2 Cmo 65/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radima Novotného a soudkyň JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Jitky Malé ve věci žalobkyně: Drift Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky o zaplacení 36 760 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2026, č. j. 53 Cm 141/2024-109

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 10. února 2025, č. j. 53 Cm 141/2024-18 se zrušuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně Jméno advokátky, advokátky, náhradu nákladů odvolacího řízení před soudy obou stupňů ve výši 62 611,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2024 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 36 760 Kč se 6% úrokem z této částky od 13. 11. 2024 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 122,53 Kč s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 13. 7. 2022. Směnka, která byla původně blankosměnkou, zajišťovala pro žalobkyni nároky vyplývající z nájemní smlouvy poškozením vozidla, jež bylo předmětem nájemního vztahu.

2. Soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a ve věci vydal směnečný platební rozkaz, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 36 760 Kč s 6 % úrokem z téže částky od 13. 11. 2024 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 122,53 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 10 738,50 Kč.

3. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu včasné námitky, ve kterých zejména uvedl, že směnka v sobě zahrnuje náhradu škody, jež byla způsobena na zapůjčeném vozidle žalobkyně, jež bylo předmětem nájemní smlouvy mezi účastníky sporu. Žalovaný uvedl, že náhrada škody je v rozporu s kogentní úpravou spotřebitelských smluv, je nemravným uplatněním nároku v rozporu s režimem poctivosti. Žalovaný v postavení spotřebitele uzavřel s žalobkyní nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem silničního vozidla v období od 13. 7. do 15. 7. 2022 s tím, že nájemné bylo zaplaceno ve výši 2 419 Kč. Žalovaný složil na účet žalobkyně částku ve výši 26 650 Kč zahrnující i kauci pro případ škody na vozidle. Žalovaný nezpůsobil na vozidle žádnou škodu s tím, že žalobkyně uplatnila svůj nárok po téměř 3 letech od uplynutí nájmu, když uplatnila vůči žalovanému náhradu škody ve výši 28 735 Kč. Vyplnění protokolu o škodě sepsaný žalobkyní považuje žalovaný za nepoctivé jednání, když uplatňuje svůj nárok bez ohledu na skutečný stav. Žalovaný vystavil ve prospěch žalobkyně zajišťovací blankosměnku a uzavřel dohodu o vyplňovacím právu směnečném s tím, že považuje celou řadu ujednání v nájemní smlouvě za neplatná mající zneužívající charakter včetně směnečné dohody. Pokud žalobkyně uplatnila vůči žalovanému náhradu škody vycházeje z „ceníku“ náhrad, pak tento „ceník“ nebyl součástí smlouvy, nýbrž součástí nepodepsané přílohy za smlouvou. Pokud žalobkyně uplatnila nárok na vydání směnečného platebního rozkazu, pak takové jednání je nemravným uplatněním nároku, když zneužila své postavení silnější strany s odkazem na § 1814 odst. 1 písm. m) o. z. Žalovaný uplatnil na žalobkyni vzájemný návrh ve výši 5 765 Kč odpovídající poměrné části kauce po započtení nájemného a smluvní pokuty za překročení rychlosti a mytí vozidla včetně zákonného úroku z prodlení. Žalovaný dále uplatnil námitku, že směnka nebyla předložena k placení. Žalovaný rovněž zpochybnil výši směnečného penízu, když není zřejmé, zda se jedná o třicet šest tisíc sedm set šedesát korun nebo o třicet šest korun a sedm set šedesát haléřů.

4. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 7. 4. 2025 označila námitky žalovaného za nedůvodné s tím, že žalovaný dne 13. 7. 2022 podepsal protokol o předání vozu a rovněž tak podepsal protokol dne 15. 7. 2022 při odevzdání vozu. Žalovaný tak vyjádřil souhlas s obsahem protokolů s tím, že stav vozu a jeho poškození mu bylo známo. Žalobkyně považuje dohodu o vyplňovacím právu směnečném za platnou, neboť byla uzavřena v okamžiku vystavení směnky, a je vystavena na „portálu zákazníka“. Žalobkyně při stanovení výše škody vycházela z ceníku s odkazem na čl. VII odst. 6 smlouvy, který je nedílnou součástí smlouvy jako příloha č.2, což potvrzuje čl. X odst. 7 smlouvy. S obsahem ceníku se mohl žalovaný seznámit před uzavřením smlouvy.

5. Soud prvního stupně ve výroku I. napadeného rozsudku ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a ve výroku II. uložil žalovanému povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobkyni ve výši 20 436,90 Kč. V odůvodnění rozsudku uvedl, že soud neshledal smlouvu o nájmu dopravního prostředku a dohodu o směnečném vyplňovacím právu za neplatné, když nedovodil, že by byly v rozporu s právní úpravou spotřebitelských smluv. Přitom nedovodil ani zneužívající charakter dle § 1814 odst. 1 písm. m) o. z. ohledně ujednání obsaženého v čl. VI odst. 12 nájemní smlouvy, neboť se nejedná o žádný způsob omezení důkazních prostředků, které má spotřebitel k dispozici. Rovněž tak nedovodil zneužívající charakter v důsledku převrácení důkazního břemene, které v námitkovém řízení tíží žalovaného. Soud uvedl, že žalovaný obsahu smluvní dokumentace, rozsahu zjištěných závad při zapůjčení vozidla a při jeho vrácení nevěnoval patřičnou pozornost. Soud ničeho neshledal z hlediska zneužití práva ve vztahu k slabší straně, ani z hlediska nemravného jednání či jednání v rozporu s principem poctivosti. Z pohledu rozsahu poškození vozidla vycházel z obsahu protokolů, které žalovaný podepsal i z pořízené fotodokumentace. V této souvislosti vyšel i z obsahu účastnické výpovědi žalovaného. Soud prvního stupně rovněž dovodil, že ceník je jako příloha součástí smlouvy. Vzhledem k tomu, že o směnečném návrhu bylo již rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, nelze pak v námitkovém řízení rozhodnout o vzájemném návrhu dle § 98 o. s. ř. Námitku týkající se nepředložení směnky k placení vyhodnotil jako nedůvodnou s odkazem na ustálenou judikaturu, rovněž za nedůvodnou považoval i námitku týkající se výše směnečného penízu. Předmětem posouzení byly pouze námitky uplatněné v rámci 15 - denní námitkové lhůty, k ostatním později uplatněným námitkám nemohl soud přihlédnout.

6. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém zpochybnil podstatu směnečného řízení, jež je žalobkyní účelově využíváno v příkrém rozporu s kogentní úpravou ochrany spotřebitele, když břemeno tvrzení a důkazní břemeno je přeneseno na žalovaného jako spotřebitele v otázce vzniku a výše škody. Ve směnečném řízení je žalovaný nucen prokazovat negativní skutečnost a to, že vozidlo nepoškodil a škoda neexistuje. Žalovaný považuje přenesení důkazního břemene ve spotřebitelském vztahu za nepřípustné. Pokud by nevystavil blankosměnku, pak by existenci a výši škody byla povinna prokazovat žalobkyně. Žalovaný považuje uzavřenou nájemní smlouvu za spotřebitelskou a současně smlouvu adhézní s tím, že setrval na svém tvrzení, že ceník nebyl součástí textu nájemní smlouvy, nýbrž tvořil její přílohu. Přitom žalovaný v okamžiku převzetí vozidla neměl dostatečný časový prostor na studium smluvní dokumentace a ani na vyjednávání o podmínkách smlouvy. V tomto případě žalobkyně zneužila svého postavení podnikatele k dosažení nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech. Žalovaný má nadále za to, že uplatnění směnky v daném právním vztahu je v rozporu s dobrými mravy, navíc žalobkyně vyčkávala téměř 2,5 roku než doplnila do blankosměnky směnečnou sumu a datum splatnosti s cílem maximalizovat důkazní nouzi spotřebitele, přičemž se jedná o učebnicový příklad šikanózního výkonu práva. Žalovaný jako spotřebitel svým podpisem výstupního protokolu stvrdil, že vozidlo předává, tento úkon však nelze vykládat tak, že jím spotřebitel uznává svou odpovědnost za jakékoliv vady a uděluje souhlas k vyplnění blankosměnky. Žalovaný současně vznesl pochybnosti o pravosti a věrohodnosti předávacích protokolů. Závěr soudu prvního stupně, že podpis na protokolu vše zhojuje, ignoruje skutečnou vůli stran, ale přímo omlouvá překvapivé a zneužívající praktiky žalobkyně. Soud prvního stupně však odepřel žalovanému předložení důkazu a to fotodokumentací z předcházející zápůjčky daného vozidla jinému klientovi s cílem vyloučit, že žalobkyně nevymáhá škodu, která existovala již dříve na vozidle. Žalovaný přitom odkázal na „nápovědu společnosti Google“, z které plyne, že inherentní vlastností aplikace Google Photos je možnost uživatelsky měnit a libovolně upravovat čas pořízení fotografie. Za této situace pak pořízené screenshoty nemají žádnou důkazní hodnotu ohledně času vzniku škody a navrhl provedení důkazu originálními digitálními soubory a autentizačními EXIF metadaty. I tento návrh soud prvního stupně zamítl. Odmítnutí provedení těchto důkazů zakládá odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) a d) o. s. ř. Přitom žalovaný na jednání dne 22. 1. 2026 výslovně popřel pravost předložených listin. V takovém případě by se důkazní břemeno ohledně pravosti předkládaných listin přesunula na žalobkyni. V této souvislosti nemůže obstát argumentace soudu, že se jedná pouze o podpůrné důkazy a klíčové jsou předávací protokoly. Soud prvního stupně v rámci provádění a hodnocení důkazů se odmítl dále zabývat případnou moderací smluvní pokuty s tím, že tato námitka byla uplatněna včas a soud je povinen se jí zabývat. Z pohledu nároku na náhradu škody soud neřešil, jaký je osud vyměněných dílů vozidla, a zda se žalobkyně v tomto případě neobohatila. Soud rovněž neřešil, zda v případě poškození vozidla se skutečně jedná o škodu, za kterou nájemce odpovídá, nebo o běžné opotřebení vozidla a žalobkyně zneužívá skrytý ceník a na úkor běžných spotřebitelů financuje neustálou obnovu své „prémiové“ flotily do stavu nového vozu.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že sjednání zajišťovací směnky nebylo bez dalšího protiprávní a nevedlo k odnětí procesních práv žalovaného, který podal včasné námitky a k nim navrhoval důkazy. Z tohoto důvodu nemohl být omezen v použití důkazních prostředků. Soud prvního stupně nevycházel v průběhu řízení z pouhého požadavku prokázání, že žalovaný nezpůsobil škodu ale z pozitivně zjištěného skutkového stavu, tj. z porovnání vozidla při převzetí a z následného vrácení s odkazem na předávací protokoly a fotodokumentaci zjištěných závad na vozidle. Soud rovněž správně zjistil, že ceník byl součástí smluvní dokumentace, se kterou se mohl žalovaný seznámit. V dané věci soud rovněž neshledal nemravný výkon práva ani zneužití směnečného institutu. Okamžik převzetí a předání vozidla zvolil žalovaný a nikoliv žalobkyně. Rozsah poškození vozidla je přitom správně zachycen v předávacích protokolech. Soud prvního stupně v rámci volného hodnocení důkazů hodnotil jako důkaz i výpověď žalovaného spolu s ostatními důkazy, přičemž je zcela na soudu, které důkazy provede a které nikoliv. Z hlediska vzniklé škody na vozidle nebylo žalovaným v průběhu řízení prokázáno, že by se jednalo pouze o běžné opotřebení vozidla, naopak z předložených protokolů vyplývá zcela odlišný závěr.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:

10. Mezi účastníky není sporným, že žalobkyně dne 13.7.2022 v 21,00 hod. přenechala žalovanému do nájmu vozidlo Karoq příslušné specifikace na dobu do 15.7.2022 (17,00 hod.). Žalovaný jako nájemce vzal na vědomí, že žalobkyně mu předala do nájmu vozidlo na základě předávacího protokolu, jež je nedílnou přílohou č. 1 smlouvy. Dle čl.VI. bod 12 si žalovaný byl vědom toho, že mu pronajímatel svěřuje vozidlo v hodnotě několika set tisíc korun českých a rozumnému uspořádání vztahů odpovídá povinnost nájemce k zajištění pohledávek pronajímatele vystavit za účelem zajištění pohledávek pronajímatele zajišťovací blankosměnku s tím, že podmínky byly dohodnuty v dohodě o vyplňovacím právu směnečném. V čl.VII strany dohodly podmínky, za kterých budou postupovat v případě škody na vozidle s tím, že v bodě 6 výslovně odkázaly na část B a to přílohu č.2 obsahující ceník náhradních dílů. V průběhu řízení u soudu prvního stupně bylo prokázáno, že smluvní strany uzavřely také dohodu o vyplňovacím právu směnečném k zajištění veškerých pohledávek žalobkyně jako věřitele z nájemní smlouvy s tím, že žalovaný v postavení směnečného dlužníka udělil žalobkyni právo k vyplnění směnečné sumy a data splatnosti. Není sporným, že žalovaný dne 15. 7. 2022 vrátil žalobkyni vozidlo, na kterém bylo shledáno poškození různého druhu zaznamenané v předávacím protokolu k vrácení předmětu pronájmu, který žalovaný podepsal. Poškození vozidla představuje odření předního alu disku, úbytek materiálu pravých zadních dveří, škrábance na předním sklu osekané od kamínků, odřený zadní nárazník a úbytek laku na zadní pravé bočnici u zadního kola.

11. Námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou postaveny na nemravném a nepoctivém jednání žalobkyně, která zneužila směnku k uplatnění a vymáhání nároku vůči žalovanému jako spotřebiteli, aniž by v tomto řízení byla povinna prokazovat existenci a výši škody, kterou žalovaný nezpůsobil. V tomto směru odkázal žalovaný na ust. § 1814 odst. 1 písm. m) o. z. Žalobkyně zneužila své postavení silnější strany k využití závislosti slabší strany, v důsledku čehož bylo dosaženo nedůvodné nerovnováhy ve vzájemném postavení. Žalovaný považuje takové jednání za rozporné s principem poctivosti a v rozporu s kogentní úpravou spotřebitelských smluv. Pokud žalobkyně použila k zajištění nároku na náhradu škody blankosměnku, pak takové jednání má zneužívající charakter, když návrh uplatnila po téměř třech letech od uplynutí doby nájmu. Ve směnečném řízení je žalovaný naopak v postavení, ve kterém musí prokazovat, že v době vrácení vozidla žádná škoda nevznikla. Žalovaný vytkl soudu prvního stupně, že v rámci důkazního řízení vycházel zejména z listinných důkazů a to z předávacích protokolů o převzetí a vrácení vozidla, z účastnické výpovědi žalovaného, aniž připustil provedení důkazu dokumentací z předcházející zápůjčky vozidla s tím, že pořízení fotodokumentace nemusí reálně zobrazovat skutečný stav a mohla být uměle vytvořena. Pokud výše uplatněného nároku vycházela z tzv. ceníku, pak tento nebyl součástí přílohy nájemní smlouvy. Žalovaný shrnul, že jednání žalobkyně je v rozporu s principem poctivosti dle 6 odst. 2 o. z. a zákazem zneužití práva dle § 8 o. z. Žalovaný dále uplatnil vzájemný návrh dle § 97 a § 98 o. s. ř., eventuelně kompenzační námitku ve vztahu ke složené kauci. Rovněž uvedl, že směnka nebyla předložena k placení a směnečný peníz uplatněný ve směnečném platebním rozkazu neodpovídá jeho výši na směnce.

