2383/2016

Plný text

KSPH 61 INS 4210/2014 4 VSPH 2383/2015-B-24 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice R. Š. , bytem Č. P., o odvolání insolvenční správkyně JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, sídlem V Korytech 972/12, 100 00 Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 4210/2014-B-16 ze dne 16. listopadu 2015 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 4210/2014-B-16 ze dne 16. listopadu 2015 se m ě n í tak, že zní: Schvaluje se konečná zpráva a vyúčtování odměny a výdajů insolvenční správkyně ze dne 20. srpna 2015 (B-14), podle níž činí: a) příjmy majetkové podstaty 53.470,32 Kč b) výdaje majetkové podstaty 89.536,01 Kč z toho vyplaceno nezajištěným věřitelům při oddlužení 22.586,01 Kč odměna insolvenční správkyně vč. DPH 66.550 Kč hotové výdaje insolvenční správkyně 400 Kč c) částka určená k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele 0 Kč. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze „nařídil změnu zprávy o činnosti a vyúčtování insolvenční správkyně JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké“ (dále jen správkyně) tak, že: a) pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky na roveň postavené jsou uspokojeny ve výši 0 Kč, b) pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky na roveň postavené zbývá uspokojit ve výši 54.850 Kč, c) výdaje na správu majetkové podstaty jsou ve výši 0 Kč, d) zaplacené zálohy na náklady insolvenčního řízení činí 8.712 Kč, e) výnos ze zpeněžení majetkové podstaty činí 22.172,31 Kč, f) není nezpeněženého majetku, g) částečný rozvrh nebyl proveden, h) není plnění ve prospěch zajištěných věřitelů, i) nejsou jednání a právní úkony významné pro průběh insolvenčního řízení, k) nejsou věřitelé, kterým má být plněno (bod I. výroku), správkyni přiznal podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) a) odměnu částkou 45.000 Kč + DPH 21% ve výši 9.450 Kč, celkem 54.450 Kč a b) náhradu nákladů řízení podle § 7 odst. 2 vyhlášky ve výši 400 Kč (bod II. výroku), určil, že a) část odměny správkyně v rozsahu částky 8.712 Kč bude hrazena ze složených záloh na náklady insolvenčního řízení a b) zbytek odměny správkyně plus DPH ve výši 45.738 Kč a její hotové výdaje ve výši 400 Kč (celkem 46.138 Kč) platí Česká republika – Krajský soud v Praze (bod III. výroku), zrušil konkurs prohlášený na majetek dlužnice R. Š. (dále jen dlužnice) z důvodu, že majetek dlužnice nepostačuje pro uspokojení věřitelů (bod IV. výroku), uložil správkyni povinnosti uvedené v bodě V. výroku a ve zbytku schválil zprávu o činnosti správkyně (bod III. výroku). V odůvodnění usnesení Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že byl usnesením ze dne 20.3.2014 (A-10) zjištěn úpadek dlužnice a povoleno jeho řešení oddlužením a byla ustanovena správkyně, že usnesením ze dne 19.8.2014 (B-6) bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, že usnesením ze dne 20.5.2015 (B-10) bylo oddlužení zrušeno a na majetek dlužnice byl prohlášen konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný. Správkyně podala dne 20.8.2015 (B-14) konečnou zprávu a vyúčtování své odměny a nákladů a uvedla, že se po prohlášení konkursu nepodařilo zpeněžit žádný majetek, neboť dlužnice žádný majetek větší hodnoty nevlastní, za dobu, po kterou trvalo oddlužení, bylo devíti přihlášeným věřitelům zaplaceno poměrným dílem na jejich přihlášené pohledávky celkem 22.586,01 Kč. Na náklady insolvenčního řízení bylo dlužnicí složeno 8.712 Kč za 8 měsíců. Po prohlášení konkursu byla plněna do majetkové podstaty částka 22.172,31 Kč jako vypořádání z bankovního účtu dlužnice č. účtu 10597562/0300 a v majetkové podstatě dlužnice je složena částka 30.884,31 Kč. Správkyně provedla vyúčtování své odměny a náhrady hotových výdajů tak, že žádala přiznat odměnu ve výši 45.000 Kč plus DPH z této částky a za 10 přezkoumaných přihlášek žádala odměnu celkem ve výši 10.000 Kč plus DPH 2.100 Kč. K náhradě hotových výdajů vyúčtovala 400 Kč (za hovorné 200 Kč a kancelářské potřeby 200 Kč) a uvedla, že není žádného majetku, který by měl být zpeněžen a není veden žádný incidenční spor. Soud I. stupně citoval § 304 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se závěrem, že shledal důvod pro změnu konečné zprávy a vyúčtování správkyně dle § 304 odst. 4 písmeno b) IZ, neboť správkyni náleží odměna vypočtená pouze podle § 1 odst. 5 a § 3 vyhlášky ve výši 45.000 Kč a nikoliv již odměna podle § 2a vyhlášky za přezkoumané přihlášky s ohledem na znění § 4 odst. 2 vyhlášky z důvodu zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, a proto byla správkyni přiznána odměna jen ve výši 45.000 Kč, plus DPH ve výši 9.450 Kč a hotové výdaje ve výši 400 Kč. Z těchto důvodů soud I. stupně změnil konečnou zprávu i v části jejího vyúčtování a přihlédl dále k tomu, že je v majetkové podstatě složena částka 30.884,31 Kč. Ve zbytku konečnou zprávu schválil. Proti tomuto usnesení (vyjma bodu V. výroku) Krajského soudu v Praze se správkyně včas odvolala a navrhovala jeho změnu tak, že se konečná zpráva schvaluje ve znění předloženém správkyní. V bodu III. výroku považovala usnesení za nesprávné a zmatečné z důvodu, že se v majetkové podstatě dlužnice nachází celkem částka 30.884,31 Kč, soud však kalkuloval jen s částkou 8.712 Kč a ve zbytku přiznal správkyni odměnu z rozpočtových prostředků ve větším rozsahu, nežli bylo správkyní navrhováno. Dále namítala, že jí soud I. stupně přiznal kompenzaci jen ve výši 45.738 Kč a nepřiznal jí odměnu za 10 přezkoumaných přihlášek celkem ve výši 10.000 Kč, neboť jí podle § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky vznikl nárok na odměnu kombinací odměny ve výši 45.000 Kč a z počtu přezkoumaných přihlášek. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle § 304 IZ insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odst. 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření (odst. 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání zveřejní insolvenční soud vyhláškou; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům a státnímu zastupitelství, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru (odst. 3). Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí (odst. 4). Nebyly-li podány námitky proti konečné zprávě, může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 4 i bez nařízení jednání (odst. 5). Rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti těmto rozhodnutím mohou podat insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno (odst. 6). Z citovaného ustanovení je patrný postup při projednání a schválení konečné zprávy, tedy především to, že insolvenční soud nejprve předloženou konečnou zprávu s vyúčtováním předběžně sám přezkoumá a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené a teprve pak – po její úpravě – o ní uvědomí účastníky a zveřejní ji vyhláškou. Smyslem tohoto postupu je, aby konečná zpráva s vyúčtováním byla zveřejněna ve věcně správném obsahu a – nebudou-li proti ní podány žádné námitky, jimiž by bylo třeba se zabývat – mohla být schválena ve zveřejněné podobě. Jsou-li proti ní včas podané námitky, pak podle výsledku jejich projednání rozhodne insolvenční soud o konečné zprávě tak, že ji schválí (nejsou-li námitky vůči ní důvodné), nebo správci nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování (jsou-li námitky proti ní důvodné, avšak nemění její podstatu) anebo konečnou zprávu odmítne (jsou-li námitky vůči ní důvodné a konečnou zprávu mění jako celek) a správci uloží předložit konečnou zprávu novou. Odvolací soud z insolvenčního spisu zjistil, že dne 18.2.2014 (A-1) bylo zahájeno insolvenční řízení, dne 20.3.2014 (A-10) byl zjištěn úpadek dlužnice, bylo povoleno jeho řešení oddlužením a byla ustanovena správkyně, usnesením ze dne 19.8.2014 (B-6) bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, usnesením ze dne 20.5.2015 (B-10) bylo oddlužení zrušeno a na majetek dlužnice byl prohlášen konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný. Ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 24.6.2014 (B-3) vyplynulo, že správkyně do něj zařadila 10 přihlášek nezajištěných věřitelů č. 1 – 10, jež byly přezkoumány na přezkumném jednání konaném dne 11.7.2014 (B-4). Dne 20.8.2015 (B-14) předložila správkyně soudu konečnou zprávu včetně vyúčtování odměny a hotových výdajů, jež byla zveřejněna vyhláškou ze dne 7.9.2015 (B-15), v níž bylo účastníkům poskytnuto poučení o jejich právu podat námitky proti konečné zprávě správkyně ve lhůtě 15 dnů. Námitky nebyly podány, proto soud I. stupně postupoval podle § 304 odst. 5 IZ a napadeným usnesením ze dne 16.11.2015 (B-16) podle § 304 odst. 4 písm. b) IZ „nařídil změnu zprávy o činnosti a vyúčtování správkyně“. K soudem I. stupně zvolenému postupu podle § 304 odst. 4 písm. b) IZ odvolací soud především konstatuje, že přichází v úvahu všude tam, kde proti konečné zprávě s vyúčtováním byly podány námitky neměnící její základní obsah, které byly projednány na nařízeném jednání a které soud shledal důvodnými, což se projeví tak, že soud o konečné zprávě či vyúčtování prozatím nerozhodne a nařídí insolvenčnímu správci jejich doplnění nebo změnu bez nutnosti předložit novou (podstatně jinou) konečnou zprávu. V posuzované věci však žádné námitky podány (a tím méně projednány) nebyly. Jestliže si soud I. stupně následně uvědomil, že výpočet odměny správkyně neodpovídá jeho právnímu názoru, pak nebylo na místě konečnou zprávu schvalovat způsobem, že se „nařizuje změna zprávy o činnosti“, a schválit konečnou zprávu nebo vyúčtování v jiném, než ve zveřejněném znění. Z obsahu odvolání plyne, že správkyně nesouhlasila s určením nižší výše své odměny soudem I. stupně způsobem odlišným od jejího výpočtu použitého ve vyúčtování odměny. Dle názoru odvolacího soudu postupoval soud I. stupně nesprávně, pokud dospěl k závěru o jiném způsobu výpočtu odměny správkyně a dále pokračoval bez dalšího podle § 304 odst. 2 IZ a konečnou zprávu zveřejnil v insolvenčním rejstříku, aniž by předtím, postupem podle § 304 odst. 1 IZ, tuto – dle soudu I. stupně – údajnou chybu ve vyúčtování odměny správkyně odstranil. Byl-li soud I. stupně po předložení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správkyně toho názoru, že správkyně vypočetla svou odměnu nesprávným způsobem, měl postupovat podle § 304 odst. 1 IZ a vést ji k odstranění této chyby a k předložení upravené konečné zprávy, kterou by pak zveřejnil dle § 304 odst. 2 IZ. Při dodržení tohoto zákonem předvídaného postupu by byla účastníkům řízení (včetně správkyně) pravidelně zachována možnost uplatnit námitky proti způsobu určení výše její odměny, jejichž podání (v případě, že by jim nebylo vyhověno) následně legitimuje účastníky řízení podle § 304 odst. 6 IZ též k podání odvolání proti rozhodnutí o schválení konečné zprávy a tím i k přezkumu věcné správnosti takového rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu, pokud soud I. stupně takto nepostupoval a schválil konečnou zprávu a vyúčtování podle § 304 odst. 5 IZ v jiném znění, než které zveřejnil v insolvenčním rejstříku, může proti takovému rozhodnutí, podat odvolání též účastník řízení, který nepodal námitky proti konečné zprávě, s níž byl srozuměn. Opačné pojetí, jež by účastníkům insolvenčního řízení (v souladu s § 305 odst. 6 IZ) automaticky zapovídalo legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí, jímž byla schválena konečná zpráva a vyúčtování v jiném, než ve zveřejněném znění, s nímž byli účastníci řízení srozuměni a proti němuž ničeho nenamítali, by ve svém důsledku vedlo k vyloučení přezkumu věcné správnosti takového rozhodnutí a bylo by též v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Jinak řečeno, k podání odvolání proti rozhodnutí, jímž byla bez námitek schválena konečná zpráva a vyúčtování (§ 304 odst. 5 IZ), jsou legitimováni účastníci řízení také v případě, že konečná zpráva a vyúčtování byla schválena – k jejich tíži – v jiném, než ve zveřejněném znění, s nímž byli tito účastníci řízení srozuměni a proti němuž námitky nepodali (§ 304 odst. 2 IZ); blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.4.2015, sp. zn. KSPH 37 INS 3081/2010, 4 VSPH 40/2015-B. Pokud jde o podstatu věci, zda i v insolvenčním řízení, v němž došlo ke zrušení schváleného oddlužení s následným prohlášením konkursu na majetek dlužnice, má správkyně nárok na odměnu též dle § 2a vyhlášky z počtu přezkoumaných přihlášek, zastává odvolací soud názor ve smyslu č.l. 95 zák. č. 1/1993, Ústavy České republiky, že rozhodným je především text zákona (§ 38 odst. 1 IZ) a nikoliv text prováděcí vyhlášky (§ 4). Pro určení odměny správkyně v posuzované věci jsou proto rozhodná tato ustanovení: Podle § 38 odst. 1 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Citované ustanovení jasně stanoví, že v případě konkursu – tedy bez zřetele k tomu, zda k němu došlo primárně prohlášením konkursu na majetek dlužníka nebo zda se tak stalo až sekundárně přeměnou reorganizace v konkurs či zrušením oddlužení s následným prohlášením konkursu – se výše odměny insolvenčního správce určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Jelikož bylo zahájeno insolvenční řízení dne 18.2.2014 (A-1), není pochyb o tom, že se na daný případ uplatní vyhláška ve znění účinném od 1.1.2014. Pokud by však šlo o insolvenční řízení zahájené do 31.12.2013, v němž do tohoto data bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku a došlo i k přezkoumání přihlášek pohledávek správcem, pak by byla odměna insolvenčního správce určována dle znění vyhlášky platného do 31.12.2013 a v takovém případě by se plně uplatnily právní závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.7.2013, sp. zn. KSPL 29 INS 9586/2010, 3 VSPH 1681/2012-B; to však není tento případ, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno až po 1.1.2014. Podle § 4 vyhlášky pokud dojde k přeměně reorganizace v konkurs, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však částku určenou podle § 2. Ustanovení § 2a tím není dotčeno (odst. 1). Pokud dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však částku určenou podle § 3 (odst. 2). Z toho, že do § 4 odst. 1 vyhlášky byla s účinností od 1.1.2014 vložena věta druhá, dle níž ustanovení § 2a tím není dotčeno, nelze dle názoru odvolacího soudu dovozovat, že by se § 2a vyhlášky neuplatil také v případech prohlášení konkursu po zrušení schváleného oddlužení, jen proto, že taková (toliko) deklaratorní věta nebyla vložena též do § 4 odst. 2 vyhlášky, neboť zde není žádného rozumného důvodu k tomu, aby v konkursech byly insolvenční správcové odměňováni odlišně. Ostatně, i kdyby věta druhá nebyla do § 4 odst. 1 vyhlášky vložena, nic by to nezměnilo na tom, že dle § 38 odst. 1 IZ má v případě konkursu insolvenční správce vždy právo na odměnu počítanou z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Jinak řečeno, insolvenční správce má nárok na další odměnu podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. též v případě konkursu prohlášeného na majetek dlužníka po zrušení schváleného oddlužení (§ 418 IZ). V posuzované věci, v níž bylo oddlužení zrušeno a na majetek dlužnice byl prohlášen konkurs, je proto třeba určit celkovou odměnu správkyně podle § 1 vyhlášky (z výtěžku zpeněžení) a podle § 2a vyhlášky (z počtu přihlášek). V daném případě odvolací soud zjistil, že po zrušení schváleného oddlužení dlužnice byl řešen její úpadek nepatrným konkursem, a že soud I. stupně správně určil část odměny správkyně podle § 1 odst. 5 vyhlášky ve výši 45.000 Kč plus DPH 21% ve výši 9.450 Kč, celkem 54.450 Kč, s ohledem na výši výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (§ 283 odst. 1 IZ) určenému k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (§ 1 odst. 3 vyhlášky) částkou 22.172,31 Kč (z ní by činila odměna jen částku 5.543,08 Kč). Dále zjistil, že do seznamu přihlášených pohledávek ze dne 24.6.2014 (B-3) bylo zařazeno 10 přihlášek nezajištěných věřitelů č. 1 – 10, jež byly přezkoumány na přezkumném jednání konaném dne 11.7.2014 (B-4), proto by správkyni měla správně náležet také odměna ve výši 10.000 Kč za 10 přihlášek nezajištěných věřitelů č. 1 – 10, plus DPH 21% ve výši 2.100 Kč, celkem 12.100 Kč. Odměna správkyně tak správně činí 66.550 Kč, což také přesně odpovídá částce vyčíslené správkyní v konečné zprávě (B-14). Pokud jde o příjmy a výdaje uvedené v konečné zprávě ze dne 20.8.2015 (B-14), shledal je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně věcně správnými. Celkové příjmy majetkové podstaty činí 53.470,32 Kč a sestávají z částky 22.586,01 Kč (splátky oddlužení), z částky 8.712 Kč (zálohy na nároky správkyně) a z částky 22.172,31 Kč (plnění po prohlášení konkursu). Celkové výdaje majetkové podstaty pak činí 89.536,01 Kč a sestávají z částky 22.586,01 Kč, jež byla vyplacena nezajištěným věřitelům při oddlužení, z odměny správkyně v určené částce 66.550 Kč a z jejích hotových výdajů ve výši 400 Kč (200 Kč hovorné a 200 Kč kancelářské potřeby). Pokud jde o bod IV. výrok napadeného usnesení, jímž soud I. stupně konkurs zrušil z důvodu, že majetek dlužnice nepostačuje na uspokojení jejích věřitelů, shledal ho odvolací soud dílem nepřezkoumatelným, neboť nebyl vůbec odůvodněn, a dílem předčasným, neboť usnesení o schválení konečné zprávy, jež mu nutně předchází a z něhož se podávají rozhodné skutečnosti o nedostatku majetku dlužnice, dosud nenabylo právní moci. Proto nemůže obstát bod IV. výroku usnesení o zrušení konkursu včetně na něm závislém bodu V. výroku ukládající správkyni povinnosti v souvislosti se zrušením konkursu podle § 313 odst. 2 IZ. Na základě uvedených zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud shledal odvolání správkyně důvodným a dospěl k závěru o správnosti předložené konečné zprávy včetně vyúčtování její odměny a výdajů. Proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů správkyně schválil ve znění správkyní předloženém. Rozhodnutí o tom, v jaké míře hradí stát nároky správkyně podle § 38 odst. 2 IZ, vydá soud I. stupně až po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy v rozhodnutí, jímž se konkurs zrušuje (§ 308 IZ). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 19. února 2016 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková