3 Co 23/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Vladimíra Sommera a Mgr. Jiřího Čurdy ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B ., IČO IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C ., IČO IČO žalobce C sídlem Adresa žalobce C d) Jméno žalobce D ., IČO IČO žalobce D sídlem Adresa žalobce D všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 1 073 800 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2026, č. j. 2 C 6/2024-38 a ze dne 2. 3. 2026, č. j. 2 C 6/2024-45,

I. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 3. 2026, č. j. 2 C 6/2024-45 se potvrzuje.

II. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 2. 2026, č. j. 2 C 6/2024-38 se potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 2. 2026, č. j. 2 C 6/2024-38 (dále jen „usnesení z 18. 2. 2026“) zastavil řízení dle § 111 odst. 4 o. s. ř. s odůvodněním, že bylo pravomocně přerušeno dne 12. 2. 2025 a do dne vydání usnesení nebyl podán na jeho pokračování, takže uplynula doba jednoho roku stanovená zákonem pro přerušen řízení.

2. Proti tomuto usnesení podali žalobci včasné odvolání, se kterým spojili návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení ve smyslu § 110 o. s. ř. a dále i návrh na pokračování v řízení. Jako důvod pro prominutí zmeškání lhůty žalobci uvedli, že jejich zástupce onemocněl dne 12. 2. 2026 akutním virovým onemocněním, jehož léčení trvalo nejméně do 20. 2. 2026 a které ho zcela vyřadilo z plnění pracovních povinností. Později žalobci upřesnili, že onemocnění propuklo během dne 12. 2. 2026 především vysokými teplotami a ode dne 13. 2. 2026 byl pacient pod dohledem svého interního a praktického lékaře, a to zejména vzhledem k jeho dlouhodobým onemocněním (diabetes II. st., kardiologické onemocnění, hypertenze, neuropatie DK atd.). Akutní stav onemocnění měl trvat do 17., resp. 18. 2. 2026.

3. Usnesením ze dne 2. 3. 2026, č. j. 2 C 6/2024-45 (dále jen „usnesení z 2. 3. 2026“) soud prvního stupně návrh žalobců na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování řízení zamítl. S odkazem na § 58 odst. 1 o. s. ř. uvedl, že návrh neshledal důvodným, když předně k přerušení řízení došlo pro probíhající mimosoudní jednání účastníků a těm byl dán prostor celého jednoho roku k tomu vyřešit jejich spor mimosoudně. Takovou lhůtu označil za dostatečnou pro to, aby se účastníci dohodli, popřípadě sdělili, že k dohodě nedošlo a navrhli pokračování v řízení. Nejedná se přitom o nijak krátkou lhůtu, ani o nijak složitý úkon, který by bylo třeba odkládat až na poslední den lhůty. Pokud tedy měl zástupce žalobců v úmyslu podat návrh na pokračování v řízení, tento nepochybně učinit mohl, kdy navíc z předložené lékařské zprávy plyne, že byl léčen v období od 13. 2. 2026, přičemž posledním dnem pro podání návrhu na pokračování v řízení byl den 12. 2. 2026, tj. den, na který se lékařská zpráva nevztahuje. Skutečnost, že zástupce žalobců nemohl předmětný úkon učinit dne 12. 2. 2026, tak soud prvního stupně neměl za prokázanou, a proto návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítnul.

4. Proti tomuto usnesení podali žalobci včasné odvolání, které přes poučení dané usneseném soudu prvního stupně z 2. 4. 2026, č. j. 2 C 6/2024-48 nijak neodůvodnili.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř., kdy s ohledem na jejich procesní povahu nebylo na překážku, že odvolání proti usnesení z 2. 3. 2026 nebylo přes výzvu soudu doplněno, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců nejsou důvodná.

6. Odvolací soud nejprve přistoupil k přezkumu usnesení z 2. 3. 2026, neboť rozhodnutí o návrh žalobců na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení představuje předběžnou otázku ve vztahu k rozhodnutí o zastavení řízení usnesením z 18. 2. 2026.

7. Ve shodě se soudem prvního stupně má i odvolací soud za to, že návrh žalobců na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování řízení dle § 111 odst. 4 o. s. ř. není důvodný.

8. Judikatura vychází z toho, že zdravotní indispozice může být omluvitelným důvodem ve smyslu § 58 odst. 1 o. s. ř., avšak jen tehdy, dosáhla-li takové intenzity, že účastníka, popř. jeho zástupce, ze zmeškaného úkonu fakticky vyloučila; nestačí pouhé ztížení, nesoustředěnost či obecně nepříznivý zdravotní stav bez přímého dopadu na možnost úkon včas provést. K tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3383/2013 ze dne 17. 6. 2014, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 338/2011 ze dne 7. 3. 2012, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1015/2023 ze dne 12. 12. 2023, jakož i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2474/2024 ze dne 21. 1. 2025 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2634/2024 ze dne 30. 1. 2025, z nichž plyne požadavek pečlivého posouzení všech konkrétních zdravotních okolností a jejich skutečného dopadu na možnost včasného podání.

9. V projednávané věci byl posledním dnem zmeškané lhůty v délce jednoho roku den 12. 2. 2026, kdy procesním úkonem, který měl být v této lhůtě učiněn, bylo jednoduché sdělení, že žalobci navrhují pokračování v řízení.

10. Zástupce žalobců předložil soudu lékařskou zprávu datovanou dnem 20. 2. 2026, jež uvádí, že zástupce žalobců byl v léčení od 13. 2. 2026 do 20. 2. 2026 pro akutní virové onemocnění s teplotou.

11. Touto lékařskou zprávou nemá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že už dne 12. 2. 2026, tj. posledního dne zmeškané lhůty, zdravotní stav zástupce žalobců odpovídal pracovní neschopnosti a vylučoval provedení i tak nenáročného úkonu, jako je podání návrhu na pokračování v přerušeném řízení. Z uvedené lékařské zprávy totiž není patrné, zda zdravotní stav zástupce žalobců odpovídal pracovní neschopnosti a už vůbec z ní nelze s jistotu určit, jaký byl dne 12. 2. 2026, když na tento den se zpráva nevztahuje.

12. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení z 2. 3. 2026 potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné (výrok I. tohoto usnesení).

13. S přihlédnutím k výše uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval správně, když usnesením z 18. 2. 2026 rozhodl o zastavení řízení. Odvolací soud ze spisu ověřil, že usnesením z 15. 1. 2025, č. j. 2 C 6/2024-37, bylo řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř., neboť to shodě navrhli všichni účastníci; usnesení nabylo právní moci dne 12. 2. 2025. Posledním dnem roční lhůty pro podání návrhu na pokračování řízení tak byl den 12. 2. 2026. V této lhůtě žádný z účastníků návrh na pokračování řízení nepodal, pročež nezbylo, než dle § 111 odst. 4 věty třetí o. s. ř. řízení zastavit.

14. S ohledem na uvedené odvolací soud dle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil i usnesení z 18. 2. 2026 (výrok II. tohoto usnesení).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v odvolacím řízení úspěšný, nicméně dle obsahu spisu mu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Ve vztahu k nákladům řízení před soudem prvního stupně pak platí, že soud prvního stupně pochybil, když o těchto nerozhodl usnesením z 18. 2. 2026, jež představuje usnesení, kterým se řízení končí ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř., nicméně jde o vadu, kterou bylo možno zhojit v odvolacím řízení tak, že o náhradě těchto nákladů řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., když zastavení řízení zavinili žalobci i žalovaný tím, že nepodali včas návrh na pokračování v řízení.