný namítl neplatnost směnky pro absenci zákonných náležitostí, a to údaje místa, kde má být placeno a absenci srozumitelného data vystavení směnky.

23. Odvolací soud se nejprve zabýval závěry soudu ohledně námitek žalovaného, že směnka je neplatná, když neobsahuje zákonem předepsané náležitosti.

24. Pokud jde o údaj platebního místa, vycházel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která učinil z předložené směnky. Z předmětné směnky se podává, že ji vystavil žalovaný jako výstavce dne 15. 5. 2024 na řad žalobce, směnka obsahuje bezpodmínečný slib žalovaného zaplatit na bankovní účet č. č. účtu směnečnou pohledávku ve výši 329 970 Kč a den splatnosti 30. srpna 2024.

25. Nezbytnou náležitostí směnky, jak se podává z čl. I. § 75 bod 4 ZSŠ je údaj místa, kde má být placeno (platební místo), když právě v platebním místě se výstavce zavazuje směnku zaplatit. Platební místo je tak místem, kde má být směnka při splatnosti předložena k placení. Údaje o místu, kde má být placeno, nesmí být rozporné a místo, kde má být placeno nelze uvést ani alternativním způsobem. Uvedené závěry jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou již odkázal soud prvního stupně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1645/2005, 29 Cdo 3964/2007, 29 Cdo 3106/2009). K naplnění požadavku určitosti údaje platebního místa přitom postačí, je-li platební místo na směnce vyznačeno alespoň s přesností obce nebo města (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3817/2012). Pokud směnka neobsahuje výslovný údaj o platebním místu, nemá to za následek neplatnost směnka, lze-li platební místo určit alespoň podle čl. I. § 76 odst. 3 ZSŠ, v takovém případě platí, že platebním místem je místo vystavení směnky. Zákonné platební místo se uplatní pouze tehdy, není-li na směnce ohledně platebního místa výslovně nic uvedeno, je-li na směnce výslovný údaj, jímž má být vymezeno platební místo, nemohou být případné nedostatky, spočívající např, v neurčitosti či nesrozumitelnosti platebního místa, odstraněny použitím zákonného platebního místa.

26. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že platebním místem není označení čísla bankovního účtu ve spojení se jménem žalobce, na jehož řad má být placeno. Soud prvního stupně správně uzavřel, že platební místo musí být vymezeno místopisným údajem, a to minimálně s přesností obce nebo města. Ze shora uvedených závěru je zřejmé, že sporná směnka neobsahuje údaj platebního místa, když na určení místa nelze usuzovat z prohlášení výstavce, že žalobci zaplatí směnečnou sumu na označené číslo účtu. Dovodil-li soud prvního stupně, že pokud jde o splnění náležitostí směnky, lze uplatnit zákonné platební místo (čl. I. § 76 odst. 3 ZSŠ), kterým je místo vystavení směnky (adresa) a směnka není neplatná, nelze takovému závěru ničeho vytknout. Námitka žalovaného, že směnka je neplatná pro neurčitost údaje o platebním místu není důvodná.

27. Pokud jde o námitku absence srozumitelného data vystavení směnky a závěr o nedůvodnosti této námitky, nelze soudu prvního stupně rovněž vytknout žádné pochybení. Zjištěno bylo, že směnka byla vystavena dne 15. 5. 2024. Soud prvního stupně správně konstatoval, že datum vystavení směnky nemusí být dnem, kdy byla směnka skutečně vystavena. K platnosti směnky postačuje, aby datum vystavení směnky bylo dnem existujícím. Jestliže tedy je na směnce uvedeno datum vystavení 15. 5. 2024, jedná se o zcela srozumitelný údaj data vystavení směnky. Skutečnost, že žalovaný směnku podepsal dne 16. 5. 2024 (jak se podává z ověřovací doložky) nemá na platnost směnky žádný vliv.

28. Žalovaný v podaném odvolání již nikterak nebrojí proti závěrům soudu prvního stupně ohledně kauzální námitky, že plnění, které měla předmětná směnka zajišťovat, žalobce žalovanému neposkytl. Pro úplnost tedy odvolací soud shrnuje, že i v této části námitek, soud postupoval správně, když námitky vyhodnotil jako neúplné a žalovaného poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a poté, co žalovaný na poučení soudu nikterak nereagoval, konstatoval neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.

29. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně rozhodnutí o nákladech řízení jako věcně správný.

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 o. s. ř. následujícím způsobem. Ve sporu byl zcela úspěšný žalobce a tomu také svědčí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jejich výši činí podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu odměna za jeden úkon právní služby v celkové výši 9 660 Kč. Jedná se o vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 23. 3. 2026, dále náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem se jedná o částku ve výši 10 110 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání, a to ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je odvolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyčesaná právní otázka posouzena jinak. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekučně.