2 Cmo 61/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radima Novotného a soudců JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Jitky Malé ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného, zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 100 000 EUR s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2026, č. j. 47 Cm 63/2025-40

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 8. 2025 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 100 000 EUR s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 16. 4. 2024 na částku 1 238 462,78 EUR splatnou dne 25. 6. 2025.

2. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 28. 8. 2025 směnečný platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedl, že - aval směnky je neplatný, neboť v tomto postavení jako aval předmětnou směnku nepodepsal, - směnka nebyla předložena k placení výstavci a ani žalovanému, - směnečná listina není platná z důvodu rozporného uvedení místa placení a domicilu, - směnka je vyplněna nečitelně a není proto zřejmé, zda směnečná suma představuje částku 1 238 462,78 EUR nebo 1 239 462,78 EUR.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 7. 10. 2025 zejména uvedla, že námitka nepravého podpisu je nedůvodná a účelová, neboť žalobkyně uzavřela s výstavcem a s žalovaným Dohodu o uplatnění vyplňovacího práva směnečného, v níž výstavce a žalovaný prohlašují, že vystavili blankosměnku k zajištění nároků žalobkyně ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Vystavení směnky přitom představovalo podmínku pro čerpání úvěru. Podpisy na veškeré dokumentaci byly ověřeny pracovníkem banky. Žalovaný však nesporuje svůj podpis za výstavce a uzavření Dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného. Námitka nepředložení směnky k placení považuje žalobkyně za nedůvodnou i s odkazem na ustálenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4087/2016), přičemž nepředložení směnky k placení nebrání uplatnění práva na zaplacení směnky. Námitku týkající rozporu v domicilu a místa placení považuje žalobkyně za neurčitou, neboť v ní absentuje tvrzení, v čemž žalovaný spatřuje tento rozpor, neboť směnka je splatná v Praze u žalobkyně, které má v Praze své sídlo i několik poboček. Žalobkyně považuje určení platebního místa a domicilu na směnce za dostatečně určité neodporující směnečnému zákonu. Žalobkyně považuje rovněž za nedůvodnou námitku týkající se „nečitelné číslice 8“ ve směnečné sumě s tím, že tato námitka může být relevantní, pokud by žalobkyně požadovala zaplacení celé směnečné sumy a nikoli pouze 100 000 EUR. Pokud by součástí směnečné sumy byla číslice „9“, jednalo by se v takovém případě o excesivní vyplnění směnky nezpůsobující její neplatnost.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti a ve výroku II. přiznal žalobkyni dle úspěchu ve věci plnou náhradu nákladů řízení o námitkách ve výši 600 Kč. V odůvodnění rozsudku předně konstatoval, že směnečná listina, z které žalobkyně uplatňuje svůj nárok, je platnou směnkou obsahující veškeré náležitosti dle čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) včetně rukojemského prohlášení žalovaného dle čl. I § 31 odst. 1 ZSŠ. K námitce, že směnka nebyla předložena k placení soud prvního stupně uvedl, že nepředložení směnky nemá vliv na povinnost žalovaných ze směnky plnit. Doručení směnky se žalobou žalovanému má přitom stejné účinky jako její předložení. Pokud ani po doručení žaloby se směnkou ničeho na směnečný dluh neuhradí, nemohou se s úspěchem dovolat jejího nepředložení. Ohledně námitky týkající se „místa placení“ soud prvního stupně uvedl, že místo placení je dostačující s určením na úrovni obce (adresa) s tím, že směnka mohla být uhrazena na v jakékoli její pobočce. Není ani podstatné, zda se v rámci směnkou vymezeného platebního místa nachází více provozoven právnické osoby. I tuto námitku soud vyhodnotil za nedůvodnou. Ohledně námitky pravosti podpisu na směnce soud uvedl, že žalovaný s výjimkou směnky nezpochybnil pravost svého podpisu v ostatní předložené dokumentaci (úvěrová smlouva, dohoda o vyplňovacím právu směnečném) a to ani pravost podpisu výstavce na směnce. Žalovaný nezpochybnil ani obsah výše uvedených dokumentů. V postavení avalisty uzavřel Dohodu o uplatnění vyplňovacího práva a podepsal ji i za výstavce. S obsahem dohody vyslovila souhlas i manželka žalovaného. Z hlediska pravosti podpisu soud nehodnotí vizuální podobu a shodu ostatních markant podpisu žalovaného v důsledku absence odborných znalostí, nicméně k určitému závěru dospěl hodnocením jednotlivých důkazů. Soud prvního stupně uzavřel, že tuto námitku s odkazem na výše uvedené sdělení má za vyvrácenou. Ohledně námitky týkající číslice „8“ ve směnečné sumě považuje žalobkyně tuto námitku za nedůvodnou, když tato číslice je dostatečně určitá a čitelná. I pokud by směnečná suma byla vyplněna nezřetelně, pak se použijí výkladová pravidla a za směnečnou sumu bude považována částka nižší, tedy částka 1 238 462,78 EUR, přičemž žalobkyně požaduje pouze 100 000 EUR.

5. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém uvedl, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když ze smluvní dokumentace a ze zajišťovací směnky dovodil, že žalovaný jako fyzická osoba podepsal směnku v postavení avala. Přitom žalovaný navrhoval k provedení důkazu zadání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, který soud prvního stupně neprovedl.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 8. 4. 2026 uvedla, že soud prvního stupně dospěl ke správnému názoru, že vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví je nadbytečné, když žalovaný nesporuje své prohlášení o vystavení směnky v dohodě o vyplňovacím prohlášení směnečném, nesporuje, že vystavil směnku jako statutární orgán s tím, že vystavení směnky avalované žalovaným bylo podmínkou čerpání úvěru. Lze proto dospět k závěru, že žalovaný jako aval směnku podepsal.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ a to včetně číselného vyjádření určité směnečné sumy (čl. I § 75 bod 2 ZSŠ), přičemž zákon nikterak neukládá povinnost vyjádřit směnečnou sumu i ve slovním vyjádření a naopak. Z číselného vyjádření částky 1 238 462,78 EUR a zejména grafického vyjádření číslice „8“ lze dospět k závěru, že se jedná o číslici „8“ a nikoli o číslici „9“, i když v jejím ztvárnění a to zejména v dolní části vykazuje určité nedostatky (proto je také součástí námitek), které však nebrání ji vyhodnotit za číslo „8“. S ohledem na výše uvedené považuje i odvolací soud tuto námitku za nedůvodnou.

9. K námitce týkající se místa placení je třeba uvést, že platební místo na směnce je dostatečně určité, pokud je vymezeno alespoň uvedením obce. Pokud výstavce směnky zvolil platebním místem „Prahu“, pak takové označení je zcela dostačující a to navíc domicilované v místě remitenta směnky.

10. Ohledně námitky týkající se nepředložení směnky k placení lze plně odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a to například na prezentované rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 42087/2016, ve kterém Nejvyšší soud vysvětlil, že práva majitele vůči přímým dlužníkům ze směnky jsou právy přímými, jež nejsou podmíněna žádnými dalšími úkony ani skutečnostmi. Právo na zaplacení směnky lze proto vůči přímému dlužníku úspěšně uplatnit u soudu i tehdy, jestliže směnka nebyla prezentována k placení. Nedostatek takového předložení způsobuje vůči přímým dlužníkům pouze to, že se nedostávají se zaplacením směnečné částky do prodlení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007). V soudní praxi ostatně není pochyb ani o tom, že směnečný rukojmí – bez ohledu na to, za koho se na směnce zaručil – přímo prezentátem směnky (tedy osobou, jíž je nezbytné pro zachování práv vůči postižním dlužníkům předložit směnku k placení podle čl. I. § 38 ZSŠ) není (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 806/2010 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 1801/2010).

11. Jakkoli nemá nepředložení směnky směnečnému rukojmímu k placení žádný vliv na jeho povinnost směnku zaplatit, nelze pominout, že prezentace směnky (coby upomínacího cenného papíru) představuje – i ve vztahu ke směnečnému rukojmímu – též kvalifikovanou „výzvu k plnění“. Smyslem a účelem takového upomínacího úkonu je zejména to, aby i směnečný rukojmí měl vůbec možnost zjistit, kdo je ze směnky legitimován a případně mohl též ověřit, zda jde o směnku jím skutečně podepsanou.

12. K naplnění uvedeného účelu přitom zjevně postačí, bude-li směnka směnečnému rukojmímu předložena až po uplynutí lhůty určené ustanovením čl. I. § 38 ZSŠ, popřípadě až v samotném průběhu sporu o zaplacení směnky. Do okamžiku prezentace směnky směnečný rukojmí není (nemůže být) v prodlení s úhradou svého směnečného závazku, přičemž zaplatí-li směnku bezprostředně po prezentaci, nevznikne mu ani povinnost hradit nároky vypočtené v ustanovení čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ (úroky, útraty a směnečnou odměnu). Nezaplatí-li však směnečný rukojmí směnku ani poté, co mu byla směnka (byť opožděně) prezentována, bude naopak majitel oprávněn požadovat kromě směnečného peníze rovněž všechny výše uvedené nároky. Jejich vznik je totiž podmíněn právě tím, že dlužník směnku nezaplatí (srov. čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ), rozsah těchto nároků je pak dán přímo ustanovením čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ (6% úrok ode dne splatnosti směnky, útraty a směnečná odměna).

13. Právní následky předložení směnky k placení vůči přímému směnečnému dlužníku (a to i ve vztahu ke směnečnému rukojmímu) pak mohou nastat, jak ustáleně dovozuje judikatura (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1937/2000 a sp. zn. 29 Odo 483/2002, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 998/2009), také doručením směnečného platebního rozkazu se stejnopisem směnečné žaloby tomuto dlužníku.

14. Lze proto uzavřít, že i námitka týkající nepředložení směnky k placení je nedůvodná.

15. Zcela zásadní zůstává námitka týkající se nepravého podpisu žalovaného v postavení směnečného rukojmího na směnce, ke které žalovaný navrhl vypracování znaleckého posudku. Ve shodě s žalovaným je třeba uvést, že rozhodující soudce jistě není osobou oprávněnou k posouzení pravosti podpisu. Důkaz znaleckým posudkem lze zpravidla zadat za situace, když z jiných důkazů nelze dospět k závěru ohledně pravosti podpisu na směnce. Soud prvního stupně v dané věci provedl k důkazu Smlouvu o revolvingovém úvěru č. SU/0001/NCRVG/02/26326850 ze dne 16. 4. 2024, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout společnosti právnická osoba. (výstavci směnky) úvěr ve výši 1 000 000 EUR. V čl.IV bod 1 písm.c) smluvní strany sjednaly, že klient (výstavce směnky) předal bance blankosměnku vlastní vystavenou klientem na řad banky bez uvedení směnečné částky a data splatnosti s doložkou „bez protestu“, kterou avaloval Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného mezi bankou, klientem (výstavcem směnky) a výše uvedeným avalistou (žalovaným), která upravuje způsob vyplnění a použití blankosměnky a to ve formě a s obsahem vyhovujícím bance s tím, že na dohodě je vyjádření souhlasu manželky avalisty s poskytnutím avalu. Je třeba konstatovat, že žalovaný v postavení statutárního orgánu společnosti právnická osoba. (výstavce směnky) smlouvu podepsal a její obsah v průběhu řízení nezpochybnil včetně podpisu dlužníka (výstavce směnky). Z Dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného č. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ze dne 16. 4. 2024, kterou uzavřela žalobkyně s výstavcem směnky společností právnická osoba. a s žalovaným v postavení avalisty plyne, že výstavce vystavil ve prospěch banky blankosměnku avalovanou žalovaným k zajištění dluhů vzniklých na základě zajišťovací Smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou banka převzala. Dohoda zejména upravila podmínky a rozsah vyplňovacího práva směnečného. Žalovaný v čl.IV bod 8 prohlásil, že je seznámen s obsahem a podmínkami zajišťované smlouvy. Předmětnou dohodu podepsal zástupce žalobkyně a žalovaný v postavení statutárního orgánu společnosti právnická osoba. (výstavce směnky). Vzhledem k výše uvedenému přijal žalovaný i v postavení avalisty závazky plynoucí z předmětné dohody, jejíž obsah v průběhu řízení nezpochybnil včetně podpisu směnečného dlužníka (výstavce směnky).

16. Vzhledem k tomu, že z obsahu úvěrové smlouvy a dohody o vyplňovacím právu směnečném vyplývá, že k zajištění pohledávek banky byla úvěrovým dlužníkem vystavena zajišťovací blankosměnka s avalem žalovaného, což žalovaný v postavení statutárního orgánu společnosti právnická osoba. výslovně potvrdil a nezpochybnil pravost výše uvedených listin, které soud prvního stupně provedl jako důkaz, je třeba přisvědčit soudu, že provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví k námitce nepravého podpisu je s ohledem na výše uvedené závěry nadbytečné v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Odvolací soud proto i tuto námitku vyhodnotil jako nedůvodnou.

17. Jelikož se odvolací soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů námitkového řízení jako věcně správný potvrdil.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci v rozsahu 2 paušálních částek po 450 Kč za písemné vyjádření ze dne 8. 4. 2026 a za účast na soudním jednání dne 11. 6. 2026 dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.) Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.