385/2009

Plný text

KSCB 27 INS 1466/2008 1 VSPH 385/2009-B-63 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka PIVOVAR EGGENBERG, a.s., IČ 63999994, se sídlem Latrán 27, 381 01 Český Krumlov, o odvolání věřitele Factoring České spořitelny, a.s., IČ 25629352, se sídlem Pobřežní 46, 180 00 Praha 8, zast. Simonou Pastrnkovou, advokátkou, se sídlem Na Příkopě 9-11, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. června 2009, č.j. KSCB 27 INS 1466/2008-B-49, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. června 2009, č.j. KSCB 27 INS 1466/2008-B-49, se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. června 2009, č.j. KSCB 27 INS 1466/2008-B-49, v bodě I. výroku rozhodl o tom, že se povoluje vydání částečného rozvrhu, v bodě II. výroku, že zjištěné pohledávky věřitelů budou uspokojeny do výše 22,129 %, tak, jak u jednotlivých věřitelů stanovil v tomto bodě výroku, přičemž na úhradu pohledávky věřitele č. 1 Factoring České spořitelny, a.s. určil částku 1.604.040,31 Kč (pohledávky zjištěné ve výši 7.248.548,- Kč) a uvedl, že celkem bude k částečnému uspokojení pohledávek věřitelů použito 30.237.346,- Kč. V bodě III. výroku rozhodl, že insolvenční správce provede tento částečný rozvrh do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. V bodě IV. výroku soud prvního stupně uložil věřitelům, aby oznámili insolvenčnímu správci, kam má být poukázána příslušná částka. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 16.5.2008, č.j. KSCB 27 INS 1466/2008-A-8, rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Podáním došlým soudu dne 27.3.2009 insolvenční správce navrhl, aby soud povolil částečný rozvrh a částečný rozvrh následně vydal. V návrhu uvedl, že vymožením pohledávky dlužníka bylo získáno 40.000.000,- Kč. Pro částečný rozvrh je použito ze získaných 40.000.000,- Kč 35.000.000,- Kč a zbývající částka je ponechána podle rozhodnutí věřitelského výboru k dispozici na účtu dlužníka jako rezerva pro úhradu nákladů, které by mohly vzniknout v souvislosti s průběhem dalšího insolvenčního řízení. Věřitelský výbor na své schůzi dne 19.3.2009 projednal návrhy na povolení a vydání částečného rozvrhu a s podanými návrhy vyjádřil svůj souhlas. Insolvenční správce opravil podáním doručeným soudu dne 28.5.2009 navrhovaný částečný rozvrh, po tomto doplnění soud uzavřel, že nemá důvod pochybovat o věcné správnosti navrhovaného částečného rozvrhu, a s ohledem na to, že prověřil podmínky pro možnost vydání částečného rozvrhu podle ust. § 31 odst. 1 a 2 IZ, vydání částečného rozvrhu povolil. Proti tomuto usnesení se věřitel Factoring České spořitelny, a.s. (dále jen odvolatel, popř . věřitel) včas odvolal a namítal, že jeho pohledávka nebyla zjištěna pouze ve výši 7.248.548,- Kč , ale ve skutečnosti ve výši 9.542.943,12 Kč , přičemž 22,129 % zjištěné pohledávky by mělo činit částku ve výši 2.111.757,86 Kč . Pohledávka je dle odvolatele vykonatelná ve výši 9.542.943,12 Kč , tj. jak co do jistiny 7.248.548,- Kč , tak i co do jejího příslušenství – úroku do dne vydání rozhodnutí o úpadku a přiznané náhrady nákladů řízení. Vykonatelnost byla prokázána veřejnou listinou – rozsudkem s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti. Správce při přezkumném jednání pohledávku „uznal podmíněně“ a pak následně popřel. Odvolatel má za to, že k úkonu řádného popření vykonatelné pohledávky nedošlo, neboť správce podle § 199 IZ nepodal proti odvolateli žalobu. Pohledávka odvolatele se tedy považuje za vykonatelnou podle § 201 odst. 2 IZ, a to v plném rozsahu. Namítal, že při přezkumném jednání správce odůvodnil „podmíněné uznání“ - ač je insolvenční zákon nezná - tím, že je vedeno dovolací řízení, jehož výsledek bude určující z hlediska podmíněného uznání. Věřitel též namítal, že úkony dlužníka činila a činí osoba, která ztratila způsobilost jménem dlužníka jednat, a také, že věřitelé č. 42 Jiří Shrbený a č. 40 společnost Beltton s.r.o., neměli být s přihlášenými pohledávkami zahrnuti do rozvrhu z důvodů, které jsou v odvolání blíže rozvedeny; namítal zejména, že