2 Cmo 79/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radima Novotného a soudců JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Jitky Malé ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně 6 zastoupená advokátem Jméno advokáta A, sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozený Datum narození žalované, bytem Adresa žalované zastoupenému advokátem Jméno advokáta B, sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C, narozený Datum narození advokáta C, bytem Adresa advokáta C o zaplacení směnečného penízu ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. dubna 2026, č. j. 39 Cm 232/2025-50 Usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1. na náhradu nákladů řízení 29 370 Kč k rukám právního zástupce žalovaného 1. a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaných zaplacení směnečného penízu ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím a odměnou s tím, že návrh uplatnila ze směnky vlastní vystavené žalovanými dne 26. června 2024 a splatné do 30. září 2024 na směnečný peníz 250 000 Kč. Soud prvního stupně nevydal směnečný platební rozkaz a nařídil jednání ve věci samé.

2. Žalovaný 1. v písemném vyjádření ze dne 19. 11. 2025 navrhl zamítnutí žaloby, neboť směnku z důvodu chybějících náležitostí nepovažuje směnku za platnou.

3. Písemným podáním ze dne 2. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu v plném rozsahu zpět a navrhla, aby soud prvního stupně řízení zastavil a rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku s tím, že náhradu nákladů nepožaduje.

4. Soud prvního stupně postupoval dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a napadeným usnesením ve výroku I. řízení zastavil, ve výroku II. přiznal žalovanému 1. náhradu nákladů řízení ve výši 39 000 Kč, ve výroku III. ve vztahu k žalovanému 2. rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku IV. rozhodl o částečném vrácení soudního poplatku ve výši 10 033,60 Kč. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které přiznal žalovanému 1. (výrok II.) odůvodnil § 146 odst.2 o. s. ř. tak, že účastník, který zaviní, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit náklady řízení. V daném případě přiznal soud žalovanému 1. náhradu nákladů v rozsahu 4 úkonů právní služby po 9 300 Kč za převzetí právního zastoupení, za repliku k předžalobní výzvě, za další poradu s klientem a za vyjádření k žalobnímu návrhu a v rozsahu 4 paušálních částkek po 450 Kč, tj. celkem 39 000 Kč.

5. Písemným podáním ze dne 29.4.2026 se žalobkyně odvolala do výroku II. o náhradě nákladů řízení a uvedla, že žalobkyně má zřejmě nárok na náhradu nákladů řízení, a to v rozsahu úkonu za převzetí zastoupení a úkonu za podané vyjádření k žalobnímu návrhu. Žalobkyně předpokládá, že při převzetí zastoupení probíhá také porada s klientem s tím, že žalovaný 1. nedoložil, že by proběhla další porada s klientem přesahující 2 hodiny. Náhradu nákladů řízení za repliku na předžalobní výzvu nepovažuje žalobkyně za účelně vynaložený náklad, když tato byla navíc uplatněna ještě před podáním žaloby. Nad rámec žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že žalovaní získali finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a dosud je nevrátili, má za to, že náhrada nákladů je v rozporu s dobrými mravy a v takovém případě je na místě postup dle § 150 o. s. ř.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

7. V souladu s § 96 odst.1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. V souladu s 96 odst.2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.

8. V souladu s § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2615/2015 ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4155/2015 ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4745/2016 ze dne 20. 1. 2017).

9. Napadeným usnesením ve výroku I. bylo řízení po zpětvzetí návrhu zastaveno, ve výroku IV. rozhodnuto o vrácení poměrné části soudního poplatku a ve výroku III. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 2. s tím, že v této části nebylo rozhodnutí napadeno odvoláním a je v právní moci. Předmětem odvolacího řízení je rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení v rozsahu výroku II.

10. Předmětnou žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 20.10.2025 uplatnila žalobkyně vůči žalovaným nárok na zaplacení směnečného penízu ve výši 250 000 Kč se 6% úrokem a se směnečnou odměnou. Poté co soud prvního stupně nepřistoupil k vydání směnečného platebního rozkazu a nařídil ve věci jednání, vzala žalobkyně písemným podáním ze dne 2. 4. 2026 žalobu v plném rozsahu zpět. Soud prvního stupně proto řízení ve výroku I. zastavil. Je třeba konstatovat, že z procesního hlediska je to žalobkyně, která zavinila zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby a nikoli některý z žalovaných pro své chování.

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netrvala na projednání žaloby a vzala ji zpět, je třeba za těchto okolností přiznat žalované náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř., neboť žalobkyně zavinila zastavení řízení a odvolací soud ani neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř.

12. Odvolací soud postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a změnil napadené rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku II. a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 1. náhradu nákladů řízení, jež vznikla před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 2 a § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř. v rozsahu 3 úkonů právní služby po 9 340 Kč dle § 7 § 11 odst. 1 písm. a), c) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, za 1 písemné vyjádření k žalobnímu návrhu ze dne 19. 11. 2025 a za další poradu s klientem přesahující jednu hodiny, jejíž průběh žalovaný 1. doložil písemným záznamem ze dne 19. 11. 2025 podepsaný žalovaným 1. a jeho zástupcem. Odvolací soud dále žalovanému 1. přiznal náhradu v rozsahu 3 paušálních částek po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. celkem 29 370 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalovanému 1. náhradu nákladů řízení v podobě repliky ze dne 19. 9. 2025 k předžalobní výzvě v období před převzetím právního zastoupení (doručeno soudu dne 22. 9. 2025). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.