4 Cmo 36/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Moniky Vackové a soudců JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 153 120 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2025, č. j. 79 Cm 27/2025-232, Rozsudek soudu prvního stupně se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 153 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 104 400 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 720 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky těchto úroků z prodlení počítané do 5. 3. 2025, a to od 7. 3. 2025 do zaplacení a s náhradou nákladů řízení ve výši 39 985,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 25. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.). Žalovanému bylo dále uloženo zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 215 700,60 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek z rozšířené žaloby ve výši 2 000 Kč (výrok III.).

2. Žalobu ze dne 6. 3. 2025 odůvodnili žalobci tím, že mezi nimi a společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen „Společnost“) bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 5 řízení, které skončilo rozsudkem, jímž byla Společnosti uložena povinnost zaplatit žalobcům bezdůvodné obohacení ve výši 153 120 Kč za užívání nemovitosti ve adresa (dále jen „Nemovitost“). Společnost však dosud uvedenou povinnost nesplnila. Žalovaný byl v rozhodném období od 13. 6. 2016 do 20. 3. 2018 jejím jediným jednatelem. Žalobci tedy požadují po žalovaném, jakožto členu voleného orgánu, zaplacení částky 153 120 Kč z titulu zákonného ručení ve smyslu § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť nejednal s péčí řádného hospodáře. Částka 53 117 Kč představuje dosud nesplacený úrok určený v rozsudku, kterým byla Společnosti uložena shora uvedená povinnost a částka 39 985,60 Kč představuje náhradu nákladů řízení uložených Společnosti v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5.

3. V průběhu řízení doplnili žalobci, že Společnost užívala v rozhodném období Nemovitost zbytečně, neboť provoz své pobočky (showroomu) v jejích prostorách ukončila již 31 8. 2016 pro nezájem zákazníků. Žalovaný byl pouze formálním jednatelem Společnosti, v níž praktický vliv uplatňoval Anonymizováno.

4. Žalovaný uvedl, že od 11. 7. 2014 je jednatelem Společnosti, která dříve vystupovala pod obchodní firmou právnická osoba. Užívání Nemovitosti povolila její spolumajitelka Anonymizováno, a po její smrti (Datum úmrtí) její dědic Anonymizováno, který osobně vedl pobočku Společnosti ve Anonymizováno. Jakou dohodu měla paní Anonymizováno s tehdejším druhým spoluvlastníkem panem Anonymizováno (právním předchůdcem žalobců) žalovanému známo nebylo. Užívání nebylo bezplatné, protože bylo domluveno, že prostory bude Společnost užívat za to, že opravila střechu a provedla i další opravy.

5. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalovaný vykonává ve Společnosti od 11. 7. 2014 (zapsáno ke dni 20. 8. 2014) funkci jednatele. V období předcházejícím vykonávala funkci jednatele ve Společnosti paní Anonymizováno, která ji však fakticky nevedla. Rozhodování, zajišťování financování a sjednávání obchodních kontraktů vykonával pan Anonymizováno, který měl faktický vliv na chod Společnosti.

6. Mezi žalobci a Společností byl od roku 2020 veden spor o vydání bezdůvodného obohacení z důvodu užívání Nemovitosti bez právního důvodu. Již mezitímním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, následně potvrzeným odvolacím soudem, bylo určeno, že nárok žalobců je po právu, neboť Společnost nevyklidila předmět nájmu a znemožnila jeho řádné užívání dalšímu subjektu. V navazujícím konečném rozhodnutí byla pravomocně zavázána k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 153 120 Kč, nákladů řízení ve výši 39 985,60 Kč a nákladů státu. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že Společnost v rámci své procesní obrany měnila tvrzení o tom, zda a jak Nemovitost užívala, a v jakém vztahu je k osobě Anonymizováno, zda nemovitost užívala Společnost či Anonymizováno, kdo hradil náklady rekonstrukce a z jakého právního titulu měla Společnost nemovitost užívat. Spoluvlastníky Nemovitosti byly nejdříve paní Anonymizováno a její bratr. V roce 2017 nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na Nemovitosti Anonymizováno na základě pravomocného usnesení o dědictví.

7. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci unesli břemeno tvrzení i důkazní ohledně vzniku škody Společnosti a její příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že Společnost po delší dobu užívala předmětnou Nemovitost bez právního důvodu, což vedlo k pravomocnému uložení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení a uhradit náklady soudních řízení a náklady státu. Tato plnění představují přímý majetkový úbytek Společnosti, který by při řádném výkonu funkce jednatele nevznikl. Bylo prokázáno, že žalovaný jako jediný jednatel Společnosti nezajistil právní titul k užívání Nemovitosti a nepřijal žádná opatření k odvrácení hrozících závazků, ač tak učinit měl a mohl. Obrana žalovaného spočívala pouze v tvrzení, že souhlas s bezplatným užíváním Nemovitosti udělili paní Anonymizováno a po její smrti pan Anonymizováno, jakožto její dědic. Užívání bez úplaty pak bylo, dle tvrzení žalovaného, dohodnuto mezi paní Anonymizováno a panem Anonymizováno výměnou za to, že Společnost v letech 2012-2014 opravila střechu a provedla další opravy na Nemovitosti. Žalovaný však v řízení žádný souhlas s užíváním Nemovitosti nepředložil a jím navržená svědkyně Anonymizováno nic takového nepotvrdila. Žalovaný sice převzal vedení Společnosti v domnění, že disponuje souhlasem k užívání předmětné Nemovitosti, avšak bez jakýchkoli relevantních důvodů neučinil žádné kroky k tomu, aby skutečný stav věci ověřil, a nezajistil si tak potřebné informace, které by při řádném výkonu funkce jednatele zjistit měl a mohl. Žalobci tedy prokázali, že žalovaný je povinen nahradit Společnosti způsobenou škodu, zároveň se žalobci nemohou domoci plnění svého nároku vůči ní z pravomocného soudního rozhodnutí, neboť nebyli úspěšní v exekučním řízení a soud prvního stupně vyhověl podané žalobě.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), náklady žalobců činí 215 700,60 Kč a jsou tvořeny částkou ve výši 3 648 Kč za jízdné a stravné dle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb. a § 2 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. Žalobci vynaložili účelné cestovní výdaje při třech soudních jednáních, jichž se zúčastnili (24. 7. 2025, 23. 9. 2025 a 4. 11. 2025) a za tyto cesty jim náleží za jízdné celkem 2 760 Kč [(3 x 460) x 2]. Podle § 2 vyhlášky č. 475/2024 Sb. náleží stravné při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin v minimální výši 148 Kč, soud prvního stupně žalobcům přiznal stravné v celkové výši 888 Kč [(3 x 148) x 2. Přiznána byla také náhrada ušlého zisku ve výši 3 980,80 Kč dle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 29 vyhlášky č. 37/1992 Sb. a nařízení vlády č. 285/2024 Sb. Za zastoupení advokátem byla náhrada určena ve výši odměny za zastupování advokátem ve výši 159 480 Kč za 10 úkonů právní služby s tarifní hodnotou 193 105,60 Kč po 15 948 Kč [počítané za oba žalobce dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu (8 860 + 8860 x 0,8)], podle § 11 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“); a náhrady hotových výdajů v celkové výši 4 500 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 34 436 Kč. Přiznána byla také náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 656 Kč.

9. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný a navrhl rozsudek změnit a žalobu zamítnout. Žalovaný namítl, že soud prvního stupně přisoudil v řízení rozhodující význam výsledku předchozího sporu se Společností. Péče řádného hospodáře se však posuzuje ex ante a rozhodující tedy je, jaké informace byly žalovanému dostupné v době rozhodování a zda postupoval informovaně, loajálně a pečlivě. Soud prvního stupně však nahradil analýzu rozhodovacího procesu hodnocením důsledků. Nevypořádal se s tím, zda žalovaný mohl rozumně vycházet z tvrzeného souhlasu spolumajitelky Anonymizováno a poté Anonymizováno, když k námitkám svolení spoluvlastníků nebylo přihlédnuto v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pouze z procesních důvodů. Pokud jde o nárok v části úroků z prodlení, nelze přenášet odpovědnost za prodlení na ručitele. Žaloba byla podána až 6. 3. 2025 a nelze přiznat úrok z prodlení od let 2020/2022, pokud nebyla prokázána dřívější výzva ručiteli a splatnost nároku vůči němu. Žalovaný namítl také nesprávnou výši úroků.

10. Nesouhlas vyjádřil žalovaný také s výrokem rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť oba žalobci mají vazbu na Prahu /žalobce a) je vlastníkem bytové jednotky v Anonymizováno na adrese adresa, což je současně místo podnikání žalobce b)/, což nebylo zohledněno při vyčíslení náhrady nákladů, zejména byl neoprávněně přiznán žalobcům ušlý zisk.

11. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Výše úroků byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., sazba 12 % se vztahuje k odlišným nárokům. Úroky z úroků byly přiznány správně, neboť šlo o pohledávku z protiprávního činu Společnosti. Rovněž správné je také rozhodnutí v části náhrady nákladů řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a, § 205 odst. 2 o. s. ř.), a přihlížel i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že nejsou předpoklady pro potvrzení ani změnu rozhodnutí.

13. Z obsahu spisu vyplývá: - Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 4. 2022, č. j. 5 C 344/2020-190 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022, č. j. 11 Co 260/2022-232, byl uznán po právu nárok žalobců proti Společnosti na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku užívání Nemovitosti v období od 13. 6. 2016 do 20. 3. 2018 bez právního důvodu. V odůvodnění odvolacího rozhodnutí je uvedeno, že Společnost opožděně (po koncentraci řízení) uplatnila v řízení obranu spočívající v tom, že k užívání měla souhlas spoluvlastníka a opožděně také navrhla k této obraně důkazy. - Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 5. 2024, č. j. 5 C 344/2020-316, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024, č. j. 11 Co 292/2024-364, byla Společnosti uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 76 560 Kč (tj. celkem 153 120 Kč) s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení dále povinnost zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 39 985,60 Kč a povinnost zaplatit státu náklady řízení 177 300 Kč. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 30. 11. 2024.

14. Při úvaze o existenci zákonného ručení žalovaných dle § 159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je třeba se zabývat primárně otázkou existence pohledávky žalobce za Společností jako hlavním dlužníkem. Ta byla však dostatečně prokázána shora popsanými soudními pravomocnými rozhodnutími (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 5. 2024, č. j. 5 C 344/2020-316, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024, č. j. 11 Co 292/2024-364).

15. Žalovaní nezpochybnili tvrzení žalobců, že Společnost není schopna z důvodu své ekonomické situace dluh splatit (dokládáno účetními závěrkami a komunikací se Společností).

16. Rozsah zákonného ručení žalovaného za závazek Společnosti je však podle § 159 odst. 3 o. z. omezen pouze do výše škody, kterou mu způsobil porušením povinností při výkonu funkce jeho jednatele. Obsah a rozsah příslušných povinností při výkonu funkce jednatele (nezbytná loajalita, péče řádného hospodáře aj.) je upravena zejména v § 159 odst. 1 o. z. a § 51 – 53 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (o obchodních korporacích). K vazbě zákonného ručení a odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinností při výkonu funkce statutárního orgánu je možné odkázat též na závěry soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4240/2010).

17. V každém sporu o náhradu škody je třeba prokázat, že konkrétní škoda, která je požadována, má původ v konkrétním jednání toho, kdo je označen za škůdce. A platí naopak, že za konkrétní škodu nelze činit odpovědným někoho, jehož jednání příčinou určité škody nebylo (k otázce vztahu příčiny a následku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003). Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že je-li v řízení vedeném proti statutárnímu orgánu společnosti (jako žalovanému) posuzováno, zda způsobil společnosti škodu porušením povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, nese tento člen orgánu důkazní břemeno (pouze) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného hospodáře. Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti, tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním, nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobce, a nikoliv žalovaný člen orgánu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2022 sp. zn. 27 Cdo 1659/2022). Dluh, za který statutární orgán věřiteli ručí, může, ale také vůbec nemusí souviset se škodou vzniklou „jeho“ společnosti.

18. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že majetkovým úbytkem Společnosti, za který žalovaný odpovídá, je „povinnost vydat bezdůvodné obohacení a uhradit náklady soudních řízení a náklady státu“. Odvolací soud se však s tímto závěrem neztotožnil a zdůrazňuje, že povinnost Společnosti vydat bezdůvodné obohacení za užívání Nemovitosti nemůže být automaticky titulem povinnosti hradit škodu Společnosti v tomto rozsahu jejím statutárním zástupcem. V situaci, kdy Společnost užívá Nemovitost, ať již z právního důvodu či bez něj, placením za užívání nevzniká škoda. Navíc v soudním řízení o vydání bezdůvodného obohacení byl nárok omezen na výši obvyklého nájemného a Společnosti tedy byla uložena povinnost zaplatit přiměřenou platbu za plnění, které jí bylo poskytnuto.

19. Žalobci však v průběhu řízení doplnili, že užívání Nemovitosti bylo pro Společnost nadbytečné s tím, že obchodní činnost zde byla ukončena již na počátku rozhodného období, a to 31 8. 2016. K tomuto tvrzení žalobci navrhli po poučení odvolacího soudu dokazování, a to včetně výslechu svědků. Není vyloučen závěr o vzniku škody, bude-li prokázáno, že povinnost k úhradě obvyklého nájemného byla uložena za užívání Nemovitosti, které bylo z pohledu Společnosti zbytečné; Společnost například platila za nájem svého sídla v jiném místě a bylo jí uloženo platit za užívání dalších prostor, které pro její podnikání nebyly v určité době již nutné, apod.

20. Žalovaný i takto vzniklou škodu odmítl a opětovně zdůraznil, že k užívání Nemovitosti měl souhlas spoluvlastníka a Společnost v jejích prostorách měla věci.

21. Odvolací soud zdůrazňuje, že žalovaný nebyl účastníkem shora popsaných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 344/2020, a rozhodnutí pro něj nejsou závazná (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), může tak po právu uplatnit námitky proti základu nároku v podobě, že mu byl udělen souhlas pro užívání (navíc za situace, kdy se námitkou v soudním řízení soudy nezabývaly vůbec z procesních důvodů).

22. Odlišný je samozřejmě režim nákladů mezi účastníky a nákladů státu, které je Společnost povinna zaplatit z titulu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 5. 2024, č. j. 5 C 344/2020-316, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024, č. j. 11 Co 292/2024-364. Pokud je důvodem pohledávek prodlení, které způsobilo vznik škody spočívající v nárůstu dluhu společnosti (nákladů řízení, které by nevznikly, nebýt sporu), pak vznik škody tímto způsobem je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. jeho rozsudkem ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 29 Odo 1310/2005, nebo ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 663/2013, či ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3158/2013. V té souvislosti je vhodné připomenout judikaturu Nejvyššího soudu týkající se tzv. faktického jednatele a porušení péče řádného hospodáře způsobené naopak pasivitou při výkonu funkce (srov. např. bod 29 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019 a judikaturu tam citovanou a soudem prvního stupně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4095/2016).

23. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř. pro nedostatek důvodů a rovněž pro navržené dokazování, které přesahuje možnosti odvolacího soudu.

24. V dalším řízení soud prvního stupně zváží dokazování navržené žalobci při odvolacím jednání a poučení popsaného shora k prokázání tvrzení, že Nemovitost byla Společností užívána v rozhodném období jen neobchodně/případně zbytečně a tím jí byla způsobena škoda, neboť za užívání má povinnost platit dle pravomocného soudního rozhodnutí, a to při respektování shora uvedeného závěru odvolacího soudu, že obecně placením řádného užívání Nemovitosti škoda Společnosti nevzniká, byť by byla užívána bez právního důvodu. Současně soud prvního stupně neopomene obranná tvrzení žalovaného, že se choval jako řádný hospodář a provede také jím případně navržené důkazy. Podle výsledků dokazování přijme v dalším řízení soud prvního stupně úplné závěry o povinnosti k náhradě škody Společnosti žalovaným ve shora popsaných mantinelech, kdy zejména neopomene zvážit odlišný režim nároku na náhradu škody ve výši nákladů řízení a nákladů státu. Teprve poté znovu posoudí oprávněnost předmětného nároku uplatněného z ručení dle § 159 odst. 3 o. s. ř.

25. O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto při skončení řízení dle § 151 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.