3 Cmo 177/2019

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o ochranu pověsti právnické osoby, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 5. 2019, č. j. 39 Cm 17/2018-132 I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a IV. mění tak, že soud schvaluje tento smír:

1. Žalovaný se zavazuje do 30 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru zveřejnit buď v deníku Anonymizováno v tištěné formě tak, aby omluva byla graficky zřetelně oddělena od redakčního obsahu a pokrývala nejméně 20 % tiskové strany, omluvu v tomto znění: „Dne 23. 3. 2016 jsem vystoupil na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a označil poskytnutí dotace na výstavbu pekárny v adresa za známou kauzu, kde je několik posudků na objednání. Toto moje vystoupení nebylo pravdivé, neboť při prověřování poskytnutí dotace nebylo žádným orgánem zjištěno žádné porušení právních předpisů, a to ani společností Jméno žalobkyně. ani poskytovatelem dotace. Za svoje výroky se společnosti právnická osoba. omlouvám. Jméno žalovaného“ 2. Žalovaný se zavazuje do 30 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů 39 000 Kč. II. Každý z účastníků je povinen zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení 89 Kč do tří dnů od právní moci usnesení o schválení smíru.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. zastavil řízení o nároku na uložení povinnosti žalovanému na své náklady zajistit zveřejnění omluvy ve znění: „V září roku 2015 jsem pro právnická osoba poskytl vyjádření, v němž jsem vyslovil pochybnosti o oprávněnosti poskytnutí dotace na výstavbu pekárny v adresa společnosti Jméno žalobkyně. a o přítomnosti inovativních prvků v projektu.“, ve výroku II. uložil žalovanému povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku na své náklady zajistit v denících Anonymizováno a Anonymizováno zveřejnění omluvy v následujícím znění: „Dne 23. 3. 2016 jsem vystoupil na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a označil poskytnutí dotace na výstavbu pekárny v adresa společnosti Anonymizováno za známou kauzu, kde je několik posudků na objednání. Toto moje vystoupení není pravdivé, neboť při prověřování poskytnutí dotace nebylo žádným orgánem zjištěno žádné porušení právních předpisů, a to ani společností Jméno žalobkyně. ani poskytovatelem dotace. Za svoje výroky se společnosti Jméno žalobkyně. omlouvám.“ tak, aby omluva byla graficky zřetelně oddělena od redakčního obsahu a pokrývala nejméně jednu čtvrtinu tiskové strany formátu A3, ve výroku III. přiznal panu Anonymizováno, bytem adresa svědečné ve výši 178 Kč, ve výroku IV. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na jejich náhradu 39 026 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku V. rozhodl o nákladech státu tak, že uložil žalovanému zaplatit státu (správně České republice) na jejich náhradu 178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Vyšel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný do její pověsti zasáhl tím, že jako poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se mezi lety 2015 a 2016 minimálně dvakrát prokazatelně veřejně nepravdivě vyjádřil k financování výstavby a zprovoznění nové pekárny žalobkyně v adresa, když nejprve v roce 2015 pro právnická osoba uvedl: „Ve východočeském kraji není vůbec žádná potřeba dělat nové pekárny. A že by byly nějaké inovativní prvky v projektu, za který inkasovali 75 milionů z evropských peněz, tak je to další případ, jak se v minulosti hospodařilo s evropskými dotacemi. Zarážející na tom je, že orgány činné v trestním řízení, jak státní zastupitelství, tak policie, v tom nic nenašla.“ Toto vyjádření bylo poté převzato webem Anonymizováno.cz provozovaným společností právnická osoba. a částečně také týdeníkem Anonymizováno, jež vydává společnost právnická osoba Následně žalovaný dne 23. 3. 2016 na schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky mimo jiné pronesl: „…jsem rád, že tato schůze je, protože já teď budu důsledně požadovat, aby byly v Královéhradeckém kraji zrevidovány a posouzeny případy, které jsou jednoznačné, a dokonce i Policie ČR jeden případ, to znamená digitalizace RTG pracovišť, dovedla až k soudu, ale bohužel nezávislý soud zatím jaksi rozhodl, že se nic nestalo. Takže já si dám s tím tu práci a velmi známé kauzy, jako je třeba pekárna v adresa, která se šetří několik let a kde je řada posudků na objednání, a já budu chtít, aby skutečně tyto případy byly důsledně prošetřeny. Já tedy požádám auditní orgán Ministerstva financí a dám to na vědomí Ministerstvu pro místní rozvoj, aby skutečně se jednou už udělal pořádek v evropských dotacích a aby nedošlo k nějakým podobným případům.“. Žalobkyně se cítí těmito výroky žalovaného dotčena na své pověsti, neboť je jimi navozován dojem, že neoprávněně čerpala dotaci, ve skutečnosti ale splnění podmínek čerpání dotace bylo předmětem opakovaných kontrol, při nichž nebylo zjištěno žádné protiprávní jednání, a to ani ze strany žalobkyně ani ze strany poskytovatele dotace. Není také pravdou, že by v souvislosti s poskytnutím dotace byla zpracována řada posudků na objednání. Projekt žalobkyně byl předmětem standardního posuzování ze strany nezávislých hodnotitelů dle podmínek poskytování dotací.

