3 Co 14/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Jiřího Čurdy a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem adresa proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o nejasném datovém podání ze dne 25. 11. 2025, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2026, č. j. 1 Nc 540/2025-8,

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně o odmítnutí podání žalobce, které mu bylo doručeno dne 25. 11. 2025 (výrok I.) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že do datové schránky Krajského soudu v Brně bylo výše uvedeného dne doručeno podání žalobce označené jako „Návrh na zahájení soudního řízení ve věci marného uplatňování procesního a hmotného práva“, směřující proti žalované. Jelikož v záhlaví podání byl označen jako adresát Městský soud v Praze, předal Krajský soud v Brně toto podání k vyřízení jemu. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) žalobce usnesením ze dne 4. 12. 2025, č. j. 1 Nc 540/2025-7, vyzval k doplnění návrhu, přičemž podrobně rozvedl, v čem spočívají jeho nesprávnosti, zároveň žalobce poučil, že nebude-li návrh doplněn, bude odmítnut. Žalobce na výzvu nereagoval, proto soud podání pro nesrozumitelnost a neurčitost podle § 43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), odmítl. Výrok o náhradě nákladů byl odůvodněn podle § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalované žádné náklady řízení zatím nevznikly.

2. Proti usnesení podal žalobce včasné odvolání (doručeno mu bylo 6. 1. 2026, odvolání bylo doručeno do datové schránky soudu prvního stupně 11. 1. 2026, tj. v patnáctidenní odvolací lhůtě podle § 204 odst. 1 o. s. ř.). Namítá, že jeho návrh byl soudu doručen se všemi důkazními listinami a řádným a srozumitelným petitem. Výzvu soudu prvního stupně k doplnění podání považuje žalobce za nesmyslnou a nesrozumitelnou, a má za to, že tato zakládá domněnku zbytečného prodlužování a jednostranného protěžování ze strany soudu. Navrhuje, aby odvolací soud vrátil spis soudu prvního stupně k přepracování napadeného usnesení.

3. Soud prvního stupně doručil žalobci dne 29. 1. 2026 usnesení ze dne 27. 1. 2026, č. j. 1 Nc 540/2025-14, kterou žalobce vyzval k doplnění odvolání, aby byl jasný odvolací důvod, tj. v čem konkrétně žalobce spatřuje nesprávnost napadeného usnesení. Žalobce na tuto výzvu nijak nereagoval.

4. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení tomuto rozhodnutí předcházející v souladu s § 212, § 212a odst. 1 a 6 a § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobce doručil do datové schránky Krajského soudu v Brně dne 25. 11. 2025 podání adresované Městskému soudu v Praze, nazvané jak v odstavci 1 tohoto odůvodnění uvedeno, jímž po nesrozumitelném krátkém úvodu žádal: „o zahájení řízení vedoucí k vymezení práv žalované k protěžování cizích soudů a případnému dalšímu řešení právních nároků žalované tam, kde tak má činit, i vzhledem k právnímu vzdělání žalované.“6. Usnesením ze dne 4. 12. 2025, č. j. 1 Nc 540/2025-7 soud prvního stupně žalobce vyzval k odstranění vad podání ve lhůtě do 10 dnů od doručení usnesení. V odůvodnění uvedl, že z příloh podání plyne, že mezi účastníky probíhalo řízení u Okresního soudu v Hodoníně (pod sp. zn. 13 C 240/2024), v němž vystupovali v opačném procesním postavení a šlo v něm o zaplacení částky 6 159 Kč s příslušenstvím. V tomto řízení se řešila i námitka místní nepříslušnosti, vznesená zdejším žalobcem, který mylně odvozoval místní příslušnost soudu podle sídla zdejší žalované. Námitka byla jako nedůvodná pravomocně zamítnuta. Dále soud z dokladů dodaných žalobcem zjistil, že na základě pravomocného rozhodnutí ve výše popsané věci byla zahájena exekuce u soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse vedená pod sp. zn. 204 EX 56126/25. Konečně soud prvního stupně konstatoval, že ze záhlaví předmětného podání plyne, že 4. 11. 2025 byl u Krajského soudu v Brně podán insolvenční návrh, vedený pod sp. zn. KSBR 3 INS 21973/2025, v němž dosud nebyla vydána vyhláška o zahájení insolvenčního řízení (poznámka odvolacího soudu: toto řízení bylo v mezidobí zastaveno pro zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužníkem). Soud prvního stupně následně v odůvodnění napadeného usnesení (bod 4) vysvětlil, že z návrhu je sice patrný nesouhlas žalobce s tím, aby jeho spory se žalovanou byly řešeny u Okresního soudu v Hodoníně, k čemuž ale dodal, že otázka místní příslušnosti soudu je dílčí procesní otázkou, která je řešena soudem v rámci každého konkrétního probíhajícího řízení, tj. její řešení formou určujícího rozsudečného výroku závazného pro další řízení je pojmově vyloučeno. Navíc procesní otázky řeší soud dle procesních pravidel, tj. nezávisle na právním názoru účastníků. Tato žaloba podaná proti České kanceláři pojistitelů k řešení otázky místní příslušnosti soudu je tedy důsledkem nesprávného pochopení funkce procesního práva a jeho aplikace při řešení občanskoprávních sporů. Z uvedeného důvodu soud prvního stupně žalobce vyzval ke sdělení, zda trvá na podaném návrhu či ho bere zpět, když v případě, že na něm bude trvat, nechť ho doplní ve výše uvedeném smyslu s tím, že neučiní-li tak, bude jeho návrh odmítnut.

7. Výše uvedené usnesení bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 8. 12. 2025, v soudem dané lhůtě ani později na něj nereagoval, takže soud vydal odvoláním napadené usnesení.

8. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh, který musí kromě obecných náležitostí uvedených v § 42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá (např. zaplacení finanční částky, zdržení se nějakého jednání žalovaným, náhrady škody, vydání bezdůvodného obohacení, zadostiučinění apod.). Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

9. Jelikož podání žalobce výše uvedené náležitosti neobsahovalo, a jedná se proto i podle odvolacího soudu o podání nesrozumitelné (nelze z něj zejména vyčíst, čeho konkrétně jím chce žalobce dosáhnout, přičemž musí jít o soukromoprávní nárok, o němž může být v občanském soudním řízení samostatně rozhodováno - § 2 o. s. ř., když, jak správně uvádí soud prvního stupně, otázka místní příslušnosti je řešena v každém řízení jako jedna z jeho podmínek a nemůže představovat samostatný předmět řízení), a proto neprojednatelné, soud prvního stupně ho zcela správně usnesením na č. l. 7 vyzval k tomu, aby jeho vady odstranil (§ 43 odst. 1 o. s. ř.). Přitom velmi podrobně rozvedl, jak má být podání doplněno, resp. vysvětlil mu, že určení místní příslušnosti do budoucna předmětem řízení být nemůže. Zároveň byl žalobce poučen, že pokud nebude jeho podání řádně opraveno a jeho vady odstraněny, bude odmítnuto, čímž bude řízení skončeno.

10. Vzhledem k tomu, že žalobce ani po poučení soudu, které se mu shora uvedeným usnesením dostalo, nijak vady svého podání neodstranil, a jeho podání proto zůstalo nesrozumitelným a neprojednatelným, postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, a to včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v situaci, kdy žalované žádné náklady v souvislosti s tímto žalobcovým podáním nevznikly (§ 146 odst. 3 o. s. ř.).

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobce v něm nebyl procesně úspěšný, ale ani v něm žalované žádné náklady nevznikly.