3 Co 6/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Jiřího Čurdy a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci navrhovatele: Anonymizováno adresa zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti odpůrci: Jméno odpůrce ., IČO IČO odpůrce sídlem Adresa odpůrce zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o návrhu na složení doplatku jistoty, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2025, č. j. 1 Nc 30/2025-116, Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že navrhovateli se ukládá, aby uhradil na účet Městského soudu v Praze doplatek jistoty ve výši 1 110 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením uložil navrhovateli, aby do 3 dnů od doručení usnesení doplatil na jistotu složenou k vydanému předběžnému opatření Městským soudem v Praze dne 21. 10. 2025, č. j. 1 Nc 30/2025-78, částku ve výši 15 000 000 Kč.

2. V odůvodnění rozhodnutí nejprve připomněl obsah návrhu na nařízení předběžného opatření podaného navrhovatelem a dále uvedl, že odpůrce se návrhem ze dne 13. 11. 2025 domáhal uložení povinnosti navrhovateli složit doplatek jistoty ve výši 15 milionů Kč s tím, že dosud složená jistota je zcela nedostatečná vzhledem k rozsahu újmy, která mu v důsledku nařízeného předběžného opatření hrozí, neboť mu zásadně omezuje jeho podnikatelskou činnost, a to včetně plnění smlouvy uzavřené s organizací , Anonymizováno, . V důsledku nemožnosti plnit tuto smlouvu vznikne odpůrci přímá majetková újma odpovídající hodnotě zmařeného smluvního vztahu, kdy cena za dodání softwaru činí cca 14 milionů Kč, přičemž smlouva zahrnuje i každoroční platby za údržbu a podporu ve výši přes 2,7 milionu Kč. Odpůrce pro účely tohoto návrhu uplatňuje podle něj konzervativní odhad ve výši 15 milionů Kč. Navrhovatel namítl, že požadovaná částka je zcela neodůvodněná a nepřiměřená okolnostem případu a poukázal na to, že při posuzování přiměřenosti je třeba zohlednit dopad na podnikání, míru rizika vzniku skutečné škody a zda byl odpůrce předem upozorněn na protiprávnost jeho jednání. Zde byl odpůrce k dobrovolnému plnění opakovaně vyzýván, ale zaujal odmítavý postoj. Odpůrcem tvrzená újma je hypotetická a postrádá přímou souvislost s vydaným předběžným opatřením, neboť ukončení spolupráce s , Anonymizováno, dosud nenastalo. Přitom výše jistoty se musí odvíjet pouze od škody, která může předběžným opatřením vzniknout, nikoli od abstraktních obchodních očekávání. Vydané předběžné opatření nebrání odpůrci ve vývoji jiného softwaru ani v poskytování služeb, pokud tím není zasahováno do práv navrhovatele.

3. Soud prvního stupně poukázal na § 76h zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že návrh na doplatek jistoty je důvodný s tím, že možné zmaření smlouvy s , Anonymizováno, může vyplývat nebo být významně negativně ovlivněno vydaným předběžným opatřením a že případnou újmu odpůrce nelze považovat za hypotetickou či vzdálenou. Již samotná hodnota dodávky softwaru ve výši přes 14 milionů Kč a první roční platba za údržbu a podporu ve výši téměř 2,8 milionu Kč výrazně převyšují částku dosud složené jistoty, která tak neodpovídá principu přiměřenosti a neposkytuje odpůrci žádnou reálnou ochranu před ekonomickými důsledky. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že stanovení doplatku jistoty ve výši 15 milionů Kč je odůvodněné a přiměřené.

4. Usnesení napadl odvoláním navrhovatel. Namítl, že soud prvního stupně uložil doplatek nepřiměřeně vysoký, přičemž při stanovování jeho výše nezohlednil ustálená kritéria pro posouzení přiměřenosti, konkrétně míru rizika vzniku skutečné škody, odůvodnění její výše a příčinnou souvislost s nařízeným předběžným opatřením. Zdůraznil, že soud není návrhem odpůrce na doplatek jistoty vázán, takže doplatek mohl uložit v nižší výši, která by byla přiměřenou a ne postupovat tak, že v zásadě přejal kalkulace učiněné odpůrcem, které jsou však hypotetického rázu a neodpovídají okolnostem případu. Předpoklad zisku z (budoucí) dvacetileté spolupráce je přitom zcela spekulativní a odvislý od celé řady nepředvídatelných faktorů, kalkulace za celých 20 let tedy nemůže být základem pro určení možné újmy. Újma se musí odvíjet jen od důsledků dočasného zákazu, nikoliv od celkové hodnoty licencování softwaru, tj. může vzniknout maximálně v tom rozsahu, v jakém nemůže po dobu jeho trvání inkasovat pravidelné platby. S ohledem na obvyklou délku soudního řízení přitom podle navrhovatele nelze předpokládat, že předběžné opatření bude trvat 20 let. Poukázal na to, že 25. 11. 2025 podal žalobu ve věci samé, takže lze důvodně očekávat, že věc bude meritorně rozhodnuta v horizontu 12 až 24 měsíců. Navíc pokud by se během dokazování ukázalo, že důvody pro nařízení předběžného opatření nebyly dány, má soud možnost předběžné opatření zrušit podle § 77 odst. 2 o. s. ř. Navrhovatel dále uvedl, že je přesvědčen, že odpůrce nijak neindikoval, že by , Anonymizováno, mělo skutečně ukončit spolupráci a že by jeho příčinou mělo být právě předběžné opatření. Navrhovatel tedy namítá, že závěry v napadeném usnesení jsou nesprávné a nepřezkoumatelné, neboť z odůvodnění nevyplývá kritické hodnocení čísel a kalkulací prezentovaných odpůrcem. Dále zdůrazňuje, že jedním z kritérií, které je třeba při navyšování jistoty zohlednit, je dle judikatury srozumění odpůrce s tím, že předběžné opatření může být nařízeno. Navrhovatel odpůrce na protiprávnost jeho jednání upozornil, stejně tak na možné uplatnění práv u soudu a vyzval jej ke smírnému řešení, ovšem bezvýsledně. Smíření odpůrce s možností vydání předběžného opatření však vyplývá i z jeho vlastní činnosti, kdy již při uzavření smlouvy s , Anonymizováno, muselo být odpůrci jasné, že navrhovatel bude hájit svá práva. Navrhovatel závěrem uvedl, že nevyzval-li ho sám soud před nařízením předběžného opatření ke složení doplatku jistoty, je zřejmé, že nepovažoval výši složené jistoty za zjevně nepostačující. Závěrem navrhovatel uvedl, že sice považuje složenou jistotu za dostačující, shledá-li však soud, že je potřeba ji navýšit, navrhuje, aby byl doplatek stanoven maximálně ve výši 500 000 Kč. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a rozhodl, že návrh odpůrce na složení doplatku jistoty se zamítá.

5. Odpůrce ve svém vyjádření k odvolání navrhovatele namítl, že ve svém návrhu na uložení doplatku jistoty doložil, že má se zákazníkem , Anonymizováno, uzavřenou smlouvu na dodání softwarového řešení pro řízení asistenčních služeb, přičemž samotná cena za dodání softwaru činí cca 14 milionů Kč a každoroční platba za údržbu a podporu cca 2,8 milionu Kč. Vydané předběžné opatření znemožňuje plnění této smlouvy a reálně ohrožuje její trvání a dosud složená jistota je tak ve zjevném nepoměru k majetkové újmě. Dle odpůrce soud prvního stupně přesně vymezil, z jakých tvrzení a listinných důkazů vycházel a odůvodnění je logické, strukturované a plně přezkoumatelné. Soud prvního stupně ani nevyšel z dlouhodobých projekcí, ale z bezprostředně hrozícího zmaření konkrétní smlouvy. Neobstojí ani tvrzení, že mezi předběžným opatřením a hrozící újmou není příčinná souvislost, neboť právě vydané předběžné opatření odpůrci výslovně zakazuje disponovat s neurčitým počítačovým programem pro asistenční služby, a to i vůči , Anonymizováno, , a je tak v konečném důsledku příčinou ohrožení tohoto smluvního vztahu, neboť brání odpůrci plnit v rozhodném čase, kdy má být plnění realizováno. Následná hypotetická možnost dodat software v neurčité budoucnosti nemůže zvrátit skutečnost, že v důsledku předběžného opatření dochází k bezprostřednímu riziku vzniku majetkové újmy. Dále namítl, že kritérium srozumění nemůže sloužit jako sankce za procesní či obchodní chování odpůrce ani jako prostředek k nepřiměřeně nízké výši doplatku jistoty, ale představuje pouze jedno z dílčích vodítek při posuzování přiměřenosti. Závěrem zdůraznil, že částka 15 milionů Kč nebyla v návrhu na doplatek jistoty uplatněna ani jako maximální možná výše hrozící újmy, ale jako konzervativní a smířlivý odhad. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř., usnesení soudu prvního stupně a, aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že napadané usnesení je třeba změnit, jak v podrobnostech dále.

7. Předně je třeba uvést, že podle § 75b odst. 1 o. s. ř. dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením anebo že jde o opětovný návrh na nařízení předběžného opatření, který ve věci týchž účastníků požaduje z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou zatímní úpravu poměrů, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Současně zákon v § 76h o. s. ř. umožňuje tomu, komu byla předběžným opatřením uložena povinnost, podat návrh na složení doplatku jistoty složené dle § 75b odst. 1 o. s. ř., dokud trvají účinky předběžného opatření. Proto, aby mohlo být návrhu na doplatek jistoty složené dle § 75b odst. 1 o. s. ř. vyhověno, je mj. třeba, a to za předpokladu, že doposud nebylo prováděno dokazování, aby povinný z předběžného opatření předloženými důkazy osvědčil skutečnost, že škoda nebo újma, která z nařízeného předběžného opatření může vzniknout, zjevně převyšuje jistotu složenou dle § 75b odst. 1 o. s. ř. navrhovatelem předběžného opatření. V případě, že soud dospěje k závěru, že je tato skutečnost osvědčena (popř. prokázána, pokud je řešený spor v takovém stádiu řízení, že již bylo prováděno dokazování), přistoupí ke stanovení výše doplatku jistoty, kterou určí s ohledem na okolnosti případu. Tyto okolnosti při zjevném nepoměru mezi složenou jistotou a možnou újmou jsou jedinými hledisky k určení výše doplatku jistoty. Takovými okolnostmi přitom mohou být jednak okolnosti týkající se uplatněného nároku jako takového (povaha tohoto nároku, postoj účastníků v řízení) a dále subjektivní kritéria týkající se odpůrce (popř. jiné osoby, jíž může předběžným opatřením vzniknout škoda nebo jiná újma). Soud tak musí zvažovat, jaký dopad do poměrů odpůrce může mít nařízené předběžné opatření (tedy zda jde o výrazné omezení podnikatelské činnosti či zda se omezení týká pouze okrajového předmětu podnikání), zda před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření byl odpůrce upozorněn na své protiprávní jednání, a je proto srozuměn s tím, že může být nařízeno, přibližně jaké náklady bude třeba vynaložit na splnění ukládané povinnosti (skutečná škoda) a zda v úvahu přichází i škoda v podobě ušlého zisku či jiné škody, např. v podobě sankcí podle smluv s třetími osobami, či zda přichází v úvahu i jiná újma apod. Zatímco okolnosti týkající se povahy nároku může soud objektivně zjistit z obsahu spisu, subjektivní ekonomická kritéria týkající se odpůrce (tedy skutečnosti, jaké náklady si splnění uložené povinnosti vyžádá a jaký materiální dopad může předběžné opatření mít na jejich další podnikatelskou činnost) z obsahu spisu vyplývat mnohdy nemusí. Protože pak soud sám nesmí posuzovat skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, a to i kdyby jimi disponoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 4, pod C 383), bude jeho rozhodnutí o případném zvýšení jistoty založeno striktně na vlastní úvaze soudu s tím, že výsledek této úvahy nemusí zcela korespondovat s později skutečně vzniklou škodou či jinou újmou. Ostatně zákon ani nepočítá s tím, že jistota vždy zcela pokryje případně vzniklou škodu či jinou újmu (§ 77a odst. 4 o. s. ř.).

8. Jelikož daný spor není ve stadiu, kdy by již bylo soudem provedeno dokazování, je pro rozhodnutí o návrhu na doplatek jistoty podstatným jen to, zda odpůrce osvědčil, že škoda či jiná újma, která mu může v důsledku nařízení předběžného opatření vzniknout, zjevně převyšuje složenou jistotu. Obecně platí, že při posuzování návrhu na složení doplatku jistoty se soud zabývá pouze výší škody nebo újmy, která může vzniknout z nařízeného předběžného opatření, a to podle tvrzení a důkazů, které mu předložil odpůrce. V tomto konkrétním případě bude muset odvolací soud zohlednit také skutečnost, že v mezidobí došlo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2026, č. j. 3 Co 65/2025-171, ke změně usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 10. 2025, č. j. 1 Nc 30/2025-78, tak, že návrh na nařízení předběžného opatření byl v plném rozsahu zamítnut, což znamená, že účinky nařízeného předběžného opatření již zanikly, takže odvolací soud bude při přezkumu napadeného usnesení muset zohledňovat pouze výši škody nebo újmy, která vznikla v důsledku předběžného opatření v období trvání jeho právních účinků.

9. Odvolací soud nejprve k námitce navrhovatele o tom, že z toho, že soud prvního stupně sám nepřistoupil na základě vlastní úvahy k uložení povinnosti složit doplatek jistoty a učinil tak až na základě návrhu odpůrce, je zřejmé, že jistotu nepovažoval za nedostačující, uvádí, že o. s. ř. umožňuje soudu navýšit jistotu prostřednictvím doplatku jistoty, a to buď z vlastní iniciativy před jeho vydáním podle § 75b odst. 1 o. s. ř. nebo až po jeho nařízení na návrh toho, komu byla uložena povinnost podle § 76h o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že zmíněné možnosti nejsou vzájemně nijak podmíněné ani na sobě závislé, takže soud může k přesvědčení o potřebě navýšení jistoty dospět až právě po nařízení předběžného opatření na základě návrhu odpůrce a tam osvědčených skutečností, ačkoliv jí v počátku za nedostatečnou (i s ohledem na nedostatek informací od odpůrce) nepovažoval.

10. Co se pak týče argumentace navrhovatele ohledně toho, že soud prvního stupně nepřihlédl ke kritériu srozumění odpůrce, odvolací soud uvádí, že toto kritérium je podstatné pro to, zda byl na možnost podání předběžného opatření upozorněn a mohl si tak utvořit představu, přibližně jaké náklady bude třeba vynaložit na splnění ukládané povinnosti a zda v úvahu přichází i škoda v podobě ušlého zisku či jiné skutečné škody např. v podobě sankcí podle smluv s třetím osobami, či zda přichází v úvahu i jiná újma, resp. je podstatné pro posouzení toho, zda odpůrce nemohl případně vznik určitých nákladů s vědomím toho, že pravděpodobně dojde k zahájení řízení o předběžném opatření, eliminovat. Srozumění odpůrce s možností podání návrhu na nařízení předběžného opatření však samo o sobě automaticky nepředstavuje důvod, proč by měl být doplatek jistoty uložen v nižší výši (nebo vůbec), neboť záleží vždy na úvaze soudu, jaké skutečnosti shledá při stanovení výše doplatku za rozhodné a jaké nikoli.

11. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud uzavírá, že nesdílí názor navrhovatele o tom, že usnesení soudu prvního stupně má jím tvrzené nedostatky, avšak s přihlédnutím k tomu, že účinky předběžného opatření již netrvají, bylo by ponechání doplatku jistoty ve výši 15 milionů Kč (kterou již navrhovatel složil na účet soudu) nepřiměřené okolnostem tohoto případu. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 8. 4. 2026 učiněném na základě výzvy odvolacího soudu tvrdí, že jedná o obnovení spolupráce s organizací , Anonymizováno, , situace se ale ještě plně nestabilizovala a nejbližší termín pro případné pokračování spolupráce se jeví až listopad 2026. Již nyní mu však vznikla újma odpovídající ztrátě pravidelných měsíčních plateb za období od září 2025 do dubna 2026, s vysokou mírou pravděpodobnosti mu pak vznikne také další majetková újma odpovídající nejméně ztrátě pravidelných měsíčních plateb za údržbu a podporu až do listopadu 2026. Odvolací soud konstatuje, že odpůrce tvrzenou komunikaci o spolupráci s , Anonymizováno, a pravděpodobným obnovením spolupráce až v listopadu 2026 nijak neosvědčil, takže pro účely rozhodnutí o výši doplatku jistoty lze mít za osvědčené jen to, že odpůrci vznikla újma spočívající ve ztrátě pravidelných měsíčních plateb za období od října 2025 do února 2026, tedy po dobu trvání účinků předběžného opatření. Jelikož celková roční částka, která je dle tvrzení odpůrce hrazena v pravidelných měsíčních částkách je stanovena na 114 616,52 EUR, tedy cca 2 783 531 Kč (viz úryvek ze smlouvy mezi , Anonymizováno, a odpůrcem ze dne 12. 7. 2024), má odvolací soud za to, že po dobu trvání účinků mohla odpůrci vzniknout škoda ve výši cca 1 159 805 Kč (tedy 5 x 231 961 Kč). Soud prvního stupně sice dle odvolacího soudu správně při úvaze o výši doplatku jistoty zohlednil i cenu za dodání softwaru, nicméně s ohledem na to, že pominuly účinky předběžného opatření a odpůrce ničím neosvědčil, že by ke zmaření smluvního vztahu skutečně došlo (pouze neobdržel výše zmíněné měsíční platby), naopak tvrdí, že s , Anonymizováno, jedná o obnovení spolupráce, odvolací soud tuto položku v nově stanovené výši doplatku jistoty nezapočítal. Odvolací soud tedy považuje za přiměřené, aby k dostatečnému zajištění náhrady škody či jiné újmy byl složen doplatek ve výši 1 110 000 Kč (s ohledem na navrhovatelem složenou zákonem stanovenou jistotu ve výši 50 000 Kč).

12. S ohledem na výše uvedené bylo v současných podmínkách přistoupeno podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (per analogiam) ke změně napadeného usnesení tak, jak uvedeno ve výroku. Jelikož navrhovatel již původně stanovený doplatek na účet soudu uhradil, bude mu po právní moci tohoto usnesení vrácena částka přesahující součet původní jistoty (50 000 Kč) a nově stanoveného doplatku (1 110 000 Kč), tj. celkem částku 1 160 000 Kč, vrácena (k vrácení je částka 13 890 000 Kč).

13. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci samé, když žaloba již byla podána.