3 Cmo 20/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Jiřího Čurdy a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci navrhovatele: Jméno navrhovatele , narozený Datum narození navrhovatele bytem Adresa navrhovatele zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti odpůrkyni: Jméno odpůrkyně ., IČO IČO odpůrkyně sídlem Adresa odpůrkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2026, č. j. 2 Nc 1005/2026-13,

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byla odpůrkyni uložena povinnost zdržet se zasahování do práv vlastníka ochranné známky pod číslem zápisu , Anonymizováno, ( ), a to tím, že přestane užívat zaměnitelné označení v obchodním styku, v označení provozovny na adrese: , adresa, , webových stránkách , Anonymizováno, .cz, obchodních sděleních a jakékoliv další činnosti či propagaci, se odmítá, ve výroku IV. se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrkyni k rukám právního zástupce na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupni 5 021,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zamítl návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byla odpůrkyni uložena povinnost zdržet se zasahování do práv vlastníka ochranné známky pod číslem zápisu , Anonymizováno, ( ), a to tím, že přestane užívat zaměnitelné označení v obchodním styku, v označení provozovny na adrese: , adresa, , webových stránkách , Anonymizováno, .cz, obchodních sděleních a jakékoliv další činnosti či propagaci (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), uložil navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč na tam specifikovaný účet Městského soudu v Praze (výrok III.), rozhodl, že po právní moci usnesení bude navrhovateli vrácena složená jistota ve výši 10 000 Kč (výrok IV.) a vyzval navrhovatele, aby ve lhůtě 15 dnů sdělil soudu číslo účtu, na který má být vrácena složená jistota (výrok V.).

2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že navrhovatel svůj návrh odůvodnil tím, že odpůrkyně užívá označení „, Anonymizováno, “ ve své obchodní firmě, v marketingové činnosti, na svých internetových stránkách, v označení provozovny a pro účely propagace , právnická osoba, 17. a 18. ledna 2026, přičemž uvedené označení je shodné a zaměnitelné s ochrannou známkou navrhovatele a odpůrkyně jej bez právního titulu užívá již od dubna 2023, kdy navrhovatel přestal být jednatelem odpůrkyně, čímž zasahuje do práv navrhovatele k ochranné známce a rovněž jedná nekalosoutěžně, zejména parazituje na dobrém jménu navrhovatele, mate spotřebitele a způsobuje navrhovateli škodu, přičemž dosavadní bezdůvodné obohacení vyčíslil na 5 341 750 Kč a uvedl, že tuto pohledávku má navrhovatel v úmyslu vymáhat v řízení o věci samé. Spor vygradoval poté, co odpůrkyně odmítla nápravu situace v reakci na předžalobní výzvu a podala vlastní šikanózní žádosti o zápis identických ochranných známek, konkrétně slovní ochranné známky „, Anonymizováno, “ (č. zápisu , Anonymizováno, ), obrazové známky „, Anonymizováno, “ (č. zápisu , Anonymizováno, ) a grafického symbolu písmene „, Anonymizováno, “ (č. zápisu , Anonymizováno, ). Naléhavost prozatímní úpravy poměrů spatřuje navrhovatel ve stupňující se újmě na jeho straně, v oslabení rozlišovací způsobilosti jeho ochranné známky, v dalším nárůstu bezdůvodného obohacení odpůrkyně, ve snaze odpůrkyně zaregistrovat identické ochranné známky, vše umocněno tím, že navrhovatel nemůže kvůli probíhajícímu insolvenčnímu řízení vůči odpůrkyni uplatnit svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení soudně, a proto žádá, aby soud odpůrkyni nařídil odstranit závadné označení z veřejného prostoru.

3. S odkazem na § 74 odst. 1, § 75 odst. 1, § 75a a § 75c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a shrnutí podmínek pro nařízení předběžného opatření pak soud prvního stupně uvedl, že se nejprve zabýval otázkou, zda byla v daném případě prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů, přičemž uvedl, že nemá důvod se odchylovat od závěrů uvedených v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2021, č. j. 3 Cmo 157/2021-21, ze kterých vyplývá, že účelem předběžného opatření je řešit situaci, která se udála bezprostředně či krátce před podáním návrhu, nikoli takovou, která trvá již dlouho, tedy několik týdnů či měsíců či dokonce, jak je tomu v tomto případě, let. Soud prvního stupně shrnul, že z hlediska konkrétních časových údajů navrhovatel uvedl, že odpůrkyně se vytýkaného jednání dopouští od 21. 4. 2023, kdy navrhovatel přestal být jejím jednatelem a shrnul skutečnosti které považuje za osvědčené a poukázal na to, že navrhovatel uvedl, že má zájem svou ochrannou známku užívat, ovšem do vyřešení sporu s odpůrkyní by její užívání mělo za následek pouze matení spotřebitelů a zvýhodnění odpůrkyně jako nekalého soutěžitele. Podle soudu prvního stupně tak již z tvrzení navrhovatele vyplývá, že odpůrkyně označení používá již delší dobu, konkrétně od 21. 4. 2023, přičemž s konkrétní předžalobní výzvou se navrhovatel obrátil na odpůrkyni až více jak dva a půl roku poté, co toto, podle něj neoprávněné, užívání započalo. Z dané situace tak nelze dovodit, že je nyní třeba naléhavě upravit poměry, a to ani s ohledem na skutečnost, že si odpůrkyně v nedávné době podala žádost o registraci vlastních zaměnitelných ochranných známek, neboť má navrhovatel k dispozici nástroje, jak proti zápisu brojit a samotné podání přihlášek nijak nemění intenzitu zásahu. Tu nemění ani skutečnost, že byl na odpůrkyni podán věřitelský insolvenční návrh, neboť navrhovatel se může svých nároků, které lze vyjádřit v penězích (jak avizuje), v insolvenčním řízení domáhat. Soud prvního stupně dále uvedl, že petit návrhu na nařízení předběžného opatření by neměl být shodný s petitem žaloby, neboť by tím došlo k vyčerpání předmětu řízení a nejednalo by se o úpravu předběžnou. I přesto, že existují výjimky dovozené soudní praxí, které uvedené pravidlo prolamují, existenci takové výjimky v daném případě neshledal, neboť rozhodným hlediskem je skutečně intenzivní a naléhavá potřeba zabránění vzniku, případně rozšiřování újmy, kterou však s ohledem na shora vylíčené časové souvislosti soud prvního stupně neshledal. Soud prvního stupně pak nepovažuje navrhované předběžné opatření ani za přiměřené, neboť by odpůrkyni jeho nařízením vznikly velmi vysoké náklady spojené s rebrandingem jejího dosavadního a dlouhodobého podnikání, které započalo ještě v době, kdy byl navrhovatel jejím statutárním orgánem. Navrhovatel navíc svou ochrannou známku neužívá. Konečně soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel tvrzenou výši bezdůvodného obohacení dostatečně neodůvodnil ani neosvědčil žádnými důkazními prostředky. S ohledem na uvedené proto návrh zamítl (výrok I.). Výrok II. odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., výrok III. odkazem na § 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích a výrok IV. odkazem na § 75b odst. 4 o. s. ř.

4. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně podal včasné odvolání navrhovatel. Namítl, že naléhavost potřeby zatímní úpravy poměrů byla prokázána, neboť vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení by výkon budoucího rozhodnutí mohl být zásadně ztížen nebo znemožněn a tím vzniká obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, insolvence zároveň likviduje reputaci ochranné známky navrhovatele. Odpůrkyně navíc podniká kroky, které lze považovat za úmyslnou strategii poškození navrhovatele - podává přihlášky na zápis ochranných známek zaměnitelných s ochrannou známkou navrhovatele, takový postup je obdobou parazitování na dobré pověsti ochranné známky, a tedy jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže a je tedy pravděpodobné, že bude navrhovateli dále působena škoda a s úpravou poměrů tak nelze váhat. Odpůrkyně tyto kroky podnikla teprve v prosinci 2025, kdy navrhovatel do té doby doufal v dohodu o udělení licence. I po upozorněních odpůrkyně, naposledy v prosinci 2025, odpůrkyně stále v protiprávním jednání pokračuje a profituje z porušování cizího práva. Navrhovatel dále namítl, že navrhovaný petit je přípustný, neboť soudem prvního stupně uvedená obecná zásada neplatí bezvýjimečně, a i v případech, kdy se obsah povinností uložených předběžným opatřením shoduje s obsahem povinností, jichž se navrhovatel domáhá v řízení ve věci samé, jde nadále pouze o předběžnou a dočasnou úpravu. Z výše uvedených důvodů navrhovatel žádá, aby odvolací soud obě napadené usnesení změnil tak, že návrhu na nařízení předběžného opatření vyhoví, případně tak, že ho zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně, a aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že napadané usnesení je třeba změnit, jak v podrobnostech dále.

6. Předně odvolací soud považuje za potřebné uvést, že pro odvolací řízení je podle § 75c odst. 4 o. s. ř. rozhodující stav, jaký zde byl při vydání usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud tedy může pouze přezkoumat důvody, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, a přitom může vycházet jen z obsahu spisu, jaký zde byl k datu vydání napadeného usnesení (k tomu srov. závěry usnesení Vrchního soudu ze dne 26. 11. 2013, č. j. 3 Cmo 306/2013-96: „Jediným podkladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na předběžné opatření jsou (ve všech rozhodných hlediscích uvedených v § 75c odst. 1 o. s. ř.) údaje a informace, které jsou obsaženy v návrhu a v listinách předložených navrhovatelem, na jejich základě soud, aniž by vůbec umožnil odpůrci se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny podmínky a předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Nařízené předběžné opatření představuje jen prozatímní a dočasnou úpravu práv a povinností účastníků, a není jím předurčován průběh procesu samotného ani výsledek řízení ve věci samé.“).

7. Dále je třeba uvést, že podle 74 odst. 1 o. s. ř. platí, že „Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.“. Z citovaného ustanovení se podává, že soud může využít prostředku předběžného opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků. Je nepochybné, že tohoto prostředku soud může využít v těch případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení (tedy úprava poměrů účastníků pro dobu, než bude rozhodnuto ve věci, musí být naléhavá), zejména k zamezení vzniku škody či jiné újmy, popřípadě k jejímu rozšiřování. Zda jde o takový případ, přenechává zákon k úvaze soudu. (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 1993, sp. zn. 3 Cmo 234/93). Samotný nárok přitom nemusí být spolehlivě prokázán, rozhodující skutečnosti musí být osvědčeny. Omezení musí splňovat požadavek přiměřenosti.

8. Mimořádnosti tohoto procesního institutu pak odpovídají i požadavky kladené na kvalitu podání, jímž je nařízení předběžného opatření navrhováno. Řádný návrh je dalším nezbytným předpokladem pro nařízení předběžného opatření. Podle § 75a o. s. ř. návrh na nařízení předběžného opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze dále pokračovat v řízení. Ustanovení § 43 o. s. ř. o odstraňování vad podání se přitom nepoužije.

9. Jak je již uvedeno shora, předběžné opatření lze nařídit výhradně k určitému, jasnému a jednoznačnému návrhu, jenž má být převzat do výroku rozhodnutí soudu. Pokud navrhovatel navrhovaným petitem žádá, aby se odpůrkyně zdržela zasahování do práv vlastníka ochranné známky pod číslem zápisu , Anonymizováno, ( ), a to tím, že přestane užívat zaměnitelné označení v obchodním styku, v označení provozovny na adrese: , adresa, , webových stránkách , Anonymizováno, .cz, obchodních sděleních a jakékoliv další činnosti či propagaci, pak tento návrh bez toho, aby současně bylo konkrétně specifikováno to či ta označení, které navrhovatel považuje za zaměnitelné, nesplňuje podmínky určitosti a dostatečné míry konkrétnosti, aby mohl být převzat do výroku rozhodnutí soudu a být i předmětem výkonu rozhodnutí. Nelze totiž připustit - a to i z hlediska právní jistoty účastníků řízení - aby teprve v řízení o výkon rozhodnutí bylo zkoumáno, zda jde či nikoli o jednání, jež by mohlo spadat do vymezeného zakázaného jednání, tj. zda určité označení použité odpůrkyní lze považovat za zaměnitelné či nikoliv. Zásadně platí, že pokud zde není již ve výroku objektivní (a proto také pro všechny případy posouzení vždy shodné) určení toho jednání, které je porušením stanoveného zákazu, a naopak je zde založen prostor k libovůli a různým výkladům, pak znění takového výroku soudního rozhodnutí přivodí jeho nevykonatelnost. Protože v daném požadavku navrhovatele je založena neurčitost navrženého předběžného opatření, pak nelze než návrh na nařízení předběžného opatření jako celek pokládat za neurčitý.

10. Návrh na nařízení předběžného opatření tak měl být z uvedených důvodů pro svou neurčitost podle § 75a o. s. ř. odmítnut, proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (per analogiam) napadené usnesení změnil a návrh na nařízení předběžného opatření odmítl, související výrok IV. podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť ten zůstává totožný i při odmítnutí návrhu (viz § 75b odst. 4 o. s. ř.).

11. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl znovu (podle § 224 odst. 2 a § 146 odst. 3 o. s. ř.) o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a to tak, že odpůrkyni přiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení) ve výši 3 700 Kč podle § 9 odst. 3, písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a 1 režijní náhrady ve výši 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu, to vše se zvýšením o 21% DPH. Platební místo náhrady nákladů řízení je určeno podle § 149 o. s. ř., lhůta k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Co se však týče vyjádření odpůrkyně k návrhu na nařízení předběžného opatření, odvolací soud náklady na tento úkon právní služby nepovažuje za účelně vynaložené, neboť návrh na nařízení předběžného opatření odpůrkyni nebyl doručován a soud prvního stupně si její vyjádření k návrhu nevyžádal, neboť takový postup by odporoval účelu předběžného opatření. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšné odpůrkyni v něm žádné náklady nevznikly.