3 Co 48/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Jiřího Čurdy a Mgr. Vladimíra Sommera v právní věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o ochranu autorského práva, k odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2025, č. j. 16 C 31/2010-1134,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci 2 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 000 Kč od 12. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 400 000 Kč od 19. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 200 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 000 000 Kč od 1. 1. 2009 do 11. 1. 2011, zákonného úroku z prodlení z částky 1 000 000 Kč od 1. 1. 2010 do 11. 1. 2011, zákonného úroku z prodlení z částky 200 000 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 200 000 Kč od 1. 1. 2020 do 18. 11. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 200 000 Kč od 1. 1. 2021 do 18. 11. 2021 (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil každému z účastníků České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové zaplatit na náhradu nákladů řízení 63 200,70 Kč (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě podané dne 26. 3. 2010, kterou se žalobce domáhal ochrany svých spoluautorských práv s tvrzením, že spolu se žalovaným v letech 1992 až 2007 vytvořili počítačové programy Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno (dále i jen „předmětné programy“), ale i další programy. Jednalo se o společné dílo, žalobce a žalovaný jsou tedy spoluautory předmětných programů, kteří za účelem společného výkonu autorských práv v roce 1992 uzavřeli ústní formou smlouvu o sdružení, které vystupovalo pod označením Anonymizováno, přičemž podíly obou spoluautorů na výnosech sdružení a výnosech z autorských práv měly být stejné. Licenční smlouvy s obchodními partnery (zákazníky) byly uzavírány na společnost Anonymizováno, avšak peníze byly zasílány na účet žalovaného, ke kterému měl žalobce přístup. Žalovaný se žalobcem na konci roku 2007 přestal komunikovat, znemožnil mu účast na činnosti sdružení a odmítl mu poskytnout informace o výkonu autorských práv a povinností. Žalobce proto ze sdružení vystoupil a žádal vypořádání svého podílu. Pokud jde o předmětné programy, žalobce měl za to, že jde o autorská díla, přičemž autorská práva svědčí oběma spoluautorům společně a nerozdílně. Žalovaný v rozporu se zákonem užíval autorská díla výlučně sám a nevyplácel žalobci podíl na autorských odměnách. V průběhu řízení žalobce žalobu upravil, mimo jiné tak, že po žalovaném požadoval částku 5 000 000 Kč jako podíl ve výši jedné poloviny na výnosech z autorských práv k předmětným počítačovým programům za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2020, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 000 Kč ode dne 1. 1. 2009 do zaplacení, z částky 1 000 000 Kč ode dne 1. 1. 2010 do zaplacení, z částky 500 000 Kč ode dne 1. 1. 2011 do zaplacení, z částky 500 000 Kč ode dne 1. 1. 2012 do zaplacení, z částky 300 000 Kč ode dne 1. 1. 2013 do zaplacení, z částky 300 000 Kč ode dne 1. 1. 2014 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2015 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2016 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2017 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2018 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2019 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2020 do zaplacení a z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2021 do zaplacení. Změna žaloby byla připuštěna usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 12. 2021.

3. Dále soud prvního stupně připomněl, že ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 18. 2. 2022, č. j. 16 C 31/2010-605 (poznámka odvolacího soudu: což byl druhý rozsudek v pořadí, poprvé bylo rozhodnuto rozsudkem z 22. 12. 2016 na č. l. 302, zrušeným Vrchním soudem v Praze usnesením na č. l. 382), kterým - určil, že žalobce je společně se žalovaným spoluautorem, každý rovným dílem, počítačových programů Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno (výrok I.), - uložil žalovanému povinnost zdržet se zásahů do počítačových programů Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno jejich úpravou, aktualizací, upgradem, napodobeninou nebo obdobným způsobem, provedených bez písemného souhlasu žalobce (výrok II.), - uložil žalovanému povinnost předat žalobci vždy do 31. března každého kalendářního roku údaje o způsobu užití počítačových programů Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno za předchozí kalendářní rok v rozsahu: počet licencí udělených k užití těchto počítačových programů včetně jmenného seznamu nabyvatelů a držitelů licencí, kopií licenčních smluv a vyčíslení výnosů z poskytnutých, prodloužených či upravených nebo změněných licencí (výrok III.), - zamítl žalobu v části, kde se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu podíl ve výši 2 400 000 Kč jako jedné poloviny na výnosech z autorských práv k počítačovým programům Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno za období od 1. 1. 2010 do 7. 11. 2018 spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 500 000 Kč ode dne 1. 1. 2011 do zaplacení, z částky 500 000 Kč ode dne 1. 1. 2012 do zaplacení, z částky 300 000 Kč ode dne 1. 1. 2013 do zaplacení, z částky 300 000 Kč ode dne 1. 1. 2014 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2015 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2016 do zaplacení, z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2017 do zaplacení a z částky 200 000 Kč ode dne 1. 1. 2018 do zaplacení (výrok IV.), a - rozhodl, že právní základ žalobcem uplatněného nároku, aby mu žalovaný zaplatil podíl ve výši jedné poloviny na výnosech z autorských práv k počítačovým programům Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009 a od 8. 11. 2018 do 31. 12. 2020 spolu se zákonným úrokem z prodlení, je opodstatněný, a že o výši tohoto nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok V.).

4. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, č. j. 3 Co 53/2022647, který nabyl právní moci dne 13. 3. 2023, ve výrocích I., II., IV. a V., ve výroku III. byl změněn tak, že žaloba na uložení povinnosti žalovanému předávat vždy do 31. března každého kalendářního roku tam specifikované informace o užití počítačových programů Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno se zamítá. K tomu dále soud prvního stupně doplnil, že rozsudek odvolacího soudu napadli oba účastníci dovoláním, Nejvyšší soud však obě jejich dovolání odmítl usnesením ze dne 22. 2. 2024, č. j. 23 Cdo 2157/2023-703, stejně jako byla následně odmítnuta ústavní stížnost žalovaného, a to usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2025, sp. zn. II. ÚS 1566/24.

5. Soud prvního stupně následně shrnul, že shora uvedenými rozhodnutími byla pravomocně vyřešena otázka spoluautorství účastníků na předmětných počítačových programech (autorských dílech) a žalovanému uloženo zdržet se zásahů do těchto počítačových programů jejich úpravou, aktualizací, upgradem, napodobeninou nebo obdobným způsobem, provedených bez písemného souhlasu žalobce. Současně bylo rozhodnuto i o právním základu žalobcem uplatněného nároku, aby mu žalovaný zaplatil podíl ve výši jedné poloviny na výnosech z autorských práv k počítačovým programům Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009 a od 8. 11. 2018 do 31. 12. 2020 spolu se zákonným úrokem z prodlení, tento nárok soudy shledaly opodstatněným. Předmětem řízení tedy zůstal (již jen) žalobcův požadavek na zaplacení částky 2 600 000 Kč s příslušenstvím za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009 a od 8. 11. 2018 do 31. 12. 2020. S ohledem na to shledal soud prvního stupně pro další řízení již bezpředmětnými námitky žalovaného k právnímu základu nároku žalobce, když žalovaný zejména stále setrvával na námitce, že žalobce není spoluautorem předmětných programů.

6. V další části odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně konstatoval, že oba účastníky poučil podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby tvrdili rozhodné skutečnosti a navrhovali důkazy k otázce výnosů z autorských práv v rozhodném období, a následně podrobně popsal (viz body 9 až 22 odůvodnění), co zjistil z provedeného rozsáhlého dokazování ke zjištění výše zbývajícího žalovaného nároku, jehož základ dán je. Po aplikaci příslušných ustanovení zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen „AZ“; konkrétně § 8 odst. 1 a 5) soud prvního stupně uzavřel, - k prvním dvěma letům (2008 a 2009), že: na žalobcem označený účet, na který byly placeny ceny licencí za předmětné programy, zejména za program Anonymizováno, tj. účet žalovaného č. č. účtu, bylo v roce 2008 připsáno celkem 5 152 433,07 Kč ve 2 314 dílčích platbách. V roce 2009 to bylo celkem 4 686 206,54 Kč ve 2 054 platbách, přičemž z výpisů je zřejmé, že šlo o ceny licencí. Přitom žalovaný v průběhu řízení netvrdil, že by měl jiné příjmy než z licencí za předmětné programy, a to ani poté, co byli účastníci informováni o zamýšleném postupu soudu při výpočtu výnosů, včetně toho, že soud bude vycházet z celkových příjmů na účtech žalovaného. Žalovaný měl tedy možnost tvrdit konkrétní skutečnosti týkající se jednotlivých kreditních položek na účtech, které však nevyužil, k jeho obecným tvrzením vzneseným v závěrečné fázi řízení o tom, že nejde o příjmy za licence z předmětných programů, soud prvního stupně nepřihlédl. Dále, protože § 8 odst. 5 AZ používá pojem „výnosy“, který je třeba vykládat jako tzv. čisté výnosy (po zohlednění nákladů na údržbu díla), vyzval soud žalovaného, aby tyto své náklady tvrdil a prokázal (§ 118 odst. 1, 3 o. s. ř.). Žalovaný k této výzvě doložil znalecký posudek č. Anonymizováno znalce tituly před jménem ze dne 5. 3. 2025, kterým byla stanovena obvyklá cena služeb servisní a technické údržby a uživatelské podpory programu Anonymizováno v období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009 na 1 854 000 Kč, což pro každý rok činí polovinu celkové částky, tj. 927 000 Kč. Proto soud uzavřel, že - za rok 2008 byly prokázány příjmy z předmětných programů ve výši 5 152 433 Kč a náklady ve výši 927 000 Kč, takže čisté výnosy činily 4 225 433 Kč, z čehož polovina výnosů připadající na žalobce činí 2 112 716,50 Kč. Protože žalobce v řízení žádal za rok 2008 zaplatit 1 000 000 Kč, tedy méně, než kolik činil jeho podíl, bylo jeho požadavku vyhověno. - za rok 2009 byly zjištěny příjmy 4 686 206 Kč a náklady 927 000 Kč, čistý výnos byl 3 759 206 Kč a podíl žalobce 1 879 603 Kč, tedy opět více než žalobcem požadovaných 1 000 000 Kč, takže i tomuto požadavku bylo vyhověno. Z uvedených částek byly žalobci přiznány i úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013; dále jen „obč. zák.“), jejichž výše byla určena podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném k 11. 1. 2011, tj. ve výši 7,75 % ročně, a to až od 12. 1. 2011, přestože byly žádány od 1. 1. 2009 za rok 2008, resp. od 1. 1. 2010 za rok 2009, neboť podle soudu prvního stupně je vydání podílu na výnosech z autorských práv nárokem splatným na výzvu (§ 563 obč. zák.), kterou žalobce, ač soudem vyzván, nedoložil, takže se má za to, že svůj nárok uplatnil až žalobou, která byla žalovanému doručena 11. 1. 2011, takže žalovaný se ocitl v prodlení až od 12. 1. 2011. Od tohoto dne do zaplacení tedy byly úroky z prodlení přiznány, zatímco za předcházející období byly zamítnuty. - k dalšímu období (od 8. 11. 2018 do 31. 12. 2020), že: je posouzení komplikovanější, protože v něm výnosy z předmětných počítačových programů byly realizovány na účet č. č. účtu patřící spolku právnická osoba. Přesto však soud prvního stupně dospěl k závěru, že skutečným příjemcem prostředků na tomto účtu byl žalovaný, který spolek založil (zřejmě také za účelem použití jako zástěrky pro podnikání žalovaného), byl a stále je jeho jediným předsedou, dalšími členy orgánů jsou manželka a syn žalovaného, případně spolek Anonymizováno, jehož je žalovaný předsedou, přičemž s prostředky z účtu spolku právnická osoba. hospodařil výhradně žalovaný. Obranu žalovaného, že v letech 2018 - 2020 spolek právnická osoba. distribuoval program Anonymizováno, což byl jiný program, než Anonymizováno nebo Anonymizováno, takže žalobci podíl na výnosech z programu Anonymizováno nenáleží, neshledal soud důvodnou, neboť v řízení nebylo toto tvrzení žalovaného prokázáno, a to ani znaleckým posudkem, který k jeho doložení žalovaný předložil. Znalec Anonymizováno totiž nevysvětluje, v čem je program Anonymizováno zcela jiný od programu Anonymizováno, naopak rekapituluje jednotlivé verze programu Anonymizováno, označené obchodním názvem Anonymizováno (do verze 8.78) a následně Anonymizováno (od verze 8.79). Přitom všechny následující verze (včetně poslední znalcem uvedené verze 8.97) jsou označeny ve formátu 8.xx s postupným číslováním verzí za tečkou, zatímco označení 9.xx nebylo nikdy použito. Obrana žalovaného v podobě tvrzení o existenci programu Anonymizováno se navíc v řízení objevila nově, když před vyhlášením mezitímního rozsudku (v únoru 2022) žalovaný nic takového netvrdil, ačkoliv podle znalce byla první verze programu označená jako Anonymizováno vydána již počátkem roku 2017. Současné tvrzení žalovaného podle soudu prvního stupně připomíná jeho předchozí obranu, že Anonymizováno je zcela jiným programem než původní program Anonymizováno, které ale bylo vyvráceno znaleckým posudkem ústavu právnická osoba, jenž dospěl k závěru, že Anonymizováno je (jen) další vývojovou verzí programu Anonymizováno. Soud prvního stupně proto uzavřel, že verze Anonymizováno není novým programem, na který se nevztahují nároky žalobce, takže veškeré příjmy na účtu spolku právnická osoba. jsou příjmy z licencí za předmětné programy. Příjmy za období od 8. 11. do 31. 12. 2018 činily 91 600 Kč, v roce 2019 činily 1 335 317 Kč a v roce 2020 činily 1 216 379 Kč. I pro tyto roky žalovaný doložil náklady spojené s vývojem, údržbou a podporou programů, podle znalce tituly před jménem činily v době od 8. 11. 2018 do 31. 12. 2019 celkem 982 000 Kč (jde o celkovou částku za 14 měsíců). Náklady za rok 2020 žalovaný netvrdil ani nedoložil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván, takže soud vycházel z toho, že v roce 2020 nebyly žádné náklady prokázány. Z uvedených východisek tedy soud uzavřel, že - za období od 8. 11. do 31. 12. 2018 (nepromlčená část roku 2018) nelze žádnou částku (ze žádaných 200 000 Kč) přiznat, protože v tomto období byly příjmy z licencí na předmětné programy 91 600 Kč, zatímco náklady činily podle znalce 140 285 Kč (náklady za 14 měsíců 982 000 Kč děleno 14 krát 2 měsíce roku 2018), tj. náklady přesáhly příjmy. Proto byla žaloba ohledně žádané částky za rok 2018 s úroky z prodlení od 1. 1. 2019 do zaplacení zamítnuta. - za rok 2019 byly příjmy na účtu spolku celkem 1 335 317 Kč, náklady vyčíslené znalcem činily 841 714 Kč (podíl 12/14 z celkové částky 982 000 Kč), takže čistý výnos byl 493 603 Kč, z toho poloviční podíl žalobce by činil 246 801,50 Kč. Žalobce za rok 2019 žádal 200 000 Kč, tedy méně, než činil takto vypočtený podíl, proto mu soud požadovanou částku 200 000 Kč přiznal. - za rok 2020 byly příjmy z předmětných programů 1 216 379 Kč, náklady nebyly prokázány, takže je třeba vycházet z toho, že čistý výnos činil 1 216 379 Kč, z toho polovina činí 608 189,50 Kč. I za rok 2020 žalobce žádal přiznat 200 000 Kč, jeho nároku bylo proto vyhověno. Z přiznaných částek za roky 2019 a 2020 byly přiznány i úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a až od 19. 11. 2021, tj. den po doručení rozšíření žaloby žalovanému, neboť až jím žalobce žalovaného k zaplacení těchto částek vyzval. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení, tj. z částky 200 000 Kč od 1. 1. 2020 do 18. 11. 2021 a z částky 200 000 Kč od 1. 1. 2021 do 18. 11. 2021, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků s tím, že dospěl k závěru, že jejich úspěch a neúspěch byl přibližně stejný. Žalobce se sice domohl pro něj příznivého rozhodnutí o základu jeho nároku, tj. byl deklarován jako spoluautor předmětných programů a domohl se uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahů do předmětných počítačových programů, na druhé straně ale byl neúspěšný ohledně informační povinnosti. Ohledně peněžitého plnění byl žalobce úspěšný také jen částečně, dokonce byl více neúspěšný než úspěšný, protože z původně požadovaných 5 000 000 Kč mu bylo nakonec přiznáno 2 400 000 Kč s úroky z prodlení (také nikoliv v celé požadované výši), protože ve zbytku byla úspěšná naopak námitka promlčení uplatněná žalovaným. Výsledek řízení je tedy takový, že žalobce měl v souhrnu úspěch přibližně poloviční, v druhé polovině se žalovaný nárokům žalobce úspěšně ubránil. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení státu byl soudem prvního stupně odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byli oba účastníci úspěšní zhruba v jedné polovině předmětu řízení, bylo jim každému uloženo zaplatit státu polovinu nákladů za znalečné pro znalce tituly před jménem a znalecký ústav právnická osoba a svědečné pro svědky Anonymizováno a Anonymizováno.

9. Proti rozsudku se včas odvolali oba účastníci. Žalobce ohledně jím napadeného věcného výroku II. namítá nesprávné právní posouzení věci. Svou žalobou uplatnil nárok na úhradu poloviny výnosů ze společného autorského díla za celkové dané období. Respektuje dřívější rozhodnutí o promlčení části svého nároku, nicméně zbývající žalovaná částka vychází z poloviny výnosů předmětných počítačových programů za celé zbývající období, které promlčeno není. Je proto přesvědčen, že zbývající nárok byl doložen celý, včetně částky 200 000 Kč za období dvou posledních měsíců roku 2018. Žalobce rekapituluje, že žalobu podanou v roce 2010 (v níž nebyl jeho nárok vyčíslen konkrétní částkou) doplnil k výzvě soudu tak, že za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009 žádal zaplatit částku 2 100 000 Kč. Takto ji doplnil přesto, že v době podání žaloby neměl žádné informace o aktuálních výnosech z programů a neměl ani způsob, jak se k těmto informacím dostat. Poté podáním ze dne 6. 11. 2021 rozšířil žalobce navrhovaný petit tak, že požadoval úhradu částky 5 000 000 Kč za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2020. Tato částka však žalobcem nebyla a ani není rozdělena na jednotlivá období nebo roky. Proto tedy když následně soudy konstatovaly promlčení části nároku za období od 11. 2010 do 7. 11. 2018, měl být nárok na zaplacení konkrétní částky za nepromlčené období posuzován dle zjištěných výnosů za celé toto období, nikoliv rozděleně. Jestliže tedy soud prvního stupně v rozsudku konstatuje, že za rok 2008 činí polovina čistých výnosů 2 112 716,50 Kč, ale žalobce za tento rok žádal 1 000 000 Kč (a podobně za rok 2009), není tomu tak, neboť žalobce nežádal určité částky za jednotlivé roky, ale od počátku řízení žádal jednu polovinu (celkových) výnosů z předmětných počítačových programů. Ohledně nepřiznané částky 200 000 Kč za poslední dva měsíce roku 2018 žalobce považuje z výše uvedených důvodů zamítavé rozhodnutí za neudržitelné, když soud konstatoval, že v tomto období čistého výnosu dosaženo nebylo (tj. náklady převýšily příjmy). Jestliže žalobce provedl určité rozdělení žalované částky, učinil tak pouze za účelem nárokování konkrétních úroků z prodlení a za situace, kdy neměl a nemohl mít podklady dokládající skutečnou výši celkových výnosů, tím spíše výnosů v jednotlivých letech. Žalobce je tedy přesvědčen, že i částka 200 000 Kč za období konce roku 2018 mu měla být přiznána. Žalobce brojí výslovně i proti nákladovým výrokům. Je přesvědčen, že byl ve sporu úspěšnější stranou, když mu bylo (po velmi dlouhé době a přes překážky, které vytvářel žalovaný) vyhověno zejména ohledně určení jeho spoluautorství k předmětným programům, na základě čehož bylo uzavřeno, že má nárok na polovinu čistých výnosů z nich, jakož i v nároku zdržovacím. Ve srovnání s tím je podle žalobce nevyhovění informačnímu nároku neúspěchem zcela nepatrným. Ohledně výše zmíněných nároků by mělo být podle žalobce přihlédnuto k hledisku dobrých mravů a měl by být považován za plně úspěšného. Co se týče nároků finančních, poukazuje žalobce na to, že původně žádal zaplacení částky 2 100 000 Kč, která byla předmětem řízení až do listopadu 2021, kdy byl petit změněn rozšířením žaloby. Je proto přesvědčen, že za období od podání žaloby do jejího rozšíření, kdy byla provedena převážná většina úkonů, které byl nucen v řízení provést, by mu měla náležet plná náhrada nákladů, včetně nákladů za právní zastoupení (z tarifní hodnoty 2 100 000 Kč). Od právní moci předchozího rozsudku soudu prvního stupně až do skončení řízení byl pak žalobce znovu plně (resp. převážně při zohlednění zamítnutí 200 000 Kč, které žalobce považuje za nesprávné) úspěšný, a to z tarifní hodnoty 2 600 000 Kč. Rozhodnutí o náhradě nákladů považuje žalobce za nepřijatelné, když v tomto řízení vynaložil jen na soudních poplatcích statisíce korun. Přitom kvůli jednání žalovaného bylo žalobci znemožněno pokračovat v podnikatelské činnosti spojené s předmětnými programy, která byla jeho obživou. Musel začít od znova, zatímco žalovaný požíval veškerých výnosů ze společného díla. Uvedených okolností si byl soud prvního stupně vědom, což poznamenal v bodě 41 odůvodnění napadeného rozsudku. Nepřiznání náhrady nákladů řízení, jakož i rozhodnutí o povinnosti žalobce uhradit polovinu nákladů státu, je tedy podle žalobce rozhodnutím v rozporu s dobrými mravy. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby byl napadený rozsudek ve výroku II. změněn tak, že žalobci bude přiznána částka 200 000 Kč s úroky z prodlení, ve výroku III. změněn tak, že žalobci bude přiznána náhrada nákladů řízení a ve výroku IV. tak, že celé náklady řízení státu bude uloženo zaplatit žalovanému.

10. Žalovaný ve svém odvolání (proti výrokům I., III. a IV.) v prvé řadě namítá, že soud vůbec neměl ve věci rozhodovat, neboť žaloba od samého počátku trpí fatálními nedostatky, které brání tomu, aby o ní mohlo být rozhodnuto. Neprojednatelnost žaloby shledává žalovaný v nedostatečné identifikaci jednotlivých počítačových programů, u nichž žalobce identifikoval výhradně názvy, pod nimiž byly tyto programy šířeny. Žalovaný však opakovaně zdůrazňoval, že v rozhodném období již počítačový program Anonymizováno (o který jde především) nebyl distribuován ani licencován, když žalovaný v tomto období šířil programy jiné, např. i tematicky příbuzný Anonymizováno, který představuje odlišné autorské dílo. Dále žalovaný namítá, že soud prvního stupně učinil nesprávné skutkové zjištění, pokud vycházel z předpokladu, že veškeré finanční prostředky na účtu žalovaného, resp. spolku právnická osoba., představují výnosy z předmětných počítačových programů. Za nesprávnou považuje v tomto ohledu argumentaci soudu prvního stupně o tom, že bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal opak uvedeného zjištění, když podle žalovaného důkazní břemeno ohledně prokázání sporných skutečností nese žalobce, zatímco žalovaný nebyl povinen tvrdit a prokazovat, že příjmy na jeho účtu nesouvisí s poskytováním licencí k počítačovým programům, které jsou předmětem tohoto řízení, o čemž navíc nebyl soudem poučen podle § 118a o. s. ř. Za nesprávný označil žalovaný rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že podíly obou autorů by měly být v tomto případě stejné (§ 8 odst. 5 AZ), když to neplatí k počítačovým programům, které by mohly vzniknout tvůrčím zpracováním programu Anonymizováno a knihoven, jejichž autorem byl výhradně žalovaný. Dále žalovaný opakuje svou argumentaci o tom, že jednotlivé verze programu nejsou totožná díla, když jejich některé změny byly výsledkem tvůrčí duševní činnosti (jež má za následek vznik nového díla) jen žalovaného. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl změnu napadených výroků rozsudku ve svůj prospěch a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

11. V podání ze dne 4. 5. 2026 žalovaný opakoval a rozšířil svou argumentaci o tom, že verze programu Anonymizováno, které byly šířeny žalovaným po roce 2007, kdy žalobce opustil sdružení, nebyly totožným dílem, na němž se podílel žalobce jako spoluautor, protože se jednalo o verze aktualizované a doplňované již jen žalovaným, a to v takové míře, že již šlo o jiné autorské dílo v pojetí nejen podle § 65 odst. 1 AZ, ale i podle unijního práva, tj. zejména podle čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/24/ES o právní ochraně počítačových programů a č. 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. Z jejich výkladu žalovaný dovozuje, že za samostatný předmět autorskoprávní ochrany je nutno považovat i tzv. vývojovou verzi počítačového programu, a to i v případě, že je odvozena od verzí předešlých, pokud je tato (nová) verze výsledkem tvůrčí duševní činnosti autora podle § 2 odst. 2 AZ (resp. čl. 1 bod 3 směrnice 2009/24/ES). V souvislosti s výše uvedeným žalovaný navrhl, aby bylo řízení přerušeno a byla položena předběžná otázka Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“), formulovaná v závěru tohoto podání (tj. na č. l. 1169 spisu).

12. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného zdůrazňuje, že žalovaný nerespektuje skutečnost, že v tomto řízení bylo již pravomocně vyřešeno (dovolání a ústavní stížnost přitom byly odmítnuty) spoluautorství obou účastníků k předmětným programům, stejně jako nárok (základ nároku) na finanční plnění za nepromlčené období. Námitky žalovaného týkající se identifikace programů, obecně tvrzených rozdílů mezi programy Anonymizováno a Anonymizováno jsou tak podle žalobce účelové a neopodstatněné. Programy byly soudu specifikovány i předložením různých verzí, které měl žalobce k dispozici, stejně jako zdrojových kódů, a to v různých fázích vývoje. Bylo zároveň provedeno detailní znalecké zkoumání, ze kterého vzešel závěr, že předmět řízení je zcela konkrétně a dostatečně vymezen, když ani znalci neměli žádné pochybnosti, o jaké počítačové programy se jedná, znalecký ústav se též jednoznačně vyjádřil k totožnosti autorského díla, pokud se týče verzí programu Anonymizováno označovaných čísly. Jedná se tedy o jeden program, stále totéž autorské dílo, vzniklé ze spoluautorství obou účastníků řízení. I tato námitka byla tedy již pravomocně vyřešena jako součást předchozího rozsudku. I námitka neprojednatelnosti žaloby je zcela lichá a účelová, což je zřejmé jednak s ohledem na shora uvedené k identifikaci programů, tak i s ohledem na to, že tato věc již prošla všemi stupni soudní soustavy České republiky, přičemž žádný z nich neprojednatelnost žaloby neshledal. Žalobce rovněž nesouhlasí s tím, aby bylo řízení přerušováno za účelem položení předběžné otázky SDEU. Návrh na její položení je podle něj porušením koncentrace řízení, a jedná se opět o návrh zcela účelový s cílem zdržovat řízení a oddálit rozhodnutí ve věci. Navrhovaná otázka by se totiž měla týkat skutečnosti, která již byla v této konkrétní věci pravomocně vyřešena, tj. že předmětem tohoto řízení nejsou různé verze počítačového programu Anonymizováno jako samostatná díla, ale, mimo ostatní programy, jeden jednotný program Anonymizováno. Že se jedná o jediné autorské dílo bylo potvrzeno znaleckým zkoumáním, jak uvedeno shora. Znalci tuto skutečnost potvrdili nejen v posudku č. Anonymizováno (např. na str. 12), ale i při své výpovědi před soudem. Žalobce proto navrhuje, aby bylo v tomto dlouhotrvajícím řízení již rozhodnuto podle jeho odvolacího návrhu.

13. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání účastníků nejsou důvodná.

14. V úvodu odvolací soud konstatuje, že shledal zcela správnými veškerá skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i jeho závěry právní, na které proto pro stručnost odkazuje. Dále odvolací soud zdůrazňuje, že z obsahu spisu se podává, jak správně shrnul soud prvního stupně, že naprostá většina sporných otázek tohoto řízení byla již pravomocně vyřešena, takže v jeho poslední fázi zbývalo vyřešit již jen výši žalobcova nároku, který byl co do základu shledán důvodným. Výslovně je vhodné uvést, že bylo již vyřešeno (a odvolací námitky žalovaného v tomto směru již nemohou být bez dalšího důvodné), že žalobce je spoluautorem předmětných programů, jakož i to, že program Anonymizováno je jediné autorské dílo bez ohledu na jeho postupně číslované verze, jehož spoluautory jsou žalobce a žalovaný, kterýžto závěr plyne nejen z výsledků znaleckého zkoumání, ale i z dalších provedených důkazů (např. z prezentace tohoto programu žalovaným jako zástupcem spolku právnická osoba. - viz závěr bodu 34 odůvodnění napadeného rozsudku) či z toho, že program byl žalovaným šířen stále pod stejným názvem, pro jehož další používání žalovaným by nebyl dán rozumný důvod, pokud by byl jím byl vytvořen samostatně program zcela nový. Důvodnými tedy nemohly být shledány (navíc pouze obecné) zmínky žalovaného o rozdílech mezi jednotlivými verzemi programu Anonymizováno, resp. jeho změnách, které měly být výsledkem tvůrčí duševní činnosti již pouze žalovaného, k jejichž provádění navíc neměl souhlas žalovaného jako druhého spoluautora a později mu provádění změn bylo dokonce zakázáno pravomocným rozhodnutím soudu v tomto řízení. Výše uvedené je také důvodem, proč nebylo vyhověno návrhu žalovaného na položení předběžné otázky Anonymizováno, která se, jak správně poukazuje žalobce, měla týkat skutečnosti, kterou si tuzemský soud již vyřešil.

15. Shora uvedené odůvodňuje i nedůvodnost další námitky žalovaného, že podíly obou spoluautorů na výnosech z předmětných programů neměly být stejné, když úpravy společného díla prováděl po opuštění sdružení žalobcem sám, takže jeho podíl by měl být větší (o kolik, nebylo žalovaným uvedeno). Jak totiž správně konstatoval soud prvního stupně, žalovaný se společného díla zmocnil a bez vědomí, resp. souhlasu žalobce jej distribuoval (příjmy z jeho distribuce činily za období 2005 - 2021 cca 46 milionů korun, a to bez započtení příjmů spolku právnická osoba.) a vyvíjel, k čemuž nebyl oprávněn. Jeho vnosy při údržbě programů však byly soudem prvního stupně při určení výše důvodného nároku zohledněny, neboť od příjmů byly odečteny jeho náklady s nimi spojené.

16. Podle odvolacího soudu je zcela evidentně nedůvodná i odvolací námitka žalovaného o neprojednatelnosti žaloby. Z obsahu spisu se podává, že dostatečností identifikace předmětných počítačových programů se soud prvního stupně zabýval již na samém počátku řízení, když po výzvě k jejich vyjádření v objektivně vnímatelné podobě (usnesení na č. l. 56) a doplnění žaloby (č. l. 58) žalobu usnesením ze dne 3. 10. 2011, č. j. 16 C 31/2010-65, odmítl. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 25. 1. 2013, č. j. 3 Co 11/2012-71, které nabylo právní moci dne 8. 3. 2013, změnil tak, že žaloba se neodmítá, neboť obsahuje všechny náležitosti, které jsou podstatné k tomu, aby byla označena za projednatelnou. I odvolací soud je navíc názoru, že je vysoce nepravděpodobné, že by si neprojednatelnosti žaloby nevšimly všechny soudy, které se touto věcí za více než 15 let trvání tohoto řízení zabývaly, včetně Nejvyššího a Ústavního soudu.

17. Konečně za nedůvodnou je nutno označit i námitku žalovaného, že soud prvního stupně neměl při určení výše nároku žalobce vycházet z toho, že veškeré příjmy na účtu žalovaného, resp. spolku právnická osoba. pocházely pouze z licencí k předmětných programů. Odvolací soud k ní konstatuje, že žalovaný se mýlí, pokud uvádí, že nebylo jeho procesní povinností tvrdit a prokázat, které konkrétní položky na obou účtech nepocházely z šíření společného díla. Každý z účastníků, tedy i žalovaný v rámci své obrany, má povinnost tvrdit pro rozhodnutí potřebné skutečnosti, jakož i povinnost tato svá tvrzení prokázat (§ 101 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř.). Žalobce splnil ohledně podkladu pro stanovení výše svého nároku své výše zmíněné procesní povinnosti tím, že označil účty žalovaného, resp. spolku Dositech z. s. s tím, že tvrdil, že veškeré příjmy na ně došlé byly příjmy z šíření předmětných programů a označil k důkazu také daňová přiznání žalovaného za předmětné období. Po provedení těchto listin k důkazu soud prvního stupně uzavřel (a účastníkům při soudním jednání konaném dne 27. 3. 2025 sdělil), že jimi bylo prokázáno výše uvedené tvrzení žalobce, neboť z popisu příjmových položek (platby za licenci, platba za program Anonymizováno), jejich výše odpovídající ročnímu licenčnímu poplatku (nejčastěji 1 500 Kč) i z charakteru jejich plátců (zdravotnických zařízení) plyne, že byly příjmy za distribuci předmětných programů. Pokud chtěl žalovaný tento závěr soudu zvrátit ve svůj prospěch, bylo na něm tvrdit, které konkrétně položky pocházejí z jiných zdrojů a z jakých konkrétně to bylo. Avšak žalovaný ani poté, kdy mu bylo soudem sděleno, že bude vycházet z takto prokázaných příjmů, netvrdil, že by měl jakýkoliv jiný příjem, což také odpovídá obsahu provedených důkazů. Z jeho daňových přiznání totiž plyne, že v letech 2008 a 2009 měl žalovaný příjmy jen ze samostatné výdělečné činnosti, kterou popsal jako „tvorba software dle aut. zák.“ Ohledně období let 2018 až 2020 pak žalovaný výslovně uvedl, že měl již jen příjmy z důchodu, nicméně žádný jiný zdroj, z něhož by plynuly v tomto posledním období příjmy na účet spolku právnická osoba. (které byly fakticky příjmy žalovaného, jak správně uzavřel soud prvního stupně) neuvedl. Z výše uvedeného je zřejmé, že závěr soudu prvního stupně o tom, že veškeré příjmy na obou účtech v žalovaném a nepromlčeném období byly z prodeje předmětných programů, byl závěr správný, protože žalovaný, na rozdíl od výdajů na údržbu programů, které doložil znaleckým posudkem tituly před jménem, odlišný zdroj žádné z příjmových položek na uvedených účtech neprokázal.

18. Za důvodné odvolací soud nepovažuje ani odvolací námitky žalobce. Je sice pravda, že v žalobě žalobce neurčil žalovanou částku a žádal, mimo jiné, jen „polovinu na výnosech z autorských práv“, avšak na základě (zcela správné) výzvy soudu prvního stupně (usnesení na č. l. 46) nejprve podáním na č. l. 48 uvedl částku 2 100 000 Kč jako částku za celé období let 2008 a 2009, aby pak následně podáním ze dne 6. 11. 2021 (č. l. 468 an.) žalobu rozšířil o nárok za další žalované období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2020, zvýšil žalovanou částku na 5 000 000 Kč, uplatnil nárok na zákonné úroky z prodlení z částek za jednotlivé roky, které v rámci toho určil (viz jeho poznámka v předposledním odstavci tohoto podání /č. l. 469/, že úroky „nárokuje vždy ode dne 1. 1. roku následujícího po roce, za nějž mu měla být daná část výnosů vyplacena“) tak, že za roky 2008 a 2009 žádá vždy 1 000 000 Kč, za roky 2010 a 2011 žádá vždy 500 000 Kč, za roky 2012 a 2013 žádá vždy 300 000 Kč a za roky 2014 až 2020 včetně žádá vždy 200 000 Kč. Byť i u tohoto členění je žalobcova poznámka, že přesná výše částky bude zjištěna znaleckým posudkem, nemění to nic na skutečnosti, že soud musel rozhodnutí žalobce o tom, jaké částky za jednotlivé roky uplatní, respektovat (což se promítlo i do zamítnutí části žalované částky z důvodu promlčení předchozím rozsudkem) a zejména, že mu za ně nemohl přiznat více, než požadoval (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Jak odvolací soud vysvětlil žalobci na ústním jednání, i když byl žalobce na počátku řízení v situaci, že mohl jen těžko přesně určit výši svého nároku, bylo jen na něm, jakou částku uplatní (přesnou částku vyčíslit musí, mimo jiné kvůli vyměření soudního poplatku apod.), mohl tedy uplatnit i částky násobně vyšší, přičemž pokud by nakonec v řízení (ze znaleckého posudku nebo na základě úvahy soudu) vyšlo najevo, že skutečné příjmy jeho odhadnutému požadavku neodpovídají, byla by sice jeho žaloba částečně zamítnuta, ale nemělo by to dopad na poměr jeho úspěchu ve věci (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Žalobce se však jako „pán sporu“ rozhodl žalovat za jednotlivé roky „jen“ částky výše uvedené a soud, jak už uvedeno výše, nemůže jeho návrh překročit. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že i rozhodnutí o zamítnutí částky 200 000 Kč s příslušenstvím za poslední dva nepromlčené měsíce roku 2018 bylo rozhodnutím správným.

19. Z výše uvedeného plyne, že výroky I. a II. napadeného rozsudku jsou podle odvolacího soudu věcně správné.

20. Zcela správné bylo také rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, učiněné na základě správné úvahy o poměru procesních úspěchů obou stran. Žádost žalobce, aby byl procesní úspěch rozdělen do období před a po rozšíření žaloby, neodpovídá zákonné úpravě. Navýšení předmětu řízení by se v případě, že by někomu z účastníků byla náhrada nákladů přiznána, odrazila pouze v rozdílné sazbě odměn za úkony, provedené v tom kterém období, která vychází z tarifní hodnoty sporu v právě aktuální výši (původně 2 100 000 Kč, následně 5 000 000 Kč a nakonec 2 600 000 Kč). Úspěch účastníků se však posuzuje podle celkového výsledku řízení („vítěz bere vše“). Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že úspěch obou účastníků v celém řízení je zhruba stejný, když žalobce byl sice úspěšný ohledně klíčové otázky spoluautorství a ohledně zdržovacího nároku, ale nebyl úspěšný ohledně nároku informačního, a zejména, nebyl úspěšný ohledně částky 2 600 000 Kč z celkových 5 000 000 Kč, a to nikoliv proto, že by byla nižší než žalovaná částka zjištěna znaleckým posudkem nebo úvahou soudu (viz výše), ale proto, že část nároku za dožalované období byl promlčen. Byť žalobci (ostatně stejně jako žalovanému) vznikly v řízení vyšší náklady řízení, mj. za soudní poplatky, nelze přehlížet, že se jedná o řízení sporné, a to mezi podnikateli v rovném postavení (žádný z účastníků nemá povahu „slabší“ strany jako má např. spotřebitel), v němž je zásada úspěchu ve věci (až na výjimky, o kterou se v tomto případě nejedná) určující pro právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 o. s. ř.).

21. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí soudu prvního stupně o vzájemné náhradě nákladů řízení mezi účastníky je správné (výrok III.; jen s drobnou opravou nesprávně uvedeného aplikovaného ustanovení o. s. ř. - namísto § 142 odst. 1 je to § 142 odst. 2), stejně jako výrok o povinnosti každého z účastníků k náhradě poloviny nákladů řízení státu (výrok IV.), které vychází ze stejných východisek (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

22. S ohledem na to, že ani jedno odvolání není ani z části důvodné, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., když odvolání podali oba účastníci a ani jeden z nich nebyl se svým odvoláním úspěšný.

24. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že informace podaná žalobci na jednání před odvolacím soudem, že by mu měl být vrácen s ohledem na § 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek ve výši 10 000 Kč, protože poplatek platil již za odvolání proti prvnímu rozsudku ve věci, nebyla správná, protože dodatečnou kontrolou spisu bylo zjištěno, že předmětem řízení byla v době rozhodování soudu prvním rozsudkem (č. l. 302) částka 2 100 000 Kč (z níž byl žalobcem zaplacen soudní poplatek 105 000 Kč), nyní je ale odvoláním napadena částka 200 000 Kč pocházející až z pozdějšího rozšíření žaloby, z níž tedy žalobce dosud soudní poplatek za odvolání neplatil. Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců ode dne jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.