3 Cmo 32/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Vladimíra Sommera a JUDr. Michala Mědílka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o porušení práva k ochranné známce a pro nekalou soutěž, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2026, č. j. 2 Cm 33/2025-14,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 10 043 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala ochrany před porušením práv k ochranné známce a před nekalou soutěží spočívající v neoprávněném užívání označení „Anonymizováno“ žalovanou. V žalobě tvrdila, že je jedním z největších distributorů sportovního zboží v České republice a že toto zboží vyrábí pod vlastní ochrannou známkou Anonymizováno, a to konkrétně pod ochrannou známkou Evropské unie č. Anonymizováno s datem přednosti 28. 1. 2021 a národní ochrannou známkou č. Anonymizováno s datem přednosti 8. 10. 1998. Žalobkyně uvedla, že koncem října 2025 zjistila, že žalovaná nabízí na svých webových stránkách Anonymizováno.cz sportovní potřeby opatřené označením „Anonymizováno“, aniž by k tomu měla souhlas žalobkyně. Výskyt závadného loga na různých druzích zboží byl potvrzen kontrolním nákupem a notářským zápisem tituly před jménem. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná užívá závadné logo i na sociálních sítích k propagování zboží a že kromě toho užívá slovní označení „Anonymizováno“ jako dodatek ke své obchodní firmě (v podobě „Jméno žalované., Anonymizováno“) na různých internetových portálech (Anonymizováno.cz, Anonymizováno.com), a to opět bez souhlasu žalobkyně. Žalobkyně proto požadovala, aby se žalovaná zdržela užívání označení „Anonymizováno“ / „Anonymizováno“ ve všech relevantních formách - na sportovním oblečení a sportovních potřebách a jejich obalech, při nabídce, uvádění na trh, prodeji, dovozu, skladování, v obchodních listinách, reklamě a propagaci včetně propagace na webových stránkách a sociálních sítích Facebook a Instagram, to vše s výjimkou výrobků, které byly opatřeny označením „Anonymizováno“ se souhlasem žalobkyně, a obchodních listin vztahujících se k těmto výrobkům.

2. Soud prvního stupně uložil žalované usnesením č. j. 2 Cm 33/2025-11 ze dne 20. 1. 2026 podle § 114b o. s. ř., aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila k žalobě, která jí byla doručena spolu s výzvou. Soud žalovanou poučil, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Žaloba s výzvou k vyjádření byla žalované doručena dne 22. 1. 2026. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřila.

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady pro postup podle § 153a o. s. ř., neboť se má za to, že žalovaná nárok uznala (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), a současně nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Proto soud rozhodl o nároku rozsudkem pro uznání, aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.).

4. Výrokem I. soud uložil žalované povinnost zdržet se umisťování označení „Anonymizováno“ nebo „Anonymizováno“ samostatně nebo ve spojení s dalšími slovními nebo obrazovými prvky na sportovní oblečení a sportovní potřeby a vybavení nebo jejich obaly, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

5. Výrokem II. soud uložil žalované povinnost se do 3 dnů od právní moci rozsudku zdržet nabídky, uvádění na trh a prodeje sportovního oblečení a potřeb pod označením „Anonymizováno“ nebo „Anonymizováno“ nebo opatřeným tímto označením samostatně nebo ve spojení s dalšími slovními nebo obrazovými prvky, jejich uvádění na trh a skladování za tímto účelem; dovozu sportovního oblečení a potřeb opatřených tímto označením; užívání označení „Anonymizováno“, „Anonymizováno“ nebo „Jméno žalované., Anonymizováno“ samostatně nebo ve spojení s dalšími slovními nebo obrazovými prvky pro sportovní oblečení nebo sportovní potřeby v obchodních listinách, reklamě a propagaci, včetně reklamy a propagace na webových stránkách a sociálních sítích Facebook a Instagram - to vše s výjimkou nabídky, uvádění na trh, prodeje, dovozu, reklamy a propagace výrobků, které byly opatřeny označením „Anonymizováno“ se souhlasem žalobkyně, a obchodních listin vztahujících se k těmto výrobkům.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 29 086 Kč [tvořených odměnou advokáta podle § 9 odst. 3 písm. d) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na nařízení předběžného opatření, předžalobní výzva a žaloba) po 3 700 Kč, 4 režijními paušály po 450 Kč, DPH ve výši 21 % a soudním poplatkem ve výši 9 000 Kč], k rukám právního zástupce žalobkyně.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná, a to, posuzováno dle jeho obsahu, do všech výroků rozsudku. Žalovaná tvrdí, že označení „Anonymizováno“ vzniklo již v roce 1988 na základě povolení tehdejšího Svazarmu k drobnému podnikání. V roce 1991 byl vydán živnostenským úřadem živnostenský list na jméno „Anonymizováno“ a po zrušení této firmy v roce 1993 byl živnostenským úřadem vydán výpis na jméno „Anonymizováno“, přičemž tato firma existuje dodnes. Žalovaná tím naznačuje, že užívání označení „Anonymizováno“ jejím jednatelem a jeho podnikatelskými subjekty předchází registraci ochranné známky žalobkyní a že žalovaná (resp. její právní předchůdci) je dřívějším uživatelem tohoto označení.

8. Žalovaná dále uvádí, že v roce 1996 navázala obchodní spolupráci se žalobkyní (Jméno žalobkyně.), od které začala nakupovat zboží. Současně v letech 2000 až 2007 žalovaná (resp. její právní předchůdci) prodávala žalobkyni zboží pod označením „Anonymizováno“ a „Anonymizováno“. Tato spolupráce trvá dodnes, přičemž se postupně přenesla na firmu právnická osoba a později na žalovanou Anonymizováno. Žalovaná tvrdí, že obě tyto společnosti disponovaly smlouvou s možností využívání značky Anonymizováno od Anonymizováno. Za posledních 7 let žalovaná od žalobkyně nakoupila zboží za více než 12,5 mil. Kč a byla přesvědčena, že tato spolupráce je výhodná pro obě strany.

9. Žalovaná dále namítá, že po konzultaci s pracovníkem patentového úřadu a advokátní firmou zaměřenou na obchodní a patentové právo jí bylo sděleno, že firma Jméno žalobkyně. si registrovala označení „Anonymizováno“ „ve špatné víře“ a že žalovaná by dle práva předchozího uživatele mohla nadále označení „Anonymizováno“ používat. Žalovaná tím implicitně namítá, že registrace ochranné známky žalobkyní neproběhla v dobré víře, neboť žalobkyně si registrovala označení, které předtím již bylo užíváno žalovanou, resp. jednatelem žalované a jeho předchozími podnikatelskými subjekty.

10. Dále žalovaná podrobně popisuje, že po obdržení předžalobní výzvy (přibližně v listopadu 2025) začala jednat se zástupcem žalobkyně o možném ukončení sporu mimosoudní dohodou. V rámci těchto jednání žalovaná právního zástupce žalobkyně informovala, že částečně přistoupí na návrh žalobkyně - konkrétně že začne vyrábět a prodávat své zboží pod novým názvem, zruší veškerou propagaci svého zboží pod označením „Anonymizováno“ a na svých stránkách ponechá toto označení pouze pro logo a výrobky žalobkyně (Jméno žalobkyně.). Žalovaná ovšem požadovala dohodu o přiměřené době doprodeje zboží, které nelze přebrandovat, neboť okamžitý zákaz prodeje zboží s označením „Anonymizováno“ by pro ni byl likvidační. Zboží, které šlo přebrandovat, resp. u něhož šlo odstranit značku „Anonymizováno“, žalovaná již sama upravila.

11. Žalovaná tvrdí, že jí bylo přislíbeno, že k mimosoudní dohodě může dojít. Čilá konverzace trvala do začátku února 2026. Poté žalovaná zaslala své poslední připomínky k dohodě, které obsahovaly: (i) žádost, aby žalobkyně vzala na vědomí, že webová stránka Anonymizováno.cz zůstane vlastnictvím žalované; (ii) upozornění, že po konzultaci s odborníky na internet a webové rozhraní žalovaná není schopna zabezpečit kompletní vymazání označení „Anonymizováno“ v hluboké historii internetu (s tím, že dle vyjádření odborníků to nedokáže ani Anonymizováno); (iii) žádost o potvrzení navrhované délky doprodeje zboží pod označením „Anonymizováno“, případně nabídku odkupu tohoto zboží za velmi výhodných podmínek pro žalobkyni; (iv) přání zachování třicetileté spolupráce mezi oběma firmami. Na tyto poslední připomínky žalovaná nedostala odpověď, ani po urgenci.

12. Žalovaná z těchto okolností dovozuje, že neodpověděla na výzvu soudu k vyjádření proto, že jednala v oprávněném přesvědčení, že mezi stranami dojde k mimosoudní dohodě, a proto nepovažovala za nutné se k žalobě vyjadřovat, resp. byla ubezpečována právním zástupcem žalobkyně, že dojde k mimosoudnímu vyřešení sporu. Obdržení rozsudku pro uznání proto bylo pro žalovanou překvapením.

13. Žalovaná dále namítá, že ji nikdo před podáním žaloby a řešením sporu soudní cestou neinformoval - ani písemně, ani telefonicky - a to přestože se jednatel žalované osobně zná s majitelem žalobkyně.

14. Žalovaná uvádí, že její jednatel tituly před jménem byl v období 3. 3. - 14. 3. 2026 v zahraničí, kde si způsobil drobné zranění, a k rozsudku se dostal až dne 19. 3. 2026. Z tohoto důvodu zasílá „zatím pouze strohé důkazy“ (s odkazem na přílohy odvolání).

15. Žalovaná výslovně formulovaný odvolací návrh neuvádí, nicméně z obsahu odvolání vyplývá, že žalovaná nesouhlasí s napadeným rozsudkem a domáhá se jeho zrušení, resp. změny tak, že žaloba se zamítá.

16. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že v projednávané věci byly splněny všechny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když žalované byla řádně doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření podle § 114b o. s. ř. a žalovaná byla současně řádně poučena o následcích své nečinnosti. Žalovaná se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřila a soudu ani nesdělila žádný vážný důvod, který by jí v tom bránil, takže nastala fikce uznání nároku a soud prvního stupně proto rozhodl správně rozsudkem pro uznání. Žalobkyně dále namítá, že odvolání proti rozsudku pro uznání je přípustné pouze z omezených důvodů, zejména pro nesplnění podmínek řízení nebo pro nesplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání. Podle jejího názoru však žalovaná ve svém odvolání žádné takové relevantní skutečnosti netvrdí, protože její argumentace směřuje k věci samé, nikoli k podmínkám vydání rozsudku pro uznání. Žalobkyně zároveň zdůrazňuje, že v odvolacím řízení nelze uplatňovat nové skutkové námitky a tvrzení, která mohla žalovaná uvést již před soudem prvního stupně, pokud by využila možnost se včas vyjádřit k žalobě. Na základě těchto argumentů žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud „odvolání žalované jako nedůvodné zamítl“.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

18. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. platí, že uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.

19. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít smír (§ 99 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.).

20. Odvolací soud zcela ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že žalovaná zmeškala lhůtu k vyjádření ve věci stanovenou usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2026, č. j. 2 Cm 33/2025-11, když ve stanovené lhůtě nepodala žádné vyjádření.

21. Odvolací soud doplňuje, že charakter věci nebránil vydání rozsudku pro uznání, neboť nepochybně šlo o věc, o níž bylo možné uzavřít smír (§ 99 odst. 1 o. s. ř.). Předmětem řízení totiž je majetkový nárok, který není právními předpisy vyloučen ze smluvní dispozice účastnic.

22. Odvolací soud dále uvádí, že předpokladem vydání rozsudku pro uznání je také žaloba prostá vad (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003). I tato podmínka byla v projednávané věci splněna, když žalobou je bez jakýchkoliv pochybností vymezen konkrétní nárok, tj. je z ní patrno čeho se žalobkyně domáhá, a na základě jakých rozhodujících skutečností tak činí.

23. Odvolání žalované pak neobsahuje žádnou námitku, která by byla způsobilá zpochybnit napadený rozsudek pro uznání v mezích § 205b o. s. ř., neboť žalovaná nenamítá žádnou z vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a netvrdí ani žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř. a § 114b o. s. ř. Celá odvolací argumentace je naopak vystavěna na tvrzeních týkajících se věci samé, zejména na historickém užívání označení „Anonymizováno“, údajném právu předchozího uživatele, dlouhodobé obchodní spolupráci mezi účastnicemi, tvrzené špatné víře žalobkyně při registraci označení a na návrzích smírného řešení včetně doprodeje zboží. Takové námitky však proti rozsudku pro uznání nejsou právně relevantní, protože nesměřují proti podmínkám jeho vydání, nýbrž proti samotné důvodnosti žaloby; ustálená judikatura přitom vychází z toho, že při vydání rozsudku pro uznání soud nezkoumá věcnou opodstatněnost nároku a odvolání proti tomuto typu rozhodnutí nemůže být úspěšně založeno na skutkové či hmotněprávní polemice s uplatněným nárokem, jak vyplývá zejména z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 787/2005, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3284/2006 a rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Co 92/2015.

24. Námitka žalované, že před soudním sporem nebyla žalobkyní na problém upozorněna a že by při předchozí komunikaci došlo k dohodě, je rovněž nerozhodná, protože pro posouzení zákonnosti rozsudku pro uznání je podstatné pouze to, zda jí byla řádně doručena žaloba a kvalifikovaná výzva soudu a zda na ni ve stanovené lhůtě reagovala způsobem předvídaným zákonem. Ostatně sama žalovaná v odvolání uvádí, že byla žalobkyní ve věci oslovena již přibližně v listopadu 2025, věc konzultovala s pracovníkem patentového úřadu i s advokátní kanceláří a opakovaně jednala s právním zástupcem žalobkyně o mimosoudní dohodě; její tvrzení, že o sporu nevěděla a byla rozsudkem zaskočena, je proto zjevně vnitřně rozporné a naopak potvrzuje, že o existenci sporu věděla a měla dostatek času reagovat procesně řádným způsobem. Stejně tak tvrzená mimosoudní jednání nemohla sama o sobě nahradit povinnost žalované podat soudu včasné vyjádření, neboť probíhající jednání o možném smíru nepředstavují vážný důvod ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., který by bez dalšího bránil vzniku fikce uznání, tím spíše, když žalovaná netvrdí, že by soudu ve lhůtě sdělila existenci překážky bránící jí v podání vyjádření; k významu vážného důvodu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3437/2016.

25. Ani tvrzení jednatele žalované, že se v době od 3. 3. do 14. 3. 2026 nacházel v zahraničí a utrpěl drobné zranění, není způsobilé založit důvodnost odvolání, protože tato okolnost se podle samotného odvolání vztahuje až k době po vydání napadeného rozsudku ze dne 4. 3. 2026, případně k době jeho doručování, a nijak nevysvětluje, proč žalovaná nereagovala již dříve na žalobu a výzvu soudu v původně běžící lhůtě; tato tvrzená překážka tedy zjevně nesměřuje proti předpokladům vzniku fikce uznání.

26. Za této situace je zřejmé, že odvolání žalované neobsahuje žádný právně relevantní důvod, který by mohl vést ke změně nebo zrušení napadeného rozsudku, a odvolací soud jej proto dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, vůči kterému žalovaná neuplatnila žádné námitky a odvolací soud v něm žádné pochybení z úřední povinnosti neshledal.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada jeho nákladů. Ty jsou představovány odměnou zástupce žalobkyně za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po 3 700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. d) a § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhradou za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 1 743 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení tak celkem činí 10 043 Kč. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena jako třídenní a místo plnění bylo určeno k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Dovolání proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho splnění v exekučním řízení.