278/2010

Plný text

KSLB 76 INS 7992/2009 1 VSPH 278/2010-A-29 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužnice Moniky Hovorkové, bytem Jablonné v Podještědí, Petrovice 38, zahájené na návrh navrhovatele SLAVIA INVEST, a.s., sídlem Praha 6 – Veleslavín, Křenova 439/7, zastoupeného Mgr. Petrem Konečným, advokátem, sídlem Praha 1, Revoluční 8, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 17. března 2010, č.j. KSLB 76 INS 7992/2009-A-24, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 17. března 2010, č.j. KSLB 76 INS 7992/2009-A-24, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, zamítl insolvenční návrh, jímž se SLAVIA INVEST, a.s. (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku Moniky Hovorkové (dále jen dlužnice), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení soud mj. uvedl, že se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice s tím, že má vůči ní splatné pohledávky ve výši 551.180,93 Kč sestávající z jistiny ve výši 119.906,99 Kč, z úroků z prodlení ve výši 426.473,94 Kč (vyčíslených ke dni 3.11.2009) a z náhrady nákladů řízení ve výši 4.800 Kč a eviduje vůči ní též pohledávky z exekučního řízení a že dlužnice není schopna plnit své splatné závazky ani dalším věřitelům. Navrhovatel uvedl, že jeho pohledávky za dlužnicí mu byly přiznány rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16.5.2001, č.j. 19 Cm 433/97-65, jenž nabyl právní moci dne 5.7.2001, dle něhož byla dlužnici stanovena povinnost strpět uspokojení pohledávek z prodeje nemovitostí a podle kterého je již vedeno exekuční řízení u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 Nc 4921/2005. Za další věřitele dlužnice označil navrhovatel ZEPTER INTERNATIONAL, s.r.o., Československou obchodní banku, a.s., Město Česká Lípa, Telefónica O2 Czech republic, a.s., GE Money Bank, a.s., Českou televizi a DEBTINVEST LIMITED. Dlužnice s insolvenčním návrhem nesouhlasila a bránila se mu tvrzením, že pohledávka navrhovatele byla částečně uhrazena v rámci exekučního řízení vedeného proti jejímu synovi Lukáši Hovorkovi a dokládala to potvrzením jeho zaměstnavatele, dle něhož bylo ke dni 12.1.2010 uhrazeno 122.519 Kč, a že prodejem jejího spoluvlastnického podílu na nemovitostech by se uhradily její dluhy, avšak dražební jednání bylo z důvodu zahájeného insolvenčního řízení odročeno. Uvedla, že insolvenční návrh považuje za nespravedlivý, neboť její závazek je již exekučně vymáhán vůči jejímu synovi, a že navrhovatel neponížil své pohledávky vůči ní o částky jím uhrazené. Soud I. stupně zjistil, že navrhovatel má za Lukášem Hovorkou jako osobním dlužníkem (jde o právního nástupce Pavla Hovorky) splatnou pohledávku vzniklou ze smlouvy o úvěru ze dne 16.11.1993, reg.č. A 30630, jež byla uzavřena mezi Pavlem Hovorkou a Komerční bankou, a.s. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26.5.2003, č. 4191-9522-03-A z Komerční banky, a.s. na GE Money Bank, a.s., od níž ji navrhovatel nabyl smlouvou o postoupení pohledávky 12.7.2005. Zaplacení úvěrové pohledávky za Pavlem Hovorkou bylo zajištěno zástavním právem váznoucím na nemovitostech v kat. ú. Petrovice v Lužických horách zapsaných na LV č. 119 podle zástavní smlouvy ze dne 16.11.1993, kterou podepsala též dlužnice jako jejich bezpodílový spoluvlastník. Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16.5.2001, č.j. 19 Cm 433/97-65, jenž nabyl právní moci dne 5.1.2001, byla Pavlu Hovorkovi uložena povinnost zaplatit žalobci (Komerční bance, a.s.) částku 119.906,99 Kč s 30% úrokem z částky 118.899,32 Kč od 22.11.1997 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, dlužnici byla uložena povinnost strpět uspokojení pohledávky žalobce vůči Pavlu Hovorkovi pro případ nezaplacení pohledávky výtěžkem z prodeje zastavených nemovitostí a dlužnici spolu s Pavlem Hovorkou byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4.800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného. Dále soud I. stupně zjistil, že exekuce vedená vůči Pavlu Hovorkovi (nyní vůči Lukáši Hovorkovi) je vedena též pro náhradu nákladů řízení ve výši 4.800 Kč. Pokud šlo o pohledávky z exekučního řízení, navrhovatel je ničím nedoložil. Z vyjádření věřitelů soud I. stupně zjistil, že za dlužnicí mají splatné pohledávky Československá obchodní banka, a.s. ve výši 23.768,33 Kč (pro tuto