3 Cmo 60/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Michala Výtiska ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta A , Anonymizováno sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Anonymizováno sídlem Anonymizováno 2) Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o ochranu pověsti právnické osoby, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, č. j. 76 Cm 120/2023-160

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů řízení 45 677,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 2).

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů odvolacího řízení 10 043 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 2).

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zdržet se rozšiřování nepravdivých tvrzení o tom, že žalobkyně mařila splnění údajně splatné pohledávky žalované 1) vůči žalobkyni, kterou žalovaná 1) přihlásila do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS 4834/2023, že žalobkyně byla v období od prosince 2022 do 4. 4. 2023 v nepříznivé finanční situaci, že se v období prosince 2022 začaly objevovat první varovné signály vypovídající o aktuální finanční situaci v , Anonymizováno, , že jednání pana , tituly před jménem, ., majitele společnosti , Anonymizováno, s jeho jiným klientem, které mělo údajně proběhnout před 4. 4. 2023, bylo v rozporu se základními pravidly dobrých mravů a v rozporu se zákonem a že vedlejším efektem takového jednání mělo být poškození žalované 1), povinnosti z webových stránek http://, Anonymizováno, .cz odstranit článek s názvem Vyjádření společnosti k pohledávce v insolvenčním řízení společnosti , Jméno žalobkyně, ze dne 29. 3. 2023 a článek s názvem Ochrana investovaných prostředků - insolvence , Anonymizováno, ze dne 4. 4. 2023, povinnosti uveřejnit do tří dnů od právní moci rozsudku na webových stránkách http://, Anonymizováno, .cz písemnou omluvu ve znění: „Dne 29. 3. 2023 zveřejnila společnost , Anonymizováno, na webových stránkách , Anonymizováno, .cz článek s názvem Vyjádření společnosti k pohledávce v insolvenčním řízení společnosti , Jméno žalobkyně, , ve kterém nepravdivě uvedla, že společnost , Jméno žalobkyně, , mařila splnění údajné pohledávky společnosti , Anonymizováno, . Dne 4. 4. 2023 zveřejnila společnost , Anonymizováno, na webových stránkách http://, Anonymizováno, .cz článek s názvem Ochrana investovaných prostředků - insolvence , Anonymizováno, , ve kterých nepravdivě uvedla, že v období prosince 2022 se začaly objevovat první varovné signály vypovídající o aktuální finanční situaci v , Anonymizováno, , že průběžná kontrola narazila na stále silnější neochotu společnosti , Jméno žalobkyně, poskytovat základní informace o hospodaření projektu, že jednání majitele společnosti, pana , tituly před jménem, , s jeho jiným klientem bylo v rozporu se základními pravidly dobrých mravů a v rozporu se zákonem a že vedlejším efektem takového jednání mělo být poškození , Anonymizováno, za účelem omezení jeho důsledné kontrolní činnosti nad investicí. Za šíření těchto nepravdivých a zavádějících informací se tímto společnost , Anonymizováno, a pan , Jméno žalované, , který v rozhodném období webové stránky http://, Anonymizováno, .cz provozoval, společnosti , Jméno žalobkyně, hluboce omlouvají.“, s tím, že písemná omluva bude na webových stránkách http://, Anonymizováno, .cz zveřejněna nepřetržitě po dobu 6 měsíců a písemná omluva ve stejném znění bude žalovaným zaslána žalobkyni rovněž doporučeně poštou do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 2) na jejich náhradu 50 699 Kč k rukám právního zástupce žalovaného 2) do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Při svém rozhodování vyšel soud z tvrzení žalobkyně o tom, že je evropskou společností sídlící na území České republiky a je vydavatelem elektronických platebních služeb pod dozorem České národní banky jakožto regulátora finančního trhu, dále vystupuje v roli pověřeného zástupce zahraničního zprostředkovatele platebních služeb a jako samostatný zprostředkovatel spotřebitelského úvěru a že pro její podnikání je klíčová dobrá pověst. Žalovanou 1) jsou vůči žalobkyni opakovaně zahajována různá řízení, která končí neúspěchem žalované 1). Tato řízení jsou žalovanou 1) zahajována zjevně proto, aby následně mohla na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz, jež spravuje, žalobkyni označovat jako žalovaného nebo dlužníka a poškodit tak její pověst. Nároky v tomto řízení se týkají žalovanou 1) podaného a následně odmítnutého věřitelského insolvenčního návrhu ze dne 28. 3. 2023 vůči žalobkyni pro údajnou pohledávku za žalobkyní ve výši cca 18 milionů Kč (kterou nebyla schopná dostatečně tvrdit, natož prokázat) vedeného pod sp. zn. MSPH 92 INS 4834/2023. Insolvenční návrh byl soudem odmítnut jako nesrozumitelný a neurčitý. Bezprostředně po zahájení insolvenčního řízení však byly na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz zveřejněny články vztahující se k zahájenému insolvenčnímu řízení, které obsahují lživé a zavádějící informace o finanční situaci žalobkyně, o údajném nemravném a protiprávním jednání žalobkyně a o domnělých peněžitých závazcích žalobkyně vůči žalované 1). Pod články byl podepsán , Anonymizováno, , který je statutárním orgánem žalované 1). Žalovanou 1) byly články psány se zjevným úmyslem co možná nejvíce poškodit dobré jméno a pověst žalobkyně, zdiskreditovat ji v očích klientů, obchodních partnerů i široké veřejnosti. Žalobkyně vyzvala žalovanou 1) k odstranění článků, ke zdržení se obdobného jednání do budoucna a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Žalovaná 1) reagovala dopisem ze dne 23. 8. 2023 s tím, že není vlastníkem ani provozovatelem webových stránek a že s redakcí ani autory článků nemá nic společného. Žalobkyně proto z opatrnosti k témuž vyzvala i žalovaného 2), který byl v rozhodném období v registru doménových jmen www., Anonymizováno, .cz uveden jako provozovatel webových stránek. Žalovaný 2) se na výzvu žalobkyně nijak nevyjádřil. Následně došlo k přepsání provozovatelství webových stránek v databázi , Anonymizováno, .cz na třetí osobu se sídlem v Dominikánské republice. Žalobkyně uvedla, že žalovaná 1) je odpovědná z pozice autora článků a žalovaný 2) coby provozovatel předmětných webových stránek, když s odkazem na zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (dále jen „ZNSIS“), poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, pokud mohl vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo pokud se prokazatelně dozvěděl o protiprávní povaze obsahu. Dle nic.cz je doména glocinnews.cz registrována od 18. 1. 2023 a držitelem a provozovatelem domény byl od 14. 9. 2023 žalovaný 2), a to do dne, kdy byl žalovaný 2) vyzván k odstranění závadných článků. Žalovaný 2) se o protiprávním obsahu článků dozvěděl, a to nejpozději v předžalobní výzvě a jeho odpovědnosti za obsah článků ho nezbavuje ani převedení domény na třetí subjekt. Podle článku cz.nic je držitelem ten, kdo má možnost s držitelem jména domény libovolně manipulovat. Žalobkyně má za to, že k 14. 9. 2023 to byl právě žalovaný 2), byť je zřejmé, že 14. 9. 2023 proběhla aktualizace na jiného držitele, stalo se tak v době, kdy byla žalovanému 2) odeslána předžalobní výzva, což podporuje závěr, že žalovaný 2) byl tímto způsobem aktivně angažován. Žalovaný 2) webové stránky nejen založil, nýbrž byl ve veřejně přístupné evidenci zapsán jako jediný držitel těchto stránek, nadto i jako jejich administrativní kontakt. Žalovaný 2) tedy dal o své vůli veřejně najevo, že je oprávněn s doménou libovolně manipulovat, nýbrž i zodpovídat za jejich správu, tj. administraci. Žalovaný 2) s ohledem na svou odbornost měl a mohl vědět, že uvedením svého jména do veřejné databáze , Anonymizováno, dává veřejnosti najevo, že předmětné webové stránky zaštiťuje a spravuje a že tedy nese odpovědnost za jejich obsah. Dle žalobkyně se žalovaní dopustili neoprávněného zásahu do práva na ochranu dobré pověsti žalobkyně. Předmětné výroky je třeba považovat za skutková tvrzení, neboť nevyjadřují subjektivní názor/postoj autora, ale jsou prezentovány jako fakta/popis objektivní reality. Tato tvrzení jsou však nepravdivá či hrubě zkreslující.

