312/2015

Plný text

KSPL 27 INS 37728/2013 4 VSPH 312/2015-B-15 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužníka Asztalose Kolomana , nar. 13.6.1963, bytem Klatovská 98, Plzeň, zast. Mgr. Martinem Jančou, advokátem, sídlem Mikulášské nám. 11, Plzeň, o odvolání Komerční banky, a.s. , IČO 45317054, sídlem Na Příkopě 33/969, Praha 1, zast. JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 37728/2013-B-9 ze dne 31. prosince 2014 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 37728/2013-B-9 ze dne 31. prosince 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni schválil oddlužení dlužníka Asztalose Kolomana (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), uložil dlužníkovi, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky, platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenční správkyně JUDr. Evy Kabelkové (dále jen správce) nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů správce ve výši 900,- Kč měsíčně + DPH, pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených; tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek, přičemž označil věřitele, uvedl výši jednotlivých pohledávek a procento jejich uspokojení (body II. a III. výroku), přikázal plátci mzdy dlužníka M E G A S - P spol. s r.o., aby po doručení tohoto usnesení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka zákonné srážky ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a nevyplácel sražené částky dlužníkovi, ale správci; dlužníkovi přikázal, aby příjmy z darovaní smlouvy (jakož i jiné případné příjmy) uzavřené dne 1.9.2014 s Ĺubo Libičem vyplácel správci (bod IV. výroku), a uložil dlužníkovi, správci a věřitelům další povinnosti související s realizací splátkového kalendáře. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 29.5.2014 (A-17) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením a že dne 16.9.2014 proběhlo přezkumné jednání a schůze věřitelů, jíž se neúčastnil žádný z věřitelů. Konstatoval, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 5 nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky byly zjištěny v plné výši, ale do splátkového kalendáře nebyla zařazena dílčí pohledávka odvolatele přihlášená dne 26.6.2014 v částce 119.488,03 Kč jako zajištěná, a že se odvolatel podáním ze dne 17.7.2014 vzdal práva na uspokojení ze zajištění, což vzal soud prvního stupně na vědomí usnesením ze dne 15.8.2014 (P5-3). Citoval § 192 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ),dle něhož věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši (nikoli pořadí) přihlašované pohledávky s tím, že se odvolatel vzdal práva na uspokojení pohledávky ze zajištění po uplynutí přihlašovací lhůty, jež skončila dnem 30.6.2014. Vyjádřil názor, že se věřitelé s pohledávkami přihlášenými jako zajištěné se uspokojují jen z výtěžku zpeněžení zajištění (§ 398 odst. 3 věty třetí před středníkem IZ), odvolatel tedy v rozsahu přihlášené pohledávky č. 1 do splátkového kalendáře zahrnut nebyl. Soud prvního stupně dále uvedl, že příjmy dlužníka dosahují částky 20.800,- Kč měsíčně, výše nezajištěných pohledávek činí 572.527,35 Kč. Pokud by dlužník neměl vyživovací povinnost, po odečtení odměny a hotových výdajů správce, měl by uhradit 93,83% hodnoty pohledávek nezajištěních věřitelů (s pohledávkou odvolatele č. 1 kalkulováno nebylo). Dlužník má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, částka běžného výživného na nezletilou Katarínu spolu s dlužným výživným, jež by měla být v průběhu trvání oddlužení uhrazena, činí 190.338,- Kč. Po odečtení dlužného výživného a běžného výživného od částky vypočítané k uspokojování nezajištěných věřitelů za předpokladu jedné vyživovací povinnosti (viz výše), měla by být nezajištěným věřitelům za trvání splátkového kalendáře uhrazena částka 346.842,- Kč tedy 60,58 % jejich pohledávek. Dlužník sice požádal o stanovení nižších splátek, žádné další skutečnosti (navrhovanou výši měsíčních splátek, odůvodnění stanovení nižších splátek atd.) však neuvedl. Proto soud návrhu nevyhověl, a dlužníku stanovil splátky v zákonem určené výši, když mu „pro absenci skutkových tvrzení nezbylo, než návrh zamítnout“. Proti bodu II. výroku usnesení Krajského soudu v Plzni se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že jeho pohledávka bude zařazena do splátkového kalendáře v celé přihlášené výši 268.585,45 Kč. Uvedl, že zpětvzetí zajištění pohledávky vzal soud na vědomí svým deklaratorním usnesením ze dne 15.8.2014. Výsledek přezkumného jednání spolu se seznamem přihlášených pohledávek reflektuje tuto skutečnost a faktický stav věci, když pohledávky odvolatele byly v celé přihlášené částce 268.585,45 Kč zjištěny jako pohledávky nezajištěné. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda uvedené rozhodnutí může napadnout odvoláním odvolatel, a dospěl k závěru, že – v dále uvedeném rozsahu – může. Vyšel přitom z § 406 odst. 4 IZ, dle něhož odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ insolvenční soud nevyhověl; proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval. V daném případě se odvolatel jako věřitel (ani žádný jiný věřitel) neúčastnil schůze věřitelů, na níž mělo být rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře, a proti přijetí schváleného způsobu oddlužení nehlasoval. Z uvedeného je zřejmé, že odvolatel sice nemá legitimaci k podání odvolání proti bodu I. výroku usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, pokud však jde o bod II. výroku usnesení, jímž byl schválen konkrétní splátkový kalendář, do něhož nebyla pojata pohledávka odvolatele, je situace odlišná, neboť tímto výrokem bylo dotčeno subjektivní právo odvolatele uplatněné vůči dlužníkovi, a odvolání proti němu proto přípustné je. Vrchní soud v Praze proto přezkoumal usnesení v napadeném bodě II. výroku i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno. Z insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že přihláškou P5 doručenou soudu v přihlašovací lhůtě dne 26.6.2014 odvolatel přihlásil pohledávku č. 1 ve výši 119.488,03 Kč jako pohledávku zajištěnou spoluvlastnickým podílem na nemovitostech dlužníka a pohledávky č. 2 ve výši 129.758,38 Kč a č. 3 ve výši 19.339,04 Kč přihlásil jako nezajištěné; celková výše pohledávek činila částku 268.585,45 Kč. Podáním ze dne 17.7.2014 odvolatel soud prvního stupně sdělil, že bere svoji pohledávku č. 1 co do jejího zajištění zpět s tím, nadále bude tato pohledávka přihlášena jako nezajištěná. Na to reagoval soud usnesením ze dne 15.8.2014 (P5-3), v němž vzal vzdání se práva na zajištění na vědomí. Při přezkumném jednání konaném dne 16.9.2014 byly všechny pohledávky odvolatele přezkoumávány jako pohledávky nezajištěné (když správce výslovně zmínil zpětvzetí zajištění u pohledávky č. 1) a v částce 268.585,45 Kč také byly jako nezajištěné pohledávky zjištěny, což plyne i z upraveného seznamu přezkoumávaných pohledávek. Soudu prvního stupně nedošel žádný hlasovací lístek ohledně způsobu oddlužení dlužníka, na schůzi věřitelů nedostavil žádný věřitel, jenž by hlasoval o způsobu oddlužení dlužníka, a dlužník navrhl své oddlužení plněním splátkového kalendáře, s čímž správce souhlasil, přičemž z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, jež by tomu bránily. Ohledně odvolatelovy pohledávky č. 1 odvolací soud dále zjistil, že není vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení podle § 170 IZ. V případě povoleného oddlužení věřitel podáním přihlášky, v níž se dovolává zajištění, volí budoucí způsob uspokojování své pohledávky mimo splátkový kalendář. Proto i omezení přihlášky takového věřitele v rozsahu požadovaného zajištění je třeba chápat jako změnu přihlášky, která (vyjma výše přihlášené pohledávky) již není po uplynutí přihlašovací lhůty dle § 192 odst. 4 IZ přípustná. Toto ustanovení je tak dle názoru odvolacího soudu třeba vykládat restriktivně, a to s ohledem na další souvislosti insolvenčního řízení, v němž bylo povoleno oddlužení, neboť další průběh insolvenčního řízení je typický zejména krátkou lhůtou pro přezkum pohledávek a povinností soudu před přezkumem zveřejnit seznam přihlášených pohledávek korespondující právu ostatních účastníků řízení pohledávku popřít (a tedy získat o pohledávce odpovídající informace z insolvenčního rejstříku) či rozhodováním věřitelů o schválení oddlužení na schůzi věřitelů bezprostředně následující po přezkumu. Změnil-li tedy odvolatel přihlášku své pohledávky ze zajištěné na nezajištěnou až po přihlašovací lhůtě, nemělo být k takové změně přihlášky dle § 173 a § 192 odst. 4 IZ přihlíženo, přestože tak učinil ještě před přezkumným jednáním, neboť změna pohledávky (vyjma změny její výše) je po uplynutí lhůty k jejímu přihlášení dle § 192 odst. 4 IZ nepřípustná. Proto měla být pohledávka č. 1 odvolatele podle jeho přihlášky přezkoumána a zjištěna jako zajištěná, a tím určená k uspokojení ze zajištění mimo pořad splátkového kalendáře. Při zachování tohoto postupu by soudu prvního stupně nebylo lze vytknout pochybení. Taková situace však v posuzované věci zjevně nenastala, když všechny pohledávky odvolatele byly zjištěny jako pohledávky nezajištěné. V této souvislosti se sluší připomenout, že rozhodnutí insolvenčního správce o tom, že přihlášenou pohledávku uznává nebo popírá (případně v jakém rozsahu), určuje závazně právo věřitele na jeho poměrné uspokojení v rámci insolvenčního řízení (včetně všech dalších důsledků spojených s výsledkem přezkumu), a současně se jím závazně rozhoduje o právu všech ostatních věřitelů na jejich poměrné uspokojení. Nesprávné uznání insolvenčním správcem té které pohledávky co do její pravosti, výše nebo pořadí (jakož i její nepopření ze strany ostatních věřitelů) jednoho věřitele může mít proto za následek (mimo jiné) uspokojení pohledávky druhého věřitele v menší míře, než by tomu bylo za předpokladu jejího správného zjištění, může tedy důsledně vzato značit dotčení majetkových práv věřitele (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/10 ze dne 1.7.2010). Stanovisko správce o zjištění pohledávky je zásadně rozhodnutím konečným a neměnným, IZ proti němu nepřipouští žádný opravný prostředek. Jinak řečeno, pokud byla odvolatelova pohledávka č. 1 zjištěna jako nezajištěná, je třeba výsledek takového jednání respektovat a takovou pohledávku též zahrnout do splátkového kalendáře. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a), b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadeném bodu II. výroku, jakož i ve všech ostatních bodech, jež jsou na něm závislé, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně znovu posoudí ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře též s přihlédnutím k pohledávce č. 1 odvolatele, jež do splátkového kalendáře rovněž patří. Dále vyzve dlužníka k opravě návrhu na určení jiných, než zákonem stanovených měsíčních splátek postupem podle § 43 o.s.ř. a bude-li takový návrh projednatelný, předloží ho k posouzení insolvenčnímu správci a schůzi věřitelů k hlasování o tom, zda věřitelé doporučí žádosti vyhovět, a ve smyslu § 398 odst. 4 IZ o ní pak v rámci schválení oddlužení splátkovým kalendářem znovu rozhodne. V odůvodnění se pak řádně vypořádá s tím, kolik má dlužník vyživovacích povinností, jaká je nezabavitelná částka, soudem stanovené výživné promítne do výroku rozhodnutí, do něhož neopomene pojmout označení příjmů dlužníka, z nichž má být hrazena první splátka (§ 406 odst. 3 písm. b/ IZ). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 23. února 2015 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková