32/2020

Plný text

KSPH 65 INS 10960/2019 4 VSPH 32/2020 Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Alexandry Jiříčkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníků - manželů: a) V. D., narozený XY bytem T. b) L. D., narozená XY bytem T. o odvolání dlužníků - manželů proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2019, č. j. KSPH 65 INS 10960/2019-B-11, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2019, č. j. KSPH 65 INS 10960/2019-B-11, se v bodě VI. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění:

1. Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze rozhodl, že jsou dlužníci - manželé V. D. a L. D. (dále jen dlužníci) oprávněni k podání návrhu na povolení oddlužení (bod I. výroku), schválil zprávu o přezkumu (B-8) zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 29. 10. 2019 (bod II. výroku), schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod III. výroku), konstatoval, že je insolvenčním správcem Ing. Josef Nožička (dále jen správce; bod IV. výroku) a že do majetkové podstaty dlužníků náleží osobní automobil Renault Megane oceněný na částku 12.000 Kč (bod V. výroku), uložil dlužníkům povinnost vydat správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty specifikovaný v bodě V. výroku (bod VI. výroku), konstatoval, že bude zpeněžen majetek, který se případně stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ; bod VII. výroku), přiznal správci zálohu na odměnu za přezkoumané přihlášky (bod X. výroku) a uložil povinnosti spojené s rozhodnutím o schválení oddlužení (body VIII. - IX. a XI. - XVI. výroku).

2. Jen proti bodu VI. výroku tohoto usnesení, jež neobsahovalo žádné odůvodnění, se dlužníci včas odvolali (B-12) a navrhovali, aby jej odvolací soud zrušil, neboť s uložením povinnosti vydat osobní automobil Renault Megane ke zpeněžení nesouhlasí, protože byl oceněn správcem na částku 12 000 Kč, že zpeněžení by se mělo týkat pouze toho majetku, u nějž lze předpokládat, že bude jeho zpeněžením dosaženo takového výtěžku, jenž i po odpočtu nákladů a odměny správce může sloužit k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, že při zpeněžení tohoto majetku přísluší správci odměna ve výši 15 % z výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, minimálně však 20.000 Kč + 21 % DPH, pokud je správce plátcem, a že dlužník potřebuje vozidlo k výkonu povolání, přičemž by přišel o možnost dojíždět do zaměstnání.

3. Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal usnesení soudu I. stupně v odvoláním napadeném bodu VI. výroku, včetně řízení jeho vydání předcházející, a aniž nařizoval jednání (v souladu s § 94 odst. 2 písm. d) IZ) dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

4. Podle § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále do doby podání zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3). Dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení podle odstavce 3, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů. Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. Není-li dále stanoveno jinak, pro účely zpeněžení podle odstavce 3 do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Ustanovení § 409 odst. 4 není dotčeno (odst. 6).

5. Z citovaného ustanovení plyne, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty má dlužník podle § 398 odst. 3 IZ pravidelnou povinnost vydat majetek náležející do majetkové podstaty správci ke zpeněžení, nevyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo žádného uspokojení věřitelů.

6. V rozhodnutí vydaném podle § 406 odst. 2 IZ, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty, včetně majetku, který se stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, a který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, a hodnoty získané z neúčinného právního jednání.

7. V rozhodnutí podle § 406 odst. 3 písm. e) IZ, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud uloží dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty a označí majetek obdobně podle odstavce 2 písm. b) IZ.

8. Podle § 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však 45 000 Kč (odst. 1). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, činí odměna insolvenčního správce a) 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře, b) z výtěžku zpeněžení dosaženého způsoby podle § 286 IZ určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, zahrnujícího i částku připadající na odměnu insolvenčního správce, od 0 do 500 tis. Kč činí 15 %, (odst. 2). Odměna insolvenčního správce podle odstavce 2 písm. b) činí nejméně 20 000 Kč; jestliže však bylo dosaženo výtěžku nižšího než 20 000 Kč, činí odměna insolvenčního správce dosažený výtěžek snížený o hotové výdaje insolvenčního správce (odst. 4).

9. Z důvodové zprávy k zákonu č. 31/2019 Sb. (novela IZ účinná ode dne 1. 6. 2019) se podává, že i když je společným jmenovatelem obou způsobů oddlužení uvedených v § 398 odst. 1 IZ zpeněžování majetkové podstaty, stále lze mezi oběma způsoby spatřovat zásadní odlišnosti. Základní odlišností splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty jsou nejen jeho dlouhodobé plnění a průběžné ověřování, zda nejsou naplněny podmínky splnění oddlužení, ale především skutečnost, že se vylučuje možnost nezajištěných věřitelů uspokojovat se ze zpeněžení obydlí dlužníka (§ 398 odst. 6 věta druhá IZ). Zákonodárce rovněž upouští od zpeněžování majetkové podstaty v případě, že dle zprávy pro oddlužení plyne, že by se zpeněžením takového majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů. Zpeněžování majetku nízké hodnoty není vzhledem ke vzniku nákladů řízení efektivní (např. minimální výše odměny insolvenčního správce se stanoví na 45 000 Kč podle § 3 písm. a) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů), a proto nevidí důvod zavádět úpravu, jejímž efektem by mohlo být, že dlužník bude zbaven svého majetku, státu vzniknou náklady na vyplacené náhradě odměny insolvenčního správce, a přitom nedojde k žádnému uspokojení pohledávek věřitelů. Ke stanovení ceny majetku dlužníka se použijí ustanovení upravující oceňování majetkové podstaty, tzn. zejména § 219 IZ. Pokud jde o oceňování majetku insolvenčním správcem, platí, že výsledek ocenění je součástí zprávy pro oddlužení, a to ve formě soupisu majetkových hodnot po jednotlivých položkách. V zájmu transparentnosti a efektivního informování věřitelů i insolvenčního soudu o dostupných hodnotách se navrhuje povinnost insolvenčního správce ocenění každé položky alespoň stručně, ale výstižně odůvodnit, přičemž uvedené nedopadá na zajištěné věřitele.

10. Ustanovení § 398 odst. 6 IZ představuje výjimku z obecné povinnosti dlužníka vydat majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení podle § 398 odst. 3 IZ. To znamená, že dlužníkovi nelze uložit povinnost vydat nepatrný majetek, jehož zpeněžením by se nedosáhlo uspokojení (nezajištěných) věřitelů, přičemž kvantitativním vodítkem bude hodnota dlužníkova majetku stanovená ve zprávě pro oddlužení, z níž lze usuzovat na předpokládanou výši výtěžku zpeněžení a kterou bude třeba poměřovat s minimální výší odměny insolvenčního správce stanovené podle § 3 odst. 4 části věty první před středníkem vyhlášky (minimální výše odměny činí 20 000 Kč bez DPH, jestliže nebylo dosaženo výtěžku nižšího než 20 000 Kč). Pokud by insolvenční soud uložil dlužníkovi povinnost vydat ke zpeněžení i nepatrný majetek, nastala by totiž nežádoucí situace, že by po jeho zpeněžení a odečtení hotových výdajů insolvenčního správce připadl celý výtěžek zpeněžení jen insolvenčnímu správci a věřitelům by se z toho nedostalo ničeho, přičemž nelze vyloučit ani to, že by část nákladů spojených se zpeněžením nepatrného majetku mohla zůstat neuhrazena. Zpeněžení nepatrného majetku v hodnotě nedosahující ani minimální odměny insolvenčního správce ve výši 20 000 Kč (s event. připočtením 21 % DPH pak v celkové výši 24 200 Kč) je pro věřitele neefektivní, neboť z jeho výtěžku ničeho neobdrží, a je v rozporu se samotným účelem insolvenčního řízení. Lze tedy uzavřít, že dlužníkovi lze uložit povinnost podle § 406 odst. 3 písm. e) IZ vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty jen tehdy, je-li jeho celková hodnota stanovená ve zprávě pro oddlužení (§ 398a odst. 2 IZ) vyšší než minimální odměna insolvenčního správce určená podle § 3 odst. 4 části věty první před středníkem vyhlášky (s event. zvýšením o DPH podle § 38 odst. 1 IZ). Jinak řečeno, dlužníkovi nelze uložit povinnost podle § 406 odst. 3 písm. e) IZ vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty, vyjde-li najevo, že jeho celková hodnota stanovená ve zprávě pro oddlužení (§ 398a odst. 2 IZ) je nižší než minimální výše odměny insolvenčního správce určená podle § 3 odst. 4 části věty první před středníkem vyhlášky (s event. zvýšením o DPH podle § 38 odst. 1 IZ). Ke stejným závěrům dospěl Vrchní soud v Praze již ve svém usnesení ze dne 16. 1. 2020, č. j. 3 VSPH 1604/2019-B-13 (KSUL 71 INS 8334/2019).

11. Ze spisu odvolací soud ověřil, že usnesením ze dne 23. 7. 2019 (A-7) soud I. stupně zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením, že ve zprávě pro oddlužení ze dne 11. 10. 2019 (B-7) správce sdělil, že celková výše nezajištěných pohledávek věřitelů činí 1.246.366,67 Kč a že do majetkové podstaty dlužníka byl sepsán pouze automobil Renault Megane, jenž správce ocenil částkou 12 000 Kč. Vyhláškou ze dne 21. 11. 2019 (B-10) insolvenční soud vyrozuměl účastníky řízení o zveřejnění zprávy o přezkumu a zprávy pro oddlužení a současně je poučil o možnosti podat proti nim námitky, jež nebyly podány žádné, a proto insolvenční soud rozhodl odvoláním napadeným usnesením ze dne 9. 12. 2019 (B-11), jež neodůvodnil a v němž toliko konstatoval, že byl do majetkové podstaty dlužníků zařazený osobní automobil Renault Megane oceněn částkou 12.000 Kč, a proto je povinností dlužníků jej vydat správci ke zpeněžení.

12. V posuzované věci shledal odvolací soud napadený bod VI. výroku usnesení nepřezkoumatelným pro absenci jakéhokoliv jeho odůvodnění (srov. § 157 odst. 2 a 169 odst. 2 o.s.ř.), neboť není zřejmé, na základě jakých úvah dospěl soud I. stupně k závěru o dostatečnosti majetku dlužníků určeného ke zpeněžení (automobilu). Soud I. stupně se nezabýval předpokládaným výtěžkem zpeněžení automobilu, mírou uspokojení nezajištěných věřitelů z jeho zpeněžení a absentuje též posouzení věci z hlediska výjimky uvedené v § 398 odst. 6 IZ.

13. Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud proto usnesení v odvoláním napadeném bodě VI. výroku jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., v němž soud I. stupně posoudí a vysvětlí to, zda majetek uvedený pod bodem V. výroku usnesení (automobil) jsou dlužníci povinni vydat správci ke zpeněžení či nikoliv. Dospěje-li k závěru, že povinnost podle § 398 odst. 3 IZ nelze dlužníkům uložit, pak jim takovou povinnost neuloží, popřípadě rozhodne tak, že dlužníci nejsou povinni vydat majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení podle § 398 odst. 3 a 6 IZ a své rozhodnutí řádně odůvodní. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ). Praha 4. února 2020 JUDr. Alexandra Jiříčková v. r. předsedkyně senátu