40/2015

Plný text

2 4 KSPH 37 INS 3081/2010 4 VSPH 40/2015 KSPH 37 INS 3081/2010 4 VSPH 40/2015-B-92 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka MAX-TELEKOM, v.o.s. , IČO: 46354921, se sídlem Křižíkova 1427, 256 01 Benešov u Prahy, zastoupeného JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem Bělocerkevská 1037/38, 100 00 Praha 10, o odvolání věřitele Československá obchodní banka, a. s. , IČO: 00001350, se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2014, č.j. KSPH 37 INS 3081/2010-B-84, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2014, č.j. KSPH 37 INS 3081/2010-B-84, s e m ě n í tak, že zní:

I. Schvaluje se konečná zpráva a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce ze dne 22.9.2014 (B-75), podle níž činí: příjmy majetkové podstaty 31.150.128,94 Kč, výdaje majetkové podstaty 28.801.794,77 Kč, odměna insolvenčního správce 912.652,25 Kč, hotové výdaje insolvenčního správce 16.813,78 Kč, částka určená k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele 1.418.868,14 Kč.

II. Insolvenčnímu správci se ukládá, aby do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení předložil insolvenčnímu soudu zprávu o uspokojení dosud neuhrazených pohledávek uspokojovaných před rozvrhem podle konečné zprávy a návrh rozvrhového usnesení. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze schválil konečnou zprávu a vyúčtování insolvenčního správce Mgr. Karla Knypla (dále jen insolvenční správce) tak, že příjmy majetkové podstaty činily 31.150.128,94 Kč, výdaje majetkové podstaty činily 28.801.794,77 Kč, odměna a hotové výdaje insolvenčního správce činily celkem 969.728,18 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále též DPH) a částka určená k rozvrhu činila 1.378.605,99 Kč (bod I. výroku), určil, že uvedená odměna a hotové výdaje insolvenčního správce sestávají z odměny z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele v částce 534.886,38 Kč navýšené o 21 % DPH ve výši 112.326,14 Kč, odměny z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v částce 252.646,18 Kč navýšené o 21 % DPH ve výši 53.055,70 Kč a hotových výdajů v částce 14.646,86 Kč navýšených o 21 % DPH ve výši 2.166,92 Kč, z čehož částka 257.397,22 Kč byla zaplacena ze zálohy z prostředků majetkové podstaty a částka 712.330,96 Kč bude z majetkové podstaty uspokojena (bod II. výroku), rozhodl, že dosud neuhrazené výdaje majetkové podstaty se uspokojují částkou 762.330,96 Kč, a to odměna a hotové výdaje insolvenčního správce v celkové výši 712.330,96 Kč a záloha na náklady insolvenčního řízení věřitele Československé obchodní banky, a.s. (dále jen odvolatel) v celkové výši 50.000,- Kč, čímž budou uspokojeny v plné výši (bod III. výroku) a uložil insolvenčnímu správci povinnost ve stanovené lhůtě předložit insolvenčnímu soudu zprávu, zda byly uspokojeny dosud neuhrazené výdaje majetkové podstaty, návrh rozvrhového usnesení, nebo informaci, jaká překážka předložení brání a co činí k jejímu odstranění (bod IV. výroku). V odůvodnění usnesení soud I. stupně popsal dosavadní průběh insolvenčního řízení a obsah konečné zprávy, podle níž celkové příjmy majetkové podstaty činily 31.150.128,94 Kč, celkové výdaje majetkové podstaty (bez odměny a hotových výdajů insolvenčního správce) 28.801.794,77 Kč, odměna a hotové výdaje insolvenčního správce celkem 929.466,03 Kč, které sestávaly z odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele v částce 534.886,38 Kč, odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v částce 219.371,67 Kč, hotových výdajů v částce 14.646,86 Kč a DPH v částce 160.561,12 Kč, a čistý výtěžek zpeněžení majetkové podstaty určený k rozdělení mezi věřitele činil 1.418.868,14 Kč. Dále popsal námitky podané proti konečné zprávě společníky dlužníka (kterým, jak uvedl, právo podávat námitky proti konečné zprávě nepřísluší, jimiž se však přesto z úřední povinnosti zabýval) a obranu insolvenčního správce. Konstatoval, že konečná zpráva je zpracována kvalitně a pečlivě a že se ztotožnil s rozúčtování příjmů i výdajů majetkové podstaty. Vyjádřil se také k podaným námitkám a uzavřel, že na uvedeném základě rozhodl o schválení konečné zprávy. Dále uvedl, že přezkoumal vyúčtování odměny insolvenčního správce, přičemž dospěl k závěru, že je chybné a proto jej (bodem II. výroku) schválil v jiném znění. Citoval § 38 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, účinné do 31.12.2012, a to vzhledem ke dni zjištění úpadku (dále jen vyhl. č. 313/2007 Sb.), označil zpeněžený zajištěný majetek a částky určené k vydání zajištěným věřitelům a uvedl částky odměny insolvenčního správce určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele a odpovídající DPH. V případě odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele citoval § 1 odst. 3, odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb. a uvedl, že odměnu insolvenčního správce vypočetl ze základu určeného rozdílem příjmů majetkové podstaty a výdajů majetkové podstaty, hotových výdajů insolvenčního správce a odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele s daní z přidané hodnoty. Základ pro výpočet odměny insolvenčního správce tedy vypočetl pomocí vzorce: 31.150.128,94 Kč (příjmy majetkové podstaty) – 28.801.794,77 Kč (výdaje majetkové podstaty) - 16.813,78 Kč (hotové výdaje insolvenčního správce vč. DPH) – 647.212,52 Kč (odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele vč. DPH) = 1.684.307,87 Kč (základ pro výčet odměny). Uvedl, že odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele pak činí částku 252.646,18 Kč, vypočtenou dle § 1 odst. 3 vyhl. č. 313/2007 Sb. (1.684.307,87 * 15 %). K tomu dále uvedl, že si je vědom rozdílné rozhodovací praxe při stanovení odměny insolvenčního správce určené podle vyhl. č. 313/2007 Sb. účinné do 31.12.2013. Tvrdil, že jeden názor (který označil za převažující) vychází ze shora uvedeného výpočtu a druhý názor (aplikovaný insolvenčním správcem a např. i Vrchním soudem v Praze v usnesení ze dne 16.9.2014 č.j. 1 VSPH 1353/2014-B-96) vychází ze vzorce (15/115 x částka určená k uspokojení pohledávek na základě rozvrhového usnesení), s nímž však nesouhlasí. Odkazoval rovněž na vzorec používaný při stanovení odměny z výtěžku zpeněžení určeného zajištěným věřitelům. S odkazem na § 306 odst. 1 IZ uváděl, že od částky zjištěné jako rozdíl mezi příjmy a výdaji majetkové podstaty se následně odečte odměna a zbylá částka je určena k vyplacení nezajištěným věřitelům. Uvedl také, že je třeba přihlédnout ke zpřesňující novele vyhl. č. 313/2007 Sb. účinné od 1.1.2014, kde je již soudem I. stupně v tomto řízení prosazovaný názor explicitně stanoven. Zároveň uvedl, že insolvenční správce je plátcem DPH, a proto mu byla přiznána částka odpovídající této dani ve výši 167.548,76 Kč. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze, a to do bodů I., II. a III. jeho výroku, se odvolatel včas odvolal a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, příp. aby je změnil tak, že oproti napadenému rozhodnutí budou v bodě I. výroku činit odměna a hotové výdaje insolvenčního správce částku 929.466,03 Kč, v bodě II. výroku bude odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činit 219.371,67 Kč a DPH částku 46.068,05 Kč s tím, že z prostředků majetkové podstaty bude uspokojena částka 672.068,81 Kč, a v bodě III. výroku bude stanoveno, že se dosud neuspokojené výdaje majetkové podstaty uspokojují částkou 722.068,81 Kč, z níž výše uspokojení pro insolvenčního správce činí 672.068,81 Kč. Namítal, že soud v usnesení uvedl vyšší odměnu insolvenčního správce, než byla uvedena v konečné zprávě. Poukazoval rovněž na to, že při konstatování o převaze jím zastávaného názoru soud I. stupně neodkázal na žádná rozhodnutí vyšších soudů. Odvolatel uvedl, že souhlasil s výpočtem insolvenčního správce a neměl námitek proti konečné zprávě a vyúčtování jeho odměny a výdajů. Namítal, že postupem soudu, který svůj odlišný názor na výpočet odměny insolvenčního správce vyjádřil až v napadeném usnesení, byla účastníkům řízení odňata možnost uplatnit námitky proti nové (navýšené) odměně insolvenčního správce. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle § 304 odst. 1 IZ, insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené. Podle § 304 odst. 2 IZ, o konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření. Z § 304 odst. 6 IZ vyplývá, že odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o konečné zprávě mohou podat insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno. Podle § 38 odst. 1 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. V dané insolvenční věci rozhodl Krajský soud v Praze o odmítnutí dlužníkova návrhu na povolení reorganizace a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka usnesením ze dne 28.8.2012 (B-26), které nabylo právní moci dne 19.10.2012. S ohledem na čl. II vyhlášky č. 488/2012 Sb. a bod 1. čl. II vyhlášky č. 398/2013 Sb. se proto výše odměny insolvenčního správce a náhrady jeho hotových výdajů řídí vyh. č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012. Podle § 1 odst. 3 vyhl. č. 313/2007 Sb., odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí při výtěžku od 0 do 10 mil. Kč 15%, od 10 mil. do 50 mil. Kč částku 1.500.000,- Kč + 10% z částky přesahující 10 mil. Kč. Podle § 1 odst. 4 téže vyhlášky, se pro účely této vyhlášky výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele rozumí výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční správce předložil soudu I. stupně dne 24.9.2014 konečnou zprávu a vyúčtování své odměny a výdajů ze dne 22.9.2014 (B-75), v níž vyčíslil celkové příjmy na částku 31.150.128,94 Kč, výdaje majetkové podstaty včetně zajištěným věřitelům vydaných výtěžků zpeněžení na částku 28.801.794,77 Kč a své hotové výdaje v částce 16.813,78 Kč včetně DPH. V konečné zprávě rovněž vyčíslil svou odměnu z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele včetně DPH v celkové částce 647.212,53 Kč sestávající z odměny ve výši 534.886,38 Kč (249.097,22 Kč + 246.964,27 Kč + 38.824,89 Kč) a z DPH ve výši 112.326,15 Kč (52.310,42 Kč + 51.862,50 Kč + 8.153,23 Kč) a odměnu z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele včetně DPH v celkové částce 265.439,72 Kč (odměna 219.371,67 Kč a DPH 46.068,05 Kč). Dne 25.9.2014 soud I. stupně usnesením (B-76) uvědomil účastníky o zveřejnění konečné zprávy a o možnosti podat proti ní námitky. Odvolatel jako zástupce věřitelů soudu sdělil, že proti konečné zprávě nemá námitek (B-77, B-80). Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti odvolání. Z obsahu odvolání plyne, že odvolatel nesouhlasil s určením vyšší odměny insolvenčního správce soudem I. stupně způsobem odlišným od výpočtu použitého insolvenčním správcem ve vyúčtování odměny, s nímž odvolatel souhlasil, a proto nepodal námitky proti konečné zprávě. Dle názoru odvolacího soudu postupoval soud I. stupně nesprávně, pokud dospěl k závěru o jiném způsobu výpočtu odměny insolvenčního správce a dále pokračoval bez dalšího podle § 304 odst. 2 IZ a konečnou zprávu zveřejnil v insolvenčním rejstříku, aniž by předtím, postupem podle § 304 odst. 1 IZ, tuto – dle soudu I. stupně – údajnou chybu ve vyúčtování odměny insolvenčního správce odstranil. Byl-li soud I. stupně po předložení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce toho názoru, že insolvenční správce vypočetl svou odměnu nesprávným způsobem, měl postupovat podle § 304 odst. 1 IZ a vést insolvenčního správce k odstranění této chyby a k předložení upravené konečné zprávy, kterou by pak zveřejnil dle § 304 odst. 2 IZ. Při dodržení tohoto zákonem předvídaného postupu by byla účastníkům řízení (včetně odvolatele) pravidelně zachována možnost uplatnit námitky proti způsobu určení výše odměny insolvenčního správce, jejichž podání (v případě, že by jim nebylo vyhověno) následně legitimuje účastníky řízení podle § 304 odst. 6 IZ též k podání odvolání proti rozhodnutí o schválení konečné zprávy a tím i k přezkumu věcné správnosti takového rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu, pokud soud