295/2012

Plný text

Právní věta k § 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, § 129 IZ Poplatková povinnost v insolvenčním řízení vzniká i v souvislosti s rozhodnutím soudu o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu podaného jinou osobou než dlužníkem. MSPH 60 INS 21742/2011 1 VSPH 295/2012-A-35 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužnice Marie Nápravníkové, nar. 15. března 1977, bytem Praha 4, Jeremenkova 1171/102, o návrhu insolvenční navrhovatelky QI investiční společnost, a.s., IČO 27911497, se sídlem Praha 1, Rybná 682/14, zast. Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Legionářská 797/3, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 21742/2011-A-29 ze dne 6. února 2012, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 21742/2011-A-29 ze dne 6. února 2012 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zastavil insolvenční řízení dlužnice, v bodě II. výroku uložil insolvenční navrhovatelce povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení a v bodě III. výroku rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že návrhem doručeným soudu dne 24.11.2011 se navrhovatelka domáhala zjištění úpadku dlužnice, přičemž před rozhodnutím soudu vzala navrhovatelka tento návrh podáním ze dne 1.2.2012 zpět. Soud proto řízení postupem podle § 130 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále jen „IZ“, zastavil. V souladu s § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud rozhodl o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Výrok o nákladech řízení odůvodnil podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala do bodu II. výroku a namítala, že podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu. V dané věci však k meritornímu rozhodnutí nedošlo, rozhodnutí o zastavení řízení nelze podle navrhovatelky považovat za rozhodnutí o insolvenčním návrhu, a proto poplatková povinnost nevznikla, k čemuž lze dojít porovnáním § 4 odst. 1 písm. e) a § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl, že ČR-Městský soud v Praze nemá nárok na zaplacení soudního poplatku. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Podle § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost a) podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (dále jen "návrh na zahájení řízení"), b) podáním odvolání, c) podáním dovolání, d) podáním kasační stížnosti, e) v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu, f) ve vyrovnacím řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím, jímž soud prohlásí vyrovnání za skončené, g) uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti se schválením smíru ve smírčím řízení, h) uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření, i) v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Podle položky č. 4 sazebníku poplatků činí soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění a) za každou nemovitost 5.000,- Kč, b) za každý podnik nebo za každou jeho organizační složku 15.000,- Kč, c) v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak 2.000,- Kč. Odvolací soud je toho názoru, že povinnost zaplatit soudní poplatek podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích vzniká i v souvislosti se zastavením insolvenčního řízení z důvodu zpětvzetí návrhu, když zákon o soudních poplatcích stanoví, že soudní poplatek se nevybere (poplatková povinnost zaniká) jen nabude-li právní moci usnesení o zastavení řízení vydané proto, že soudní poplatek nebyl zaplacen (§ 9 odst. 7 poslední věta). Zvolenou koncepci (insolvenčním soudem v rozhodnutí plně respektovanou) týkající se poplatkové povinnosti v insolvenčním řízení zákon o soudních poplatcích zachovává i v § 10 odst. 3, který umožňuje při zastavení řízení vrátit (již zaplacený) jen takový soudní poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, což ovšem není případ poplatku vyměřeného v dané věci, jenž má být zaplacen až v souvislosti s rozhodnutím soudu. Že jde podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích o jakékoli rozhodnutí soudu o insolvenčním návrhu, tedy i nemeritorní, plyne rovněž z porovnání textu tohoto ustanovení se zněním § 4 odst. 1 písm. i/ téhož zákona, kde je poplatková povinnost v ostatních případech (míněna tím v kontextu posuzované věci řízení jiná než insolvenční) vázána výslovně na rozhodnutí soudu o věci samé. Odvolací soud je nadto přesvědčen o tom, že i z hlediska věcného náhledu na danou problematiku výklad insolvenčního soudu obstojí. Již z povahy insolvenčního řízení totiž plyne, že v něm mají být ze strany soudu bezprostředně po jeho zahájení činěny příslušné procesní úkony, jež zákon předvídá (viz např. povinnosti soudu upravené v § 101, § 102 či § 134 insolvenčního zákona), proto nelze spravedlivě požadovat, aby náklady na úkony soudu nesl stát i v případě, že insolvenční navrhovatel co osoba od dlužníka odlišná (dlužník sám je od povinnosti platit soudní poplatek osvobozen - viz § 11 odst. 2 písm. r/ zákona o soudních poplatcích) svým dispozitivním úkonem (zpětvzetím návrhu) zapříčiní, že k meritornímu rozhodnutí o insolvenčním návrhu nedojde. Ze shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru o správnosti rozhodnutí soudu I. stupně, a proto je v napadeném rozsahu postupem podle § 219 o.s.ř. potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 14. března 2012 JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Brožová Eva