2287/2014

Plný text

KSPL 29 INS 26009/2012 KSPL 29 INS 26011/2012 1 VSPH 2287/2014-B-34 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v konkursu vedeném na majetek manželů – dlužníků F. H., a J. H., oba bytem H. S., o odvolání insolvenční správkyně JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové, sídlem Praha 1, Washingtonova 25, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2014, č.j. KSPL 29 INS 26009/2012-B-24, KSPL 29 INS 26011/2012-B-2, t a k t o : Odvolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7.11.2014, č.j. KSPL 29 INS 26009/2012-B-24, KSPL 29 INS 26011/2012-B-2, zrušil schválené oddlužení manželů – dlužníků F. H. a J. H. (dále jen dlužníci; bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníků (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), a uložil insolvenční správkyni JUDr. Mgr. Martině Jinochové Matyášové (dále jen správkyně), aby podala zprávu o hospodářské situaci dlužníků ke dni prohlášení konkursu (bod IV. výroku). V odůvodnění soud I. stupně zejména uvedl, že dne 20.6.2014 podala správkyně zprávu o plnění oddlužení za období od 6/2013 do 5/2014, z níž zjistil, že dlužníci nejsou s to splnit podmínky oddlužení, když předpoklad uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů se pohybuje jen kolem 10 % a když dlužníci nepředkládají zprávy a přehledy o svých příjmech, což se potvrdilo též na jednání konaném dne 13.8.2014, kde dlužníci potvrdili správnost uvedených zjištění. Ze zprávy správkyně ze dne 4.11.2014 soud I. stupně ověřil, že stav věci zůstal nezměněn, když se míra uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení pohybovala kolem 13 % hodnoty jejich pohledávek. Proto soud I. stupně oddlužení zrušil a na majetek dlužníků prohlásil konkurs. Proti tomuto usnesení soudu I. stupně se včas odvolala jen správkyně a požadovala jeho zrušení a současně vznesla námitky proti navazujícímu usnesení ze dne 7.11.2014 (B-25). Argumentovala především tím, že dlužníci v posledních měsících uhradili částky 9.320 Kč (v srpnu 2014), 7.000 Kč (v září 2014) a 7.000 Kč (v říjnu 2014) s tím, že při pokračujícím plnění ve výši 7.000 Kč měsíčně by byli s to uhradit nezajištěným věřitelům 30 % hodnoty jejich pohledávek. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda uvedené rozhodnutí může napadnout odvoláním správkyně, a dospěl k závěru, že nikoliv. Podle § 418 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5). Napadeným usnesením soud I. stupně reagoval na zprávy správkyně o neplnění oddlužení plněním splátkového kalendáře ze strany dlužníků (B-16, B-20, B-23), což dlužníci sami potvrdili na jednání konaném dne 13.8.2014 (B-22); proti takovému rozhodnutí – jak soud I. stupně v poučení správně uvedl – se lze odvolat. Legitimaci k podání odvolání však nemá správkyně jako osoba uvedená v § 418 odst. 4 IZ bez dalšího. Z povahy odvolání vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu I. stupně plně vyhověno a kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí soudu I. stupně, protože existenci příp. újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud I. stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní. V daném případě se zrušení oddlužení dlužníků nijak netýká práv či povinností správkyně (její insolvenční nároky nejsou napadeným usnesením jakkoliv dotčeny) a napadeným usnesením nebyla správkyni způsobena jakákoliv újma, kterou by bylo možno odstranit zrušením nebo změnou napadeného usnesení. Třeba zdůraznit, že napadené usnesení vydal soud I. stupně právě na podkladě zpráv správkyně, jejichž pravdivost dlužníci ničím nezpochybnili, přičemž skutkový stav věci zůstal nezměněn i po vydání napadeného usnesení. Správkyně jako zvláštní procesní subjekt (§ 9 písm. d/ IZ) odlišný od účastníků řízení není zástupkyní dlužníků ani věřitelů, v jejichž prospěch by mohla podat odvolání. Je tedy zřejmé, že správkyně není subjektivně legitimována k podání odvolání proti napadenému usnesení; tím by byli především dlužníci, jež však odvolání proti němu nepodali. Z těchto důvodů postupoval odvolací soud dle § 218 písm. b) o.s.ř. a odvolání správkyně odmítl. Pokud jde o námitky správkyně vznesené proti navazujícímu usnesení ze dne 7.11.2014 (B-25) vydanému asistentem soudce, jímž byla vyloučena insolvenční věc dlužnice k samostatnému projednání, rozhodl o nich soud I. stupně potvrzujícím usnesením ze dne 18.11.2014 (B-27). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání. V Praze dne 24. listopadu 2014 JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D. předseda senátu