2 Cmo 76/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Malé a soudců JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: adresa & Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO sídlem adresa insolvenční správce dlužníka Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B, narozený Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 106 003 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2026, č. j. 47 Cm 120/2025-49 Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně námitku nedostatku pravomoci soudu prvního stupně, kterou vznesli žalovaní ve vyjádření ze dne 11.3.2026, tj. ve svém prvním úkonu ve věci, s tím, že smlouva o úvěru ze dne 26. 7. 2018 uzavřená dlužníkem jako úvěrujícím a žalovaným 1. jako úvěrovaným v čl. VII. obsahuje rozhodčí doložku, na jejímž základě má věc projednat a rozhodnout stranami určený rozhodce Anonymizováno Anonymizováno.

2. Konstatoval, že předmětem řízení je zaplacení částky 106 003 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, kdy se jedná o nárok ze směnky vlastní č. 833053 vystavené dne 26.7.2018 v adresa žalovaným 1. na řad dlužníka (Jméno žalobce.), kterou žalovaný 2. avaloval, splatné 28. 2. 2024, s místem platebním u právnická osoba. v adresa.

3. Připomněl, že směnečný závazek je závazkem samostatným, zcela odděleným od případného závazku, který je důvodem jeho vzniku (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1141/2006). Okolnost, že sporná směnka zajišťuje kauzální pohledávku, ohledně níž byla sjednána rozhodčí doložka, bez dalšího neznamená, že také k projednání a rozhodnutí směnečného sporu je dána pravomoc rozhodce (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4089/2016). Aby rozhodčí doložka zakládala pravomoc rozhodce i ve směnečných sporech, je nutné, aby v textu doložky byly směnečné spory přímo zmíněny. Spor o zajišťovací směnky nelze podřazovat pod spory v souvislosti s předmětnou smlouvou, jedná se o samostatné spory s jiným právní základem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 2615/11).

4. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci svěřuje rozhodčí doložka pravomoc konkrétnímu rozhodci k rozhodování „majetkových sporů“ z uzavřené úvěrové smlouvy, příp. budoucí spory z právních vztahů založených úvěrovou smlouvou, nelze dospět k závěru, že rozhodčí doložka byla sjednána pro směnečné nároky, neboť se jedná o samostatný nárok založený jiným právní vztahem (směnečnou dohodou). Nadto žalovaný 2. nebyl smluvní stranou úvěrové smlouvy, ani smlouvu a v ní uzavřenou rozhodčí doložku neuzavřel. Případná ústní dohoda by byla podle § 3 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb. neplatná.

