4 Cmo 15/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. Blanky Trávníkové v právní věci žalobce: Jméno žalobce, IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 249 528,19 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 66 Cm 74/2024-105 ze dne 11. března 2025

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci (na účet jeho zástupce), na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 23 595 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Městský soud v Praze rozsudkem z 11. 3. 2025 zcela vyhověl žalobě, resp. návrhu dle ust. § 174a o. s. ř. z 27. 9. 2023 (dotčené dispozičními úkony žalobce dle ust. § 95 odst. 1 o. s. ř. z 19. 11. 2024 a z 3. 2. 2025, připuštěnými usnesením městského soudu z 4. 3. 2025), a žalovanému uložil zaplatit žalobci v obecné lhůtě částku 249 528,19 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci (v obecné lhůtě na účet zástupce) na jejich náhradu částku 96 315 Kč (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku vycházel soud prvního stupně z podané žaloby, resp. návrhu dle ust. § 174a o. s. ř. (dotčené dispozičními úkony žalobce dle ust. § 95 odst. 1 o. s. ř. z 19. 11. 2024 a z 3. 2. 2025, připuštěnými usnesením městského soudu z 4. 3. 2025), dle které byl žalovaný v době od 27. 1. 2017 do 8. 3. 2019 členem a v době od 7. 2. 2019 do 3. 12. 2025 předsedou představenstva obchodní společnosti právnická osoba, IČO (dále také jen „dlužník“). Na základě rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 18 C 266/2021-14 z 8. 11. 2021 (právní moc 8. 12. 2021 a vykonatelnost 14. 12. 2021), je žalobce oprávněným věřitelem vykonatelné pohledávky za dlužníkem na zaplacení částky 553 218,05 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši a na náhradu nákladů vedeného řízení v částce 67 010,20 Kč. Pohledávka byla předmětem marné exekuce vedené Exekutorským úřadem adresa, soudním exekutorem Jméno exekutora pod č. j. 179 Ex 154/22; vedená exekuce byla zcela bezvýsledná. Ke dni 3. 12. 2025 dlužník zanikl bez právního nástupce výmazem z obchodního rejstříku (§ 185 o. z.)

3. Žalovaný funkci předsedy představenstva dlužníka vykonával v rozporu s péčí řádného hospodáře. V jeho zastoupení objednal u žalobce v závěru r. 2020 dodání zboží: „Anonymizováno“. Zboží na základě objednávky dlužníka č. Anonymizováno, písemně přijaté žalobcem dne 18. 12. 2020 bylo žalobcem dlužníku dodáno, jeho cena v celkové výši 554 180 Kč, byla dlužníku postupně účtována fa. č. 101100146 z 28. 1. 2021 na částku včetně DPH 233 778,05 Kč, splatnou dne 27. 2. 2021 a fa. č. 101100198 z 8. 2. 2021 na částku včetně DPH 319 440 Kč, splatnou dne 10. 3. 2021. Škoda byla žalobci způsobena tím, že nedbalým a liknavým přístupem žalovaného nebyla účtovaná kupní cena za dodané zboží žalobci dlužníkem ani zčásti uhrazena. Uvedená skutečnost měla za následek vznik sekundárních odpovědnostních závazků dlužníka na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny ve výši kapitalizované ke dni 4. 3. 2025 na částku 182 517,99 Kč, a na náhradu nákladů řízení ve výši 67 010,20 Kč, přiznaných žalobci rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 18 C 266/2021-14 z 8. 11. 2021.

4. Zaplacení částky 249 528,19 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení v zákonné výši, se tedy žalobce podanou žalobou domáhá po žalovaném z titulu jeho zákonného ručení za závazky dlužníka (ust. § 159 odst. 3 o. z.). K úhradě uvedené částky byl žalovaný marně vyzván přípisem žalobce z 7.9. 2023 (§ 142a odst. 1 o. s. ř.).

5. Žalovaný soudu navrhl, aby podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. V podaném vyjádření nepopřel skutečnost, že v době od 27. 1. 2017 do 8. 3. 2019 vykonával funkci člena a v době od 7. 2. 2019 do 3. 12. 2025 pak funkci předsedy představenstva dlužníka, při výkonu jeho obchodního vedení však nepostupoval v rozporu s péčí řádného hospodáře. Působnost jednotlivých členů představenstva dlužníka při jeho obchodním vedení byla rozdělena, za daný obchod se žalobcem v závěru r. 2000: „Anonymizováno“ neodpovídal on, ale místopředseda představenstva dlužníka Anonymizováno Ten se přitom v současné době nachází ve vážném zdravotním stavu. Žalobcem dodané zboží trpělo vadami s následkem odřeknutí jeho dalšího odběru ze strany zákazníků dlužníka. Výpadek očekávaného příjmu z následného prodeje zboží v částce cca 3 mil Kč způsobil vznik druhotné platební neschopnosti dlužníka. Dlužníkovi se tedy ani objektivně nedostávalo peněžních prostředků umožňujících uspokojení pohledávky žalobce. Opačný postup by znamenal jeho neoprávněné zvýhodnění před věřiteli dříve splatných pohledávek.