3. Soud dále připomněl, že ve vztahu k žalované 1) bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání ze dne 26. 11. 2024, č. j. 76 Cm 120/2023-86, který nabyl právní moci dne 28. 12. 2024.

4. Žalovaný 2) v obraně namítl nedostatek své pasivní věcné legitimace s tím, že nikdy v minulosti nebyl provozovatelem webových stránek s možností ovlivňovat jejich obsah (bez ohledu na to, zda tato skutečnost byla v registru doménových jmen , Anonymizováno, uvedena, či nikoli), ani jejich provozovatelem aktuálně není. Osobou, která je fakticky schopna obsah webových stránek ovlivnit (tj. zejména něco na nich zveřejnit nebo z nich něco odstranit), je „editor“, tj. osoba s přístupovými údaji k administraci webu, tedy nikoli provozovatel. Tedy i za situace, kdy by žalovaný 2) byl provozovatelem bez toho, aniž by byl zároveň editorem, by rovněž neměl možnost výzvě žalobkyně vyhovět, neboť nedisponuje potřebnými přístupovými údaji pro jejich editaci. Uvedl, že byl v minulosti v pracovním poměru ve společnosti , Anonymizováno, a z tohoto titulu ho pan , Anonymizováno, , předseda představenstva, požádal, aby poskytl součinnost klientu společnosti , Anonymizováno, , kterým byla společnost , Anonymizováno, . Pro , Anonymizováno, zřídil webové stránky, které jsou předmětem žaloby. Proces při zřizování webových stránek sestává z konkrétních kroků, a to 1) založení domény, to může udělat kdokoli, tedy zakladatel; 2) zaplacení za registraci webu, tím se získají přístupové údaje k administraci, to činí provozovatel, ten si zpravidla mění původní přístupová hesla, která má zakladatel; 3) vytvoření a napojení CMS (Content Management Systém), systém pro správu obsahu webu, to činí editor. Přístup je pod editorovým jménem a heslem, které je jiné, než přístupové údaje k administraci webu (provozovatelovo jméno + heslo), které musí mít editor, aby mohl CMS propojit s webovou doménou. Ne vždy nutně je provozovatel a editor jedna a tatáž osoba. Jestliže tedy editor nevytvoří (nesdílí) přístup s provozovatelem nebo zakladatelem, není provozovatel ani zakladatel nijak schopen ovlivnit obsah webu. Žalovaný 2) provedl činnost pod bodem 1), tedy byl zakladatelem. Není a nebyl provozovatelem ani editorem, a tedy nemá možnost na webových stránkách cokoli uveřejňovat. Dále žalovaný 2) odmítl tvrzení žalobkyně, že spolu s žalovanou 1) „přepsal provozovatelství“ webových stránek v databázi , Anonymizováno, na třetí osobu se sídlem v Dominikánské republice, když nejen že žalovaný 2) v minulosti provozovatelem webových stránek nebyl, ke změně osoby provozovatele nebyl navíc oprávněn (resp. tuto změnu nebyl schopen provést), současně žalovanému 2) není o žalobkyní uváděné „třetí osobě v Dominikánské republice“ nic známo. Pokud k takovým krokům došlo ze strany ať již žalované 1) nebo jiné osoby, byly veškeré tyto kroky činěny bez vědomí a přičinění žalovaného 2). Žalovaný 2) dále rozporoval, že by kdy v minulosti rozšiřoval, resp. na předmětné webové stránky umístil (dle žalobkyně nepravdivé) informace, resp. že byl jejich autorem, když i dle tvrzení žalobkyně jsou webové stránky zjevně spravovány žalovanou 1) a s ohledem na obsah zveřejněných informací je jejich autorem žalovaná 1). Žalovaný 2) s ohledem na omezené množství informací o údajných sporech žalobkyně s žalovanou 1), jelikož není jejich autorem, nedokáže posoudit jejich případnou pravdivost či nepravdivost. Pokud tedy žalobkyně uvedla, že žalovaní se dopustili neoprávněného zásahu do práv žalobkyně tím, že na veřejně přístupné počítačové síti o žalobkyni zveřejnili vědomě nepravdivé informace, není uvedené tvrzení pravdivé, když minimálně žalovaný 2) žádné informace ani články na předmětné webové stránce nezveřejňoval. K žalobkyní uváděné odpovědnosti poskytovatele služeb za obsah článků, s ohledem na zákon o některých službách informační společnosti, uvedl, že poskytovatelem služby se pro účely uvedeného zákona rozumí každá fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje některou ze služeb informační společnosti, tj. služeb poskytovaných elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou elektronickými prostředky, poskytovaných zpravidla za úplatu. Žalovaný 2) však poskytovatelem služeb (ve smyslu uvedeného zákona) není, resp. v minulosti ani nikdy nebyl. Žalovaný 2) nejen že není držitelem domény, navíc ani dnes ani v minulosti nebyl obsah stránek schopen ovlivňovat. Odpovědnost žalovaného 2) nelze s odkazem na uvedený zákon dovodit. Co se týče výzvy ze dne 14. 9. 2023, o té nevěděl, dozvěděl se o ní až 21. 9. 2023, tedy doména byla přeregistrována týden předtím, než byla doručena výzva. Podstatné podle žalovaného 2) je, že jako provozovatel nyní není veden, proto po něm nelze žádat odstranění obsahu stránek.