I. stupně takto nepostupoval a schválil konečnou zprávu a vyúčtování podle § 304 odst. 5 IZ v jiném znění, než které zveřejnil v insolvenčním rejstříku, může proti takovému rozhodnutí, podat odvolání též účastník řízení, který nepodal námitky proti konečné zprávě, s níž byl srozuměn. Opačné pojetí, jež by účastníkům insolvenčního řízení (v souladu s § 305 odst. 6 IZ) automaticky zapovídalo legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí, jímž byla schválena konečná zpráva a vyúčtování v jiném, než ve zveřejněném znění, s nímž byli účastníci řízení srozuměni a proti němuž ničeho nenamítali, by ve svém důsledku vedlo k vyloučení přezkumu věcné správnosti takového rozhodnutí a bylo by též v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ). Jinak řečeno, k podání odvolání proti rozhodnutí, jímž byla bez námitek schválena konečná zpráva a vyúčtování (§ 304 odst. 5 IZ), jsou legitimováni účastníci řízení také v případě, že konečná zpráva a vyúčtování byla schválena – k jejich tíži – v jiném, než ve zveřejněném znění, s nímž byli tito účastníci řízení srozuměni a proti němuž námitky nepodali (§ 304 odst. 2 IZ). V dané věci určil soud I. stupně v napadeném usnesení o schválení konečné zprávy (za použití jiného způsobu výpočtu a k tíži věřitelů) odměnu insolvenčního správce ve vyšší výši, než která byla uvedena ve zveřejněné konečné zprávě, s níž byl odvolatel srozuměn, přičemž odvolací důvody směřují právě vůči tomuto (překvapivému) zvýšení, proti němuž nemohl odvolatel včas brojit svými námitkami. Za této situace – jak vyloženo shora – shledal odvolací soud odvolání odvolatele přípustným. Odvolací soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí, zejména pak soudem I. stupně použitý způsob výpočtu odměny insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Odvolací soud předně uvádí, že se Vrchní soud v Praze v minulosti opakovaně zabýval způsobem výpočtu odměny insolvenčního správce určené z výše výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele při aplikaci vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění účinném před 1.1.2014, a to například v usnesení ze dne 16.9.2014, č.j. MSPH 99 INS 721/2009 1 VSPH 1353/2014-B-96, nebo ze dne 10.12.2012, č.j. MSPH 99 INS 2820/2010 2 VSPH 576/2012-B-54, na jejichž právní závěry, od nichž není žádný důvod se odchylovat ani v této věci, lze pro stručnost toliko odkázat. V souzené věci je pro výpočet odměny insolvenčního správce určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele rozhodným výtěžkem (čistá) částka určená k vydání nezajištěným věřitelům, tedy částka pozůstávající po odečtu nákladů spojených se správou a zpeněžením dlužníkova majetku a odměny insolvenčního správce, z níž se odměna insolvenčního správce počítá podle vzorce 15:115 x částka určená k uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou. S těmito právními závěry je v souladu výpočet odměny insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele uvedený v konečné zprávě, kterým insolvenční správce dospěl ke správné výši této své odměny v částce 219.371,67 Kč bez DPH. Výše prezentovaný názor soudu I. stupně na způsob výpočtu odměny insolvenčního správce tedy odvolací soud nesdílí. Rovněž v případě výpočtu celkové částky daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěné věřitele se odvolací soud ztotožňuje s výpočtem provedeným insolvenčním správcem v konečné zprávě. Její výše tak správně činí 112.326,15 Kč. Na základě uvedených zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud shledal odvolání důvodným a dospěl k závěru o správnosti insolvenčním správcem předložené konečné zprávy včetně vyúčtování jeho odměny a výdajů. Proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce ze dne 22.9.2014 schválil ve znění insolvenčním správcem předloženém, přičemž insolvenčnímu správci uložil odpovídající povinnosti s přihlédnutím k § 305 a 306 IZ. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 2. dubna 2015 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: J. Berná