2744/2008

Plný text

KSPA 48 INS 2744/2008 1 VSPH 33/2009 KSPA 48 INS 2744/2008 1 VSPH 33/2009-B-25 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Robina Ferkla, nar. 8.2.1983, bytem v Anenské Studánce 38, o odvolání České kanceláře pojistitelů se sídlem v Praze 5, Štefánikova 248/32, identifikační číslo 70099618, zast. Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Brně, Radnická 14/16, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č.j. KSPA 48 INS 2744/2008–B-17 ze dne 25. listopadu 2008 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č.j. KSPA 48 INS 2744/2008–B-17 ze dne 25. listopadu 2008 se m ě n í tak, že přihláška pohledávky České kanceláře pojistitelů ve výši 2.138.238,58 Kč ze dne 20.11.2008 se neodmítá. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, v insolvenčním řízení dlužníka Robina Ferkla (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPA 48 INS 2744/2008–B-17 ze dne 25.11.2008 rozhodl, že přihláška pohledávky věřitele České kanceláře pojistitelů (dále jen odvolatel) ze dne 20.11.2008 ve výši 2.138.238,58 Kč se odmítá (bod I. výroku), a že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku). V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu dne 21.11.2008 byla doručena přihláška pohledávky odvolatele v celkové výši 2.138.238,58 Kč s tím, že jde o zákonný regresní nárok daný ustanovením § 24 odst. 2 písm. b) v návaznosti na ustanovení § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) ve znění platném do 31.12.2007. Odvolatel tvrdil, že dlužník je odpovědný za škodu způsobenou provozem nepojištěného vozidla dle § 420 a § 427 občanského zákoníku, neboť předmětnou škodnou událost dne 15.4.2006 zavinil a byl provozovatelem předmětného škodícího vozidla. Pohledávka, jež byla dle § 583 občanského zákoníku splatná do 30.7.2008, je tvořena jistinou ve výši 2.134.477,00 Kč a zákonným úrokem z prodlení od 31.7.2008 do 5.8.2008 ve výši 3.761,58 Kč. Soud nejprve zkoumal, zda odvolatelův nárok je pohledávkou, kterou musí věřitel přihlásit, a zda byl přihlášen včas. Vyšel přitom z toho, že v insolvenčním řízení lze pohledávku uplatnit podáním přihlášky dle § 173 až § 177 insolvenčního zákona (dále též jen IZ), pohledávky za podstatou a pohledávky postavené jim na roveň se uplatňují přímo vůči insolvenčnímu správci dle § 203 až § 204 IZ. Dalším zvláštním typem jsou podřízené pohledávky uvedené v § 172 IZ. Vedle toho existují pohledávky, na které se hledí jako na přihlášené, ačkoli jejich přihláška podána nebyla - např. pohledávka manžela dlužníka vzniklá po prohlášení konkurzu vypořádáním společného jmění manželů (§ 275 IZ) nebo neuspokojená část zajištěné pohledávky (§ 299 odst. 1 IZ), popř. pohledávky vyplývající z účetnictví dlužníka, jedná-li se o úpadek finančních institucí podle části druhé Hlavy IV. IZ (§ 373 odst. 1 a § 385 odst. 1 IZ). V daném případě odvolatel uplatnil pohledávky zákonného regresního nároku vyplývajícího z § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném do 31.12.2007, podle kterého Česká kancelář pojistitelů (dále též jen Kancelář pojistitelů) poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle citovaného zákona. Ustanovení § 24 odst. 8 citovaného zákona ve znění do 31.12.2007 (v současném znění se jedná o odst. 9) stanovovalo, že výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři pojistitelů vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), nárok na náhradu toho, co za něho plnila včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří pojistitelů vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním nároku. Vůči pohledávce náhrady podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a vlastník vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda; řidič je