4 Cmo 42/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Moniky Vackové a soudců JUDr. Michala Krenka, Ph.D. a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 4 479 138 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2025, č. j. 36 Cm 100/2007-957,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení 63 445,40 Kč.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 10. 2025, č. j. 36 Cm 100/2007-957, byla zamítnuta žaloba o zaplacení 4 479 138 Kč (výrok I.) a žalobkyni byla stanovena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 687 754,30 Kč (výrok II.). Státu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok III.).

2. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že nabyla 28. 8. 2002 při opakované dobrovolné dražbě od právnická osoba vlastnictví k pozemkům včetně dráhy vlečky zapsaných na LV č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, obec adresa /parc. č. Anonymizováno (Anonymizováno) o výměře 5 873 m², parc. č. Anonymizováno (dráha) o výměře 1 961 m² a parc. č. Anonymizováno (dráha) o výměře 111 m² (dále také jen „pozemky“)/ a žalovaná, jejíž právní předchůdkyně právnická osoba v období od 28. 8. 2002 do 28. 8. 2005 (dále také jen „rozhodné období“) vykonávala funkci hlavního vlečkaře, provozovala převážnou část těchto pozemků (6 455 m²) se stavbou vlečky ke komerčním účelům, aniž byla ochotna s žalobkyní uzavřít nájemní smlouvu, čímž neoprávněně zasáhla do jejího vlastnického práva. Žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši dle cenového předpisu vydaného usnesením Rady Anonymizováno ze dne 20. 6. 2000, č. 0748, tedy 300 Kč za m² a rok, což odpovídá částce, za kterou adresa pronajímalo jím vlastněné pozemky v katastrálním území adresa třetím osobám.

3. Ve svém podání ze dne 5. 11. 2018 žalobkyně uvedla, že dle důkazů předložených v tomto řízení největší podíl na financování výstavby koleje č. Anonymizováno (umístěné na předmětných pozemcích) měly právnická osoba, tedy právní předchůdce žalobkyně. Generálním investorem byl právnická osoba. Smlouva o sdružení ze dne 27. 8. 1974 se dle svého obsahu týká investice v části projektového úkolu A, kde ale není zmínka o propojovací koleji Anonymizováno systému kolejí č. Anonymizováno. Vlečka spolu s pozemky tak byla ve správě právnická osoba a přešly na jeho nástupce právnická osoba, od něhož je nabyla v dražbě žalobkyně. Žalovaná a její právní předchůdci vždy vystupovali pouze v pozici hlavního vlečkaře, čemuž odpovídal i zápis v katastru nemovitostí, který neobsahoval omezení vlastnického práva pozemků právy třetích osob. Žalovaná několikrát vlastnické právo žalobkyně k vlečce také uznala, k čemuž došlo také v řízení u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 12 C 149/2003. Předmětná vlečka nebyla navíc nezaměnitelně identifikovaná ve smlouvě č. Anonymizováno o prodeji privatizovaného majetku právnímu předchůdci žalované právnická osoba od právnická osoba. Navíc právnická osoba neměl v předmětu podnikání provozování drážní dopravy a nebyl tak nástupcem státního podniku.

4. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 20. 3. 2015, č. j. 36 Cm 100/2007-431, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 5. 10. 2016, č. j. 36 Cm 100/2007-494, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. 11 Cmo 19/2015-512, 11 Cmo 62/2016, byla žalobkyni pravomocně přiznána částka 1 335 667 Kč. Odvolací soud vyslovil závazný právní názor, že žalovaná se na úkor žalobkyně neobohatila tím, že v rozhodném období užívala předmětnou drážní vlečku, neboť byla sama vlastníkem této vlečky jako samostatné nemovité věci, avšak na její straně došlo k bezdůvodnému obohacení tím, že jako vlastník předmětné vlečky ji měla v rozhodném období umístěnu na pozemcích žalobkyně bez právního důvodu. Soudu prvního stupně bylo uloženo zabývat se zjištěním obvyklé výše úplaty za užívání pozemků žalobkyně v daném místě a čase postupem dle § 127 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Znalec měl zohlednit rozsah zastavěnosti pozemků stavbou vlečky a vyjít ze zjištění provedených znaleckým ústavem právnická osoba, v posudku č. Anonymizováno. Dokazování tak mělo být fakticky dále vedeno pouze k otázce výše bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně.

5. Soud prvního stupně po připuštění změny žaloby usnesením ze dne 18. 8. 2017, č. j. 36 Cm 100/2007-526, rozhodl opětovně rozsudkem ze dne 6. 10. 2020, č. j. 36 Cm 100/2007715, a zamítl žalobu o zaplacení 4 479 138 Kč s příslušenstvím. Doplňujícím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 14. 4. 2022, č. j. 36 Cm 100/2007-767, byla provedena oprava výroku I. tak, že za slova s příslušenstvím se doplňují slova v podobě úroku z příslušenství v zákonné výši z této částky od 31. 8. 2005 do zaplacení a žalované byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 1 335 667 Kč od 31. 8. 2005 do 31. 12. 2005 a od 1. 1. 2006 do zaplacení ve výši odpovídající reposazbě stanovené Českou národní bankou, platné pro první den kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení žalované, zvýšené o sedm procentních bodů ročně. Vyšel ze znaleckého posudku č. Anonymizováno, znaleckého ústavu právnická osoba, který stanovil obvyklou cenu nájmu pozemků žalobkyně zastavěných vlečkou ve vlastnictví žalovaného za rozhodné období ve výši 20 Kč/m²/rok a ze znaleckého posudku č. Anonymizováno, znaleckého ústavu právnická osoba, který stanovil obvyklou cenu nájmu pozemků žalobce ve výši 38 Kč/m²/rok. Nárok žalobkyně je v části za období od 28. 8. 2002 do 1. 3. 2003 promlčen a lze jej přiznat jen za období od 2. 3. 2003 do 28. 8. 2005. Výše nepromlčeného bezdůvodného obohacení při 38 Kč/m²/rok činí částku 609 656 Kč a při ceně 20 Kč/m²/rok činí 320 872 Kč. Příslušenství bylo poprvé uplatněno dne 19. 3. 2008, je tedy promlčeno za období od 28. 8. 2002 do 18. 3. 2004. Do vyhlášení rozhodnutí a za předpokladu dosud neuhrazené jistiny soudu prvního stupně by činilo 433 817 Kč, respektive 228 324 Kč, avšak žalobkyni byla přiznána částka 1 335 667 Kč; žalobkyni tak bylo přiznáno více než činí suma jistiny a požadovaného úroku z prodlení. Doplňující rozsudek pak soud prvního stupně věcně odůvodnil tím, že k přiznané jistině byl přiznán i požadovaný zákonný úrok z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů účastníků a státu.

6. Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 4 Cmo 144/2021-827, potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně v části o zaplacení 4 479 138 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 8. 2025 do zaplacení a změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že dále zamítl také úroky z prodlení z částky 1 335 667 Kč ode dne 31. 8. 2025 do zaplacení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně vycházejícím z právního názoru vyjádřeného v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. 11 Cmo 19/2015-512, 11 Cmo 62/2016, že žalovaná byla v rozhodném období vlastníkem vlečky a na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila /§ 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) / tím, že ji měla umístěnu na pozemcích žalobkyně bez právního důvodu. Rozsah zatížení pozemků vlečkou žalované (6 428 m²) byl zjištěn znaleckým posudkem ze dne 25. 11. 2014, č. Anonymizováno, znaleckého ústavu právnická osoba. Pokud byla žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení již rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 20. 3. 2015, č. j. 36 Cm 100/2007-431, přiznána částka 1 335 667 Kč, jejímž základem pro výpočet byla výměra 6 428 m² a uvažovaná hodnota nájmu v rozpětí 62,75-74,74 Kč/m²/rok a nyní při stejné výměře je stanovena obvyklá výše nájmu pozemků v rozhodném období v rozmezí 55-60 Kč/m²/rok, žalobkyni bylo pravomocně přiznáno více, než kolik činil její předmětný nárok. Bez významu je zabývat se za daného procesního stavu námitkou promlčení ve vztahu k jistině. Pokud však jde o příslušenství, z obsahu spisu je zřejmé, že první zmínka o tom, že pod obratem „s příslušenstvím“ má být myšlen také zákonný úrok z prodlení, se v řízení objevila více než osm let po zahájení řízení. Požadovaný úrok z prodlení byl specifikován 30. 5. 2017, o změně žaloby bylo rozhodnuto dne 18. 8. 2017, oboje tedy více než deset let po zahájení řízení a téměř dvanáct let poté, co skončilo rozhodné období, za které je vydání bezdůvodného obohacení požadováno. Žalovaná uplatnila námitku promlčení a v části příslušenství je tedy tato námitka je bez dalšího důvodná dle § 408 odst. 1 obch. zák.

7. Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 25. 2. 2025, č. j. 22 Cdo 2690/2024-919, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, č. j. 4 Cmo 144/2021-827, a rozsudek zrušil v části zamítnutí žaloby na zaplacení částky 4 479 138 Kč. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že rozhodnutí byla správná v části zamítnutí příslušenství předmětného nároku pro důvodně uplatněnou námitku promlčení, neboť zahájením ani vedením řízení u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 12 C 149/2003 nedošlo ke stavení promlčecí doby. Nejvyšší soud své rozhodnutí o zrušení části rozsudků soudů nižších stupňů odůvodnil tak, že měly reagovat na námitky žalobkyně uvedené v jejím podání ze dne 5. 11. 2018 a uložil jim, aby posoudili, zda je v poměrech projednávané věci nutno považovat železniční vlečku za samostatnou věc v právním smyslu, nebo za součást pozemků, na nichž se nachází.

8. V nyní přezkoumávaném rozhodnutí vyšel ze zjištění, že vlečka byla součástí Anonymizováno systému. V roce 1983 byla vlečka převedena hospodářskou smlouvou na právnická osoba, který byl již od roku 1979 pověřen výkonem funkce hlavního vlečkaře v Anonymizováno oblasti. Následně byla vlečka vyjmuta z majetku právnická osoba rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu č. Anonymizováno a převedena na Fond národního majetku jako samostatně privatizovaná jednotka. Formulář 4B k tomuto rozhodnutí jednoznačně uvádí, že železniční vlečka byla původně vybudována jako vlečka právnická osoba, později dobudována ze sdružených prostředků podniků a smluvně převedena na právnická osoba, který ji provozoval pro potřeby více podniků. Hodnota převáděné vlečky byla stanovena na více než 46 milionů Kč, což podpůrně odpovídá rozsahu celého vlečkového systému, nikoli pouze vnitropodnikové vlečky. Na základě Smlouvy č. Anonymizováno byla vlečka dne 1. prosince 1997 převedena z Fondu národního majetku na společnost právnická osoba, která ji vlastnila až do svého zániku 1. října 2008, kdy její jmění přešlo na žalovanou. Žalobkyně tedy neprokázala, že by vlečka byla součástí pozemků, které nabyla v dražbě v roce 2002. Dražební dokumentace uvádí pouze pozemky a trvalé porosty, nikoli vlečku, což potvrzuje, že předmětem dražby nebyla. Neuvedení vlečky v této dokumentaci nelze vykládat jako její převod spolu s pozemky. Naopak všechny předložené důkazy prokazují, že vlečka byla po celou dobu samostatnou věcí a její vlastnictví přešlo na žalovaného prostřednictvím privatizačního procesu.

9. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 a § 150 o. s. ř., když vzhledem k osvobození žalobkyně od soudních poplatků (usnesení č. j. 36 Cm 100/2007-80) by část nákladů hradila jen žalovaná, která však jejich vznikl nijak nezapříčinila a zároveň byla v řízení převážně úspěšná. Rozhodnutí o uložení povinnosti jen žalované, byť částečné, by nebylo možno považovat za spravedlivé.

10. Při rozhodnutí o náhradě nákladů mezi účastníky řízení postupoval soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 137 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnému žalované právo vůči žalobkyni na náhradu nákladů řízení. - za řízení před soudem prvního stupně do rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 20. 3. 2015, č. j. 36 Cm 100/2007-431, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 5. 10. 2016, č. j. 36 Cm 100/2007-494, mimosmluvní odměna za 11 úkonů právní služby po 31 580 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), které představují převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé ze dne 19. 2. 2008, ze dne 25. 11. 2010, ze dne 24. 3. 2011, ze dne 30. 9. 2011, ze dne 2. 2. 2015, a účast na jednání dne 20. 5. 2010, dne 22. 2. 2011, dne 5. 5. 2011, 20. 2. 2015 a 10. 3. 2015, dále 11 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 AT a náhrada DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 424 322,80 Kč - za řízení před odvolacím soudem mimosmluvní odměna za 2 úkony právní služby po 26 220 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT, které představují vyjádření k odvolání žalobce ze dne 4. 8. 2015 a účast na jednání odvolacího soudu dne 23. 3. 2017, dále 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 AT a náhrada DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 64 178,40 Kč - za další řízení před soudem prvního stupně mimosmluvní odměna za 9 úkonů právní služby po 26 220 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, které představují podání ve věci samé (ze dne 14. 5. 2018, ze dne 27. 3. 2019, ze dne 28. 6. 2019, ze dne 12. 8. 2019 a ze dne 23. 9. 2020, účast na jednání dne 5. 4. 2019, dne 2. 7. 2019, dne 13. 8. 2019, dne 15. 9. 2020, mimosmluvní odměna za 2 úkony právní služby po 13 110 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 2 písm. f) AT, které představuje účast na jednáních dne 6. 10. 2020 a dne 14. 4. 2022, při nichž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, dále 11 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 AT a náhrada DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 321 255 Kč - náhrada hotových výdajů představující náklady za znalecké posudky č. Anonymizováno a č. Anonymizováno vypracované znaleckým ústavem právnická osoba, 96 800 Kč - za odvolací řízení mimosmluvní odměna za 4 úkony právní služby po 26 220 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT, které představují vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 13. 10. 2021, odvolání žalované proti doplňujícímu rozsudku soudu prvního stupně a účast na jednání odvolacího soudu dne 24. 1. 2023 a dne 18. 4. 2023, dále 4 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 AT a náhrada DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 128 356,80 Kč. Celkem je tak základem pro výpočet náhrady nákladů řízení této fáze řízení [shora pod písm. a) až e)] částka 1 034 913 Kč a výše žalované přiznaných nákladů činí (po zaokrouhlení) 558 853 Kč. Náklady přiznal soud prvního stupně převážně úspěšné žalované v rozsahu 54 % (77-23). Žalobkyně se domáhala částky 5 814 805 Kč, úspěšná byla pouze co do již rozhodnuté částky 1 335 667 Kč, tedy pokud jde o jistinu pouze v rozsahu přibližně 23 %, oproti tomu úspěch žalovaného činí 4 479 138 Kč, tedy přibližně 77 %. - Za řízení u dovolacího soudu a nové řízení u soudu prvního stupně odměny za zastupování žalovaného advokátem za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT, podle § 6 odst. 1 a § 7 AT v celkové výši 104 880 Kč, počítané z tarifní hodnoty 4 479 138 Kč podle § 8 odst. 1 AT a skládající se z odměny ve výši 26 220 Kč za 4 úkony právních služeb (sepis vyjádření k dovolání ze dne 13. listopadu 2023, účast na ústním jednání dne 15. července 2025, sepis vyjádření ve věci samé ze dne 15. srpna 2025, účast na ústním jednání dne 14. října 2025. K tomu za tuto fázi řízení režijní paušálu dle § 13 AT uvedené 4 úkony právní služby celkem ve výši 1 650 Kč a DPH ve výši 21 % v celkové výši 22 371,30 z odměny a uvedené režijní náhrady. Celkem tedy za tuto fázi řízení 128 901,30 Kč. Celková náhrada za celé řízení 687 754,30 Kč.

11. Proti rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolala žalobkyně a navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil zpět. Žalobkyně namítla, že soud prvního stupně nerespektoval závazný pokyn Nejvyššího soudu, a to posoudit, zda je v poměrech projednávané věci nutno považovat železniční vlečku za samostatnou věc v právním smyslu, nebo za součást pozemků, na kterých se nachází, pouze převzal názor odvolacího soudu uvedený v jeho rozhodnutí ze dne 23. 3. 2017, č. j. 11 Cmo 19/2015-512, 11 Cmo 62/2016. Soud prvního stupně doplnil jen to, že drážní vlečka jako liniová stavba nacházející se zpravidla na různých pozemcích, a to běžně i ve vlastnictví různých vlastníků, nemůže z povahy věc zásadně tvořit ani příslušenství některého z těchto mnoha pozemků jako věci hlavní, neboť zpravidla není určena k tomu, aby byla trvale užívána pouze a jedině s jedním z pozemků. Pokud by však dovolací soud považoval tyto závěry za dostatečné, neměl by důvod přikročit ke zrušení rozhodnutí. Žalobkyně opakovaně odkázala na závěry Městského soudu v Praze uvedené v jeho rozsudku ze dne 18. 7. 2018, č. j. 9 A 81/2015-81 a dále namítla, že Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 4. 2014, č. j. 7 Afs 1/2013-39, odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. I. ÚS 483/01, podle něhož jde-li o stavbu spojenou se zemí pevným základem, je třeba vždy posoudit podle okolností konkrétního případu a toto spojení lze přitom stručně charakterizovat tak, že věc musí být oddělitelná od země, aniž by došlo k porušení věci. Bez znaleckého posudku či odborného vyjádření nelze k takovému závěru dospět. Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi přitom vyloučil, že by určitou stavbu dráhy, konkrétně vlečku, bylo možno bez dalšího považovat za stavbu v občanskoprávním smyslu a tedy samostatnou nemovitou věc podle § 119 odst. 2 obč. zák. již na základě obecných vlastností vleček drah či toliko na základě právní úpravy obsažené v drážním zákoně či drážním řádu. Dále podle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 5. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 16/93, a ustanovení § 120 odst. 2 obč. zák. stavba není součástí pozemku tehdy, jestliže jde o stavbu, která je věcí nemovitou nebo jestliže jde o stavbu, která je věcí movitou, a která není funkčně nebo fyzicky spojena s pozemkem a lze ji od něho oddělit, aniž by došlo k znehodnocení pozemku. Žalobkyně zdůraznila, že vlečku z pozemku nelze odstranit, aniž by tím nedošlo k poškození pozemku, což popsal právnická osoba ve svém posudku, a navíc drážní pozemek bez dráhy nemůže sloužit svému účelu, předmětný pozemek slouží jako pozemek drážní s umístěnou dráhou vlečky již několik desítek let. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že na právní povahu věci, která je toliko součástí věci jiné a není samostatnou věcí, nemá vliv, jak je s takovou věcí nakládáno, resp. že s ní bylo nakládáno jako s věcí samostatnou. Údajné vlastnictví vlečky žalovanou soud prvního stupně dovodil z listin, v nichž předmětná vlečka nebyla specifikována. Především ve smlouvě o sdružení není uvedena kolej č. Anonymizováno, ačkoli ostatní koleje číslovány jsou. Nadto výstavba dle této smlouvy měla být dokončena v roce 1977, čemuž neodpovídají ostatní předložené dokumenty. Tato smlouva tak pojednává o úplně jiné části tzv. Severního vlečkového systému adresa – části A, přičemž předmětné vlečky se týkala část B označená jako „Propojovací kolej č. Anonymizováno“. Rovněž zápis ze dne 29. 1. 1981 u Anonymizováno se netýká předmětné vlečky, ale vnitroareálové vlečky daného podniku včetně příjezdu (tedy koleje č. Anonymizováno). V hospodářské smlouvě o převodu správy národního majetku není vlečka definována. Smlouva č. Anonymizováno o prodeji privatizovaného majetku ve svém čl. III. odst. 1 poslední věta odkazuje na přílohu č. 1, v níž má být soupis převáděného majetku, ale není v ní žádná zmínka o pozemcích v k. ú. adresa, pouze dopravní infrastruktuře na pozemcích v k. ú. adresa a k. ú. adresa. V řízení tak nebyla zpochybněna tvrzení žalobkyně o jejím vlastnictví vlečky, když generálním investorem byl určen právnická osoba Předmětné pozemky společně s vlečkou tedy byly v jeho správě a přešly na právního nástupce právnická osoba, od kterého je nabyla žalobkyně dne 28. 8. 2002 ve veřejné dražbě.

12. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně namítla, že ve vyjádření žalobkyně ze dne 5. 11. 2018 byl prosazován závěr o existenci vlečky jako samostatné věci. Nová další tvrzení žalobkyně byla uplatněna po koncentraci řízení a nelze k nim přihlížet. Argumentace o nemožnosti oddělení vlečky od pozemku pro znehodnocení pozemku v podobě „rigolu“ či neschopnosti plnit funkci drážního pozemku je nesprávná, což se navíc i prakticky potvrdilo, neboť nyní se na předmětném pozemku nachází parkoviště a je bez překážek užíváno. Žalovaná doplnila, že v dražební dokumentaci, z níž dovozuje žalobkyně své vlastnické právo, není vlečka uvedena a naopak jako součást dražených pozemků je výslovně uveden pouze trvalý porost. Soud prvního stupně správně zhodnotil předložené listiny. Vlečka byla součástí jižní části Anonymizováno systému a Anonymizováno systému, což vyplývá logicky z jejího umístění jižně od adresa a odkázal na přiloženou mapu.

13. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

14. Odvolací soud nejprve posuzoval s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2025, č. j. 22 Cdo 2690/2024-919, zda byla v rozhodné době železniční vlečka umístěná na předmětných pozemcích samostatnou věcí v právním smyslu, nebo jejich součástí.

15. Zákon č. 266/1994 Sb., o drahách v § 3 odst. 1, v němž je upravena kategorizace drah, pod písm. d) pouze definuje vlečku jako dráhu, která slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele a je zaústěná do celostátní nebo regionální dráhy nebo jiné vlečky. Ne každá stavba, byť odpovídá stavebněprávním předpisům, je rovněž stavbou ve smyslu § 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

16. Dle § 119 odst. 2 obč. zák. nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Podle § 120 odst. 1, 2 obč. zák v rozhodném znění součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Stavba nebyla součástí pozemku.

17. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 8 As 230/2023-110, „typicky stavba vlečky, tedy jinak řečeno železničních kolejí, bývá liniovou stavbou ve smyslu § 509 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Zpravidla je to totiž stavba, která zasahuje do více pozemků a její délkový rozměr zásadně převažuje nad její výškou a šířkou. O liniových stavbách zároveň § 509 občanského zákoníku říká, že nejsou součástí pozemku. možná sice obtížně představitelně, ale ne nemožně, může být vlečka věc movitá, správní soudy připouštějí (rozsudek NSS ze dne 16.12.2015, čj. 8 Afs 131/2014-31, body 18-21)“.

18. Dále podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002, „Stavba jako výsledek stavební činnosti je zpravidla též stavbou podle občanského práva a je samostatnou věcí. V některých případech však stavbu nelze fakticky ani hospodářsky oddělit od pozemku, na kterém je zřízena, a stavba tak s tímto pozemkem splývá, je jeho součástí a tvoří s ním jednu věc (např. parkoviště, lom, meliorační zařízení, pozemní komunikace apod.). V některých mezních případech nelze stanovit jednoznačné hledisko pro určení, kdy půjde o samostatnou věc, a kdy o součást pozemku. Bude vždy třeba zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda podle zvyklostí v právním styku je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů (např. koupě a prodeje, nájmu apod.), a také k jejímu stavebnímu provedení. Významným hlediskem je, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba; pokud takové vymezení možné není, půjde zpravidla o součást pozemku.“ 19. Odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem č. Anonymizováno, ze dne 21. 7. 2014, zpracovaného právnická osoba (znaleckým ústavem z oboru doprava, strojírenství, technické obory, specializace doprava železniční). Zjistil z něho, že stavba na předmětných pozemcích je označena jako část koleje číslo Anonymizováno tzv. „spojovací koleje Anonymizováno systému“ a na vlečku bylo vydáno úřední povolení k provozování dráhy č. Anonymizováno, rozhodnutím právnická osoba pod č. j. 1-199/99-DÚ/O-Se ze dne 19. 2. 1999, jehož držitelem v době zpracování posudku byla právnická osoba, IČO: IČO, v letech 1999 – 2008 byla provozovatelkou dráhy její právní předchůdkyně právnická osoba, IČO: IČO. V roce 2012 došlo ke změně celkové stavební délky vlečky označené „Vlečka právnická osoba“ na 12 764 m z důvodu rušení části dráhy, která se však netýkala řešené koleje č. Anonymizováno. S ohledem na technický stav dráhy a aktuální nepotřebnost není v současné době tato kolej reálně provozována. Technický dopad na pozemek v případě odstranění dráhy je zejména v zanechání stop (vyjetých kolejí) po zdvihací a manipulační technice při vlastní demontáži a dále vznik rigolu v případě, že bude odstraňován i železniční spodek, tedy štěrkové podloží. Není pochyb o tom, že dráha je samostatnou věcí v právním smyslu a současně stavbou z občanskoprávního hlediska. Demotáž a následná montáž železničního svršku, tedy kolejnic, pražců, upevňovadel (atd.), je velmi závislá na jejich stavu a vzhledem ke špatnému technickému stavu dráhy předmětné lze předpokládat, že zpětné použití by bylo možné pouze v části kolejnic, a to za předpokladu, že nebudou demontáží poškozeny, což vzhledem k tomu, že část z nich je „obetonována“, je prakticky nemožné. Použití materiálu ze železničního spodku je vzhledem k promísení materiálů a povahy jakožto odpadu prakticky vyloučeno.

20. Odvolací soud se řídil shora citovanou judikaturou, která považuje otázku existence vlečky jako samostatné věci za otázku odbornou, a vyšel ze závěrů shora uvedeného znaleckého posudku. Tento znalecký posudek jednoznačně označil vlečku za samostatnou věc a konkrétně v něm popsal, že v případě demontáže vlečky nebude předmětný pozemek znehodnocen, pouze na něm vznikne stopa vyjetých kolejí, případně rigol. Dráha podle znaleckého posudku sice poškozena bude, ale z důvodu jejího stáří (špatného technického stavu). „Zestárnutí“ věci však nemůže změnit její charakter z věci samostatné na nesamostatnou, tedy součást pozemku. Opotřebení věci může mít vliv pouze na hodnotu věci. S těmito závěry je v souladu i současný faktický stav, protože je vlečka odstraněna z předmětných pozemků a je na nich parkoviště. Pozemky tedy zjevně znehodnoceny nebyly a pokud dráha byla zničena přirozeným způsobem užíváním, uplynula její životnost, případně zastarala technika, nelze to přičítat jinému charakteru věci. (Odvolací soud neměl důvod pochybovat o závěrech uvedeného znaleckého posudku. Znalec posuzoval stav v roce 2014, ale nyní je situace úplně jiná a nový posudek již zpracovat nelze.)

21. Odvolací soud se pro další závěry zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v listinách o nabytí předmětných pozemků žalobkyní v dražbě provedené opakovaně dne 28. 8. 2002 není předmětná vlečka uvedena a pozemky jsou popsány výlučně tak, že jde o „pozemky včetně trvalých porostů na nich se vyskytujících“ (V potvrzení o nabytí vlastnictví, protokolu o dražbě ze dne 28. 8. 2002 a notářském zápisu NZ Anonymizováno není uvedeno cokoli o stavbě na pozemku a již vůbec nic o předmětné vlečce). Vzhledem k tomu, že v rozhodné době nebyla dle § 120 odst. 2 obč. zák. stavba součástí pozemku, žalobkyně vlastnictví vlečky v situaci, kdy tato byla dle shora uvedeného samostatnou věcí, v řízení neprokázala.

22. Obdobně není vlečka zmíněna v hospodářské smlouvě č. Anonymizováno, kterou byl předmětný pozemek p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa předán právnická osoba, v němž rovněž není zmíněna vlečka, ale pouze popsán pozemek.

23. Odvolací soud nepřehlédl, že právní předchůdkyně žalované rozhodně neuznávaly vlastnictví vlečky žalobkyní (například žádost o převod předmětných pozemků ze dne 15. 4. 1992). Závěry uvedené v rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne 18. 8. 2006, sp. zn. 12 C 149/2003, (byť pravomocného) nejsou v tomto řízení závazné, neboť předmětem řízení nebylo určení vlastnických vztahů, ale povinnost uzavřít nájemní smlouvu.

24. Historické vlastnictví vlečky bylo v řízení doloženo dalšími listinami, u nichž namítala žalobkyně nedostatek konkretizace.

25. Odvolací soud k těmto námitkám žalobkyně uvádí, že vycházel ze shora uvedeného znaleckého posudku č. Anonymizováno, ze dne 21. 7. 2014. právnická osoba je odborníkem na železniční dopravu a ý jednoznačně vlečku na předmětných pozemcích specifikoval v posudku jako část koleje číslo Anonymizováno, tzv. „spojovací koleje Anonymizováno systému“ a výslovně uvedl, že právě na ni bylo vydáno povolení právnická osoba ze dne 19. 2. 1998, č. j. Anonymizováno. Toto povolení bylo podle svého obsahu vydáno k provozování dráhy-vlečky „vlečka Anonymizováno“ /dále v povolení označována jako „vlečka“/ provozovateli dráhy právnická osoba IČO IČO s tím, že tato společnost je vlastníkem vlečky. Vlečka je zaústěna do celostátní dráhy v železniční stanici adresa výhybkou v km Anonymizováno. Do vlečky jsou dále zaústěny vlečky právnická osoba výhybkou č.Anonymizováno; právnická osoba výhybkou č.Anonymizováno; právnická osoba výhybkou č. Anonymizováno, právnická osoba s výhybkou č. Anonymizováno v km Anonymizováno spojovací koleje č. Anonymizováno, vlečka právnická osoba výhybkou č Anonymizováno. Žádost o toto úřední povolení byla datována 29. 1. 1999. Při posouzení dalších dokladů tak odvolací soud vycházel z toho, že vlečka je jednak součástí koleje č. Anonymizováno spojovací koleje Anonymizováno systému, ale je také částí vlečky právnická osoba, neboť takto je v dokladech označována. Nejstarším předloženým dokladem vztahujícím se ke vzniku předmětné vlečky je zápis z porady o vlečkovém systému v Anonymizováno oblasti ze dne 24. 5. 1968, dle něhož se na výstavbě Anonymizováno vlečkového systému účastnily právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba. Smlouva o sdružení ze dne 27. 8. 1975 sepsaná mezi právnická osoba a právnická osoba uvádí, že hlavním investorem výstavby komplexní vlečky a vlečkového hospodářství v průmyslové Anonymizováno oblasti je právnická osoba (jak je jednoznačně uvedeno v preambuli listiny, když žalobkyní namítaná Anonymizováno oblast je zmíněna v předmětu smlouvy pouze jako vymezení cíle výstavby také jako řešení přepravních potřeb i podniků v této další oblasti). Stavba není v textu zúžena na jednotlivé objekty, ale dle obsahu zahrnuje vlečkový systém Anonymizováno oblasti. Následuje zápis ze dne 29. 1. 1981 sepsaný u právnická osoba o řízení vyvolané Anonymizováno s tím, že společnost právnická osoba je investorem stavby, k níž bylo vydáno drážním správním orgánem stavební povolení dne 20. 3. 1975 č. j. Anonymizováno, kolaudační řízení bylo provedeno dne 16. 12. 1979, dílčí kolaudace dále ve dnech 27. 6. 1980, 15. 7. 1980 a 25. 8. 1980. Listina vymezuje stavbu, jíž se týká jako vlečka-kolej č. Anonymizováno a vlečka Anonymizováno, pro něž je takto vydáno povolení k užívání. Konečně byla předložena hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku podle § 347 hospodářského zákoníku z roku 1983, uzavřená mezi předávajícím právnická osoba a přejímajícím právnická osoba, dle níž se převádí mimo jiné vlečka v části spodku a vršku.

26. Podle listin popsaných shora odvolací soud uzavřel, že předmětná vlečka byla postavena na účet investora právnická osoba Byť listiny neobsahují přesnou specifikaci vlečky, byly sepsány ohledně vlečky Anonymizováno oblasti označované jménem Anonymizováno, jejíž nejméně částí byla vlečka předmětná dle specifikace shora popsaného znaleckého posudku. Pak tedy v roce 1983 byla předmětná vlečka ve správě národního majetku právnická osoba.

27. Následně byla vlečka vyjmuta z majetku právnická osoba rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu č. Anonymizováno a převedena na Fond národního majetku jako samostatně privatizovaná jednotka. Formulář 4B k tomuto rozhodnutí jednoznačně uvádí, že převáděná železniční vlečka byla původně vybudována jako vlečka Anonymizováno, později dobudována ze sdružených prostředků podniků a smluvně převedena na právnická osoba, který ji provozoval pro potřeby více podniků. Specifikace tedy zcela odpovídá zjištěním podrobně popsaným shora, která byla soudem provedena z předložených historických dokladů.

28. Na základě Smlouvy č. Anonymizováno byla vlečka dne 1. prosince 1997 převedena z Fondu národního majetku na společnost právnická osoba, která ji vlastnila až do svého zániku 1. října 2008, kdy její jmění přešlo na žalovanou. Ve smlouvě je převáděný majetek vymezen odkazem na shora uvedené rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu č. Anonymizováno a není uvedeno žádné zúžení, tedy bez dalšího se vztahuje i na vlečku předmětnou (pro účely soupisu zřejmě považovanou za věc movitou, neboť se v soupisu nemovitého majetku nevyskytuje). Na převod nemohl mít vliv rozsah zapsaného předmětu podnikání, neboť pro takové omezení nebyl dán zákonný ani smluvní důvod (a ani žalobkyně tuto svou námitku nekonkretizovala).

29. Odvolací soud tak uzavírá, že v řízení bylo prokázáno listinami popsanými shora (byť neobsahovaly přesnou specifikaci předmětné vlečky, jak již bylo odůvodněno shora) vlastnictví vlečky žalovanou, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že v doklady předloženými žalobkyní nebylo její vlastnictví prokázáno. Na těchto závěrech nemohlo nic změnit, že předmětná vlečka nebyla zapsána v katastru nemovitostí.

30. Odvolací soud tedy opakuje závěr již učiněný v jeho předcházejícím rozhodnutí ze dne ze dne 18. 4. 2023, č. j. 4 Cmo 144/2021-827. Pokud byla žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení již rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 20. 3. 2015, č.j. 36 Cm 100/2007-431, přiznána částka 1 335 667 Kč, když byla základem pro výpočet výměra 6 428 m² a uvažovaná hodnota nájmu v rozpětí 62,75-74,74 Kč/m²/rok. Pokud nyní při stejné výměře je stanovena obvyklá výše nájmu pozemků znaleckými posudky (jejichž závěry v této fázi řízení již nebyly zpochybňovány) /zejména společný dodatek znaleckých posudků ze dne 30. 3. 2023, dle něhož znalkyně Jméno znalce stanovila obvyklou výši nájmu pozemků v rozhodném období v částce 60 Kč/m²/rok a znalecký ústav právnická osoba v částce 55 Kč/m²/rok. / v rozhodném období v rozmezí 55-60 Kč/m²/rok tak je bez dalšího evidentní, že žalobkyni bylo pravomocně přiznáno více, než kolik činil její nárok. Bez významu je zabývat se za daného procesního stavu námitkou promlčení ve vztahu k jistině, neboť by bylo pouze řešeno, o kolik více bylo vlastně žalobkyni pravomocně přiznáno.

31. Odvolací soud proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. včetně správných výroků o nákladech řízení.

32. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že popsané závěry jsou pro výsledek sporu paradoxně pro žalobkyni výhodnější. Jestliže by totiž soudy uzavřely, že byla vlastnicí vlečky žalobkyně, mohlo by bezdůvodné obohacení na straně žalované spočívat výhradně ve faktickém užívání předmětné drážní vlečky odpovídající jejímu konkrétnímu provozování v rozhodném období. Informace o rozsahu provozu jednotlivých vlaků již pravděpodobně ani nejsou k dispozici a bezdůvodné obohacení jejich provozem získané by nedosahovalo výše obohacení za trvalé umístění vlečky na pozemcích.

33. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla plně úspěšná. Náleží jí tak náhrada nákladů tvořených náklady jejího právního zastoupení za úkony právní služby v podobě vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu ve výši 26 220 Kč za jeden úkon a 450 Kč na náhradě hotových výdajů podle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT včetně DPH v celkové výši 63 445,40 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 236–239 o. s. ř. Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.