5. Soud prvního stupně skutkový stav zjištěný z provedeného dokazování posoudil podle § 135 a § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když přisvědčil námitce žalovaného o nedostatku jeho pasivní legitimace. Uvedl, že ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni k označení důkazů, že žalovaný 2) je pasivně legitimován ke splnění povinnosti odstranit z webových stránek http://, Anonymizováno, .cz jí označované články, po provedení žalobkyní navržených důkazů však pasivní legitimace žalovaného 2) prokázána nebyla. Bylo prokázáno, že žalovaný 2) byl uveden jako držitel a administrativní kontakt (nebyl uveden jako technický kontakt), což ještě nutně nemusí znamenat, že mohl s obsahem stránek volně manipulovat. Ze svědeckých výpovědí, především však ze svědecké výpovědi Aleše Kohoutka vyplynulo, že žalovaný 2) pro žalovanou 1) doménové jméno pouze zřídil a přístupové údaje byly poté předány synovi svědka, , Anonymizováno, , aby zabezpečoval stránky, jemu byly informace posílány. Syn svědka, který měl přístupové údaje k manipulaci s obsahem webových stránek, však 3. 7. 2023 zemřel a přístupy nyní nemá nikdo. Co se týče současného držitele domény glocinnews.cz, jedná se o společnost, ve které pracoval syn svědka. Žalovaný 2) se společností , právnická osoba, . neměl nic společného. Podle soudu tak bylo prokázáno, že žalovaný 2) v rozhodné době neměl a ani v současné době nemá možnost fakticky jakkoli s obsahem webových stránek nakládat, není ani autorem závadných článků, což ani nebylo tvrzeno. Jeho odpovědnost za obsah webových stránek není dána ani z jiných důvodů, když žalovaný 2) není a nebyl osobou, která by mohla obsah ovlivňovat, tj. články vkládat či je mazat. Žalovaný 2) do práv žalobkyně zasáhnout nemohl. Za obsah článků by tak byla odpovědná především žalovaná 1), a to z titulu autorství článků. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl, výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal v řízení úspěšnému žalovanému 2).

6. Rozsudek v celém jeho rozsahu napadla odvoláním žalobkyně. Namítla, že soud dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, podle něhož skutečnost, že žalovaný 2) byl evidován jako držitel a administrativní kontakt předmětných webových stránek, ještě nemusí nutně znamenat, že mohl s obsahem stránek volně manipulovat. Tento skutkový závěr je nepochopením toho, jak jsou povinné údaje o webových stránkách evidovány v databázi webových stránek v evidenci vedené cz.nic, k čemuž došlo zejména proto, že soud zamítl důkazní návrh žalobkyně spočívající ve vysvětlujících pravidlech zveřejněných subjektem , právnická osoba, ., kde je přesně vymezeno, co konkrétně se rozumí pod pojmem držitel či administrativní kontakt webových stránek. Závěr, že držitel a administrativní kontakt nemá nad obsahem webových stránek kontrolu, je v rozporu jak s pravidly , Anonymizováno, , tak i zavedenou praxí.

7. Dále podle žalobkyně soud nesprávně hodnotil svědeckou výpověď svědka , Anonymizováno, jako věrohodnou s tím, když nebral v potaz, že předmětné webové stránky byly vytvářeny zcela zjevně pro pana , Anonymizováno, , resp. jeho tehdejší společnost , Anonymizováno, , přičemž zároveň bylo prokázáno, že žalovaný 2) s tvorbou těchto webových stránek měl co do činění. Svědek zjevně měl zájem na tom přizpůsobovat svou svědeckou výpověď právě tak, aby se žalovanému 2) odměnil za jeho pomoc s tvorbou webových stránek, a tím i dehonestaci žalobkyně. Rovněž jako zcela nevěrohodné působí tvrzení svědka, že jedinou osobou, která kdy měla relevantní informace o webových stránkách, byla osoba, která v mezidobí zemřela. Konečně pak soud nepřihlédl ani k bohaté kriminální minulosti (ale i současnosti) svědka vyplývající jak z jeho spojení s , Anonymizováno, , tak i mediálně velmi propíraným projektem , Anonymizováno, .

8. Dále vytkla soudu nesprávné rozložení důkazního břemene s tím, že procesní obrana žalovaného 2) spočívala v jediné větě vyjádřené v jeho vyjádření k žalobě, kde uvedl, že nebyl provozovatelem daných stránek. Za situace, kdy žalobkyně prokázala, že žalovaný 2) byl evidován ve veřejné databázi jako držitel a administrativní kontakt webových stránek, pak reagoval (po koncentraci řízení) tím, že přestože byl evidován jako správce stránek (držitel a administrativní kontakt), přesto neměl možnost ovlivnit obsah těchto stránek. V takovém případě se ovšem již jednalo o tvrzení, které měl prokázat, a to za situace, kdy žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalovaný 2) jako správce stránek byl prezentován veřejnosti. Pokud žalovaný 2) tvrdil, že tento veřejný údaj neodpovídal skutečnému stavu, bylo již na něm, aby to prokázal. Postup soudu, který i za této důkazní situace trval na tom, aby naopak žalobkyně prokazovala, že žalovaný 2) stránky skutečně spravoval, není v souladu se zákonem a žalobkyně něco takového ani není s to objektivně prokázat. V tomto ohledu má žalobkyně za to, že by měla být analogicky aplikována právní úprava veřejných seznamů, dle které samotný zápis svědčí osobě spoléhající v dobré víře na to, že takový zápis je v souladu se skutečným stavem, přičemž případný nesoulad zápisu se skutečným stavem má prokazovat zapsaná osoba.