pohledávku se vede exekuční řízení), GE Money Bank, a.s. ve výši 48.049,43 Kč, Česká televize ve výši 7.620 Kč a Celní úřad Česká Lípa ve výši 400 Kč. Z provedeného šetření měl soud I. stupně za prokázané, že dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, avšak navrhovatel neprokázal, že má za dlužnicí peněžitou pohledávku po lhůtě splatnosti, neboť dospěl k závěru, že jeho pohledávka není pohledávkou peněžitou, když má podle rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem pouze oprávnění vynutit si exekučně zpeněžení zástavy ve vlastnictví dlužnice k uspokojení zástavou zajištěné pohledávky ve výši 551.180,93 Kč. Pokud šlo o pohledávku na úhradu nákladů řízení ve výši 4.800 Kč, dospěl k závěru, že náklady řízení jsou dle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím jistiny a sdílejí s ní stejný režim uspokojení jako pohledávka sama, tedy že je nelze uspokojit jinak, než z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí. Z toho dovodil, že pohledávka navrhovatele vůči dlužnici není pohledávkou peněžitou a v souvislosti s ní nelze uvažovat o prodlení dlužnice s jejím placením. Proto postupoval podle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh zamítl z důvodu, že insolvenční navrhovatel neprokázal svoji aktivní legitimaci k němu, ačkoliv úpadek dlužnice měl za osvědčený. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že ve věci úspěšné dlužnici žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že zjistí úpadek dlužnice, neboť měl zato, že byly splněny podmínky pro jeho zjištění. Dle navrhovatele lze vztáhnout závěr soudu I. stupně o tom, že nemá za dlužnicí peněžitou pohledávku, jen na pohledávku, kvůli níž má dlužnice povinnost strpět prodej zastavených nemovitostí, a nikoliv na přisouzenou náhradu nákladů řízení ve výši 4.800 Kč, k níž je dlužnice osobně povinna bez jakéhokoliv omezení, co do možnosti jejího uspokojení, neboť jde o samostatný nárok. Poukazoval na znění § 2 písm. g) IZ, z něhož dovozoval, že i zajištěný věřitel je oprávněn přihlásit do insolvenčního řízení svůj nárok ze zajištění. Uvedl, že jeho pohledávka dodnes nebyla uspokojena, neboť exekutorem strhávaná mzda Lukáši Hovorkovi mu dosud nebyla vydána. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle § 105 IZ je věřitel, jenž podává insolvenční návrh, povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. V této souvislosti je třeba uvést, že insolvenční řízení náleží mezi ty druhy občanského soudního řízení, jež nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka, a že doložením existence své splatné pohledávky věřitel prokazuje, že je podle § 97 odst. 3 IZ osobou oprávněnou podat insolvenční návrh. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, závisí v tomto řízení nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale základním předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby věřitel připojil k návrhu všechny listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Pokud se věřiteli nepodaří prokázat oprávnění k podání insolvenčního návrhu, soud insolvenční návrh zamítne podle § 143 odst. 1 IZ bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka. Dále je třeba uvést, že dle ustálené judikatury vyjádřené například pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998 sp. zn. Cpjn 19/98 publikovaného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jež se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, jež se však vzhledem ke shodě řešené problematiky uplatní i pro výklad insolvenčního zákona, nevylučuje povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (na vydání rozhodnutí o úpadku), aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Obdobně postupuje i v případech, kdy jsou osvědčovány tvrzené pohledávky dalších věřitelů. Otázkou dokazování ke zjištění existence pohledávky insolvenčního navrhovatele se zabývalo mj. též usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.10.2008, sp. zn. KSOS 34 INS 556/2008, 3 VSOL 115/2008-A, dle něhož povaha řízení o insolvenčním návrhu vylučuje provádění dokazování ke zjištění existence pohledávky insolvenčního navrhovatele či jiného věřitele vůči dlužníku; ustanovení § 86 IZ tím není dotčeno. Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné připomenout, že podle § 143 odst. 1 a 2 IZ zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, věřitel nedoloží, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebude osvědčen úpadek dlužníka. Jak plyne z napadeného usnesení, jehož závěry jsou popsány shora, insolvenční soud zamítl insolvenční návrh jen proto, že navrhovatel neprokázal existenci splatné peněžité pohledávky za dlužnicí, neboť jím dokládané pohledávky takovou povahu nemají. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně, jež zůstala odvoláním nezpochybněna, a na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k názoru, že navrhovatel svoji splatnou pohledávku za dlužnicí doložil. Pokud jde o vykonatelný nárok navrhovatele spočívající v tom, že dlužnice je povinna strpět zpeněžení nemovitostí, jichž je spoluvlastnicí, pro pohledávku směřující původně za (osobním dlužníkem) Pavlem Hovorkou (bod II. výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16.5.2001, č.j. 19 Cm 433/97-65) vyčíslenou navrhovatelem částkou 551 180,93 Kč, je odvolací soud – shodně se soudem I. stupně – toho názoru, že uvedený nárok není splatnou pohledávkou ve smyslu § 105 IZ a navrhovatele neopravňuje k podání insolvenčního návrhu směřujícího vůči dlužnici. Shora uvedený závěr lze dovodit z toho, že zástavní dlužník je osobou, která je povinna strpět, aby k úhradě závazku osobního dlužníka vůči zástavnímu věřiteli bylo použito výnosu z prodeje jejího majetku (výnosu z prodeje zástavy). Při realizaci uhrazovací funkce zástavního práva je tak zástava majetkem sloužícím ke krytí dlužníkova osobního závazku bez zřetele k tomu, že osobní dlužník mezitím za podmínek, za nichž zástavní právo zůstává zachováno, vlastnictví zástavy pozbyl, nebo že vlastníkem zástavy nikdy ani nebyl. Z uvedeného zřetelně plyne oslabení vlastnického práva ve prospěch práva zástavního; vlastník zástavy (zástavní dlužník) je totiž povinen použít zástavu ke krytí cizích dluhů (k uspokojení pohledávky zástavního věřitele vůči osobnímu dlužníku). Zástavní právo má v první řadě funkci zajišťovací; zabezpečuje pohledávku zástavního věřitele již od okamžiku svého vzniku, vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby pohledávku zástavního věřitele dobrovolně splnil, a zástavnímu věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna. Nebyla-li pohledávka zástavního věřitele řádně a včas splněna, uplatní se uhrazovací funkce zástavního práva; zástavní věřitel je oprávněn uspokojit se ze zástavy, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady své pohledávky z majetku dlužníka. Zástavní věřitel je proto oprávněn podat návrh na zpeněžení zástavy podle § 165a obč. zák. ve veřejné dražbě (zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách) nebo soudním prodejem zástavy podle § 200y a násl. o.s.ř., event. může svoji pohledávku zajištěnou zástavním právem přihlásit do již zahájeného vykonávacího řízení (§ 336f o.s.ř.) nebo insolvenčního řízení (§ 166 IZ); k podání insolvenčního návrhu směřujícího vůči zástavnímu dlužníku však legitimován není, neboť insolvenční řízení není řízením primárně určeným pro zpeněžení zástavy. Pokud jde o splatnou pohledávku navrhovatele ve výši 4.800 Kč, vyplývá její existence z bodu III. výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16.5.2001, č.j. 19 Cm 433/97-65, jenž nabyl právní moci dne 5.1.2001, dle něhož byla dlužnice zavázána zaplatit společně a nerozdílně spolu s Pavlem Hovorkou náhradu nákladů uvedeného nalézacího řízení. Ostatně tato pohledávka je též předmětem exekučního řízení vedeného vůči dlužnici jako povinné u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 Nc 4921/2005 a je nepochybně osobním závazkem dlužnice, a nikoliv nepeněžitým závazkem, pro nějž by nebylo lze podat insolvenční návrh. Okolnost, že tato pohledávka bude uspokojena v rámci exekuce nemovitostí, je bez vlivu na její povahu, coby vykonatelného (a splatného) peněžitého nároku. Z výše popsaných důvodů nejsou správné závěry soudu I. stupně o tom, že navrhovatel nemá splatnou peněžitou pohledávku vůči dlužnici, a proto nemá aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž se soud I. stupně bude především zabývat skutečnostmi rozhodnými pro zjištění úpadku dlužníka, resp. tím, zda dosud trvají a zda nepominuly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 28. dubna 2010 JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová