3 Co 4/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Jiřího Čurdy a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B proti žalovaným: neznámí dědicové po Jméno dědice , narozeném Datum narození dědice , zemřelém Anonymizováno naposledy bytem adresa o žalobě pro zmatečnost podané právní předchůdkyní žalobců Anonymizováno proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008, č. j. 23 Co 549/2008-78, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 9. 2008, č. j. 6 C 177/2008-62 (správně 58), o dovolání právní předchůdkyně žalobců Anonymizováno proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2016, č. j. 6 Cmo 204/2015-159, o žalobě pro zmatečnost podané právní předchůdkyní žalobců Anonymizováno proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2019, č. j. 36 C 48/2009-280 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, č. j. 4 Co 342/2019-309, o dovolání žalobce b) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 Co 93/2024-457, o odvolání žalobce b) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2025, č. j. 36 C 48/2009-475, Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zamítl návrh žalobce b) na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení, který žalobce b) podal v rámci svého dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 Co 93/2024-457, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 36 C 48/2009-450, jímž bylo z důvodu nezaplacení soudních poplatků zastaveno řízení o (jedné z několika předchozích) žalobě pro zmatečnost podané právní předchůdkyní žalobců dne 14. 8. 2020 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, č. j. 4 Co 342/2019-309, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2019, č. j. 36 C 48/2009-280, o zastavení řízení o žádosti právní předchůdkyně žalobců o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro (jiné předchozí) dovolací řízení.

2. Soud prvního stupně dále uvedl, že usnesením ze dne 27. 10. 2025, č. j. 36 C 48/2009-464, byl žalobce b) vyzván k prokázání svých majetkových poměrů tak, že vyplní formulář prohlášení fyzické osoby o majetkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) a zašle je soudu spolu s výpisy z bankovních účtů za posledních 5 měsíců, výpisem z katastru nemovitostí, daňovým přiznáním za poslední dvě zdaňovací období a dalšími listinami dokládajícími v Prohlášení tvrzené skutečnosti. Z vyplněného Prohlášení soud prvního stupně zjistil, že žalobce b) žije sám, není na nikom finančně závislý, ani žádná osoba není finančně závislá na něm. Je nezaměstnaný z důvodu dočasné pracovní neschopnost, nemá žádné příjmy ani důchody, pobírá pouze příspěvek na bydlení v měsíční výši 4 731 Kč a příspěvek na živobytí v měsíční výši 4 860 Kč. Vlastní byt na adrese , adresa, , který je však exekučně obstaven. Nemá žádné závazky, dluhy ani půjčky. Jsou vůči němu vedena exekuční řízení, která však neuznává, neboť se jedná o podvodné a šikanózní exekuce a do všech podal návrhy na zastavení exekuce. Nemá hypotéku, nemá účty, není nikde v nájmu ani podnájmu, nemá žádné poplatky. Jeho životní výdaje v souhrnu činí 9 591 Kč měsíčně (bydlení 4 731 Kč, strava 3 200 Kč, doprava 160 Kč, léky 400 Kč, osobní hygiena 200 Kč, ošacení 900 Kč). Dále soud prvního stupně uvedl, že žalobce b) doložil oznámení Úřadu práce ČR ze dne 7. 9. 2023 o přiznání dávky - příspěvek na živobytí ve výši 4 860 Kč měsíčně od července 2023, dále oznámení Úřadu práce ČR ze dne 10. 4. 2024 o změně výše dávky státní sociální podpory - příspěvek na bydlení, kdy žalobci b) byl snížen příspěvek na bydlení z měsíční výše 4 989 Kč na 4 731 Kč, a to ode dne 1. 4. 2024. Dále předložil exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ze dne 19. 9. 2024, č. j. 115 EX 00083/24-014 na základě kterého mělo dojít k prodeji bytové jednotky č. , Anonymizováno, pro vymáhanou peněžitou povinnost ve výši 176 941,01 Kč, kdy povinným je žalobce b) a oprávněným je , Anonymizováno, pro dům č. p. , adresa, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , adresa, . Konečně žalobce b) předložil také potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu ze dne 18. 7. 2023 vystavené společností , právnická osoba, . s podpisem , tituly před jménem, , psychiatrická ambulance, jehož součástí jsou razítka lékaře včetně dat a časů další kontroly, ze kterých je zjevné, že žalobce b) do psychiatrické ambulance dochází jednou měsíčně.

3. Soud prvního stupně s odkazem na úpravu § 30 a 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), odbornou literaturu a současnou judikaturu, podle níž je povinností pouze samotného žadatele, aby řádně doložil své majetkové poměry, z nichž dovozuje své právo být od placení soudních poplatků osvobozen, uzavřel, že žalobce b) tuto svou povinnost u této žádosti nesplnil, když listiny, které doložil, nejsou relevantní pro posouzení jeho aktuální majetkové situace s ohledem na jejich stáří. Tyto listiny totiž prokazují majetkový a sociální stav žalobce b), jaký byl před rokem až dvěma lety, a nejsou proto způsobilé k prokázání aktuální důvodnosti poslední žádosti žalobce b) o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce.

4. Dále soud prvního stupně konstatoval, že žalobce b) v průběhu řízení již mnohokrát žádal o osvobození od placení soudních poplatků (a ustanovení zástupce), avšak neúspěšně, neboť buď svou žádost podával v rámci nepřípustných opravných prostředků anebo důvodnost svých žádostí řádně neprokázal. Soud pak rovněž poznamenal, že žalobce b) podává proti všem rozhodnutím soudu řádné či mimořádné opravné prostředky, často i nepřípustné. Jeho postup lze proto označit za zneužití práva, které má za následek protahování soudního řízení. Ačkoliv si je soud prvního stupně vědom toho, že není podle ustálené judikatury povinen o každé opakované žádosti o osvobození rozhodovat, v tomto případě přesto, že o předchozích žádostech žalobce b) bylo pravomocně rozhodnuto (resp. k některým dalším nebylo již dříve přihlíženo), s ohledem na určitou míru samostatnosti dovolacího řízení a stáří posledního pravomocného rozhodnutí přezkoumal majetkové a osobní poměry žalobce b) a dospěl ke shora uvedeným závěrům, tj. že žalobce b) důvodnost své žádosti neprokázal, když soud o své aktuálně nepříznivé situaci nepřesvědčil. Z uvedených důvodů proto byl návrh žalobce b) zamítnut.

5. Usnesení napadl odvoláním žalobce b) a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil. Požádal, aby mu soud znovu poslal předtištěný formulář Prohlášení a dále uvedl, že nebylo dosud řádně a pravomocně rozhodnuto o jeho nové žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, ačkoliv Vrchní soud v Praze např. svými rozhodnutími ze dne 5. 6. 2020, č. j. 4 Co 109/2020-181, a ze dne 8. 6. 2020, č. j. 4 Co 88/2020-156, určil, že o ní musí být soudem rozhodnuto, jelikož v případě dovolacího řízení se jedná o nově zahájené řízení, kdy se neuplatní tzv. překážka věci rozhodnuté a soud tak není vázán rozhodnutím v řízení, které podání mimořádného opravného prostředku předcházelo. Napadené usnesení tak považuje za ryze formalistické, svévolné a vnitřně rozporné, porušující zásadu zákonem stanoveného postupu soudu a zákazu překvapivého rozhodování soudu a postupem soudu prvního stupně došlo k porušení jeho základních a ústavně garantovaných práv. Současně opakovaně požádal o osvobození od soudních poplatků pro dané řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212a odst. 6 o. s. ř. s ohledem na § 212a odst. 1 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně, a aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že odvolání žalobce b) není důvodné, a to přesto, že postup soudu prvního stupně nebyl zcela správný, neboť nemožnost osvobodit žalobce b) od soudních poplatků (a ustanovit mu zástupce) z dovolání proti usnesení na č. l. 457 plyne (vedle toho, jak uzavřel soud prvního stupně, že své aktuální majetkové poměry dostatečně nedoložil) zejména ze skutečnosti, že postup žalobce b) je (jak bylo konstatováno i odvolacím soudem již v dřívějších rozhodnutích o jeho předchozích žádostech - viz např. bod 8 odůvodnění usnesení ze dne 23. 4. 2020, č. j. 4 Co 341/2019-304) zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, takže nemusel (neměl) být k doložení majetkových poměrů vyzýván, protože i kdyby je prokázal, nebylo by možné mu osvobození (a zástupce) přiznat.

7. Jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, upravuje současně okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout. Tyto okolnosti jsou obsaženy v § 138 odst. 1 věta první o. s. ř., podle něhož může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Jinými slovy řečeno, účastník může být od soudních poplatků osvobozen jen v případě, že jsou zároveň splněny všechny tři podmínky z výše citovaného ustanovení, tj. že účastník o osvobození požádal, doložil své poměry, z nichž nárok na osvobození od soudních poplatků dovozuje, a nejedná se přitom o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Při nesplnění jakékoliv z těchto tří podmínek účastníka od soudních poplatků osvobodit nelze. Jako zřejmé bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku je třeba považovat situace, kdy byl podán opožděně nebo osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, dále pokud je takový procesní úkon objektivně nepřípustný nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).

8. Z popisu předmětu řízení v záhlaví uvedeného i z obsahu spisu plyne, že dovolání, k němuž směřuje tato žádost o osvobození od soudních poplatků, se odvíjí (bylo podáno v rámci řízení o ní) od žaloby pro zmatečnost podané právní předchůdkyní žalobců , Anonymizováno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2019, č. j. 36 C 48/2009-280 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, č. j. 4 Co 342/2019-309. Jak shora v bodě 1 uvedeno, usnesením Vrchního soudu v Praze na č. l. 309 bylo potvrzeno zastavení řízení o žádosti právní předchůdkyně žalobců o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro (jiné předchozí) dovolací řízení. Z uvedeného je zřejmé, že v předcházejícím textu tohoto odstavce popsaná žaloba pro zmatečnost (proti usnesení na č. l. 309): „je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku, takže i rozhodnutí odvolacího soudu o takové žalobě pro zmatečnost (zde rozhodnutí na č. l. 457, proti kterému směřuje předmětné dovolání) je (stále) rozhodnutím o návrhu na osvobození od soudního poplatku, u něhož přípustnost dovolání vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2023, č. j. 27 Cdo 941/2023-25).

9. Jestliže tedy z výše uvedených důvodů není dovolání proti usnesení na č. l. 457 podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. objektivně přípustné, přičemž ani: „okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 29 ICdo 124/2019), je podání tohoto dovolání nutno považovat za zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, takže závěr, že žalobci b) není možno přiznat osvobození od soudních poplatků z tohoto dovolání (a tedy ani ustanovit mu pro toto dovolací řízení zástupce), je správný. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.