přihlášky neměly zákonem stanovené náležitosti. Insolvenční správce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že dlužník podal před zahájením insolvenčního řízení dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cmo 178/2007-74. Nejvyšší soud však sdělil, že lze pokračovat v řízení na základě rozhodnutí insolvenčního soudu. Z dokladů dlužníka, které v současné době prošetřuje Policie ČR podle insolvenčního správce, vyplývá, že pohledávka za zboží, které bylo vráceno, neexistuje, a že odvolatel přihlásil do konkursního řízení ORIN spol. s r.o. stejnou pohledávku, avšak ve výši 5.798.766,40 Kč, kterou vzal následně zpět po zahájení insolvenčního řízení dlužníka. Insolvenční správce měl za to, že do doby, kdy bude insolvenční řízení skončeno, bude spor vyřešen a jednoznačně stanoveno, zda pohledávka existuje. Dále sdělil, že pohledávky věřitelů č. 40 a č. 42 byly vedeny v účetnictví dlužníka. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno. Podle § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Podle § 201 odst. 2 IZ je vykonatelná pohledávka zjištěna, nebyla-li včas podána žaloba podle § 199 IZ nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé. Z obsahu spisu vyplývá, že věřitel (odvolatel) přihláškou ze dne 16.4.2008 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku ve výši 7.248.458,00 Kč spolu s příslušenstvím ve výši 2.294.485,12 Kč, tedy pohledávku v celkové výši 9.542.943,12 Kč; právním titulem měla být nezaplacená kupní cena za dodané zboží podle kupní smlouvy. Z obsahu protokolu o přezkumném jednání konaném dne 3.7.2009 vyplývá, že insolvenční správce se k této přihlášené pohledávce vyjádřil tak, že ji uznává podmíněně a jako taková je zjištěna podmíněně ve výši 9.542.943,12 Kč. Doplnil, že důvodem podmíněného uznání je skutečnost, že probíhá dovolací řízení u Nejvyššího soudu v Brně a výsledek tohoto sporu bude určující z hlediska podmíněného uznání. Pohledávku lze popřít co do její pravosti, výše, pořadí nebo uspokojení ze zajištění. Popření pohledávky představuje procesní úkon, o němž přiměřeně platí § 42 odst. 4 o.s.ř.; jde tedy o projev vůle adresovaný soudu, jenž směřuje k uplatnění námitek, které se týkají pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, popřípadě uspokojení pohledávky ze zajištění, a jenž musí obsahovat předepsané náležitosti. Z přiměřeného užití § 41 odst. 2 o.s.ř . v insolvenčním řízení vyplývá mimo jiné to, že popření či uznání pohledávky se posuzuje podle jeho obsahu, i kdyby bylo nesprávně označeno. Pro závěr, o jaké popření se jedná, popřípadě zda se jedná o uznání, tedy není významné, jak bylo označeno, ale co je jeho obsahem; i kdyby například insolvenční správce uváděl, že popírá pravost pohledávky, bude popření pohledávky posouzeno jako popření její výše, je-li z procesního úkonu nepochybné, že se nezpochybňuje základ pohledávky, ale jen její kvantitativní rozsah. Insolvenční správce pohledávku věřitele uznal podmíněným úkonem. Na posouzení tohoto procesního úkonu se vzhledem k ustanovení § 7 odst. 1 IZ přiměřeně užije úprava v § 41a odst. 2 o.s.ř ., která stanoví zásadu, že úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky, se nepřihlíží. Procesní úkon, kterým je uznání (taktéž i popření) pohledávky, proto nemůže být učiněn podmíněně . Kdyby účastník vázal svůj procesní úkon na splnění podmínky, nemůže to mít žádné procesní následky. Jen tehdy, kdyby od projevené podmíněnosti procesního úkonu účastník ustoupil, lze k němu v občanském soudním řízení (zde v insolvenčním řízení) přihlédnout. Jelikož k uznání věřitelovy pohledávky insolvenčním správcem nelze z uvedených důvodů přihlédnout, protože setrval na tom, že uznání je úkonem podmíněným, platí, že k tomuto procesnímu úkonu se nepřihlíží. Pohledávka tedy při přezkumném jednání uznána nebyla. Pak ovšem bylo v každém případě – bez zřetele k tomu, že výslovně insolvenční správce tuto pohledávku nepopřel – povinností insolvenčního správce podat žalobu proti věřiteli, který pohledávku přihlásil. Nepodá-li insolvenční správce, jako je tomu v dané věci, žalobu vůbec nebo včas, má to stejné následky, jako kdyby popření vůbec nebylo učiněno; vykonatelná pohledávka se pokládá za zjištěnou v té podobě, v jaké byla přihlášena (účinně změněna) nebo jinak uplatněna. Žaloba musí být podána nejpozději do 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání, při němž byla pohledávka popřena. Lhůta k podání žaloby, kterou insolvenční správce nebo dlužník uplatnili své popření vykonatelné pohledávky, má hmotněprávní povahu. Žaloba je tedy podána včas, jen jestliže alespoň v poslední den lhůty došla soudu; nestačí, byla-li před uplynutím lhůty předána k doručení provozovateli poštovních služeb nebo jinému, kdo má povinnost ji doručit soudu, jestliže soudu došla až po lhůtě. Pravost a výši vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím soudu, správního úřadu nebo jiného příslušeného orgánu může insolvenční správce zpochybnit jen prostřednictvím skutečností, které nebyly dlužníkem uplatněny (přípustně uplatněny) během nalézacího řízení. V daném případě lhůta pro podání žaloby podle § 199 IZ počala běžet dne 4.7.2008 a uplynula dnem 4.8.2008. Jelikož insolvenční správce neuplatnil řádně a včas u insolvenčního soudu podle § 199 IZ účinné popření vykonatelné pohledávky vůči odvolateli, platí, že jeho pohledávka se pokládá za zjištěnou ve výši, ve které ji přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka. K námitce odvolatele, že věřitelé č . 40 společnost Beltton s.r.o. a č . 42 Jiří Shrbený neměli být zahrnuti do rozvrhového usnesení, neboť jejich přihlášky postrádají zákonem stanovené náležitosti, odvolací soud zdůrazňuje, že podle § 188 IZ přezkoumání přihlášek pohledávek přísluší výhradně insolvenčnímu správci. Insolvenční správce přihlášku pohledávky nejprve posoudí z hlediska, zda je "úplná" a zda je "bez vad". Pokud ji nelze přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve věřitele, aby ji ve lhůtě opravil nebo doplnil. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Přihlášku, k níž lze přihlédnout, insolvenční správce předběžně přezkoumá. Správcův přezkum spočívá v posouzení, zda jde o pohledávku pravou, zda byla přihlášena ve výši odpovídající dlužníkovu závazku a zda uplatněné právo na uspokojení ze zajištění skutečně zatěžuje majetkovou podstatu, popřípadě zda v ní byla správně uvedena doba vzniku zajištění pohledávky. K popření pohledávek jsou podle § 192 IZ oprávněni pouze insolvenční správce a dlužník. Věřitel se může při přezkumném jednání vyjadřovat jen ohledně své pohledávky; nemá právo popírat pohledávky jiných věřitelů . Odtud plyne, že případné námitky věřitelům navzájem proti přihlášeným pohledávkám mohou mít v insolvenčním řízení významu jedině za předpokladu, že je „vezme za své“ insolvenční správce, popřípadě za zákonem stanovených podmínek dlužník. Jestliže se pohledávka odvolatele pokládá za zjištěnou ve výši, ve které ji přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka, pak platí, že rozhodnutí insolvenčního soudu neobstojí; protože však nejsou dány podmínky pro změnu napadeného usnesení, odvolací soud je podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř . zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že podle § 301 odst. 2 IZ je vydání usnesení o povolení částečného rozvrhu podmíněno nejen zjištěním, že částečný rozvrh umožňuje stav výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, ale též zjištěním, že částečným rozvrhem nejsou dotčena práva zajištěných věřitelů , že jím nemůže být ohrožen rozvrh po končené zprávě a též, zda je navrhované uspokojení pohledávek, zahrnutých do částečného rozvrhu, nepochybné. Současně nelze pominout ani stav pohledávek za podstatou a pohledávek jim naroveň postavených a též možný vliv incidenčních sporů na rozvrh provedený § 306 (po konečné zprávě). Bez těchto zjištění a posouzení není možno učinit závěr o tom, že provedením rozvrhu po konečné zprávě tím nebude ohroženo. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 24. září 2009 JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová