3 Cmo 22/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci navrhovatelky: Jméno navrhovatelky., IČO IČO navrhovatelky sídlem Adresa navrhovatelky zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti odpůrci: Anonymizováno sídlem Jméno odpůrce zastoupen advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o návrhu na nařízení předběžného opatření, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2026, č. j. 2 Nc 1001/2026-21

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. zastavil řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření s uložením povinnosti odpůrci zdržet se užívání označení „Anonymizováno“ na webových stránkách https://www.Anonymizováno.com/Anonymizováno a v aplikaci Anonymizováno v souvislosti s expozicí děl právnická osoba umístěné na adrese adresa, ve výroku II. zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo odpůrci uloženo odstranit označení „Anonymizováno“ z profilu expozice děl právnická osoba nacházející se na adrese adresa, umístěného na webové stránce: https://www.Anonymizováno.com/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/@Anonymizováno a v mobilní aplikaci Anonymizováno a dále se zdržet užívání tohoto označení a jakéhokoli označení obsahujícího současně slova „Anonymizováno“ a „Anonymizováno“, kromě označení „Anonymizováno“, na webových stránkách https://www.Anonymizováno.com/Anonymizováno a v aplikaci Anonymizováno v souvislosti s expozicí děl právnická osoba umístěné na adrese adresa, ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně nejprve připomněl, že navrhovatelka se domáhá vydání předběžného opatření s tím, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2025, č. j. 2 Nc 1035/2025-18, bylo nařízeno předběžné opatření, kterým soud odpůrci nařídil odstranit označení „Anonymizováno“ z profilu expozice děl právnická osoba nacházející se na adrese adresa, umístěného na webové stránce: https://www.Anonymizováno.com/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno a v mobilní aplikaci Anonymizováno a zdržet se užívání tohoto označení na webových stránkách https://www.Anonymizováno.com/Anonymizováno a v aplikaci Anonymizováno v souvislosti s expozicí děl právnická osoba umístěné na adrese adresa. Po vydání předběžného opatření odpůrce formálně splnil na velice krátký časový úsek tuto povinnost, když z Anonymizováno odstranil označení „Anonymizováno“. Navrhovatelka již 27 let provozuje právnická osoba v Anonymizováno přičemž od roku 1998 do května 2024 probíhal jeho provoz jako jediného muzea věnovaného dílu právnická osoba zcela nerušeně. V květnu 2024 však započaly spory s provozovateli konkurenčního muzea realizovaného skupinou Anonymizováno. Odpůrce je provozovatelem služby Anonymizováno, která je přístupná prostřednictvím domény https://www.Anonymizováno.com/Anonymizováno nebo mobilní aplikace Anonymizováno a která slouží veřejnosti k vyhledávání a zobrazení informací o podnikatelských subjektech, jejich názvech, sídlech a provozovnách. Je zcela standardní, že pokud má někdo zájem o návštěvu děl právnická osoba, zadá do vyhledavače Anonymizováno slovní spojení Anonymizováno z důvodu silné tradice Anonymizováno v Anonymizováno provozovaného navrhovatelkou. Pro běžného potenciálního návštěvníka je nemožné rozlišit adresu v cizím městě nebo státě a když běžný uživatel zadá do vyhledavače na https://www.Anonymizováno.com/Anonymizováno ve webovém prohlížeči slovní spojení „Anonymizováno“ či „Anonymizováno“, zobrazí se mu rovnou muzeum provozované v Anonymizováno pod fiktivním názvem „právnická osoba“. Dokonce dojde ke změně v zadání dotazu, a i ve vyhledávací liště se objeví „právnická osoba“, i když byl zadán dotaz „Anonymizováno“. Vyhledání dotazu „Anonymizováno“ či „Anonymizováno“ v aplikaci Anonymizováno vede ke stejnému výsledku a jediný rozdíl oproti webovému rozhraní je, že ve vyhledávací liště tak zůstává skutečně zadaný dotaz. Mapy tak vedou jen k muzeu konkurenta. Současně označení „právnická osoba“ je parazitujícím a zneužívajícím označením provozu v Anonymizováno, jelikož žádná organizace s názvem „právnická osoba“ neexistuje a prezentace takového muzea je porušením pravidel hospodářské soutěže ze strany odpůrce. Odpovědným subjektem je odpůrce, který byl obeznámen s veškerými podrobnostmi práva užití označení „Anonymizováno“ a se skutečností, že navrhovatelka toto označení po právu užívá už téměř 28 let, přesto v rámci své činnosti vědomě a úmyslně spojuje označení „Anonymizováno“ s provozem v Anonymizováno a toto spojení prezentuje uživatelům své služby. právnická osoba v Anonymizováno v Anonymizováno ulici pod svým anglickým názvem „Anonymizováno“ dohledatelné na mapách Anonymizováno není. V jednání odpůrce spatřuje navrhovatelka projev zakázané nekalé soutěže, neboť odpůrce svým jednáním zasahuje do hospodářské soutěže, v tomto případě do konkrétního trhu turistického ruchu v hlavním městě Praze. Potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků je podle navrhovatelky dána současným trvajícím stavem, kdy odpůrce na Anonymizováno jako „Anonymizováno“ označuje muzeum v paláci Anonymizováno v ulici Anonymizováno a každým dnem trvání tohoto nežádoucího a protiprávního stavu vzniká navrhovatelce nemajetková újma spočívající v zásahu do její pověsti, jejího dobrého jména a reálně tak dochází k odlivu zákazníků Anonymizováno. Odpůrce nesprávným označením provozu v paláci Savarin fakticky napomáhá klamat a přebírat zákazníky navrhovatelky nejen v on-line prostoru, při plánování návštěvy muzea, ale i v reálném prostředí při cestě do Anonymizováno, když odvádí do Anonymizováno i ty návštěvníky, kteří se fyzicky nacházejí v Anonymizováno a původně směřovali k Anonymizováno navrhovatelky.

3. Soud prvního stupně s ohledem na skutečnost, že odpůrce je irskou společností se sídlem v Irsku, nejprve zkoumal, zda je soudem příslušným k rozhodnutí o předběžném opatření, když pravomoc musí být určena na základě příslušných ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I bis“). S odkazem na čl. 7 bod 2 nařízení Brusel I bis a čl. 35 Brusel I bis shrnul, že předmětem tohoto řízení je nárok navrhovatelky plynoucí z možného protiprávního zásahu do tvrzeného práva navrhovatelky na ochranu před nekalosoutěžním jednáním, tj. otázka porušování zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve znění pozdějších předpisů, a s tím související deliktní odpovědnost odpůrce. Určení příslušného soudu podle čl. 7 bod 2 nařízení Brusel I bis tudíž nelze a priori vyloučit a soud zkoumal existenci zvláště úzké vazby mezi sporem a soudem místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Uvedl, že pojem „místo, kde došlo nebo může dojít ke škodné události“ se vztahuje jednak k místu, kde došlo ke škodě, a jednak k místu příčinné události, v níž má tato škoda původ. Jelikož následky jednání se mohly projevit v místě sídla navrhovatelky a současně platí čl. 35 Brusel I bis a předběžná opatření mohou být navržena i u tuzemského soudu, dospěl soud k závěru, že mezinárodní příslušnost českých civilních soudů, resp. Městského soudu v Praze, je dána.

4. Dále soud prvního stupně vzal za osvědčené, že navrhovatelka užívá obchodní firmu „Jméno navrhovatelky.“ od 6. 1. 1998, ke slavnostnímu otevření „Anonymizováno“ došlo dne 12. 2. 1998, že odpůrce je poskytovatelem služby https://www.google.com/maps a aplikace Anonymizováno a na navrhovatelkou označené webové adrese je zobrazena mapa části Prahy a vyznačen subjekt označený „Anonymizováno“, přičemž po zadání slov „Anonymizováno“ vyhledavač v aplikaci Anonymizováno označí pouze subjekt označený „Anonymizováno“.

5. S odkazem na § 74 odst. 1, § 75c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a § 5 zák. č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, se pak soud zabýval podmínkami řízení a dospěl k závěru, že ve smyslu § 104 o. s. ř. v části navrženého předběžného opatření týkající se užívání označení „Anonymizováno“ na webových stránkách https://www.Anonymizováno.com/Anonymizováno a v aplikaci Anonymizováno v souvislosti s expozicí děl právnická osoba umístěné na adrese adresa, je dána překážka věci zahájené, neboť mezi týmiž účastníky již bylo zahájeno řízení o předběžném opatření s totožným předmětem, předběžné opatření bylo nařízeno rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2025, č. j. 2 Nc 1035/2025-18. Proto v této části soud prvního stupně s poukazem na § 83 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil.

6. Ohledně zbývající části návrhu soud prvního stupně s odkazem na § 2976 odst. 1, § 2981 odst. 1 2982 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), posoudil podmínky naplnění generální klauzule nekalé soutěže a dospěl k závěru, že je nepochybné, že odpůrce je největším poskytovatelem internetových map, a pokud bez zjevného důvodu upřednostňuje jednoho konkurenta na úkor jiného, pak je jeho jednání uskutečňováno v hospodářském styku a je schopné navrhovatelce způsobit újmu. K podmínce rozporu s dobrými mravy však soud uzavřel, že z osvědčených skutečností neplyne, že odpůrce vůbec užívá označení „Anonymizováno“ a případně jiné označení obsahující označení „Anonymizováno“ a „Anonymizováno“ pro označování svých produktů či služeb. Soud připomněl specifické postavení odpůrce, které plyne ze zákona o některých službách informační společnosti s tím, že je nepochybné, že zákon omezuje odpovědnost odpůrce v rozsahu odpovědnosti poskytovatele služby za obsah přenášených informací, odpovědnosti poskytovatele služby za obsah automaticky dočasně meziukládaných informací a odpovědnosti poskytovatele služby za ukládání obsahu informací poskytovaných uživatelem, přičemž v projednávané věci bylo pouze osvědčeno, že mapy odpůrce obsahují označení provozovny třetí osoby, ale již nelze z ničeho dovodit, že by to byl právě odpůrce, kdo provozovnu takto označil. S ohledem na postavení odpůrce nelze podle soudu dovodit jeho přímou odpovědnost za jednání jiných osob, například těch, které zaznamenaly do map odpůrce muzeum označené jako „Anonymizováno“. Jakékoli skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že odpůrce nesplnil podmínky tzv. bezpečného přístavu s důsledky odpovědnosti za jednání třetích osob, podle soudu rovněž dovodit nelze, neboť odpovědnost podle § 5 zákona o některých službách informační společnosti je koncipována tak, že za uložený obsah primárně odpovídá uživatel, jenž na úložiště předmětný obsah nahrál, nikoli přímo poskytovatel úložiště a odpovědnost pak nelze dovodit ani z tvrzení navrhovatelky, že jednání odpůrce je úmyslné, když byl odpůrce seznámen s tím, že třetí osobě bylo nařízeno neužívat označení „Anonymizováno“, jelikož toto označení na mapách není a přímou odpovědnost by bylo možné dovozovat pouze ve vztahu k tomuto označení, nikoli k označením jiným. Současně podle soudu prvního stupně není označení „Anonymizováno“ nekalosoutěžním označením, neboť ho navrhovatelka nepoužívá. Dovozovat právo na zdržení se užívání, nadto odpůrcem, při užívání označení, které v sobě obsahuje označení „Anonymizováno“ a „Anonymizováno“ z práva nekalé soutěže také nelze, jelikož nabízení konkurenčních služeb je soutěžnímu právu zcela přirozené, a pokud jsou soutěžitelé dostatečně odlišitelní, pak není důvodu pro jakýkoli zásah. Dovodit podle soudu nelze ani parazitování na pověsti navrhovatelky, když sám odpůrce namítané označení neužívá. K tvrzení navrhovatelky, že žádná organizace s názvem „právnická osoba“ neexistuje, soud uvedl, že je na třetí osobě, jak označí svou provozovnu. Navíc nebylo osvědčeno, že by právě odpůrce byl tím, kdo na svých mapách vymyslel a vytvořil neexistující provozovnu. Jednání odpůrce tak podle soudu není v rozporu s dobrými mravy soutěže. Pokud jde o tvrzení, že vyhledavač odpůrce po zadání „Anonymizováno museum“ zvolí a zobrazí jediné muzeum v centru Prahy, a to muzeum označené jako „Anonymizováno“, nikoli muzeum navrhovatelky, uvedl soud, že k těmto tvrzením žádný nárok nesměřuje. Soud prvního stupně proto návrh na nařízení předběžného opatření ve zbývající části zamítl, výrok III. odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř.

7. Usnesení v plném rozsahu napadla odvoláním navrhovatelka. Namítla, že odpovědnost odpůrce vyplývá již z právní úpravy nekalé soutěže, neboť ochranu lze požadovat i proti rušiteli, což je pojem širší než soutěžitel a nejen, že kryje různé pomocníky nekalosoutěžních praktik, ale zahrnuje v sobě i subjekty, které nelze označit za soutěžitele, ale které se aktivně podílejí na deliktech nekalé soutěže. Takovou pomocnou osobou je podle navrhovatelky i odpůrce a je přesvědčena, že úprava nekalé soutěže stojí na objektivní odpovědnosti rušitele, tedy i kdyby odpůrce nejednal úmyslně (ačkoliv je zřejmé, že v této věci tak jednal), byla by dána jeho odpovědnost. Navrhovatelka poukázala na to, že Městský soud v Praze v usnesení ze dne 19. 11. 2025, č. j. 2 Nc 1035/2025-18, nařídil předběžné opatření ve vztahu k označení „Anonymizováno“, kde odpovědnost odpůrce za označování expozice v Anonymizováno shledal. Dále navrhovatelka namítla, že soud prvního stupně sice vyšel z přesvědčení, že ustanovení § 2981 o. z. pokrývá pouze případy, kdy je užito zcela totožné označení, rozhodujícím kritériem ale je, zda jde o označení zaměnitelná, nikoliv to, zda jsou shodná, přičemž při posouzení podobnosti soud musí vyjít z hlediska průměrného spotřebitele. Podle navrhovatelky označení „Anonymizováno“ a „právnická osoba“ pro průměrného spotřebitele zaměnitelná jsou, neboť vložení bezobsažných slov foundation a art běžný návštěvník - průměrný spotřebitel není schopen vůbec zaregistrovat, když svůj zájem cílí na muzeum právnická osoba. Slovo „Anonymizováno“ jen evokuje propojenost s jakousi nadací či fundací a byť existuje právnická osoba, rozhodně to není to, co zákazníky láká k návštěvě expozice. Stejně bezvýznamné je i slovo „Anonymizováno“ přeložitelné v tomto kontextu jako umělecké a bez rozlišovací způsobilosti, když každé muzeum zaměřené na výtvarné dílo je ze své podstaty „Anonymizováno“. Zdůraznila, že průměrným zákazníkem je v případě obou expozic zahraniční turista, který není rodilým mluvčím a orientuje se podle klíčového celosvětově známého názvu a jazyková bariéra prakticky vylučuje, aby takový zákazník analyzoval jemné významové nuance. Na tyto své závěry pak navrhovatelka odkazuje i v případě argumentace proti závěru soudu o tom, že z práva nekalé soutěže nelze dovozovat zákaz užití označení obsahující slova „Anonymizováno“ a „Anonymizováno“, kdy navrhovatelka záměrně navrhla omezit užití označení obsahující tyto dvě slova naráz, neboť právě při užití obou slov současně dochází k tomu, že dané označení je pro průměrného zákazníka zaměnitelné s „Anonymizováno“. Zatímco slovo museum/muzeum je obecné, tak označení „Anonymizováno“ již není běžným popisným výrazem, ale jedinečným označením, které navrhovatelka více než 27 let používá pro provoz svého podniku. Navíc platí, že provozovatelé expozic nejsou povinni používat slovo „Anonymizováno“ pro označení svých expozic, lze použít např. „Anonymizováno“ a další. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že nekalosoutěžním má být výsledek vyhledávání na Anonymizováno, tedy upřednostňování jednoho ze soutěžitelů na úkor druhého a hodnotil tak jako nekalosoutěžní přímo způsob zobrazování výsledků, kde navrhovatelka chybí, pak tímto hodnocením míjí podstatu věci, neboť v návrhu uvedenými skutečnostmi bylo osvědčeno, že odpůrce označení „Anonymizováno“ užívá pro označení expozice v paláci Savarin a zadání dotazu vede pouze k provozu v Anonymizováno, byť označovanému jako „právnická osoba“. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a, aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky není důvodné.

9. Předně je třeba uvést, že pro odvolací řízení je podle § 75c odst. 4 o. s. ř. rozhodující stav, jaký zde byl při vydání usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud tedy k odvolání navrhovatelky může pouze přezkoumat důvody, které vedly soud prvního stupně k zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, a přitom může vycházet jen z obsahu spisu, jaký zde byl k datu vydání napadeného usnesení. Podmínkami pro nařízení předběžného opatření je (shodně podle § 102 o. s. ř. ve stadiu po zahájení řízení a podle § 74 a násl. o. s. ř. ve stadiu před zahájením řízení ve věci samé) osvědčení (neboť dokazování se v rámci řízení o předběžném opatření neprovádí) nároku samotného a osvědčení potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků nebo obavy z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Dále je třeba uvést, že institut předběžného opatření je mimořádným prostředkem zásahu do poměrů účastníků a rozhodnutí o něm (o návrhu na nařízení předběžného opatření) nespočívá - jak vyplývá z jeho zákonné úpravy - na výsledcích dokazování, na závěru o skutkovém stavu a ani na právním posouzení věci. Nepředstavuje samo o sobě výsledek procesu, v jehož průběhu by soud zvažoval, jaké provede důkazy (zda provede všechny navržené důkazy nebo jen některé z nich, popřípadě zda provede důkazy, které nebyly účastníky navrženy), jak bude provedené důkazy hodnotit a jaká skutková zjištění z nich učiní, v němž by přihlížel k argumentům účastníků nebo v němž by aplikoval na zjištěný skutkový stav věci právní předpisy. Jediným podkladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření jsou (ve všech rozhodných hlediscích, uvedených zejména v ustanovení § 75c odst. 1 o. s. ř.) údaje a informace, které jsou obsaženy v návrhu a v důkazních prostředcích předložených žalobkyní, na jejichž základě soud, aniž by vůbec umožnil žalovaným se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny podmínky a předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Nařízené předběžné opatření představuje jen prozatímní a dočasnou (působící do konečného vyřešení věci nebo do nařízení výkonu rozhodnutí /exekuce/) úpravu práv a povinností účastníků, aniž by jím byl (mohl být) předurčován průběh procesu samotného (řízení ve věci samé) nebo prejudikováno rozhodnutí o sporu nebo o jiné právní věci.

10. Co se týče výroku I., soud prvního stupně správně poukázal na to, že i při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření je třeba zohlednit § 83 odst. 1 o. s. ř. a § 159a odst. 4 o. s. ř., tedy je-li uplatňován tentýž nárok, brání opětovnému rozhodování o něm překážka věci zahájené, příp. překážka věci rozhodnuté (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 762/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 841/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2269/2008). Překážka věci zahájené nastává, pokud jde v pozdějším řízení o nárok, o němž už bylo zahájeno jiné řízení a týká se stejných osob a stejného předmětu řízení. O stejný předmět řízení jde tehdy, když shodný nárok vymezený petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (srov. SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 443). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 60, svazek 9/2001). V daném případě uplatnila navrhovatelka ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Nc 1035/2025 vůči totožnému odpůrci jako v této věci totožný nárok, konkrétně aby z webových stránek: https://www.Anonymizováno.com/Anonymizováno/Anonymizováno odstranil označení „Anonymizováno“ v profilu expozice děl právnická osoba, nacházející se na adrese adresa, a aby se zdržel užívání tohoto označení na webových stránkách https://www.Anonymizováno.com/Anonymizováno a v aplikaci Anonymizováno v souvislosti s expozicí děl právnická osoba umístěné na adrese adresa, tedy nárok uplatněn v tomto řízení byl součástí širšího nároku již uplatněného v řízení vedeném pod sp. zn. 2 Nc 1035/2025, přičemž jeho odůvodnění stálo na totožných skutkových tvrzeních. Jak v předchozím návrhu na nařízení předběžného opatření, tak i v návrhu pozdějším tedy jde o tentýž předmět řízení - je uplatněn tentýž nárok, který se týká stejných účastníků a vyplývá ze stejného skutku. Pokud soud prvního stupně za tohoto stavu dospěl k závěru, že rozhodnutí o tomto dalším návrhu na nařízení předběžného opatření brání překážka věci zahájené a řízení zastavil, rozhodl zcela správně. V době odvolacího řízení sice již bylo o věci vedené pod sp. zn. 2 Nc 1035/2025 rozhodnuto a překážka věci zahájené se tak „překlopila“ do překážky věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř., na skutečnost, že řízení o této části nynějšího návrhu na nařízení předběžného opatření brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, to však nemá vliv.

11. Podle odvolacího soudu pak soud prvního stupně dospěl ke správným závěrům i ve zbývající části návrhu na nařízení předběžného opatření, o níž rozhodl výrokem II. napadeného usnesení., Předběžné opatření bylo proti odpůrci podáno z důvodu, že ho navrhovatelka považuje za rušitele ve smyslu cit. § 2988 o. z., tedy v jeho jednání spatřuje udržování závadného stavu nastoleného společností právnická osoba. Navrhovatelce lze dát za pravdu v tom, že odpovědnost rušitele je objektivní, tedy nevyžaduje se jeho zavinění(PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2024), nicméně je třeba, aby vlastní jednání toho, kdo měl tvrzený závadný stav vyvolat, bylo shledáno protiprávním. Pokud však jednání společnosti právnická osoba, spočívající v užívání označení „právnická osoba“, nebylo (byť třeba prozatím) shledáno protiprávním, nemůže být shledáno protiprávním ani jednání odpůrce, neboť zásah do práv navrhovatelky by v tomto případě mohl být spatřován pouze v jednání odpůrce, kterým by toleroval porušení soudního zákazu uloženého osobě, která jeho služeb využívá. O to se však v dané věci nejedná. Uvedené se pak vztahuje i k požadavku zdržet se užívání označení, resp. slov „Anonymizováno“ a „Anonymizováno“, které jsou navíc výrazy popisnými (což v případě slova muzeum navrhovatelka i svou argumentací ohledně jeho obecnosti potvrzuje), a pokud stojí takto samostatně, nemohou mít rozlišovací způsobilost a jejich užívání tak nelze zakázat. Navrhovatelka navíc svá práva sama s ohledem na související řízení dovozuje k označení „právnická osoba“, příp. „Anonymizováno“, nikoliv k jednotlivým slovům. Odvolací soud tedy též neshledal za osvědčený nárok samotný a splněním dalších podmínek pro nařízení předběžného opatření se pro nadbytečnost více nezabýval.

12. Pro úplnost je třeba uvést, že s ohledem na omezení ve smyslu § 75c odst. 4 o. s. ř. odvolací soud nijak nepřihlížel k vyjádření odpůrce k odvolání navrhovatelky.

13. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že převzetí zastoupení odpůrce po vydání zamítavého rozhodnutí soudu prvního stupně, o jehož obsahu nebyl odpůrce vyrozuměn, neboť bylo v souladu s § 76g o. s. ř. doručeno toliko navrhovateli, nelze považovat za úkon účelný z hlediska bránění práva, stejně jako za takový úkon nelze považovat ani vyjádření odpůrce k odvolání navrhovatelky, které s ohledem na § 75c odst. 4 o. s. ř. nemohlo přinést nic, k čemu by odvolací soud mohl přihlížet, nadto si odpůrce zaslání odvolání sám vyžádal. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).