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (důkazními prostředky dle ust. § 129 o. s. ř.) žalobou vylíčený skutek právně posoudil dle ust. § 159 odst. 3 o. z.; vycházel přitom i ze závěrů hojně citované rozhodovací praxe. Vzal předně za prokázané, že žalobce byl oprávněným věřitelem vykonatelné pohledávky za dlužníkem ve výši 553 218,05 Kč s příslušenstvím. Pohledávka byla žalobcem bezvýsledně vymáhána exekučně, vymoženo nebylo ničeho, výmazem z obchodního rejstříku dlužník ke dni 3. 12. 2025 zanikl (§ 118 o. z.). Zákonným předpokladem pro vznik zákonného ručení žalovaného (mj. předsedy představenstva dlužníka v době od 7. 2. 2019 do 3. 12. 2025) je dle ust. § 159 odst. 3 o. z. vznik a prokázaná existence škody způsobené žalovaným dlužníku při výkonu funkce předsedy jeho představenstva v rozporu s péčí řádného hospodáře. Za tu lze přitom lze považovat nikoliv nesplněný závazek dlužníka dle uzavřené smlouvy, ale pouze odpovědnostní a sankční nároky založené prodlením s úhradou primárního závazku (náklady soudního řízení, „penále“ apod). V daném případě tedy škodu vzniklou dlužníku v důsledku jednání a pod odpovědností žalovaného představuje úrok z prodlení z dlužné jistiny v kapitalizované výši 182 517,99 Kč a náklady řízení ve výši 67 010,20 Kč, přiznané žalobci rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 18 C 266/2021-14 z 8. 11. 2021. Žalovaný přitom v průběhu řízení nevyvrátil zákonnou domněnku, že při výkonu funkce jednatele dlužníka nepostupoval (hlavně tedy při úhradě vzniklých závazků dlužníka) v souladu s péčí řádného hospodáře, zahrnující mj. povinnost jejich včasné úhrady v době splatnosti. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a dlužníkem vzal soud prvního stupně předně za prokázané, že obchodní případ „Anonymizováno“ uzavíral za dlužníka žalovaný a nikoliv místopředseda jeho představenstva Anonymizováno Tvrzená existence vad dodaného zboží nebyla prokázána ani v daném řízení, ale ani v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 266/2021, jehož byl dlužník účastníkem. Z výpisů z bankovních účtů dlužníka (vedených v Kč, $ a €) vzal městský soud konečně za prokázané, že v době 2-3/2021 (tedy v době splatnosti pohledávek účtovaných vystavenými fakturami žalobce), disponoval dlužník peněžními prostředky dostatečnými pro jejich úhradu. Výše prokázané škody způsobené dlužníku v přímé příčinné souvislosti s reprobovaným jednáním žalovaného tedy koreluje s výší příslušenství vykonatelné pohledávky věřitele za dlužníkem (zákonný úrok z prodlení a náklady řízení) a proto zakládá jeho zákonný ručitelský závazek dle ust. § 159 odst. 3 o. z. Podané žalobě tedy bylo v celém rozsahu vyhověno. Výrok o náhradě nákladů řízení odpovídá zásadě plného úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

7. Žalovaný podal včasné odvolání proti rozsudku z 11. 3. 2025. Odvolacímu soudu navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně je odvolatelem vytýkáno hlavně nesprávné právní posouzení věci. Nadále akcentuje skutečnost, že při obchodním vedením dlužníka postupoval v daném případě v souladu s péčí řádného hospodáře. Zdůrazňuje, že v době 2–5/2021, tedy v době splatnosti vystavených faktur žalobce, nebyla jejich úhrada dlužníkem objektivně možná. Peněžní prostředky nacházející se na účtu dlužníka musely být totiž přednostně použity k úhradě dříve splatných pohledávek. V opačném případě by dlužník čelil jejich vymáhání ze strany ostatních věřitelů. Odvolatel žalobu považuje za šikanózní, podanou v rozporu s ust. § 6 odst. 2 o. z. a § 8 o. z. Příčinou platební neschopnosti dlužníka a výpadku jeho očekávaných příjmů byla dodávka vadného zboží (Anonymizováno) žalobcem. Uplatněný nárok ve vztahu k žalovanému z titulu zákonného ručení (§ 159 odst. 3 o. z.), není v takovém případě vůbec namístě.

8. Žalobce v podaném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku městského soudu z 11. 3. 2025 jeho věcně správného. Zcela se ztotožňuje se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci obsaženým v jeho odůvodnění. Na základě provedeného dokazování má v řízení za prokázané, že dostatkem peněžních prostředků na úhradu kupní ceny za dodané zboží dlužník v době splatnosti faktur vystavených žalobcem disponoval. Existence dříve splatných pohledávek jiných věřitelů dlužníka v řízení prokázána nebyla. Pokud se dlužník nacházel ve stavu platební neschopnosti či předlužení, byl žalovaný povinen podat příslušný dlužnický insolvenční návrh. Porušení dané povinnosti pak zakládá odpovědnost žalovaného dle ust. § 98 a § 99 IZ. Tvrzení žalovaného o vadách dodaného zboží zcela postrádá materiální základ. Pohledávka žalobce za dlužníkem na zaplacení kupní ceny za dodané zboží byla již rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 18 C 266/2021-14 z 8. 11. 2021 pravomocně postavena najisto. Vytčení vad zboží a uplatnění práv z vadného plnění dlužníkem navíc ve vedeném řízení vůbec prokázáno nebylo.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 napadený rozsudek. Po tomto přezkoumání dospěl k následujícím závěrům a zjištěním:

10. Předně je třeba uvést, že Městský soud v Praze zjistil skutkový stav úplně a přesně, v rozsahu dostatečném pro učinění správného právního závěru. Závěr o skutkovém stavu věci, zjištěný soudem prvního stupně (na který odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje), nedoznal změn ani v řízení odvolacím, a to ani po opakování dokazování e-mailem žalovaného žalobci z 21. 12. 2020, potvrzením žalobce z 18. 12. 2020 o přijetí objednávky dlužníka č. 202103425, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 18 C 266/2021-14 z 8. 11. 2021 (právní moc 8. 12. 2021), výpisem o pohybu na účtu dlužníka vedeného v Kč pod č. účtu v době 1-5/2021, výpisem z účtu dlužníka vedeného v € pod č. účtu za období 6/2021 a výpisem z účtu dlužníka vedeného v $ pod č. účtu za období 4/2021.

11. Kromě řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu se odvolací soud ztotožňuje rovněž s právním posouzením věci soudem prvního stupně, které považuje za správné a pro posuzovaný případ za výstižné.

12. K šikanózní povaze podané žaloby odvolací soud uvádí, že žalovaným namítané znaky – ve shodě s implicitně vyjádřeným závěrem městského soudu k této dílčí otázce – neshledal. Takové v obchodní praxi zcela výjimečné skutečnosti nelze dovodit ani z předmětu vedeného řízení či obsahu podané žaloby, ale ani z průběhu řízení či vedeného dokazování. Ani jistá vyhrocená povaha vztahu mezi účastníky, ve sporech dle ust. § 9 odst. 2 písm. p) o. s. ř. navíc zcela běžná, neodůvodňuje bez dalšího zamítnutí podané žaloby. K velmi úzkým předpokladům aplikace ust. § 8 o. z. je též možné odkázat na závěry rozhodovací praxe (nález Ústavního soudu, sp. zn. 3542/2020 z 11. 5. 2021 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 90/2023 z 28. 2. 2023).

13. Při úvaze o existenci zákonného ručení žalovaného (v době od 27. 1. 2017 do 8. 3. 2019 člena a v době od 7. 2. 2019 do 3. 12. 2025 předsedy představenstva obchodní společnosti právnická osoba, IČO) dle ust. § 159 odst. 3 o. z. je zcela namístě zabývat se primárně otázkou existence pohledávky žalobce za hlavním dlužníkem. Odvolací soud zde zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně v tom, že existence vykonatelné pohledávky v celkové výši 533 218,05 Kč s příslušenstvím (§ 513 o. z.), sestávající ze zákonného úroku z prodlení z dílčích částek dlužné jistiny a nákladů řízení ve výši 67 010,20 Kč, je v řízení bezpečně prokázána mj. veřejnou listinou (§ 134 o. s. ř.) – rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 18 C 266/2021-14 ze dne 8. 11. 2021 (právní moc 8. 12. 2021 a vykonatelnost 14. 12. 2021).

14. Platební neschopnost dlužníka, a tedy v zásadě objektivní nedobytnost dané pohledávky žalobce byla přitom bez jakýchkoliv pochyb v řízení rovněž prokázána. Daná pohledávka byla k návrhu žalobce z 4. 3. 2022 Exekutorským úřadem adresa, soudním exekutorem Jméno exekutora pod sp. zn. 179 EX 154/22 bezvýsledně exekučně vymáhána, usnesením Městského soudu v Praze č. j. 70 Cm 1676/2023-15 z 9. 9. 2025 byl dlužník ve smyslu ust. § 105a odst. 5 z. v. r. bez likvidace zrušen a ke dni 3. 12. 2025 konečně zanikl výmazem z obchodního rejstříku (§ 185 o. z.).

15. Rozsah zákonného ručení žalovaného za výše uvedené závazky dlužníka je dle ust. § 159 odst. 3 o. z. pro takový případ omezen pouze do výše škody, kterou mu způsobil porušením povinností při výkonu funkce předsedy jeho představenstva. Obsah a rozsah příslušných povinností při výkonu funkce statutárního orgánu (péče řádného hospodáře aj.) je pro daný skutek upraven zejména v ust. § 159 odst. 1 o. z. a ust. § 51–53 z. o. k. K vazbě zákonného ručení a odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinností při výkonu funkce statutárního orgánu, je možné odkázat též na závěry soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4240/2010 z 30. 5. 2012).

16. Pokud jde o škodu vzniklou dlužníku, zcela v souladu s ustálenou soudní praxí (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 663/2013 z 28. 11. 2013, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 662/2013 z 18. 9. 2014 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3158/2013 z 27. 11. 2014), tato nepřestavuje cenu nezaplacenou dlužníkem žalobci na základě ústně uzavřené kupní smlouvy na dodávku Anonymizováno (§ 2079 a násl. o. z.). Mohou ji však představovat smluvní či mimosmluvní sankce (úroky z prodlení, penále, smluvní pokuty, náklady řízení), tedy odpovědností nároky vzniklé v důsledku prodlení dlužníka či porušení plnění smluvních či zákonných povinností. I zde je možné odkázat na závěry soudní praxe (viz již výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 663/2013 z 28. 11. 2013 nebo sp. zn. 29 Cdo 3158/2013 z 27. 11. 2014).

17. Promítnuto do poměrů projednávané věci, z učiněných tvrzení žalobce a provedeného dokazování dle ust. § 129 o. s. ř. lze za škodu vzniklou dlužníku považovat: a) zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaný ke dni 4. 3. 2025 na částku 182 517,99 Kč, b) náklady řízení ve výši 67 010,20 Kč, s povinností dlužníka k jejich úhradě žalobci. Objektivizace uvedených nových odpovědnostních závazků dlužníka, vzniklých v příčinné souvislosti s jeho prodlením s úhradou splatných závazků na zaplacení účtované ceny za dodané zboží, je zřejmá z rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 18 C 266/2021-14 z 8. 11. 2021 (právní moc 8. 12. 2021 a vykonatelnost 14. 12. 2021).

18. Jednání s péčí řádného hospodáře představuje střední standard péče bez ohledu na zvláštní vlastnosti a schopnosti konkrétní osoby. Postup s péčí řádného hospodáře u odpovědné osoby nepředpokládá, aby byl vybaven všemi odbornými znalostmi, které souvisejí s funkcí ve statutárním orgánu, ale k jeho odpovědnosti postačí základní znalosti umožňující rozeznat hrozící škodu a zabránit jejímu způsobení na spravovaném majetku. Péče řádného hospodáře navíc zahrnuje i povinnost odpovědné osoby rozpoznat, že je nutná odborná pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu a zajistit takovou pomoc. Odpovědnost statutárního orgánu dle ust. § 159 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 51–53 z. o. k. přitom zahrnuje pouze odpovědnost za řádný výkon funkce, nikoliv též za výsledek činnosti. I zde lze odkázat na již zcela ustálené závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2869/2011 z 29. 8. 2013 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3860/2015 z 26. 10. 2015).

19. Pokud jde o žalovaného, z dosavadního průběhu řízení je zřejmé, že k plnění smluvních i zákonných povinností (ve vztahu k pohledávce žalobce na zaplacení ceny za dodané zboží) přistupoval nedbale a bez potřebné a žádoucí pečlivosti; resp. uvedená zákonem založená domněnka nebyla žalovaným v průběhu vedeného řízení vyvrácena (§ 133 o. s. ř.). Z e-mailu žalovaného žalobci ze dne 21. 12. 2020 považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně předně za prokázané, že žalovaný o daném obchodním případu žalobce a dlužníka nejen že věděl, nýbrž na specifikaci provedení dodávaného zboží se v zastoupení dlužníka též aktivně podílel. Pokud jde o tvrzené vady dodaného zboží, žalovaný ani po odpovídajícím procesním poučení na jednání soudu prvního stupně dne 19. 11. 2024 (§ 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) neoznačil důkazy prokazující ze strany dlužníka jednak jejich vytčení po prohlídce (§ 2104 o. z.), jednak uplatnění práv z vadného plnění (§ 2106 odst. 2 o. z.). Existence odpovědnosti žalobce za vady dodaného zboží tedy v posuzovaném případě prokázána nebyla. Zmaření záměru dalšího prodeje zboží dodaného žalobcem obchodním partnerům dlužníka a s tím související výpadek příjmu z následného prodeje, je za takové situace běžnou součástí podnikatelského rizika a nemůže být pro dlužníka omluvitelným důvodem (např. z důvodu existence starších závazků) pro odepření zaplacení kupní ceny, účtované vystavenými fakturami žalobce pod č. 101100146 a č. 101100198. Lze přitom souhlasit se závěrem soudu prvního stupně i v tom, že v době splatnosti vystavených faktur dlužník na svých bankovních účtech disponoval peněžními prostředky ve výši dostatečné pro úhradu dlužné pohledávky žalobce. Odpovědnost za řádné a včasné plnění smluvních i mimosmluvních závazků dlužníka, lze přitom bezpečně podřadit pod osobní povinnosti člena, resp. předsedy představenstva, spadající pod obchodní vedení společnosti (§ 435 odst. 2 z. o. k.). K pojmu obchodního vedení je možné opět odkázat i na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1993/2019 z 11. 9. 2019, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2020). Neomluvitelný liknavý přístup k výkonu funkce člena či předsedy představenstva – resp. k obchodnímu vedení dlužníka – přitom k závěru o jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře dle rozhodovací praxe vést může (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 168/2007 z 27. 2. 2007 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1396/2008 z 25. 11. 2008).

20. Ke vzniku odpovědnostního vztahu je konečně třeba, aby mezi porušením smluvní či zákonné povinnosti žalovaným (resp. jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře) a škodou vzniklou dlužníku, byla dána příčinná souvislost. Ta i s odvoláním na rozhodovací praxi (viz R 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je dána tehdy, jestliže škodná událost skutečně způsobila škodu, o jejíž náhradu jde. Příčinnou souvislost nelze přitom zaměňovat za souvislost časovou.

21. K charakteru otázky příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody odvolací soud ještě dodává, že tato je v řízení otázkou skutkovou, nikoliv právní a lze ji tak zodpovědět pouze na základě hodnocení důkazů a ostatních v řízení uvedených skutečností podle ust. § 132 o. s. ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 300/2001 z 21. 2. 2002 rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1462/2003 z 25. 5. 2004, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 818/2005 z 25. 1. 2006, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2408/2010 z 30. 11. 2011 nebo nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 3109/08 z 27. 10. 2009). Právním posouzením je pouze stanovení, mezi kterými skutečnostmi má být příčinná souvislost zjišťována. I zde lze odkázat na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4510/2010 z 23. 8. 2011 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 818/2005 z 25. 1. 2006).

22. Obecně je příčinná souvislost dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného běhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít jen o příčinu vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1733/2008 z 22. 10. 2008).

23. I v otázce příčinné souvislosti se odvolací soud se závěry obsaženými v rozsudku krajského soudu ztotožňuje. Liknavé a nedostatečné jednání žalovaného při plnění smluvních závazků představuje v řízení prokázanou jedinou příčinu prodlení dlužníka, jehož následkem došlo ke vzniku (škody) na jeho straně v podobě odpovědnostních závazků na zaplacení úroků z prodlení a nákladů řízení.

24. Učiněný závěr o předpokladech zákonného ručení dle ust. § 159 odst. 3 o. z. pak rezonuje i s právními závěry k tomuto institutu, obsaženými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5291/2015 z 15. 6. 2017, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 153/2018.

25. Protože ani v nákladovém výroku nelze shledat žádné pochybení, ve světle všech výše uvedených skutečností tedy odvolací soud rozsudek městského soudu z 11. 3. 2025 jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

26. V průběhu odvolacího řízení vznikly žalobci účelně vynaložené náklady na zastupování advokátem ve výši 23 595 Kč (§ 7 bod 6 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva hlavní úkony právní služby po 9 300 Kč + 2 x režijní paušál po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 3 cit vyhl. + 21 % DPH z uvedených částek ve výši 4 095 Kč). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému uložil, aby v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci uvedené náklady nahradil na účet jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí nelze podat odvolání. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 236–239 o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.