3 Cmo 69/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C, narozený Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C d) Jméno žalobce D, narozený Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce D e) Jméno žalobce E, narozený Datum narození žalobce E bytem Adresa žalobce E f) Jméno žalobce G, narozený Datum narození žalobce G bytem Adresa žalobce G všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 2 382 259 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2025, č. j. 79 Cm 95/2024-357

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v záhlaví v označení žalobců opravuje tak, že namísto nesprávného rozlišení žalobců arabskými číslicemi se uvádí správné rozlišení písmeny malé abecedy a dále v označení žalované tak, že namísto nesprávně uvedeného IČO Anonymizováno se uvádí správné IČO IČO žalované.

II. Rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované, a to žalobce a) 23 074,70 Kč, žalobce b) 23 849,10 Kč, žalobce c) 8 361,10 Kč, žalobce d) 25 107,50 Kč, žalobce e) 26 946,70 Kč a žalobce f) 23 849,10 Kč.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci a) 286 558 Kč s příslušenstvím, žalobci b) 368 483 Kč s příslušenstvím, žalobci c) 56 465 Kč s příslušenstvím, žalobci d) 498 158 Kč s příslušenstvím, žalobci e) 686 514 Kč s příslušenstvím a žalobci f) 386 081 Kč s příslušenstvím, ve výrocích II. až VII. rozhodl o nákladech řízení tak, že povinnost zaplatit žalované na jejich náhradu k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku uložil žalobci a) ve výši 83 937,70 Kč, žalobci b) ve výši 86 648,10 Kč, žalobci c) ve výši 32 440,10 Kč, žalobci d) ve výši 91 052,50 Kč, žalobci e) ve výši 97 489,70 Kč a žalobci f) ve výši 87 325,70 Kč.

2. Při svém rozhodování vyšel soud z tvrzení žalobců o tom, že jsou spotřebiteli, kteří měli zájem o pořízení systému fotovoltaiky na své rodinné domy, po průzkumu trhu se rozhodli pro systémy Anonymizováno vyráběného žalovanou, že při svém rozhodování vycházeli především z reklamních tvrzení žalované v rámci veletrhu Anonymizováno, z tiskové zprávy žalované ze dne 13. 12. 2022 a ze dne 6. 2. 2023, z článku „Největší jistotou je dnes soběstačnost“ publikovaný v magazínu Anonymizováno, z PR prezentačního videa dostupného na stránkách https://Anonymizováno.Anonymizováno/Anonymizováno a z PR prezentace vedoucího Anonymizováno Anonymizováno na webových stránkách https://Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno.mp3 s tím, že kontraktační proces probíhal tak, že žalobci vyplnili na webových stránkách www.Anonymizováno.cz poptávkový formulář, následně byli někteří z nich kontaktováni žalovanou a posléze všichni kontaktováni společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „Anonymizováno“), která se prezentovala jako „zástupce společnosti právnická osoba“. O existenci přímého vztahu mezi žalobci a žalovanou společností, který svým významem i důsledky předchází, resp. zastřešuje následný smluvní vztah žalobců se společností Anonymizováno, svědčí i fakt, že žalovaná společnost vždy v návaznosti na poptávku konkrétního žalobce předala instrukce a osobní údaje poptávajícího společnosti Anonymizováno, která v bezprostřední a přímé souvislosti s poptávkou následně kontaktovala konkrétního žalobce. Žalobci proto mají za to, že vyplněním poptávkového formuláře, na jehož základě byly dále ze strany žalované činěny ve všech případech konkrétní kroky, došlo ke vzniku smluvního vztahu mezi konkrétním žalobcem a žalovanou, přičemž obsahem tohoto smluvního vztahu je především povinnost žalované dodat fotovoltaický systém či jiné komponenty v souladu s poptávkou, zajistit montáž řešení fotovoltaického systému či jiných komponent, a to napřímo nebo prostřednictvím prověřené a certifikované spolupracující firmy, dále ručení žalované za výsledek realizace projektu v rozsahu poptávky, garance standardu práce a kvality dodávaných komponentů, zajistit projekt v rozsahu poptávkového formuláře od fáze konzultace až do fáze montáže, včetně následného servisu a garantovaná schopnost a povinnost zajistit kompletní, resp. komplexní řešení systému. Žalobci považují za důležitou skutečnost, že společnost Anonymizováno byla klientům „přiřazena“ žalovanou, neboť až na žalobce f) si žalobci nevybírali ani neměli možnost ovlivnit subjekt, který jim bude provádět dodávku a instalaci systému Anonymizováno. Žalobci tak vnímali následnou spolupráci se společností Anonymizováno jako spolupráci se zástupcem společnosti. Teprve až z předložených návrhů smluv se dozvěděli, že žalovaná nebude přímým dodavatelem systému, ani přímo nezajistí jeho montáž, ale v celém procesu formálně právně vystupuje pouze jako zprostředkovatel a výrobce systému Anonymizováno. Žalobci tak byli v pozici spotřebitelů přesvědčeni, že obsah reklamy žalované společnosti, jak byl nastíněn v této žalobě, je pravdivý a smlouvu se společností Anonymizováno tak podepsali a následně této společnosti uhradili zálohu ve výši 60 % z ceny díla.

3. Žalobcům následně nebyl dodán objednaný systém Anonymizováno ve své úplnosti a funkčnosti prověřenou montážní firmou tak, jak žalovaná slibovala, avizovala a nabízela ve své reklamě. Žalobci mají za to, že u žalované je možné sledovat nepoctivý záměr nebo přinejmenším nepřípustnou neopatrnost, když realizací projektu fotovoltaických systémů prověřila společnost Anonymizováno, založenou dle údajů vedených v obchodním rejstříku dne 6. 3. 2022, tedy velmi krátce před termínem, kdy pravděpodobně došlo k zahájení spolupráce mezi žalovanou a touto společností. Tento postup je v rozporu s garantovanými standardy práce dle obsahu reklamy žalované, když společnost prodávala produkt, resp. službu, která se měla opírat o zkušenosti, historii, profesionalitu a certifikace. Žalobci dále uvedli, že realizace zakázek probíhala zpočátku v termínu a bez problémů. Postupně však společnost Anonymizováno přestala plnit své závazky, dostala se do prodlení, až přestala úplně komunikovat.

4. Z důvodu nesplnění smluvních povinností vznikla žalobci a) škoda nejméně ve výši 286 558 Kč za nedodané, ale částečně zaplacené tepelné čerpadlo, žalobci b) škoda nejméně ve výši 295 987 Kč za nedodané, ale částečně zaplacené tepelné čerpadlo a dále škoda ve výši 72 496 Kč, které musel žalobce b) vynaložit na opravu a dokončení fotovoltaického systému, žalobci c) vznikla škoda v celkové výši 266 465 Kč, když v tomto řízení uplatňuje pouze částku 56 465 Kč, a to za nedodanou, ale částečně zaplacenou akumulační nádrž, žalobci d) vznikla škoda nejméně ve výši 467 333 Kč za nedodané, ale zaplacené služby a škoda ve výši 30 825 Kč za poškozenou střechu, kterou musel žalobce d) na vlastní náklady nechat opravit, žalobci e) škoda nejméně ve výši 686 514 Kč za nerealizovaný solární systém a nedodané tepelné čerpadlo, ačkoliv došlo k zaplacení příslušných faktur, žalobci f) vznikla škoda nejméně ve výši 386 081 Kč. Žalobci tak až na základě výše uvedených pochybení společnosti Anonymizováno vzniklých u jednotlivých žalobců, zjistili, že tato společnost není spolehlivou, prověřenou, natož odbornou společností tak, jak bylo tvrzeno ze strany žalované, ale naopak společností bez potřebné odbornosti, respektive bez potřebných odborných zaměstnanců, než se stala jednou z partnerských montážních firem společnosti právnická osoba 5. Žalobci tak ve víře v pravdivost reklamy, zejména ve vztahu ke garancím kvality celého procesu a postupu, objednali systém Anonymizováno, tedy uzpůsobili své hospodářské chování reklamě, resp. reklama ovlivnila jejich hospodářské chování. V souvislosti s protiprávním jednání žalované vznikla žalobcům škoda, když pokud by nebylo klamavé reklamy žalované a současně žalovaná jednostranně neurčila, jaká obchodní společnost bude dodavatelem systému Anonymizováno, žalobcům by škoda nevznikla, neboť by nikdy nevstoupily do smluvního vztahu se zcela neznámou společností Anonymizováno. Vedle nároku žalobců na náhradu škody způsobenou klamavými reklamními praktikami lze odkázat také na § 2914 občanského zákoníku o přičitatelnosti újmy způsobené pomocníkem. Výběr společnosti Anonymizováno pro plnění zakázky na dodávky systému Anonymizováno byl nepochybně učiněn žalovanou, stejně tak je nepochybné, že žalovaná na takovém plnění měla svůj ekonomický zájem. Žalobci mají za to, že přistoupili na zcela konkrétní postup navrhovaný žalovanou, který lze z právního hlediska považovat za ofertu, tedy na postup spočívající v poptávce a realizaci solárního řešení zajištěného a garantovaného žalovanou.

6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nepopřela, že pozornost spotřebitele na určité zboží či určitou službu může přilákat právě reklama, nicméně média, na která žalobci odkazují, mají pouze obecnou povahu a týkají se činnosti a historie žalované jako takové, když neobsahují žádné konkrétní informace, parametry, ani záruky ke konkrétním produktům či subjektům odlišným od žalované, ani žádné veřejně dostupné závislé reference. Účelem těchto sdělení bylo zejména zvýšit povědomí veřejnosti o nové divizi žalované. Tato média neobsahují žádné závazné podmínky pro poskytování služeb a zajišťování dodávek konkrétního zboží, ať už ze strany žalované či ze strany jiných subjektů. Obdobná reklamní sdělení jsou naprostým standardem u všech podnikatelů, kteří informují veřejnost o své stávající či nové činnosti v rámci svých tiskových zpráv a dalších marketingových sdělení. Žalovaná dále uvedla, že pro většinu žalobců nemohly být tyto informace uvedené v propagačních materiálech natolik stěžejní, když značná část těchto sdělení byla zveřejněna až poté, co naprostá většina žalobců vyplnila poptávkový formulář na stránkách www.dzd-solar.cz a dokonce až poté, co žalobci uzavřeli předmětné smlouvy o dílo se společností Anonymizováno. I kdyby však všechny žalobci vzpomínané propagační materiály byly zveřejněny před vyplněním zmiňovaného poptávkového formuláře a před uzavřením smluv mezi žalobci a společností Anonymizováno, nelze dovozovat, že by informace v nich obsažené byly způsobilé v žalobcích oprávněně vzbudit dojem, že představují závazné smluvní podmínky žalované a už vůbec ne, že by z nich vyplývala jakákoliv záruka žalované za splnění povinnosti předem nejmenovaných subjektů odlišných od žalované.

7. Dále žalovaná uvedla, že mezi žalobci a žalovanou neexistuje žádný smluvní vztah, ze kterého by se dala dovozovat odpovědnost žalované za splnění povinnosti společností Anonymizováno ze smluv o dílo uzavřených mezi touto společností a žalobci, resp. že by žalovaná za splnění takových povinností ručila. Rovněž není pravdivé tvrzení, že by žalovaná měla z nabídky a prodeje fotovoltaických systémů, které realizovala společnost Anonymizováno, jakýkoliv zisk. Žalovaná žádnému z žalobců nikdy žádnou svou nabídku nezaslala. Tuto obdrželi žalobci od společnosti Anonymizováno. Pouhá dřívější komunikace se žalovanou nesvědčí o existenci smluvního vztahu. Žalobci se mohli zcela svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu s Anonymizováno vstoupí, či nikoliv, k tomuto kroku nebyli ze strany žalované jakýmkoliv způsobem donuceni.

8. Žalovaná dále uvedla, že společnost Anonymizováno žádné zástupčí oprávnění ve vztahu k žalované žalobcům nikdy neprokazovala, žádné takové oprávnění nemá a ani ho nelze z ničeho dovozovat. Z propagačních materiálů, na které sami žalobci odkazují, je zcela zřejmé, že systémy z divize Anonymizováno nejsou realizovány samotnou žalovanou, čehož si tedy žalobci museli být vědomi, když z těchto materiálů dle svých slov vycházeli. Žalovaná v samotném kontraktačním procesu mezi žalobci a společností Anonymizováno žádným způsobem nevystupovala. Podle žalovaná je zcela evidentní snaha žalobců neoprávněně uspokojit své nároky za společností Anonymizováno na žalované. Pokud pak žalobci odkazují na tvrzenou garanci žalované za dodávku ze strany Anonymizováno a citují úryvky z článku v magazínu Anonymizováno a opětovně i z deklarace u poptávkového formuláře, pak tam žalovaná uvádí, že vlastním jménem ručí klientům za výsledky práce, které se týkají vlastních závazků žalované. Ani toto prohlášení však žalovaná nepovažuje za prohlášení, které by bylo schopno vyvolat právní následky záruky za splnění povinnosti ve smyslu občanského zákoníku, neboť ručitelské prohlášení musí být učiněno ve vztahu k plnění konkrétních povinností konkrétního subjektu a vlastnostem konkrétních produktů, ne k vlastnímu jménu. Toto prohlášení není objektivně způsobilé v čtenářích či spotřebitelích vyvolat klamavý dojem, že žalovaná ručí i za závazky jiných, předem nejmenovaných subjektů. Žalovaná se v žádném ze svých reklamních sdělení a propagačních materiálech ani žádným jiným způsobem nikdy nezavázala splnit závazky partnerských montážních firem, ani v tomto směru neučinila žádné prohlášení či reklamní sdělení takovým způsobem, ze kterého by mohl kdokoliv, včetně průměrného spotřebitele, nabýt dojmu, že v případě uzavření smlouvy na plnění se subjektem odlišným od žalované, byť by měl být partnerskou firmou žalované, bude žalovaná ručit za závazky těchto firem či na plnění tohoto odlišného subjektu poskytne jakoukoliv garanci.

9. Soud prvního stupně skutkový stav zjištěný z provedeného dokazování posoudil podle § 1745, § 2018, § 2976, § 2977 odst. 1, § 2977 odst. 2 a § 2988 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Uvedl, že mezi žalobci a žalovanou neexistuje žádný smluvní vztah, ze kterého by se dala dovozovat odpovědnost žalované za splnění povinností společnosti Anonymizováno ze smluv o dílo uzavřených mezi touto společností a žalobci, resp. nebylo prokázáno, že by společnost Anonymizováno byla zástupcem žalované. Žalobci obdrželi nabídku od společnosti Anonymizováno a s touto také uzavřeli předmětné smlouvy o dílo, čemuž odpovídá i žalovanou uváděná sdělení ve všech jejích propagačních materiálech o tom, že nabízí komponenty pro realizaci fotovoltaických elektráren, samotná kompletní řešení, včetně vyřízení dotací a další administrativy dodává na trh prostřednictvím prověřených, pravidelně školených a certifikovaných montážních firem. Jinými slovy, systémy z Anonymizováno nejsou realizovány samotnou žalovanou. Není proto významné pořadí, ve kterém žalobci komunikovali se žalovanou a se společností Anonymizováno, neboť žalobci uzavřeli předmětné smlouvy o dílo se společností Anonymizováno. Žalovaná žádnému z žalobců nikdy žádnou nabídku na uzavření smlouvy nezaslala. Žalovaná rovněž za splnění povinností společnosti Anonymizováno nemůže ručit, když žádné prohlášení učiněné v propagačních materiálech (tiskové zprávy, články či PR prezentace) nenaplňuje zákonné požadavky na prohlášení týkající se poskytnutí záruky. Mezi žalobci a žalovanou tak nemohla vzniknout žádná práva a povinnosti, neboť mezi nimi neexistuje smluvní vztah, resp. neexistuje ručitelské prohlášení žalované.

11. Z pohledu tvrzeného nekalosoutěžního jednání (klamavé reklamy) uvedl soud, že aby byly naplněny znaky skutkové podstaty nekalé soutěže, musí zde být (i) způsobilý subjekt a současně musí jít o jednání, které (ii) nastane v hospodářském styku, které (iii) se dostane do rozporu s dobrými mravy soutěže a které (iv) je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Dovodil (s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1345/2009) splnění první podmínky generální klauzule splněna nekalé soutěže, a sice, že v daném případě jde o jednání v hospodářském styku. Již druhý znak, rozpor vytýkaného jednání s dobrými mravy soutěže, však podle soudu naplněn nebyl. Poukázal zde na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2944/2015, podle něhož je v rozporu s dobrými mravy soutěže takové chování, které se nachází za hranicí přípustné agresivity při soutěžení na trhu a které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné či parazitující nebo ve vztahu k zákazníkům klamavé, kdy soutěžitel získává neoprávněnou výhodu v soutěži. Uvedl, že žalovaná se v žádném ze svých reklamních sdělení a propagačních materiálech ani žádným jiným způsobem nezavázala splnit závazky partnerských montážních firem ani v tomto směru neučinila žádné prohlášení či reklamní sdělení takovým způsobem, ze kterého by mohl kdokoli, včetně průměrného spotřebitele, nabýt dojmu, že v případě uzavření smlouvy na plnění se subjektem odlišným od žalované, byť by měl být partnerskou firmou žalované, bude žalovaná ručit za závazky těchto subjektů. Připomněl, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014, č. j. 4 As 98/2013-88, je třeba při posuzování reklamních sdělení použít hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Ten je přitom podle tohoto rozsudku průměrně informovaný, pozorný a rozumný. Průměrnost spočívá ve vyloučení extrémních poloh. Na jedné straně tedy nelze na průměrného spotřebitele nazírat jako na nesoudnou osobu, již je třeba chránit jako malé dítě. Na druhé straně ani nejde o natolik kritickou osobu, aby byla vůči reklamě zcela imunní. Pokud se jedná o prohlášení žalované: „…zaručí kvalitu montáže prověřenou firmou, poskytne komplexní službu, od poradenství až po servis…,“ lze podle soudu optikou požadavku na zvýšenou pozornost spotřebitelů jakoukoliv klamavost reklamního tvrzení vyloučit, nehledě na to, že bylo v řízení prokázáno, že partnerské firmy žalované byly prověřeny, resp. proškoleny.

12. Aniž se pak soud již zabýval splněním podmínky způsobilosti jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, žalobu se závěrem, že neshledal naplnění podmínek generální klauzule a nejedná se o nekalosoutěžní jednání, jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.

13. Rozsudek v celém jeho rozsahu napadli odvoláním žalobci. Namítli, že rozhodnutí soudu vychází z neúplného zjištění skutkového stavu, neboť soud neprovedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to zejména výslechy svědků, které navrhovali žalobci k prokázání vzájemných (formálních i neformálních) vztahů, úkolů, očekávání a povinností mezi žalovanou, žalobci a společností Anonymizováno. Žalobci jsou přesvědčeni o tom, že mezi žalovanou a společností Anonymizováno byla uzavřena smlouva či smlouvy o spolupráci, přičemž konkrétní parametry této smlouvy či těchto smluv, jejichž obsah žalobci neznají, mohou prokázat konkrétní parametry spolupráce a současně existenci smluvního vztahu mezi žalobci jako zákazníky žalované a žalovanou. Z uvedeného důvodu navrhli žalobci, aby bylo žalované uloženo tuto smlouvu či smlouvy předložit soudu.

14. Žalobci mají dále za to, že pro správné rozhodnutí ve věci je podstatné zjištění, zda žalovaná společnost měla ze svých reklamních tvrzení, resp. ze spolupráce se společností Anonymizováno v souvislosti s realizací poptávaných projektů žalovaných nějaký zisk či jiný prospěch. Soud se spokojil s tvrzením žalované, že žádného zisku nedosáhla, což s ohledem na okolnosti nelze považovat za dostatečné. I zde vytkli soudu neprovedení výslechů svědků a případně též neprovedení smluv či jiných dokladů o spolupráci s tím, že za stěžejní považují zejména výslech Anonymizováno, vedoucího divize Anonymizováno, který zcela jistě musí být obeznámen s ekonomickým fungováním spoluprací s třetími stranami. Žalobci mají za to, že v případě provedení těchto důkazů a potenciálně rovněž dalších důkazů, jejichž existence by z výslechů navrhovaných svědků vyplynula, by soud nemohl dojít k závěru o neexistenci žádného smluvního vztahu mezi žalovanou a žalobci a dále by nemohl dojít k závěru, že vazby mezi žalovanou a společností Anonymizováno jsou v souvislosti s realizací společných obchodních aktivit natolik nevýznamné, že žádná pochybení společnosti Anonymizováno ve vztahu k žalobcům nelze žalované přičítat. Ohledně skutečného průběhu a následnosti jednotlivých kroků a motivace žalobců k objednávce solárního systému prostřednictvím žalované pak žalobci navrhovali vlastní výslechy, ani ty soud neprovedl.

15. Podle žalobců je soudem učiněné právní posouzení existence smluvního vztahu mezi žalobci a žalovanou, včetně otázky ručení za nabízené služby, které byly, resp. měly být realizovány třetí stranou, nepřípustně zjednodušující a nevychází z dostatečných skutkových zjištění, popř. vychází z nesprávných skutkových zjištění. Soud zejména vůbec nezkoumal existenci smluvního vztahu mezi žalovanou a společností Anonymizováno, přesto činí soud závěr, že tato společnost není zástupcem žalované. Podle žalobců je podrobné zkoumání rolí obou subjektů v procesu nabídek a realizace služeb směrem ke spotřebitelům klíčovým předpokladem správného právního posouzení situace žalobců a žalované. Pokud soud konstatuje, že nemohlo dojít k uzavření smlouvy mezi žalobci a žalovanou, neboť žalovaná žalobcům nikdy nezaslala žádnou nabídku, svědčí toto konstatování o nesprávném právním uchopení smlouvy jako závazku, neboť předjímá, že oferta, resp. smlouva musí mít písemnou podobu. Takový postup je v rozporu se zákonnými požadavky, žalobci přitom tvrdili, že část komunikace mezi nimi a žalovanou probíhala ústně.

16. Pokud se soud věnuje otázce formálních požadavků na ručení ve smyslu § 2018 a násl. o. z., opět předjímá skutkový stav, aniž by ho adekvátně zkoumal. Žalobci mají za to, že soud měl primárně zkoumat charakter a obsah vzájemné komunikace mezi žalobci a žalovanou v souvislosti s nabízeným solárním řešením, a to od reklamních sdělení, kterými komunikace započala, přes formální poptávku a předání kontaktů třetím stranám až po následnou komunikaci v souvislosti se vznikem problémů při realizaci. Na základě této komunikace by soud musel dojít k závěru, že žalovaná nabízela garance ve vztahu k realizaci projektů třetími stranami, a i pokud by nebylo možné konstatovat, že tvrzené garance svým charakterem splňují formální požadavky ručení, byla by odpovídající skutková zjištění podstatná pro řešení odpovědnosti za škodu v souvislosti s porušením smlouvy, případně v souvislosti s klamáním spotřebitele.

17. Z hlediska tvrzení nekalé soutěže soud podle žalobců nesprávně vyhodnotil, že jednání žalované není v rozporu s dobrými mravy soutěže. Toto hodnocení je v přímém rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Soudem citovaný judikát Nejvyššího soudu přitom lze aplikovat na jednání žalované, která ve svých reklamních sděleních klamavě nabízela profesionální, bezpečné a garantované zajištění realizace solárních řešení, které se rozhodla nabízet spotřebitelům, a to s odkazem na dlouholeté působení a stabilitu společnosti, přičemž současně do médií vyrazila s konstatováním a „radami pro zákazníky“, aby si vybrali žalovanou, a ne neprověřené společnosti. Žalobci pak v řízení tvrdili a navrhovali důkazy k tomu, že právě tyto okolnosti vedly žalobce ke spolupráci s žalovanou. Žalovaná tak jednoznačně získávala konkurenční výhodu v souvislosti s klamavými prohlášeními směrem ke spotřebitelům, když opakovaně tvrdila, že montáže jsou prováděny prostřednictvím prověřených, pravidelně školených a certifikovaných montážních firem, za výsledky práce klientům ručíme vlastním jménem, kvalitu montáže přímo hlídáme a že nabízí kvalitní dodávku od poradenství až po montáž a následný servis. Tyto konkrétní přísliby představují jednoznačný závazek žalované vůči spotřebitelům, který byl následně hrubě porušen. Soud se s tímto rozporem nevypořádal a mechanicky konstatoval, že se nejedná o právně závazné prohlášení.

18. Dále soudu vytkli, že nesprávně aplikoval hledisko průměrného spotřebitele. Skutečnost, že na reklamní sdělení žalované reagoval, resp. „naletěl“ větší počet spotřebitelů, jednoznačně svědčí o jeho klamavosti a způsobilosti ovlivnit hospodářské chování průměrného spotřebitele. Žalobci mají za to, že v oblasti solárních řešení jednoznačně nejde o ochranu hodnou dítěte a reklamní sdělení hrají při získávání zákazníků zásadní roli, a to z důvodu značné složitosti nabízených řešení, produktů a služeb. Příjemci reklamy se v této oblasti spoléhají na výrobce a inzerenta jednotlivých řešení a jejich tvrzení, která je možné považovat i za reklamní sdělení, mají pouze omezenou možnost prověřit a odpovídajícím způsobem kontrolovat. Pokud soud přisvědčil námitce žalované, že pro ni bylo složité prověřovat potenciální spolupracovníky, je nutné považovat požadavek na podrobné prověřování garancí avizovaných žalovanou žalobci za nepřiměřený, z argumentačního hlediska v podstatě nemravný. Argument soudu, že průměrný spotřebitel by měl být schopen rozpoznat nepravdivost tvrzení žalované, je v přímém rozporu s realitou - větší počet poškozených spotřebitelů je důkazem opaku. Otázka faktické možnosti přezkoumat a prověřit pravdivost reklamních sdělení žalované by měla být také zohledněna a zkoumána, než bude možné dojít k závěru, co žalobci jako spotřebitelé mohli a nemohli vědět, prověřit a vyhodnotit na základě reklamních obchodních sdělení žalované. Podle žalobců na ně soud jako na průměrné spotřebitele klade nepřiměřené nároky. Není žádný důvod požadovat po žalobcích, aby předpokládali, že jim žalovaná komplexní službu neposkytne, když se jedná o stěžejní argument žalované, kterým sleduje příliv zákazníků a významnou konkurenční výhodu.

19. Nesprávné závěry soud podle žalobců učinil i ohledně prověření a proškolení společnosti Anonymizováno. Ta byla založena v březnu 2022 a školení ze strany žalované proběhlo v červenci 2022. Jednalo se o zcela novou společnost bez jakýchkoliv referencí, jediný společník a jednatel pan Pecháček měl historii plnou ztrátových a zkrachovalých společností, na jeho majetek byl vydán exekuční příkaz. Společnost Anonymizováno neměla ani živnostenské oprávnění k montáži tepelných čerpadel. Někteří z žalobců přitom poptali také tepelné čerpadlo včetně instalace a žalovaná tyto žalobce a patrně i další spotřebitele bez zaváhání odkázala na společnost, která zjevně neměla ani potřebnou kvalifikaci. Žalovaná řadu klíčových skutečností v řízení nepopřela a nedoložila žádné důkazy o tom, že by skutečně provedla důkladné prověření společnosti Anonymizováno. Pokud jde o garantovaná odborná školení, z doložených důkazů vyplývá, že školení absolvovali pouze 3 zástupci společnosti Anonymizováno (pan Anonymizováno - jednatel, pan Anonymizováno - obchodní zástupce, pan Anonymizováno - montér). Ani jedna z těchto osob se nezúčastnila vlastních realizací prací objednaných žalobci. Školení navíc spočívalo pouze ve „spuštění 155stránkové prezentace“ bez jakékoliv zpětné vazby či ověření znalostí, žalovaná sama přiznala, že testování znalostí bylo na dobrovolné bázi. Takové „školení“ zcela jistě nelze považovat za naplnění reklamního příslibu o „pravidelně školených“ firmách. Soud však tento zásadní rozpor nevzal v potaz.

20. Soud se podle žalobců žádným způsobem nevypořádal s tvrzením, že žalovaná po konfrontaci s nároky žalobců změnila obsah svých webových stránek a doplnila prohlášení: „V žádném případě však společnost Jméno žalované. neručí za plnění povinností realizační firmy…“. Tato změna podle žalobců představuje faktické přiznání problematičnosti původních reklamních sdělení. Pokud by původní reklama nebyla klamavá a zavádějící, neexistoval by důvod k takto zásadní změně.

21. Dále namítli, že se soud vůbec nezabýval otázkou příčinné souvislosti mezi klamavou reklamou a vznikem škody, ačkoliv tato byla žalobci podrobně argumentována s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu. Je nepochybné, že žalobci by nikdy neuzavřeli smlouvu se společností Anonymizováno, nebýt klamavých reklamních sdělení žalované. Žalobci nevybírali zhotovitele, tedy „montážní firmu“, ta jim byla na základě poptávkového formuláře jednostranně přidělena žalovanou. Pokud by nebylo reklamní kampaně žalované, na základě které žalobci poptali nabízená řešení, produkty a služby, žalobci by s žalovanou vůbec nejednali a současně by žalovaná jednostranně neurčila, jaká obchodní společnost bude dodavatelem systému Anonymizováno, žalobcům by škoda nevznikla. Žalobci mají za to, že příčinná souvislost mezi aktivitami žalované a vznikem škody na straně žalobců je jednoznačně dána.

22. Stejně tak se podle žalobců soud nijak nevypořádal s argumentací žalobců založenou na § 2914 o. z. o přičitatelnosti újmy způsobené pomocníkem. Je přitom nesporné, že žalovaná vybrala společnost Anonymizováno pro realizaci projektů poptaných žalobci (vyjma žalobce f/), této společnosti žalovaná následně předala poptávku. Žalobci mají za to, že výběr společnosti Anonymizováno byl učiněn nepečlivě a žalovaná následně na realizaci nedostatečně dohlížela.

23. Konečně žalobci namítli, že soud posuzoval jednotlivá reklamní sdělení izolovaně, aniž by je hodnotil v jejich souhrnu a kontextu. Přitom právě souhrn všech reklamních sdělení vytváří v mysli průměrného spotřebitele představu o garantované kvalitě a spolehlivosti. Zejména je třeba zdůraznit opakované zdůrazňování dlouholeté tradice žalované (od roku 1900), tvrzení o prověřených a certifikovaných montážních firmách, příslib kontroly kvality a ručení vlastním jménem a v neposlední řadě nabádání spotřebitelů, aby si pečlivě vybírali dodavatele s tím, že žalovaná má takové dodavatele pro realizaci reklamou avizovaných tvrzení k dispozici. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaná sama vybírala nepečlivě a důsledky pochybní žalované následně dopadly na žalobce (spotřebitele). Všechna reklamní sdělení žalované v souhrnu vytvářejí klamavý dojem, který ovlivnil hospodářské chování žalobců a dalších osob.

24. Navrhli proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

25. V doplnění odvolání navrhli žalobci doplnění dokazování úředním záznamem o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řád ze dne 20. 12. 2024 pana Anonymizováno, který žalobci b) a d) získali při nahlížení do spisu dne 31. 7. 2025 s tím, že tento důkaz prokazuje nebo přinejmenším potvrzuje existenci písemných smluv i ústních dohod mezi společností Anonymizováno, jejichž obsah není žalobcům znám, pro rozhodování ve věci je však klíčový, dále skutečnost, že obchodní propojení a garance ze strany žalované byly pro obchodní případy žalobců významné.

26. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že skutkový stav věci odpovídá tomu, jak jej soud úplně zjistil a popsal v odůvodnění rozsudku a žalobci uvedené námitky nemohou mít na právní posouzení věci jakýkoli vliv. Pokud žalobci vytýkají neprovedené výslechu svědků, pak pomíjí, že byli při jednání dne 3. 4. 2025 vyzváni, aby specifikovali, k čemu mají být navržení svědci vyslechnuti a že jejich právní zástupce soud informoval o tom, že na výslechu jimi navržených svědků žalobci netrvají.

27. Pokud žalobci věnují svou pozornost zejména otázce existence smluvních vztahů mezi žalovanou a společností Anonymizováno a tomu, jaký by tento vztah měl mít vliv na nároky žalobců, pak podle žalované soud správně po provedení důkazů dospěl k tomu, že žalovaná se nekalosoutěžního jednání, které sami žalobci učinili předmětem řízení, nedopustila. Zabývat se jakýmkoli smluvním vztahem mezi žalovanou a Anonymizováno by tak bylo nadbytečné, neboť ten ani nebyl předmětem jakýchkoli reklamních sdělení žalované. Podstatné přitom je, že smluvní vztah existoval mezi žalobci a Anonymizováno. Žalovaná nebyla smluvní stranou těchto smluv, ale ani v těchto smlouvách nebyla zmíněna, a to ani ve vztahu k jakékoli záruce za plnění povinností Anonymizováno z těchto smluv. V žádném případě se nelze domnívat, že by smluvní vztah mezi žalovanou a každým z žalobců mohl vzniknout vyplněním jakéhokoli poptávkového formuláře. Vyplnění poptávkového formuláře není nabídkou, avšak pouze poptávkou směřující k tomu, aby osobě, která poptávkový formulář vyplnila, byly nabídky zaslány. Žádná ústní smlouva mezi žalovanou a žalobci uzavřena nebyla a ani být nemohla. Pokud proběhla jakákoli ústní komunikace mezi žalovanou a žalobci, mohla směřovat nanejvýš k upřesnění informací, které žalobci uvedli ve svých poptávkách. To ostatně bylo účelem poptávkového formuláře a celé role žalované v procesu. Navíc, pokud by měla být jakákoli smlouva uzavřena mezi žalovanou a žalobci ústně, nedává smysl, aby následně žalobci jednali o konkrétním technickém řešení a uzavírali písemné smlouvy o dílo přímo s Anonymizováno. Navíc žalobci sami nebyli schopni uvést, co přesně mělo být předmětem jejich ústní komunikace.

28. Pokud žalobci tvrdili, že jim měla být žalovanou poskytnuta touto formou jakási garance, soud na základě provedeného dokazování nejdříve dospěl k závěru, že mezi žalobci a žalovanou žádná jiná smlouva, ze které by jakékoli povinnosti žalované směrem k žalobcům vyplývaly, neexistuje a následně posuzoval, zda se žalovaná alespoň nezaručila za splnění povinností Anonymizováno. Posoudil zevrubně několik možných situací, aby se ujistil, zda mezi žalovanou a žalobci nějaký závazek vůbec vznikl a zcela správně pak dospěl k závěru, že nikoli. Přitom v rozsudku jasně a srozumitelně vysvětlil, jak důkazy vyhodnotil, jak zjistil skutkový stav, jakou právní úpravu a judikaturu shledal přiléhavou, a jakou nikoli.

29. Podle žalované zcela stěžejní pro posouzení toho, zda je soutěžitel odpovědný za údajnou škodu způsobenou údajnou klamavou reklamou, je prověření, zda určitá reklama, bez ohledu na svůj obsah, mohla vůbec na spotřebitele jakkoli působit a ten jí mohl jakkoli svými smysly vnímat. Žalovaná v řízení jednoznačně prokázala, že naprostá většina reklamních sdělení, která měla žalobce dle jejich tvrzení v žalobě oklamat, nebyla v době, kdy se žalobci rozhodli vyplnit poptávkový formulář a následně uzavřít smlouvy s Anonymizováno, ani zveřejněna. Uvedené pouze svědčí o nepoctivosti žalobců a účelovosti jejich postupu proti žalované. Co se samotného obsahu výše uvedených reklamních sdělení žalované týče, v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že tvrzení citovaná žalobci v odvolání, nebyla žádným způsobem klamavá, a to z toho důvodu, že se zakládala na pravdě. Jednání žalované nemůže být v rozporu s dobrými mravy soutěže, neboť žalovaná dostála všemu, co ve svých reklamních materiálech uvedla. Žalovaná mimo jiné prokázala, že součástí reklamních sdělení nebylo žádné ručitelské prohlášení i to, že partnerské firmy prověřovala a školila. Tvrzení uvedená v reklamních sděleních žalované jsou pravdivá a soud zcela správně dospěl k závěru, že jednání žalované nenaplňuje znaky skutkové podstaty klamavé reklamy.

30. K hledisku průměrného spotřebitele žalovaná předně opět namítla, že žalobci naprostou většinu reklamních sdělení nemohli z hlediska průměrného spotřebitele vůbec hodnotit, když tato reklamní sdělení nebyla veřejnosti v době, kdy se rozhodli pro divizi Anonymizováno, přístupná. Žalovaná se pak v žádném ze svých reklamních sdělení a propagačních materiálech ani žádným jiným způsobem nikdy nezavázala splnit závazky partnerských montážních firem, ani v tomto směru neučinila žádné prohlášení či reklamní sdělení takovým způsobem, ze kterého by mohl kdokoli, včetně průměrného spotřebitele, nabýt dojmu, že v případě uzavření smlouvy na plnění se subjektem odlišným od žalované, byť by měl být partnerskou firmou žalované, bude ručit za závazky těchto firem či na plnění tohoto odlišeného subjektu poskytne jakoukoli garanci. Měřítkem klamavosti reklamy skutečně je, jak takovou reklamu vnímá právě průměrný spotřebitel. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2021, č. j. As 230/2021-40, je průměrný spotřebitel kritický, a i komentářová literatura ukládá spotřebiteli vynaložit určitou míru úsilí na posouzení obsahu reklamy s tím, že není úkolem zákona chránit spotřebitele před jakýmkoliv chybným úsudkem. Žádný průměrný spotřebitel, který by marketingové materiály žalované skutečně četl, by nemohl při vynaložení alespoň nezbytně nutné míry úsilí na posouzení obsahu reklamy dojít k závěru, že obsahem předmětných marketingových sdělení je prohlášení žalované, že se zaručuje za splnění veškerých povinností realizačních firem, se kterými uzavřely smlouvy osoby, které vyplnily poptávkový formulář. Nadto je třeba uvést, že „míra možné klamavosti reklamy je dána i povahou produktů či služby. Jakmile jde o dražší, náročnější druh produktu či služby (investiční statky, finanční služby, leasing apod.), vyžaduje se i zvýšená pozornost spotřebitelů či dalších zákazníků“. Investice do fotovoltaických panelů přitom není každodenním výdajem. Soud tak podle žalované otázku průměrného spotřebitele vyhodnotil zcela správně.

31. Pokud jde o proškolení Anonymizováno, i s touto otázkou se soud náležitě vypořádal. Žalovaná na vyzvu soudu doložila, že školení pro partnerské firmy konala, doložila prezenční listinu ze školení, kterého se zástupci Anonymizováno účastnili, certifikáty ze školení vystavené zástupcům Anonymizováno, materiály, které při školení použila, vysvětlila celý postup školení a uvedla i to, že veškeré materiály ke školení, jako např. podrobná 155stránková prezentace, jsou všem partnerským firmám neustále k dispozici online v partnerské zóně a v případě zájmu i znovu zaslány e-mailem. Součástí školení byl samozřejmě ústní výklad, jehož byla prezentace podkladem, jakož samozřejmě i možnost se kdykoli dotázat zástupců žalované na jakékoli dotazy a zároveň si následně své znalosti ověřit dle testových otázek. Žalovaná nikdy netvrdila, že školení probíhalo formou pouhého spuštění předmětné prezentace, jak žalobci v odvolání mylně tvrdí. Pokud žalobci tvrdí, že se školení za Anonymizováno účastnili 3 zástupci, kteří se následně neúčastnili montáží u žalobců, pak účast na certifikačním školení je povinná pro 2 až 3 zástupce z dané firmy, firmám je doporučeno, aby se školení účastnil hlavní technik a hlavní obchodní zástupce nebo případně další důležitý zaměstnanec firmy. Je pak na rozhodnutí každé firmy, jaké zástupce na školení vyšle. Firmy byly školeny pravidelně, certifikáty ze školení k divizi Anonymizováno byly platné dva roky. Zástupci spolupracujících montážních firem se musí po uplynutí doby dvou let, tedy pravidelně, školení účastnit znovu. Zástupci společnosti Anonymizováno se školení zúčastnili v červenci roku 2022. Jejich certifikáty tak byly platné do července roku 2024. Poslední odběr zboží od žalované, který Anonymizováno realizovala, proběhl v březnu roku 2023, tedy v době platnosti certifikátu. Ani v tomto ohledu není možné shledat jakékoli pochybení žalované.

32. Pokud jde o prověřování partnerských firem, žalovaná prokázala, že Anonymizováno před navázáním spolupráce prověřila a neměla důvod jakkoli o této firmě pochybovat, když společnost ani její společník pan Anonymizováno neměli v době navázání spolupráce žádný viditelný záznam v insolvenčním rejstříku, ani nebyly veřejně dostupné žádné negativní závěry, a to ani ve vztahu k exekucím. Vzhledem k tomu, že Anonymizováno byla v době navázání spolupráce relativně novou společností, jakož i další spousta společností na trhu s fotovoltaickými systémy, neexistovaly rozsáhlé reference či recenze na tuto společnost. Z dostupných informací, které žalovaná řádné prověřila, ani z komunikace se zástupci Anonymizováno nic nenasvědčovalo tomu, že by Anonymizováno nebyla schopna dostát svým závazkům. Ostatně, sám žalobce f) oslovil v roce 2022 společnost Anonymizováno přímo na základě pozitivní zkušenosti předchozího spokojeného zákazníka Anonymizováno. Žalovaná poukázala na to, že v roce 2021 došlo k velkému nárůstu zájmu koncových zákazníků o dodávky fotovoltaických řešení s nabídkou výhodného státního dotačního programu. Z důvodu vysoké poptávky se žalovaná rozhodla s divizí Anonymizováno vstoupit na trh, na němž v tu dobu v rámci České republiky bylo etablováno jen několik desítek montážních firem. Takový počet firem byl v tehdejších podmínkách trhu extrémně nedostatečný. Hromadně tak vznikaly i zcela nové montážní firmy, které se této nevídané obchodní příležitosti snažily chopit, stejně jako již existující společnosti a podnikatelé rozšiřovali své služby.

33. Podle žalované průměrný zákazník určitě nemohl nabýt dojmu, že žalovaná slovním spojením „prověřená montážní firma“ měla kromě samotné montážní firmy na mysli rovněž veškeré další společnosti, ve kterých se angažují osoby činné v té které montážní firmě. Po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby v rámci prověření montážních firem prováděla téměř až detektivní práce týkající se veškeré činnosti všech osob činných ve spolupracujících montážních firmách a procházela účetní záznamy společností, se kterými žalovaná nespolupracuje. Pokud žalobci opakují, že Anonymizováno nemá mít živnostenské oprávnění k montáži tepelných čerpadel, uvedla žalovaná, že povinnost disponovat příslušným živnostenským oprávněním se vztahuje pouze k montáži některých tepelných čerpadel. Žalovaná společnosti Anonymizováno nedodala jediné tepelné čerpadlo, na jehož montáž by se taková povinnost vztahovala. Nelze tak hovořit o jakémkoli pochybení žalované. Pokud žalovaná po konfrontaci se žalobci poupravila upozornění u poptávkového formuláře, neznamená tato změna, že by tím přiznala problematičnost znění původního upozornění. Avšak po zkušenosti s nekalými praktikami žalobců (mimo jiné zahájení trestního řízení, hrozba pošpinění jména žalované v médiích apod.) se žalovaná pouze snažila předejít případnému obdobnému nepoctivému jednání dalších osob v budoucnu, z důvodu čehož připojila k poptávkovému formuláři žalobci citovanou deklaraci.

34. K otázce příčinné souvislosti uvedla, že jí není zřejmé, jak mohou mít pravdivá reklamní sdělení žalované, která byla zveřejněna poté, co žalobci uzavřeli smlouvy s Anonymizováno, jakoukoli příčinnou souvislost s nároky žalobců za společností Anonymizováno. Kromě toho, že bylo prokázáno, že reklamní sdělení žalované nejsou klamavá, bylo též prokázáno, že žalobci reklamními sdělení vykládají zcela účelově, když naprostou většinu z nich vůbec neměla možnost vnímat, neboť nebyla veřejnosti dostupná. Ani tvrzení žalobců, že Anonymizováno jim byla ze strany žalované jednostranně přidělena, nemůže obstát. Žalobci se mohli zcela svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu s Anonymizováno vstoupí či nikoli. K tomuto kroku nebyli ze strany žalované jakýmkoli způsobem donuceni, to ani netvrdili a neprokázali.

35. Žalobci se již v žalobě, která byla podána z titulu klamavé reklamy, snažili představit několik dalších právních institutů nad rámec klamavé reklamy, které by jejich nároky uplatněné v řízení ve věci měly odůvodnit. Odpovědnost žalované dovozují nejen z různých nepřiléhavých právních institutů, ale i z různých okolností, kdy s ohledem na vývoj řízení ve věci zcela účelově mění tvrzení a postupy žalované, které měly údajně vést ke způsobení škody žalobcům. Nejdříve se mělo jednat o to, že reklamní sdělení žalované měla být klamavá v tom smyslu, že z nich mělo vyplývat postavení žalované jakožto ručitele za splnění předem neurčitých závazků předem neurčených subjektů. Když bylo prokázáno, že tomu tak být nemohlo a když soud vyslovil právní názor, že má za to, že reklamní tvrzení žalované nebyla klamavá a že žalovaná právně závazné ručitelské prohlášení neučinila, nicméně že ve svých reklamních sděleních uvedla, že partnerské firmy jsou proškolené a měla by tak za účelem prokázání toho, že se klamavé reklamy skutečně nedopustila, prokázat, že skutečně partnerské firmy proškolila, začali žalobci tvrdit, že smlouvy s Anonymizováno uzavřeli právě proto, že měla být tato společnost měla být dle tvrzení žalované proškolená, nikoli zejména proto, že měli za to, že žalovaná ručí za splnění povinností montážních firem, jak uváděli v žalobě. Když žalovaná prokázala, že partnerské firmy skutečně proškolila a konkrétně proškolila i zástupce Anonymizováno, pročež žalovaná skutečně neuváděla klamavé informace v žádném ze svých sdělení, žalobci začali tvrdit, že žalovaná partnerské firmy řádně neprověřovala, jak ve svých reklamních tvrzeních uvedla. Když žalovaná prokázala, že partnerské firmy prověřovala, začali žalobci nyní v odvolání uvádět, že je měla oklamat nedoložená a neprokázaná ústní komunikace se žalovanou poté, co vyplnili poptávkový formulář, tedy poté, co na ně měla údajně klamavě působit reklamní sdělení žalované, ke kterým žalobci vztahovali klamavost na úplném počátku řízení.

36. Pokud žalobci soudu vytýkají, že reklamní sdělení žalované nehodnotil ve svém celku, pak ale soud veškerá reklamní tvrzení provedl k důkazu i přes to, že některá z nich byla na první pohled pro zjištění skutkového stavu věci s ohledem na datum jejich zveřejnění zcela irelevantní, zabýval se všemi výtažky z nich, které žalobci citovali, a dokonce sám začal klást důraz na tvrzení žalované o proškolení partnerských firem, kterému se žalobci do té doby sotva věnovali. Veškerá reklamní sdělení soud vyhodnotil na podkladě provedených důkazů i nad rámec částí reklamních sdělení, které žalobci označili za klamavé a citovali.

37. Pokud jde o nový důkaz z trestního spisu, pak úřední záznam o podaném vysvětlení mohli žalobci navrhnout již v řízení před soudem prvního stupně, ale neučinili tak a nelze tak nyní k tomuto důkazu přihlížet. Nadto podle žalované z důkazu nevyplývají žádné informace, které by v řízení již nezazněly, a které by značily, že by měly být rozsudek a postup soudu jakýmkoli způsobem vadné. Žalobci ani pan Anonymizováno nijak neupřesnili, jakým způsobem měla žalovaná proces zaštiťovat a co by mělo být právně relevantním obsahem tohoto zaštítění. „Zaštítění“ není ani žádným právem upraveným institutem ručení či jiné odpovědnosti za splnění jakýchkoli závazků. Žalovaná ve svých reklamních tvrzeních jasně komunikovala, že pouze nabízí komponenty pro realizaci fotovoltaických elektráren, a že samotná kompletní řešení, včetně vyřízení dotací a další administrativy provádějí subjekty odlišné od žalované. Pokud je oním „zaštiťováním“ myšleno, že poptávkový formulář byl umístěn na webovém portálu Anonymizováno, po jehož vyplnění se zákazníkům ozvaly partnerské firmy, se kterými následně zákazníci komunikovali, domlouvali technické řešení a uzavřeli smlouvy, ani taková skutečnost nemůže zakládat jakoukoli odpovědnost žalované, a to nejen z titulu klamavé reklamy. Tvrzení pana Anonymizováno o tom, že lidem bylo jedno, jaká firma jim Anonymizováno nainstaluje, protože vnímali záruku ve formě jména žalované, je za prvé subjektivní a ničím nepodložené tvrzení o tom, jak by mohly reklamní sdělení vnímat třetí osoby, a za druhé tvrzený údajný nezájem zákazníků o to, s kým uzavřou smlouvu o dílo v řádu statisíců Kč, by nesvědčil o jakékoli odpovědnosti žalované, ale až o těžko představitelném přístupu kohokoli k uzavírání takových smluv. Tvrzení pana Anonymizováno o tom, že Anonymizováno fungovalo pod žalovanou, též z ničeho nevyplývá, a zřejmě je žalobci pouze vytrženo z kontextu. Anonymizováno nebyla zástupcem žalované, není její dceřinou společností a ani není součástí skupiny Anonymizováno, které je součástí žalovaná.

38. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

39. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

40. Předmětem přezkumu odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o nároku na náhradu škody, který žalobci (každý v rozsahu jím tvrzené vzniklé škody) uplatnili vůči žalované podle § 2988 o. z. s odůvodněním, že tato škoda jim vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované nejednat v rozporu se zákazem nekalé soutěže. Toto porušení zákonné povinnosti (stanovené v § 2976 a násl. o. z.) žalobci konstruovali tak, že jejich hospodářské chování (rozhodování o pořízení fotovoltaického systému, popř. i tepelného čerpadla) bylo ovlivněno reklamními sděleními žalované zejména ve vztahu ke garancím kvality celého procesu a postupu, když pokud by nebylo klamavé reklamy žalované a současně žalovaná jednostranně neurčila, jaká obchodní společnost bude dodavatelem systému Anonymizováno (vyráběného žalovanou), nikdy by nevstoupily do smluvního vztahu se společností Anonymizováno, která následně smlouvy uzavřené při dodávce požadovaných systému ve vztahu k žalobcům nesplnila nebo nesplnila řádně.

41. Je třeba připomenout, že v případech, kdy spotřebitel uplatní právo na náhradu škody, platí obrácené důkazní břemeno, tedy že rušitel musí prokázat, že škoda nebyla způsobena nekalou soutěží (srov. § 2989 odst. 2 o. z.). Nejedná se tedy o úplné obrácení důkazního břemene, ale zákon výslovně obrací důkazní břemeno ve vztahu ke kauzální souvislosti mezi nekalou soutěží a škodou.

42. Podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně k dispozici dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve sporu a již nyní je třeba odmítnout jako nedůvodnou námitku žalobců, že soud prvního stupně řádně nezjistil skutkový stav věci, pokud neprovedl veškeré jimi navržené důkazy. Na základě provedených důkazů bylo i podle odvolacího soudu spolehlivě prokázáno, že mezi žalobci a žalovanou nebyl uzavřen žádný smluvní vztah, jehož předmětem by byla žalobci požadovaná dodávka fotovoltaického systému či tepelného čerpadla, tento smluvní vztah všichni žalobci (což ani nepopírají) uzavřeli se společností Anonymizováno. To, že žalobci nebyli v žádném smluvním vztahu k žalované, ale smluvní vztah měli výlučně ke společnosti Anonymizováno, pak vylučuje aplikaci § 2914 o. z. o přičitatelnosti újmy způsobené pomocníkem. Pro posouzení obsahu vytýkaných reklamních sdělení žalované pak nebylo nijak podstatné zabývat se smluvním vztahem žalované a společnosti Anonymizováno.

43. Dále je třeba připomenout, že podmínkou nekalé soutěže spočívající v klamání zákazníků je, že v souvislosti s výrobkem či službou je soutěžitelem uváděn takový (klamný) údaj, který je způsobilý v zákazníkovi vyvolat představu, jež neodpovídá v daném údaji popsané skutečnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pravdivý údaj je klamavý tehdy, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést zákazníka v omyl (srov. § 2979 odst. 1 o. z., výkladově dle předchozí právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 32 Odo 1318/2004, či ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1267/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 536/2013). Klamavost reklamy může spočívat i v opomenutí soutěžitele uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po soutěžiteli spravedlivě požadovat. Za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem (srov. na základě obsahově obdobné úpravy v obchodním zákoníku účinné do 31. 12. 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2205/2012).

44. Soud prvního stupně proto zcela správně posuzoval, zda žalobci mohli být reklamou žalované oklamáni v tom smyslu, že společnost Anonymizováno je spolehlivou prověřenou firmou, která splní závazky ze smluv, které s ní žalobci uzavřeli, ale která těmto svým závazkům nedostála. Protože v případě žalobců se jedná o spotřebitele, správně soud (v souladu s ustálenou rozhodovací praxí) tvrzenou klamavost reklamy žalované posuzoval optikou průměrného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 3 Cmo 380/2005). Základem vymezení kritéria průměrného spotřebitele se stal rozsudek Soudního dvora ze dne 16. 7. 1998, ve věci Gut Springenheide, R. T. proti Oberkreisdirektor des Kreises Steinfurt - Amt für Lebensmittelüberwachtung, C-210/96, v němž bylo konstatováno, že při posuzování, zda je určité označení schopno klamat, se musí brát v úvahu pravděpodobné očekávání přiměřeně informovaného, pozorného a rozumného průměrného spotřebitele. Dále srov. např. rozsudky Soudního dvora ze dne 8. 4. 2003 ve věci Pippig Augenoptik GmbH & Co. KG proti Hartlauer Handelsgesellschaft mbH a Verlassenschaft nach dem verstorbenen Franz Josef Hartlauer, C44/01, ze dne 19. 9. 2006, ve věci Lidl Belgium GmbH & Co. KG proti Etablissementen Franz Colruyt NV, C-356/04, nebo ze dne 12. 5. 2011 ve v_ci Konsumentombudsmannen proti Ving Sverige AB, C-122/10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1757/2012, bere hledisko průměrného spotřebitele v úvahu spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (jak je vykládáno Soudním dvorem). Obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2325/2010, a ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3199/2007. Žádný důkaz týkající se hlediska průměrného spotřebitele nemusí být v řízení proveden, tuto otázku posuzuje výhradně soud (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3845/2012).

45. Posouzení, zda určité jednání naplňuje znaky generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 o. z., a tudíž je zakázaným jednáním v hospodářské soutěži, je třeba vždy učinit na základě individuálního posouzení a s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2793/2020, uveřejněný pod číslem 61/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

46. Jak z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, soud prvního stupně v souladu s těmito závěry vytýkané jednání žalované posuzoval. Správně pak dovodil, že z žádného reklamního sdělení žalované nemohl průměrný spotřebitel dovozovat existenci závazku žalované splnit závazky za své partnerské montážní firmy ani existenci ručitelského závazku za závazky partnerských montážních firem vzniklých ze smluv se spotřebiteli. V podrobnostech lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku a závěry soudu prvního stupně tam učiněné, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje. Navíc je přiléhavá poznámka žalované, že některá ze soudem posuzovaných reklamních sdělení ani nebyla v rozhodné době (tedy době, kdy žalobci činili své hospodářské rozhodnutí) veřejně dostupná. I podle odvolacího soudu tak v poměrech projednávané věci nebylo zjištěno, že by žalovaná ohledně dodávky jí vyráběných fotovoltaických systémů poskytovala informace s takovým obsahem a takovým způsobem, že by mohly průměrného spotřebitele uvést v omyl o podstatných okolnostech této dodávky, resp. že by ho mohly uvést v omyl o ručení žalované za závazky její partnerské společnosti, vystupující ve vztahu k žalobcům jako samostatný dodavatel.

47. Shodně se soudem prvního stupně má i odvolací soud za to, že žalovaná prokázala i to, že dostála svému reklamnímu sdělení, podle něhož montáž bude provádět firma, kterou žalovaná prověřila a proškolila. Odvolací námitky žalobců v tomto ohledu kladou na žalovanou nepřiměřené požadavky stran prověřování partnerských společností žalované. Podstatné je pro tuto věc to, že škůdcem, tedy osobou odpovědnou za nesplnění smluvních závazků, je výhradně společnost Anonymizováno. Tato společnost byla v rozumné míře žalovanou jako její montážní firma v rozhodné době prověřena a proškolena a sama skutečnost, že po vyplnění poptávkového formuláře na stránkách žalované již žalobce kontaktovala tato montážní firma, a priori neznamená, že žalovaná za smluvní závazky této společnosti jakkoli ručí.

48. Obiter dictum nelze žalobcům vytýkat nedostatek obezřetnosti při rozhodování o učinění jejich hospodářského rozhodnutí, stejně tak ale nelze žalovanou činit odpovědnou za škodu, která měla žalobcům vzniknout porušením smluvních povinností ze strany společnosti Anonymizováno.

49. Pokud tedy soud prvního stupně dovodil, že v jednání žalované nelze spatřovat projev zakázané nekalé soutěže, neboť v něm absentuje znak rozporu jednání s dobrými mravy soutěže (jako jeden z kumulativních znaků generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 o. z.), je tento jeho závěr správný. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že by tvrzená škoda byla způsobena nekalou soutěží, již bylo nadbytečné zabývat se otázkami vzniku škody a její výše.

50. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správných souvisejících výroků o nákladech řízení, když jen postupem podle § 164 o. s. ř. současně opravil zřejmé nesprávnosti v záhlaví napadeného rozsudku, spočívající v nesprávném označování žalobců (srov. § 24 odst. 1 Instrukce č. 4/2017, Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 10. 2017, o soudních písemnostech) a v chybně uvedeném IČO žalované.

51. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal úspěšné žalované, přičemž náklady žalované vůči každému ze žalobců (k povinnosti žalobců hradit náklady řízení samostatně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017) sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, určené vždy podle tarifní hodnoty odpovídající nároku uplatněnému každým ze žalobců, a 1/6 částky 900 Kč, odpovídající dvěma režijním paušálům po 450 Kč, se zvýšením o DPH. Platební místo náhrady nákladů řízení je určeno podle § 149 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání za podmínek § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho splnění v exekučním řízení.