3 Cmo 75/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o ochranu pověsti právnické osoby, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2025, č. j. 32 Cm 404/2024-451

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje, ve výroku III. se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 36 944 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 10 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému odstranit příspěvek ze dne 30. 7. 2023 na facebookovém profilu , právnická osoba, týkající se žalobkyně, ve výroku II. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému poskytnout žalobkyni na facebookovém profilu žalovaného a dopisem k rukám zástupce žalobkyně omluvu ve znění: „Omlouváme se tímto za zveřejnění nepravých informací o společnosti , Jméno žalobkyně A, ., také námi označené jako , Anonymizováno, , když v souvislosti s informací zveřejněnou dne 30. 7. 2024 na našem facebookovém profilu uvádíme následující: - citované společnosti nechystají v rámci své činnosti devastaci protějšího břehu , adresa, v oblasti zvané „, Anonymizováno, “ - výstavbou projektu , Anonymizováno, nehrozí kompletní odlesnění oblasti - v dané oblasti a v souvislosti s činností uvedených společností nedošlo k žádnému nepovolenému kácení dřevin, ani ke kácení dřevin do vegetace - pozemky nejsou určeny k masivní výstavbě apartmánů - výstavba nebude mít devastující dopad na krajinu - nejde o výstavbu tzv. salámovou metodou nedojde ke zvýšení živinového zatížení , adresa, , ani se nezhorší stav se sinicemi - projekty pana , Anonymizováno, nemají negativní dopad na krajinu, přírodu, vodu či místní obyvatele. A současně se omlouváme za neoprávněné užití a úpravu fotografie nepravdivě znázorňující údajnou plánovanou výstavbu, když námi zobrazené domy neodpovídaly zejména velikostí zamýšlené výstavbě.“, ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit na jejich náhradu žalovanému 32 794 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Při svém rozhodování vyšel soud z tvrzení žalobkyně o tom, že je výlučným vlastníkem pozemků na LV č. , Anonymizováno, pro katastrální území a obec , adresa, v lokalitě zvané „, Anonymizováno, “, na němž jako investor usiluje v souladu s pravomocnými povoleními o výstavbu příjezdové účelové komunikace, tří studní a jednoho vzorového domu. Žalovaný je spolkem, jehož náplní je ochrana životního prostředí v oblasti , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, regionu. Jeho činnost se koncentruje na aktivní účastenství v územních a jiných řízeních. Hlavním cílem je blokace realizace vybraných stavebních záměrů. Facebookový profil žalovaného má aktuálně 1 700 sledujících. Dne 30. 7. 2023 žalovaný zveřejnil na svém facebookovém profilu příspěvek, který obsahuje nepravdivé, popř. přehnané informace. Příspěvek obsahoval následující výroky: 1) Jak jsme Vás informovali v našem posledním Občasníku (https://www., Anonymizováno, .cz/, Anonymizováno, /) chystá se v rádoby lázeňském městečku , adresa, devastace protějšího břehu , adresa, v oblasti zvané „, Anonymizováno, “. 2) V příkrém svahu by mělo dojít k rozsáhlému kácení více než 60 starých zdravých stromů, a to z důvodu výstavby přístupové cesty k pozemkům, pozemky vlastní firma , Anonymizováno, a jsou určené k masivní výstavbě apartmánů. Je to tedy pouze začátek a hrozí kompletní odlesnění této oblasti. 3) Kolegové ze spolku nelenili, na místo se dojeli podívat a zde zjistili, že jsou ke kácení označené jiné stromy, než jsou uvedené v souhlasu městyse , adresa, podepsaném , tituly před jménem, už v roce 2021! Případ je nahlášen na , Anonymizováno, a na inspektorátu ČIŽP v Českých Budějovicích. Navíc kácení má probíhat v době vegetace což ohrozí místní ptactvo! 4) Ve , adresa, se již o kácení ví. Přitom více než 12% obyvatel , adresa, podepsalo petici, proti tomuto spornému projektu (https://www., Anonymizováno, .cz/, Anonymizováno, .../). Petici projednalo 22. 4. 2023 zastupitelstvo a pan starosta , Anonymizováno, slíbil, že zahájí s investorem jednání. Zdá se, že svůj slib ovšem nedodržel a , adresa, jde ve stopách , adresa, . 5) Něco o projektu: 6) Projekt bude mít devastující dopad na protější svah a krajinný ráz. Ale nejen to. Oblast není napojena na čistírnu odpadních vod. Dá se očekávat, že moderní výstavba bude oplývat myčkami na nádobí, pračkami a všemi vymoženostmi, a tak se opět zvýší živinové zatížení , adresa, a zhorší se stav se sinicemi. 7) Všechny pozemky jsou navíc narvané přímo na svah. Tento svah je nicméně velmi příkrý a stromy jsou velmi důležité pro jeho stabilitu. To snad ví každé malé dítě. Opravdu skvělý projekt. Bohužel tato sporná komunikace dostala povolení od stavebního úřadu v , adresa, . 8) Firma , Anonymizováno, postupuje opět jak je zvykem salámovou metodou. Dříve než by byl posouzen celý projekt a jeho dopady, povolí se silnice. Pak už bude tlačit na úřady, že silnice je postavena, no tak přece nic nebrání tomu, aby se schválil projekt. 9) Pan , Anonymizováno, je podnikatel, který ve velkém působí na , Anonymizováno, . Na základě informací o jeho projektech se domníváme, že všechny mají velmi negativní dopad na krajinu, přírodu, vodu ale i místní obyvatele. Současně s příspěvkem umístil žalovaný na facebookový profil fotografie znázorňující grafiku záměru žalobkyně ve zjevně disproporčním zobrazení, které však byly k předžalobní výzvě ze dne 14. 6. 2024 staženy.

3. Žalobkyně se vymezuje zejména proti použití nepravdivého pojmu devastace protějšího břehu, čímž se obecně míní ničení či pustošení, k čemuž se nikdy nechystala. Její činnost je v souladu s veřejnoprávními povoleními. Břeh , Anonymizováno, vodní nádrže je ve vlastnictví státu, a proto do něj nemůže zasahovat žádný stavební záměr z přilehlých pozemků. Použití excesivního slova devastace navozuje u veřejnosti dojem, že dojde k nezákonné a zcela destrukční činnosti. Soulad záměru žalobkyně s územním plánem již pravomocně vyřešily příslušné orgány územního plánování, záměr nemusel být posuzován ani prostřednictvím řízení EIA (posuzování vlivů záměru na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb.). Nepravdivá jsou též tvrzení, že by mělo dojít k rozsáhlému kácení více než 60 starých zdravých stromů, že pozemky jsou určeny k masivní výstavbě apartmánů a hrozí kompletní odlesnění této oblasti. Žalobkyně pokácela podle veřejnoprávního povolení jen 57 stromů, nehodlá realizovat masivní výstavbu apartmánů a nehrozí kompletní odlesnění celé oblasti. Také je zjevně nepravdivé tvrzení, že kácení má probíhat v době vegetace, když správním orgánem nebyla doba kácení omezena. Nepravdivým je též výrok, že starosta městyse , adresa, nedodržel svůj slib, že zahájí s investorem jednání, jelikož jednání mezi starostou a žalobkyní započala téměř bezprostředně po jednání zastupitelstva 22. 4. 2023, na němž byla projednána petice občanů proti záměru žalobkyně. Nepravdivý je i výrok, že projekt bude mít devastující dopad na protější svah a krajinný ráz a že se zvýší živinové zatížení , adresa, , jelikož projekt je výsledkem stavebního řízení, které garantuje ochranu veřejnoprávních zájmů a všechny objekty budou muset disponovat moderním a efektivním zařízením na likvidaci odpadů. Jímky budou vyváženy, a proto odpadní vody nebudou mít vliv na kvalitu vody. Žalobkyně také považuje za nepravdivé tvrzení, že firma „, Anonymizováno, “ postupuje, jak je zvykem, salámovou metodou, kdy se povolí silnice dříve, než byl posouzen celý projekt a jeho dopady, a pak bude tlačit na schválení projektu. Žalobkyně hodlá realizovat jen výstavbu příjezdové komunikace, tří studní a jednoho vzorového domu, nikoli výstavbu v celém území. Nabízí k prodeji stavební parcely. Svůj postup koordinovala s požadavky správních orgánů. Nepravdivé je též tvrzení týkající se projektů pana , Anonymizováno, , že všechny mají velmi negativní dopad na krajinu, přírodu, vodu a místní obyvatele. Jedná se o neopodstatněný a nepodložený excesivní hodnotící soud. Žalovaný prezentuje záměr žalobkyně jako zcela destruktivní, neproporcionální a nepřátelský přírodnímu prostředí. Kritika projektu žalobkyně není pravdivá, odůvodněná, tudíž ani oprávněná.

4. Žalovaný ve své obraně namítl, že převážná část jeho výroků je přípustnou kritikou stavebního záměru, jedná se převážně o přiměřené hodnotící soudy, na které má právo. Jeho projev je chráněn čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný vznikl za účelem ochrany přírody , Anonymizováno, , čistoty vody, zájmů místních obyvatel, vlastníků nemovitostí a drobných podnikatelů. V současné době je jeho členy i osm dalších , Anonymizováno, spolků a s šesti dalšími spolupracuje. Na , Anonymizováno, zmapovali 45 developerských záměrů, které nevratně zničí krajinu, kvalitu vody a zasáhnou do života místních obyvatel. Pravděpodobně ohrozí i ekonomiku regionu, turismus a vzniknou dodatečné náklady obcím. Činnost spolku se neomezuje na tzv. brzdění projektů, což je informace vytržená z kontextu. Žalovaný se zaměřuje na osvětu, informování o dění na , Anonymizováno, , spolupracuje s odborníky, pořádá besedy a vydává časopis. Žalovaný po předžalobní výzvě odstranil z facebookového příspěvku fotomontáž vytvořenou jedním členem spolku, která znázorňovala panorama možného umístění domů podle záměru žalobkyně, mající za cíl v nadsázce ukázat nevhodnost velikosti a umístění daného projektu. Iniciátorem projektu je skupina , Anonymizováno, , která na www., Anonymizováno, .cz představila projekt , adresa, - bydlení u jezera s budoucností. Podle prezentace projektu jej nelze zužovat pouze na vybudování příjezdové komunikace, vrtů na pitnou vodu a jednoho vzorového domu, ale jedná se o vybudování základní technické vybavenosti (tzv. ZTV) pro budoucí výstavbu rekreačních objektů, která nevznikla pro potřeby stávajících vlastníků rekreačních objektů v dané lokalitě, ale jen za účelem maximalizace ceny pozemků. Ačkoliv je lokalita v územním plánu vedena jako zastavěné území, parcelace porušuje charakter stávající zástavby mnohonásobným navýšením počtu potenciálních staveb umístěných ve dvou liniích, a proto je nutno posuzovat projekt jako celek. Velká část trvale žijících obyvatel , adresa, se proti výstavbě vymezila formou petice. Lokalita v místě projektu je hustě zalesněnou oblastí. Výstavba má být realizována podle propagace projektu těsně u břehu vodní nádrže. Žalobkyně nabízí 17 stavebních parcel, kdy s příjezdovou komunikací bude celková plocha projektu větší než 1 ha. Při odhadovaném počtu sta lůžek by bylo třeba posouzení EIA. Dopad na životní prostředí nebyl posouzen ani ve zjišťovacím řízení EIA, nebyl proveden biologický průzkum vylučující výskyt chráněných živočichů a vzhledem k očekávanému rozsahu kácení a znalosti počtu budov a zastavitelnosti v daném území se žalovaný domnívá, že dopad na lokalitu bude devastující. Plánovaná výstavba nerespektuje stávající zástavbu představující několik skromných chatek schovaných v lese. V lokalitě bylo pokáceno 57 stromů s obvodem větším než 80 cm ve výšce 130 cm nad zemí, přičemž započítají-li se i stromy s menším obvodem, je celkový počet podstatně vyšší. Pokud jen pro vybudování příjezdové komunikace a jednoho vzorového domu muselo být vykáceno 57 vzrostlých stromů, tak lze při další výstavbě budov předpokládat další kácení. V souhrnu by to znamenalo naprosto zásadní proměnu břehové oblasti a skutečně hrozí její kompletní odlesnění. Také ČIŽP po kontrole konstatovala, že v terénu byly označeny i dřeviny, které nejsou uvedeny v závazném stanovisku, zejména dub o obvodu kmene 202 cm ve výšce 1,3 m nad zemí. Kácení by vedlo ke značnému odlesnění lokality, což bude mít výrazný negativní vliv na krajinný ráz. Kácení bylo plánováno na vegetační období a k jeho odložení došlo po zásahu ČIŽP. Starosta městyse , adresa, připustil, že se skupinou , Anonymizováno, jednal až poté, co byl na to dotázán na zasedání zastupitelstva dne 25. 9. 2023. Z dlouhodobého sledování kvality vody v nádrži prováděného Hydrobiologickým ústavem Biologického centra AV ČR, v. v. i., jednoznačně vyplývá, že je dána přímá souvislost mezi narůstající zástavbou levého břehu vodní nádrže a zhoršováním kvality vody v ní. V lokalitě , Anonymizováno, nelze objekty připojit na veřejnou kanalizaci, v dané oblasti je pouze jediné zařízení na vývoz jímek, které již před několika lety nebylo schopno v sezóně pokrýt potřeby vývozů. Pohled na , Anonymizováno, z vrcholu , Anonymizováno, , jenž je ve fotografických zpracováních hojně využíván k turistické propagaci , Anonymizováno, právě kvůli zalesněné a nezastavěné břehové linii za , adresa, , připravovaný projekt žalobkyně naruší. Skupina , Anonymizováno, sice postupuje v souladu s platnou legislativou, avšak účelovost postupných kroků zaměřených na zvýšení tržní ceny je zřejmá. Administrativu spojenou s povolováním dalších staveb a případně dalších zásahů ponechává na budoucích vlastních stavebních pozemků, čímž se zříká odpovědnosti za rozvoj lokality. Žalovaný se proto domnívá, že se jedná o tzv. salámovou metodu dle metodiky Ministerstva životního prostředí. Záměrem žalovaného je pouze to, aby podnikatelé využívali krajinu zodpovědně s ohledem na přírodní bohatství, kvalitu vody a život místních obyvatel. Žalobu má za účelovou snahou odradit žalovaného od jeho činnosti. Právo žalovaného jako neziskové organizace hájící veřejný zájem na svobodu projevu by v tomto případě mělo být upřednostněno před právem podnikající právnické osoby na ochranu její pověsti. Příspěvkem chtěl žalovaný informovat veřejnost o připravovaném developerském záměru a podrobit jej kritice, ani jednou v něm nezmínil žalobkyni. Veřejnost by si musela vlastníka pozemků aktivně vyhledávat, což zpravidla nečiní. Obsah příspěvku byl odůvodněný a nezávadný. Jediná neúmyslná nepřesnost se týkala počtu pokácených vzrostlých stromů. Rozdíl v počtu stromů je však zanedbatelný a nepřesné tvrzení není způsobilé zasáhnout do pověsti žalobkyně. Pojmy devastace či devastující vliv a salámová metoda jsou pouze hodnotícími soudy, které vyjadřují subjektivní hodnocení záměru žalovaným optikou jeho činnosti při ochraně životního prostředí. Žalobkyně jako podnikající právnická osoba těžící ze svých projektů musí být schopna unést takovou veřejnou kritiku. Cílem příspěvku žalovaného bylo probudit diskuzi, jež by měla být vedena veřejně (politicky), nikoliv před soudem.

5. Soud prvního stupně z provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalovaný dne 30. 7. 2023 zveřejnil na svém facebookovém profilu , právnická osoba, článek kritizující plánovanou výstavbu rekreačních objektů v lokalitě , Anonymizováno, v obci , adresa, , kdy vyjadřuje v převážné většině své názory na tento projekt za použití expresivnějších výrazů. Firma žalobkyně není v článku zmíněna. Kritika směřovala nejen proti investorovi označeném jako „skupina , Anonymizováno, “, či pan , Anonymizováno, , ale i proti starostovi městyse , adresa, , který je obviňován z toho, že nedodržel slib jednat s investorem, jakož i nepřímo proti správním úřadům, které povolily stavbu příjezdové komunikace, vrtů na vodu a vzorového domu. Kritika tak směřuje sice proti projektu žalobkyně, ale žalobkyně není nijak zmíněna. V článku absentuje identifikace žalobkyně, dotčených pozemků a veřejnoprávních povolení. Průměrný čtenář článku si bez znalosti obsahu veřejnoprávních povolení ke stavbě vydaných ve prospěch žalobkyně neodvodí souvislost mezi ní (a její pověstí) a kritizovaným projektem výstavby. Firma žalobkyně není veřejně známá, neobjevuje se ani v prezentaci projektu, přičemž žalobkyně netvrdila a ani neprokázala, jakým způsobem by byla veřejnosti známá, jakým způsobem utváří svou pověst. Naproti tomu bylo prokázáno, že její společník , Anonymizováno, , Anonymizováno, je společníkem (nikoli jediným) ve dvanácti obchodních korporacích, z nichž nejméně polovina má velmi podobnou firmu. Je tak vysoce pravděpodobné, že společnosti byly založeny pro různé developerské projekty. Veřejnosti je tak spíše známa osoba pana , Anonymizováno, , než jednotlivé společnosti, v nichž figuruje. Ty jsou totiž pro veřejnost spíše zaměnitelné. Ani na webových stránkách projektu není firma žalobkyně zmíněna, ale jen skupina , Anonymizováno, , tedy ani sama žalobkyně se na veřejnosti neprezentuje jako investor projektu. Nebylo tak podle soudu prokázáno, že by výroky žalovaného zasahovaly do pověsti žalobkyně. Žalobkyně získala povolení ke stavbě příjezdové komunikace, studní a jednoho vzorového domu. Cílem projektu žalobkyně je zřízení základní technické vybavenosti (komunikace, rozvody, tedy stavební připravenost), tedy zvýšení ceny stavebních pozemků pro jejich prodej. Z vybudování vzorového domu by však mohlo vyplývat, že hodlá nabízet zájemcům i výstavbu rekreačních objektů. V řízení bylo prokázáno, že projekt výstavby ZTV a přípravy pozemků se nachází na břehu lipenské vodní nádrže v relativně příkrém svahu, jež byl do kácení v říjnu 2023 hustě zalesněný. Žalobkyně legálně pokácela 57 vzrostlých stromů a 350 m2 ploch zapojených dřevin za účelem výstavby komunikace a vzorového domu. Žalobkyně nabízela celkem 17 relativně menších stavebních parcel s vyšší než obvyklou mírou zastavitelnosti (40 %) ve dvou řadách, přičemž výstavbu domů ponechává na budoucích vlastnících. Nelze přitom vyloučit, že při výstavbě budou káceny i další stromy a porosty, které nepodléhají povolovacímu řízení. V článku je taky pravdivě zmíněno, že „sporná komunikace dostala povolení od stavebního úřadu“. Bylo zjištěno, že lokalita není napojena na veřejnou kanalizaci, že odpadní vody se budou muset vyvážet do čističky odpadních vod, že ani v ní se však nedaří odstranit veškerý fosfor a že je tak dána přímá úměra mezi množstvím odpadních vod a zhoršováním kvality vody, přičemž množství odpadních vod je přímo úměrné zvýšené rekreační výstavbě. Zalesněná lokalita , Anonymizováno, je součástí pohledného panoramatu městyse , adresa, používaného v propagačních materiálech, přičemž odlesnění a výstavba domů mohou do této scenérie negativně zasáhnout. Výrok žalovaného o kácení „více než 60 starých zdravých stromů“ sice byl nepřesný, ale od skutečnosti (57 vzrostlých stromů a 350 m2 ploch zapojených dřevin) se jedná o nepřesnost marginální.

6. Skutkový stav soud posoudil podle § 135 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Připomněl předpoklady vzniku odpovědnosti podle § 135 o. z., poukázal k tomu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2481/2022, a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2482/2022 a dovodil, že žaloba není pro nedostatek aktivní věcné legitimace důvodná, navíc by nebyla důvodná ani v případě, že by výroky žalovaného nepochybně souvisely s žalobkyní a jejím projektem, tedy že by si adresáti výroků žalovaného spojili projekt výstavby na , Anonymizováno, s žalobkyní. Skutková tvrzení žalovaného, byť částečně nepřesná, ani jeho hodnotící soudy nebyly podle soudu způsobilé zasáhnout do pověsti či soukromí žalobkyně.

8. Pokud jde o nedostatek aktivní věcné legitimace, uvedl soud, že žalobkyně a její firma nebyla veřejnosti známa, neboť se jedná o jednu z mnoha obchodních korporací ve skupině propojené rodinou , Anonymizováno, (v samotné žalobkyni jsou však i společníci nespojení příjmením s touto rodinou), jejíž hlavní společník , Anonymizováno, , Anonymizováno, je společníkem a jednatelem v mnoha společnostech zaměřených na podnikání v oblasti cestovního ruchu, developerské výstavby a realitních službách. Jméno pana , Anonymizováno, je v článku žalovaného vícekrát zmíněno, ale pro běžného čtenáře není patrné, že by tím byla ohrožena pověst právě žalobkyně, když kritika směřovala proti neexistující firmě , Anonymizováno, , tedy proti skupině firem spojené právě osobou pana , Anonymizováno, , popřípadě kritika směřovala proti starostovi městyse , adresa, či proti správním úřadům, které výstavbu povolily. Významná je podle soudu skutečnost, že veřejnost se mohla s projektem seznámit prakticky jen na webových stránkách projektu, z nichž čerpali poznatky jak autoři petice občanů proti výstavbě a otevřeného dopisu zastupitelům městyse, tak i žalovaný. Projekt je prezentován textově i pomocí vizualizací budoucí představy o zastavění území, které jsou zjevně přikrášlené až nadsazené (např. deklarovaný luxus a soukromí budoucích majitelů vzhledem k zahuštěné výstavbě patrně nebude nikdy dosažen). Sama žalobkyně v prezentaci používá marketingové techniky neodrážející věrně realitu a působící na emoce zájemců. Musí přitom předpokládat, že průměrný adresát pochopí, že se jedná o reklamní nadsázku. Stejně jako z prezentace projektu žalobkyně, tak také z výroků žalovaného běžný čtenář nezjistí souvislost mezi projektem a žalobkyní, ale jen souvislost projektu se skupinou , Anonymizováno, , jež je na webových stránkách zmíněna. Výroky žalovaného, i kdyby byly jinak způsobilé zasáhnout do pověsti, se tak podle soudu netýkají pověsti žalobkyně, nijak do ní nezasahují, a proto nejsou naplněny ani podmínky vzniku civilního deliktu žalovaného podle § 135 o. z.

9. Podle soudu nadto nebylo prokázáno, že by zásah do pověsti žalobkyně byl neoprávněný (protiprávní). Z judikatury vyplývá, že pouze skutkové výroky mohou být dokazovány z hlediska jejich pravdivosti, kdežto hodnotové soudy nikoliv. Ochrana před hodnotícími soudy může být poskytnuta, jsou-li užity nepřiměřeně, bez opory v realitě a hrubě zasahují do právních zájmů dotčené osoby v rozsahu, jaký nelze v demokratické společnosti tolerovat. Hodnotící soudy vyjadřují názory autora, kterými se vztahuje k jiným skutečnostem, proto nepodléhají dokazování, ale pouze přezkumu z hlediska přiměřenosti.

10. Skutkovými tvrzeními žalovaného podle soudu byly výroky o: 1) rozsáhlém kácení více než 60 starých zdravých stromů v příkrém svahu, 2) chystané masivní výstavbě apartmánů, 3) označení ke kácení jiných stromů, než bylo povoleno, 4) kácení v době vegetačního období, 5) nedodržení slibu starosty jednat s investorem a 6) nenapojení lokality na čistírnu odpadních vod. Skutkové tvrzení o kácení stromů sice bylo nepřesné, avšak podle soudu rozdíl mezi realitou a výrokem není natolik významný, aby mohl objektivně způsobit zásah do pověsti žalobkyně, když navíc ve skutečnosti nebylo pokáceno jen 57 vzrostlých stromů, ale také blíže neurčený počet stromů menších a dalších porostů na ploše 350 m2. Žalovaný přitom neuváděl, že se jedná o stromy s obvodem přesahujícím 80 cm ve výšce 1,3 m nad zemí, ale že se jedná o staré zdravé stromy, tedy jinou množinu stromů, do níž lze zařadit i stromy menšího vzrůstu. Tvrzení o chystané masivní výstavbě apartmánů je podle soudu pravdivé v tom, že skutečně má být v lokalitě postaveno 17 rekreačních budov předem nejasné velikosti, kdy však zastavitelnost až 40 % pozemku může vést poměrně k velkému zahuštění výstavby. Pojem masivní je již hodnotícím soudem, jenž není dané situaci nepřiměřený. Pojem apartmán není pojmem ustáleným, když se zpravidla jedná o byt z několika místností, kuchyní a toaletou, určený buď ke krátkodobým pronájmům, nebo i k trvalému rodinnému bydlení. Jeho použití v daném kontextu není nesprávné, když s ohledem na rekreační charakter nelze vyloučit ani používání pro krátkodobé pronájmy. Tvrzení žalovaného o tom, že jsou ke kácení označeny jiné stromy, než jsou uvedené v souhlasu, bylo prokázáno protokolem o kontrole ČIŽP, z něhož vyplývají nesrovnalosti při označování a identifikaci stromů. Tvrzení žalovaného, že kácení má probíhat v době vegetace, je pravdivé, neboť z protokolu ČIŽP vyplývá, že bylo začátkem září 2023 domluveno posečkání s kácením na dobu vegetačního klidu, tedy že žalobkyně měla v úmyslu začít kácet dříve, a dále že stavební povolení nesprávně neurčovalo dobu kácení, takže žalobkyně mohla ke kácení přistoupit i v době vegetace. Tvrzení o nenapojení na čističku odpadních vod je nesporné, tudíž i pravdivé.

11. Hodnotícími soudy jsou podle soudu zejména výroky žalovaného o devastaci břehu a krajinného rázu, o zvýšení živinového zatížení vodní nádrže, o salámové metodě, o negativních dopadech projektů pana , Anonymizováno, , jakož i použití ironických výroků (např. „opravdu skvělý projekt“). Žalovaný svými názory (hodnotícími soudy) z přípustných mezí nevystoupil, neboť sice obecně pojem devastace znamená ničení či pustošení, ale v článku byl tento pojem použit v širším významu, kdy běžnému čtenáři bylo zřejmé, že se nechystá ničení břehu a pozemků, ale zásah do krajinného rázu. Z dokazování vyplývá, že parcelací pozemku, jeho zastavění až 17 rekreačními objekty a kácením porostů může dojít k narušení současného krajinného rázu a panoramatu obce (používaného i k propagaci obce), a k odlesnění dotčené oblasti, a proto použitý expresivní pojem devastace nebyl v uvedeném kontextu použit v nepřiměřeném rozsahu vůči realitě. Výraz devastace v kontextu článku nedosahuje takové intenzity, aby jej bylo možné považovat za protiprávní. Totéž se týká hodnotového soudu, že projekt bude mít devastující dopad na protější svah a krajinný ráz. Pojem salámová metoda byl sice použit ve významu, že realizátor projektu se chce vyhnout posuzování projektu jako celku, a proto činí pouze postupné kroky, tedy jako nelegitimní činnost, ale nelze dovodit, že by tím žalovaný evokoval nelegální činnost. Tento hodnotící soud nebyl použit v nepřiměřeném rozsahu vůči skutečnosti, kdy je zřejmé, že žalobkyně měla pouze povolení vybudovat příjezdovou komunikaci a vzorový dům, ale jejím cílem bylo provedení parcelace pro až 17 rekreačních objektů a vybudování základní technické infrastruktury, tedy již od počátku se předpokládá výstavba mnoha rekreačních budov. Žalobkyně se přitom zříká odpovědnosti za budoucí rozvoj lokality. Pojem salámová metoda byl přitom doplněn o vysvětlení, jak jej chápat, tedy že po vybudování silnice a parcelaci pozemků bude mít žalobkyně, popř. vlastníci pozemků již argument pro výstavbu rekreačních budov v relativně velkém rozsahu (17 budov na poměrně malé ploše). S ohledem na rozsah projektu (17 parcel, tedy 17 domů), výměru dotčeného území přesahující 1 ha a možnost, že bude výstavba dosahovat více než 100 lůžek, nebylo nelegitimní uvádět, že by záměr měl být posouzen z hlediska dopadu na životní prostředí. Výrok o tom, že se jedná pouze o začátek a že hrozí kompletní odlesnění oblasti, vyjadřuje názor na to, jak může situace po realizaci projektu dopadnout. Názor o hrozícím kompletním odlesnění oblasti lze přitom s ohledem na poměrně velké kácení jen pro výstavbu komunikace a jednoho domu považovat za přiměřený skutečnosti. Rovněž tak je pravdivé tvrzení o tom, že pozemky se nachází v relativně příkrém svahu, když pojem narvané přímo na svah je opět hodnotícím soudem, který není nepřiměřený dané situaci. Také nelze považovat za nepravdivé tvrzení, že svah je velmi příkrý a stromy jsou důležité pro jeho stabilitu. Tvrzení, že se v případě výstavby zvýší živinové zatížení Lipna a zhorší se stav se sinicemi, je v kontextu výroků žalovaného hodnotícím soudem, kdy žalovaný uvádí, že se dá očekávat, že výstavba bude oplývat myčkami na nádobí, pračkami, tedy se zvýší množství odpadních vod, což může zvýšit živinové zatížení vodní nádrže a zhoršit stav se sinicemi. Zvýšení živinového zatížení totiž nelze v absolutních číslech přímo prokázat, ale z nepřímých důkazů ho lze dovodit. Ani čistička odpadních vod pro danou oblast totiž není schopna odstranit veškerý fosfor z odpadních vod. Hydrobiologický ústav předestřel podložený názor, že je dána přímá úměra mezi výstavbou rekreačních objektů a živinovým zatížením vodní nádrže. Výrok žalovaného proto není nepřiměřený okolnostem.

12. Soud se tedy ztotožnil s názorem žalovaného, že i kdyby byla dána aktivní věcná legitimace žalobkyně, byla by žaloba nedůvodná i proto, že se jednalo o přípustnou veřejnou kritiku podnikatelského záměru neziskovou organizací zaměřenou na ochranu životního prostředí , Anonymizováno, , kterou by žalobkyně měla být schopna snést s přihlédnutím ke kontroverzi spojené se záměrem (petice místních obyvatel) a očekávaným profitem žalobkyně ze zhodnocení pozemků. Měla by unést i ostrou kritiku, neboť její záměr se týkal veřejného prostoru, tedy jednalo se o zájem veřejný. Soud by přihlédl i k tomu, že kritika v obdobném rozsahu, byť méně expresivně, již dříve veřejně zazněla v otevřeném dopise zastupitelům publikovaném o půl roku dříve ve , Anonymizováno, s dosahem několika stovek čtenářů, jakož i k tomu, že se žalobkyně domáhá ochrany po více než roce od zveřejnění článku a i k tomu, že na jedné straně vytýká žalovanému používání přehnaných hodnotících pojmů, na druhé straně sama prezentovala svůj projekt v mnohem lepším světle, než by odpovídalo skutečnosti. Představila přitom nikoliv pouze projekt příjezdové komunikace a jednoho vzorového domu, ale celkovou představu o výstavbě moderních rekreačních objektů s terasami téměř nad vodní hladinou v lokalitě, která je nyní hustě zalesněná. Musí mít proto pochopení pro nevoli místních obyvatel brojících proti záměru formou petice, otevřeného dopisu a konečně článkem na sociální síti. Výroky proto nepřesahují míru, kterou lze ještě tolerovat pro přípustnou kritiku v demokratické společnosti, a proto není dán důvod pro soudní ochranu pověsti žalobkyně. Jak správně uvedl žalovaný, cílem článku bylo též probudit veřejnou diskusi, která však nemá být vedena v soudní síni, ale například cestou veřejných sdělovacích prostředků. Žalobkyně přitom neprokázala, že by žalovaný vůči ní postupoval šikanózně, tedy že by jeho cílem bylo pouze žalobkyni škodit nebo že by se žalovaný zaměřil pouze na projekt žalobkyně.

13. Žalobu proto soud jako nedůvodnou zamítl, výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému.

14. Rozsudek v celém jeho rozsahu napadla odvoláním žalobkyně. Vytkla soudu, že pokud dovodil, že žalobkyně není k podaní žaloby vůbec aktivně legitimována, pak ale je nutné článek vnímat v celém jeho kontextu a při takovém jeho posouzení z něho jednoznačně plyne, že žalovaný kritizuje právě projekt konkrétní firmy, která vlastní komunikace v dané oblasti , Anonymizováno, (v příkrém svahu), resp. která realizuje celý projekt. Z kontextu těchto informací je tedy zřejmé, že kritika nemíří vůči neurčité společnosti zahrnuté do širšího pojmu , Anonymizováno, , ale právě proti žalobkyni, která v daném místě realizuje výstavbu komunikace, resp. projekt samotný. Informace katastru nemovitostí a obchodního rejstříku jsou pak veřejně dostupné a je zřejmé, že každá osoba průměrného rozumu se může bez obtíží dobrat konkrétního subjektu, který snad i účelově žalovaný explicitně nezmínil.

15. Pokud jde o obsah článku, žalobkyně napadala jeho část hovořící o devastaci protějšího břehu , adresa, v oblasti zvané „, Anonymizováno, .“ Soud dovodil, že jde o hodnotící soud, že byl použit v širším kontextu a běžný čtenář vyrozuměl, že se tím míní ničení krajinného rázu. Z dokazování pak vyplynulo, že parcelací a následným kácením může dojít k narušení krajinného rázu, proto tedy použití expresivního výrazu devastace nebylo nepřiměřené realitě. Žalobkyně v tomto směru namítá, že úvahy soudu o tom, k jakým dalším opatřením nad rámec provedených staveb a provedené parcelace dojde, jsou čirou spekulací. Z mapových podkladů se podává, že do dnešního dne nedošlo k žádné podstatné změně v zalesnění dané oblasti. Jakákoli následující výstavba bude řešena v povolovacím řízení, kde budou řešeny rovněž aspekty ochrany životního prostředí. Úvahy prvoinstančního soudu jsou tak čirou spekulací, navíc je nelze klást k tíži žalobkyně. Podle žalobkyně je vyloučeno, aby (bez ohledu na parcelaci a následnou výstavbu) došlo ke kompletní devastaci břehu v oblasti Frymburská pole, takto použitý výraz tedy nemůže být přiměřený realitě. Toto tvrzení je tak zcela excesivní a objektivně nesprávné.

16. Pokud jde o žalobkyní napadenou část článku hovořící o rozsáhlém kácení více než 60 starých zdravých stromů, záměru masivní výstavby apartmánů a hrozícím kompletním odlesnění oblasti, soud dovodil, že jde o skutkové tvrzení, které je z hlediska kvantifikace nesprávné, tuto nepřesnost však lze žalované prominout, protože ve skutečnosti nebylo pokáceno jen 57 vzrostlých stromů, ale blíže neurčitý počet stromů menších a dalších porostů na ploše 350 m2. S tímto hodnocením žalobkyně nemůže souhlasit, neboť v řešeném článku žalovaný uvedl, že dojde k rozsáhlému kácení více než 60 starých zdravých stromů, jakékoli další porosty tak jsou bez významu. Podstatnější je pak tvrzení o kompletním odlesnění oblasti, které je s úvodním tvrzením a kácení uvedeného počtu stromů spojeno. V tomto směru žalobkyně rovněž namítá, že jakákoli výstavba bude následně řešena v povolovacím řízení, kde budou řešeny rovněž aspekty ochrany životního prostředí a že i zde jsou úvahy soudu čirou spekulací. Stejně jako nikdy nemůže dojít působením činnosti žalobkyně ke kompletní devastaci břehu v oblasti , Anonymizováno, , platí toto obdobně i pro kompletní odlesnění. Ohledně výroku o masivní výstavbě apartmánů žalobkyně znovu namítla, že její cílem, jak plyne z doložených rozhodnutí, není žádná výstavba (s výhradou uvedených výjimek), toliko prodej pozemků.

17. Pokud jde o kácení v době vegetace, soud dovozuje, že jde o skutkové tvrzení, které je pravdivé, neboť z protokolu ČIŽP vyplývá, že bylo začátkem září 2023 domluveno posečkání s kácením na dobu vegetačního klidu, tedy že žalobkyně měla v úmyslu začít kácet dříve, a dále že stavební povolení nesprávně neurčovalo dobu kácení, takže mohla ke kácení přistoupit i v době vegetace. K tomu žalobkyně uvedla, že v protokolu ČIŽP je uvedeno, že doba kácení nebyla nikterak stanovena, dne 1. 8. 2023 bylo tedy domluveno, že kácení nebude prozatím realizováno a vyčká se konec září/začátek října, tedy po skončení vegetační sezóny. Z daného důkazu nelze dovodit, že by žalobkyně měla úmysl kácet ve vegetační sezóně, rozhodně nelze dovodit, že kácení mělo probíhat v době vegetace (ta je nadto proměnlivá s ohledem na místní podmínky). Předmětné tvrzení je tak skutkového charakteru a jeho nesprávnost byla v rámci řízení prokázána.

18. K části článku, v níž je hovořeno o nesplněném slibu jednání s investorem, soud dovodil, že jde o skutkové tvrzení, které nijak nezasahuje do pověsti žalobkyně. I zde žalobkyně namítla, že předmětné tvrzení je třeba vykládat v širším kontextu. Jednání měla být vedena mj. mezi starostou a investorem (jednatelem žalobkyně), tedy i tak lze dovozovat, že závazek jednání a jeho nesplnění se dotýká žalobkyně a jí nesplněného závazku, který však splněn byl.

19. K části článku, kde je hovořeno o devastačním dopadu na břeh a krajinný ráz, soud dovodil, že jde o skutkové tvrzení, které je nesporné a pravdivé. Dále pak soud k navýšení živinového zatížení uvádí, že jde o hodnotící soud. K tomu žalobkyně namítla, že tvrzení o navýšení živinové zátěže by mělo posouzeno spíše jako skutkové tvrzení, které je objektivně prokazatelné. V dané lokalitě přitom bude odkanalizování (s ohledem na absenci centrální COV) řešeno jímkami. Je tedy vyloučeno, aby došlo k ovlivnění kvality vody v , adresa, . Případné úvahy o efektivitě COV, zejm. při ovlivnění působením povětrnostních podmínek (vyšší mocí) však nemohou být v příčinné souvislosti sjednáním žalobkyně, resp. jejím projektem.

20. Pokud jde o část článku, kde se hovoří o salámové metodě žalobkyně, soud dovodil, že jde o hodnotící soud, který nebyl použit v nepřiměřeném rozsahu vůči skutečnosti. Žalobkyně k tomu uvedla, že nezastírá, že jejím cílem byl a je prodej pozemků v intencích, které jí umožňuje územní plán. Takový záměr je však zcela legitimní. Vzhledem k tomu, že za tímto účelem je nezbytné zajistit obsluhu území a základní infrastrukturu, což řeší právě udělená povolení, byl tento postup jediný možný. Pokud tedy není sporu o tom, že pojem salámová metoda byl použit v pejorativním významu, je pak namístě dovodit též důvodnost žaloby v daném bodě.

21. Sdělení o tom, že „Pan , Anonymizováno, je podnikatel, který ve velkém působí na , Anonymizováno, . Na základě informací o jeho projektech se domníváme, že všechny mají velmi negativní dopad na krajinu, přírodu, vodu ale i místní obyvatele.“, se soud věnoval toliko obecně a dovodil, že obecně jde o hodnotící soud, konkrétní argumentaci však již v napadeném rozsudku nepodává, žalobkyně tedy namítá nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku v tomto rozsahu.

22. K názoru soudu o tom, že i pokud by byla dána aktivní legitimace žalobkyně, pak musí jít o přípustnou kritiku podnikatelského záměru neziskovou organizací, když daný záměr se týká veřejného prostoru, uvedla žalobkyně, že jí není zřejmé, z čeho (jakého rozhodnutí vyšších soudů) dovozuje prvoinstanční soud jakési privilegované postavení žalovaného v souvislosti s kritikou stavebních záměrů. Pokud soud nalézá inspiraci v usnesení, resp. rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2482/2022, pak toto rozhodnutí ani shrnutí judikatury obdobným subjektům žádné privilegované postavení nepřiznává. Veřejnoprávní rozměr je dán dle názoru žalobkyně spíše v procesu schvalování územního plánu navazující činnost prováděná soukromoprávními subjekty však již takový charakter nemá. Charakter území tak primárně určuje příslušná obec, jakýkoli vlastník či investor usilující o realizaci svých záměrů pak jen následuje limity dané mu právě právem veřejným. Taková kritika, o které hovoří žalovaný či soud by snad mohla být adresována orgánům územního plánování či příslušnému stavebnímu úřadu, ale těžko ji lze vyčítat soukromoprávnímu subjektu.

23. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

24. Žalovaný se odvolal proti výroku III. o nákladech řízení. Vytkl soudu, že mu nedůvodně nepřiznal náhradu nákladů za nahlížení do spisu ze dne 13. 3. 2025 a další poradu s klientem ze dne 21. 3. 2025. Pokud jde o nahlížení do spisu, žalovaný je přesvědčen, že tento úkon nelze pouze z důvodu časové souslednosti, resp. z důvodu, že spis nebyl příliš obsáhlý, automaticky podřadit pod úkon převzetí a příprava právního zastoupení. Žalovaný považuje nahlédnutí do spisu před prvním nařízeným jednáním za nezbytnou přípravu na toto jednání, když detailní obsah spisu nebyl žalovanému před nahlédnutím znám a neměl k dispozici úplná znění obou rozhodnutí, které žalobce označil v žalobě jako důkazy ani přesný obsah některých dalších důkazních návrhů. Ověření a pořízení kopií ze spisu proto právní zástupce považuje za nezbytnou součást přípravy na první soudní jednání. Navíc se jednalo o jediné nahlížení do spisu v průběhu soudního řízení.

25. Pokud jde o poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne 21. 3. 2025, jednalo se o účelný úkon právní služby a nejednalo se o součást přípravy a převzetí právního zastoupení, ke kterému došlo dříve. Předmětem porady byla příprava na soudní jednání a mj. také přípravu přípisu, který byl soudu v reakci na jeho žádost z téhož dne zaslán dne 22. 3. 2025. Součástí porady bylo rovněž diskuze o možnostech smíru, který byl před zahájením prvního jednání ze strany právního zástupce žalovaného navržen a diskutován. Podle žalovaného rozhodnutí soudu v tomto bodě odporuje i znění § 11 odst. 1 advokátního tarifu, který první poradu s klientem považuje za součást úkonu převzetí právního zastoupení či obhajoby pouze v případě, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. Žalovaný k tomu dodává, že porada ze dne 21. 3. 2025 nebyla první poradou v této věci, k té došlo při převzetí právního zastoupení.

26. Žalovaný dále uvedl, že žaloba byla zamítnuta z řady závažných důvodů, kdy mj. nebyla shledána aktivní žalobní legitimace žalobkyně, a dále proto, že podle soudu nevznikl nárok na omluvu ani stažení příspěvku, který je chráněn právem na svobodu projevu podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný je přesvědčen, že snahou žalobkyně bylo umlčet kritiku podnikatelských záměrů pana Fusseneggra (kterých je v regionu celá řada) a zastrašit žalovaného od dalších občanských aktivit v tomto směru. Podle žalovaného žaloba má prvky tzv. strategické žaloby proti účasti veřejnosti, přičemž cílem podobných strategických žalob bývá mj. zaměstnat a finančně zatížit žalovaného soudním sporem, a tím jej demotivovat a odradit od dalšího výkonu základních občanských a politických práv. V takových případech je obzvláště důležité, aby žalovaný při svém úspěchu v soudním sporu obdržel odpovídající náhradu nákladů. Shodně viz bod 3. Doporučení Komise (EU) 2022/758 ze dne 27. 4. 2022 o ochraně novinářů a obránců lidských práv, kteří se podílejí na účasti veřejnosti, před zjevně neopodstatněnými nebo zneužívajícími soudními řízeními, či bod 40 doporučení Komise ministrů Rady Evropy ze dne 5. 4. 2024, sp. zn. CM/Rec(2024)2, o čelení strategickým žalobám proti účasti veřejnosti. Tímto prismatem je podle žalovaného zapotřebí vykládat a aplikovat ustanovení o. s. ř. a advokátního tarifu o náhradě nákladů řízení v předmětném sporu.

27. Soudem přiznaná výše 32 794 Kč podle žalovaného zdaleka nedosahuje nákladů, které žalovaný musel vynaložit na právní zastoupení v daném řízení, což je patrné již při zohlednění počtu, resp. časové náročnosti úkonů a běžných advokátních hodinových sazeb. Toto, v kontextu výše uvedeného, je podle žalovaného podpůrný důvod pro přiznání požadované náhrady za oba provedené úkony. Navrhl proto, aby odvolací soud výrok III. rozsudku změnil a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 41 094 Kč.

28. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl žalovaný, že pokud jde o aktivní žalobní legitimaci žalobkyně, žalobkyně si protiřečí a svou aktivní žalobní legitimaci sama popírá jinými v řízení uplatněnými argumenty, když na jednu stranu tvrdí, že kritikou záměru výstavby rekreačních objektů dochází k zásahu do jejího dobrého jména, ale na druhou stranu se hájí tím, že záměr nebude realizovat, protože pozemky rozprodá a nenese tedy odpovědnost za případný vliv další výstavby na životní prostředí, protože ten bude přičitatelný novým vlastníkům. Ani ze samotné argumentace žalobkyně tedy není srozumitelné, nakolik se vlastně cítí být se záměrem a jeho dopady (tedy i jeho kritikou) spojovaná. Kritika žalovaného se sice týkala zejména daného záměru, nicméně směřovala adresně vůči skupině , Anonymizováno, . Ačkoliv , Anonymizováno, vystupuje jako jednatel a jeden ze společníků žalobkyně, nestačí to pro odůvodnění aktivní žalobní legitimace žalobkyně jako právnické osoby. Ani dohledatelnost údajů v jiných veřejných seznamech (katastru nemovitostí) nemůže založit žalobní aktivní legitimaci žalobkyně; nutno je hodnotit žalovaný výrok v jeho přímém kontextu.

29. Podle žalovaného se soud v rozsudku správně vypořádal s jednotlivými výroky, kdy tyto nejprve rozdělil na skutková tvrzení, u nichž na základě prokázaného skutkového stavu (žalobkyní zřejmě nerozporovaného) hodnotil jejich pravdivost, a dále na hodnotící soudy, u nichž na základě prokázaného skutkového stavu hodnotil jejich přiměřenost. Podle žalovaného žalobkyně svou argumentací implikuje, že občanské společnosti nepřísluší vyjadřovat se k záležitostem, které v budoucnu mohou být předmětem veřejnoprávního posuzování. Takový závěr je však v zásadním rozporu se smyslem ochrany svobody projevu zakotvené ve čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Právo na svobodu projevu nemůže být zkonzumováno veřejnoprávními povolovacími procedurami. Každému jednotlivci včetně spolků apriori náleží právo vyjadřovat se k veřejným záležitostem, zejména pokud se týkají jejich životního prostředí, a to před, během i po případném veřejnoprávním povolování. Žalobkyně také pomíjí, že zřejmě i vlivem rozdělení záměru nedojde k posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb. Navíc, dojde-li skutečně k rozprodání parcel a k povolování jednotlivých záměrů odděleně, k posuzování kumulativního dopadu záměru jako celku na přírodu a krajinu nedojde (záměry a jejich dopady mohou být posuzovány zvlášť, resp. paralelně). K užití pojmu „devastace“ a k dalším hodnotícím soudům žalovaný uvádí, že závěry uvedené v rozsudku v zásadě odpovídají ustálené judikatuře Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, podle níž je mj. zapotřebí výrok hodnotit vždy v zejména v kontextu toho 1) kdo jej pronesl (zde environmentální spolek), 2) o kom (zde podnikající právnická osoba), 3) čeho se výrok týká (zde kritika týkající se stavebního záměru zasahujícího do přírody a krajiny, tedy záležitosti veřejného zájmu), 4) kde byl výrok pronesen (příspěvek na facebookovém profilu žalovaného) a 5) jakou formou (písemný komentář) (shodně I. ÚS 750/15). K intenzitě použitého výrazu si žalovaný zejména dovoluje poukázat na přiléhavý závěr nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 453/03 ze dne 11. 11. 2005: „Pokud jde o hodnotící soudy, i přehánění a nadsázka, byť by byly i tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovoleným. Ani nepřípadnost názoru kritika z hlediska logiky a podjatost kritika nedovolují samy o sobě učinit závěr, že kritik vybočil z projevu, který lze označit za přiměřený. Pouze v případě, že jde o kritiku věcí či jednání osob veřejných, která zcela postrádá věcný základ a pro kterou nelze nalézt žádné zdůvodnění, je třeba považovat takovou kritiku za nepřiměřenou. Při tom je třeba vždy hodnotit celý projev uskutečňující se ve formě literárního, publicistického či jiného útvaru, nikdy nelze posuzovat toliko jednotlivý vytržený výrok nebo větu.“. Soud správně dovodil, že limity přijatelné kritiky podnikajících právnických osob jsou širší, jak plyne i z judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2481/2022) a shodně např. i z judikatury ESLP (Steel a Morris proti Spojenému království, č. stížnosti 24724/94). K předmětu výroku je nutno poukázat také na to, že se jedná v převážné části o hodnocení ad rem, nikoliv ad personam, týká se profesní, nikoliv osobní sféry žalobkyně, a jedná se o občanský projev sledující veřejný zájem, který by měl po politických projevech požívat nejsilnější právní ochrany; všechny tyto skutečnosti mají za důsledek silnější ochranu projevu (shodně viz také nález Ústavního soud ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11, nebo z literatury KMEC, Jiří; David KOSAŘ; Jan KRATOCHVÍL a Michal BOBEK. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. í. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 1024 a 1088).

30. Pokud jde o výrok o „zvýšení živinového zatížení“ , adresa, , v řízení bylo prokázáno, že žalovaný měl pro tento závěr dostatečné důvody, mj. podklady svědčící o nedokonalé účinnosti čističek a rovněž i obecně o souvislosti mezi stoupající zástavbou břehů rekreačními objekty (vyjádření Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR). Žalobkyně naproti tomu nepředložila žádné důkazy, které by pravdivost tohoto skutkového základu pro hodnotící soud žalovaného vyvracely; dokonce ani nenapadá a nezpochybňuje provedené důkazy a z nich učiněná skutková zjištění.

31. Pojem „salámová metoda“ žalovaný nepovažuje za pejorativní, jak jej v odvolání označuje žalobkyně. Korektní povahu pojmu dosvědčuje skutečnost, že se jedná o pojem hojně užívaný mj. i v soudní praxi. Názor žalobkyně, že legitimní by bylo kritizovat orgány územního plánování či stavební úřad, ale nikoliv žalobkyni jako soukromoprávní subjekt, postrádá jakoukoliv oporu v právních předpisech a doktríně. Legitimní kritika však může zaznívat jak na adresu orgánů státní správy, tak na adresu soukromého subjektu (stavebníka, investora), takové přístupy se nevylučují.

32. Pokud žalobkyně ke svému odvolání připojila přílohy - ortofota, aniž by je označila jako důkazy a odůvodnila z jakých důvodů má být prolomena koncentrace odvolacího řízení, pak žalovaný připomíná, že k realizaci zbylých 16 rekreačních objektů v lokalitě doposud nedošlo, tj. současný stav ještě není stavem po realizaci celého záměru. Pro případ, že by odvolací soud přistoupil k provádění nových důkazů navržených žalobkyní, dokládá žalovaný pro vyvrácení odvolatelových tvrzení několik fotografií, které zachycují průběh výstavby příjezdové komunikace a vrtů na pozemcích žalobkyně ve , Anonymizováno, (tedy na pozemcích, k nimž se vztahoval žalovaný komentář). I tato dokumentace dokládá, že užití pojmů jako „destrukce“ a „negativní dopad na krajinu, přírodu, vodu i místní obyvatele“ bylo zcela na místě. Navíc se jednalo jen o začátek, resp. o minimální část celého záměru, k jehož realizaci by mělo teprve dojít.

33. Žalovaný dále upozornil na nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1511/13, s tím, že ho jeho závěry, podle nichž veřejná debata o veřejných věcech by měla podléhat, pokud jde o subjektivní názory v ní prezentované, pouze minimální míře zásahů ze strany veřejné moci (soudů) a je věcí příjemců informací (čtenářů, diváků), aby si o aktérech veřejné diskuse sami učinili obrázek, a to jak na základě formy, tak obsahu jimi prezentovaných názorů, považuje za aplikovatelné na projednávanou věc. Připomněl, že relevantní skutečností je také to, jaké prostředky má adresát k vlastní obraně proti výrokům, kterými se cítí být dotčen, přičemž žalobkyně má dostatek prostoru reagovat na případnou kritiku na mj. na webových stránkách https://www., Anonymizováno, .cz/, na nichž záměr vykresluje v nadsazených idealistických barvách.

34. Žalovaný je přesvědčený, že ve sporech týkajících se svobody projevu by soudy neměly být pasovány do role jakéhosi jazykového korektora, který by měl podrobně rozebírat a hodnotit nakolik byl zvolený výraz přiléhavý či vhodný. Soudní přezkum by měl sloužit jako krajní prostředek pro ochranu subjektivních práv a k soudnímu zásahu do svobody projevu by přitom mělo dojít pouze, je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu těchto subjektivních práv. Podle žalovaného se předmětný spor jeví být do značné míry jako zneužití soudního řízení, když jednání žalobkyně vykazuje znaky tzv. „SLAPPu“, tedy strategické žaloby proti účasti veřejnosti, který může mít za důsledek útlum občanské aktivity z (finančního či časového) vyčerpání nebo ze strachu před podobnými soudními spory (tzv. „chilling effect“). Tyto účinky žalovaný bohužel i vlivem této žaloby pociťuje. Žalovaný považuje rozsudek za věcně správný a navrhl, aby ho odvolací soud v meritorních výrocích potvrdil.

35. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalovaného shledal částečně důvodným.

36. Předmětem přezkumu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o nárocích na odstranění závadného stavu (odstranění sporného facebookového příspěvku) a poskytnutí zadostiučinění ve formě omluvy, které žalobkyně uplatnila z titulu ochrany pověsti právnické osoby ve smyslu § 135 o. z., resp. § 2894 odst. 2 o. z., přičemž do pověsti žalobkyně měl žalovaný zasáhnout příspěvkem uveřejněným dne 30. 7. 2023 na jeho facebookovém profilu, v němž se kriticky vyjadřoval k záměru výstavby v lokalitě zvané „, Anonymizováno, “ v katastrálním území obce , adresa, na břehu , Anonymizováno, přehrady.

37. Úvodem je třeba připomenout, že obsah pojmu pověst právnické osoby nedoznal změn oproti dříve (v § 19b zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) užívanému pojmu dobrá pověst právnické osoby. Nadále tedy platí, že pověst právnické osoby má povahu osobního práva a v souladu s obecně uznávanou presumpcí poctivosti jednání subjektů práva se předpokládá, že právnická osoba má (dobrou) pověst do té doby, dokud není proveden úspěšně důkaz opaku. Protože takový důkaz opaku v řízení proveden nebyl, resp. námitka nedostatku pověsti žalobkyně v řízení ani vznesena nebyla, je třeba vycházet z toho, že žalobkyně dobrou pověst má. Dále bylo tedy třeba posoudit, zda konkrétním vytýkaným jednáním žalovaný neoprávněně do pověsti žalobkyně zasáhl, jinými slovy, zda jemu vytýkané jednání bylo objektivně způsobilé snížit vážnost žalobkyně. Přitom je třeba vzít v úvahu, že úroveň vážnosti je „měřena“ pohledem veřejnosti na konkrétní osobu, o jejíž vážnost se jedná. Je třeba připomenout, že právo na svobodu a šíření informací patří mezi základní práva (čl. 17 Listiny základních práv a svobod) a zaručují právo každého vyjadřovat své názory a činit hodnotící soudy. Obecně pak platí, že má-li být svoboda projevu kritizující osoby omezena rozhodnutím soudu, musí být prokázáno, že kritika nebyla vyřčena v dobré víře nebo nešlo o „fair“ kritiku. Presumpcí dovolené kritiky je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, jejichž pravdivost musí naopak prokazovat sám kritik - obdobně viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05. Pro posouzení zásahu do práva na dobrou pověst právnické osoby je tak nutné rozlišovat, zda posuzovaný výrok má povahu skutkového tvrzení či hodnotícího úsudku. Skutkové tvrzení se opírá o fakt, o objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování; pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že pravdivá informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud není podána tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporovala právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda je forma jeho veřejné prezentace přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tedy zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007). Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 32 Odo 1159/2004, samotné uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se dobré pověsti právnické osoby, zakládá zpravidla neoprávněný zásah do této dobré pověsti, nicméně každé zveřejnění nepravdivého údaje nemusí automaticky znamenat takovýto zásah, ten je dán pouze tehdy, jestliže přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze. Nadále rovněž platí východiska, na nichž je založeno posuzování střetu práva na ochranu pověsti právnické osoby s jinými právy, nejčastěji s právem na svobodu projevu a právem na informace, garantovanými čl. 17 Listiny základních práv a svobod, podle nichž právo a svoboda jsou obsahově omezeny právy jiných, ať již tato práva plynou jako ústavně zaručená z ústavního pořádku či z jiných zábran daných zákonem chránících celospolečenské zájmy či hodnoty. Je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu nebyla jednomu z těchto práv bezdůvodně dána přednost před právem druhým (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1385/2006, ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 149/2010, ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2997/2013, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. IV. ÚS 154/97).

38. Jak z odůvodnění napadené rozsudku vyplývá, soud prvního stupně touto optikou věc posuzoval a jeho závěr, že žaloba není důvodná, je i podle odvolacího soudu správný. K přijetí tohoto závěru měl soud prvního stupně k dispozici dostatek skutkových zjištění, z těchto i odvolací soud při svém přezkumu vycházel a pro stručnost na ně, jak jsou obsažena v odůvodnění napadeného rozsudku, odkazuje.

39. Se soudem prvního stupně se odvolací soud neztotožňuje pouze v jeho závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. I když žalobkyně nebyla ve sporném příspěvku výslovně jmenována, z obsahu sdělení, jeho celkového vyznění a z kontextu veřejné debaty bylo zřejmé (minimálně v místních poměrech), vůči komu kritika směřuje. Je třeba připomenout, že k zásahu do chráněné sféry může dojít i tehdy, není-li dotčený subjekt označen jménem, jestliže je pro adresáty sdělení spolehlivě identifikovatelný (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 25 Cdo 768/2024, ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1385/2006, či ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 149/2010). Toto dílčí pochybení však nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí.

40. Soud prvního stupně se dále správně zabýval povahou jednotlivých vytýkaných sdělení. Jak shora uvedeno, pro posouzení tvrzeného zásahu do pověsti je rozhodné odlišit, zda jde o skutková tvrzení, nebo o hodnotící soudy a od tohoto rozlišení se odvíjí další právní posouzení. Skutková tvrzení jsou ověřitelná dokazováním, zatímco hodnotící soudy je třeba poměřovat zejména jejich skutkovým základem, formou a kontextem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2482/2022, ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2288/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3282/2023). Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že sporný příspěvek obsahoval zčásti skutková tvrzení a zčásti přípustné hodnotící soudy. V případě skutkových tvrzení soud prvního stupně nepochybil, pokud dospěl k závěru, že v byla pravdivá a že případná dílčí nepřesnost (týkající se počtu vykácených vzrostlých stromů) nedosáhla takové intenzity, aby sama o sobě představovala neoprávněný zásah do pověsti žalobkyně. Zde je třeba připomenout, že každé zveřejnění nepřesného údaje ještě automaticky neznamená protiprávní zásah; rozhodná je i jeho intenzita a celkové vyznění sdělení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2482/2022).

41. Pokud jde o hodnotící část projevu, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že šlo o kritické úsudky, které měly dostatečný skutkový základ a svou formou nevybočily z mezí přípustné kritiky. Ani použití výrazu „salámová metoda“, jakkoli je zjevně pejorativní, samo o sobě neznamená exces. Kritika nemusí být věcně neutrální ani stylisticky zdrženlivá; rozhodné je, zda má vztah k projednávané věci, zda se opírá o skutkový základ a zda jejím primárním cílem není hanobení dotčeného subjektu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2482/2022, ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2288/2023).

42. Odvolací soud neshledal pochybení ani v posouzení formy a způsobu prezentace kritiky. Z obsahu příspěvku je patrné, že jeho těžištěm (primárním záměrem) byla kritika zamýšleného stavebního záměru a upozornění na možné dopady do krajiny a životního prostředí, nikoli samoúčelné znevažování (hanobení) žalobkyně. Přitom i forma projevu musí být při posouzení zásahu do pověsti hodnocena v celkovém kontextu sdělení (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2482/2022, či nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99). Správně soud prvního stupně přihlédl také k tomu, že projednávaná věc se týká diskuse o otázce veřejného zájmu. Nemůže být sporu o tom, že debata o výstavbě, zásazích do krajiny a možných environmentálních dopadech je otázkou veřejného zájmu a jako taková požívá zvýšené ochrany z hlediska svobody projevu a práva na informace. V takových případech tedy jsou měřítka přípustné kritiky mírnější ve prospěch původce projevu a je třeba připustit i jistou míru nadsázky, zjednodušení či provokace (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03, či výše citované rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2482/2022 a sp. zn. 23 Cdo 2288/2023).

43. V projednávané věci jde o střet práva žalobkyně na ochranu pověsti právnické osoby s právem žalovaného na svobodu projevu a právem na informace, přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu nebyla jednomu z těchto práv bezdůvodně dána přednost před právem druhým. Při posuzování, zda došlo k zásahu do pověsti právnické osoby, je tak nutno zkoumat, zda konkrétní výroky žalovaného dosahují takové intenzity, že zasahují do práva na ochranu pověsti žalobkyně. Intenzitu tvrzeného porušení práva na ochranu pověsti je v konkrétním případě nutné zkoumat i v kontextu se svobodou projevu a právem na informace se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99, či opět rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2482/2022 a sp. zn. 30 Cdo 149/2010. I podle odvolacího soudu v nyní projednávané věci vytýkaná sdělení této intenzity nedosáhla a nepochybně převažuje zájem na ochraně svobody projevu a práva na informace nad zájmem na ochranu pověsti právnické osoby.

44. Pokud tedy soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, rozhodl správně a odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

45. V kontextu výše uvedeného je pak ve vztahu k souvisejícímu výroku III. o nákladech řízení správný i závěr soudu prvního stupně o tom, že procesně úspěšným účastníkem v řízení před soudem prvního stupně byl žalovaný a žalobkyně je povinna mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit náklady účelně jím vynaložené k bránění práva. Důvodnou však shledal odvolací soud námitku žalovaného, že mu soud prvního stupně nedůvodně nepřiznal náhradu za další poradu s klientem dne 21. 3. 2025. Účelnost tohoto úkonu judikatura připouští zejména tehdy, když porada slouží k získání skutkových informací od klienta, informování klienta o vývoji řízení, získání pokynů pro další procesní postup apod. Pokud, jak i z obsahu spisu vyplývá, termínu porady předcházel přípis soudu prvního stupně ze dne 20. 3. 2025, jímž soud upozornil, že do spisu dosud nebyly založeny listiny, na které odkazuje žalovaný ve vyjádření k žalobě, na což poté žalovaný reagoval podáním ze dne 21. 3. 2025, kterým doplnil skutková tvrzení a listinné důkazy, pak nelze dovozovat, že by porada neměla reálný význam pro procesní obranu žalovaného. Naopak v případě úkonu nahlížení do spisu dne 13. 3. 2025 odvolací soud shodně se soudem prvního stupně má za to, že nejde o úkon účelně vynaložený k bránění práva. V tomto ohledu lze odkázat na odůvodnění rozsudku a tam uvedené argumenty soudu prvního stupně. Navíc je třeba připomenout, že samo nahlížení do spisu se zpravidla nepovažuje za samostatný účelný úkon právní služby, za který by bylo možno přiznat zvláštní odměnu v náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu dne 15. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1407/2017, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 3 Ads 35/2017). Argumentoval-li žalovaný nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17, je třeba připomenout, že tento nález vznikl v trestněprocesním kontextu, takže pro občanské soudní řízení je jeho význam spíše argumentační než přímo určující.

46. Odvolací soud proto výrok III. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (per analogiam) změnil tak, že nad rámec soudem prvního stupně přiznané náhrady nákladů řízení přiznal žalovanému i náhradu nákladů za další poradu s klientem dne 21. 3. 2025, sestávající z odměny advokáta ve výši 3 700 Kč podle § 9 odst. 3, písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a jedné režijní náhrady ve výši 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu.

47. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu, sestávající z odměny advokáta za 2,5 úkonu první služby (odvolání do výroku o nákladech řízení, vyjádření k odvolání žalobkyně, účast na jednání odvolacího soudu) po 3 700 Kč podle § 9 odst. 3, písm. d) advokátního tarifu a tří režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu, přiznal úspěšnému žalovanému. Platební místo náhrady nákladů řízení je určeno podle § 149 o. s. ř.