3. Žalovaný ve své obraně namítl, že svým projevem na schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 23. 3. 2016 nemohl zasáhnout do pověsti žalobkyně, sporné výroky byly pouze jeho hodnotícím soudem o tom, že známé kauzy jsou ze strany orgánů činných v trestním řízení šetřeny několik let a měly by být řádně prošetřeny, ve svém projevu žalobkyni nejmenoval, navíc je jeho projev kryt poslaneckou imunitou, resp. indemnitou. Podstatné je, že žalovaný v projevu toliko požadoval prověření poskytnutí dotací, zejména na digitalizaci RGT pracovišť, pekárny v adresa a rekonstrukce areálu v právnická osoba, to vše v rámci projednávání mimořádného bodu jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky „dotace Anonymizováno“, a požadoval, aby prověřování byla prováděna objektivně, odborně, rychle a efektivně. Zdůraznil, že v inkriminované době existovala řada znaleckých a expertních posudků, které byly protichůdné a jejich závěry se diametrálně lišily. Tato skutečnost zavdala vyvolání pochybností o poskytnutí dotace, vhodnosti, účelnosti a efektivnosti a poté provedení její následné kontroly z pohledu řádného a dovoleného proplacení uznatelných nákladů a z pohledu, zda nedochází k poškozování zájmů Evropské unie a České republiky, které poskytly nemalé finanční prostředky. Tyto pochybnosti jsou ve veřejném prostoru publikovány již od roku 2012, kdy bylo podáno první oznámení o možném spáchání trestného činu tehdejším senátorem tituly před jménem. Žalovaný zdůraznil, že i pokud by v jeho jednání měl být spatřován zásah do pověsti žalobkyně, nejednalo se o zásah neoprávněný, sporný projev žalovaného byl učiněn v rámci výkonu poslaneckého mandátu, žalovaný jednal ze zákonného důvodu, kterým byl podnět Kontrolnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zaslaný občanským sdružením Pekaři-severovýchod.

4. Soud prvního stupně o věci rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem, v němž ve výroku I. v rozsahu požadavku na uložení povinnosti žalovanému uveřejnit omluvu ve znění: „V září roku 2015 jsem pro právnická osoba poskytl vyjádření, v němž jsem vyslovil pochybnosti o oprávněnosti poskytnutí dotace na výstavbu pekárny v adresa společnosti Jméno žalobkyně. a o přítomnosti inovativních prvků v projektu.“, řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. (zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) zastavil pro zpětvzetí žaloby a o nároku na uveřejnění omluvy za projev v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR žalobě ve výroku II. rozsudku vyhověl a současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení jí vzniklé a rozhodl o nákladech státu v podobě vyplaceného svědečného. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaný vytýkaným jednáním neoprávněně zasáhl do pověsti žalobkyně ve smyslu § 135 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

