383/2011

Plný text

MSPH 77 INS 8685/2010 3 VSPH 383/2011-B-19 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka D & Construct Group, s.r.o., sídlem Makovského 1392/2b, Praha 6, zast. advokátem JUDr. Martinem Köhlerem, sídlem 1. máje 535/50, Liberec, zahájené na návrh a) Dama MB, s.r.o., sídlem Rybničná 820, Bakov nad Jizerou, zast. advokátem Mgr. Pavlem Motlem, sídlem Jaselská 1391, Mladá Boleslav, a b) Kovové profily, s.r.o., sídlem Podnikatelská 545, Praha 9, zast. advokátem JUDr. Ivem Krtičkou, sídlem Zelený Pruh 1560/99, Praha 4, o odvoláních navrhovatele a) a insolvenčního správce Advokátní kancelář Paroulek, Zrůstek, Lůdl, v.o.s. proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 8685/2010-B-11 ze dne 8. února 2011, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 8685/2010-B-11 ze dne 8. února 2011 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 8685/2010-B-11 ze dne 8.2.2011 v bodě I. výroku insolvenčního správce Advokátní kancelář Paroulek, Zrůstek, Lůdl, v.o.s. (dále též jen insolvenční správce) zprostil funkce, v bodě II. výroku insolvenčnímu správci učil odměnu ve výši 36.000,- Kč a hotové výdaje ve výši 2.151,- Kč s tím, že budou zaplaceny ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, a v bodě III. výroku rozhodl, že navrhovateli a) Dama MB, s.r.o. (dále též jen navrhovatel a) se po právní moci rozhodnutí vrací 11.849,- Kč. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. MSPH 77 INS 8685/2010-A-24 ze dne 8.11.2010 byl v bodě II. výroku zjištěn úpadek dlužníka D & Construct Group, s.r.o. (dále jen dlužník) a v bodě III. výroku ustanoven insolvenční správce. Toto rozhodnutí v bodech II. až XII. výroku Vrchní soud v Praze pod č.j. 2 VSPH 1154/2010-A-32 ze dne 20.12.2010 změnil tak, že insolvenční návrh navrhovatele b) Kovové profily, s.r.o. odmítl. Proto soud ustanoveného správce zprostil funkce a současně určil jeho odměnu a přiznal mu hotové výdaje. Vycházel z toho, že insolvenční správce ve zprávě ze dne 28.12.2010 popsal svoji činnost za období od 8.11.2010 do 27.12.2010, ve zprávě ze dne 18.1.2011 pak popsal svoji následující činnost do uvedeného data. Současně tu uplatnil svoji odměnu, jejíž výši ponechal na určení soudu s přihlédnutím k délce, rozsahu a náročnosti vykonané činnosti, a dále vyúčtoval hotové výdaje v celkové výši 13.735,- Kč: cestovní náhrady 1.374,- Kč + DPH, celkem 1.649,- Kč, poplatek za výpis depozitáře cenných papírů 306,- Kč, pojištění majetku dlužníka 5.579,50 Kč, odměna z dohody o provedení práce uzavřená s Milenou Hrdou - za správu nemovitosti ve Vrchlabí a úklid kanceláří - 4.000,- Kč, poštovné 186,- Kč. Dále soud uvedl, že podle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce jsou pohledávkami za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 písm. a) IZ. Jejich vyúčtování provede insolvenční správce podle § 38 odst. 3 IZ v konečné zprávě (§ 303 IZ), a není-li jí, ve zprávě o své činnosti, např. ve zprávě o dosavadních výsledcích projednání konkursu v případě úmrtí dlužníka (§ 310 odst. 2 IZ), nebo ve zprávě předcházející zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ v případě, že v průběhu konkursu nebyl žádný majetek zpeněžován. Soud určil odměnu správce podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb ve výši 30.000,- Kč s připočtením 20% DPH ve výši 6.000,- Kč, tj. celkem ve výši 36.000,- Kč. Při rozhodnutí o výši odměny přihlédl k tomu, že insolvenční správce od rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka činil úkony uložené mu zákonem, jak je popsal i ve svých zprávách o činnosti, připravil seznam 104 přihlášených pohledávek. Schůze věřitelů a přezkumné jednání se již v důsledku shora uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze nekonaly. Správcovy hotové výdaje soud schválil jen co do cestovních náhrad, poplatku za výpis depozitáře cenných papírů a poštovného, tj. v celkové výši 2.151,- Kč. U ostatních vyúčtovaných výdajů – za pojištění majetku dlužníka ve výši 5.579,50 Kč a odměnu z dohody o provedení práce za správu nemovitosti ve Vrchlabí a úklid kanceláří ve výši 4.000,- Kč – soud dospěl k závěru, že je nelze považovat za hotové výdaje insolvenčního správce. Jde ve skutečnosti o náklady spojené se správou a udržováním majetkové podstaty vzniklé v období, kdy dispoziční právo s majetkem zůstalo dlužníkovi. Pokud insolvenční správce činil úkony k odvrácení možné škody na majetku dlužníka, který je bez statutárního orgánu, jedná se o pohledávku za majetkovou podstatou. Protože odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v celkové výši 38.151,- Kč nelze hradit z majetkové podstaty (nedošlo k jejímu zpeněžení), soud ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 výše cit. vyhlášky, v souladu se závěrem shora uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.12.2010, rozhodl, že budou uhrazeny ze zálohy na náklady insolvenčního řízení. Současně určil, že nepoužitá část zálohy ve výši 11.849,- Kč bude po právní moci rozhodnutí navrhovateli a) vrácena. Toto usnesení Městského soudu v Praze napadli co do bodů II. a III. výroku insolvenční správce a navrhovatel a) Dama MB, s.r.o. Insolvenční správce nesouhlasil s tím, že mu soud nepřiznal náhradu hotových výdajů v plné vyúčtované výši 13.735,- Kč, tedy i za pojištění majetku dlužníka zaplacené ve výši 5.579,50 Kč a za odměnu z dohody o provedení práce za správu nemovitosti ve Vrchlabí a úklid kanceláří zaplacenou ve výši 4.000,- Kč. Namítal, že funkci insolvenčního správce vykonával po rozhodnutí o úpadku dlužníka, kdy ještě nebylo rozhodnuto o způsobu jeho řešení. Pro toto období zákon práva a povinnosti insolvenčního správce nespecifikuje. V každém případě dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty neměl insolvenční správce, ale stále svědčilo dlužníku. Ten je ovšem nemohl realizovat, protože v té době neměl statutární orgán, který by za něj jednal. Objekt dlužníka nebyl vytápěn a nebyl nijak zabezpečen, což bylo třeba před zimou zajistit, včetně pojištění. Za této situace správci nezbylo než za dlužníka majetkovou podstatu spravovat a udržovat, tj. učinit vše potřebné k tomu, aby na jeho majetku nevznikla žádná újma. Jestliže správci v souvislosti s takovou jeho činností vznikly nějaké náklady, má právo na jejich úhradu. Přitom z § 305 IZ vyplývá, že náklady spojené se správou a udržováním podstaty se uspokojují přednostně, před ostatními pohledávkami za podstatou. V dané věci byly takové náklady vynaloženy správcem důvodně a byly řádně doloženy. Nelze jistě připustit, aby v případech, o jakých se jedná v projednávané věci - kdy je insolvenční řízení ukončeno před rozhodnutím o úpadku - nakonec nesl správce takové náklady ze svého. Kdyby dlužník tyto výdaje správci dobrovolně neuhradil, musel by je vůči němu vymáhat soudně, popř. je přihlásit jako ostatní věřitelé do dlužníkova nového insolvenčního řízení. Proto insolvenční správce požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení v příslušné části bodu II. výroku změnil tak, že se mu přiznává náhrada hotových výdajů ve výši 13.735,- Kč, a aby tomu odpovídajícím způsobem změnil i bod III. výroku. Navrhovatel a) Dama MB, s.r.o. namítal, že ještě před rozhodnutím o úpadku dlužníka a ustanovením insolvenčního správce vzal svůj insolvenční návrh zpět. Z toho důvodu soud usnesením ze dne 8.11.2010 insolvenční řízení ve vztahu k němu zastavil. V době rozhodnutí o úpadku již tedy nebyl účastníkem insolvenčního řízení, a proto nemůže být zavázán k úhradě odměny insolvenčního správce. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení mu měla být se zastavením řízení vrácena s tím, že její zaplacení měl soud požadovat po druhém insolvenčním navrhovateli, který k řízení přistoupil. Navrhovatel a) nemohl nijak ovlivnit, že k řízení přistoupil další věřitel. Kdyby se tak nestalo, řízení by pro zpětvzetí návrhu bylo celé ukončeno, nebyl by ustanoven insolvenční správce a žádné náklady by nevznikly. Proto nevidí důvodu, aby z jím složené zálohy, namísto jejího vrácení, byly hrazeny náklady řízení vzniklé rozhodnutím o úpadku dlužníku, na němž již neměl žádný zájem. Jestliže soud prvního stupně po navrhovateli b) zaplacení zálohy nežádal, nezbude, než aby byly náklady insolvenčního správce uhrazeny z prostředků státu. Z těchto důvodů navrhuje napadené usnesení v bodech II. a III. výroku zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Z obsahu spisu plyne, že dané insolvenční řízení bylo zahájeno k insolvenčnímu návrhu navrhovatele a). Ten v souladu s usnesením ze dne 9.8.2010 zaplatil na účet soudu dne 27.8.2010 zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč. Insolvenčním návrhem došlým soudu dne 20.10.2010 přistoupil k insolvenčnímu řízení věřitel Kovové profily, s.r.o. (dále jen navrhovatel b). Při jednání konaném dne 4.11.2010 bylo soudu doručeno zpětvzetí insolvenčního návrhu navrhovatele a), o němž na místě rozhodl vyhlášením usnesení, jímž insolvenční řízení ve vztahu k navrhovateli a) zastavil. Účastníky poučil, že toto usnesení bude písemně vyhotoveno a doručeno. Nato soud usnesením č.j. MSPH 77 INS 8685/2010-A-24 ze dne 8.11.2010 v bodě I. výroku rozhodl, že pro zpětvzetí insolvenčního návrhu se insolvenční řízení ve vztahu k navrhovateli a) zastavuje, v bodě II. zjistil úpadek dlužníka, v bodě III. ustanovil insolvenčním správcem Advokátní kancelář Paroulek, Zrůstek, Lůdl, v.o.s., a pod body IV. až XII. připojil další zákonem předpokládané výroky. Toto rozhodnutí v bodech II. až XII. výroku Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 2 VSPH 1154/2010-A-32 ze dne 20.12.2010 (bod II. výroku) změnil tak, že insolvenční návrh navrhovatele b) Kovové profily, s.r.o. odmítl. Právní mocí usnesení odvolacího soudu bylo dané insolvenční řízení ukončeno. Insolvenční správce informoval soud o své činnosti zprávou ze dne 28.12.2010 a poté zprávou ze dne 18.1.2011, jíž požadoval určení svojí odměny za výkon funkce dle § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. a vyúčtoval své dosavadní výdaje v celkové výši 13.735,- Kč. Šlo o vyúčtované cestovní náhrady ve výši 1.374,- Kč + DPH, tj. celkem 1.649,- Kč, poštovné ve výši 186,- Kč, poplatek za výpis z Centrálního depozitáře cenných papírů ve výši 306,- Kč, pojistné za pojištění majetku dlužníka uhrazené ve výši 5.579,50 Kč dle pojistné smlouvy, již správce jako pojistitel uzavřel dne 2.12.2010 s pojistitelem Českou podnikatelskou pojišťovnou, a.s. ve prospěch dlužníka ohledně jeho budovy č.p. 496 a pozemku č.st. 635 zapsaných na LV č. 4216 pro k.ú. Vrchlabí, a dále šlo o zaplacenou odměnu ve výši 4.000,- Kč z dohody o provedení práce, již správce uzavřel dne 1.12.2010 s Milenou Hrdou na období trvající do 31.12.2010 s předmětem práce sjednaným jako „správa nemovitosti č.p. 496 ve Vrchlabí /ubytovna a nebytové prostory/ úklid kanceláří“. Z uvedeného je zřejmé, že v daném případě bylo insolvenční řízení po zjištění úpadku dlužníka ukončeno tak, že odvolací soud předtím, než došlo k rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku, rozhodnutí o jeho úpadku a o ustanovení insolvenčního správce změnil a insolvenční návrh odmítl. Protože tímto měnícím rozhodnutím odvolacího soudu (s jeho právní mocí) bylo odklizeno i rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce, jeho funkce bez dalšího zanikla a nebylo tedy žádného důvodu, aby soud prvního stupně rozhodoval o zproštění správce jeho funkce, jak to napadeným usnesením v bodě I. výroku učinil. Další závěry soudu prvního stupně byly správné potud, že za popsané procesní situace - kdy nelze předložit konečnou zprávu dle § 302 a násl. IZ - musí dosavadní insolvenční správce podat obdobnou zprávu o své činnosti a o dosavadních výsledcích insolvenčního řízení. V takové zprávě správce popíše svoji činnost, v souladu s § 38 odst. 3 IZ vyúčtuje svoji odměnu (resp. uplatní nárok na její určení dle § 5 cit. vyhlášky, když odměnu tu nelze stanovit dle § 1 až 4 této vyhlášky) a vyúčtuje svoje hotové výdaje, jakož i všechny ostatní (uspokojené a neuspokojené) pohledávky v režimu za majetkovou podstatou (§ 168 a § 169 IZ). Z toho hlediska obecně platí, že neuspokojené pohledávky za majetkovou podstatou, které byly soudem schváleny (či v případě odměny správce určeny), zůstávají po skončení insolvenčního řízení pohledávkami za dlužníkem. Z nich ohledně těch pohledávek, jež představují náklady insolvenčního řízení, může soud rozhodnout o jejich uspokojení ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 108 IZ) s tím, že není-li tento náhradní zdroj uspokojení k dispozici nebo není-li dostatečný, může být správcova odměna a náhrada jeho hotových výdajů (každá až do částky 50.000,- Kč) uhrazena státem (§ 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Z prostředků státu ovšem nelze hradit jiné náklady insolvenčního řízení, jakými jsou typicky náklady spojené se správou a udržováním majetkové podstaty dlužníka (§ 168 odst. 2 písm. b/ IZ). Přestože v daném případě insolvenční správce se skončením insolvenčního řízení příslušnou zprávu s vyúčtováním předložil - zpráva ze dne 18.1.2011, soud prvního stupně, vedle určení odměny správce dle § 5 cit. vyhlášky, rozhodl napadeným usnesením jen o těch vyúčtovaných neuspokojených pohledávkách za podstatou, jež považoval za hotové výdaje insolvenčního správce (§ 168 odst. 2 písm. a/ IZ). Ostatní vyúčtované výdaje správce (za pojištění a údržbu majetku dlužníka), jež kvalifikoval jako náklady spojené se správou a udržováním majetkové podstaty, ponechal stranou svého rozhodování veden názorem, že takové výdaje předmětem jeho rozhodování být nemají. Takový závěr však – jak plyne z výše uvedeného – je zjevně nesprávný. Bylo povinností soudu vyslovit se i k těmto výdajům, tj. posoudit, zda byly insolvenčním správcem za dlužníka - který při absenci statutárního orgánu nemohl svá dispoziční oprávnění k majetku podstaty vykonávat a tuto sám spravovat - vynaloženy důvodně (a v jaké prokázané výši), a podle výsledku těchto šetření o nich rozhodnout, tj. tyto výdaje co správcovy pohledávky za dlužníkem schválit či neschválit. To však soud prvního stupně neučinil. Teprve po takovémto rozhodnutí o všech uplatněných nárocích insolvenčního správce, které za daného stavu již nemohou být uspokojeny z majetkové podstaty, mohl soud prvního stupně rozhodnout o jejich případné úhradě z náhradního zdroje. Tím však v dané věci není (nemůže být) záloha na náklady insolvenčního řízení složená navrhovatelem a), jak soud v napadeném usnesení určil. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že o zpětvzetí insolvenčního návrhu navrhovatelem a) soud rozhodl již při jednání konaném dne 4.11.2010 usnesením, jímž insolvenční řízení ve vztahu k tomuto navrhovateli zastavil. Na tom nic nemění skutečnost, že písemné vyhotovení tohoto usnesení vydaného dne 4.11.2010 soud prvního stupně nesprávně vtělil do usnesení o úpadku ze dne 8.11.2010 (bod I. výroku) jako další rozhodnutí vydané až toho dne. V každém případě však byla situace taková, že soud rozhodl o úpadku dlužníka pouze na podkladě insolvenčního návrhu navrhovatele b), když předtím insolvenční řízení ve vztahu k navrhovateli a) zastavil. S tím měl soud spojit rozhodnutí, že po právní moci usnesení o zastavení řízení bude složená záloha na náklady insolvenčního řízení navrhovateli a) vrácena. Měl-li soud i nadále zálohu za potřebnou, měl před rozhodnutím o úpadku požadovat její zaplacení po pozůstávajícím navrhovateli b), k jehož návrhu byl nakonec dlužníkův úpadek zjištěn. Jestliže tak neučinil a zálohu po něm nežádal, nic to nemění na tom, že zálohu složenou navrhovatelem a) k úhradě nákladů insolvenčního řízení vzniklých po rozhodnutí o úpadku použít nelze (měla mu být již dříve vrácena). Za takové situace mohou být náklady insolvenčního řízení neuspokojené (neuspokojitelné) z majetku podstaty uhrazeny jen z prostředků státu, to ovšem (v zákonném limitu) toliko co do schválené náhrady hotových výdajů a odměny správce; případné další jeho schválené nároky zůstanou neuhrazenými pohledávkami za dlužníkem. Jen pro úplnost lze dodat, že při určení přiměřené odměny insolvenčního správce lze zajisté zohlednit i případnou větší rozsáhlost či náročnost jeho činnosti po rozhodnutí o úpadku, jestliže ji při absenci statutárního orgánu dlužníka okolnosti věci vskutku vyžádaly. Z uvedených důvodů odvolací soud, nahlížeje na všechny výroky napadeného usnesení jako na rozhodnutí spolu související, toto usnesení podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 16. listopadu 2011 JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová