2 Cmo 59/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 405 494,56 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2026, č. j. 49 Cm 50/2024-90

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2025, č. j. 49 Cm 50/2024-65. Uvedl, že podáním odvolání vznikla žalovanému poplatková povinnost ve výši 20 343 Kč. Žalovaný požádal o osvobození od soudního poplatku. Jeho žádost však byla pravomocně zamítnuta. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 1. 2026, č. j. 49 Cm 50/02024-89, které bylo žalovanému doručeno dne 28. 2. 2026, vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku. Protože poplatková povinnost žalovaného nadále trvá a soudní poplatek nebyl v soudem určené lhůtě zaplacen, zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, v platném znění.

2. Proti tomuto usnesení podal žalovaný včas odvolání, navrhuje zrušení napadeného usnesení a namítá, že bylo vydáno předčasně.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 17. 7. 2025, č. j. 49 Cm 50/2024-71 vyzval soud prvního stupně žalovaného, aby uhradil soudní poplatek z jeho odvolání proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně. Na to žalovaný požádal o osvobození od soudního poplatku. Usnesením ze dne 22. 10. 2025, č. j. 49 Cm 50/2024-81, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 2. 2026, č. j. 2 Cmo 188/2025-86, nebylo žalovanému osvobození od soudních poplatků pravomocně přiznáno.

5. Výše uvedeným usnesením ze dne 20. 1. 2026 soud prvního stupně opětovně žalovaného vyzval k zaplacení soudního poplatku z jeho odvolání do shora uvedenému rozsudku. Lhůtu k dodatečné úhradě soudního poplatku soud stanovil lhůtu 15 dnů o doručení této výzvy. Ta byla doručena žalované straně dne 28. 2. 2026. K žádné úhradě nedošlo.

6. Podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích vzniká povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání dnem podání odvolání. Ve stejné lhůtě stává se tato povinnost rovněž splatnou podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. I když soudní poplatek při jeho splatnosti zaplacen není, je soud podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích povinen dát účastníkovi řízení, který je poplatníkem příslušného soudního poplatku, ještě možnost, aby soudní poplatek přece jen uhradil v soudem stanovené dodatečné lhůtě. Není-li soudní poplatek uhrazen ani v této dodatečné lhůtě, je soud povinen podle posledně uvedeného ustanovení příslušné řízení zastavit pro neodstraněnou poplatkovou překážku.

7. Z výše uvedených zjištění je zřejmé, že soud prvního stupně postupoval podle těchto zákonných ustanovení, dal žalovanému, který byl se zaplacením soudního poplatku již v prodlení, možnost, aby přece jen zaplatil soudní poplatek v dodatečné lhůtě. Věcně také soud prvního stupně projednal návrh žalovaného, aby mu byla přiznána úleva na soudních poplatcích. Když tomuto návrhu nebylo pravomocně vyhověno, dal soud prvního stupně žalovanému ještě další možnost, aby se se svou zákonnou poplatkovou povinností vyrovnal. Protože se tak ani k této výzvě nestalo, byl soud podle posledně zmíněného ustanovení zákona o soudních poplatcích povinen řízení o odvolání žalovaného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně zastavit pro trvající poplatkovou překážku.

8. Je zřejmé, že soud prvního stupně učinil všechny procesní úkony, které zákon předpisuje, a nezbývá tedy žádný, který by bylo možné ještě provést. Proto nelze nijak přisvědčit odvolací námitce žalovaného, že napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno předčasně. Soud prvního stupně nemohl za dané situace postupovat jinak, než odvolací řízení zastavit.

9. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

10. Protože v tomto odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné nutné náklady nevznikly, když v tomto řízení neučinil žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána ani jemu.