239/2010

Plný text

KSPA 48 INS 2641/2009 1 VSPH 239/2010-B-144 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka PERLA, bavlnářské závody, a.s., sídlem Ústí nad Orlicí, Lochmanova 64, o odvolání věřitele VELVETA, a.s. sídlem Varnsdorf, Palackého 2760, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 26. ledna 2010, č.j. KSPA 48 INS 2641/2009-B-91, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 26. ledna 2010, č.j. KSPA 48 INS 2641/2009-B-91, se potvrzuje. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích odvolal z funkce člena věřitelského výboru věřitele č. 51 – VELVETA a.s. (dále jen odvolatel) a konstatoval, že na jeho místo nastupuje do věřitelského výboru dosavadní náhradník věřitel č. 5 – VEBA, textilní závody a.s., Broumov. V odůvodnění zejména uvedl, že usnesením ze dne 18.6.2009 (A-19) zjistil úpadek dlužníka a byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka a dne 9.10.2009 byl na schůzi věřitelů ustanoven čtyřčlenný věřitelský výbor, jehož členem se stal odvolatel a jeho náhradníkem byl zvolen věřitel č. 5 – VEBA, textilní závody a.s. Dne 30.11.2009 obdržel soud I. stupně podání insolvenční správkyně JUDr. Evy Mlčochové (dále jen správkyně), v němž ho správkyně upozornila na to, že odvolatel byl od roku 2002 majoritním akcionářem dlužníka, tedy osobou jej ovládající a tvořící s ním koncern. Podobné podání obdržel soud I. stupně též od věřitelů Citibank Europe plc. a A1 TRADING, s.r.o. Z výročních zpráv odvolatele soud I. stupně zjistil, že odvolatel vlastnil v roce 2002 68,3 % základního kapitálu (akcií) dlužníka, v roce 2003 vlastnil 73 %, v letech 2004 až 2007 vlastnil 65,3 % a v roce 2008 vlastnil 74,7 % základního kapitálu (akcií) úpadce. Ze smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 18.12.2008 dále zjistil, že odvolatel převedl na Ing. Josefa Kroupu 480.178 ks akcií na majitele v nominální hodnotě po 500 Kč, tedy v nominální hodnotě 240.089.000 Kč, což činí právě 74,7 % základního kapitálu dlužníka. Z protokolu o předání listinných akcií ze dne 4.5.2009 zjistil, že uvedený den předal odvolatel akcie Ing. Josefu Kroupovi. Z uvedených zjištění soud I. stupně dovodil, že odvolatel byl minimálně od roku 2002 majoritním akcionářem dlužníka a dle § 66a odst. 3 písm. a) a c) obch. zák. byl též jeho ovládající osobou a mohl prosazovat jmenování nebo volbu či odvolání většiny osob, které byly členy statutárního anebo dozorčího orgánu dlužníka a že ve smyslu § 66a odst. 7 věta druhá obch. zák. pak dlužník s odvolatelem tvořili koncern. Soud I. stupně konstatoval, že smlouva o převodu akcií byla uzavřena pět měsíců před podáním insolvenčního návrhu a k převodu akcií došlo několik dní před zahájením insolvenčního řízení (12.5.2009), že se dlužník dostával od roku 2002 postupně do úpadku, přičemž odvolatel po celou tuto dobu vykonával či mohl vykonávat vliv na řízení nebo provozování podniku dlužníka. Soud I. stupně posoudil věc podle § 59 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle něhož členy ani náhradníky věřitelského výboru nemohou být osoby, u nichž je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, přičemž na základě demonstrativního výčtu se za tyto osoby považují taktéž akcionáři vlastnící dlužníkovy akcie v souhrnné hodnotě více než desetiny základního kapitálu dlužníka, a také osoby tvořící s dlužníkem koncern. Ačkoliv již není odvolatel většinovým akcionářem dlužníka, jeho ovládající osobou a netvoří s ním koncern, s ohledem na skutečnost, že jím byl po dobu několika let a těsně před zahájením insolvenčního řízení, dospěl soud I. stupně k závěru, že u odvolatele jsou dány závažné důvody k pochybnostem o jeho nepodjatosti vůči dlužníkovi. Kdyby tyto skutečnosti soud I. stupně včas zjistil, odvolatele by nepotvrdil do funkce člena věřitelského výboru. Protože však okolnosti zpochybňující důvěryhodnost odvolatele vyšly najevo až posléze, postupoval soud I. stupně podle § 63 odst. 3 IZ a odvolal odvolatele z funkce člena věřitelského výboru s tím, že na jeho místo nastoupil náhradník podle § 65 odst. 2 IZ. Důvodem pro odvolání odvolatele z funkce člena věřitelského výboru tak byly pochybnosti o jeho nepodjatosti vůči dlužníkovi a to, že jeho další setrvání ve věřitelském výboru by mohlo mít negativní vliv na rychlé, hospodárné a co nejvyšší uspokojení všech věřitelů. Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že do skončení schůze věřitelů nebyla proti jeho volbě vznesena žádná námitka a že v době zahájení insolvenčního řízení nevlastnil žádné akcie dlužníka a nevlastní je ani nyní. Soudu I. stupně vytýkal, že nesprávně aplikoval § 59 odst. 2 a 3 IZ, neboť tak mohl učinit jen do skončení schůze věřitelů, a nikoliv až po třech měsících, a nesprávně aplikoval též § 63 odst. 3 IZ, neboť neporušil ani nezanedbal žádné povinnosti člena či předsedy věřitelského výboru. Nesouhlasil s tím, že v odůvodnění napadeného usnesení byly uvedeny podrobnosti smlouvy o převodu cenných papírů a předávacího protokolu, neboť tvoří předmět jeho obchodního tajemství, a s poukazem na průběh insolvenčního řízení dovozoval nesprávný postup soudu I. stupně. Insolvenční správkyně JUDr. Eva Mlčochová ve vyjádření k odvolání vyvracela právní závěry odvolatele a akcentovala, že odvolatel po dobu více jak 6 let vlastnil akcie dlužníka, jimiž ho rozhodujícím způsobem ovládal, a zbavil se jich až 7 dní před podáním insolvenčního návrhu. Proto se ztotožnila se soudem I. stupně v tom, že důležitým důvodem pro odvolání odvolatele z funkce člena věřitelského výboru je jeho podjatost vůči dlužníkovi, kterou lze zjistit i kdykoliv později v průběhu řízení. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům : Podle § 63 odst. 3 IZ z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání povinností, může insolvenční soud odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků. Může tak učinit i bez návrhu; podá-li však tento návrh schůze věřitelů, insolvenční soud mu vyhoví, je-li návrh v souladu se zákonem. Z citovaného ustanovení vyplývá, že k odvolání věřitelského výboru nebo některého z jeho členů může dojít též z důvodů, jež nemají původ v porušování nebo zanedbávání povinností. Za takové důležité důvody lze považovat zejména zdravotní či jiné důvody (např. zahraniční cestu), které věřiteli trvale nebo alespoň dlouhodobě znemožňují výkon jeho funkce (např. též důvody, pro něž by bylo třeba věřiteli ustanovit opatrovníka podle § 29 o.s.ř.), ale též důvody uvedené v § 59 odst. 2 a 3 IZ, pro něž by ho nebylo možno potvrdit do funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru, a to i přesto, že by takové důvody vyšly najevo až po skončení schůze věřitelů, na které došlo k potvrzení jeho volby. Nelze totiž přehlédnout, že rozhodnutí, jímž je potvrzena volba člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 57 odst. 3 IZ), má povahu rozhodnutí vydaného v rámci výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ) a nelze je napadnout odvoláním (§ 91 IZ), na rozdíl od rozhodnutí, jímž insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 59 odst. 3 IZ), proti němuž je odvolání naopak přípustné (§ 59 odst. 4 IZ; blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.11.2009, sp.zn. KSPH 37 INS 1460/2009, 2 VSPH 367/2009-B). Pokud insolvenční soud zjistí, že v důsledku nově zjištěných skutečností nemůže dřívější rozhodnutí vydané v rámci výkonu dohlédací činnosti obstát, změní je nebo přijme nové, event. jiné rozhodnutí. Zjistí-li insolvenční soud, že u věřitele byl dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti nebo důvěryhodnosti anebo o tom, zda je k výkonu funkce způsobilý (§ 52 odst. 2 a 3 IZ), je taková skutečnost důležitým důvodem podle § 63 odst. 3 IZ, pro nějž ho lze odvolat z funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru. V dané věci není pochyb o tom, že odvolatel byl od roku 2002 většinovým akcionářem dlužníka a přestal jím být až v roce 2009, a to 7 dní před podáním insolvenčního návrhu. Za této situace se též odvolací soud ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, že u odvolatele, jenž byl majoritním akcionářem dlužníka, vůči dlužníkovi byl ovládající osobou a s dlužníkem tvořil koncern, v důsledku čehož ho rozhodujícím způsobem ovládal v době, kdy se dlužník dostal do úpadku, jsou dány pochybnosti o jeho nepodjatosti vůči dlužníkovi ve smyslu § 59 odst. 2 IZ, a tím i důležité důvody, pro odvolání odvolatele z funkce člena věřitelského výboru. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 18. května 2010 JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová