4 Cmo 10/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. Blanky Trávníkové v právní věci žalobce: Jméno žalobce, IČ: IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 1 813 028,76 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 34 Cm 205/2024-280 ze dne 9. července 2025

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I mění tak, že se žaloba ze dne 14. března 2024 o zaplacení částky 1 813 028,76 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované (na účet jejího zástupce), na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 84 632 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit státu (na účet Krajského soudu v Hradci Králové) soudní poplatek za odvolání ve výši 90 652 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 9. 7. 2025 v převážné části vyhověl podané žalobě z 14. 3. 2024, změněné podáním žalobce z 15. 4. 2024 (připuštěným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 34 Cm 205/2024-122 z 19. 11. 2024) a žalované uložil zaplatit žalobci v obecné lhůtě částku 1 813 028,76 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 6. 5. 2024 do zaplacení (výrok I). Pokud se žalobce domáhal po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 1 813 028,76 Kč za dobu od 14. 3. 2024 do 5. 5. 2024, v uvedeném rozsahu podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalované uložil zaplatit žalobci (v obecné lhůtě na účet zástupce), na jejich náhradu částku 206 485,30 Kč (výrok III).

2. Zamítavý výrok II rozsudku nebyl dotčen podaným odvoláním a nabyl proto samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

3. V odůvodnění rozsudku vycházel soud prvního stupně z podané žaloby (změněné podáním žalobce z 15. 4. 2024 připuštěným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 34 Cm 205/2024-122 z 19. 11. 2024), dle které byla žalovaná v době od 29. 5. 2020 do 1. 2. 2021 jediným jednatelem obchodní společnosti právnická osoba, IČ: IČO (dále také jen „dlužník“); byla také jediným členem statutárního orgánu (předsedkyní správní rady) i jediným akcionářem společnosti právnická osoba, IČ: IČO, která byla v době od 29. 5. 2020 do 1. 2. 2021 jediným společníkem dlužníka. Uvedené skutečnosti zakládají u žalované v rozhodném období ve vztahu k dlužníku postavení vlivné osoby (§ 71 odst. 1 z. o. k.). Žalobce byl na základě smluv o operativním leasingu uzavřených v období let 2017–2020 se společností právnická osoba, IČ: IČO, leasingovým nájemcem následujících osobních motorových vozidel: 1) BMW 730d, RZ: SPZ, 2) MERCEDES-BENZ E 350d, RZ: SPZ, 3) BMW 750Ld, RZ: SPZ, 4) BMW X5 3.0d, RZ: SPZ, 5) BMW 840d, xDrive Gran Coupé, RZ: SPZ (dále také jen „vozidla“). Ke dni 4. 5. 2020 byl nájem uvedených vozidel postoupen jejich předchozím nájemcem (právnická osoba) dlužníku. Na přelomu let 2020–2021 přestal dlužník platit žalobci přeúčtované pokuty za dopravní přestupky, počínaje únorem r. 2021 přestal žalobci platit i dohodnuté nájemné a stal se nekontaktním. Z důvodu platební nekázně dlužníka žalobce smlouvy o operativním leasingu všech vozidel dlužníku vypověděl písemnou výpovědí z 16. 3. 2021. V rozporu s uzavřenou smlouvu byla vozidla dlužníkem vyvezena mimo území ČR. Cestou mezinárodní právní pomoci a cestou Interpolu bylo vozidlo ad 1) zadrženo v Rumunsku a vráceno žalobci, vozidlo ad 4) zadrženo v Maďarsku a vráceno žalobci, vozidlo ad 5) zadrženo v Bulharsku, kde zůstává po dobu trestního řízení; vozidla ad 2) a ad 3) nebyla nalezena. Zpronevěra pronajatých vozidel dlužníkem a jeho platební nekázeň přitom byla zcela bez vlivu na nutnost plnění závazků žalobce ve vztahu k leasingovému poskytovateli, společnosti právnická osoba na základě uzavřených smluv; ty byly v průběhu let 2021–2024 postupně ukončeny dohodami o předčasném ukončení leasingových smluv uzavřenými mezi žalobcem a společností právnická osoba. V důsledku uvedených skutečností vznikla žalobci škoda v celkové výši 4 956 055,55 Kč, sestávající v případě nevrácených vozidel ad 2), ad 3) a ad 5) v úhradě jejich zůstatkových cen, u všech pak v úhradě dohodnutých leasingových splátek. Předmětem vedeného řízení a nároku uplatněného žalobcem je pouze část uvedené škody ve výši 1 813 028,76 Kč, záležející v leasingových splátkách vozidel zaplacených žalobcem společnosti právnická osoba v období 2/2021–12/2021.

4. Na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 30 C 67/2023–84 z 22. 5. 2023 se žalobce stal oprávněným věřitelem vykonatelné pohledávky za dlužníkem na zaplacení částky 10 473 Kč s příslušenstvím, odpovídající přeúčtovaným nezaplaceným pokutám za přestupky vzniklé v souvislosti s provozem vozidel. Pohledávka byla předmětem marné exekuce vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu adresa Jméno exekutora pod č. j. 070 Ex 1170/23; z důvodu nemajetnosti povinného dlužníka byla usnesením daného soudního exekutora č. j. 070 Ex 1110/23-15 z 1. 3. 2024 vedená exekuce zastavena.

5. Žalovaná v postavení jediného člena správní rady i akcionáře jediného společníka dlužníka – tedy vlivné osoby (§ 71 odst. 1 z. o. k.), rozhodnutím jediného společníka dlužníka z 1. 2. 2021 a uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu z 2. 2. 2021 dosáhla změny v osobě jediného společníka i jednatele dlužníka, obojí ve prospěch pana fyzická osoba, nar. datum narození, bytem adresa, tč. bezdomovce, později ve výkonu trestu, tedy osoby pro výkon jednatele a společníka dlužníka zcela nezpůsobilé. Uvedená skutečnost musela být přitom žalované známá. Svým vlivem tak žalovaná způsobila situaci, kdy v důsledku instalace „bílého koně“ na místo jediného jednatele a společníka dlužníka se tento stal nekontaktní, nezpůsobilý pro další podnikatelskou činnost s následkem vyvedení vozidel mimo majetek dlužníka a jejich zpronevěru. Odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobci plyne jednak z porušení generální prevenční povinnosti dle ust. § 2900 o. z., za neuspokojené závazky nemajetného dlužníka konečně též dle ust. § 71 odst. 3 z. o. k. osobně ručí.

6. K úhradě uvedené částky byla žalovaná marně vyzvána přípisem žalobce z 26. 1. 2024 (§ 142a odst. 1 o. s. ř.).

7. Žalovaná soudu navrhla, aby podanou žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Namítá nedostatek pasívní věcné legitimace ve vedeném řízení, když ve vztahu k žalobci nebyla v žádném smluvním vztahu. Žalobou uplatněné právo je promlčené v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě (§ 629 odst. 1 o. z.): funkce jednatele dlužníka žalované zanikla dne 1. 2. 2021, žaloba byla podána k soudu dne 14. 3. 2024. Podaná žaloba však neobstojí ani z materiálních důvodů. Tvrzení v ní obsažená považuje za nepravdivá, mající smyšlený až šikanózní charakter (§ 8 o. z.).

8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (důkazními prostředky dle ust. § 129 o. s. ř.) věc posoudil dle ust. § 2900 o. z. a ust. § 2910 z.o., se zohledněním povinností člena statutárního orgánu obchodní korporace dle ust. § 159 odst. 1 o. z. Vznesenou námitku promlčení posoudil jako nedůvodnou. Pro počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty v případě žalobou uplatněného práva (§ 620 odst. 1 o. z., § 619 odst. 2 o. z. a § 629 odst. 1 o. z.) je rozhodné oznámení Policie ČR žalobci z 14. 3. 2021 o pokusu vývozu vozidla ad 1) mimo území Evropské unie. Žaloba byla přitom u soudu podána dne 14. 3. 2024, tedy včas. V případě meritorního posouzení věci vzal provedeným dokazováním za prokázané veškeré odpovědnostní předklady pro uplatnění nároku na náhradu škody dle ust. § 2900 o. z. Žalovaná byla jediným jednatelem dlužníka a jedinou osobou zcela ovládající jeho jediného společníka v době, kdy na základě smluv o operativním leasingu uzavřených se žalobcem byl nájemcem vozidel. Z uvedeného titulu byl nositelem práv a povinností plynoucí pro něj z uzavřených smluv. Pokud žalovaná počátkem února r. 2021 dosáhla změny v osobě jediného jednatele i společníka dlužníka, obojí ve prospěch pana fyzická osoba, a tomuto také 15. 2. 2021 vozidla protokolárně fakticky předala, postupovala v rozporu s principem generální prevence dle ust. § 2900 o. z. i se zásadou loajality dle ust. § 159 odst. 1 o. z. Z provedeného dokazování je nepochybné, že se jednalo o osobu nezpůsobilou pro obchodní vedení i výkon funkce společníka dlužníka. Prokázané platby žalobce na účet společnosti právnická osoba ve výši 1 813 028,76 Kč, přestavující leasingové splátky vozidel za období 2/2021–12/2021, posoudil soud prvního stupně jako škodu za straně žalobce za situace, kdy stejné plnění za nájem vozidel od dlužníka neobdržel, ani mu vozidla nebyla vrácena. Mezi protiprávním jednáním žalované, jejímž přímým následkem bylo zastavení plateb dlužníka, přerušení komunikace se žalobcem a vyvedení vozidel z jeho majetku mimo území ČR a škodou vzniklou žalobci shledal krajský soud i potřebnou příčinnou souvislost. Podané žalobě tedy bylo v převážné části vyhověno; pro otázku prodlení žalované s její povinností dle ust. § 1970 o. z. je rozhodující doručení žaloby dne 5. 5. 2024. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.

9. Žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku z 9. 7. 2025. Odvolacímu soudu navrhla jeho změnu a zamítnutí podané žaloby, event. zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně je vytýkán hlavně nesprávně zjištěný skutkový stav a z toho plynoucí nesprávné právní posouzení věci. Rozsudek považuje pro nedostatek důvodů za nepřezkoumatelný. Jeho odůvodnění nesplňuje požadavky ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a porušilo tak právo žalované na spravedlivý proces, aprobované v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Opětovně a důrazně akcentuje nedostatek pasivní věcné legitimace ve vedeném řízení. S odkazem na závěry soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4112/2018 z 12. 12. 2018 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 397/2011 z 8. 2. 2012) uvádí, že mezi účastníky řízení neexistoval žádný hmotněprávní vztah, nezbytný pro právní kvalifikaci žalobou vylíčeného skutku dle ust. § 2900 o. z. Žádný z provedených důkazů neprokazuje ani porušení generální prevenční povinnosti žalovanou. Při hodnocení důkazů postupoval soud prvního stupně v rozporu se zásadou obsaženou v ust. § 132 o. s. ř. Shrnuje, že v dané věci nebyly vůbec prokázány odpovědnostní předpoklady žalované dle ust. § 2900 o. z.

10. Žalobce v podaném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku z 9. 7. 2025 jako věcně správného. Zcela se ztotožňuje se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci obsaženým v jeho odůvodnění. Uvádí, že existence smluvního vztahu mezi účastníky nikdy nebyla tvrzena a pro otázku pasivní věcné legitimace žalované ve vedeném řízení, resp. naplnění odpovědnostních předpokladů ust. § 2900 o. z., ani není nezbytná. Zdůrazňuje, že pasivní věcná legitimace žalované ve vedeném řízení v dané věci též plyne z ust. § 71 odst. 3 z. o. k. Na rozdíl od odvolatele neshledává v řízení před soudem prvního stupně žádné vady, odůvodnění rozsudku krajského soudu požadavkům ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. zcela odpovídá.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 napadený rozsudek. Po tomto přezkoumání dospěl k následujícím závěrům a zjištěním:

12. Předně je třeba uvést, že Krajský soud v Hradci Králové zjistil skutkový stav úplně a přesně, v rozsahu dostatečném pro učinění správného právního závěru. Závěr o skutkovém stavu věci, zjištěný soudem prvního stupně (na který odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje), nedoznal změn ani v řízení odvolacím, a to ani po opakování dokazování smlouvou o převodu obchodního podílu v dlužníku uzavřenou dne 2. 2. 2021 mezi právnická osoba (převodce) a fyzická osoba (nabyvatel), rozhodnutím právnická osoba z 1. 2. 2021 při výkonu působnosti valné hromady dlužníka, smlouvou o předání účetních dokladů dlužníka (včetně vozidel) z 15. 2. 2021, uzavřenou mezi žalovanou (předávající) a panem fyzická osoba (přebírající), protokolem o výslechu fyzická osoba (podezřelého) z 20. 10. 2022 před státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Čenstochové (Polská republika), usnesením soudního exekutora Jméno exekutora, Exekutorský úřad adresa č. j. 070 Ex 1110/23-15 z 1. 3. 2024, výpověďmi uzavřených smluv o operativním leasingu vozidel č. 3220170055, 3220170056, 3220180072, 322019009 a 3220200015 učiněných žalobcem dlužníku 16. 3. 2021 a konečně listinou – tabulka leasingových splátek vozidel placených žalobcem společnosti právnická osoba v období 2/2021 – 12/2021 (č.l. 205 spisu).

13. Na rozdíl od řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu se s právním posouzením věci soudem prvního stupně odvolací soud ztotožnit nemůže.

14. K odvolacím důvodům procesní povahy odvolací soud předesílá (a platí to i ve vztahu k soudu prvního stupně), že požadavek na odůvodnění rozsudku (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument vznesený v průběhu řízení oběma účastníky. Je zde přitom možné odkázat i na recentní závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nálezy ve věcech sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05 a IV. ÚS 787/06, III. ÚS 961/09). Rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je tak co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akcentací odpovědi implicitní. Skutková zjištění soudu prvního stupně, učiněná z provedeného dokazování dle ust. § 129 o. s. ř. jsou uvedena pod body 36–93 odůvodnění rozsudku, a to včetně skutkového závěru pod bodem 93. Právní posouzení věci je pak obsaženo pod body 94–111 odůvodnění. Podané zdůvodnění (jak v oblasti skutkových zjištění, tak právního posouzení) považuje odvolací soud za vyhovující zásadě předvídatelnosti rozhodnutí (§ 6 o. s. ř.) a nijak nevybočující ze zákonných požadavků na odůvodnění rozsudku, obsažených v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Je možné v této souvislosti odkázat i na závěry rozhodovací praxe k uvedené problematice (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 246/2004, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 817/2003 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/99). V řízení před soudem prvního stupně nebyly konečně odvolacím soudem shledány žádné vady mající za následek jeho obligatorní postup dle ust. § 219a odst. 1 o. s. ř.

15. Nárok žalobce na zaplacení částky 1 813 028,76 Kč s příslušenstvím byl však odvolacím soudem posouzen odlišně. Dle žalobou vylíčeného skutku (resp. jeho upřesnění a doplnění na jednání krajského soudu dne 9. 6. 2025) je charakterizován jako škoda vzniklá žalobci v uvedené výši v důsledku placení leasingových splátek vozidel společnosti právnická osoba v době 2/2021–12/2021. Žalovaná za způsobenou škodu odpovídá dle ust. § 2900 o. z. a jako osoba ovlivňující dlužníka zároveň za její úhradu dle ust. § 71 odst. 3 z. o. k. ručí.

16. Zákonné znaky odpovědnosti za škodu způsobené porušením generální prevenční povinnosti (§ 2900 o. z.) tvoří: a) porušení generální prevenční povinnosti, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi porušením generální prevenční povinnosti a vznikem škody, c) absence okolností vylučujících odpovědnost.

17. Povinnost předcházet škodám ve smyslu ust. § 2900 o. z. zahrnuje zachovávat takový stupeň bedlivosti (pozornosti), který lze po odpovědné osobě vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně považovat a který je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku; uvedené ustanovení však neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 618/2001 z 25. 2. 2003). Rovněž s odkazem na závěry soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 379/2001 z 25. 3. 2003 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 56/2004) není existence smlouvy uzavřené mezi škůdcem a poškozeným obligatorním předpokladem pro uplatnění odpovědnosti za škodu. Odvolací soud v posuzované věci souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že instalací zjevně nezpůsobilé osoby fyzická osoba na místo jednatele i společníka dlužníka na počátku února r. 2021, došlo ze strany žalované k porušení principu loajality ve vztahu k dlužníku (§ 212 odst. 1 o. z.).

18. Škoda (jako kategorie soukromého práva) se chápe jako újma, která nastala (která se projevuje) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy (nedochází-li k naturální restituci) napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující hodnoty, které je nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu (viz R 55/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Kromě skutečné škody se škoda může projevit i jako ušlý zisk. Obě uvedené formy škody jsou v zásadě rovnocenné a existence jedné z nich není podle platného práva podmínkou vzniku a uplatnění druhé formy. Stanovení ušlého zisku není libovolné a musí být provedeno tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. II Odon 15/96 z 31. 1. 1996, publikované v Právních rozhledech č. 4/1996, str. 169).

19. Žalobcem tvrzená skutečná škoda přestavuje částku 1 813 028,76 Kč, zaplacenou žalobcem (leasingovým nájemcem vozidel) na leasingových splátkách společnosti právnická osoba (leasingovému pronajímateli) v době 2/276 Kč2021, tedy v době, kdy vozidla již byla vyvedena z majetku dlužníka a neoprávněně vyvezena mimo území České republiky. Úhrada uvedené částky žalobcem společnosti právnická osoba byla provedeným dokazováním dle ust. § 129 o. s. ř. prokázána.

20. Ke vzniku odpovědnostního vztahu je konečně třeba, aby mezi porušením generální prevenční povinnosti žalovanou a škodou vzniklou žalobci byla dána příčinná souvislost. Ta i s odvoláním na ustálenou rozhodovací praxi (viz R 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je dána tehdy, jestliže škodná událost skutečně způsobila škodu, o jejíž náhradu jde. Příčinnou souvislost nelze přitom zaměňovat za souvislost časovou.

21. K charakteru otázky příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti, resp. generální prevence a vznikem škody odvolací soud ještě dodává, že tato je v řízení otázkou skutkovou a lze ji tak zodpovědět pouze na základě hodnocení důkazů a ostatních v řízení uvedených skutečností podle ust. § 132 o. s. ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 300/2001 z 21. 2. 2002 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1462/2003 z 25. 5. 2004, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 818/2005 z 25. 1. 2006, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2408/2010 z 30. 11. 2011 nebo nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 3109/08 z 27. 10. 2009). Právním posouzením je pouze stanovení, mezi kterými skutečnostmi má být příčinná souvislost zjišťována. I zde lze odkázat na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4510/2010 z 23. 8. 2011 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 818/2005 z 25. 1. 2006).

22. Obecně je příčinná souvislost dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného běhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít jen o příčinu vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1733/2008 z 22. 10. 2008).

23. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledává mezi jednáním žalované a žalobcem tvrzenou škodou žádnou příčinnou souvislost. Výlučná příčina nákladů vynaložených žalobcem na leasingové splátky totiž spočívá v postavení žalobce jako nájemce vozidel na základě smluv o operativním leasingu, postupně uzavřených v období let 2017–2020 se společností právnická osoba jako leasingovým pronajímatelem. Žalobou vylíčené náklady na leasingové splátky v období od 2/2021–12/2021 by byl žalobce z uvedených titulů povinen vynaložit vždy, a to bez ohledu na skutečnost, kdo vozidla v dané době fakticky držel, kde se nacházela či zda dlužník (ne) platil žalobci nájemné za jejich užívání. K nedostatku příčinné souvislosti v případu zcela obdobném s projednávanou věcí (§ 13 o. z.), lze opět odvolacím soudem odkázat na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1453/2024 z 18. 6. 2025). Vázanost soudu podaným návrhem (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) přitom znemožňuje odvolacímu soudu posuzovat jiné škodní následky, které mohly žalobci v důsledku porušení smluv uzavřených s dlužníkem o operativním leasingu vozidel vzniknout.

24. Žalobu však nelze považovat za důvodnou ani při právním posouzení žalobou vylíčeného skutku dle ust. § 71 odst. 3 z. o. k. V prostředí právní úpravy obsažené v zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinné do 31. 12. 2013, odvolací soud připomíná závěry recentní soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 387/2006 z 26. 6. 2007), dle které porušení principu loajality společníka ve společnosti s ručením omezeným bylo způsobilé (při splnění ostatních předpokladů) pro založení jeho ručení za závazky společnosti (§ 66 odst. 6 obch. zák., § 135 odst. 2 obch. zák. a § 194 odst. 5 a 6 obch. zák.). Uvedený závěr soudní praxe přejímá pro právní prostředí účinné od 1. 1. 2014, založené přijatým zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, i renomovaná komentářová literatura (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C.H. 2020, str. 237–247).

25. Ovlivnění dle ust. § 71 odst. 1 z. o. k. je chápáno i jako jednorázový vliv, což ho odlišuje od ovládání. Zákon zde proto pro naplnění skutkové podstaty předpokládá určitou kvalifikovanou intenzitu, tedy nejen rozhodující vliv, ale významně rozhodující vliv. Odvolací soud zde dává zapravdu žalobci v tom, že jak v případě rozhodnutí jediného společníka dlužníka (právnická osoba) z 1. 2. 2021, tak v případě uzavřené smlouvy o převodu obchodního podílu v dlužníku z 2. 2. 2021, žalovaná rozhodující vliv uplatnila. Dle ust. § 75 odst. 2 z. o. k. i dle ust. § 75 odst. 3 z. o. k. dosáhla jak výměny jednatele dlužníka, tak převodu obchodního podílu v dlužníku na jinou osobu. V obojím případě se tak stalo ve prospěch osoby pana fyzická osoba, osoby po všech stránkách nezpůsobilé k výkonu obchodního vedení dlužníka. Ovlivnění chování dlužníka instalací takové nezpůsobilé osoby, lze tedy chápat pouze jako k jeho újmě. Ze strany žalované pak došlo v důsledku takového ovlivnění k porušení principu loajality k dlužníku (§ 212 odst. 1 o. z.).

26. Předpoklady pro založení zákonného ručení žalované za závazky dlužníka dle ust. § 71 odst. 3 z. o. k. však přesto nebyly v daném případě splněny, resp. nebyly prokázány zákonné předpoklady umožňující aplikaci uvedeného zákonného ustanovení. Prvním zákonným předpokladem vzniku zákonného ručení je dle již uváděné komentářové literatury (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C.H. 2020, str. 237–247) skutečná neschopnost plnění závazků ze strany ovlivněné osoby. Nepostačuje zde pouze zhoršená dobytnost nebo obtížná vymahatelnost pohledávek ze strany věřitele. Uvedený zákonný předpoklad považuje odvolací soud ve vedeném řízení provedeným dokazování za prokázaný. Postačuje v této souvislosti zcela odkázat na vydané usnesení soudního exekutora Jméno exekutora, Exekutorský úřad adresa č. j. 070 Ex 1110/23-15 z 1. 3. 2024, kterým byla exekuce vedená proti dlužníku zastavena pro jeho nemajetnost.

27. Ve vedeném řízení však zcela absentuje druhý zákonný předpoklad umožňující v dané věci aplikaci ust. § 71 odst. 3 z. o. k. a sice tvrzená a prokázaná existence pohledávky žalobce za dlužníkem. Při nutnosti respektování zásady projednací (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) nelze neuspokojenou pohledávku žalobce za dlužníkem ztotožnit s jím tvrzenými platbami leasingových splátek za vozidla za období 2/2021–12/2021, uhrazenými na účet jejich leasingového pronajímatele, společnosti právnická osoba v celkové výši 1 813 028,76 Kč. Odvolací soud zde připomíná, že smlouvy o operativní leasingu vozidel uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem byly z důvodu prodlení dlužníka s platbami nájmu shodně dříve vypovězeny výpověďmi žalobce již z 16. 3. 2021. Kromě věcně zcela odlišné judikátní pohledávky žalobce za dlužníkem na zaplacení částky 10 473 Kč, která byla předmětem marné exekuce, nebyla žádná další neuspokojená pohledávka žalobce za dlužníkem, nezbytná pro aplikaci ust. § 71 odst. 3 z. o. k. v řízení ani tvrzena.

28. Ve světle všech výše uvedených skutečností proto odvolací soud výrok I rozsudku krajského soudu z 9. 7. 2025 změnil tak, že podanou žalobu v uvedeném rozsahu jako nedůvodnou zamítl (§ 220 o. s. ř.).

29. Změnové rozhodnutí způsobuje nutnost nového posouzení nákladů řízení v jeho dosavadním průběhu (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení.

30. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalované účelně vynaložené náklady na zastupování advokátem ve výši 68 602 Kč (§ 7 bod 6 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za čtyři hlavní úkony právní služby po 15 580 Kč, záležející v převzetí zastoupení z 10. 12. 2024, účasti na jednání dne 9. 6. 2025 v rozsahu přesahujícím 2 hodiny a závěrečném návrhu z 23. 6. 2025 + 1 x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 cit vyhl. účinné do 31. 12. 2024 + 3 x režijní paušál po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 3 cit vyhl. účinné od 1.1. 2025 + náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 3 cit. vyhl. účinné od 1. 1. 2025 ve výši 1 500 Kč + cestovní náhrady dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl. za cestu 1 x Brno – Hradec Králové a zpět osobním automobilem Ssangyong AY2L, celkem 3 132 Kč).

31. V řízení před odvolacím soudem vznikly žalované účelně vynaložené náklady na zastupování advokátem ve výši 16 030 Kč (§ 7 bod 6 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden hlavní úkon právní služby po 15 580 Kč + 1 x režijní paušál po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 3 cit vyhl.).

32. Celkové náklady žalované v řízení před soudy všech stupňů tedy činí částku 84 632 Kč.

33. Dle zásady plného úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) tedy žalované přísluší 100 % doložených nákladů – tedy částka 84 632 Kč – kterou je žalobce povinen žalované uhradit v obecné pariční lhůtě na účet jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

34. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 34 Cm 205/2024-315 z 27. 11. 2025 (p.m. 2.12. 2025) byla žalovaná zcela osvobozena od soudního poplatku za podané odvolání proti rozsudku. Její úspěch v odvolacím řízení pak dle ust. § 2 odst. 3, 5 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zakládá přechod poplatkové povinnosti za podané odvolání proti rozsudku na žalobce. Proti tomuto rozhodnutí nelze podat odvolání. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 236–239 o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.