5. Proti tomuto usnesení se včas odvolali oba žalovaní obsahově totožnými odvoláními, v nichž navrhli jeho změnu tak, že napadené usnesení bude zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1130/2011, sp. zn. 29 Cdo 3969/2013 a sp. zn. 29 Cdo 3613/2009, dle kterých platí, že v případě sporu o zaplacení směnky, která byla vystavena k zajištění povinnost ze smlouvy o revolvingovém úvěru, resp. smlouvy o převodu obchodního podílu je podstatné, že ujednání o směnce i rozhodčí doložka byly součástí jednoho právního jednání, a proto se pravomoc rozhodce vztahovala i na spor ze směnky jakožto zajišťovacího instrumentu použití naplnění závazků plynoucích ze smlouvy. Nesprávný je závěr soudu prvního stupně, že smlouva o úvěru a na ni navazující smluvní dokumentace se nevztahuje na žalovaného 2., když nahlédnutím do dokumentace je zřejmý opak. Dohoda o směnečném zajištění i vystavení směnky přímo navazuje na smlouvu o úvěru co do označení smluvních stran a přímé vazby na dluh ze smlouvy o úvěru, jedná se o jediné právní jednání. Dohoda o směnečném zajištění neobsahuje samostatné vymezení smluvních stran, na smlouvu o úvěru obsahově přímo navazuje, jedná se o pokračování a část smlouvy o úvěru. Rozhodčí doložka a směnečné ujednání je součást téhož právního jednání. Z obsahu dokumentace vyplývá, že byla uzavřena v jeden den a jedna bez druhé by nebyla uzavřena. Nelze připustit, aby spory z úvěrového vztahu spadaly do rozhodčího řízení a směnečné uplatnění téhož dluhu nikoliv, to by vedlo k nepřípustnému štěpení jurisdikce.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného usnesení pro jeho věcnou správnost. Poukázal na autonomii směnečného závazku s ohledem na jeho abstraktnost. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4089/2016 platí, že směnečný spor může být předmětem rozhodčího řízení jen tehdy, pokud byla rozhodčí doložka výslovně sjednána i pro tento typ sporu. Odkaz žalovaných na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1030/2011 a sp. zn. 29 Cdo 3613/2009 není přiléhavý, neboť na projednávanou věc nedopadají s ohledem na skutkové okolnosti věci. Neobstojí ani názor žalovaných, že žalovaný 2. je smluvní stranou úvěrové smlouvy jako úvěrovaný, tím je výhradně žalovaný 1. Žalovaný 2. pouze jednal za žalovaného 1. jako jeho statutární orgán. I kdyby byl stranou smlouvy, pak podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2351/2007 platí, že rozhodčí doložka mezi kupujícím a prodávajícím nezakládá pravomoc rozhodce ve sporu mezi prodávajícím a třetí osobou-směnečným rukojmím. Neobstojí, ani názor žalovaných, že ujednání o směnce a rozhodčí doložka jsou součástí jednoho právního jednání a pravomoc rozhodce se proto vztahuje i na spor ze směnky jakožto zajišťovací instrumenty ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3613/2009, 29 Cdo 1130/2011, 29 Cdo 3969/2013). Terminologická provázanost na dohodě o směnečném zajištění, směnce a úvěrové smlouvě je nezbytná pro identifikaci kauzy zajištění, ale nemá žádný vliv na procesní režim směnky. Je třeba vnímat směnečnou autonomii. Pokud by strany zamýšlely podřídit směnečný závazek rozhodčímu řízení, musela by být taková vůle vyjádřena v textu rozhodčí doložky.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

8. Vyšel přitom z toho, co považoval za osvědčené již soud prvního stupně, tj. že rozhodčí doložka je v čl. VII. součástí smlouvy o úvěru č. 833053 uzavřené dne 26. 7. 2018 mezi úvěrujícím Jméno žalobce. a úvěrovaným Jméno žalované. Účastníkem této smlouvy není žalovaný 2. Ten je sice v záhlaví uveden, ale smlouvu nepodepsal za sebe jako fyzickou osobu a lze se jen domnívat, že ji podepsal za žalovaného 1. (jako úvěrovaného). K zajištění všech splatných pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru výše uvedené pak byla vystavena téhož dne blankosměnka a dohoda o směnečném zajištění s vyplňovacím oprávněním, ve které se úvěrující a úvěrovaný dohodli na způsobu jejího vyplnění a použití. Jako úvěrovaný ji podepsal žalovaný 1. Sjednaná rozhodčí doložka v čl. VII. smlouvy o úvěru je přitom definována tak, že se „smluvní strany na základě zák. č. 216/1994 Sb. dohodly, že veškeré majetkové spory z této smlouvy, i spory, které by v budoucnu vznikly z právního vztahu založeného touto smlouvu, je oprávněn rozhodovat podle právního řádu České republiky rozhodce, kterým shodně zvolili Anonymizováno Anonymizováno, adresa adresa.“ 9. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že směnečný závazek, jehož zaplacení je předmětem řízení, je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který je původem jeho vzniku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1141/2006 ze dne 28. 8. 2008). Směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje jednotlivé druhy směnek (právní teorie vymezuje rozdíly mezi směnkami pro soluto, pro solvendo a směnkami zajišťovacími), je třeba i v případě tzv. směnek zajišťovacích dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek zajištění, a nikoliv o zajišťovací závazek). Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek (čl. I § 17 zákona č. 191/ 1950 Sb.), jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z výše vymezené povahy zajišťovací směnky dále vyplývá, že plněním na zajišťovací směnku (na rozdíl od plnění z titulu ručení či zástavního práva) zajištěná pohledávka nezaniká a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky. Je-li směnkou zajištěno splnění pohledávky za třetí osobou (odlišnou od dlužníka ze směnky) (k této možnosti viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. 1 Odon 140/97), zaplacením takové směnky plní směnečný dlužník svůj vlastní dluh ze směnky.