9. Dále žalobkyně vytkla soudu, že umožnil žalovanému 2) doplňovat skutková tvrzení v průběhu řízení v rozporu s § 118b odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze skutková tvrzení uvádět pouze do skončení prvního jednání. Pokud až na jednání dne 9. 4. 2025 přišel s novými tvrzeními o skutkovém stavu ohledně svého zápisu do databáze a odůvodňoval jej novým příběhem s tím, že navzdory zápisu nebyl schopen obsah stránek ovlivňovat, neměl soud k tomuto novému tvrzení neměl vůbec přihlížet.

10. Konečně žalobkyně napadla i výrok o nákladech řízení, když namítla, že byly žalovanému 2) přiznány náklady za úkony zcela nedůvodné, konkrétně za úkon spočívající v jednání s protistranou, kdy takový úkon v soudní praxi přiznáván není, dále pak za údajné 3 porady s klientem, které měly proběhnout 3. 12. 2024, 26. 3. 2025 a 30. 4. 2025. Žalobkyně namítá, že i kdyby takové porady přesahující 1 hodinu skutečně proběhly, byly by zcela neúčelné, když žalovaný u soudních jednání ani nevypovídal, ani sám nic netvrdil, pouze jednáním pasivně přihlížel. Porady ani bezprostředně nepředcházely soudním jednáním, ani žádným písemným podáním (krom stručného vyjádření k žalobě žádná podání ze strany žalovaného nebyla), a to s výjimkou údajné poslední porady, která sice termínem předcházela bezprostředně soudnímu jednání konanému dne 7. 5. 2025, to se však konalo toliko za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku, rozhodně tedy nebylo důvodné či účelné připravovat na tento úkon žalovaného, a to dokonce déle než hodinu. Nesprávným je pak přiznání nákladů řízení za účast u jednání dne 26. 11. 2024, když toto jednání ani nebylo zahájeno a žalovanému by tak v případě úspěchu ve věci měla za tuto účast být přiznána jen polovina mimosmluvní odměny podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu.

11. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaný 2) ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a uvedl, že pokud žalobkyně namítá nesprávnost skutkového závěru, podle něhož to, že žalovaný 2) byl evidován jako držitel a administrativní kontakt předmětných webových stránek, ještě nemusí nutně znamenat, že mohl s obsahem stránek volně manipulovat, v důsledku neprovedení důkazu spočívajícího ve vysvětlujících pravidlech zveřejněných subjektem , právnická osoba, ., kde je přesně vymezeno, co konkrétně se rozumí pod pojmem držitel či administrativní kontakt webových stránek, pak se ale nejedná o skutkové závěry soudu prvního stupně, ale toliko o dílčí skutková zjištění, která ve spojení s dalšími zjištěními vedla soud ke skutkovému závěru, že žalovaný 2) v rozhodné době neměl a ani v současné době nemá možnost fakticky jakkoli s obsahem webových stránek nakládat. Byť tedy z (k důkazu provedeného) výpisu z registru doménových jmen bylo zjištěno, že žalovaný 2) byl v minulosti uveden jako držitel a administrativní kontakt, bylo v řízení současně prokázáno (zejména z výslechu svědka , Anonymizováno, , jakož i ze samotného výpisu), že jako administrativní kontakt bylo uvedeno IČO: , IČO, , resp. společnost , právnická osoba, , že webové stránky hned po založení byly předány , Anonymizováno, , který zabezpečoval jejich provoz a kterému byly informace poskytnuté společností , Anonymizováno, posílány ke zveřejnění, jakož i to, že žalovaný 2) v současnosti není držitelem ani administrativním kontaktem webových stránek.

13. Na základě provedených důkazů tak bylo v řízení prokázáno, že žalovaný 2) v rozhodné době neměl a ani v současné době nemá možnost fakticky jakkoli s obsahem webových stránek nakládat. Na uvedeném by nic nezměnilo ani provedení důkazu článkem z webových stránek , Anonymizováno, obsahujících standardní obecný postup při registraci domény (jehož provedení soud správně pro nadbytečnost zamítl), když jednak žalovaný 2) není autorem uvedených článků a když i případná evidence žalovaného 2) jako držitele webových stránek nemohla prokázat, že by v minulosti byl schopen obsah webu ovlivňovat (když ovlivňovat obsah webových stránek může editor, tj. osoba s přístupovými údaji k webu, tedy nikoli jejich držitel či provozovatel), to zvlášť za situace, kdy naopak bylo prokázáno, že obsah webu byl spravován jinou osobou (, Anonymizováno, ). Pokud dále namítá žalobkyně nesprávné hodnocení výpovědi svědka , Anonymizováno, , pak tvrzení, že svědek zjevně měl zájem přizpůsobovat svou svědeckou výpověď tak, aby se žalovanému 2) odměnil za jeho pomoc s tvorbou webových stránek, a tím i dehonestací žalobkyně, je ničím nepodložené. Tvrdí-li dále, že soud nepřihlédl ani k bohaté kriminální minulosti (ale i současnosti) svědka vyplývající jak z jeho spojením s , Anonymizováno, , tak i mediálně propíraným projektem , Anonymizováno, , pak takové informace nebyly v řízení tvrzeny. Pokud soud uvedl, že nemá důvod svědkovi nevěřit, vycházel nejen z existence řádného poučení o jeho trestní odpovědnosti v případě podání křivé výpovědi, ale rovněž z průběhu samotné výpovědi, když svědek vypovídal souvisle, přesvědčivě, bez vnitřních rozporů.

14. Námitka o nesprávném rozložení důkazního břemene podle žalovaného 2) vychází z nesprávného předpokladu žalobkyně, že osoby držitele a administrativního kontaktu mohou ovlivňovat obsah webu. I za situace, kdy by bylo prokázáno, že žalovaný 2) byl v minulosti držitelem a administrativním kontaktem, nebylo by tím prokázáno, že mohl ovlivňovat obsah webových stránek a nemohlo tedy dojít k přenesení důkazního břemene na žalovaného 2) v tom smyslu, že by měl prokazovat opak. To zvlášť za situace, kdy v řízení byla osoba editora webových stránek zjištěna a prokázána, resp. bylo navíc zjištěno, že editorem byla osoba Jana Kohoutka, nikoli žalovaný 2).

15. K námitce, že soud umožnil žalovanému doplňovat skutková tvrzení v průběhu řízení v rozporu s § 118b odst. 1 o. s. ř., kdy následně v rozsudku z takto nepřípustně doplněných tvrzení vycházel, žalobkyně přehlíží, že důvodem pro zamítnutí žaloby byla absence pasivní legitimace žalovaného 2), resp. skutečnost, že žalovaný 2) není osobou, která by mohla obsah webových stránek odstranit. Shodnou obranu, resp. shodná skutková tvrzení v podobě absence pasivní legitimace přitom žalovaný 2) uváděl již ve svém vyjádření k žalobě ze dne 21. 11. 2024, tedy již před skončením prvního jednání.

16. Pokud jde o námitky žalobkyně k nákladům řízení uvedl, že jednání s protistranou proběhlo dne 6. 11. 2024 a bylo doloženo e-mailovou zprávou, jde o úkon podle § 11 odst. 1, písm. i) advokátního tarifu, předmětem jednání s protistranou bylo mj. sdělení skutkových stanovisek obou stran, možného dalšího postupu, včetně jednání o možném smírném řešení sporu; porada s klientem dne 3. 12. 2024 proběhla přesáhla jednu hodinu a konala se zejména ke změně žalobního návrhu a dále k návrhu protistrany k uzavření dohody o smírném řešení sporu, konání porady bylo soudu doloženo záznamem o konání porady s klientem a e-mailovou zprávou žalobkyně s návrhem dohody o smírném řešení sporu. Porada s klientem dne 26. 3. 2025 rovněž přesáhla jednu hodinu a konala se zejména k obsáhlým listinným důkazům od , Anonymizováno, navrženým v průběhu řízení ze strany žalobkyně, konání porady bylo soudu doloženo záznamem o konání porady s klientem, porada s klientem dne 30. 4. 2025 také přesáhla jednu hodinu a konala se zejména k obsahu závěrečného návrhu žalobkyně a k obsahu připravovaného závěrečného návrhu žalovaného 2), její konání bylo doloženo záznamem o konání porady s klientem. Tyto úkony právní služby výslovně předpokládá § 11 odst. 1, písm. c) advokátního tarifu. Jednání dne 26. 11. 2024 bylo za účasti zástupců obou stran zahájeno ve 14:30 hod., žaloba byla přednesena (při jednání byl ostatně následně vyhlášen částečný rozsudek ve vztahu k žalované 1), jednání bylo dále přerušeno za účelem smírného jednání mezi účastníky, v jednání bylo pokračováno v 15:20 hod., obsahem jednání byl dále návrh obou stran na odročení jednání ve vztahu k žalovanému 2) za účelem možného smírného řešení sporu, dále bylo po krátkém přerušení opět pokračováno vyhlášením částečného rozsudku a jednání bylo v 15:35 hod. skončeno. Námitky žalobkyně proto nejsou důvodné a tyto náklady je nutno považovat za potřebné k účelnému uplatnění a bránění práv žalovaného 2).

17. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, částečně důvodným shledal pouze její odvolání do rozhodnutí o nákladech řízení.

18. Předmětem přezkumu odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o nárocích, které žalobkyně uplatnila z titulu ochrany před neoprávněným zásahem do pověsti právnické osoby ve smyslu § 135 o. z. Projevem zásahu do práv žalobkyně mělo být uveřejnění dvou článků na webových stránkách http://, Anonymizováno, .cz (dne 29. 3. 2023 článek s názvem „Vyjádření společnosti k pohledávce v insolvenčním řízení společnosti , Jméno žalobkyně, “ a dne 4. 4. 2023 článek s názvem „Ochrana investovaných prostředků - insolvence , Anonymizováno, “).

19. Obecně lze ve vztahu k předmětu sporu připomenout, že obsah pojmu pověst právnické osoby nedoznal změn oproti dříve (v § 19b zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) užívanému pojmu dobrá pověst právnické osoby. I v intencích právní úpravy obsažené v § 135 o. z. tak nadále tedy platí, že pověst právnické osoby má povahu osobního práva a v souladu s obecně uznávanou presumpcí poctivosti jednání subjektů práva se předpokládá, že právnická osoba má (dobrou) pověst do té doby, dokud není proveden úspěšně důkaz opaku. Základní prejudiciální otázkou v řízení o nárocích uplatněných z titulu ochrany pověsti právnické osoby je pak posouzení, zda konkrétním vytýkaným jednáním bylo neoprávněně do pověsti dotčené právnické osoby zasaženo, tedy zda určité vytýkané jednání bylo objektivně způsobilé snížit vážnost této právnické osoby. K řešení této otázky, tedy k posouzení, zda označenými informacemi v obsahu obou sporných článků bylo neoprávněně zasaženo do pověsti žalobkyně, soud prvního stupně nedospěl, neboť dovodil, že žalovaný 2) není věcně pasivně legitimovaný. Vyšel přitom z toho, že v řízení bylo prokázáno, že v rozhodné době a ani v době rozhodování soudu prvního stupně neměl možnost fakticky jakkoli s obsahem webových stránek nakládat, nebylo pak ani tvrzeno, že by byl autorem předmětných článků a jeho odpovědnost za obsah webových stránek není dána ani z jiných důvodů, když žalovaný 2) není a nebyl osobou, která by mohla obsah ovlivňovat, tj. články vkládat či je mazat.

20. Tomuto závěru lze podle názoru odvolacího soudu přisvědčit. Jak z obsahu spisu vyplývá, žalobkyně vůči žalovanému 2) uplatnila nárok na zdržení se rozšiřování tvrzení obsažených v předmětných článcích, nárok na odstranění sporných článků z webových stránek http://, Anonymizováno, .cz a poskytnutí zadostiučinění ve formě omluvy uveřejněné na webových stránkách http://, Anonymizováno, .cz a zaslané žalobkyni poštou.

21. Pokud jde o odpovědnost žalovaného 2) za popsané závadné jednání, v řízení bylo nesporné, že žalovaný 2) není autorem žádného ze sporných článků uveřejněných na webu http://, Anonymizováno, .cz. Dovozovat jeho odpovědnost ve smyslu zák. č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, není na místě, když žalobkyně jednak netvrdila nic, z čeho by šlo dovodit, že žalovaný 2) v rozhodné době měl postavení poskytovatele služby informační společnosti. V řízení pak nebylo prokázáno takové postavení žalovaného 2) ve vztahu k webu http://, Anonymizováno, .cz, z něhož by vyplývala jeho možnost fakticky jakkoli s obsahem webových stránek nakládat. Soud prvního stupně proto správně dovodil, že žalovaného 2) nelze činit odpovědným za obsah obou sporných článků a informace v nich uvedené.

22. Nadto i pokud by žalovaný 2) v době uveřejnění sporných článků na webu http://, Anonymizováno, .cz za jejich obsah odpovídal, je třeba ve vztahu k uplatněnému zdržovacímu nároku, který směřuje do budoucna, připomenout, že takový nárok mají preventivní povahu, protože směřuje jak proti závadnému jednání, které rušitel již započal a dosud v něm pokračuje, tak proti jednání, u něhož vzhledem k soustavnosti hrozí, že v něm pokračováno bude, současně může směřovat proti jednání, u nějž je důvodná obava, že dojde k jeho opakování, i když nepůjde o soustavné jednání. Popsané závadné jednání (uveřejnění dvou sporných článků na internetu) má povahu nikoli soustavného jednání a z ničeho nelze ani dovodit, že by ho žalovaný 2) mohl opakovat. Současně sama žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný 2) již v době podání žaloby nebyl veden ani jako provozovatel předmětných webových stránek.

23. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na poskytnutí zadostiučinění ve formě uveřejnění omluvy na webu http://, Anonymizováno, .cz, jedná se o povinnost, kterou žalovaný 2) s ohledem na výše uvedený závěr, že nemá žádnou možnost, jak webu http://, Anonymizováno, .cz zveřejněný obsah technicky odstranit nebo upravit, neboť k tomuto webu nemá žádná dispoziční práva, nemůže objektivně splnit. K tomu lze jen doplnit, že obecně nelze vyloučit odpovědnost majitele domény za obsah webových stránek pod ní provozovaných, nicméně s přihlédnutím k tomu, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.), je pro nároky, jejichž materiální vykonatelnost je odvislá od možnosti s doménou disponovat, potřebné takový stav zakonzervovat např. uložením zákazu dispozice s doménou do doby rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně nic v tomto ohledu (např. návrhem na nařízení předběžného opatření) neučinila a ke změně provozovatele domény, jak sama tvrdí, i došlo již před zahájením řízení. Za tohoto stavu pak ale nelze žalovanému 2) ukládat povinnost, jejíž splnění předpokládá možnost dispozice s doménou či stránkami pod ní umístěnými.

24. Lze tedy uzavřít, že pokud soud prvního stupně žalobu ve vztahu k žalovanému 2) zamítl rozhodl správně. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

25. Pokud jde o související výrok II. o nákladech řízení, soud prvního stupně při určení výše náhrady nákladů v řízení před soudem prvního stupně úspěšného žalovaného 2) správně aplikoval příslušná ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném ke dni učinění příslušného úkonu právní služby, a i odvolací soud považuje za účelně vynaložené soudem prvního stupně specifikované úkony právní služby, za něž přiznal náhradu nákladů, vyjma porady s klientem, která se uskutečnila 30. 4. 2025. Tato porada, konaná po ukončení dokazování a před vyhlášením rozhodnutí, již podle odvolacího soudu nebyl účelná z hlediska uplatňování či bránění práva. Ve zbytku odvolací soud námitky žalobkyně o neúčelnosti dalších úkonů (jednání s protistranou dne 6. 11. 2024, porady s klientem ve dnech 3. 12. 2024 a 26. 3. 2025) neshledal důvodnými, stejně jako námitku, že za účast na jednání dne 26. 11. 2024 by měla být přiznána jen polovina mimosmluvní odměny podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, když jednání nebylo ani zahájeno. Jednání s protistranou je úkon, který předvídá advokátní tarif v § 11 odst. 1, písm. i), tento úkon byl zástupcem žalovaného 2) řádně doložen. Pokud jde o poradu s klientem dne 3. 12. 2024, ta navazovala na jednání soudu odročené za účelem poskytnutí lhůty k mimosoudnímu vyřešení sporu, porada z 26. 3. 2025 pak předcházela jednání soudu konanému dne 9. 4. 2025 a měla se podle sdělení zástupce žalovaného 2) týkat obsahu listin zaslaných soudu ze strany správce domény cz. I tyto porady, zástupcem žalovaného 2) řádně doložené, tak nelze považovat za neúčelné z hlediska uplatňování či bránění práva. Konečně jednání soudu konané dne 26. 11. 2024 nebylo pouze odročeno za účelem poskytnutí lhůty k mimosoudnímu jednání, ale na tomto jednání byl vyhlášen částečný rozsudek (pro zmeškání) ve vztahu k žalované 1). Není tak důvod toto jednání bagatelizovat na pouhé jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí a za účast zástupce žalovaného 2) na tomto jednání tak je třeba přiznat odměnu podle § 11 odst. 1, písm. g) advokátního tarifu.

26. Odvolací soud proto výrok II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (per analogiam) změnil a přiznal žalovanému 2) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 45 677,50 Kč.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada, sestávající z odměny advokáta podle § 9 odst. 3, písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění po 3 700 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), 2 režijní náhrady po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu, vše se zvýšením o 21% DPH, byla přiznána v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému 2). Platební místo náhrady nákladů řízení je určeno podle § 149 o. s. ř.