takovým solidárním dlužníkem, pokud za tuto škodu odpovídá. Citovaný zákon v současném § 24 odst. 4 ve větě druhé stanoví, že pohledávka Kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění podle odstavce 2 písm. b) a c) se považuje za pohledávku, na kterou se podle zvláštního právního předpisu (jímž je dle zákonného odkazu insolvenční zákon) hledí jako na přihlášenou. Podle názoru soudu prvního stupně je však nutno toto ustanovení interpretovat tak, že na zde uvedenou pohledávku Kanceláře pojistitelů se hledí jako na pohledávku přihlášenou, jen pokud vznikla po zahájení insolvenčního řízení. Při výkladu, že tato pohledávka se vždy (bez ohledu na dobu jejího vzniku) považuje za přihlášenou, by došlo k neodůvodněnému zvýhodňování jednoho konkrétního věřitele, a tudíž by takový závěr byl v rozporu se zásadami insolvenčního řízení zakotvenými v § 5 písm. a) a b) IZ. Kancelář pojistitelů má dle insolvenčního zákona stejné postavení jako ostatní věřitelé, kteří musejí své pohledávky přihlásit, a proto musí mít také stejnou možnost dosáhnout uspokojení své pohledávky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení. Není důvodu pro výhodu spočívající v tom, že takové své pohledávky přihlásit nemusí a může s nimi do řízení prakticky kdykoli v jeho průběhu vstoupit. Proto Kancelář pojistitelů musí pohledávku z titulu regresního nároku vzniklou před zahájením insolvenčního řízení uplatnit stejným způsobem jako věřitelé ostatních pohledávek téhož postavení (pohledávek, jež nepodléhají režimu pohledávek za podstatou), tj. musí ji do insolvenčního řízení řádně přihlásit dle § 173 a násl. IZ. Vyslovený závěr podporuje podle názoru soudu i okolnost, že zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném do 31.12.2007 v § 24 odst. 3 větě druhé stanovil, že pohledávka Kanceláře pojistitelů z titulu nároku na náhradu za plnění podle odstavce 2 písm. b) a c) se považuje za pohledávku za podstatou podle zvláštního právního předpisu - podle zákona o konkurzu a vyrovnání, dle jehož § 31 odst. 2 písm. h) jsou pohledávkami za podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkurzu, i pohledávky za podstatou označené za ně zvláštním právním předpisem (v tomto případě zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Regresní pohledávka Kanceláře pojistitelů tedy byla v režimu konkursního řízení pohledávkou za podstatou, pouze vznikla-li po prohlášení konkurzu, a proto v režimu insolvenčního řízení, v němž věřitelé přihlašují pohledávky již od jeho zahájení, je nutno dovodit, že za přihlášenou lze mít jen takovouto pohledávku vzniklou po zahájení řízení. Smyslem současného znění § 24 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není podle názoru soudu prvního stupně nic jiného, než umožnit uspokojení i takové regresní pohledávce, která vznikla po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek a již tedy (bez viny věřitele) není možno včas přihlásit. V daném případě z obsahu přihlášky a z podání odvolatele ze dne 20.11.2008 plyne, že ten z garančního fondu v období od 11.1. do 8.11.2007 uhradil částku 2.134.477,- Kč České pojišťovně, a.s., na kterou byla delegována povinnost vyřídit pojistnou událost a která jménem věřitele a na jeho účet plnila náhradu škody. Touto výplatou vznikl odvolateli regresní nárok vůči dlužníku dle § 24 odst. 8 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění platném do 31.12.2007, a proto dopisem ze dne 27.6.2008 vyzval dlužníka k uhrazení celé dlužné částky do 30.7.2008. Protože insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu dlužníka dne 16.7.2008, je zřejmé, že odvolatelova regresní pohledávka vznikla před zahájením tohoto řízení, do nějž ji proto měl řádně a včas přihlásit, a to, i kdyby ještě nebyla splatnou (dle § 173 odst. 3 IZ lze přihlásit i pohledávku nesplatnou). Usnesením ze dne 6.8.2008 zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a o povolení oddlužení a současně vyzval věřitele, aby do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí, tj. do dne 5.9.2008, přihlásili své pohledávky, a to s poučením o následcích opožděného podání přihlášky dle § 173 odst. 1 IZ. Odvolatel však podal přihlášku své pohledávky k poštovní přepravě až dne 20.11.2008, a tedy po uplynutí lhůty stanovené k podání přihlášek. Protože ohledně takto opožděné přihlášky pohledávky nastal dle § 173 odst. 1 IZ následek, že se k ní nepřihlíží, postupoval soud podle § 185 IZ a rozhodl o jejím odmítnutí a uvědomil odvolatele o ukončení jeho účasti v řízení. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Odvolatel nesouhlasil s výkladem soudu prvního stupně, na němž založil svůj závěr o tom, že jeho regresní pohledávku vůči dlužníku by bylo možno považovat v insolvenčním řízení za přihlášenou, jen pokud by vznikla až po zahájení tohoto řízení. Je přesvědčen o tom, že této pohledávce přiznává § 24 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla statut pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení ex lege bez jakýchkoli podmínek, a tudíž z něj (s ohledem na takto výslovnou dikci) nelze dovodit nic jiného, než že se považuje v insolvenčním řízení za přihlášenou bez ohledu na to, kdy vznikla. Svoji pohledávku proto odvolatel (ve smyslu § 165 odst. 2 IZ) nebyl povinen uplatnit přihláškou a soud prvního stupně se jí měl bez dalšího (i bez přihlášky) zabývat. Taková důsledná interpretace a aplikace § 24 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se podle odvolatele nijak nepříčí zásadám insolvenčního řízení, když respektuje postavení dané pohledávky jako pohledávky vymezené v § 165 odst. 2 IZ – pohledávky, o níž zákon stanoví, že se na ni (za splnění zákonných podmínek) v insolvenčním řízení hledí jako na přihlášenou a že s ní v tomto řízení musí být naloženo dle § 165 odst. 1 IZ, tj. stejně jako s těmi, jež byly uplatněny přihláškou. Tento výklad nenastoluje žádnou nepřípustnou nerovnost věřitelů v insolvenčním řízení, a to ani z hlediska výše uspokojení odvolatelovy pohledávky, když jde o pohledávku uspokojovanou ve stejném rozsahu jako ostatní pohledávky, jež přihlášce podléhají. Navíc je zřejmé, že interpretační pravidla zakotvená v § 5 IZ se uplatní pouze za situace, kdy zákonné ustanovené připouští více různých výkladů. V daném případě se ovšem o takový případ zjevně nejedná, neboť dikce předmětného ustanovení zvláštního předpisu je zcela jednoznačná a žádnou další interpretaci svého obsahu nepotřebuje a ani neumožňuje, tím méně interpretaci užitou soudem prvního stupně, jež v rozporu s hmotným právem vede ke znevýhodnění odvolatele ve prospěch ostatních věřitelů. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně napadeným usnesením dle § 185 IZ odmítl jako opožděnou odvolatelovu přihlášku ze dne 20.11.2008 doručenou mu dne 21.11.2008, jíž uplatnil ve výši 2.134.477,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3.761,58 Kč jako svůj regresní nárok vůči dlužníku dle § 24 odst. 8 ve spojení s § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění platném do 31.12.2007. V přihlášce a v současně podaném „Návrhu na výkon dohlédací činnosti v souladu s § 11 v návaznosti na § 189 IZ“ a „Návrhu na vydání opravného usnesení“ z téhož dne odvolatel ohledně vzniku svého nároku uvedl, že dlužník dne 15.4.2006 zavinil dopravní nehodu, jež způsobila smrtelné zranění jeho spolujezdkyně a hmotnou škodu na voze účastníka nehody, a za toto jednání byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Blansku č.j. 3 T 177/2006-231 ze 3.11.2006 uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví. Protože pro vozidlo (motocykl) dlužníka jakožto jeho provozovatele nebylo v době nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vznikla odvolateli dle § 24 odst. 2 cit. zákona povinnost zaplatit poškozenému z garančního fondu vzniklou škodu. Toto plnění v celkové výši 2.134.477,00 Kč provedla jménem odvolatele Česká pojišťovna, a.s. jakožto jeho člen pověřený vyřízením pojistné události, jíž odvolatel k 8.11.2007 tuto částku uhradil. Uvedeným plněním z garančního fondu vzniklo odvolateli vůči dlužníku (dle § 24 odst. 8 cit. zákona v rozhodném znění) právo na jeho náhradu. V návrzích ze dne 20.11.2008 odvolatel také uvedl, že na tuto jeho pohledávku, k jejíž úhradě do 30.7.2008 dlužníka dopisem ze dne 27.6.2008 marně vyzval, se dle § 24 odst. 4 cit. zákona v současném znění hledí pro účely insolvenčního řízení jako na přihlášenou. Nesouhlasil proto s tím, že tato jeho pohledávka, přestože je přihlášena ex lege a má právo na uspokojení jako ostatní nezajištěné pohledávky, nebyla v insolvenčním řízení vzata v potaz, když nebyla přezkoumána a nebyla ani pojata do usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře ze dne 1.10.2008, a požadoval její zařazení do seznamu pohledávek a opravu usnesení ze dne 1.10.2008, jíž by tato pohledávka byla do splátkového kalendáře zahrnuta. Soud prvního stupně z důvodů vyložených v odůvodnění napadeného usnesení dovodil, že odvolatelem zmiňované ustanovení věty druhé § 24 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se uplatní, jen pokud právo na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) nebo c) tohoto zákona vzniklo po zahájení insolvenčního řízení, a protože odvolatelův regresní nárok vůči dlužníku vznikl ještě před zahájením tohoto řízení, musí v něm být (stejně jako ostatní pohledávky, jež nepodléhají režimu pohledávek za majetkovou podstatou) řádně uplatněn přihláškou. To se však nestalo, neboť přihlášku pohledávky podal odvolatel po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku, a tudíž jde o opožděnou přihlášku, k níž se dle § 173 odst. 1 IZ nepřihlíží a jíž je proto nutné dle § 185 IZ odmítnout. Uvedené právní závěry soudu prvního stupně však odvolací soud nesdílí, a to z následujících důvodů: Odvolatel jakožto Česká kancelář pojistitelů uplatňuje vůči dlužníku jako provozovateli vozidla dle § 28 odst. 8 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (ve znění účinném do 31.12.2007) právo na náhradu za plnění podle § 24 odst. 2 písm. b) téhož zákona (tedy právo na náhradu za plnění poskytnuté odvolatelem z garančního fondu za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti). Ustanovení § 24 odst. 4 věty druhé tohoto zákona – v jeho znění účinném od 1.1.2008, kdy nabyl účinnosti i insolvenční zákon – stanoví, že pohledávka České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění podle odstavce 2 písm. b) a c) se považuje za pohledávku, na kterou se podle zvláštního předpisu, jímž je dle zákonného odkazu insolvenční zákon, hledí jako na přihlášenou. Podle § 165 IZ věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak (odstavec 1). Zákon může stanovit, že podle odstavce 1 se uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky (odstavec 2). Citovaný § 165 odst. 2 IZ výslovně předpokládá možnost speciální právní úpravy, jíž insolvenční zákon či jiný zákon ustanoví, že věřitelé určitých pohledávek, které jinak náleží mezi pohledávky, jež mohou být v insolvenčním řízení dle § 165 odst. 1 IZ uspokojovány, jen jsou-li řádně uplatněny přihláškou, mají právo na takové uspokojení bez toho, že by byly do insolvenčního řízení postupem dle § 173 a násl. IZ přihlašovány – jejich přihlášky se nepodávají a bez dalšího jim přísluší postavení pohledávek