3 Co 3/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o ochranu autorských práv a ochranu před nekalou soutěží s návrhem na nařízení předběžného opatření, k odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2025, č. j. 16 C 67/2025-74 Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by žalované byla uložena povinnost zdržet se výroby na území České republiky distribuce, prodeje a propagace nápojového skla se shodným, resp. zaměnitelným designem s výrobky žalobkyně typově označenými jako kolekce „, Anonymizováno, “, které jsou zachyceny na ve výroku napadeného rozhodnutí uvedené fotografii, se odmítá.

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. uložil žalované povinnost zdržet se výroby na území České republiky distribuce, prodeje a propagace nápojového skla se shodným, resp. zaměnitelným designem s výrobky žalobkyně typově označenými jako kolekce „, Anonymizováno, “, které jsou zachyceny na níže uvedené fotografii.

2. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně (s odkazem na tvrzení žalobkyně v žalobě) shrnul, čeho se žalobkyně domáhá v řízení o věci samé s tím, že tyto nároky odůvodnila tím, že je vlastníkem autorských práv ztělesněných ve vnějším designu nápojových sklenic specifického a unikátního tvaru, které pod názvem kolekce „, Anonymizováno, “ zároveň vyrábí a dodává na trh, přičemž se jedná se o zaměstnanecké dílo ve smyslu § 58 zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon. Žalovaná ve svém závodě ve Světlé nad Sázavou vyrábí a následně vyváží z České republiky jakožto kolekci nazvanou „, Anonymizováno, “ nápojové sklenice se zcela shodnou, resp. zaměnitelnou vnější úpravou, které jsou věrnou kopií výrobků žalobkyně. Jednáním žalované vzniká žalobkyni značná škoda, když odběratel žalované sídlí v , Anonymizováno, a v důsledku jednání žalované se vývoz žalobkyně do , Anonymizováno, snížil z hodnoty 16 mil. Kč v roce 2024 na 1,2 mil. Kč v roce 2025. Podle žalobkyně žalovaná svým jednáním porušuje autorská práva žalobkyně a jedná nekalosoutěžně.

3. Dále soud prvního stupně s poukazem na § 74 odst. 1, § 76 odst. 1, písm. e) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uvedl, že žalobkyně věcně a přehledně popsala, z jakých skutkových okolností její nárok vyplývá, že součástí žaloby učinila též fotografie jejích vlastních výrobků a výrobků žalované, z nichž skutečně vyplývá jejich vzájemná zaměnitelnost a tato okolnost podle soudu dodává žalobním tvrzením značnou míru věrohodnosti, žalobní nárok lze z těchto důvodů považovat za osvědčený. Podstatou žaloby je tvrzení, že žalovaná nápojové sklo konkrétně popsaného designu, k němuž svědčí žalobkyni autorské právo, vyrábí a vyváží za obchodím účelem do zahraničí (, Anonymizováno, ). Je zřejmé, že žalobkyni vzniká jednáním žalované finanční i nemajetková újma. Soud prvního stupně dovodil, že je třeba poměry účastníků zatímně upravit, a to tak, že žalované bude uložena povinnost zdržet se namítaného jednání a návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl s tím, že pouze změnil formulaci výroku, kdy na rozdíl od slovního popisu výrobků, dispozice s nimiž se má žalovaná zdržet, použil fotografii výrobků obsaženou v žalobě.

4. Usnesení napadla odvoláním žalovaná. Jednak namítla, že se soud odchýlil od návrhu podaného žalobkyní a svévolně změnil výrok, v petitu pak použil vyobrazení obsažené v žalobě, ze kterého ale není patrné, jak dotčené sklenice ve skutečnosti vypadají. Dále podle žalované soud nedostatečně a chybně zjistil skutkový stav, když uvěřil návrhu žalobkyně v tom, že výrobky, které jsou označeny jako výrobky žalované, jsou opravdu její, byť na nich ani na obalech na fotografiích není ničeho, co by je spojovalo s žalovanou. Uvedla, že je výrobcem mnoha druhů/designů sklářských výrobků, sklenice z toho nevyjímaje, nicméně z ničeho neplyne, že právě výrobky označené žalobkyní jako výrobky žalované jsou těmi, které mají porušovat autorské právo a pravidla hospodářské soutěže. Navíc žalobkyně není jediným výrobcem skleniček těchto tvarů a už vůbec ne od roku 2018, kdy bylo údajně vytvořeno autorské dílo , Anonymizováno, v rámci jejího pracovního poměru k žalobkyni. Skleničky těchto tvarů se vyrábějí dlouhá léta a těžko tak došlo k jejich ztvárnění , Anonymizováno, tak, aby se mohlo jednat o autorské dílo podléhající ochraně autorským zákonem. Navíc žalobkyně do roku 2008 patřila do jednoho koncernu s žalovanou, takže existuje společný archiv, ze kterého mohlo být čerpáno. O nějakém autorském právu k dílu nelze hovořit, neboť skutečná invence je mizivá. Není tak vůbec jasné, o jaké (čí) sklářské výrobky se jedná, komu svědčí autorské právo k nim (jde-li vůbec o autorské dílo), natož aby došlo k nekalé soutěži. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud změnou výroku pouze zpřesnil výrok a použil pro to podklady uvedené v žalobě - fotografii výrobků žalobkyně. Nelze přitom souhlasit s tvrzením žalované, že z použitého vyobrazení není patrný tvar výrobku, resp. jak dotčené sklenice ve skutečnosti vypadají. Nesouhlasí ani s námitkou, že soud chybně zjistil skutkový stav, kdy neověřil, zda se skutečně jedná o výrobky žalované. Poukázala na tom, že na fotografiích předložených k důkazu jsou zřetelně obaly označené ochrannou známkou žalované, jejím firemním jménem, a to jak na obale zboží, tak i na jednotlivé sklenici. Pokud jde o polemiku žalované o tom, zda či nikoli se jedná o autorské dílo, toto rozhodnutí náleží soudu a je zde možno využít i znaleckého posudku, což ale bude až předmětem řízení o věci samé.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. napadené usnesení soudu prvního stupně a, aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že napadané usnesení je třeba změnit, jak v podrobnostech dále.

7. Předně je třeba uvést, že i pro odvolací řízení je ve smyslu § 75c odst. 4 o. s. ř. rozhodující stav, jaký zde byl při vydání usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud tedy k odvolání žalované může pouze přezkoumat důvody, které vedly soud prvního stupně k vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření, a přitom může vycházet jen z obsahu spisu, jaký zde byl k datu vydání napadeného usnesení. Podmínkami pro nařízení předběžného opatření je (shodně podle § 102 o. s. ř. ve stadiu po zahájení řízení a podle § 74 a násl. o. s. ř. ve stadiu před zahájením řízení ve věci samé) osvědčení (neboť dokazování se v rámci řízení o předběžném opatření neprovádí) nároku samotného a osvědčení potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků nebo obavy z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření nespočívá - jak vyplývá z jeho zákonné úpravy - na výsledcích dokazování, na závěru o skutkovém stavu a ani na právním posouzení věci. Nepředstavuje samo o sobě výsledek procesu, v jehož průběhu by soud zvažoval, jaké provede důkazy (zda provede všechny navržené důkazy nebo jen některé z nich, popřípadě zda provede důkazy, které nebyly účastníky navrženy), jak bude provedené důkazy hodnotit a jaká skutková zjištění z nich učiní, v němž by přihlížel k argumentům účastníků nebo v němž by aplikoval na zjištěný skutkový stav věci právní předpisy. Institut předběžného opatření je pak mimořádným prostředkem zásahu do poměrů účastníků, a to i vzhledem k tomu, že k zásahu do poměrů účastníků dochází (je-li předběžné opatření nařízeno) jen na základě osvědčených rozhodných skutečností bez toho, aby rozhodnutí předcházelo dokazování a žalované byla dána možnost se k tvrzeným skutečnostem vyjádřit a uplatnit svou obranu proti nároku žalobkyně. Mimořádnosti tohoto procesního institutu pak odpovídají i požadavky kladené na kvalitu podání, jímž je nařízení předběžného opatření navrhováno. Nezbytným předpokladem pro nařízení předběžného opatření je řádný návrh. Podle § 75a odst. 1 o. s. ř. návrh na nařízení předběžného opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze dále pokračovat v řízení. Ustanovení § 43 o. s. ř. o odstraňování vad podání se přitom nepoužije.

8. Jak uvedeno shora ohledně podmínek pro nařízení předběžného opatření, předběžné opatření lze nařídit výhradně k určitému, jasnému a jednoznačnému návrhu, jenž má být převzat do výroku rozhodnutí soudu. Z obsahu spisu vyplývá, že návrh na nařízení předběžného opatření byl (jako součást žaloby ve věci samé) soudu prvního stupně doručen elektronicky, prostřednictvím informačního systému datových schránek, jako příloha datové zprávy, z datové schránky zřízené pro , právnická osoba, . V žalobě je jako zástupce žalobkyně označen , tituly před jménem, , patentový zástupce, žaloba je v závěru touto osobou podepsána a připojeno razítko , právnická osoba, . K žalobě je pak přiložena plná moc ze dne 7. 10. 2025, podle níž žalobkyně udělila plnou moc k zastupování ve sporu proti žalované společnosti , právnická osoba, ., zastoupené jednatelem , tituly před jménem, .

9. Podle § 24 odst. 1 o. s. ř. účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle § 26 nebo podle § 26a, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.

10. Podle § 25b o. s. ř. s výjimkou dovolání si účastník může zvolit zástupcem též patentového zástupce; patentový zástupce může účastníka zastupovat jen v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem.

11. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví je patentovým zástupcem ten, kdo je zapsán v seznamu patentových zástupců [§ 4 odst. 1 písm. a)] vedeném Komorou.

12. Podle § 4 odst. 1 citovaného předpisu Komora vede rejstřík patentových zástupců (dále jen "rejstřík"), který obsahuje seznamy a) patentových zástupců a usazených zahraničních patentových zástupců (§ 27), a to včetně vyškrtnutých (§ 7), b) asistentů patentových zástupců, a to včetně vyškrtnutých (§ 46), c) sdružení patentových zástupců (§ 23), d) společností patentových zástupců (§ 7 odst. 2), e) usazených zahraničních organizačních forem (§ 29).

13. Z výše uvedeného vyplývá obecné pravidlo, že v rámci procesního zastoupení může v roli zástupce vystupovat fyzická osoba, výjimku z tohoto pravidla stanoví § 26 o. s. ř., které upravuje případy, kdy právnická osoba může v řízení před civilním soudem vystupovat jako zástupce účastníka řízení, resp. § 26a o. s. ř., upravující zastoupení obce státem. Obecné pravidlo, že procesním zástupcem účastníka může být pouze fyzická osoba, platí i pro zastoupení účastníka patentovým zástupcem ve věcech týkajících se průmyslového vlastnictví. Zastoupení navrhovatele právnickou osobou, , právnická osoba, . není přípustné a tento zvolený zástupce nemůže vystupovat v soudním řízení. Pokud žalobu spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření za , právnická osoba, . podepsal její jednatel a současně patentový zástupce , tituly před jménem, , pak jemu plnou moc žalobkyně neudělila. Jde o nedostatek návrhu, pro který je třeba návrh na nařízení předběžného opatření postupem podle § 75a o. s. ř. odmítnout.

14. Návrh na nařízení předběžného opatření tak měl být z uvedených důvodů pro svou neurčitost podle § 75a o. s. ř. odmítnut, proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (per analogiam) napadené usnesení změnil a návrh na nařízení předběžného opatření odmítl.

15. Jen pro úplnost je třeba vytknout soudu prvního stupně, že o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodoval podle § 74 o. s. ř., ačkoli správně (vzhledem k tomu, že nejde o návrh před zahájením řízení o věci samé) měl aplikovat § 102 o. s. ř. Stejně tak je třeba mu vytknout, že sice obecně není vyloučeno, aby slovní popis výrobků, jichž se týká zákaz dispozice podle nařízeného předběžného opatření, byl nahrazen jejich vyobrazením, nicméně postup, jaký soud zvolil, je nepřípustný. Soud totiž takto (fotografií výrobků žalobkyně kolekce „, Anonymizováno, “) nahradil popis, jakým žalobkyně konkretizovala výrobky žalované, tedy výrobky, jimiž má žalovaná zasahovat do práv žalobkyně. Soud prvního stupně tak žalované namísto správně pojatého požadavku na uložení zákazu žalované disponovat s výrobky, které (podle tvrzení žalobkyně) žalovaná vyrábí a uvádí na trh (a jejichž znaky žalobkyně v petitu návrhu popsala) svým rozhodnutím zakázal žalované disponovat s výrobky, které jsou shodné nebo zaměnitelné s designem výrobků žalobkyně z kolekce „, Anonymizováno, “. Tím však nepřípustně až do fáze řízení o výkon rozhodnutí odsunul posuzování otázky, zda jde či nikoli o jednání, jež by mohlo spadat do vymezeného zakázaného jednání. Zásadně platí, že pokud zde není již ve výroku objektivní (a proto také pro všechny případy posouzení vždy shodné) určení toho jednání, které je porušením stanoveného zákazu, a naopak je zde založen prostor k libovůli a různým výkladům (zpravidla pro užití všeobecných a co do šíře neohraničených pojmů), pak znění takového výroku soudního rozhodnutí přivodí jeho nevykonatelnost. Stejně tak odůvodnění napadeného rozhodnutí a v něm obsažený závěr o naplnění podmínek pro nařízení předběžného opatření (obsažené toliko v bodě 3.) je zcela nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné, když z něho nelze vyvodit nic o osvědčení vlastního nároku (existence autorských práv a naplnění podmínek nekalé soutěže) ani o prokázání potřeby zatímní úpravy poměrů předběžným opatřením. Ani v případě, že by návrh na nařízení předběžného opatření netrpěl výše uvedenou vadou, by tak pro tyto vady napadené rozhodnutí nemohlo obstát.