4 Cmo 8/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Moniky Vackové a soudců JUDr. Blanky Trávníkové a JUDr. Michala Krenka, Ph.D., v právní věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení rozhodčího nálezu, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2025, č. j. 2 Cm 16/2025-39,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 655 Kč do tří dnů od jeho právní moci k rukám advokáta žalovaného.

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne ze dne 19. 11. 2025, č. j. 2 Cm 16/2025-39, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 3. 3. 2025, č. j. Rsp 493/24 (výrok I). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že je žalobce povinen zaplatit žalovanému 9 982,50 Kč (výrok II).

2. Dle žalobních tvrzení bylo napadeným rozhodčím nálezem rozhodnuto tak, že je žalobce povinen zaplatit žalovanému částku ve výši 136 000 Kč s příslušenstvím, co do zbytku byla žaloba zamítnuta.

3. Žalobce ve své žalobě popsal, že s žalovaným uzavřel dne 19. 2. 2017 smlouvu o nájmu domu na dobu určitou, která obsahovala i rozhodčí doložku. Smluvní vztah z této smlouvy zanikl uplynutím doby nájmu ke dni 31. 1. 2018, případně v souladu s § 2285 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nejpozději do dvou let. Pronajatá nemovitost byla v roce 2024 užívána bez písemné nájemní smlouvy, a tedy i rozhodčí smlouvy, která by se vztahovala na předmětnou věc. Žalobce uvedenou námitku neplatnosti rozhodčí doložky uplatnil již v rozhodčím řízení.

4. Dále žalobce tvrdil, že mu nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem řádně projednat, neboť rozhodčí nález byl vydán bez ústního jednání bez provedení ústního jednání. Ačkoli žalobce navrhl, aby při ústním jednání byli navržení svědci a vyslechnuti účastníci, rozhodce ústní jednání nenařídil a rozhodl ve věci samé bez něj. V rozhodčím nálezu neprovedení navržených důkazů neodůvodnil a nevzal v potaz námitku započtení složené kauce oproti žalované částce. Rozhodce žalobce řádně nepoučil podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dalším důvodem pro minimálně částečné zrušení rozhodčího nálezu je nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, v němž nebyl zohledněn částečný neúspěch ve věci.

5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že dne 19. 2. 2017 uzavřeli účastníci řízení platnou rozhodčí smlouvu, která byla součástí smlouvy o nájmu domu. Pode čl. X odst. 3 této smlouvy všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu a rozhodováno bude bez ústního jednání s výjimkou, bude-li to rozhodce považovat za nezbytné, nebo navrhne-li to písemně žalobce. Postavení rozhodčí smlouvy, byť obsažené ve formě rozhodčí doložky ve smlouvě hlavní, je autonomní a její platnost nelze eliminovat na dobu trvání smlouvy hlavní.

6. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tak, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dle § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“).

7. Soud prvního stupně se zabýval tvrzeným porušením práva žalobkyň podle § 31 písm. a) zákona o rozhodčím řízení a uvedl, že se plně ztotožňuje s odůvodněním rozhodčího soudu uvedeným v rozhodčím nálezu. Rozhodčí doložka byla součástí nájemní smlouvy, byla tedy součástí smlouvy hlavní, nelze ji však eliminovat na dobu trvání smlouvy hlavní. Rozhodčí doložka je samostatným ujednáním ve smlouvě, tj. zánik smlouvy hlavní neznamená automaticky i zánik rozhodčí smlouvy. V daném případě došlo k ukončení nájemní smlouvy (je přitom nepodstatné, zda to bylo uplynutím času či výpovědí), nicméně rozhodčí doložka je formulována tak, že „všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány rozhodčím soudem“ a vztahuje se tak i na spory vzniklé v návaznosti na závazkový vztah. Ve smlouvě nebyla sjednána dočasnost rozhodčí doložky, i po ukončení platnosti smlouvy hlavní je proto založena výlučná pravomoc rozhodčího soudu k rozhodování všech sporů vzniklých z této smlouvy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4840/2014). Námitka nedostatku pravomoci rozhodčího soudu danou věc projednat je proto nedůvodná.

8. K tvrzenému důvodu zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení soud prvního stupně uvedl, že rozhodčí soud není povinen vždy nařizovat ústní jednání, neboť podle § 19 odst. 3 citovaného zákona je řízení před rozhodci ústní pouze tehdy, nedohodnou-li se strany jinak. V projednávaném případě si však strany v rozhodčí doložce výslovně sjednaly, že bude rozhodováno bez ústního jednání s výjimkou, bude-li to rozhodce považovat za nezbytné, nebo navrhne-li to písemně žalobce. Žalobce v rozhodčím řízení (žalovaný v projednávané věci) nařízení ústního jednání nenavrhl a rozhodce nepovažoval nařízení ústního jednání za nezbytné, proto rozhodl v neveřejném zasedání. Absence ústního jednání v rozhodčím řízení (za situace, kdy jeho konání bylo na vůli žalobce či rozhodce), není bez dalšího zrušovacím důvodem podle ustanovení § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení, a to za předpokladu, že strany rozhodčího řízení dostanou dostatečnou možnost věc před rozhodcem projednat jiným způsobem. Z rozhodčího nálezu vyplývá, že rozhodce provedl navržené důkazy, vypořádal se s námitkami stran, konání ústního jednání tudíž nebylo nutné a tímto postupem rozhodčího soudu nedošlo k omezení práva účastníků na řádné projednání věci.

9. K návrhu na částečné zrušení rozhodčího nálezu z důvodu nesprávného výpočtu nákladů řízení soud prvního stupně uvedl, že byť předmětem přezkumu v řízení o zrušení rozhodčího nálezu může být i výrok o nákladech řízení, lze jej stále přezkoumávat pouze v rozsahu, v jakém je tento přezkum připuštěn limity stanovenými v § 31 zákona o rozhodčím řízení. Soudu nepřísluší přezkoumávání rozhodčího nálezu co do jeho věcné správnosti, neboť institut zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 zákona o rozhodčím řízení nepředstavuje řádný ani mimořádný opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu.

10. Vzhledem k úspěchu ve věci soud prvního stupně přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání dne 19. 11. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH. Celkem tak žalovanému přiznal soud prvního stupně náhradu nákladů řízení ve výši 9 982,50 Kč.

11. Žalobce podal včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Odvolacímu soudu navrhl, aby byl přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se rozhodčí nález ruší.

12. Žalobce namítl, že rozhodčí doložka byla sjednána v nájemní smlouvě, která zanikla, a tak došlo také ke zrušení rozhodčí smlouvy. Rozhodčí soud tedy neměl v řízení dostatek pravomoci a je dán důvod podle § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení pro zrušení rozhodčího nálezu. Žalobce dále uvedl, že rozhodčí soud neprovedl důkazy, které žalobce navrhoval, a to výslech svědků a účastníků, o těchto důkazních návrzích nerozhodl a v rozhodnutí se s nimi nevypořádal. Ujednání rozhodčí doložky o rozhodování mimo ústní jednání zakládá nerovné postavení stran v rozhodčím řízení a také z tohoto důvodu je rozhodčí doložka neplatná. Důvod pro zrušení nálezu je dán i z důvodu, že rozhodčí soud nevzal v úvahu žalobcem uplatněnou námitku započtení složené kauce proti žalovanému nároku. Vadné je rovněž rozhodnutí v části o náhradě nákladů řízení, neboť je špatně zohledněn procesní úspěch ve věci.

13. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Účastníci řízení uzavřeli platnou rozhodčí smlouvu, která je součástí smlouvy nájemní ze dne 19. 2. 2017 v článku X. odst.

3. Rozhodčí doložka je formulována tak, že platí i po skončení nájemní smlouvy. Rozhodčí soud provedl v řízení veškeré důkazy navržené účastníky. Pravomoc soudu v tomto řízení je pouze kontrolní, nikoli přezkumná.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek. Po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

