216/2009

Plný text

KSUL 45 INS 798/2009 1 VSPH 216/2009-A-25 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Mgr. Miroslava Zitko, nar. 7.11.1958, bytem Hájkova 2073, 438 01 Žatec, zahájeném na návrh věřitele Komerční banka a.s., IČ 45317054, se sídlem Na Příkopě 33, čp. 959, Praha 1, zast. JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem E. Peškové 15, 150 00 Praha 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. března 2009, č.j. KSUL 45 INS 798/2009-A-19, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. března 2009, č.j. KSUL 45 INS 798/2009-A-19, se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. března 2009, č.j. KSUL 45 INS 798/2009-A-19, rozhodl v bodě I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek Mgr. Miroslava Zitka (dále jen dlužník), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Oldřicha Valtu, v bodě III. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o zjištění úpadku nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku, tj. 26.3.2009, v bodě IV. až VI. výroku vyzval jednak věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů od zjištění úpadku, tj. do pondělí 27.4.2009, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, soud vyzývá, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci. V bodě VII. výroku soud nařídil konání prvního přezkumného jednání na úterý 5.5.2009 v 13.45 hod. a zároveň svolal první schůzi věřitelů tak, že bude bezprostředně navazovat na přezkumné jednání po jeho skončení. V bodě VIII. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby nejpozději do čtvrtka 30.4.2009 předložil soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek tak, aby jej insolvenční soud mohl zveřejnit nejpozději 3 dny přede dnem přezkumného jednání, dále aby nejméně 7 dní před konáním schůze věřitelů, tj. do úterý 28.4.2009 předložil soudu písemnou zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni zjištění úpadku spolu se soupisem majetkové podstaty a smlouvou o svém profesním pojištění. V bodě IX. a X. výroku rozhodl o tom, že v rozsahu, ve kterém není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce, a že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. V bodě XI. uvědomil o tom, že insolvenční soud bude zveřejňovat svá rozhodnutí v insolvenčním rejstříku. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 18.2.2009 v 8.25 hod. byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh věřitele, který se domáhal zjištění úpadku dlužníka s tím, že má za dlužníkem splatnou vykonatelnou pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 1,477.557,30 Kč (z toho na jistině 630.289,78 Kč). Jako další věřitele navrhovatel označil exekutory JUDr. Janu Škofovou, JUDr. Marcelu Dvořáčkovou, JUDr. Jiřího Doležala, JUDr. Stanislava Pazderku, Mgr. Michala Rudého, a dále Českomoravskou stavební spořitelnu, a.s. a Finanční úřad v Žatci. Tvrdil, že všechny pohledávky jsou více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Soud vyzval dlužníka usnesením č.j. KSUL 45 INS 798/2009-A-6 ze dne 20.2.2009, aby se k připojenému návrhu vyjádřil ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení. Zároveň jej vyzval k předložení seznamu majetku a závazků dle § 104 IZ. Dlužník byl poučen, že pokud tyto své povinnosti nesplní, bude se mít za to, že není schopen plnit své peněžité závazky a nastane ze zákona právní domněnka platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ a návrh bude považován ve smyslu § 169 odst. 2 o.s.ř . za návrh, kterému nikdo neodporoval. Usnesení bylo dlužníku doručeno 16.3.2009 (vyhláškou, neboť v úložní době si dlužník na poště zásilku nevyzvedl). Dlužník zůstal do data rozhodnutí soudu nečinný. Lhůta k vyjádření a doložení seznamů uplynula marně . Nastala tedy právní domněnka platební neschopnosti dlužníka podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ. Usnesením ze dne 20.2.2009 vyzval soud známé věřitele, aby se vyjádřili, zda mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Vyjádřila se soudní exekutorka JUDr. Marcela Dvořáčková a uvedla pohledávku za dlužníkem v celkové výši 63.534,50 Kč (z toho jistina 23.192,- Kč) a Finanční úřad v Žatci s pohledávkou za dlužníkem ve výši minimálně 1.325.384,- Kč, který současně uvedl seznam nemovitostí ve vlastnictví dlužníka. Dne 24.3.2009 doručila vyjádření Českomoravská stavební spořitelna, a.s. a uvedla, že má za dlužníkem splatnou vykonatelnou pohledávku ve výši 106.877,70 Kč s příslušenstvím. Posléze ještě celkem pět dalších věřitelů přihlásilo své pohledávky za dlužníkem . Na základě těchto sdělení a přihlášek soud tedy přijal závěr, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Navíc – jak uvedl insolvenční soud – dlužníku svědčí domněnka platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, neboť rezignoval na svá práva a k řádně doručenému návrhu se ve lhůtě ani později nevyjádřil. Z tohoto důvodu soud rozhodl v bodě I. výroku usnesení o zjištění úpadku dlužníka bez toho, aby nařizoval jednání. Tento svůj postup odůvodnil ust. § 133 odst. 1 písm. a) IZ a závěrem, že jde o návrh, kterému nikdo neodporoval a jemuž plně vyhověl. Soud nespojil usnesení o zjištění úpadku ve smyslu ust. § 148 odst. 1 IZ s rozhodnutím o prohlášení konkursu, neboť dlužník se k návrhu nevyjádřil, tj. výslovně neprohlásil, že není schopen navrhnout reorganizaci podniku nebo oddlužení. Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, neboť jeho úpadek nebyl osvědčen. Na svá práva v žádném případě nerezignoval, pouze – uvádí se v odvolání - se o insolvenčním návrhu nedozvěděl, nebyl mu totiž doručen. Oznámení o uložení zásilky s napadeným usnesení mu nebylo doručeno poštou na místo trvalého pobytu, ani současného pobytu a ani na adresu sídla firmy. V době náhradního doručení byl na dovolené mimo ČR, na samotě a bez internetu, což dokládá přiložením dokladu o jejím zaplacení. Dovozoval, že podle § 133 odst. 3 IZ musí být dlužníku vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil. Krajský soud v Ústí nad Labem dlužníkovi doručoval napadené usnesení nesprávně na adresu v Žatci, Hájkova 2073, přičemž vlastník nemovitosti je od roku 2006 společnost Pharmos a.s. a dlužník již do listovní schránky nemá přístup. Tato skutečnost byla též oznámena i České poště , pobočce v Žatci. V odvolání dále tvrdil, že jeho dočasná platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby, a to společnosti Pharmos, a.s., která vymáhá po jeho manželce již zaplacené směnky ( ve věci probíhá od roku 2004 soudní řízení, jež dosud není ukončeno). Do roku 2006 dlužník platil řádně a včas veškeré své závazky, od dubna 2006 však všechny zdravotní pojišťovny, kterým fakturoval za vydané recepty v jeho lékárně , přestaly platby zasílat, neboť je zadržovaly v rozporu s § 318 o.s.ř . pro exekuci vedenou pro společnost Pharmos, a.s.. V důsledku toho, nemohl splácet své závazky. V současné době – od března 2009 opět pojišťovny řádně platí a tudíž by byl schopen postupně závazky hradit. Vrchní soud v Praze, aniž přitom nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno. Podle ustanovení § 133 odst. 1 -3 IZ o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil. Úprava rozhodování o insolvenčním návrhu v insolvenčním zákoně je vybudována na zásadě , že podá–li návrh věřitel, soud k jeho projednání vždy nařídí jednání, ledaže v důsledku shodných stanovisek účastníků insolvenčního řízení (zejména navrhujícího věřitele a dlužníka), se veřejné projednání insolvenčního návrhu při jednání soudu nejeví nezbytným a rozhodnutím bez jednání nemohou být práva účastníků insolvenčního řízení dotčena. Tato úprava důsledně navazuje – jak se podává i z důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona – na judikaturu Nejvyššího soudu k otázce, jaký význam má nařízení jednání pro rozhodnutí o prohlášení konkursu podle zákona o konkursu a vyrovnání. Jmenovitě jde zejména o rozsudek sp.zn. 29 Odo 204/2003 ze dne 31.1.2006, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že v případě věřitelského návrhu na prohlášení konkursu, se kterým dlužník nesouhlasí, je konkursní soud vždy povinen nařídit jednání, a tedy i provést dokazování podle § 122 a násl. o.s.ř . Výjimkou mohou být situace, kdy skutkový stav je mezi účastníky řízení nesporný, nebo lze o návrhu na prohlášení konkursu rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, anebo již v průběhu přípravy jednání vyjde v řízení najevo, že sporné skutečnosti nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně opodstatněných důkazních návrhů by konkursní soud nahrazoval sporné řízení o pohledávce navrhujícího nebo známého věřitele. Uvedená východiska, která jsou obsahově vtělena i do úpravy v ustanovení § 133 IZ , lze shrnout tak, že bez jednání lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout buď za předpokladu, že dlužník se v procesním úkonu adresovaném soudu jednoznačně vzdá práva na projednání věci, popřípadě udělí výslovný souhlas, obojí za předpokladu, že lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů , anebo za předpokladu, že lze plně vyhovět insolvenčnímu návrhu, kterému nikdo neodporoval. Tyto předpoklady musí být vykládány přísně restriktivně v obvyklém poměru zásady a výjimky z ní, tedy podle principu v pochybnostech vždy ve prospěch zásady a to je povinnost soudu nařídit jednání. Dále platí, že v obou případech musí být závěr o stanovisku dlužníka založen na stejné kvalitě; buď na jeho zřetelně projevené vůli, anebo na jistotě, že vůle neprojevená je důsledkem dlužníkovy rezignace na obranu proti skutečnostem, které vyplývají z insolvenčního návrhu a které osvědčují dlužníkův úpadek a proti nimž nemá co postavit. Aby mohl soud uzavřít, že dlužník – který svou vůli nevyjádřil výslovně - návrhu neodporoval, musí být se zřetelem k uvedenému splněny dva předpoklady; dlužníku musí být insolvenční návrh s výzvou k vyjádření k němu doručen zvlášť a doklad o doručení musí jednoznačně prokazovat, že dlužníku se návrh dostal, je mu znám jeho obsah a na své stanovisko k němu právě proto rezignoval. V dané věci takový závěr učinit nelze. Soud prvního stupně sice usnesením ze dne 20.2.2009, č.j. KSUL 45 INS 798/2009-A-6, vyzval dlužníka, aby se do 7 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele, aby předložil seznamy svého majetku včetně pohledávek, závazků a zaměstnanců a současně jej poučil, že jestliže se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude insolvenční návrh považován v smyslu § 169 odst. 2 o.s.ř . za návrh, jemuž nikdo neodporoval. Nicméně toto usnesení soud doručoval dlužníku poštou na adresu v Žatci, Hájkova 2073, o jejíž správnosti (ve smyslu adresy k doručování podle § 46 odst. 1 o.s.ř.) neměl žádný jiný údaj než ten, že ji věřitel uvedl v insolvenčním návrhu. Z údajů na doručence plyne, že zásilka byla doručována jako písemnost do vlastních rukou (§ 45b o.s.ř.), adresát však zastižen nebyl a obálka s písemností byla na poště uložena dne 24.2.2009, k vyzvednutí ve lhůtě do 11.3.2009. Dlužník si tuto zásilku nevyzvedl. Bez zřetele k tomu, že dlužník uplatnil zásadní výhrady k doručování na uvedenou adresu, je zřejmé, že okolnosti, za nichž bylo dlužníku doručováno, bránily tomu, aby soud prvního stupně mohl mít za splněný předpoklad, že dlužníkovo „nevyjádření se“ k insolvenčnímu návrhu je výrazem jeho znalosti obsahu návrhu a z toho plynoucí rezignace na obranu proti němu. Odvolací soud proto uzavírá, že v dané věci předpoklady pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu věřitele bez jednání splněny nebyly. Jestliže přesto soud prvního stupně o dlužníkově úpadku rozhodl bez nařízení jednání, zatížil tak insolvenční řízení zmatečnostní vadou [§ 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.], která nemůže mít za následek jiný postup, než rozhodnutí odvolacího soudu podle § 219a a §221 odst. 1 písm.a) o.s.ř ., tedy zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně . Právní závěr odvolacího soudu o podmínkách, za nichž lze o insolvenčním návrhu věřitele rozhodnout bez jednání, je závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 5. června 2009 JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: V. Jarešová