5. K odvolání žalovaného do výroku II. Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 9. 2020, č. j. 3 Cmo 177/2019-191, změnil ve výroku II. tak, že žalobu zamítl, když dovodil, že k projevu žalovaného došlo při výkonu jeho poslaneckého mandátu a výkon pravomoci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, který je zde představován veřejným politickým projevem jejího poslance, je třeba posuzovat jako úřední postup, který může vést ke vzniku odpovědnosti podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tento zákon je speciální úpravou ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci a nároky pod tento zákon spadající nelze uplatnit z titulu ochrany dobré pověsti právnické osoby podle občanského zákoníku. Odvolací soud tak z uvedených důvodů dospěl k závěru, že je osobní odpovědnost žalovaného v daném případě vyloučena.

6. Tento rozsudek odvolacího soudu byl k dovolání žalobkyně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, č. j. 23 Cdo 672/2021-231, a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud poukázal na to, že soukromoprávní odpovědnost poslanců a senátorů za jejich projevy v Parlamentu není vyloučena, jelikož výkon funkce poslance či senátora spočívá na nezastupitelnosti při výkonu funkce a tzv. volném mandátu, kdy poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát v souladu se svým slibem a nejsou vázáni žádnými příkazy. Poslanci či senátoři při svém projevu na schůzi komory a jejích orgánů nevystupují při svém projevu v postavení orgánu ani v postavení fyzické úřední osoby, které byl zákonem svěřen výkon státní správy, stejně tak nejsou v pozici pracovníka Parlamentu, který by plnil služební či pracovní úkoly při výkonu pravomocí orgánu státu ani pozici zástupce takového orgánu jednajícího jeho jménem. Poslanci a senátoři tak při svých projevech v rámci schůzí komory či jejích orgánů nerealizují jménem státu ani jinak výkon státní moci ve smyslu čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud uzavřel, že za neoprávněný zásah do pověsti právnické osoby způsobený takovým projevem odpovídá poslanec podle § 135 odst. 2 o. z. Vytkl odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, neboť ji odvolací soud posoudil podle právní normy, která nedopadá na zjištěný skutkový stav.

7. Vrchní soud v Praze v dalším odvolacím řízení přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 3 Cmo 177/2019-275, změnil a žalobu zamítl. Toto druhé rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno s ohledem na tehdy Nejvyšším soudu zastávaný právní názor (vycházející z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 327/2021), podle nějž podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 nemá právnická osoba právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené (samotným) neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 o. z.

8. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud i tento další rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, přičemž dovolací soud vycházel z toho, že jím dříve zastávaný právní názor, na němž založil své rozhodnutí odvolací soud, byl rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 31 Cdo 1145/2025 (v reakci nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/24) v mezidobí překonán. Uložil odvolacímu soudu, aby v dalším řízení zejména posoudil splnění předpokladů vzniku deliktního závazku k odčinění nemajetkové újmy poskytnutím přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 2894 odst. 2 o. z., tj. zda na straně žalobkyně skutečně vznikla v příčinné souvislosti se zaviněným jednáním žalovaného nemajetková újma odčinitelná poskytnutím přiměřeného zadostiučinění v podobě navrhované žalobkyní.

9. V průběhu dalšího odvolací řízení účastníci řízení uzavřeli smír, jak je zachycen ve výroku I. tohoto usnesení. Vrchní soud v Praze po ověření, že účastníky uzavřený smír není v rozporu s právními předpisy a je jím vyřešen celý předmět odvolacího řízení, tento smír podle § 211 a § 99 odst. 2 o. s. ř. schválil s tím, že zároveň v souladu s § 220 odst. 2 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním. Podle § 99 odst. 3 o. s. ř. pak platí, že schválený smír má účinky pravomocného rozsudku.

10. Postupem podle § 224 odst. 1, 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech státu (vyplaceném svědečném ve výši 178 Kč) s tím, že s přihlédnutím k tomu, že věc byla ukončena smírem účastníků, povinnost k náhradě těchto nákladů rozdělil stejným dílem mezi obě strany sporu. Dovolání proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho splnění v exekučním řízení.