15. Z obsahu spisu se podává následující: - Žalobou ze dne 22. 12. 2024 žalovaný (v rozhodčím řízení v postavení žalobce) zahájil vůči žalobci (v rozhodčím řízení v postavení žalovaného) řízení u rozhodčího soudu na zaplacení částky 186 200 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného nájemného a smluvní pokuty, vyplývající z nájemní smlouvy ze dne 19. 2. 2017. - V podání ze dne 16. 1. 2025 žalobce (v rozhodčím řízení v postavení žalovaného) namítl neplatnost rozhodčí doložky, neboť nájemní smlouva, ve které je rozhodčí doložka obsažena, byla ukončena již ke dni 31. 1. 2018. - Smlouva o nájmu domu ze dne 19. 2. 2017 byla mezi účastníky uzavřena na dobu určitou do 31. 1. 2018. Součástí nájemní smlouvy je rozhodčí doložka (článek X. 3.), ve které je uvedeno, že všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu. Rozhodováno bude bez ústního jednání s výjimkou, bude-li to rozhodce považovat za nezbytné, nebo navrhne-li to písemně žalobce. - Výpovědí ze dne 31. 5. 2024 žalobce nájemní smlouvu vypověděl s tříměsíční výpovědní dobou. - Rozhodčím nálezem vydaným Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dne 3. 3. 2025, sp. zn. Rsp 493/24, bylo žalobě vyhověno co do částky 136 000 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Rozhodčí soud se neztotožnil s námitkou žalobce týkající se nedostatku jeho pravomoci; uvedl, že platnost rozhodčí doložky, i když je obsažena ve smlouvě hlavní, nelze eliminovat na dobu trvání platnosti smlouvy hlavní. Dále uvedl, že si strany ujednaly, že rozhodčí řízení proběhne bez ústního jednání, nebude-li ho považovat za nezbytné rozhodce nebo nepožádá-li o něj strana, která podá žalobu.

16. Podle § 31 zákona o rozhodčím řízení soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.

17. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že žaloba byla podána včas a lhůta stanovená § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení byla zachována.

18. Podstatou odvolání je námitka nedostatku pravomoci rozhodčího soudu pro skončení nájemní smlouvy, v níž byla obsažena rozhodčí doložka. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1307/2022, uzavřel, že „podle zákonné úpravy § 2 odst. 4 zákona o rozhodčím řízení se rozhodčí doložka, není-li v ní uvedeno jinak, vztahuje i na práva související s právy, které vznikají z právního vztahu, v jehož rámci byla rozhodčí doložka uzavřena. Za práva související se považuje například náhrada škody plynoucí z porušení smlouvy či bezdůvodné obohacení. Nejvyšší soud v případě, v němž samy strany smlouvy vztáhly rozhodčí doložku i na nároky související s ustanoveními smlouvy, s porušením, ukončením či neplatností smlouvy, konstatoval, že spor o vydání bezdůvodného obohacení vzniknuvšího na základě odstoupení od smlouvy by tak byl považován za právo související s právním vztahem již na základě zákonné úpravy. Tím spíše je sporem souvisejícím se smlouvou, když si strany smlouvy výslovně sjednaly, že je pravomoc rozhodčího soudu založena i pro spory související s ukončením smlouvy“.

19. V této věci byla posuzována zcela obdobná situace, kdy rozhodčí doložka (jejíž znění nebylo mezi účastníky řízení sporné) byla sjednána pro spory vznikající ze smlouvy o nájmu, ale také v souvislosti s ní. S odkazem na § 2 odst. 4 zákona o rozhodčím řízení a závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1307/2022, se tak vztahuje i na nároky s porušením, ukončením či neplatností smlouvy. Předmětem rozhodčího řízení byl přitom nárok na zaplacení nájemného/platby za užívání předmětu nájmu i po jeho skončení (§ 2295 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/) a smluvní pokuta za porušení povinnosti ze smlouvy o nájmu. Posuzovány tedy byly jednoznačně nároky jednak přímo ze smlouvy (smluvní pokuta) a vyplývající z ní (nájemné a platby po skončení nájemní smlouvy do vyklizení předmětu nájmu). Rozhodčí smlouva se tak plně vztahovala na předmět rozhodčího řízení a námitka nedostatku pravomoci jako důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. a) zákona o rozhodčím řízení nebyla důvodná.

20. Žalobce dále uplatnil pro důvod podle § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení, tedy neposkytnutí možnosti věc před rozhodci projednat. Tento zrušovací důvod je však vyhrazen pro nejzávažnější pochybení rozhodčího soudu, kterými by byl zásadně narušen princip spravedlnosti a rovného postavení účastníků. Žalobce svou argumentaci k tomuto zrušovacímu důvodu postavil na nekonání ústního jednání v rozhodčím řízení. Pro rozhodčí řízení platí § 19 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení, že nedohodnou-li se strany jinak, je řízení před rozhodci ústní. V tomto případě však byla uzavřena rozhodčí smlouva v podobě, kdy ústní jednání provede rozhodce jen tehdy, bude-li to nezbytné nebo navrhne-li to žalobce. Účastníci řízení se tedy zcela v mantinelech citovaného ustanovení zákona o rozhodčím řízení dohodli na preferování rozhodčího řízení bez provedení ústního jednání. Odvolací soud k průběhu rozhodčího řízení konstatuje, že žalobci byla v rozhodčím řízení několikrát poskytnuta možnost vyjádřit se k věci a předložit důkazy, když mu byly doručeny nejméně tři výzvy, aby tak učinil. Žalobce svá písemná vyjádření rozhodci dodal a doplnil je řadou listin, s nimiž se rozhodce v předmětném nálezu řádně vypořádal (odstavce 28 a 31 rozhodčího nálezu). V rozhodčím řízení dokonce došlo k tomu, že i po skončení dokazování byly zohledněny další listiny předložené žalobcem s odkazem na nutnost poskytnutí ochrany slabší straně, tedy žalobci v postavení nájemníka. Žalobci byl tedy v rozhodčím řízení rozhodně prostor poskytnut, s jeho tvrzeními i předloženými listinami se rozhodce v nálezu vypořádal.

21. Žalobce ve svém odvolání namítl, že nebyly provedeny jím navržené důkazy v podobě výslechu svědků a účastníků. Je pravdou, že v rozhodčím řízení takový důkazní návrh žalobce učinil, a to ve svém písemném vyjádření ze dne 16. 1. 2025. Tento důkazní návrh však byl učiněn okrajově bez toho, že by současně žalobce uvedl, co má být těmito důkazy prokázáno. Návrh na výslech svědků nebyl nikdy žalobcem konkretizován. Za těchto okolností nelze mít neprovedení důkazu za vadu rozhodčího řízení, neboť důkaz výslechem svědků je samozřejmě neproveditelný pro svou neurčitost a návrh na výslech účastníků nebyl učiněn řádně. Při sjednání písemné podoby rozhodčího řízení za situace, kdy byl účastníkům poskytnut značný prostor pro písemná vyjádření a byla předložena řada listinných důkazů, pak není neprovedení ústního jednání a výslechu účastníků omezením možnosti věc před rozhodcem projednat.

22. Odvolací soud dodává, že sjednání písemné podoby rozhodčího řízení je připuštěno zákonem a nelze jej tak považovat za porušení rovnosti účastníků.

23. Žalobce dále namítal, že se mu nedostalo poučení podle § 118a o. s. ř. Nicméně v usneseních rozhodce ze dnů 24. 2. a 27. 2. 2025, která byla žalobci řádně doručena, byl popsán podrobně předběžný názor rozhodce ohledně platnosti smlouvy i námitek započtení. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích ustáleně vykládá poučovací povinnost jako nástroj, který má předejít tomu, aby se účastník řízení až z rozhodnutí o věci dozvěděl, že ve sporu nebyl úspěšný jen proto, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a má tudíž umožnit účastníku, aby tyto své procesní povinnosti včas splnil. Pokud by tak totiž přes poučení soudu neučinil, nemůže být překvapen případným negativním rozhodnutím založeným na závěru o neunesení uvedených procesních břemen. Postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. není třeba (srov. například usnesení ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, nebo ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005, ve vztahu k obdobné poučovací povinnosti v rozhodčím řízení srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5728/2015).

24. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.) včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, které tvoří náklady jeho právního zastoupení, když právní zástupce žalované v odvolacím řízení vykonal dva úkony právní služby v podobě vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu, když za každý z nich náleží odměna dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 advokátního tarifu ve výši 2 300 Kč, paušální náhrada hotových nákladů ve výši 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu a DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem částka uvedená ve výroku II. tohoto rozsudku. Rozhodnutí je v části ohledně lhůty k plnění odůvodněno § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí nelze podat odvolání. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 236-239 o. s. ř. Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.