3 Co 49/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Anonymizováno sídlem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o ochranu autorských práv a práv z ochranné známky, k odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 3 C 1/2025-65

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. až III. potvrzuje, ve výroku IV. se mění tak, že každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 2 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

II. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zdržet se užití autorských děl Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno: Anonymizováno: Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno: Anonymizováno (Anonymizováno), právnická osoba (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno „Anonymizováno“ (Anonymizováno), Anonymizováno „Anonymizováno – Anonymizováno“ (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno: Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), Anonymizováno (Anonymizováno), v podobě tam vyobrazené, ve výroku II. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zdržet se užití označení „Anonymizováno“ při nabízení podtácků, zrcadel, hrnků a zápisníků k prodeji, ve výroku III. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zdržet se užití označení „Anonymizováno“ na podtáccích, zrcadlech, hrncích, zápisnících a jejich obalových materiálech nabízených jím k prodeji, ve výroku IV. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobcům povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit na jejich náhradu žalovanému 1 800 Kč s tím, že v rozsahu plnění jedním žalobcem zaniká tato povinnost ve vztahu k druhému žalobci.

2. Při svém rozhodování vyšel soud z tvrzení žalobců o tom, že žalobce a) je vnukem zesnulého českého malíře právnická osoba a je tak oprávněn domáhat se ochrany osobnostních práv zesnulého autora, konkrétně domáhat se zdržovacích nároků v z důvodu užívání díla způsobem snižujícím jeho hodnotu. Žalobkyně b) je společností založenou za účelem správy autorských práv k dílům právnická osoba, která tvoří sbírku rodiny Anonymizováno, a zároveň vlastníkem řady obrazových a kombinovaných ochranných známek v podobě či obdobné, a to na úrovni národní, unijní i mezinárodní. Vedle toho je také vlastníkem obrazové národní ochranné známky následujícího v podobě obraz autora s názvem Anonymizováno: . Žalovaný podniká v oblasti upomínkových předmětů, je provozovatelem internetového obchodu Anonymizováno.cz a vyrábí a nabízí produkty obsahující výrazně pozměněná díla právnická osoba, která jsou ve srovnání s originály jiným způsobem kolorována, oříznuta a jejich originální signatura je nahrazena „nepěkným grafickým prvkem“. Několik produktů obsahuje nesourodou a umělecky pokleslou koláž několika Anonymizováno děl. Úpravy ve svém souhrnu představují nepřípustný zásah do integrity díla, a to způsobem, který snižuje jeho hodnotu. Produkty žalovaného dále spadají do třídy výrobků, pro které jsou zapsány ochranné známky žalobkyně b) a jsou nabízeny ve spojení s identickými nebo podobnými označeními. Z tohoto důvodu zde existuje vysoká pravděpodobnost, že výrobky žalovaného budou ze strany veřejnosti spojovány s žalobkyní b). Většina produktů žalovaného na sobě nese označení „právnická osoba“, „Anonymizováno“ nebo „Anonymizováno Česká republika“, která jsou ve vysoké míře podobná ochranným známkám žalobkyně b), a to jednak graficky a jednak tím, že obsahují dominantní slovní prvek „Anonymizováno“. Čtyři žalovaným nabízené produkty nesou rozmnoženinu díla Anonymizováno, která je totožná s obrazovou národní ochrannou známkou žalobkyně b). Známkoprávní nároky žalobkyně b) vyplývají rovněž z její české slovní ochranné známky č. zápisu Anonymizováno „Anonymizováno“, která je sice zapsána pro jiné třídy výrobků, než nabízí žalovaný, nicméně se jedná o ochrannou známku s dobrým jménem, pročež je na místě k ní přihlédnout i v rámci tohoto řízení. Označení bylo zapsáno jako ochranná známka v roce 1997 a předtím bylo od roku 1993 užíváno jako nezapsané.

3. Žalovaný vytýkané jednání nepopřel, namítl však, že žalobci nejsou aktivně věcně legitimováni, neboť jimi navržený petit nemůže být ku prospěchu oběma žalobcům zároveň, neboť každý z nich má jiný hmotněprávní základ. Žalobce a), a nikoliv žalobkyně b) je aktivně legitimován toliko v otázce vymáhání osobnostních práv zesnulého autora, a naopak žalobkyně b), a nikoliv žalobce a) je aktivně legitimována k vymáhání práv vyplývajících ze svých ochranných známek. Dále argumentoval tím, že díla právnická osoba jsou z hlediska autorských majetkových práv tzv. díly volnými, neboť již uplynulo 70 let od jeho smrti. Co se týče osobnostních práv autorských, je žalovaný přesvědčen, že jediná práva, která smrtí autora nezanikají, jsou právo osobovat si autorství a právo, aby dílo nebylo užito způsobem snižujícím jeho hodnotu. Ani do jednoho z nich žalovaný nezasahuje. Pokud jde o užití děl dehonestujícím způsobem, toto pravidlo nelze vykládat tak, že dílo nemůže být při užití oříznuto nebo vyobrazeno s odlišnostmi v barvách či odstínech. Hodnocení celkové estetičnosti svých výrobků včetně stylizace uvedení jména autora, které žalobci prezentují ve své žalobě, je ryze subjektivní. Ostatně na stránkách právnická osoba, která je personálně propojena s žalobcem a), jsou ke stažení díla právnická osoba ve formě omalovánek s výzvou k jejich vybarvení a sdílení, je tedy zjevné, že i sami žalobci díla tímto způsobem upravují. V tvrzeních žalobců lze spatřovat pouze snahu o získání monopolního postavení při užívání volných děl.

4. Pokud jde o tvrzený zásah do ochranných známek, namítl žalovaný, že ochrana by neměla být přiznána ochranné známce vyobrazující dílo Anonymizováno v nezměněné podobě, neboť se jedná o obcházení přirozeného zániku autorskoprávní ochrany uplynutím doby trvání majetkových práv autorských. Z hlediska smyslu a účelu právní úpravy ochranných známek nelze připustit, aby ochranná známka bránila užití volného díla. Kromě toho žalovaný užíval předmětné dílo již před podáním přihlášky ochranné známky, tj. před 29. 4. 2016, tudíž mu náleží práva předchozího uživatele tohoto nezapsaného označení. Označení „Anonymizováno“, „právnická osoba“ či „Anonymizováno“ žalovaný užívá vždy jen ve spojení s použitým autorským dílem, nikoliv k samostatnému označování výrobků. Jedná se o uvedení jména autora v souladu s autorským zákonem, a tedy naopak o plnění právní povinnosti žalovaného. Jméno autora žalovaný uvádí v grafické podobě, která se výrazně liší od stylizace obrazových či kombinovaných ochranných známek žalobkyně b) obsahujících označení „Anonymizováno“. Kromě toho jsou ochranné známky žalobkyně b) zapsány pro třídy výrobků a služeb, které jsou odlišné od těch nabízených žalovaným. Výjimkou je v tomto ohledu ochranná známka EU žalobkyně b) č. Anonymizováno, která je zapsaná mimo jiné pro podtácky, hrnky a zápisníky, nicméně vzhledem k tomu, že přihláška této ochranné známky byla podána až dne 3. 6. 2020, svědčí žalovanému i v tomto případě právo předchozího uživatele nezapsaného označení.

5. Soud prvního stupně z provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalobce a) je vnukem zesnulého umělce právnická osoba a žalobkyně b) vlastní na národní, unijní a mezinárodní úrovni řadu obrazových či kombinovaných ochranných známek v následující či obdobné podobě: a dále obrazovou národní ochrannou známku následující podoby , a to pro různé druhy zboží a služeb. Žalovaný podniká v oblasti prodeje upomínkových předmětů a suvenýrů a je provozovatelem internetového obchodu Anonymizováno.cz. V rámci této činnosti nabízí drobné zboží potištěné pozměněnými díly právnická osoba či jejich kolážemi. Úpravy děl spočívají zejména v tom, že díla byla oříznuta tak, aby odpovídala tvarům nabízených výrobků, dále bylo žalovaným změněno barevné schéma jednotlivých děl, a to buď tak, že byly užity úplně jiné barevné kombinace, nebo byla původní barevná skladba zachována, ale jednotlivé odstíny barev byly užity tak, aby mezi sebou vytvářely výraznější kontrast. Většina vyobrazení děl užitých žalovaným byla dále doplněna grafickými prvky v následujícím (či jinak barevném) provedení , či .

6. Poté, co podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) dovodil svou příslušnost ve vztahu k žalobkyni b), na zjištěný skutkový stav v otázce posouzení zásahu do práv žalobkyně b) vyplývajících z vlastnictví národních ochranných známek a mezinárodní ochranné známky aplikoval české právo a právo EU, podle čl. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), neboť byla uplatňována ochrana pro území ČR (lex loci protectionis ve smyslu odst. 26 recitálu nařízení Řím II), dále aplikoval čl. 4 odst. 1 Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek ze dne 27. 6. 1989, jehož je Česká republika signatářem a ustanovení § 2 písm. b) zákona o ochranných známkách, podle nichž požívá ochranná známka zapsaná Mezinárodním úřadem Světové organizace duševního vlastnictví v České republice stejnou ochranu, jako by byla zapsána tuzemským Úřadem průmyslového vlastnictví. Z hlediska posouzení zásahu do práv žalobkyně b) vyplývajících z vlastnictví ochranných známek EU aplikoval soud vedle českého práva (§ 2 písm. c/ zákona o ochranných známkách) také nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (dále jen „nařízení o ochranné známce EU“). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Předně se zabýval otázkou, zda žalovaný užíváním děl právnická osoba zasahuje do osobnostních práv autora. Při aplikaci § 11 AZ vzal za prokázané, že žalobce a) je jako osoba autorovi blízká ve smyslu § 22 odst. 1 o. z. aktivně legitimován k domáhání se postmortální ochrany osobnostních autorských práv právnická osoba, a to práva bránit se tomu, aby si někdo jiný osoboval autorství k dílu a práva bránit takovému užití díla, které by snižovalo jeho hodnotu. Ohledně tvrzeného užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu soud uvedl, že takový způsob užití zákon nedefinuje. Podle soudu zákaz užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu je toliko jednou ze součástí práva na nedotknutelnost díla a je zjevné, že ne každé pozměnění autorského díla, které by zakládalo zásah do práva na nedotknutelnost díla a kterému by se autor mohl za svého života úspěšně bránit, představuje zároveň užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu. Přeneseno do poměrů projednávané věci to znamená, že ochrana před zásahy do díla za života autora je širší, než je tomu po jeho smrti. Podle soudu nelze odhlédnout ani ke skutečnosti, že se dílo stalo po uplynutí doby trvání majetkových práv tzv. volným dílem, zákon umožňuje třetím osobám jej užít nejen v nezměněné podobě, ale také jinak. Z odlišné úpravy postmortální ochrany autorských práv majetkových a osobnostních je rovněž zřejmé, že snižováním hodnoty díla není myšleno ekonomické znehodnocení, nýbrž snížení jeho hodnoty umělecké, kulturní či morální. Jedná se tedy o právní normu s relativně neurčitou hypotézou. Tento závěr podle soudu lze podpořit i odkazem na čl. 6 bis Bernské úmluvy o ochraně děl literárních a uměleckých č. 286/1936 Sb. (dále jen „Bernská úmluva“) a je zjevné, že účelem a smyslem tohoto institutu je ochrana jen před takovým užitím díla, jež je na újmu cti nebo dobré pověsti autora.

8. Proto soud posuzoval, zda užití díla žalovaným vedlo v očích veřejnosti ke snížení umělecké či kulturní hodnoty díla, resp. zásahu do cti či reputace autora. Přihlížel přitom jak ke způsobu užití díla na výrobcích charakteru předmětů denní potřeby či předmětů upomínkových, tak k provedeným změnám děl. Ty posuzoval jednotlivě i v jejich souhrnu. Při hodnocení vzal v potaz rovněž skutečnost, že v oblasti umění může být vkus jednotlivců rozdílný a subjektivní - co je pro jednoho esteticky či kulturně hodnotné, může být pro jiného nevkusné a vice versa. V řízení bylo postaveno na jisto, že žalovaný užívá pozměněná volná díla malíře právnická osoba samostatně či ve formě koláží tak, že jsou kolorována, oříznuta, na velké části je oříznuta signatura autora, která je v některých případech nahrazena vlastními grafickými prvky obsahujícími jméno autora.

9. Dovodil, že vytvoření koláže složené z různých děl autora včetně provedení ořezů bez dalšího hodnotu díla ve shora uvedeném smyslu zákona nesnižuje. Nelze přehlédnout, že takové užití v obecném smyslu je naopak jedním z předvídaných způsobů nakládání s autorským dílem ve smyslu § 12 odst. 1 AZ, konkrétně jako užití ve zpracované nebo jinak změněné podobě či ve spojení s jiným dílem. V případě volného díla ve smyslu ustanovení § 28 AZ jsou pak právě i tyto způsoby užití přípustné. Limitem je výslovně jen situace, kdy je koláž již takového charakteru, že představuje zásah do osobnostních práv autora tím, že snižuje hodnotu díla. K takovému zásahu do osobnostních autorských práv by snad mohlo dojít (v extrémním případě) tehdy, pokud by výsledek vedl objektivně k celkové dehonestaci, znevažování či urážce samotného autora či jeho kulturního odkazu. Tak tomu však v nyní posuzovaném případě není. Oříznutí děl, resp. změna jejich proporcí je v případě výrobků žalovaného do jisté míry dána jejich tvarem (čtvercovitý tvar podtácků a zrcátek, limitovanými rozměry plochy hrnků k potisku) a je v rámci obchodování s upomínkovými předměty zejména v turisticky navštěvovaných lokalitách zcela běžné. Estetickou hodnotu takových výtvorů soudu nepřísluší hodnotit, po právní stránce se však bezpochyby nejedná o takové užití, které by snižovalo jejich hodnotu ve smyslu ustanovení § 11 odst. 5 AZ. Podle soudu není korektní argumentace žalobců s odkazem na Oxfordský komentář k Bernské úmluvě (RICKETSON, Sam a GINSBURG, Jane C. International copyright and neighbouring rights: the Berne Convention and beyond. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press, 2006, c2005. ISBN 0-19-825946-8), když je třeba vzít na zřetel, že čl. 6 bis odst. 2 Bernské úmluvy ponechává na úpravě vnitrostátního práva meze a podmínky uplatňování práva autora bránit se zásahům do jeho díla. Pokud pak ustanovení § 28 ve spojení s § 11 odst. 5 a § 12 odst. 1 AZ v případě volných děl umožňují jejich užití i ve změněné podobě či ve spojení s jinými díly, ledaže by tím došlo k snížení hodnoty díla, není to s úpravou obsaženou v Bernské úmluvě nijak rozporné. Soud v této souvislosti připomněl, že užívání částí děl jiných autorů (zejména volných), jejich pozměňování a vytváření koláží je i principem různých uměleckých směrů, přičemž tyto techniky hrály významnou roli od kubismu, přes umělecké experimenty dadaistů, surrealismus, až po pop-art a konceptuální apropriaci. Jakkoliv v nyní posuzovaném případě zajisté žalovaný nesměřoval k vytvoření vlastních uměleckých děl, z hlediska práva autorského však není důvod postmortální ochranu volných děl právnická osoba posuzovat jinak než v případech jiných, tedy musí tím spíše platit závěr, že způsob, jakým žalovaný umělecká díla užil, nepředstavuje snížení jejich hodnoty ve smyslu § 11 odst. 5 AZ.

10. Pokud jde o dále o žalobci namítané doplnění „grafického prvku“ s uvedením jména autora ze strany žalovaného, lze v plné míře přisvědčit obraně žalovaného, že jde v posuzovaném případě jednoznačně o plnění zákonné povinnosti uvést autora ve smyslu § 12 odst. 1 AZ. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že onen grafický prvek obsahuje jméno a příjmení autora v několika případech doplněné o označení Česká republika. Argumentace žalobců, týkající se odstranění typické signatury autora, se v kontextu tohoto řízení jeví jako ryze účelová a vnitřně rozporná. Na jedné straně žalobci žalovanému vytýkají, že nahradil originální podobu podpisu autora jiným fontem a umístil tak do děl prvek, který tam nepatří, čímž je pozměnil a zhyzdil a ve výsledku znevážil autora. Na straně druhé pak namítají, že text, jehož obsahem je právě uvedení jména autora (v několika případech doplněného o Českou republiku) je natolik podobný ochranným známkám žalobkyně b), že tím dochází k zásahu do jejích práv z důvodu vyvolání nebezpečí záměny na straně průměrného spotřebitele. Přijetí obou těchto argumentů by tak vedlo ke zjevně absurdnímu závěru, kdy by užitím příliš podobné signatury autora zasahoval žalovaný do práv žalobkyně b) k ochranným známkám, a naopak příliš odlišnou signaturou do osobnostních práv autora. Pokud by žalovaný neuvedl jméno právnická osoba vůbec, nepochybně by rovněž jednal protiprávně, neboť mu tuto povinnost výslovně ukládá ustanovení § 11 odst. 5 věta třetí AZ. Ve výsledku by to znamenalo, že by právo užít volné dílo (sic!) právnická osoba bylo zcela vyprázdněno, neboť by jej nemohl vykonávat nikdo kromě samotných žalobců.

11. Obdobně účelovou shledal soud argumentaci žalobců ohledně namítaných změn barev či odstínů originálních děl a zvýraznění kontur. S přihlédnutím ke způsobu užití děl v nyní posuzovaném případě nejde o takové změny, které by vedly ke snížení umělecké hodnoty díla ve smyslu ustanovení § 11 odst. 5 AZ. Patrně nelze vyloučit situace, kdy by změna barevné kompozice díla mohla představovat zásah do osobnostních práv autora, pokud by změna barev například sémanticky vyjadřovala určité poselství (politické, náboženské atd.), které by mohlo být považováno za urážlivé v souvislosti s osobou autora. Tak tomu ale v daném případě není. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, jednalo se v zásadě o zvýraznění kontrastu mezi autorem originálně užitými barvami, v některých případech o užití úplně jiných barev. Ve svém souhrnu však tato úprava nic, co by bylo možno považovat za zásah do osobnostního práva autora ve formě snížení hodnoty díla, nepřináší. Kromě toho z provedeného dokazování vyplynulo, že osoba propojená s žalobcem a) sama na svých webových stránkách upravila díla právnická osoba do podoby omalovánek, a dokonce vybízí širokou veřejnost k jejich vymalovávání a sdílení takových výtvorů. Jeví se tedy jako přinejmenším nekonzistentní, když v řízení žalobci tvrdí, že jakákoliv změna odstínů díla automaticky představuje snížení jeho umělecké hodnoty a zásah do osobnostního práva právnická osoba, a zároveň prostřednictvím spřízněných osob (nadací) nabádají k takovému počínání.

12. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že užití děl žalovaným, jež bylo předmětem posouzení, je souladné s limity užití volného díla ve zpracované či změněné podobě ve smyslu § 28 a § 12 odst. 1 AZ, které jsou vyjádřeny v § 11 odst. 5 AZ a žalovaný užitím těchto děl žádným způsobem nezasáhl do limitů vyplývajících z postmortální ochrany osobnostních práv autora.

13. Z hlediska posouzení, zda žalovaný užíváním označení obsahujících jméno autora zasáhl do práv z ochranných známek chránících vyobrazení typických signatur právnická osoba, soud aplikoval čl. 9 odst. 1, čl. 9 odst. 2 písm. b), čl. 9 odst. 3, čl. 129 odst. 2 nařízení o ochranné známce EU, dále § 8 odst. 1, 2 zák. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „ZOZ“). Vyšel z toho, že žalobkyně b) je vlastníkem národních a mezinárodních ochranných známek a ochranných známek Evropské unie v podobě stylizované signatury právnická osoba, a to pro papírenské zboží, nádoby z keramiky, tiskárenské výrobky, podtácky, hrnky, zápisníky a zrcadla. Jako nesprávnou soud odmítl námitku žalovaného, že jeho výrobky nespadají do kategorií výrobků, pro které jsou jednotlivé ochranné známky žalobkyně b) zapsány. K tomu soud poukázal na § 8 odst. 2 písm. b) ZOZ, resp. ekvivalentu tohoto pravidla obsaženého v čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení o ochranné známce EU s tím, že z hlediska posuzování nebezpečí záměny sporných označení je vyžadována pouze podobnost mezi výrobky jednotlivých stran, nikoliv nezbytně shodnost. Je tedy zjevné, že žalovaný užívá sporná označení pro výrobky, které jsou totožné či podobné s výrobky, pro něž jsou ochranné známky žalobkyně b) zapsány. Dále soud uvedl, že z prostého porovnání vizuální podoby ochranných známek s označeními užívanými žalovaným je zjevné, že je zde dána podobnost. Označení žalovaného ve všech zjištěných podobách obsahují mimo jiné slovní prvek Anonymizováno, který je totožný se slovním prvkem obsaženým v obrazových a kombinovaných ochranných známkách žalobkyně b). Označení užívané žalovaným je podobné ochranným známkám žalobkyně b), a to právě s odkazem na podobnost textovou (shodný slovní prvek), sémantickou (jedná se o odkaz na umělce právnická osoba) a fonetickou (shodné znění slova Anonymizováno).

14. Soud proto dále posuzoval, zda mezi označením užívaným žalovanou a ochrannými známkami žalobkyně b) existuje nebezpečí záměny, počítaje v to i nebezpečí jejich asociace, ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení o ochranné známce EU, resp. § 8 odst. 2 ZOZ. Podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie představuje nebezpečí záměny stav, kdy se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených (k tomu viz například rozsudek ze dne 22. 6. 1999 ve věci C‑342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 17). Při posuzování nebezpečí záměny soud bral v této konkrétní věci v potaz mj. i to, nakolik jsou sporná označení ochranné známce podobná a zda jsou výrobky či služby žalované shodné nebo podobné s těmi, jež spadají do okruhu výrobků a služeb, pro něž je ochranná známka chráněna. Připomněl zde kritéria posuzování pravděpodobnosti záměny nebo pravděpodobnosti asociace, jak byla vyjádřena v judikatuře SDEU, např. rozsudek ze dne 16. 7. 1998 ve věci C-210/96, Gut Springenheide, rozsudek ze dne 11. 11. 1997 ve věci C-251/95, Sabel, bod 23, nebo rozsudek Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 25). Uvedl, že v daném případě hraje významnou roli oblast podnikatelské činnosti žalovaného. Ochranné známky žalobkyně b) jsou typickou signaturou právnická osoba, jež bývá zpravidla vyobrazena ve spojením s užitím jeho děl, a slovní prvek „Anonymizováno“ v ní obsažený označuje příjmení slavného umělce. S ohledem na to lze důvodně předpokládat, že jej spotřebitel zejména na trhu upomínkových předmětů a suvenýrů potištěných díly právnická osoba bude vnímat primárně jako odkaz na jméno známého umělce, nikoliv jako označení obchodního původu výrobku. Tím je míra jeho rozlišovací způsobilosti zejména v tomto konkrétním odvětví zásadním způsobem omezena. Shodnost prvku, který sám o sobě nemá rozlišovací schopnost nebo má tuto schopnost sníženou, pak bez dalšího nemůže založit neoprávněný zásah do ochranné známky, jenž by mohl odůvodnit přiznání požadovaných nároků. Judikatura SDEU se dlouhodobě přiklání k závěru, že pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti je kromě jiného úměrná i rozlišovací způsobilosti ochranné známky, tedy její schopnosti identifikovat výrobky nebo služby, pro něž byla zapsána. Čím menší je rozlišovací způsobilost ochranné známky, tím je nebezpečí její záměny s jiným označením nutno posuzovat přísněji, tak aby ochranné známce nebyla navzdory její nízké schopnosti plnit svou primární funkci (odlišovat výrobky nebo služby vlastníka ochranné známky od jiných výrobků a služeb) poskytována nadměrná ochrana. V tomto směru navíc soud přihlédl ke skutečnostem, že si obě posuzovaná označení nejsou vizuálně příliš podobná, a to především z důvodu odlišného grafického ztvárnění. Ochranná známka žalobkyně je tvořena vyobrazením ručně psané signatury právnická osoba provedené černým perem, zatímco označení žalovaného je zpracováno tučným světlým písmem, které zjevně nemá evokovat ručně psané písmo. Označení užívané žalovaným navíc obsahuje další slovní prvky, jako např. „Anonymizováno“, „Anonymizováno.“ či „Anonymizováno“, které ještě více snižují pravděpodobnost záměny obou označení.

15. Na základě těchto úvah soud uzavřel, že grafická označení užívaná žalovaným jsou z hlediska průměrného spotřebitele ve vztahu k výrobkům žalovaného vnímána primárně jako označení autora děl, kterými jsou výrobky dekorovány, a nikoliv jako označení obchodního původu výrobků, na kterých jsou tato díla natištěna. Navíc jsou dostatečně odlišná, takže vzhledem k nižší rozlišovací způsobilosti ochranných známek žalobkyně b) v oblasti prodeje předmětů s vyobrazením děl právnická osoba je nebezpečí záměny produktů účastníků ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení o ochranné známce EU (či § 8 odst. 2 písm. b/ ZOZ) vyloučeno. Podle soudu tak žalovaný užíváním sporných označení Anonymizováno na výrobcích nezasáhl do práva z ochranných známek žalobkyně b) v podobě stylizovaného podpisu právnická osoba.

16. Pokud jde o tvrzený zásah do práv z ochranné známky v podobě obrazu Anonymizováno, uvedl soud, že jde o střet práva žalovaného užít volné dílo v souladu s autorským zákonem a práva žalobkyně b) z průmyslového vlastnictví. Podle soudu registrace uměleckého díla jako ochranné známky je nepochybně možná, a to jak za doby trvání majetkových práv k němu, tak i po jejich zániku. V takových situacích je pak autorskoprávní ochrana samotného označení pouze subsidiární (srov. také rozhodnutí Soudního dvora ESVO ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. E-5/16, odst. 97). Samotné poskytnutí licence k autorskému dílu za účelem jeho užití jako ochranné známky nicméně nezbavuje oprávněnou osobu možnosti užít dílo i jinými způsoby, které nejsou v rozporu s podmínkami sjednanými v licenční smlouvě. Dovodil, že autorská práva a známkoprávní ochrana nejsou ve vzájemném vztahu speciality, že některá práva z nich plynoucí se mohou do jisté míry překrývat a zejména, že jejich účel a smysl je zcela odlišný. S ohledem na odlišný smysl a účel institutů autorskoprávní a známkoprávní ochrany pak mohou vedle sebe koexistovat i práva různých subjektů k užití určitého obrazu na jedné straně jako ochranné známky a na straně druhé jako autorského díla. Jinak řečeno to znamená, že při plném uznání práv vlastníka registrované ochranné známky tvořené známým volným uměleckým dílem včetně možnosti domáhat se jejich ochrany u soudu není vyloučeno, aby existovala možnost třetích osob toto volné dílo užít tak, jak předvídá autorský zákon. Známkoprávní ochrana tedy dokáže v jistém rozsahu omezit volné užití díla, avšak jen v takovém užším kontextu, kde dílo funguje jako obchodní značka a mohlo by tak dojít k záměně ohledně komerčního původu zboží. Naproti tomu jiné způsoby užití volného díla zůstávají nedotčeny. Přeneseno do poměrů projednávané věci to znamená, že limitem žalovaného pro užití předmětného díla Anonymizováno na výrobcích z hlediska známkoprávní ochrany je, zda tímto užitím nedochází k označování výrobků způsobem, který by kolidoval s § 8 odst. 2 ZOZ. Zda bylo v konkrétním případě dílo užito jako obchodní značka, tj. označení výrobku, je třeba bez pochyby zkoumat komplexně s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům závisejícím na konkrétních okolnostech případu, a to z pohledu průměrného spotřebitele nabízených výrobků či služeb. Podle soudu je třeba v pochybnostech dát přednost užití volného díla v souladu s autorským zákonem před ochranou vlastníka ochranné známky, a to zejména s odkazem na vůli zákonodárce omezit trvání autorských majetkových práv a absenci výslovné zákonné úpravy kolize autorských práv a práv vyplývajících z ochranných známek. Ke stejnému závěru dospěl Soudní dvůr ESVO ve svém rozhodnutí ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. E-5/16, odst. 72, podle kterého zájem na zachování veřejného vlastnictví volného uměleckého díla převažuje nad ochranou výlučných práv k němu.

17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný užil předmětné dílo na výrobcích inzerovaných jako „Anonymizováno“, samostatně pak na čtvrtém tácku ze sady nazvané „8 ks tácků Anonymizováno“ a jako jedno dílo z koláže na pátém tácku z této sady. Ve všech případech užití je dílem potištěna celá čelní strana výrobků nebo její značná část (v případě koláže). Jde o zcela dominantní prvek na výrobcích. Žalovaný prodává různé výrobky dekorované rozličnými motivy a autorskými díly. Způsob prezentace výrobků je vždy taková, že jde o určitý výrobek s motivem děl konkrétního autora. Ze všech těchto důvodů není rozumný důvod pochybovat o tom, že tento způsob užití autorského díla bude průměrnými spotřebiteli vnímán jako dekor prodávaných výrobků, a nikoliv jako jejich obchodní značka, tedy označení, ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zákona o ochranných známkách. Jakýkoliv jiný závěr postrádá racionální oporu a je v příkrém rozporu s obyčejnou lidskou zkušeností.

18. Soud prvního stupně proto uzavřel, že obraz „Anonymizováno“ nebyl na žádném z výrobků žalovaného užit jako označení výrobku, nýbrž jako jeho dekor, o čemž nemůže být ze strany průměrného spotřebitele sebemenších pochyb. V tomto ohledu tedy jde o užití volného díla ve smyslu ustanovení § 28 a § 12 odst. 1 AZ, které nezasahuje do práv k ochranné známce ve smyslu ustanovení § 8 ZOZ, neboť vůbec nejde o označení výrobků.

19. V závěru soud prvního stupně uvedl, že stranou jeho úvah nezůstal ani širší kontext počínání žalobců. Zejména pokud jde o známkoprávní rovinu věci, nelze skrze práva plynoucí z průmyslového vlastnictví ochranných známek v podobě podpisu autora a obrazu Anonymizováno aprobovat monopolizaci užívání děl právnická osoba. Ta se stala po 70 letech od smrti autora díly volnými, a tedy součástí kulturního dědictví. V případě, že by soud dal zapravdu zavádějícím argumentům žalobců, pak by v podstatě nebylo možno žádné z jeho děl užít bez jejich souhlasu. Pozměnění děl tak, aby neobsahovala signaturu autora [a tedy označení shodné s ochrannou známkou žalobkyně b)] se žalobci bránili s odkazem na zásah do osobnostních práv autora, a užitím děl naopak nepozměněných pak s odkazem na ochranu známkoprávní. Stejně tak absurdní závěry žalobci dovozovali, pokud jde o užití obrazu shodného s ochrannou známkou jako dekoru na výrobku. Při svých úvahách žalobci pominuli základní rozdíly mezi autorskoprávní a známkoprávní ochranou zcela a vyprázdnili institut volného díla.

20. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému.

21. Rozsudek v celém jeho rozsahu napadli odvoláním žalobci. Vytkli soudu, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, zejména neprovedl navržený znalecký posudek k prokázání dopadu zásahů do jednotlivých aspektů autorských děl, jež jsou rozhodné pro posouzení toho, zda došlo ke snížení jejich hodnoty ve smyslu § 11 odst. 5 AZ, a dále neprovedl důkazy k prokázání zvýšené získané rozlišovací způsobilosti a dobrého jména v důsledku dlouhodobého a intenzivního užívání ochranných známek, včetně národní slovní ochranné známky č. zápisu Anonymizováno ve znění „Anonymizováno“, o kterou žalobci rozšířili žalobu na jednání konaném dne 26. 6. 2025, dále že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, zejména opomenul celou řadu žalovaným provedených zásahů do autorských děl, v návaznosti na které žalobci namítají snížení jejich hodnoty, dále bez podkladu v provedeném dokazování došel k některým závěrům, např. že koláž je jedním z předvídaných způsobů nakládání s předmětnými autorskými díly, že ořez děl na upomínkových předmětech je dán tvarem těchto předmětů, že pozměňování děl a vytváření koláží je principem různých uměleckých směrů, že ochranné známky žalobce b) jsou typickou signaturou právnická osoba, když se přitom jedná o signaturu stylizovanou a na autorských dílech se vyskytuje podpis autora v jiných podobách, nevzal v potaz, že na namítaných produktech buď zcela chybí další rozlišovací prvky, anebo se jedná o prvky s velmi nízkým stupněm rozlišovací způsobilosti a že celkový dojem ochranných známek a namítaných označení je podobný (jedná se o prvky jako „Anonymizováno.“, „Anonymizováno“, „Anonymizováno“) či závěr, se žalobci snaží zabránit jakémukoliv užívání volných děl právnická osoba bez jejich souhlasu. Rozhodnutí soudu podle žalobců spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soud zejména nesprávně právě vyložil a v důsledku toho aplikoval § 11 odst. 5 AZ, když snížení hodnoty díla v podstatě spojil újmou na cti nebo dobré pověsti autora či jeho kulturního odkazu, popř. s neoprávněným propojením s určitým poselstvím (politickým, náboženským apod.), ve vztahu ke každému konkrétnímu produktu neposoudil, zda se jedná o zásahy snižující hodnotu daného díla, čímž se odchýlil od dosavadní judikatury, nesprávně uzavřel, že doplnění grafického prvku přes dílo je nutným plněním zákonné povinnosti uvést jméno autora (když zásahy do autorských práv je potřeba vykládat restriktivně a plnění zákonné povinnosti je možné naplnit méně invazivní formou), nevzal v potaz, že ochranné známky žalobkyně b) byly pro dotčené třídy zapsány a tedy mají určitou vnitřní rozlišovací schopnost, neposoudil nabytí zvýšené rozlišovací způsobilosti v důsledku užívání ochranných známek, neposoudil dostatečně celkový dojem a v důsledku toho nebezpečí záměny mezi ochrannými známkami a namítanými označeními, nepřihlédl k tomu, že prvek „Anonymizováno“ je dominantním známkovým prvkem ochranných známek žalobce b) a zakládá známkovou řadu, že slovní prvky mají zpravidla větší váhu než prvky obrazové, a že ochranné známky Anonymizováno mají dobré jméno a užívání označení žalovaným neoprávněně těží z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména starších známek a je jim na újmu.

22. Podle žalobců je třeba snížení hodnoty díla posuzovat ve vztahu k dílu samotnému, tj. k jeho hodnotě (umělecké, vědecké atd.). Poukázali zde na komentář k autorskému zákonu (prof. Telec, JUDr. Tůma) a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2655/2022. Soud měl podle žalobců odhlédnout od znevažování či urážek autora a měl se soustředit na posouzení snížení umělecké hodnoty autorských děl v provedení namítaných rozmnoženin, a to ve vztahu ke každé rozmnoženině zvlášť dle konkrétních zásahů, k nimž na dané rozmnoženině došlo. Soud přitom u řady rozmnoženin konstatoval, že provedené změny jsou podstatné či zásadní. Spokojil se však s tím, že v obecné rovině změny děl nevedou „k celkové dehonestaci, znevažování či urážce samotného autora či jeho kulturního odkazu“, a proto žalobu ve vztahu k osobnostním autorským právům v celém rozsahu zamítl.

23. Pokud jde o zásahy do děl, podle žalobců je třeba v obecné rovině uvést, že v rámci postmortální ochrany jsou zakázané takové zásahy, které povedou ke snížení hodnoty autorského díla, na čemž se shoduje odborná literatura i judikatura, a především to vyplývá z § 11 odst. 5 AZ. Komentář k autorskému zákonu (JUDr. Chaloupková, JUDr. Holý) k volnému dílu uvádí, že „takové dílo lze užít volně; je však nutno respektovat osobnostní práva podle § 11 odst. 5, včetně toho, že „dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu“. Jinými slovy „ani oprávněný uživatel nesmí dílo užívat dehonestujícím způsobem, nesmí docházet k jeho znetvoření, zkomolení a podobně.“. Pokud jde o použití Bernské úmluvy, je potřeba odkázat na to, že postmortální ochrana obsažená v autorském zákoně a v Bernské úmluvě jsou odlišné a stojí vedle sebe. Komentář dovozuje, že „jakákoliv defektní reprodukce autorského díla téměř vždy poškodí dobrou pověst autora“. Jedná-li se o zásah do nedotknutelnosti, integrity díla (tj. defektní reprodukce), který zároveň poškodí dobrou pověst autora (tj. jde o autorské osobnostní právo, nikoliv o obecné osobnostní právo), pak dochází ke snížení hodnoty díla ve smyslu § 11 odst. 3 AZ, resp. § 11 odst. 5 AZ. Podpůrný argument soudu, že zásahy do děl, resp. „pozměňování děl a jejich koláží je i principem různých uměleckých směrů“, nemůže obstát.

24. Pokud jde o koláž, ta není předvídaným způsobem užití a může být důvodem snížení hodnoty díla. Skutečnost, že § 12 AZ demonstrativně vyjmenovává různé způsoby užití v obecné rovině (byť zpracování a jiné změny spadají pod § 11 AZ) neznamená, že je předvídaným způsobem výtvarných děl, natož výtvarných děl, která se žalobce a) snaží v tomto řízení chránit, když se z velké části jedná o umělecké litografie, případně o plakáty. Ustanovení § 12 obsáhne jakékoliv užití autorského díla, což naznačuje nadpis daného pododdílu i ustanovení v oficiální sbírce zákonu znějící „Právo dílo užít“. Každé protiprávní užití (ať už porušující majetková či osobnostní autorská práva) bude stále „užitím“, tj. užitím ve smyslu § 12 AZ. Soud tvrzenou předvídatelnost daného užití žádným způsobem nezdůvodnil, nebylo k tomu vedeno žádné dokazování, a zda dotčené koláže představují snížení hodnoty konkrétních autorských děl soud neposoudil, neboť odkázal na nutný aspekt v podobě dehonestace, znevažování nebo urážky autora či jeho kulturního odkazu, který v daném případě dle jeho názoru absentoval.

25. Pokud jde o ořez děl a změnu jejich proporcí, ty nejsou dány tvarem výrobků - upomínkových předmětů. Skutečnost, že dílo má být užito na upomínkovém předmětu určitého tvaru, nepředstavuje legitimní důvod pro jeho nežádoucí úpravy. Jinými slovy i v tomto případě je klíčové, zda při konkrétním užití, tj. s ohledem na změnu proporcí, konkrétní ořez či přesouvání a kopírování prvků díla přes sebe, nedošlo ke snížení hodnoty díla. Tak uzavřel Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 4200/2019.

26. Změna barevnosti, a analogicky kontur, nemusí vyjadřovat určité poselství (politické, náboženské) a nemusí způsobit zásah do cti autora, aby mohla dosáhnout intenzity snížení hodnoty díla. U autorských děl výtvarných je totiž jejich podstatným aspektem kromě významového (který byl rovněž zasažen doplněním růžových tváří a změnou výrazů postav v důsledku kontur) rovněž aspekt estetický. Zkomolením estetické stránky díla tak jistě může dojít ke snížení hodnoty díla. Soud přitom konstatoval, že v některých případech se jednalo o „užití úplně jiných barev“.

27. Pokud jde o vložení grafického prvku, nelze přisvědčit soudu prvního stupně, že by při vkládání grafických prvků do rozmnoženin děl šlo o jednoznačné plnění zákonné povinnosti uvést autora ve smyslu § 12 odst. 1 AZ. Jednak toto ustanovení systematicky spadá pod majetková práva autorská, která již v daném případě uplynula a aplikovat je třeba § 11 odst. 5 AZ. Jméno autora pak lze uvést celou řadou způsobů, které do díla nežádoucím způsobem nezasáhnou, a které budou jistě obvyklejší než vložení stylizovaného textu přes rozmnoženinu díla. Běžným způsobem označení autora je umístění srozumitelné informace pod rozmnoženinu díla, která ponese jméno autora, popř. rovněž název díla, anebo jakýkoli jiný vhodný způsob označení, jímž nedochází ke snížení hodnoty díla. To je ostatně podstata tzv. citační zákonné výjimky (§ 31 AZ), která nad rámec autora výslovně požaduje uvedení názvu díla a zdroje. Soud prvního stupně svou kruhovou argumentací ohledně oříznutí signatury a užití označení podobného s ochrannými známkami vykresluje věc složitější, než ve skutečnosti je. Jinak řečeno, v případě, kdy by dílo oříznuto nebylo a autor díla byl označen způsobem běžným v daném odvětví umění a kultury, kupř. právě uvedením autora a případně názvu díla hned pod dílem, pak by k žádnému zásahu nedošlo a žalobci by proti takovému užití ničeho nenamítali. Byť je samotné posouzení snížení hodnoty otázkou právní, jsou jednotlivé aspekty, které je potřeba zhodnotit za účelem posouzení, zda ke snížení hodnoty došlo či nikoliv, otázkami odbornými. Žalobci zde odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 739/2007.

28. Pokud jde o ochranné známky, již z toho, že označení bylo zapsáno jako ochranná známka, musí mít určitý stupeň rozlišovací způsobilosti. Soud prvního stupně uzavřel, že ochranné známky žalobkyně b) nemají v odvětví trhu upomínkových předmětů žádnou nebo sníženou rozlišovací schopnost, neboť je běžně informovaní, průměrně pozorní a rozumní spotřebitelé budou vnímat jako odkaz na jméno známého umělce. Soud se nicméně dostatečně nezabýval jejich celkovou rozlišovací způsobilostí, tj. jak inherentní, tak nabytou rozlišovací způsobilostí, přestože k tomu byly žalobci navrženy důkazy. Pokud by ochranné známky žádnou inherentní (popř. nabytou vnější) rozlišovací způsobilost neměly, nemohly by být jako ochranné známky vůbec zapsány. Zde poukázali na rozsudek SDEU ze dne 24. 5. 2012 ve věci C‑196/11 P, F1-LIVE, rozhodnutí Tribunálu v rozsudku ze dne 20. 7. 2016 ve věci T-395/12, EASYCREDIT, či rozsudek ze dne 16. 1. 2014 ve věci T‑149/12, MICRO. Pokud soud nepřihlédl ke slovní ochranné známce Evropské unie č. 18316428, neboť doposud nebyla zapsána, uvedli žalobci, že tato známka již nicméně úspěšně prošla věcným přezkumem, ve kterém byla zkoumána její zápisná způsobilost včetně rozlišovací schopnosti, a byla zveřejněna pro námitky ze strany třetích osob, které i byly podány. Ochranné známky žalobkyně b) tedy určitou minimální inherentní rozlišovací způsobilost mít musí, přičemž v důsledku více než třicetiletého intenzivního užívání mají zvýšenou rozlišovací způsobilost a dobré jméno. Soud však navržené důkazy k prokázání nabytí dobrého jména ochranných známek, včetně doplněné slovní ochranné známky č. zápisu Anonymizováno ve znění „Anonymizováno“ neprovedl, byť platí, že pokud se ochranná známka těší zvýšené rozlišovací způsobilosti získané užíváním navzdory nízké vnitřní rozlišovací způsobilosti, nemůže být společný prvek napadeného označení s danou ochrannou známkou považován za prvek s nízkým stupněm rozlišovací způsobilosti.

29. Ve vztahu ke společným složkám s nízkým stupněm rozlišovací způsobilosti žalobci poukázali na Metodické pokyny EUIPO, týkající se průzkumu ochranných známek Evropské unie, podle nichž „[s]hoda u prvku s nízkým stupněm rozlišovací způsobilosti sama o sobě obvykle nepovede k závěru o nebezpečí záměny. Avšak může existovat nebezpečí záměny, pokud ostatní složky mají nižší (nebo stejně nízký) stupeň rozlišovací způsobilosti nebo pokud mají nevýznamný vizuální dopad a celkový dojem ochranných známek je podobný. Nebezpečí záměny může existovat také tehdy, pokud celkový dojem ochranných známek je velmi podobný nebo totožný.“ EUIPO dále uvádí, že pokud se označení skládají jak ze slovních, tak obrazových složek, má v zásadě slovní složka označení na spotřebitele větší vliv než obrazová složka. Je to z toto důvodu, že veřejnost obvykle označení neanalyzuje a mnohem jednodušeji odkazuje na dotčená označení za pomoci jejich slovního prvku než popisem jejich obrazových prvků. Jak soud prvního stupně uzavřel, mezi ochrannými známkami a žalovaným užívaným označením je shoda textová, významová a fonetická. Co se týče kontextu použití, označení žalovaný používá jak pro totožné výrobky, pro jaké jsou ochranné známky zapsány, tak pro jejich nabídku. Celkový dojem z ochranné známky a označení užívaného žalovaným je shodný, přinejmenším vysoce podobný. Dominantním prvkem v obou označeních je příjmení „Anonymizováno“, které je spotřebiteli snadno zapamatovatelné. Žalovaný tento dominantní prvek používá ve stylizovaném písmu - buď v podobě kurzívy evokující ruční psaní, nebo ve stylu připomínajícím secesní typografii. Tato stylizace zachovává vizuální podobnost prvku „Anonymizováno“. Doplňující slova a prvky, jako „Anonymizováno“, „Anonymizováno.“ nebo „Anonymizováno“, mají pouze popisný či informativní charakter. Spotřebitel je vnímá jako doplněk k hlavnímu označení, nikoli jako samostatný odlišující prvek, který by změnil celkový dojem. Vzhledem k totožnému dominantnímu prvku, podobnému vizuálnímu provedení, shodnému okruhu výrobků i cílové skupiny spotřebitelů a skutečnosti, že soud prvního stupně shledal shodu textovou, významovou a fonetickou, je výsledný celkový dojem obou označení shodný nebo velmi podobný, a proto existuje riziko záměny.

30. Pokud jde o relevantní veřejnost, podle Tribunálu se úroveň pozornosti průměrného spotřebitele může lišit v závislosti na kategorii dotčeného zboží nebo služeb (rozsudek ze dne 16. 7. 2016 ve věci T-745/14, EASYCREDIT) jejich ceně, frekvenci nákupu. Relevantní veřejnost nebude v době nákupního rozhodnutí vykazovat zvýšenou pozornost, neboť se jedná o upomínkové předměty, které jsou zpravidla nízké hodnoty a zpravidla se pořizují impulzivně, bez delšího zvažování a bez podrobného porovnávání s jinými produkty. Průměrný spotřebitel se tak spolehne spíše na celkový dojem označení než na pečlivé rozlišování drobných odlišností. To zvyšuje riziko záměny v případě, kdy označení sdílejí totožný dominantní prvek a vykazují shodu textovou, významovou i fonetickou. Tribunál v této souvislosti uzavírá, že při posuzování pravděpodobnosti záměny je třeba vycházet z toho, že „průměrný spotřebitel obvykle vnímá ochrannou známku jako celek a neprovádí analýzu jejích jednotlivých detailů“ (rozsudek ze dne 12. 6. 2007 ve věci 334/05 P, OHIM v. Shaker; převzato v rozsudku Tribunálu ze dne 11. 2. 2015 ve věci T‑395/12, SOLIDFLOOR). To znamená, že drobné grafické rozdíly, odlišná stylizace písma či doplnění méně výrazných slovních prvků obvykle nemají zásadní vliv na jeho celkové vnímání označení. Grafická odlišnost by tedy v nynějším případě neměla hrát významnou roli, neboť dominantní prvek „Anonymizováno“ zůstává zachován a určuje celkový dojem obou označení.

31. Dále žalobci poukázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2025, č. j. 1 As 183/2024-65, a uvedli, že slovní prvek „Anonymizováno“ roli dominantního prvků jednoznačně plní, když spotřebitelé mají tendenci označení identifikovat a odlišovat především prostřednictvím slovních prvků. Obrazová složka označení žalovaného v tomto případě neobsahuje žádný samostatný motiv s vysokou rozlišovací způsobilostí a její funkce je převážně dekorativní. Slovní prvek „Anonymizováno“ tak zůstává hlavním nositelem rozlišovací způsobilosti a dominuje celkovému dojmu označení. V případě, kdy je mezi ochrannými známkami a označením grafická podobnost, může dojít k záměně, popř. asociaci, či označení může neoprávněně těžit z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména ochranné známky. Žalovaný se užitím podobného označení sveze na známosti ochranných známek, oblíbenosti a výjimečnosti, těší z nemalých finanční nákladů a úsilí vlastníka známky a s ním smluvně propojených osob.

32. Pokud jde o konkrétní změny autorských děl, vytkli žalobci soudu, že opomenul celou řadu změn autorských děl, které byly žalovaným na rozmnoženinách jednotlivých produktů žalovaného provedeny. Odmítli pak tvrzení soudu o účelovosti jejich postupu s tím, že nepožadují od kohokoli souhlas s užitím volných děl právnická osoba, avšak žádají o to, aby tato díla byla užívána důstojným způsobem, který zachovává jejich hodnotu - a to jak hodnotu estetickou, tak i významovou. Stejně tak v otázce označení užívaného žalovaným žalobci nemají žádné námitky proti uvádění jména autora, je však nezbytné, aby se tak dělo způsobem, který nevytváří pravděpodobnost záměny či asociace s ochrannými známkami žalobců. To znamená zejména volit takovou formu, která se výrazně odlišuje od zapsaných ochranných známek, například nepoužívat stylizaci do ručního či secesního písma, jež je podobné písmu použitým v ochranných známkách žalobců.

33. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

34. V doplnění odvolání žalobci specifikovali, jak konkrétní změny autorských děl, resp. jejich rozmnoženin, na produktech žalovaného byly provedeny a shrnuly, které soud opomněl vzít v potaz. Mají za to, že zásahy do děl jsou komplexnější a rozsáhlejší, než soud prvního stupně v rozsudku shledal a že pro správné posouzení je třeba vyjít ze všech změn děl v jejich souhrnu, neboť jedině tak lze posoudit, zda došlo ke snížení hodnoty předmětných děl.

35. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že postmortální ochrana díla musí být vykládána restriktivně, nikoli extenzivně. Má za to, že žalobci zaměňují a žádným způsobem nerozlišují mezi právy uvedenými v § 11 odst. 3 a právy uvedenými v § 11 odst. 5 AZ a zaměňují postmortální ochranu volného díla s ochranou nedotknutelnosti (integrity) díla, jež je součástí osobnostních práv autorských a která zaniká smrtí autora. U volného díla autorský zákon nepočítá s právem na nedotknutelnost díla, ani nestanoví zákaz tvůrčího zpracování díla jiného. Podle žalovaného zákon nestanoví povinnost „užívat dílo pouze způsobem nesnižujícím jeho uměleckou hodnotu“, ale pouze povinnost užívat dílo „jen způsobem nesnižujícím hodnotu díla“. Co se týče posouzení snížení hodnoty díla, pak žalovaný trvá na tom, že při výkladu pojmu „způsobem snižujícím hodnotu díla“ užitému v § 11 odst. 5 AZ je třeba zvolit mezinárodně konformní výklad podle článku 6 bis Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobců, že oproti Bernské úmluvě český autorský zákon neobsahuje podmínku, že by změna díla musela být na újmu cti nebo jeho dobré pověsti autora. Podle žalovaného je třeba vycházet již ze samotného označení „osobnostní“. Osobnostní složka práv se přímo vztahuje k osobě autora a nemůže být omezována pouze na užívání díla. Při posuzování způsobu užívání díla je nutno přihlížet i ke skutečnosti v jakém kontextu je dílo užíváno a jaký je případný dopad takového užívání na čest nebo dobrou pověst autora. Tedy zásah do díla by musel být takového charakteru, který by byl na újmu autorovy cti nebo jeho dobré pověsti. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobců, že postmortální ochrana podle autorského zákona a podle Bernské úmluvy jsou vzájemně nezávislé právní nástroje, které stojí vedle sebe a u nichž může nastat souběh ochrany. Podle žalovaného nejsou ustanovení Bernské úmluvy o ochraně osobnostních práv přímo aplikovatelná, neboť úmluva předpokládá nezbytnost implementace jejích ustanovení do národních právních řádů. Ustanovení článku 6 bis Bernské úmluvy bylo aplikováno pouze podpůrně, jako výkladové vodítko při aplikaci neurčitého právního pojmu „snížení hodnoty díla“ ve smyslu § 11 odst. 5 AZ.

36. K žalobci navrženému důkazu znaleckým posudkem uvedl, že podle ustálené judikatury je otázka porušení práv k duševnímu vlastnictví otázkou výlučně právní, nikoliv znaleckou. Předmětem posouzení snížení hodnoty díla nemůže být posuzování uměleckých a výtvarných otázek, které jsou vysoce subjektivní povahy, ale skutečnost, zda je dílo ze strany žalovaného komoleno, znetvořeno, zesměšňováno, hyzděno nebo užíváno způsoby dehonestující autora či jiné osoby, případně zda není zneužíváno k jiným účelům, např. k politické či reklamní kampani nebo očerňování či pomlouvání autora nebo členů jeho rodiny. Odkaz žalobců na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, č.j. 27 Cdo 4200/2019 není v tomto případě relevantní, neboť daný rozsudek se otázkou zásahu do práv meritorně nezabýval, navíc předmětem rozhodování v daném případě nebyla volná díla. Stejně tak odkaz žalobců na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2007, č. j. 27 Cdo 739/2007 není relevantní, neboť vycházel z jiných právních a skutkových okolností. Tento rozsudek se jednak nezabýval postmortální ochranou osobnostních práv, nýbrž plnou ochranou práv za života autora, a jednak řešil spornou otázku, zda vůbec došlo k užití díla, nikoliv otázku užívání díla způsobem snižujícím jeho hodnotu. Navíc v době vydání rozsudku autorský zákon neupravoval zákonné licence pro karikaturu, parodii či pastiš, jejichž aplikace by měla na posouzení daného případu zcela jistě vliv. V případě výrobků nabízených žalovaným není sporný rozsah použitých děl, nýbrž to, zda jejich užití žalovaným je natolik škodlivé, že vyžaduje zásah soudu. Městský soud v Praze podle žalovaného postupoval plně v souladu s právními předpisy, k posouzení snížení hodnoty díla měl k dispozici veškeré potřebné podklady, a proto nepřistoupil k provedení znaleckého posudku, jež nemohl žádné další skutečnosti přinést. Právní hodnocení posouzení otázky zásahu do osobnostních práv by, nehledě na případnou existenci znaleckého posudku, stejně leželo výlučně na soudu, který by jím nebyl vázán. Postup Městského soudu v Praze byl také v souladu se zásadou procesní ekonomie, když neprováděl důkaz, jež byl v důkazní rovině zcela nadbytečný. Za nepřípadný označil i odkaz žalobců na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, č. j. 23 Cdo 2655/2022.

37. Podle žalovaného postmortální ochrana ve smyslu § 11 AZ nemá takový dosah a takovou právní sílu jako „plná“ osobnostní práva za života autora. Zatímco postmortální ochrana v období do 70 let po smrti autora se řídí § 11 odst. 5 AZ v celém rozsahu, postmortální ochrana po uplynutí 70 let po smrti autora se řídí v souladu s § 28 AZ pouze ustanovením věty první § 11 odst. 5 AZ. Podle žalovaného je pro daný výklad klíčové ustanovení § 28 AZ, podle něhož dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího volně užít; ustanovení § 11 odst. 5 věty prvé a § 87a odst. 1 tím nejsou dotčena. Podle žalovaného se na volné dílo ve smyslu § 28 AZ vztahuje pouze postmortální ochrana spočívající v zákazu osobovat si autorství k dílu jiného autora dle věty první § 11 odst. 5 AZ, nikoli povinnost užívat dílo způsobem nesnižujícím jeho hodnotu dle věty druhé § 11 odst. 5 AZ. Poukázal na změnu právní úpravy s účinností od 20. 4. 2017, kdy došlo k rozdělení věty prvé v § 11 odst. 5 AZ na tři samostatné věty, přičemž tyto změny zákonodárce neprovázal s ustanovením § 28 autorského zákona. Podle žalovaného je tedy namístě výklad a contrario, tedy že ustanovení § 11 odst. 5 věty druhé a třetí v případě volného díla dotčeno je. Trend liberalizace autorského práva pokračuje dál, což je zřejmé z novely provedené zákonem č. 429/2022 Sb., kterou došlo s účinností od 5. 1. 2023 k implementaci zákonné licence pro pastiš. Pokud by odvolací soud dospěl k jiným závěrům ohledně zúžení postmortální ochrany u volných děl, je žalovaný přesto přesvědčen, že skutečnost, že se dílo stalo dílem volným ve smyslu § 28 AZ, má zásadní dopad na rozsah a intenzitu postmortální ochrany.

38. Podle žalovaného žalobci přehlíží zásadní skutečnost, že díla právnická osoba jsou díly volnými ve smyslu § 28 AZ. Z ekonomického hlediska je volné dílo svým charakterem obecným statkem, které může užít každý. Z právního hlediska je podle žalovaného volné dílo právním institutem, který zahrnuje jednotlivá práva a povinnosti. Ve vztahu k žalovanému zahrnuje volné dílo ničím nerušené právo žalovaného dílo bez dalšího používat jako dekor svých výrobků a společně s dílem i jméno jeho autora. Naopak ve vztahu k žalobcům zahrnuje volné dílo povinnost strpět užívání díla a jména jeho autora třetími osobami, přičemž nejsou oprávněni podmiňovat takové užívání jejich souhlasem. Současný společenský trend v přístupu k volným dílům (public domain) v rámci Evropské unie směřuje k větší podpoře volných děl a jejich komerčního a kreativního užívání. Tento trend se opírá o evropské priority v oblasti digitální ekonomiky a společného kulturního dědictví a je zřejmý také z vývoje legislativy EU, zejména z článku 14 Směrnice (EU) 2019/790 o autorském právu a právech souvisejících na jednotném digitálním trhu. Dále je patrný z přístupu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), který aktivně publikuje stanoviska a analýzy o uměleckých dílech vstupujících do public domain, čímž nepřímo potvrzuje zásadní význam volných děl jako sdíleného kulturního zdroje a zdroje inspirace pro nové tvůrce, umělce a podnikatele v EU (viz článek: Copyright: Artworks entering the public domain in 2025). Evropský pohled na oblast volných děl je zřejmý také z projektu Europeana - digitální platformy pro evropské kulturní dědictví, která je financovaná a podporovaná Evropskou komisí. Snahou a úsilím projektu Europeana je vystupovat proti jakémukoli rozšiřování rozsahu nebo doby trvání ochrany autorských práv a vystupovat proti pokusům o rekonstrukci nebo získání výhradní kontroly nad díly volnými.

39. Přestože je žalovaný názoru, že se na něj úprava § 11 odst. 5 AZ v plném rozsahu nevztahuje, považuje za vhodné namítnout, že posuzování míry odlišnosti díla od jeho originálu nelze provádět prostým srovnáním s originálem, ale je nutno jej posuzovat odděleně. Běžný spotřebitel nepozná na první pohled rozdíl v provedení díla, v jeho koloraci či tvaru, pokud se bude dívat zvlášť na samotné výrobky a zvlášť na originální dílo. Jestliže má autor právo své dílo užít „v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva“, tím spíše musí mít taková práva osoba, která užívá dílo volné, kdy právo ke svolení k těmto vyjmenovaným způsobům užití díla již nenáleží žádné osobě (argumentum a minore ad maius). Obdobně lze uvažovat v kontextu zásahu do integrity díla některým ze způsobů předvídaných autorským zákonem jako je karikatura, parodie či pastiš. Byť jsou tato oprávnění zahrnuta jako součást zákonné licence, je zřejmé, že dochází také k zásahu do integrity děl, tedy jejich podoby. Jestliže takový zásah dovoluje autorský zákon za doby trvání majetkových práv, tím spíše může být takovým způsobem zasaženo do díla volného. Po smrti autora, tedy po zániku osobnostních práv, neexistuje žádná osoba, která by mohla udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do díla. U volného díla po uplynutí 70 let po smrti autora taktéž neexistuje žádná osoba, která by mohla udělit souhlas s užitím díla ve zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru s jiným dílem či prvky. Žalovaný jednak nemá žádnou právní povinnost žádat o svolení k nepatrným změnám ve vyobrazení díla, ke kombinaci děl, doplnění prvků, úpravě formátu či pouhému užití části díla, jednak neexistuje žádná osoba, které by takové subjektivní právo podle autorského zákona náleželo. Pokud by žalovaný přistoupil na výklad zastávaný žalobci, pak by musel vždy před užitím díla žádat pozůstalé o posouzení užití díla a o udělení svolení s jeho užitím. Takový výklad by však popíral institut volného díla dle § 28 AZ.

40. Uvedl dále, že zatímco za doby trvání majetkových práv autorských je postmortální ochrana zpravidla v souladu se zájmy osob oprávněných z majetkových práv, u volného díla se postmortální ochrana může dostávat do konfliktu s právem dílo užít, jež náleží každému. Dochází zde tedy nejen ke kolizi dvou zákonných práv, ale také ke kolizi ústavního práva s právem zákonným. Konkrétně zde dochází ke kolizi zákonného práva na ochranu podle § 11 odst. 5 AZ nejen se zákonným právem užít volné dílo dle § 28, ale rovněž s ústavním právem svobodně jednat dle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR. Uvedenou kolizi práv je podle žalovaného třeba posuzovat v souladu se zásadou proporcionality. V tomto kontextu je nutné postmortální ochranu díla dle § 11 odst. 5 autorského zákona vykládat restriktivně a zdrženlivě. Uplatnění zdržovacího nároku by mělo nastupovat pouze v případě společensky škodlivých jednání, jako je hrubé znevážení, zesměšnění díla, nebo jeho použití v rozporu s veřejným pořádkem. Změny provedené žalovaným, spočívající ve stylistické modifikaci písma, odlišné koloraci, oříznutí obrazu či vytvoření koláže, nepředstavují společensky škodlivé ani urážlivé jednání, ale jsou projevem běžné komerční a kreativní adaptace. Tyto úpravy jsou navíc plně v souladu se strategickými cíli Evropské unie, jak je formuluje EUIPO a Europeana, které výslovně podporují volnou komerční transformaci děl ve veřejném vlastnictví. Jakékoli omezení práva žalovaného svobodně užívat volné dílo by proto v tomto případě bylo nepřiměřené ke skutečné škodlivosti jednání a představovalo by nepřípustné omezení ústavního práva svobodně jednat. Podle žalovaného rovněž nelze odhlédnout od skutečnosti, že osoba propojená s žalobcem a) sama na svých webových stránkách upravuje díla právnická osoba do podoby omalovánek a vybízí širokou veřejnost k jejich vymalovávání a sdílení takových výtvorů. Tedy sami žalobci nejsou ve svém přístupu konzistentní, když na jedné straně tvrdí, že jakákoliv změna odstínů díla automaticky představuje snížení jeho umělecké hodnoty a zásah do osobnostního práva právnická osoba, a na druhé straně prostřednictvím spřízněných osob (nadací) nabádají k takovému počínání.

41. Pokud jde o vložení grafického prvku, označení „Anonymizováno“, „právnická osoba“ či „Anonymizováno“ bylo žalovaným užíváno vždy a pouze ve spojení s použitým autorským dílem, nikoliv k samostatnému označování výrobků. Takové užívání jména autora je plně v souladu s § 11 odst. 5 AZ, jedná se o právem předepsané jednání. Užívání jména autora je tedy plněním právní povinnosti. Jméno autora díla, u kterého došlo k zániku majetkových práv, nebylo žalovaným nikdy užíváno samostatně, ve spojení s jinými výrobky či službami. Autorský zákon, ani žádný jiný právní předpis, nestanoví přesnou formu plnění informační povinnosti, případně formát či jiné obligatorní náležitosti takové informace. Podle žalovaného je třeba na jméno a podpis právnická osoba nahlížet jako na součást díla, na jeho atributy, vlastnosti, které náleží k dílu. Nelze rozlišovat mezi samotným dílem a jménem a podpisem autora. Tyto atributy díla nelze od samotného díla oddělit. Jestliže institut volného díla zahrnuje právo každého bez dalšího dílo užít, pak se toto právo musí zcela nezbytně aplikovat i na atributy takového díla jako je jméno autora a jeho podpis. Atributy díla jsou společné všem dílům, podpis právnická osoba je obsažen na každém jeho obrazu. Součástí práva užít volné dílo je tedy i právo užít podpis autora a jeho jméno. Přestože žalovaný neužíval podpis právnická osoba, jež je typickou a nedílnou součástí jeho děl, má zato, že právo užívat jeho podpis je součástí práva užít volné dílo bez ohledu na známkoprávní ochranu takového podpisu. Současně má žalovaný zato, že jméno a podpis právnická osoba jsou projevy osobní povahy a jako takové by neměly být monopolizovány žádnými právními prostředky ve prospěch omezeného okruhu osob. Jestliže jsou díla právnická osoba díly volnými, měly by být volnými i veškeré atributy jeho děl, včetně jména a podpisu autora.

42. Ve vztahu k ochranným známkám, uvedl žalovaný, že z argumentace žalobců plyne snaha o monopolizaci užívání děl právnická osoba, jež jsou díly volnými ve smyslu § 28 AZ, prostřednictvím práv k ochranným známkám. Hlavní aktivita žalobců spočívá v propagaci díla a uměleckého odkazu právnická osoba. Obchodní aktivita žalobců je pouze doplňková k jejich hlavní činností. Cílem známkoprávní ochrany však není ochrana celistvosti děl, jejich hodnoty a kvality. Porušení práv k ochranným známkám výrobky údajně neoprávněně jimi označenými, může spočívat pouze v užívání ochranných známek bez souhlasu jejich vlastníka. Kvalita či provedení výrobku není v případě neoprávněného užívání ochranné známky relevantní. Výrobky opatřené ochrannými známkami bez souhlasu jejich vlastníka mohou být teoreticky lepší kvality než „originální výrobky“ a vice versa. To ostatně koresponduje s cílem známkoprávní ochrany podle § 1a ZOZ, jímž je pouze odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Stejně jako monopolizace obrazu Anonymizováno, tak i monopolizace podpisu právnická osoba či jeho příjmení je nepřípustná. Jak je zřejmé z žaloby, žalobci se domáhají zákazu užívání děl na výrobcích žalovaného z důvodu, že mají snižovat hodnotu díla, neboť dle jejich názoru neodpovídají svým estetickým provedením jejich představám. Právo k ochranné známce zde využívají jako podpůrný prostředek, přičemž toto nijak neskrývají. Předmětem známkoprávní ochrany však není ochrana vzhledu výrobků, jejich estetičnosti, ani jejich kvalita, ale pouze označení, které je nadáno rozlišovací způsobilostí.

43. Podle žalovaného je třeba rozlišovací způsobilost ochranných známek žalobkyně b) vnímat v odlišném cíli autorskoprávní a známkoprávní ochrany. Zatímco autorské právo zakládá absolutní právo k výsledku tvůrčí činnosti, právo k ochranné známce je relativní a akcesorické k hospodářskému označování. Dílo slavného umělce tedy nemůže mít žádnou rozlišovací způsobilost, stejně jako jeho jméno a podpis. Absence rozlišovací způsobilosti rovněž vyplývá ze základní skutečnosti, že díla právnická osoba jsou minimálně 100 let součástí public domain (veřejného informačního a kulturního prostoru). Spolu s díly jsou veřejnosti známé a dostupné ostatní atributy díla jako je jméno autora a jeho podpis. Díla a jejich atributy byly součástí public domain mnohem dříve, než došlo k zápisu všech ochranných známek žalobkyní b). Z tohoto důvodu nemají žádnou rozlišovací způsobilost, neboť neodlišují výrobky nebo služby jednoho soutěžitele od výrobků nebo služeb jiných soutěžitelů. Pokud jde o ochrannou známku v podobě obrazu Anonymizováno, ta byla zapsána pro třídy výrobků a služeb 16, 35 a 41 a přihláška byla žalobkyní b) podána dne 29. 4. 2016. Je tvořena výlučně vyobrazením uměleckého díla právnická osoba s názvem „Anonymizováno“ v nezměněné podobě, které není doplněno žádnými dalšími distinktivními prvky. Předmětné umělecké dílo bylo vytvořeno jako plakát pro baletní pantomimu Anonymizováno. Premiéra tohoto baletu se konala v roce 1911 v Národním divadle v Praze. Plakát zobrazuje portrét oblíbené herečky Anonymizováno, která hrála hlavní roli. Žalovaný užíval umělecké dílo „Anonymizováno“ na základě právní skutečnosti, že se jedná o volné dílo ve smyslu § 28 AZ. Žalovaný tedy užíval vyobrazení uměleckého díla v souladu s autorským zákonem. Volné dílo podle autorského práva je samostatným právním institutem, na jehož základě lze umělecké dílo užívat, přičemž není ve vztahu speciality s právem k ochranné známce. Podle žalovaného se jedná o oprávněné užívání díla, které navíc započalo před podáním přihlášky ochranné známky a žalovanému tudíž svědčí právo předchozího uživatele nezapsaného označení. Žalovaný trvá na svém právním názoru, že jím nabízené a prodávané výrobky nesoucí označení - dílo „Anonymizováno“ nespadají pod rozsah ochrany ochranné známky. Ochrana se vztahuje pouze na způsob poskytování služeb, nikoli na zboží, které je jejich předmětem. Žalovaný nepoužívá ochrannou známku k označení svého internetového obchodu, ani dalších služeb.

44. Navíc podle žalovaného tato ochranná známka nemá rozlišovací způsobilost, existuje pouze „sama pro sebe“, pro svou vlastní existenci, prostřednictvím které pouze monopolizuje právo k tomuto označení, nikoliv k odlišení výrobků nebo služeb od výrobků nebo služeb jiných soutěžitelů. To je ostatně zřejmé z činnosti žalobkyně b), jíž je propagace umělecké tvorby právnická osoba. Ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost rovněž z důvodu, že představuje zápis uměleckého díla „Anonymizováno“ v nezměněné podobě, které není doplněno žádnými dalšími distinktivními prvky. Umělecké dílo může být součástí označení, které tvoří ochrannou známku, nikoliv však dílo všeobecně známé, jehož autorem je všeobecně známý umělec a které náleží k veřejné doméně (tj. jedná se o dílo volné) a které není doplněno žádným dalším distinktivním prvkem. Samotné dílo jako takové je spotřebiteli v rámci České republiky vždy spojováno s typickou uměleckou tvorbou právnická osoba. Výrobky nesoucí vyobrazení díla „Anonymizováno“ jsou spotřebiteli pořizovány nikoli z důvodu, že pocházejí od určitého výrobce (soutěžitele), ale pouze za účelem estetického prožitku plynoucího z díla samotného. Žádný spotřebitel si nekoupí zápisník, hrnek či zrcátko dekorované obrazem právnická osoba z toho důvodu, že pochází od určitého soutěžitele (výrobce), ale pouze právě proto, že jsou tyto výrobky dekorované obrazem právnická osoba. Podle žalovaného tato ochranná známka omezuje přístup ke kulturnímu dědictví a monopolizace uměleckého odkazu právnická osoba prostřednictvím známkoprávní ochrany je v rozporu s dobrými mravy. Důkazy, které předložili žalobci při jednání Městského soudu v Praze dne 19. 6. 2025 k prokázání tvrzení ohledně dobrého jména slovní ochranné známky, prokazují pouze skutečnost, že umělecká tvorba právnická osoba je minimálně českým kulturním dědictvím, což je zřejmé jednak z existence muzea věnujícímu se umělecké tvorbě a životu právnická osoba, jednak z množství výstav a jejich návštěvnosti.

45. Pokud jde o tvrzené porušení práv k ochranným známkám v podobě podpisu právnická osoba, rozsah ochrany ochranné známky, která zobrazuje stylizovaný nápis příjmení autora díla, se vztahuje na celkové grafické provedení známky, tedy na kombinaci slovního a obrazového prvku. To znamená, že ochrana se nevztahuje pouze na samotné slovo (příjmení Anonymizováno), ale na jeho konkrétní grafickou podobu, včetně použitého písma, stylizace a dalších vizuálních prvků. Obrazová či kombinovaná ochranná známka chrání konkrétní grafické provedení slova, zatímco slovní ochranná známka chrání samotné slovo bez ohledu na jeho grafickou podobu. Žalobkyni b) však z titulu kombinovaných a obrazových ochranných známek nesvědčí výlučná práva ke slovnímu označení „Anonymizováno“. Výrobky nabízené žalovaným neobsahují označení shodné či zaměnitelné s tímto stylizovaným označením příjmení autora, ale jsou označeny jinými stylizovanými označeními jména a příjmení autora, odlišně graficky stylizovanými. Označení „Anonymizováno“, „právnická osoba“ či „Anonymizováno“ bylo žalovaným užíváno vždy a pouze ve spojení s použitým autorským dílem, nikoliv k samostatnému označování výrobků. Takové užívání jména autora je plně v souladu s § 11 odst. 5 AZ. Současně dle žalovaného jde o naplnění výjimky dle § 10 odst. 1 písm. b) ZOZ. Podle žalovaného nemají ochranné známky žalobkyně b) rozlišovací způsobilost. Samotná absence rozlišovací způsobilosti vyplývá z textového obsahu obrazových ochranných známek žalobkyně b), jež chrání vyobrazení pouze příjmení autora, nikoliv celého jména autora (jména a příjmení). Samotné slovní označení příjmení „Anonymizováno“ nemůže mít zvýšenou rozlišovací způsobilost, neboť se nejedná o unikátní nebo vzácné příjmení v rámci České republiky. Vyobrazení stylizovaného nápisu příjmení autora a současně jeho uměleckého podpisu, který je obsažen zřejmě na všech jeho obrazových dílech. Takové označení nejenže postrádá rozlišovací způsobilost, neboť je integrální součástí každého obrazového díla, ale je též osobnostním rysem právnická osoba, který je součástí obecného kulturního dědictví. Zde žalovaný poukázal na rozsudek Vrchního zemského soudu v Drážďanech ze dne 4. 4. 2000, spisová značka 14 U 3611/99, týkající se ochranné známky „Anonymizováno“.

46. Pokud jde o slovní ochrannou známku „Anonymizováno“ a k její dobré jméno, tato dosud nebyla zapsána a žalovaný k přihlášce ochranné známky EU č. 18316428 uplatnil právo předchozího uživatele nezapsaného označení. Národní slovní ochranná známka „Anonymizováno“ zapsaná pod číslem Anonymizováno, jejíž existenci žalobci zmínili teprve v rámci jednání u Městského soudu v Praze, je zapsána pouze pro služby tříd Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno Niceského třídění, nikoliv pro výrobky. Podle žalovaného tato ochranná známka nemá dobré jméno. Dobré jméno totiž musí získat ochranná známka nikoliv jiná skutečnost, věc nebo osoba. Skutečnosti a důkazy předložené žalobci prokazují pouze skutečnost, že právnická osoba, jako světově proslulý umělec, má dobré jméno a je součástí kulturního dědictví České republiky, nikoliv ochranná známka jako taková. Žalobkyně b) se žádným způsobem nezasloužila o zásadní skutečnost, že právnická osoba je umělec s dobrým jménem. Žalobci pouze z dobrého jména právnická osoba těží, neboť právnická osoba má dobré jméno jako světově proslulý umělec již minimálně 100 let, tedy mnohem dříve, než existovala samotná slovní ochranná známka „Anonymizováno“ číslo Anonymizováno, jakož i ostatní známky. O dobré jméno se zasloužil pouze právnická osoba sám, svou vlastní uměleckou činností. I zde platí, že žalovaný slovní označení „Anonymizováno“, „právnická osoba“ či „Anonymizováno“ užíval vždy a pouze ve spojení s použitým autorským dílem, nikoliv k samostatnému označování výrobků. Ani slovní ochranná známka žalobkyně b), stejně jako přihlašované slovní označení EU č. Anonymizováno, nemá rozlišovací způsobilost, neboť chrání příjmení autora, nikoliv celé jeho jméno. Obdobně i zde platí, že ochranná známka je integrální součástí každého obrazového díla a osobnostním rysem právnická osoba, který je součástí obecného kulturního dědictví. Námitka žalobců, že „skutečnost, že národní ochranná známka byla zapsána, znamená, že tato ochranná známka vykazuje minimální inherentní rozlišovací způsobilost“, není podle žalovaného relevantní. Známkoprávní úřady zkoumají z moci úřední základní minimální úroveň rozlišovací způsobilosti, a to pouze v ohledu, zda vůbec přihlašované označení může tvořit ochrannou známku. Zápis ochranné známky nemůže automaticky aprobovat absolutní správnost, zákonnost či nekonfliktnost zapsaného označení, ani vyloučit možnost, že v budoucnu bude na základě návrhu prohlášena za neplatnou nebo zrušena. Rozsudky SDEU, na které se žalobci v odvolání odkazují, nejsou podle žalovaného na daný případ aplikovatelné, neboť se jedná o rozsudky ve věci zápisných řízení, jejichž předmětem je vznik (existence) práv k ochranné známce, nikoliv o rozsudky ve věci řízení o porušení práv, jejichž předmětem je výkon již existujících práv.

47. Podle žalovaného je známkoprávní ochrana děl právnická osoba a jeho jména, včetně samotného jednání žalobců, zjevným obcházením autorského zákona. Dle platného práva není samo o sobě zakázáno registrovat a užívat ochranné známky na předměty, které jsou předmětem autorského práva, nebo na jméno autora. Registrací práv k ochranným známkám na volné dílo či jméno autora však vzniká nové, časově relativně neomezené výlučné právo. Žalobci své nároky z ochranných známek a autorského zákona spojují dohromady, směšují je a uplatňují současně a společně, byť každému žalobci svědčí jiná práva, mající svůj základ v jiných hmotněprávních úpravách. Prostřednictvím známkoprávní ochrany se žalobci snaží blokovat užívání jména autora a jeho děl žalovaným. Snahou žalobců tedy je obejití skutečnosti, že se díla právnická osoba stala díly volnými. V tomto ohledu poukázal na rozsudek Soudního dvora ESVO ze dne 7. 4. 2017, č. j. E-5/16, v případu Municipality of Oslo v. Norwegian Board of Appeal for Industrial Property Rights, rozsudek Vrchního zemského soudu v Drážďanech ze dne 4. 4. 2000, spisová značka 14 U 3611/9, v případu Johann Sebastian Bach a rozsudek Nejvyššího soudu USA 539 U.S. 23 (2003) v případu Dastar Corp. v. Twentieth Century Fox Film Corp.10, jež odmítají omezení užívání volného díla prostřednictvím známkoprávní ochrany. Žalovaný má za to, že správně dovodil, že volné dílo je právním institutem, na jehož základě lze dílo svobodně užívat, přičemž volné dílo podle autorského práva není ve vztahu speciality s právem k ochranné známce. Tyto jednotlivé právní úpravy jsou relativně nezávislé, stojí vedle sebe a mohou se v některých případech i překrývat. To znamená, že právo užívat určité vyobrazení či slovní označení je možné jak na základě práva k ochranné známce, tak i na základě práva autorského k volnému dílu. Podle žalovaného je rizikem vlastníka ochranné známky, že jeho ochranná známka je tvořena dílem nebo jménem jeho autora, jež se mohou v budoucnu stát dílem volným v důsledku plynutí času. Pokud k tomu dojde, bude to zpravidla znamenat výrazné oslabení známkoprávní ochrany, případně i úplné vyprázdnění obsahu práva k ochranné známce, když dané označení bude moci užít bez dalšího kdokoli.

48. Podle žalovaného samotná existence práv žalobkyně b) k ochranným známkám neznamená právní překážku výkonu jiných práv duševního vlastnictví (volného díla dle práva autorského) žalovaným. V důsledku existence práva žalovaného na přístup k volnému dílu by nemělo dojít k výkonu jinak existujících práv k ochranným známkám žalobkyně b). Podle žalovaného výkonem práv žalobců spočívajícím ve snaze omezit mu přístup k volným dílům z důvodu známkoprávní ochrany dochází k narušení volného trhu, hospodářské soutěže a volného pohybu zboží. Rovněž výkonem práv k ochranným známkám žalobkyně b) dochází k monopolizaci obrazu Anonymizováno, podpisu a jména právnická osoba a k omezení přístupu ke kulturnímu dědictví. V důsledku toho dochází ke kolizi známkoprávní úpravy s úpravou autorskoprávní a je třeba dát přednost právní úpravě nejméně omezující volný trh a přístup ke kulturnímu dědictví, tedy úpravě autorskoprávní. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

49. K doplnění odvolání žalovaný uvedl, že jím žalobci nepřípustně rozšiřují svá skutková tvrzení o detaily, které v řízení před nalézacím soudem vůbec nezazněly. Tyto skutečnosti nebyly žalobcům nové, přičemž jim nic nebránilo tuto argumentaci uvést v žalobě nebo v rámci nařízeného jednání před Městským soudem v Praze. Podle žalovaného bylo výhradní povinností žalobců, nikoliv soudu, popsat konkrétní vady či zásahy do děl, které považují za závadné. Městský soud v Praze zcela správně posuzoval věc v rozsahu tvrzení uvedených v žalobě, čímž respektoval zásadu dispoziční a projednací. Tím, že žalobci v žalobě vymezili zásahy pouze v obecných kategoriích, unesli břemeno tvrzení pouze v tomto omezeném rozsahu. Pozdější snaha o „dovysvětlení“ a konkretizaci zásahů až v odvolacím řízení je nepřípustnou skutkovou novotou, neboť nejsou splněny zákonné výjimky dle § 205a o. s. ř. a odvolací soud by tato rozšířená tvrzení žalobců neměl brát v potaz z důvodu koncentrace řízení. Žalovaný se plně ztotožňuje se závěrem nalézacího soudu, že samotné oříznutí, odlišnosti v odstínech barev či koláž volných děl nelze bez dalšího považovat za dehonestující užití či užití poškozující čest nebo dobrou pověst autora, přičemž na tomto závěru nemohou nic změnit ani opožděně uváděné detaily v odvolání.

50. Dále namítl, že není pro řízení ve věci postmortální ochrany u volných děl relevantní detailní „hledání“ všech možných rozdílů mezi originálními díly a jejich aplikací na jeho výrobcích, ale výhradně otázka, zda došlo k zásahu do hodnot chráněných v rámci § 11 odst. 5 AZ. Posuzování detailních rozdílů (jako jsou konkrétní ořezy, barevné odstíny či vytvoření koláže) by připadalo v úvahu v řízení o porušení majetkových práv (např. pro určení rozsahu neoprávněného užití) nebo v řízení ve věci porušení práva na nedotknutelnost (integritu) díla podle § 11 odst. 3 AZ. Jak však správně konstatoval Městský soud v Praze, právo na nedotknutelnost díla smrtí autora zaniklo. Po smrti autora nastupuje režim postmortální ochrany dle § 11 odst. 5 AZ, jehož předmětem není řešení podrobností jednotlivých grafických detailů či ořezů, nýbrž ochrana před takovým užitím, které by objektivně dehonestovalo kulturní odkaz autora, jeho čest nebo dobrou pověst. I kdyby odvolací soud připustil argumentaci žalobců, že článek 6 bis Bernské úmluvy nelze na daný případ aplikovat z důvodu jeho neúplné implementace do českého právního řádu, má žalovaný za to, žalobci zcela pomíjejí systematiku § 11 AZ, jakož i princip osobnostních práv autorských. Pokud by, jak tvrdí žalobci, jakákoliv změna (ořez, úprava barev, přetočení či koláž) byla automaticky považována za „snížení hodnoty“, pak by nebylo možné ani oprávněně vykonávat majetková práva. Pokud by soud přistoupil na logiku žalobců, znamenalo by to, že jakákoliv technická úprava volného díla je protiprávní. Pokud zákon dovoluje dílo užít ve „změněné podobě“, nemůže být samotná existence změny (ořezu či úpravy barev) bez dalšího považována za snížení hodnoty díla. Snížení hodnoty by muselo dosahovat intenzity hrubého znevážení či dehonestace (např. v hanlivém kontextu), k čemuž v posuzovaném případě prokazatelně nedošlo.

51. Žalobci v replice na vyjádření žalovaného uvedli, že podle platné právní úpravy i judikatury musí jít o snížení hodnoty díla jako takového, nikoli nutně o zásah do cti či pověsti autora (odkázali zde na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2655/2022). V nyní projednávané věci jde navíc o zásahy, které jsou samoúčelné a čistě komerční - prováděné výlučně za účelem zvýšení prodeje produktů žalovaného. Nejde o svébytnou uměleckou interpretaci či dialog s dílem, ale o technické a estetické deformace (výrazný ořez, přebarvení, koláže, překrytí motivů nápisy), jejichž jediným cílem je učinit výrobky „atraktivnějšími“ pro prodej. Pokud se žalovaný snaží dovodit, že po uplynutí 70 let od smrti autora se postmortální ochrana dle § 11 odst. 5 AZ v zásadě omezuje jen na zákaz přisvojování autorství, a že kritérium „užití díla způsobem nesnižujícím jeho hodnotu“ již u volného díla nehraje roli, tento výklad odporuje jak smyslu a účelu autorského zákona, tak důvodovým zprávám a konstantní judikatuře, i ustáleným východiskům autorského práva.

52. Pokud jde o znalecké posouzení, jsou si žalobci vědomi, že závěr, zda došlo k užití děl právnická osoba způsobem snižujícím jejich hodnotu ve smyslu § 11 odst. 5 AZ, je konečným právním závěrem soudu. Tento právní závěr však musí být vystavěn na dostatečně zjištěném skutkovém stavu. V projednávané věci rozhodnutí soudu jednoznačně závisí na posouzení skutečností, k nimž jsou zapotřebí odborné znalosti z oblasti výtvarného umění - zejména pokud jde o: (1) identifikaci podstatných znaků a umělecké podstaty jednotlivých děl právnická osoba, (2) odborné posouzení povahy a rozsahu zásahů žalovaného (ořez, změna barevnosti, koláže, překrytí signatur a motivů nápisy), a (3) zhodnocení, zda tyto zásahy představují „významné, kvalifikované změny“, které vedou k objektivnímu snížení umělecké hodnoty děl ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu.

53. Pokud žalovaný poukazuje na údajnou „nekonzistenci“ žalobců s odkazem na omalovánky děl právnická osoba, je tento argument irelevantní. Pojem „užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu“ je podle judikatury Nejvyššího soudu objektivní a vztahuje se k literární či umělecké hodnotě díla jako nehmotného statku; nezkoumá se vnitřní „konzistence“ či „nekonzistence“ v chování autora či jeho právních nástupců, ale dopad konkrétního užití na hodnotu díla. Kontrolované, nositeli práv iniciované užití (např. omalovánky v edukativním kontextu, s jasným rámcem a dohledem) nelze klást naroveň komerční produkci třetí osoby, která výrazně zasahuje do kompozice, barevnosti a významu děl. Právě povaha zásahu a kontext zásahu jsou rozhodné pro posouzení, zda došlo ke snížení hodnoty díla. Žalobci nikdy netvrdili, že „jakákoliv změna odstínů“ je automaticky nezákonná. Naopak navrhli znalecké posouzení, aby odborník z oblasti výtvarného umění zhodnotil, zda konkrétní zásahy žalovaného (kombinace ořezů, koláží, změn barevnosti, překrytí signatur atd.) dosahují intenzity „významných, kvalifikovaných změn“ vedoucích ke snížení umělecké hodnoty děl. Argument žalovaného s odkazem na omalovánky tedy odvádí pozornost od meritorního posouzení konkrétních zásahů a nemůže zprostit soud povinnosti tyto zásahy samostatně zhodnotit.

54. Tvrzení žalovaného, že je oprávněn užívat podpis právnická osoba jako „atribut díla“, neodpovídá faktickému stavu. V naprosté většině případů žalovaný původní podpis autora z rozmnoženin odstraňuje (ořezem spodní části díla) a nahrazuje jej novým grafickým prvkem („právnická osoba“, „Anonymizováno“, „Anonymizováno“) stylizovaným do jiného, s dílem nesouvisejícího písma. Nejde tedy o „užívání podpisu“, ale o jeho eliminaci a vložení cizí grafiky přes dílo. Za žalobce je akceptovatelné (1) ponechání původního originálního podpisu autora na díle, pokud je součástí originálního díla a jeho kompozice, a rovněž (2) uvedení informace o autorovi pod dílem (nebo jiným běžným, k dílu neinvazivním způsobem), případně rovněž názvu a roku vzniku díla - tak, aby nedocházelo k zásahu do díla. Žalovaný tak zaměňuje právo užít podpis autora jako součást díla s konkrétní praxí při výrobě svých produktů, kdy originální podpis nejprve odstraní a následně dílo překryje novým grafickým prvkem - byť nesoucím jméno autora, avšak způsobem výrazně zasahujícím do díla. Žalovaný se proto nesprávně dovolává jak plnění povinnosti uvádět autora díla, tak oprávnění užívat podpis autora jako nedílného atributu daného díla, neboť jej v takové podobě ani neužívá.

55. Pokud jde o ochranné známky, žalovaný se snaží soudu podsouvat argument, že slovo Anonymizováno i stylizovaný podpis Anonymizováno v namítaných známkách nemá žádnou rozlišovací způsobilost, protože jde o příjmení slavného umělce Anonymizováno. To by mohlo platit v případě, kdy by známka byla zapsána například pro umělecké publikace. Tam lze předpokládat, že by se veřejnost mohla domnívat, že jde jen o údaj informující o obsahu takto označené publikace. Tak tomu však není v případě známky, která je zapsaná pro hrnky, zrcátka nebo podtácky, což jsou výrobky, které nemají vůbec žádný vztah k osobě Anonymizováno. Známka Anonymizováno pro hrnky a podtácky má proto běžnou rozlišovací schopnost. Rozlišovací schopnost ochranné známky se vždy posuzuje ve vztahu ke konkrétním výrobkům a službám. Hlavní funkcí ochranné známky je totiž právě schopnost odlišit konkurenční produkty. Sám žalovaný připouští, že hlavní aktivita žalobců spočívá v propagaci díla a uměleckého odkazu právnická osoba. To je totiž také důvod, proč jsou právnická osoba a jeho díla tak známé. Zajímavé je, že v odborných publikacích a odkazech se jméno právnická osoba začalo výrazně více používat až v souvislosti se zahájením systematické, dlouhodobé práce spojené právě s výstavami a propagací jeho děl, tedy v důsledku cílené činnosti žalobce a jeho okruhu spřízněných osob. V důsledku této intenzivní a dlouholeté činnosti získaly známky žalobce vyšší rozlišovací způsobilost a pro některé výrobky a služby i dobré jméno. Na této práci se nyní snaží přiživit žalovaný. Navíc veškeré úvahy žalovaného o rozlišovací schopnosti namítaných známek jsou irelevantní.

56. Pokud jde o obrazovou ochrannou známku „Anonymizováno“, mají žalobci za to, že žalovaný neunesl důkazní břemeno k tvrzenému právu předchozího uživatele podle § 10 odst. 2 ZOZ, známkách, neboť neprokázal, že označení „Anonymizováno“ v obchodním styku skutečně užíval ve funkci obchodního označení - tedy tak, že relevantní veřejnost označení vnímá jako označení obchodního původu, nikoli pouze jako motiv - a že takové užívání bylo stálé a natolik významné, aby se označení u relevantní veřejnosti vžilo. Nic z toho žalovaný nedoložil; pouhý odkaz na dřívější užití uměleckého díla jako dekoru na zboží k naplnění podmínek § 10 odst. 2 nestačí. Těžiště odvolacích důvodů ohledně výtvarného díla Anonymizováno však spočívá v autorskoprávní rovině, tj. v postmortální ochraně podle § 11 odst. 5 AZ.

57. Pokud jde o stylizovaný podpis, grafická podoba obrazových/kombinovaných ochranných známek žalobce je často zkráceně uváděna jako „signatura“. Ve skutečnosti však nejde o skutečný podpis právnická osoba, ale o podpis stylizovaný. Neexistuje žádné originální dílo, žádný dokument, který by byl právnická osoba opatřen tímto stylizovaným podpisem. Přesto je většina padělků (zboží neoprávněně opatřeného ochrannou známkou), proti nimž žalobce dlouhodobě vystupuje, označena nikoliv skutečným podpisem právnická osoba, ale právě tímto stylizovaným podpisem. To potvrzuje mimořádnou známost obrazových/kombinovaných ochranných známek žalobce: padělatelé je volí proto, že se padělky lépe prodávají pod stylizovaným podpisem, který je veřejnosti znám, veřejně užíván a zejména již desítky let systematicky propagován žalobcem a jeho skupinou propojených osob.

58. Pokud žalovaný dovozuje nedostatek rozlišovací způsobilosti slovního označení „Anonymizováno“ z toho, že jde o příjmení, které není v ČR unikátní či vzácné. Takový závěr nemá oporu v zákoně o ochranných známkách. Podle § 1 ZOZ může ochrannou známkou být jakékoliv označení, zejména slova, včetně osobních jmen; zákon nikde nevyžaduje, aby šlo o příjmení „vzácné“ nebo „jedinečné“. To, že tentýž výraz může v jiném kontextu sloužit jako příjmení jiné osoby nebo jako hovorové označení hmyzu, nebrání jeho rozlišovací funkci pro hrnky, zrcátka, zápisníky a další zapsané výrobky, pokud je spotřebitelská veřejnost vnímá jako označení obchodního původu.

59. Dominantním prvkem ve všech označeních je slovní prvek Anonymizováno. U obrazových/kombinovaných označení je prvek Anonymizováno v konkrétním grafickém provedení, která naznačují ruční písmo - podpis. To platí jak pro starší namítanou známku, tak pro mladší označení žalovaného. Logo žalovaného právnická osoba obsahuje rovněž příjmení Anonymizováno a je vyvedeno v poněkud archaické grafice. Všechna srovnávaná označení jsou vyvedena v typu písma, které je jasně čitelné a srozumitelné a plní spíše dekorativní charakter. Slovní prvek Anonymizováno je ve všech případech snadno rozpoznatelný. Pokud jsou označení tvořena slovními i obrazovými prvky, má slovní prvek označení obvykle větší vliv na veřejnost než prvek obrazový. Relevantní veřejnost totiž označení detailně neanalyzuje a v běžném obchodním styku na ně odkazuje primárně prostřednictvím slovního prvku, nikoli popisem obrazových motivů. Vzhledem k výše uvedené vysoké podobnosti označení a tomu, že výrobky žalovaného jsou totožné s výrobky, pro které jsou zapsány namítané známky, existuje na straně veřejnosti pravděpodobnost záměny takto označených produktů včetně vyvolání asociace se službami a výrobky žalobce a jeho okruhu spřízněných osob. Veřejnost by se mohla mylně domnívat, že mezi žalovaným a žalobcem existuje například nějaká smluvní spolupráce, nebo že žalobce garantuje kvalitu a původ takto označených produktů.

60. Vzhledem k tomu, že namítané známky mají na území ČR a EU dobré jméno, tak užívání podobných označení ze strany žalovaného neoprávněně těží z jejich rozlišovací schopnosti a jejich dobrého jména a způsobuje jim újmu. Namítané známky žalobce mají v důsledku dlouholetého a intenzivního kontrolovaného užívání pro kvalitní a oblíbené výrobky a služby dobré jméno jak na území České republiky, tak na území Evropské unie. Vzhledem k rozsahu a době trvání této činnosti lze důvodně uzavřít, že v očích relevantní veřejnosti panuje ohledně této skutečnosti široký konsensus. Žalobkyně b) své ochranné známky užívá a systematicky propaguje již od roku 1993, trvale dbá na kontrolu kvality takto označených výrobků a služeb a po desetiletí investuje značné prostředky do získání a udržení jejich ochrany v ČR i v zahraničí. Za této situace by užívání podobných označení žalovaným vedlo k tomu, že by se na známosti a dobrém jménu těchto známek snadno „svezl“ a bez vlastního úsilí těžil z hodnoty, kterou žalobkyně b) vybudovala. Již samotný odkaz na jméno „Anonymizováno“ přitom v důsledku dlouhodobé a intenzivní propagace žalobkyně b) výrazně zvyšuje atraktivitu jakéhokoli projektu či produktu; právě tuto rozlišovací způsobilost a pověst se žalovaný snaží využít ve svůj prospěch. Užíváním označení žalovaného nepochybně dochází k rozmělnění známkové řady žalobkyně b) a ke snížení a rozptýlení jejich rozlišovací schopnosti a hodnoty.

61. Žalobkyně b) vynakládala mnoho let obrovské úsilí a velké finanční prostředky na to, aby namítané známky získaly vysoký stupeň rozlišovací schopnosti a dobré jméno. Veřejnost namítané známky velmi dobře zná a má je v oblibě; o tom nakonec svědčí i velké množství padělků.

62. Žalovaný tvrdí, že označení „Anonymizováno“, „právnická osoba“ či „Anonymizováno“ používá vždy a pouze ve spojení s použitým autorským dílem, nikoliv k samostatnému označování výrobků. Toto tvrzení však neobstojí. Jednotlivé produkty nesou označení typu „Anonymizováno)“, „Anonymizováno)“ apod., která zjevně figurují jako názvy výrobků: skládají se z druhového označení („Anonymizováno“) doplněného slovním prvkem „Anonymizováno“, odpovídajícím znění namítaných ochranných známek. Stejný model označování - spojení druhového označení výrobku se slovním prvkem „Anonymizováno“ - přitom používá i žalobkyně b) a s ní propojené osoby. Prvek „Anonymizováno“ je tak v obou případech vnímán jako rozlišovací prvek označující původ zboží, nikoliv jako neutrální údaj o autorovi díla.

63. Pokud se žalovaný dovolává § 10 odst. 1 písm. b) ZOZ s tvrzením, že označení „Anonymizováno“, „právnická osoba“ či „Anonymizováno“ užívá jen jako údaj o vlastnosti výrobku, konkrétně o autorovi použitého díla, skutkový stav tomu však neodpovídá. Označení „Anonymizováno“ tvoří dominantní a rozlišovací část názvů výrobků typu „Anonymizováno)“, „Anonymizováno)“ apod., kde funguje zjevně jako název výrobkové řady, nikoli jako informace o autorovi. Stejný způsob označování (druhový název + „Anonymizováno“) používá i žalobkyně b) a s ní propojené osoby, takže právě prvek „Anonymizováno“ je tím, co relevantní veřejnost vnímá jako ukazatel obchodního původu. Tato zákonná výjimka navíc předpokládá, že údaj bude užit v souladu se zásadami poctivého obchodního styku. Užití označení „Anonymizováno“ žalovaným je proto typickým známkovým užitím, a nikoli popisným údajem, na který by bylo možno aplikovat tuto výjimku.

64. Užití označení „Anonymizováno“, „Anonymizováno“ či „právnická osoba“ žalovaným nelze kvalifikovat ani jako plnění povinnosti uvést autora ve smyslu § 11 odst. 5 AZ. Pokud by žalovaný skutečně sledoval pouze informační účel, odpovídalo by tomu uvedení neutrálního textu typu „autor: právnická osoba, v doprovodné podobě. Místo toho žalovaný používá výraz „Anonymizováno“ jako dominantní slovní prvek v názvech výrobků („Anonymizováno“, „Anonymizováno)“, „Anonymizováno)“) a ve výrazných grafických prvcích na produktech, čímž zjevně vytváří dojem jednotné produktové řady označené slovem „Anonymizováno“. Argumentace žalovaného, že jde jen o uvedení autora, je o to méně přesvědčivá, že si pro tento účel vytvořil vlastní stylizovaná „loga“.

65. Pokud žalovaný argumentuje rozhodnutím „Johann Sebastian Bach“, pak ale nynější případ je odlišný v několika zásadních ohledech: (i) jméno právnická osoba a stylizovaný podpis jsou dlouhodobě a systematicky užívány a propagovány konkrétním subjektem - žalobkyní b), která spravuje největší sbírku jeho děl a vystavuje je pod označením „Anonymizováno“; (ii) existuje kontinuální, právně i fakticky doložené navázání mezi autorem, jeho rodinou a žalobkyní b), včetně soustavné správy, propagace a licencování děl a označení; (iii) žalobkyně b) nebrání „jakémukoli“ užití jména či děl v kulturním prostoru, ale vystupuje proti známkovému a merchandisingovému užití pro shodné a podobné druhy výrobků, které těží z rozlišovací způsobilosti. Rozhodnutí ve věci „Bach“ řeší situaci, kdy zde není konkrétní legitimovaný nositel kontinuálního zájmu o osobu a dílo autora; v nynějším případě tomu tak zjevně není, a proto jej nelze mechanicky přenášet.

66. Žalovanému nemohlo vzniknout ani právo předchozího uživatele nezapsaného označení „Anonymizováno“. V době, na niž žalovaný odkazuje, byly pro území České republiky již registrovány starší ochranné známky žalobkyně b) s prvkem „Anonymizováno“, jejichž rozsah ochrany takové užívání vylučoval. Žalovaný navíc nepředložil žádný přesvědčivý důkaz o tom, že by označení „Anonymizováno“ před 1. 10. 2020 v dobré víře a v souladu s právem užíval jako své nezapsané označení v obchodním styku tak, aby mu mohlo vzniknout samostatné, právem chráněné postavení předchozího uživatele.

67. Dále žalobci uvedli, že v námitkovém řízení proti české přihlášce ochranné známky „Anonymizováno“, sp. zn. Anonymizováno, Úřad průmyslového vlastnictví v prvním i druhém stupni výslovně konstatoval, že namítané známky „Anonymizováno“ žalobkyně b) mají na území Evropské unie dobré jméno, a právě z tohoto důvodu přihlášku pravomocně zamítl. Jinými slovy, nejde pouze o tvrzení žalobců (k němuž žalobci předložili důkazy, které soud prvního stupně neprovedl), ale o potvrzený závěr, přijatý v rámci známkoprávního řízení, v němž bylo posuzováno dobré jméno týchž známek „Anonymizováno“, o které jde i v projednávané věci.

68. Pokud má žalovaný za to, že namítané ochranné známky žalobkyně b) vůbec neměly být zapsány nebo že v průběhu času ztratily rozlišovací způsobilost, míří ve skutečnosti proti jejich zápisné způsobilosti. Žalovaný měl, resp. má v tomto směru k dispozici zákonné procesní nástroje - návrh na prohlášení neplatnosti či návrh na zrušení u příslušného známkového úřadu. Dokud takový návrh nepodal a dokud nebyly známky zrušeny či prohlášeny za neplatné, je soud povinen vycházet z jejich zápisu a posuzovat pouze to, zda konkrétní jednání žalovaného naplňuje zákonné znaky zásahu do práv z těchto známek (zejména z hlediska podobnosti označení, vztahu výrobků a služeb, pravděpodobnosti záměny nebo těžení z dobrého jména). V případě známek s dobrým jménem se pak zákaz užívání vztahuje i na nepodobné výrobky/služby, pokud by takové užívání neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší známky nebo jim bylo na újmu.

69. Vrchní soud v Praze přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

70. Předně je třeba uvést, že podle názoru odvolacího soudu vyšel soud prvního stupně z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Mezi účastníky ostatně ani nebylo sporné, jaká díla žalovaný na jím nabízených výrobcích užil, v jaké podobě je užil ani jakými označeními byly výrobky a jejich nabídka opatřeny. Se skutkovými zjištěními, která soud prvního stupně učinil z obrazových podkladů, z nabídky internetového obchodu žalovaného a z listin prokazujících postavení žalobce a) a vlastnictví ochranných známek žalobkyně b), se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně, jak jsou obsažena v odůvodnění napadeného rozsudku, odkazuje. Namítají-li žalobci, že soud prvního stupně měl provést znalecký posudek z oboru výtvarného umění, pak je třeba uvést, že posouzení toho, zda určité jednání naplňuje zákonný předpoklad ochrany autorského díla, popř. zda jsou splněny předpoklady zásahu do práv z ochranné známky, je otázkou právní, jejíž vyřešení náleží soudu. V projednávané věci rozsah i povaha vytýkaných úprav vyplynuly bez pochybností přímo z porovnání originálních vyobrazení s podobou výrobků nabízených žalovaným a žalobci navržený důkaz nemohl nahradit právní úvahu soudu, zda takto zjištěné úpravy zakládají žalovaný zásah. Pokud tedy soud prvního stupně navržený znalecký posudek neprovedl, pak nepochybil, stejně jako nepochybil, pokud neprovedl důkazy, kterými žalobci hodlali prokazovat intenzitu a délku užívání označení „Anonymizováno“, jeho údajné dobré jméno a zvýšenou rozlišovací způsobilost. Tyto skutečnosti nemohly samy o sobě změnit závěr o povaze konkrétního užití označení žalovaným ani o absenci nebezpečí záměny v posuzovaném skutkovém a obchodním kontextu.

71. Pokud jde o posouzení věci z hlediska tvrzeného zásahu do autorských práv, je nesporné, že právnická osoba zemřel v roce Anonymizováno. Podle § 27 odst. 1 AZ trvají majetková práva k dílu po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti; doba se počítá od prvního dne roku následujícího po rozhodné události (§ 27 odst. 8 AZ). Majetková práva k dílům právnická osoba proto uplynula nejpozději uplynutím roku 2010. Předmětné výtvarné předlohy jsou tak, jak žalobci sami nezpochybňují, díly volnými. Podle § 28 AZ může dílo, u něhož uplynula doba trvání majetkových práv, každý bez dalšího volně užít. Volné užití zahrnuje i rozmnožování, nabídku a prodej rozmnoženin, užití na užitných či upomínkových předmětech a komerční využití díla. Osoba, která takové dílo užívá, proto nepotřebuje svolení dědiců autora, jeho osob blízkých ani osoby, která dříve vykonávala majetková práva. Autorský zákon rozlišuje osobnostní práva autora, majetková práva autora a zvláštní postmortální ochranu. Osobnostních práv se autor nemůže vzdát, jsou nepřevoditelná a jeho smrtí zanikají (§ 11 odst. 4 AZ). Autorovo právo na nedotknutelnost díla, včetně práva udělit svolení ke změně nebo jinému zásahu do díla podle § 11 odst. 3 AZ proto nepřechází na dědice ani na osoby autorovi blízké. Jak plyne z § 11 odst. 5 AZ, po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství, dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a je-li to obvyklé, musí být při užití uveden autor. Ochrany se mohou domáhat i osoby autorovi blízké, právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní správce. Pro volné dílo však platí zvláštní úprava § 28 AZ. Ta výslovně zachovává toliko zákaz osobovat si autorství zemřelého autora podle první věty § 11 odst. 5 AZ; z § 28 proto nelze po uplynutí majetkové ochrany dovodit trvající obecné oprávnění osob blízkých bránit změnám, ořezům, barevným úpravám, kolážím, spojení s jinými prvky nebo obchodnímu využití volného díla s poukazem na jeho hodnotu či na formu uvedení autora. Tento výklad odpovídá smyslu institutu volného díla. Po skončení zákonné doby výlučné majetkové ochrany se dílo stává součástí veřejně dostupné kulturní sféry a zákon umožňuje jeho užití každému bez dalšího. Proti tomuto účinku nelze stavět právo osoby blízké autora předem schvalovat podobu každé reprodukce či její užití na konkrétním výrobku. Takové právo zákon nestanoví.

72. Judikatura k § 11 odst. 5 AZ rozlišuje mezi postmortální ochranou autora a výkonem majetkových práv. Jak vyložil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 32 C 116/2005, osoba autorovi blízká se podle tohoto ustanovení může domáhat ochrany proti osobování si autorství, proti užití snižujícímu hodnotu díla a v relevantních případech proti neuvedení autora. Toto rozhodnutí se však netýkalo režimu díla volného podle § 28 AZ. Právě zvláštní úprava § 28 je proto pro projednávanou věc určující. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 4200/2019, zdůraznil restriktivní výklad zákonných licencí a význam tříkrokového testu při zásazích do trvajících výlučných autorských práv. Nejde však o judikaturu, z níž by bylo možné dovodit omezení volného užití díla poté, co majetková práva již zanikla.

73. Žalobce a) netvrdil, že by žalovaný na výrobcích, v internetové nabídce nebo jiným způsobem označil sebe či třetí osobu za autora užitých výtvarných děl. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný uváděl jméno právnická osoba jako autora použitých motivů. Zákaz přisvojení autorství, který § 28 AZ pro volné dílo výslovně zachovává, proto porušen nebyl. Vytýkané jednání žalovaného spočívalo v přizpůsobení reprodukcí tvaru výrobků, v ořezech a změnách barevnosti, ve vytvoření koláží, v umístění výtvarných motivů na upomínkové předměty a v doplnění slovního údaje o autorovi. Jde o způsoby nakládání s volným dílem, k nimž žalovaný nepotřeboval souhlas žalobce a). Zjištěné jednání nesměřovalo k tomu, aby žalovaný popřel autorství právnická osoba nebo si je přisvojil. Z provedeného dokazování nevyplynulo ani to, že by žalovaný díla užil ponižujícím, zesměšňujícím, vulgárním nebo jinak zjevně dehonestujícím způsobem. Reprodukce byly užity jako výtvarné motivy upomínkových a užitných předmětů; nebyly zasazeny do kontextu, který by autora či jeho dílo hanobil, připisoval mu nepravdivé postoje nebo díla spojoval s obsahem způsobilým poškodit jejich uměleckou či kulturní recepci. Z tohoto důvodu nebylo pro rozhodnutí potřebné provádět u každého výrobku samostatné odborné hodnocení jeho estetické kvality, míry barevné odchylky, kompozičního zásahu či dopadu na uměleckou hodnotu předlohy. Ani případný závěr, že některá úprava podle estetického názoru žalobce a) dílu neprospívá, by v poměrech volného díla bez tvrzeného přisvojení autorství nezaložil žalobcem a) uplatněný zdržovací nárok. Totéž platí pro námitku, že žalovaný mohl jméno autora uvést jinou, podle žalobce a) méně invazivní formou. Po uplynutí majetkových práv zákon neupravuje povinnost uživatele volného díla zachovat konkrétní umístění původní signatury ani nestanoví osobě autorovi blízké oprávnění předem určovat podobu údaje o autorovi. Rozhodné je, že žalovaný neužíval označení způsobem, jímž by sobě nebo třetí osobě přisvojoval autorství předmětných děl.

74. Shodně se soudem prvního stupně má tak i odvolací soud za to, že z titulu ochrany autorských práv žaloba není důvodná.

75. Pokud jde o posouzení věci z titulu ochrany práv majitele ochranné známky, podle § 8 odst. 1 ZOZ má vlastník ochranné známky výlučné právo ji užívat ve spojení s výrobky nebo službami, pro které je chráněna. Podle § 8 odst. 2 písm. b) téhož zákona nesmí třetí osoba bez souhlasu vlastníka v obchodním styku užívat označení podobné ochranné známce pro shodné nebo podobné výrobky či služby, existuje-li v důsledku podobnosti označení a výrobků nebo služeb pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace. Je-li starší ochranná známka známkou s dobrým jménem, může se její vlastník podle § 8 odst. 2 písm. c) ZOZ bránit i užití označení pro nepodobné výrobky či služby. Musí však být prokázáno, že užití bez řádného důvodu neoprávněně těží z rozlišovací způsobilosti či dobrého jména známky nebo jim působí újmu.

76. Je třeba připomenout, že při posouzení pravděpodobnosti záměny soud vychází z pohledu průměrného spotřebitele dotčených výrobků, který ochrannou známku obvykle vnímá jako celek. Je nutné zohlednit zejména vizuální, fonetickou a pojmovou podobnost označení, jejich rozlišovací a dominantní prvky, povahu výrobků, způsob jejich nabídky a skutečný obchodní kontext. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 23 Cdo 963/2015, výslovně uvedl, že závěr o nebezpečí záměny musí být založen na posouzení vizuální, fonetické i pojmové podobnosti a na celkovém dojmu, kterým označení působí na průměrného spotřebitele. Samotná okolnost, že dvě označení obsahují shodné slovo, proto ještě nepostačuje. Jak vysvětlil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 3. 2023, sp. zn. 10 As 101/2021, shodují-li se porovnávaná označení v prvku s nízkou rozlišovací způsobilostí, je nutno při hodnocení celkového dojmu přikládat zásadní význam i dalším, neshodujícím se prvkům. Shoda v takovém prvku za obvyklých okolností sama o sobě pravděpodobnost záměny nezakládá. Právo z ochranné známky navíc není právem zakázat každý výskyt shodného slova nebo obrazového motivu v obchodním styku bez ohledu na jeho funkci. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že výlučné právo majitele známky je určeno k ochraně funkcí ochranné známky, především funkce záruky původu výrobku (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 12. 11. 2002 ve věci C-206/01, Arsenal Football Club). Zejména pro obrazové motivy na výrobcích je podstatný rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 1. 2007 ve věci C-48/05, Adam Opel, v němž Soudní dvůr uvedl, že umístění označení na zmenšeném modelu výrobku může představovat užití, které vlastník známky smí zakázat, jen zasahuje-li nebo je-li schopno zasáhnout do funkcí známky. Přísluší vnitrostátnímu soudu, aby podle vnímání průměrného spotřebitele posoudil, zda označení na výrobku působí jako údaj o jeho obchodním původu, nebo zda je vnímáno jako součást vyobrazeného či dekorativního motivu. U ochranné známky s dobrým jménem zůstává nutné zkoumat samostatně i případné neoprávněné těžení z její rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména, popřípadě újmu jim způsobenou.

77. Pokud jde o slovní označení „Anonymizováno“, „Anonymizováno“ a „právnická osoba“, z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný prodával upomínkové a užitné předměty opatřené reprodukcemi děl právnická osoba a v nabídce je označoval například výrazy „Anonymizováno“, „Anonymizováno“ či „právnická osoba“, často ve spojení s druhovým označením výrobku. Tato označení byla užívána v bezprostřední souvislosti s konkrétním výtvarným motivem a s prezentací výrobku jako upomínkového předmětu.

78. Průměrný spotřebitel takového výrobku bude v daném kontextu uvedené výrazy vnímat především jako údaj o autorovi zobrazeného díla nebo o výtvarném motivu předmětu. Nejde bez dalšího o samostatně vystupující značku žalovaného, která by měla spotřebiteli zprostředkovat informaci o obchodním původu výrobku. Tento závěr podporuje rovněž způsob celkové prezentace nabídky, v níž žalovaný obdobně uváděl i jiné autory a jiné výtvarné motivy. Příjmení „Anonymizováno“ sice tvoří společný slovní prvek porovnávaných označení, jeho význam je však v projednávaném kontextu bezprostředně spojen s historicky známým autorem užitých výtvarných předloh. Rozlišovací síla tohoto prvku jako údaje o obchodním původu je proto při prodeji výrobků dekorovaných jeho díly omezená. Žalovaný navíc užíval odlišné slovní sestavy, v některých případech celé jméno autora, a odlišné grafické provedení; ochranné známky žalobkyně b) naopak obsahují vlastní specifickou grafickou úpravu. Při celkovém vizuálním, fonetickém i pojmovém posouzení tak nelze vycházet pouze z existence společného příjmení.

79. Jestliže žalovaný užíval jméno autora k označení obsahu a motivu výrobku, nikoli jako značku výrobkové řady či jako identifikaci svého podniku, nelze ze zjištěných okolností dovodit, že by průměrný spotřebitel tyto výrobky pokládal za výrobky žalobkyně b), vyráběné s jejím souhlasem nebo pocházející z hospodářsky propojeného podniku. Pravděpodobnost záměny ani asociace ve smyslu § 8 odst. 2 písm. b) ZOZ proto dána není. Nad rámec toho je třeba uvést, že § 10 odst. 1 písm. b) ZOZ omezuje účinky známky vůči užívání označení nebo údajů týkajících se druhu, jakosti, účelu, zeměpisného původu nebo jiných vlastností výrobku, jestliže je takové užívání v souladu s obchodními zvyklostmi a zásadami poctivého obchodního styku. Uvedení jména autora vedle reprodukce jeho volného díla v tomto případě plnilo informační a popisnou funkci. Nelze z ničeho usuzovat, že by žalovaný tímto způsobem klamal spotřebitele, budil dojem obchodního spojení se žalobkyní b) nebo postupoval v rozporu s poctivými obchodními zvyklostmi.

80. Pokud jde o obrazový motiv „Anonymizováno“, toto vyobrazení bylo žalovaným použito na podstatné části čelní strany výrobků, zejména zrcátek a podtácků. Soud prvního stupně správně dovodil, že v tomto umístění a v celkové prezentaci působí použitý motiv především jako dekorativní motiv výrobku, nikoli jako označení jeho obchodního původu. Žalovaný obrazový motiv neužíval jako svoji značku, nepřipojoval jej jako údaj o výrobci a ani celkovým uspořádáním nabídky nevytvářel dojem, že výrobek pochází od žalobkyně b) nebo od osoby s ní hospodářsky spojené. Spotřebitel bude použitý motiv vnímat jako výtvarnou reprodukci volného díla, nikoli jako obchodní značku. Ani z tohoto užití tedy neplyne pravděpodobnost záměny nebo asociace podle § 8 odst. 2 písm. b) ZOZ.

81. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by žalovaný chráněná označení užíval ochrannou známku, nikoli jako reprodukci volného díla, je pak zcela bez významu poukaz žalobkyně b) na to, že vlastní slovní ochrannou známku „Anonymizováno“ a že její ochranné známky užíváním získaly zvýšenou rozlišovací způsobilost, popřípadě dobré jméno. Nebylo zjištěno, že by žalovaný užíval sporná označení bez řádného důvodu a že by toto užívání neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména známek, popřípadě jim působilo újmu. Žalovaný užil jméno právnická osoba jako údaj o autorovi a motivu reprodukovaného volného díla. Toto užití mělo ve vztahu k nabídce výrobků řádný důvod a samo o sobě nevypovídá o snaze parazitovat na obchodní pověsti žalobkyně b). Stejně tak pouhé dekorativní použití volného výtvarného díla, které spotřebitel nevnímá jako značku obchodního původu, neprokazuje neoprávněný prospěch z dobrého jména ochranné známky ani újmu jí způsobenou. Podmínky § 8 odst. 2 písm. c) ZOZ proto splněny nejsou. Za tohoto stavu nebylo nutné provádět další dokazování k intenzitě známosti ochranných známek.

82. Vzhledem k tomu, že podle odvolacího soudu ani z titulu ochrany práv majitele ochranné známky žaloba není důvodná, odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I. až III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

83. Pokud jde o související výrok IV. o nákladech řízení, soud prvního stupně sice správně přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení žalovanému, nevzal ale v úvahu, že žalobci nevystupovali jako nerozluční společníci ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., ale že mají postavení samostatných společníků ve sporu, každý z nich uplatňoval vůči žalovanému nároky samostatně, a proto i ve vztahu ke každému ze žalobců samostatně má žalovaný právo na náhradu nákladů. Současně je třeba zohlednit skutečnost, že ačkoli § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. stanoví paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka částkou 300 Kč za úkon, je toto ustanovení po zvýšení paušální náhrady hotových výdajů advokáta neaplikovatelné pro rozpor se zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, dovodil, že nezastoupenému účastníkovi náleží za úkon učiněný od 1. 1. 2025 paušální náhrada ve výši 450 Kč, tedy ve výši odpovídající aktuální paušální náhradě hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odvolací soud proto výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (per analogiam) změnil tak, že uložil každému ze žalobců povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 2 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

84. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému byla přiznána ve vztahu ke každému ze žalobců náhrada nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, odpovídající paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 4 úkony (dvě písemná vyjádření, příprava účasti na jednání a účast na jednání odvolacího soudu) po 450 Kč. Platební místo náhrady nákladů řízení je určeno podle § 149 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání za podmínek § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho splnění v exekučním řízení.