přihláškou uplatněných. Takový speciální režim zákon vztahuje např. na pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka, je-li jím banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo anebo pobočka zahraniční banky podle § 367 odst. 1 písm. f), které se podle § 373 odst. 1 IZ pokládají (okamžikem prohlášení konkursu) za přihlášené podle insolvenčního zákona, a obdobně tak činí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ohledně odvolatelem uplatňovaného nároku na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Ten v § 24 odst. 4 větě druhé prohlašuje předmětnou regresní pohledávku za pohledávku, která se podle insolvenčního zákona (tj. ve smyslu § 165 odst. 2 IZ) považuje za přihlášenou. Protože však výslovně nestanoví, že takovýto režim se na danou pohledávku vztahuje, jen pokud vznikla až po zahájení insolvenčního řízení, a s ohledem na jednoznačnou dikci ustanovení není podle názoru odvolacího soudu prostoru k interpretaci, jež by k závěru o takovémto omezení jeho dosahu vedla, není možný jiný závěr, než jaký odpovídá legitimnímu očekávání dotčeného věřitele, a sice, že pohledávka České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se považuje v insolvenčním řízení za přihlášenou bez ohledu na to, kdy vznikla. To platí pro každou fázi insolvenčního řízení právě i s ohledem na to, že dané pohledávce (ani kdyby vznikla až po rozhodnutí o úpadku) nepřiznává zákon povahu pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň (viz výčet pohledávek tohoto pořadí v § 168 a 169 IZ), jež se dle § 203 IZ v insolvenčním řízení přihláškou neuplatňují, a proto se tato pohledávka, bez ohledu na dobu svého vzniku (a bez přihlášky) uspokojuje v insolvenčním řízení (dle § 165 odst. 1 IZ) jako ostatní nepřednostní pohledávky téhož pořadí. Současně však s přihlédnutím ke všem těmto okolnostem nutno dovodit, že předmětnou regresní pohledávku České kanceláře pojistitelů lze považovat v insolvenčním řízení za přihlášenou (a je tak nutno s ní nakládat), jen pokud byla v tomto řízení věřitelem uplatněna (což se v posuzovaném případě nejpozději odvolatelovými podáními ze dne 20.11.2008 stalo), popř. pokud věřitelův požadavek na její úhradu dlužníkem vyšel v řízení jinak najevo, a musí se tak vždy stát způsobem umožňujícím zaujmout kvalifikované stanovisko k její pravosti a výši, neboť teprve tehdy je dán procesní podklad k tomu, aby mohla být přezkoumána. Protože je odvolací soud z výše uvedených důvodů přesvědčen o tom, že pohledávka České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se v insolvenčním řízení zásadně (bez ohledu na dobu svého vzniku) nepřihlašuje, nepřichází v úvahu zkoumat, zda věřitel, který takovou pohledávku přesto přihlásil, podal její přihlášku včas. Ohledně takové přihlášky pohledávky proto nemůže nastat (dle § 173 odst. 1 IZ, ani z jiného zákonného důvodu) následek, že se k ní v insolvenčním řízení nepřihlíží, a proto soud prvního stupně v daném případě neměl žádného důvodu odmítat odvolatelovu přihlášku a rozhodnout o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení. Pouze pro úplnost dlužno poznamenat, že odvolatelova přihláška byla správně zařazena do oddílu P insolvenčního rejstříku (jako P5), do nějž ovšem mělo být zařazeno i napadené rozhodnutí, jež se této přihlášky týká, a tomu pak mělo odpovídat jednací číslo tohoto dokumentu (viz § 215c odst. 7 a § 215d odst. 4 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy). Pokud jde o odvolatelem vznesený požadavek na přezkoumání jím uplatněné pohledávky vůči dlužníku, je z výše uvedených důvodů zjevně opodstatněný. Veden těmito úvahami a zjištěními postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 30. dubna 2009 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová