4 Cmo 272/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. Blanky Trávníkové v právní věci žalobce: Jméno žalobce., IČ: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 11 656 687,71 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 39 Cm 442/2024 – 900 ze dne 4. září 2025

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému (na účet jeho zástupce), na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 119 620,60 Kč, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem z 4. 9. 2025 zcela zamítl žalobu z 3. 10. 2024, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 656 687,71 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobci uložil zaplatit žalovanému (v obecné lhůtě na účet zástupce), na jejich náhradu částku 543 358 Kč (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku vycházel soud prvního stupně z podané žaloby, dle které byl žalovaný v době od 18. 2. 2015 do 3. 12. 2015 členem představenstva žalobce; v období od 3. 12. 2015 do 24. 5. 2018 pak vykonával funkci jeho předsedy. Jako odpovědná osoba za obchodní vedení žalobce (§ 159 odst. 1 o. z. a ust. § 51–53 z. o. k.) v rozporu s péčí řádného hospodáře: 1) v lednu až březnu 2016 ovlivňoval výsledky z hloubkové kontroly hospodaření s prvky forenzního auditu vypracované pro žalobce ve věci „Smlouva s Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.“ a „Anonymizováno Anonymizováno“ tím, že společnosti Anonymizováno právnická osoba., IČ: IČO, která prováděla audit, ústně i písemně zasílal požadavky, aby upravila výsledky kontroly ve prospěch společnosti Anonymizováno a žalobce, neboť z výsledků auditu vyplývalo, že smlouvy žalobce uzavřené se společnostmi Anonymizováno, jsou pro žalobce nevýhodné; 2) v období od ledna 2016 do ledna 2017 vyvíjel v souvislosti se svým postavením u žalobce činnost za zachování smluvních vztahů mezi žalobcem a společnostmi Anonymizováno a Anonymizováno daných smlouvou o nájmu a podnájmu ze dne 8. 3. 2011, týkající se provozování plničky Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno tím, že působil na ostatní členy představenstva žalobce, zpochybňoval záměr výstavby nové plničky Anonymizováno jiným subjektem a jejím provozovatelem přímo Anonymizováno Anonymizováno, snažil se eliminovat opoziční návrhy a požadavky a hlasoval v rámci představenstva žalobce proti nim a prosadil uzavření dodatku č. 4 k této smlouvě a prosadil přijetí Memoranda ke smlouvě o nájmu a podnájmu ze dne 8. 3. 2011.

3. Jako člen širší organizované skupiny odpovědné za uvedené systematické jednání činěné k újmě a v rozporu se zájmy žalobce, přijímal od tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno, jako osoby ovládající skupinu Anonymizováno „pravidelné úplatky“. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. Anonymizováno z 8. 2. 2024, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. právnická osoba z 4. 4. 2024, byl za výše vymezené skutky shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem a k peněžitému trestu. právnická osoba příčinné souvislosti s uvedeným jednáním žalovaného vznikla žalobci v období let 2014-2021 škoda v celkové výši částka. Pro období jednotlivých let sestává z: 1) nadhodnocených prodejních cen CNG plynu odebraného žalobcem na plnící stanici v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno oproti konkurenčním plnícím stanicím v Anonymizováno, 2) vícenákladů vynaložených na pohonné hmoty vozidel žalobce s ohledem na vzdálenost plnící stanice v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno od základen žalobce oproti plnící stanici v Anonymizováno, 3) vícenákladů na odměny zaměstnanců žalobce nezbytných pro zajištění přejezdu vozidel žalobce z Anonymizováno k plnící stanici v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, 4) ostatních provozních nákladů žalobce. Bližší struktura žalobou uplatněného nároku na náhradu škody je zřejmá z níže uvedené tabulky: Roční období Nadhodnocení ceny CNG/Kč Vícenáklady na PHM/Kč Mzdové vícenáklady/Kč Ostatní provozní náklady/Kč 2014 - 278831,36 128888,88 115394,41 397536 2015 - 811186,50 317818,16 162948,85 988366,50 2016 - 566819,79 304128,99 205776,32 941711,58 2017 - 19206,30 423121,10 279703,46 1283603,40 2018 - 18986,94 365983,64 229935,70 1110517,80 2019 215450,42 320444,26 215579,42 883878 2020 920079,07 376355,81 216117,61 887666,40 2021 762303,03 334082,28 183818,69 780508,80 Celkem 202801,63 2570823,12 1609274,46 7273788,48 5. Uvedený nárok na náhradu škody byl dle ust. § 43 tr. řádu žalobcem (poškozeným) v rámci trestního řízení vedeném proti žalovanému uplatněn podáním z 22. 12. 2022. Rozsudkem krajského soudu z 8. 2. 2024 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze z 4. 4. 2024 byl žalobce dle ust. § 229 odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu uplatněného nároku na náhradu škody odkázán za řízení ve věcech občanskoprávních. Protože způsobenou škodu žalovaný žalobci neuhradil ani k dodatečné výzvě z 20. 9. 2024 (§ 142a odst. 1 o. s. ř.), domáhá se její úhrady žalobou podanou u soudu dne 3. 10. 2024.

6. Žalovaný soudu navrhl, aby podanou žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, primárně z důvodu promlčení žalobou uplatněného práva. Žaloba však neobstojí ani z důvodů věcných. Nepopřel členství v představenstvu žalobce v době od 18. 2. 2015 do 2. 12. 2015 ani funkci jeho předsedy v době od 3. 12. 2015 do 24. 5. 2018, rozhodně se ohrazuje proti tvrzení, že při výkonu obchodního vedení žalobce jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře s následkem škody uvedené v podané žaloby. Popírá v dané věci existenci všech zákonných odpovědnostních předpokladů dle ust. § 159 odst. 1 o. z. Za tvrzené jednání není odpovědný již tím, že představenstvo žalobce je kolektivní orgán, dle jeho stanov bylo k přijetí rozhodnutí třeba nadpoloviční většiny jeho přítomných členů, navenek byl žalobce zastupován společně předsedou a místopředsedou jeho představenstva. Rozhodnutí o vybudování plnící stanice Anonymizováno v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno jako společné investice žalobce a společnosti právnická osoba., IČ: IČO (nyní právnická osoba., IČ: IČO) bylo přijato řadu let před vstupem žalovaného do představenstva žalobce, stejně jako o uzavření smlouvy o nájmu a pronájmu z 8. 3. 2011, jejího dodatku č. 1 z 8. 3. 2011 a č. 2 z 31. 5. 2011 a č. 3 z 29. 10. 2014, zakládající jednak povinnost exkluzivního odběru žalobce z uvedené plnící stanice, jednak povinnost minimálního odběru. Uzavřený dodatek č. 4 z 12. 1. 2017 smlouvy zvýšením limitu pro výjimku z povinnosti exkluzivního odběru Anonymizováno Anonymizováno z uvedené plnící stanice smluvní postavení žalobce zlepšil, uzavřené Memorandum z 6. 4. 2017 ke smlouvě o nájmu a pronájmu 8. 3. 2011 má pouze deklaratorní, právně nezávazný charakter. Dokumenty byly za žalobce podepsány na základě rozhodnutí jeho představenstva. Žalovaný zde připomíná, že nájemce plnící stanice adresa hradil roční náklady na její údržbu a provoz ve výši cca 900 000 Kč. Odmítá proto argumenty, že uzavřená smlouva o nájmu a pronájmu plničky Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno byla pro žalobce nevýhodná: v době 2/2014–1/2019 byla cena zde odebíraného Anonymizováno Anonymizováno vždy nižší než u konkurenční plnící stanice provozované v Anonymizováno společností Anonymizováno. O problematice uzavřené smlouvy a případné možnosti alternativního řešení vícekrát jednalo bez jakéhokoliv nátlaku či vlivu představenstvo žalobce, k ukončení smlouvy dohodou smluvních stran došlo až 16. 11. 2021. Kromě nedostatku jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře žalovaný odmítá i existenci škody na straně žalobce. Odpovědnost žalovaného dle ust. § 159 odst. 1 o. z. je předně vyloučena za období od 1. 1. 2014 do 3. 12. 2015 a od 25. 5. 2018 do 31. 12. 2021, kdy žalovaný nepůsobil ve funkci předsedy představenstva žalobce. Avšak i pro dobu, kdy žalovaný funkci předsedy představenstva žalobce vykonával, vylíčený nárok na náhradu škody není důvodný. Většinu nákladů představujících vyčíslenou škodu byl žalobce povinen vynaložit bez příčinné souvislosti s popsaným jednáním žalovaného. Poukazuje v této souvislosti i na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno z 8. 2. 2024, dle kterého žalobcem uplatněný nárok dle ust. § 43 tr řádu je pouze ideálním, reálně neprokázaným modelem.

7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (důkazními prostředky dle ust. § 129 o. s. ř.) žalobou uplatněný nárok na náhradu škody posoudil dle ust. § 159 odst. 1 o. z. a § 51–53 z. o. k. Námitku promlčení vznesenou v průběhu řízení žalovanými, shledal v rozsahu celého žalobou vylíčeného skutku za důvodnou. Uplatněné právo je promlčené v subjektivní tříleté promlčecí lhůtě (§ 629 odst. 1 o. z.). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro jednotlivá roční období uplatněných dílčích nároků na náhradu je rozhodující vždy den 30. 6. následujícího roku, tedy mezní období pro podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob, kdy žalobci vědomost o škodě vzniklé v předchozím kalendářním roce již byla známá, nebo známá být musela. V části skutku zahrnující období let 2014, 2015, dobu po 24. 5. 2018, 2019, 2021 nelze žalobě vyhovět již jen proto, že žalovaný nevykonával funkci předsedy představenstva žalovaného. Uvedené časové období nezahrnuje ani výše popsané skutkové jednání ad 1) a ad 2), pro které bylo proti žalovanému usnesením Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno, služba kriminální policie a vyšetřování č. j. Anonymizováno-Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno-Anonymizováno z 19 z 19. 4. 2018 zahájeno trestní stíhání. Nelze v tomto rozsahu nároku tedy uvažovat o stavení promlčení lhůty úkony žalobce (poškozeného) dle ust. § 648 o. z. v důsledku jeho procesního postupu dle ust. § 43 tr. řádu. Kromě lhůty 30. 6. pro jednotlivá uplynulá roční období je znalost žalobce o škodě způsobené před 26. 2. 2016 prokázána též obsahem Zkrácené zprávy z hloubkové kontroly hospodaření s prvky forenzního auditu žalobce z 26. 2. 2016, vypracované znaleckým ústavem právnická osoba Konečně jsou připomínány závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Anonymizováno z 29. 5. 2018), dle které je pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty významná možnost podání žaloby za žalobce proti žalovanému nesouhlasícím členem jeho představenstva, členem dozorčí rady nebo akcionářem žalobce. Pokud jde o dobu od 3. 12. 2015 do 24. 5. 2018, kdy žalovaný funkci předsedy představenstva vykonával, za skutky ad 1) a ad 2) byl trestně stíhán a posléze i pravomocně odsouzen, ze zprávy Anonymizováno – Anonymizováno z 26. 5. 2025 vzal za prokázané, že žalobce byl poučen jako poškozený v trestním řízení přípisem (datovou zprávou) Anonymizováno doručenou dne 8. 10. 2018. Uplatnil-li svůj nárok dle ust. § 43 tr. řádu v trestním řízení jako poškozený až podáním z 22.12. 2022, učinil tak již po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Vznesenou námitku promlčení nelze přitom považovat za šikanózní či v rozporu s dobrými mravy, nepožívající právní ochrany (§ 8 o. z.). Kromě jednání žalovaného se krajský soud zabýval i tvrzenou škodou na straně žalobce a posoudil ji jako neprokázanou provedenými důkazy, a to i po podrobném a obsáhlém poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které se žalobci dostalo na jednání soudu dne 22. 7. 2025. Obsáhlé odůvodnění soudu prvního stupně pod body 57) – 59) rozsudku lze stručně shrnout tak, že důkazy provedené k jednotlivým položkám uplatněné škody vyhodnotil jako nevěrohodné a vzájemně rozporné. Podaná žaloba byla tedy jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení pak odpovídá zásadě plného úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

8. Žalobce podal včasné odvolání proti rozsudku z 4. 9. 2025. Doplnil ho ještě podáním z 10. 11. 2025. Odvolacímu soudu navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Kromě toho, že rozsudek z 4. 9. 2025 byl nepřípustně vydán vyloučeným soudem, namítá neúplně i nesprávně zjištěný skutkový stav a z toho plynoucí nesprávné právní posouzení věci. Podjatost samosoudce tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno založenou jeho negativním vztahem k žalobci (§ 14 a násl. o. s. ř.), odvolatel obsáhle prokazuje jak přepisem jeho hlasových projevů činěných na jednání krajského soudu dne 4. 9. 2025, tak vybranými fragmenty z odůvodnění rozsudku z 4. 9. 2025; k otázce aplikace ust. § 14 a násl. o. s. ř. odkazuje i na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 173/2020-119 z 3. 2. 2021, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 164/2018-83 z 13. 12. 2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94 z 27. 11. 1996). V případě vedeného dokazování bylo soudem prvního stupně postupováno i v rozporu s ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.: v řízení byly prováděny i důkazy nenavržené účastníky, např. článek v deníku E15. Uplatněný nárok považuje za včasný a se závěrem soudu prvního stupně o jeho promlčení nesouhlasí. Poučení žalobce (poškozeného) v trestním řízení doručené PČR dne 8. 10. 2018 se týkalo jiných skutků (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno a Dodávka 17-ti kusů bezbariérových autobusů MHD na CNG palivo) než vylíčených v žalobě pod body ad 1) a ad 2). O nich se žalobce dozvěděl až 24. 1. 2020, kdy mu bylo prostřednictvím svého zástupce doručeno usnesení Anonymizováno o zahájení trestního stíhání. Nárok dle ust. § 43 tr. řádu byl žalobcem (poškozeným) uplatněn dne 22. 12. 2022, tedy včas s následkem stavení dosud neuplynulé subjektivní promlčecí lhůty (§ 648 o. z.). Žaloba byla přitom podána soudu dne 3. 10. 2024, tedy před uplynutím lhůty 6 měsíců od vyhlášení usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. právnická osoba 3/2024-3441 z 4. 4. 2024 (§ 652 o. z.). Závěry o stavení promlčení lhůty i o pasivní věcné legitimaci žalovaného ve vedeném řízení je přitom třeba nezbytné vztáhnout na celý žalobou vylíčení skutek (tedy na období let 2014–2021), kdy žalovaný páchal trestnou činnost společně s ostatními obviněnými jako člen organizované skupiny. Jeho odpovědnost plyne v tomto případě z ust. § 2915 odst. 1 o. z. Poukazuje i zde na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3333/2019 z 27. 2. 2020 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2128/2020 z 14. 7. 2021). Odchylně od soudu prvního stupně má odvolatel za to, že reálnou a objektivní vědomost o uplatněné škodě nemohl žalobce nabýt pouze z účetních závěrek žalobce a daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob zpracovávaných za jednotlivá účetní období nebo ze Zkrácené zprávy z hloubkové kontroly hospodaření s prvky forenzního auditu žalobce z 26. 2. 2016, vypracované znaleckým ústavem právnická osoba Kromě nesprávného posouzení vznesené námitky promlčení vytýká odvolatel soudu prvního stupně též neúplně i nesprávně zjištěný skutkový stav zakládající nesprávné právní posouzení věci. Žalobcem včas navržené důkazy k prokázání učiněných tvrzení dle ust. § 126 o. s. ř. a § 127 o. s. ř. byly soudem prvního stupně nedůvodně zamítnuty. Tvrzenou škodu ve všech jejích dílčích složkách ad 1) – ad 4), považuje na rozdíl od soudu prvního stupně provedenými důkazy za prokázanou.

9. Žalovaný v podaném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku z 4. 9. 2025 jako věcně správného. Zcela se ztotožňuje se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci obsaženým v jeho odůvodnění. Předně uvádí, že ve věci samé nebylo rozhodnuto vyloučeným soudcem, když jak hlasové projevy samosoudce krajského soudu tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno na jednání soudu, tak jeho hodnocení věci obsažené pod body 54), 56) a 57) rozsudku, nezakládají zákonný důvod jeho vyloučení pro negativní vztah k žalobci. Zcela sdílí závěr soudu prvního stupně o promlčení uplatněných dílčích nároků na náhradu škody z období let 2014, 2015, 2019 a 2020 ve vyčíslené výši 5 065 999,84 Kč, tedy z období, kdy žalovaný nebyl předsedou představenstva žalobce. Za skutky z uvedeného období nebyl žalovaný nikdy trestně stíhán, natož odsouzen, o stavení promlčecí lhůty procesním úkonem poškozeného dle ust. § 43 tr. řádu vůbec uvažovat nelze. I pokud by se žalobce o zahájení trestního stíhání žalovaného dozvěděl až dne 24. 1. 2020 (doručením příslušného usnesení dle ust. § 160 tr. řádu do datové schránky zástupce žalobce), subjektivní tříletá promlčení lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.), by v případě daných dílčích skutků uplynula ještě před podáním žaloby k soudu dne 3. 10. 2024. Rovněž v případě zbylé části uplatněného nároku, tedy za období od 3. 12. 2015 do 24. 5. 2018, kdy žalovaný vykonával funkci předsedy představenstva žalobce, je uplatněný nárok promlčen. Za oba dílčí skutky ad 1) a ad 2) tvrzené v žalobě byl žalovaný trestně stíhán na základě usnesení Policie ČR – NCOZ Anonymizováno z 19. 4. 2018; poučení poškozeného s výzvou k postupu dle ust. § 43 tr. řádu bylo žalobci (poškozenému) doručeno dne 8. 10. 2018. Za skutky vymezené v usnesení z 19. 4. 2018 byl přitom žalovaný rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. Anonymizováno z 8. 2. 2024, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. právnická osoba 4. 4. 2024 shledán vinným a pravomocně odsouzen. Uplatnil-li žalobce nárok v adhezním řízení dle ust. § 43 tr. řádu až podáním z 22. 12. 2022, učinil tak opět opožděně, již po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty. Žalovaný v této souvislosti poukazuje na ještě dřívější vědomost žalobce o škodě, sice na základě právního memoranda Anonymizováno Anonymizováno & Anonymizováno z 23. 12. 2015 nebo Zkrácené zprávy z hloubkové kontroly hospodaření s prvky forenzního auditu žalobce z 26. 2. 2016. I tomto případě zůstal (co do vyvození případných následků odpovědných osob) žalobce zcela nečinný s následkem uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Z obsahu právního memoranda z 23. 12. 2015 je zřejmá i informace o tom, že smlouva o nájmu a podnájmu plnící stanice Anonymizováno v Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno byla uzavřena v rozporu se zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách; v důsledku nečinnosti žalobce došlo v tomto případě pro případ uplatnění možné odpovědnosti i k uplynutí objektivní promlčecí lhůty v trvání 10 let počítané od uzavřené smlouvy (§ 629 odst. 2 o. z.). Žalovaný důrazně akcentuje, že dle podané žaloby byly hlavní příčinnou uplatněné škody závazky plynoucí pro žalobce z uzavřené smlouvy o nájmu a podnájmu z 8. 3. 2011 a jejího dodatku č. 2 z 29. 10. 2014; v době jejich uzavření přitom žalovaný nepůsobil jako člen ani předseda představenstva žalobce a za škodu tedy není odpovědný. Konečně zcela souhlasí se závěry krajského soudu v případě podrobného závěru o neprokázání existence tvrzené škody. Důkazy, které ji prokazují jsou pouze abstraktními kalkulacemi.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2014) napadený rozsudek. Po tomto přezkoumání dospěl k následujícím závěrům a zjištěním:

11. Předně je třeba uvést, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zjistil skutkový stav úplně a přesně, v rozsahu dostatečném pro učinění správného právního závěru. Závěr o skutkovém stavu věci, zjištěný soudem prvního stupně (na který odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje), nedoznal změn ani v řízení odvolacím, a to ani po opakování dokazování smlouvou o nájmu a podnájmu z 8. 3. 2011 mezi žalobcem a právnická osoba., IČ: IČO (pronajímatelé) a Anonymizováno Anonymizováno adresa s Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno., IČ: IČO (nájemce), jejím dodatkem č. 1 z 31. 5. 2011, dodatkem č. 1 z 29. 10. 2014, dodatkem č. 3 z 4. 2. 2015, dodatkem č. 4 z 12. 1. 2017 a dohodou z 16. 11. 2021 o ukončení smlouvy o nájmu a pronájmu, dohodou o vině a trestu uzavřenou Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 2 KZV 12/203 z 15. 11. 2023, rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno z 8. 2. 2024, usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. právnická osoba z 4. 4. 2024, usnesením Anonymizováno z 19.4. 2018, usnesením Anonymizováno, služba kriminální policie a vyšetřování č. j. Anonymizováno z 21. 1. 2021, usnesením Anonymizováno ze společného řízení, přípisem žalobce (poškozeného) z 22. 12. 2022 o připojení se s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení, zprávou Anonymizováno služba kriminální policie a vyšetřování č. j. Anonymizováno - H z 26. 5. 2025 včetně referátu soudce na čl. 278 spisu a konečně Zkrácenou zprávou z hloubkové kontroly hospodaření s prvky forenzního auditu žalobce z 26. 2. 2016, vypracovanou znaleckým ústavem právnická osoba 12. Kromě řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu se odvolací soud v podstatných ohledech ztotožňuje rovněž s právním posouzením věci soudem prvního stupně, které považuje co do posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení, za správné. I.

13. K odvolacím důvodům procesní povahy odvolací soud předesílá (a platí to i ve vztahu k soudu prvního stupně), že požadavek na odůvodnění rozsudku (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument vznesený v průběhu řízení oběma účastníky. Je zde přitom možné odkázat i na recentní závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nálezy ve věcech sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05 a IV. ÚS 787/06, III. ÚS 961/09). Rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je tak co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akcentací odpovědi implicitní. Skutková zjištění soudu prvního stupně, učiněná z provedeného dokazování dle ust. § 129 o. s. ř. jsou uvedena pod body 15–41 odůvodnění rozsudku. Právní posouzení věci je pak obsaženo pod body 42–59 odůvodnění. Rozsah provedeného dokazování odpovídá primárně potřebě posouzení (ne)důvodnosti vznesené námitky promlčení; důvod zamítnutí provedení dalších důkazů je tedy s ohledem na právní posouzení věci soudem prvního stupně zřejmý. Podané zdůvodnění (jak v oblasti skutkových zjištění, tak právního posouzení) považuje odvolací soud za vyhovující zásadě předvídatelnosti rozhodnutí (§ 6 o. s. ř.) a nijak nevybočující ze zákonných požadavků na odůvodnění rozsudku, obsažených v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Je možné v této souvislosti odkázat i na závěry rozhodovací praxe k uvedené problematice (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 246/2004, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 817/2003 nebo rozhodnutí Ústavního sodu sp. zn. III. ÚS 68/99).

14. K uplatněnému odvolacímu důvodu dle ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolací soud uvádí, že podle ust. § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Soudcův poměr k věci může vyplývat z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci (např. je účastníkem řízení, mohl by být rozhodnutím soudu přímo dotčen na svých právech nebo získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání). Poměr k účastníkům nebo zástupcům lze dovodit zejména z příbuzenského nebo jemu obdobného vztahu (tím může být i vztah přátelský nebo naopak výrazně nepřátelský). Podle recentní judikatury (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 105/2001 z 3. 7. 2001) může být přitom soudce vyloučen z projednání věci pouze tehdy, je –li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. V poměrech projednávané věci je z přepisu záznamu z jednání konaného u krajského soudu dne 4. 9. 2025 zřejmé pouze tolik, že samosoudce tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno polemizoval s činěnými přednesy žalobce. Ačkoli zvolený způsob komunikace soudce s účastníkem řízení v průběhu jednání mohl být žalobcem pociťován jako nevhodný, nelze ho podřadit pod zákonný důvod zakládající vyloučení jmenovaného soudce z projednání a rozhodnutí ve věci. Obdobně lze nahlížet na body 56) – 58) odůvodnění rozsudku. Užití některých z výrazů a jejich citové zabarvení nepovažuje vrchní soud za vhodné a profesionální, nicméně vyloučení soudce z dané věci nezakládá. V průběhu řízení před soudem prvního stupně nebyly odvolacím soudem konečně zjištěny ani žádné další vady, zakládající zákonný důvod pro kasaci vydaného rozhodnutí dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. II.

15. Pokud jde o určení rozhodné právní úpravy, odvolací soud uvádí, že ačkoliv je povaha péče řádného hospodáře z pohledu práva na náhradu škody dosud v právní teorii i praxi nejednotná – s významnějším příklonem ke koncepci porušení smluvní povinnosti nežli zákonné – s ohledem na časový průběh žalobou vylíčených dílčích skutků zahrnující období let 2016–2017, bude v celém rozsahu posuzována dle hmotněprávních předpisů platných a účinných od 1. 1. 2014.

16. K otázce šikanózní povahy podané žaloby vedoucí bez dalšímu k jejímu zamítnutí (§ 8 o. z.) odvolací soud uvádí, že takové znaky v jejím obsahu neshledal. Takové v obchodní praxi zcela výjimečné skutečnosti nelze dovodit ani z obsahu podané žaloby, ale ani z průběhu řízení či vedeného dokazování.

17. Zákonné znaky odpovědnosti za škodu dle ust. § 159 odst. 1 o. z. a ust. § 51–53 z. o. k. tvoří a) vznik škody, b) jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře, c) příčinná souvislost mezi porušením uvedené povinnosti a vznikem škody, c) absence okolností vylučujících odpovědnost.

18. Předpoklad úspěšnosti žaloby po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci. Věcnou legitimaci má přitom ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Aktivní věcná legitimace žalobce, poškozené obchodní korporace, je v řízení zcela zřejmá. Pasivní věcnou legitimaci žalovaného ve vedeném řízení pro období od 18. 2 2015 do 24. 5. 2018 zakládá nejprve funkce člena představenstva žalobce (18. 2. 2015 – 2. 12. 2015), posléze pak funkce jeho předsedy (§ 3. 12. 2015–24. 5. 2018). Pokud jde o období mimo výkon funkce člena, resp. představenstva žalobce, recentní rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4095/2016 z 29. 3. 2017) umožňuje dle ust. § 159 odst. 1 o. z. a ust. § 51–53 z. o. k. posuzovat i jednání osoby, která vykonává funkci statutárního orgánu obchodní korporace alespoň fakticky. Taková skutečnost však ve vedeném řízení nebyla žalobcem tvrzena, tím méně pak prokazována. Odvolací soud (obdobně jako soud prvního stupně) nicméně z opatrnosti posoudil důvodnost uplatněné námitky promlčení na celou škodu, vylíčenou žalobcem v podané žalobě. Činí tak za situace, kdy odpovědnost žalovaného jako člena organizované skupiny za způsobenou škodu, kromě výše uvedených zvláštních zákonných ustanovení, žalobce dovozuje též z ust. § 2915 odst. 1 o. z.

19. Dovolává-li se účastník občanského soudního řízení promlčení, nemůže soud promlčené právo (nárok) přiznat; návrh za zahájení řízení v takovém případě zamítne. To platí u práva (nároku) na náhradu škody i v případech, ve kterých není ještě prokázána odpovědnost za škodu nebo výše škody. K uvedené tezi – vyjadřující jinak zásahu hospodárnosti vedeného řízení – je možné zcela odkázat i na závěry rozhodovací praxe (stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. (Rc) 29/1983). Zcela správně se k ní přihlásil i krajský soud, když dle bodu 55 odůvodnění rozsudku postačuje k zamítnutí podané žaloby promlčení žalobou uplatněného práva v celém rozsahu. Rovněž rozsah skutkových zjištění ze strany soudu prvního stupně pak odpovídá právnímu posouzení. Obsáhlé posouzení neunesení důkazního břemene žalobce v případě tvrzené škody ve všech jejích dílčích položkách (body 57–59 odůvodnění), je soudem prvního stupně činěné pouze nad rámec základní právní úvahy. Pouze na spornou otázku (ne)nepromlčení žalobou uplatněného práva, bude tedy zaměřen i odvolací přezkum.

20. Je-li žalobou uplatněné právo promlčeno, nelze ho k námitce promlčení, vznesené v průběhu řízení, soudem přiznat. Závazek nadále zůstává pouze v podobě tzv. naturální obligace. Pro právní režim účinný od 1. 1. 2014 vyplývá tato skutečnost z ust. § 609 o. z.

21. Se soudem prvního stupně se odvolací soud rovněž ztotožňuje v tom, že s ohledem na vylíčení žalobního skutku je pro posouzení (ne)důvodnosti vznesené námitky promlčení rozhodující ust. § 619 o. z., § 620 odst. 1 o. z. a § 629 o. z. Dle uvedeného zákonného ustanovení se právo poškozeného na náhradu škody promlčuje v subjektivní a objektivní promlčecí lhůtě. Obě lhůty jsou na sobě vzájemně nezávislé. Marné uplynutí pouze jediné lhůty v době uplatnění nároku pak zakládá – ke vznesené námitce – promlčení nároku, a to i za situace, kdy běh druhé promlčecí doby dosud neskončil.

22. Počátek běhu subjektivní tříleté promlčecí doby je založen kumulativním splněním dvou právních skutečností: 1) vědomost či možnost vědomosti poškozeného o škodě, b) vědomost poškozeného o osobě škůdce – povinné k její úhradě. Dle soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1510/2019 z 28. 5. 2020) vědomost o škodě ve smyslu § 620 o. z. je dána i tehdy, jestliže nositel práva jehož promlčení je posuzováno, o rozhodných skutečnostech vědět měl a mohl (§ 619 o. z.). K obecným východiskům právního posouzení dané problematiky je vhodné i poznamenat, že při stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody nelze ztotožňovat okamžik rozhodný pro skutečnou vědomost poškozeného o škodě a o odpovědném subjektu s okamžikem, kdy o těchto skutečnostech nabyla vědomost jiná osoba než poškozený, tedy např. advokát na základě plné moci; i zde lze vycházet se závěrů soudní praxe (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. právnická osoba 32/92 z 31. 5. 1993, publikované Bulletinu Nejvyššího soudu ČR B 2/1994, č. 5). V případě uplatněného nároku dle ust. § 159 odst. 1 o. z. a dle ust. § 51–53 z. o. k. je na straně žalobce (poškozeného) pro počátek běhu doby rozhodující vědomost osoby, oprávněné k uplatnění nároku ve vztahu k žalovanému, bývalému členu, resp. předsedovi jeho představenstva. Je zde možné odkázat i na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3526/2007 z 2. 9. 2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 82/2010). Osoba oprávněná jménem či za žalobce k uplatnění nároku na náhradu škody proti žalovanému se na samotné škodě nesmí zároveň podílet (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3688/2011 z 29. 8. 2013).

23. Podle recentní rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 477/2001 z 30. 4. 2002 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3914/2012 z 27. 11. 2013) při posuzování otázky, kdy se poškozený dozvěděl či mohl dozvědět o škodě, je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného (nikoliv z jeho předpokládané vědomosti o této škodě). Dozvědět se o škodě znamená, že se poškozený dozvěděl o majetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze natolik objektivně vyčíslit v penězích, že lze právo na její náhradu důvodně uplatnit u soudu. O osobě škůdce nepanovaly – dle učiněných tvrzení žalobce – žádné pochybnosti.

24. Podanou žalobou z 3. 10. 2024 je žalobní nárok vylíčen tak, že škoda vzniklá žalobci v období let 2014–2021 je přímým a nezprostředkovaným následkem jednání žalovaného při obchodním vedení žalobce v rozporu s péčí řádného hospodáře, popsaném ve dvou dílčích skutcích uvedených výše ad 1) a ad 2) v reprodukční části žaloby. Jedná se o tytéž skutky popsané na str. 4 písm. a) a b) usnesení Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno, Anonymizováno z 19 z 19. 4. 2018, pro které bylo proti žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 tr. řádu zahájené trestní stíhání, které byly usnesením Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a vyšetřování č. j. Anonymizováno-Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno z 17. 3. 2023 dle ust. § 23 odst. 1 tr. řádu vyloučeny ze společného řízení, pro které žalovaný se státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem uzavřel dne 15. 11. 2023, sp. zn. 2 KZV 12/2023 dle ust. § 175a tr. řádu dohodu o vině a trestu, a pro které byl konečně rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Anonymizováno. j.Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno z 8. 2. 2024 ve spojení usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. právnická osoba z 4. 4. 2024 pravomocně shledán vinným ze zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákona a byl mu uložen trest; žalobce (poškozený) byl přitom dle ust. § 229 odst. 1 tr. řádu odkázán s celým nárokem na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních. 25. „Možnost poškozeného dozvědět se o škodě“, rozhodná dle ust. § 619 odst. 2 o. z. pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty musí být nezbytně interpretována objektivním způsobem. Účetnictví žalobce vedené dle zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, bezpochyby doklady o tvrzených škodových nákladových platbách žalobce strukturovaných ad 1) - ad 4) tabulky ve vztahu k době 2014–2021 obsahovalo a zároveň bylo členům jeho představenstva i dozorčí rady přístupné. Členové představenstva žalobce jsou přitom odpovědni za jeho řádné vedení včetně zpracování účetní závěrky (§ 435 odst. 4 z. o. k. a § 436 z. o. k.), dozorčí radě žalobce přísluší mj. kontrola nad řádným vedením účetnictví žalobce jeho představenstvem a sestavovanou účetní závěrkou (447 z. o. k.). Členové obou orgánů žalobce byli přitom povinni postupovat při výkonu své funkce s nebytnou loajalitou a péčí řádného hospodáře (§ 159 odst. 1 o. z.). Uvedená široce koncipovaná zákonná oprávnění i povinnosti osob oprávněných k podání žaloby o náhradu škodu, tedy umožňovala rozumově a s obvyklou péčí prověřit pravdivost a faktickou realitu účetnictví žalobce a důvodnost jím vynakládaných výdajů v jednotlivých účetních obdobích. Za objektivní možnost oprávněných osob dozvědět se o škodě v podobě tvrzených vynakládaných výdajů, lze tedy ve shodě se soudem prvního stupně považovat ve vztahu k jednotlivým účetním obdobím vždy nejpozději termín 30.6. následujícího roku, tedy den mezní jednak pro projednání řádné účetní závěrky žalobce jeho valnou hromadou (§ 403 odst. 1 o. z.), jednak pro podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob (§ 136 odst. 2 písm. b) zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád). V době, kdy žalovaný nevykonával funkci člena, resp. předsedy představenstva, mohl žalobu o náhradu škody v zastoupení žalobce po žalovaném uplatnit kterýkoliv z členů jeho představenstva, v době výkonu funkce člena statutárního orgánu toto právo příslušelo i členům jeho dozorčí rady (§ 447 odst. 4 z. o. k.). Podle skutku vylíčeného podanou žalobou (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) se žádná z uvedených osob na vzniku tvrzené škody nespolupodílela. K významu „spolupodílení na škodě“ pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3688/2011 z 29. 8. 2013. Lze tedy uzavřít, že žádná zákonná překážka oprávněným osobám uplatnit za žalobce právo na náhradu škody na žalovaném nebránila. Uvedenou optikou tedy v případě období let 2014–2020 tříletá subjektivní promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) před podání žaloby k soudu dne 3. 10. 2024 již marně uplynula. Nepromlčené zůstává pouze období roku 2021. V tomto případě ovšem odvolací soud mezi právně reprobovaným jednáním žalovaného, vylíčeným dílčími skutky ad 1) a ad 2) a žalobcem tvrzenou škodou v období r. 2021, neshledává za prokázanou potřebnou příčinnou souvislost. III.

26. Promlčecí lhůta u práva na náhradu škody počíná v souladu s ust. § 619 odst. 1 o. z. běžet od doby, kdy má poškozený vymáhat své právo u orgánu veřejné moci. Pro účely trestního řízení se tím rozumí možnost poškozeného podat návrh v souladu s § 43 odst. 3 tr. řádu se všemi zákonnými náležitostmi (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Anonymizováno z 24. 4. 2025). Lze doplnit, že řádným uplatněným práva poškozeného na náhradu škody, jež mu byla způsobena trestným činem dle ust. § 43 odst. 3 tr. řádu, se staví po dobu trestního řízení běh promlčecí lhůty ve vztahu k tomuto právu podle ust. § 648 věty první o. z. i tehdy, byla – li věc v trestním řízení odložena podle ust. § 159a tr. řádu. Z úřední zprávy Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno, služba kriminální policie a vyšetřování č. j. Anonymizováno z 26. 5. 2025 (§ 128 o. s. ř.) ve spojení s referátem soudce na čl. 278 spisu má ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud v řízení za bezpečně prokázané, že ve vztahu ke skutkům vylíčeným ad 1) – ad 2) podané žaloby, pro které bylo proti žalovanému usnesením Anonymizováno Anonymizováno z 19. 4. 2018, dle ust. § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání, bylo žalobci poučení poškozeného (§ 43 odst. 3 tr. řádu) prokazatelně doručeno do jeho datové schránky dne 8. 10. 2018. Uvedené úřední zpráva Anonymizováno veřejnou listinou (§ 134 o. s. ř.) a její pravdivost není listinou – „poučení poškozeného z 5. 10. 2018“, začleněnou na č. l. 391 – 394 spisu, nijak vyvrácena. Uvedená listina prokazuje totiž pouze tolik, že dne 8. 10. 2018 bylo žalobci doručeno též „Poučení poškozeného“ ve vztahu k jiným skutkům: 1) „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno- Anonymizováno- Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno“ a 2) „Dodávka 17-ti ks bezbariérových autobusů MHD na CNG palivo“ v trestní věci obviněných tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno, tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno. Pro počátek běhu tříleté promlčecí lhůty dle ust. § 619 odst. 1 o. z. není pozdější doručení zmocněnci poškozeného dne 24. 1. 2020 vůbec podstatné. Pokud byl nárok na náhradu škody žalobcem (poškozeným) uplatněn v adhezním řízení až jeho podáním dne 22. 12. 2022, stalo se tak již po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a pro později zahájené civilní řízení je bez právních účinků stavení dle ust. § 648 o. z. IV.

27. Zbývá se vypořádat s otázkou dobrých mravů ve vztahu ke vznesené námitce promlčení; ani zde nelze právnímu posouzení věci soudem prvního stupně ničeho vytknout. Právní jednání se příčí dobrým mravům, pokud nerespektuje některou ze společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčující jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základnách (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1842/2000 z 5. 10. 2000, publikované v Právních rozhledech č. 6/2003, str. 305). Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva proti němu uplatňovanému (rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 59/2004). Dle závěrů soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 z 22. 8. 2002) by se uplatnění promlčecí námitky příčilo dobrým mravům (§ 6 o. z. a § 8 o. z.) jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Speciálně pro případ uplatněného nároku na náhradu škody uzavřela uvedenou problematiku rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 484/99 z 21. 4. 1999) tak, že není-li pozdní uplatnění nároku na náhradu škody následkem objektivních a na vůli žalobce nezávislých okolností, které by mu nevyhnutelně zabraňovaly podat žalobu, nelze ve vznesení námitky promlčení spatřovat výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

28. Odvolací soud zde uzavírá, že o odepření námitky promlčení pro rozpor s dobrými mravy v posuzovaném případě usuzovat nelze. Jak je zřejmé z výše uvedeného, v případě žalobou uplatněného nároku nároků netrpěl žalobce žádným informačním deficitem ani překážkou bránící mu v uplatnění práva. Rovněž v případě žalovaného nebyly ve vztahu žalobci činěny žádné přísliby, byť jen částečného uspokojení žalobou uplatněného nároku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Anonymizováno z 18. 1. 2001); resp. taková skutečnost nebyla v řízení žalobcem tvrzena ani prokazována. V.

29. Protože ani v nákladovém výroku rozsudku nebylo shledáno žádné pochybení, ve světle všech výše uvedených skutečností tedy odvolací soud rozsudek z 4. 9. 2025 jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému vznikly náklady na zastupování advokátem ve výši 119 620,60 Kč (§ 7 bod 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 48 980 Kč + 2 x režijní paušál po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 3 cit vyhl. + 21 % DPH z uvedených částek ve výši 20 760,60 Kč). Uvedené náklady řízení je žalobce povinen nahradit žalovanému v obecné lhůtě na účet jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí nelze podat odvolání. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 236–239 o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.