12. V souladu s § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Dle § 1812 odst. 2, věta prvá o. z. k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží.

13. V souladu s § 1813 odst. 1, věta prvá o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 1813 odst. 2 o. z. zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

14. V souladu s § 1814 odst. 1 písm. m) o. z. zneužívající jsou vždy ujednání, která vylučují nebo omezují právo spotřebitele podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek, omezující důkazní prostředky, které má spotřebitel k dispozici, nebo ukládají spotřebiteli povinnost prokázat skutečnosti, které by podle zákona měl prokázat podnikatel.

15. Odvolací soud při posouzení nároku žalobkyně vycházel zejména z čl. VI. odst. 12 nájemní smlouvy, ve které smluvní strany sjednaly vystavení zajišťovací blankosměnky k zajištění pohledávek pronajímatele z dané smlouvy za podmínek sjednaných v dohodě o vyplňovacím právu směnečném. S ohledem na následná ustanovení nájemní smlouvy budou takovými pohledávkami nájemné, různé poplatky, ale zejména nároky z náhrady škody na vozidle v důsledku jeho poškození, náklady a sankce různého druhu. Ve standardním vztahu mezi účastníky právního vztahu je na pronajímateli, aby se domáhal úhrady nájemného, na poškozeném, aby se domáhal náhrady škody (na vozidle) apod. V dané věci se v případě použití směnky (blankosměnky) právní postavení žalovaného jako spotřebitele výrazně zhorší, neboť vyplněním blankosměnky se směnka stává cenným papírem, se kterým může její majitel volně disponovat, může jej u soudu uplatnit, aniž by musel v daném případě prokazovat výši škody, tj. rozsah poškození vozidla. Důkazní břemeno se tak přenáší na žalovaného v postavení nájemce vozidla, který v případě námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu je povinen tvrdit a prokazovat, že škoda (ve tvrzeném rozsahu) na vozidle nevznikla, že neporušil žádnou povinnost a škodu nezpůsobil. Vzhledem k povaze závazku nebylo vůbec nezbytné, aby pronajímatel vozidla vymáhal svůj nárok prostřednictvím směnky. Pokud tak učinil, pak došlo k významné nerovnováze práv a povinností stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je třeba konstatovat, že takové zneužití jednání ze strany žalobkyně nemůže požívat dle § 8 o. z. právní ochrany s tím, že takové jednání za podmínek § 1814 odst. 1 písm. m) o. z. za daného stavu ukládají žalovanému jako spotřebiteli povinnost prokázat skutečnosti, které by měla standardně podle zákona prokazovat žalobkyně. V důsledku toho směnečné ujednání obsažené v čl. VI. odst. 12 nájemní smlouvy považuje odvolací soud za neplatné. Odvolací soud proto nesdílí závěry soudu prvního stupně ohledně platného ujednání nájemní smlouvy a dohody o vyplňovacím právu směnečném. Není pochyb o tom, že v případě použití směnky k vydání směnečného platebního rozkazu zůstanou dlužníkovi zachovány veškeré důkazní prostředky v rámci námitkového řízení, podstatným však zůstává posouzení, zda samotné použití směnky jako takové v daném právním vztahu není zneužitím práva.

16. V této souvislosti lze odkázat na právní úpravu uvedenou v § 112 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., dle něhož ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek. K přijetí takové zákonné úpravy vedly leckdy nemravné smluvní nebo sankční úroky sjednaných úvěrů včetně nevýhodných podmínek smlouvy pro dlužníka. Přitom při původním uplatnění nároku prostřednictvím zajišťovací směnky mohl dlužník v postavení spotřebitele dobře znát rozsah poskytnutého úvěru, rozsah poskytnutého plnění i výši sjednaných smluvních úroků, případně úroků sankčních. Lze uzavřít, že nárok uplatněný z titulu poskytnutého úvěru byl do jisté míry transparentní. V předmětné věci při uplatnění nároku směnkou, jež zajišťuje náhradu škody v podobě závad různého druhu na vozidle, je obtížné požadovat na spotřebiteli, který není profesionálem v daném oboru, správné zjištění a vyhodnocení všech „závad“ na vozidle, tj. rozlišit, které závady představují nutnou amortizaci vozidla, které závady jsou „kosmetického charakteru“ a lze je pouze tzv. „rozleštit“, které závady vyžadují opravu a které již výměnu celého dílu s příslušným finančním ohodnocením. Povinnost tvrzení a důkazní snáší ve směnečném řízení žalovaný, v daném případě v postavení spotřebitele. Při uplatnění nároku ze směnky není přitom směnečný věřitel povinen specifikovat, z čeho se směnečná jistina skládá, tzn. jaké položky ze zajištěného nároku obsahuje. Z tohoto důvodu vyhodnotil odvolací soud takové ujednání jako zneužívající dle § 1814 odst. 1 písm. m) o. z., které nemůže požívat právní ochrany. Lze proto uzavřít, že i v jiných než v úvěrových vztazích, ve kterých vystupuje účastník v postavení spotřebitele, se lze domáhat neplatného právního jednání, jež má povahu zneužívajícího jednání v důsledku použití zajišťovací směnky, které ukládá spotřebiteli dle § 1814 odst. 1 písm. m) o. z. povinnost prokázat skutečnosti, které by podle zákona měl jinak prokázat podnikatel.

17. Za daného stavu proto odvolací soud postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil směnečný platební rozkaz s tím, že posouzení oprávněnosti ostatních uplatněných námitek se stalo bezpředmětným.

18. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud za podmínek § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci za použití § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu přiznaných 16 úkonů právní služby po 2 580 Kč za převzetí zastoupení, podání námitek, za písemná vyjádření ze dne 27. 5. 2025, ze dne 19. 9. 2025, ze dne 22. 1. 2026, za 4 účasti na soudních jednáních u soudu prvního stupně ve dnech 21. 8. 2025, 6. 11. 2025, 12. 1. 2026 a 22. 1. 2026, za podané odvolání ze dne 13. 3. 2026 proti vydanému rozsudku, za doplnění odvolání ze dne 13. 5. 2026, za porady s klientem přesahujících 1 hodinu doložené zápisem z jednání ze dne 7. 3. 2025, 19. 8. 2025, 17. 9. 2025 a 21. 1. 2026, za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 11.6.2026, v rozsahu poloviny úkonu právní služby za vyhlášení rozsudku ze dne 29. 1. 2026, v rozsahu 17 paušálních částek po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH a dále v rozsahu náhrady soudního poplatku za odvolání ve výši 1 845 Kč, tj. celkem 62 611,20 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za písemnou informaci ze dne 13. 5. 2025 ohledně možného uzavření smíru, neboť se nejedná o podání ve věci samé, nepřiznal náhradu za „druhé“ vyjádření ze dne 22. 1. 2026 za doplnění důkazů žalobce a považuje „obě vyjádření“ ze dne 22. 1. 2026 za jeden úkon právní služby a dále nepřiznal náhradu za poradu s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 7. 5. 2026, neboť předmětem jednání bylo doplnění odvolání s návrhem na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie a vzhledem k právnímu posouzení dalšího postupu zástupcem účastníka nepovažuje odvolací soud v takovém případě účast žalovaného za nezbytnou a tyto náklady řízení za účelně vynaložené. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.). Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.