10. Judikatura soudů vyšších stupňů k problematice pravomoci rozhodce k projednání směnečných sporů v současné době stojí na závěrech, že pro posouzení, zda spor o zaplacení směnky má být projednán v řízení před rozhodci, není určující jen to, jakou funkci sporná směnka podle ujednání účastníků plnila ve vtahu k základnímu právnímu poměru účastníka a že případný spor o takovou (mimosměnečnou) pohledávku účastníci svěřili rozhodčí smlouvou k projednání a rozhodnutí rozhodci. Okolnost, že sporná směnka zajišťuje kauzální pohledávku, ohledně níž byla sjednána rozhodčí doložka, ještě bez dalšího neznamená, že také k projednání a rozhodnutí směnečného sporu mezi účastníky je dána pravomoc rozhodce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4089/2016 z 30. 8. 2018). I Ústavní soud pak ve svých rozhodnutích ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 2615/11 nebo I. ÚS 1720/12 z 31. 5. 2012 konstatoval, že spor o zajištění směnky nelze podřazovat pod spory v souvislosti s předmětnou (obecně právní – kauzální) smlouvou, jedná se o zcela samostatné spory s jiným právním základem a je proto nutné, aby rozhodčí smlouva zakládala pravomoc rozhodce, více rozhodců nebo stálého rozhodčího soudu i ve směnečných sporech, aby v textu doložky byly směnečné spory přímo zmíněny.

11. S ohledem na výše citovaná rozhodnutí je třeba konstatovat, že závěry vyjádřené v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1130/2011, sp. zn. 3969/2013 a sp. zn. 3613/2009, na která odkazují žalovaní, byly překonány právě rozhodnutími později přijatými.

12. V projednávané věci byla rozhodčí doložka sjednána tak, že konkrétní rozhodce je oprávněn rozhodovat veškeré majetkové spory vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 833053, i spory které by v budoucnu vznikly z právního vztahu založeného touto smlouvou. Směnečný spor, který je předmětem řízení, však takovým majetkovým sporem není a na tom nic nemění ani zajišťovací charakter sporné směnky ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, ani skutečnost, že veškerá dokumentace byla uzavřena v jeden den. Jedná se o nárok zcela samostatný, založený dohodou o směnečném zajištění a vyplňovacím oprávnění blankosměnky. Nadto žalovaný 2. nebyl smluvní stranou uzavřené úvěrové smlouvy, ani v ní uzavřené rozhodčí doložky, neboť je sice v jejím záhlaví uveden, nicméně tuto nepodepsal a případná ústní dohoda by byla neplatná (§ 3 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb.). Ve vztahu k němu nelze proto dospět vůbec k závěru, že byla platně sjednána rozhodčí doložka, a byla by dána pravomoc rozhodce k rozhodnutí sporu.

13. Námitka žalovaných ve smyslu § 106 o. s. ř. o tom, že pro rozhodnutí v této věci nejsou příslušné soudy, nýbrž že žaloba má být projednána a rozhodnuto o ní v rozhodčím řízení, není, s ohledem na výše uvedené, důvodná.

14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno. Proti tomuto usnesení je možné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.