408/2010

Plný text

KSUL 77 INS 4589/2010 3 VSPH 408/2010-A-13 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Márie Mudrové, nar. 17.6.1957, bytem v Krupce, Bohumila Bachury 684, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 4589/2010–A–6 ze dne 3. května 2010 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 4589/2010–A–6 ze dne 3. května 2010 se mění tak, že dlužnici se ukládá uhradit do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,- Kč; jinak se potvrzuje. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 77 INS 4589/2010–A–6 ze dne 3.5.2010 uložil dlužnici Márii Mudrové (dále jen dlužnice), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila na uvedený účet soudu nebo hotově v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,- Kč. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 29.4.2010 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení formou splátkového kalendáře, který byl podán na předepsaném formuláři. Oba návrhy obsahují všechny předepsané náležitosti. Z návrhu na oddlužení však vyplývá, že dlužnice nesplňuje jednu z podmínek povolení oddlužení, neboť z měsíční splátky odpovídající jejímu příjmu nebude schopna v následujících pěti letech zaplatit svým věřitelům alespoň 30% jejich pohledávek. Soud vysvětlil, že pro výpočet měsíční splátky při splátkovém kalendáři je rozhodná výše tzv. nezabavitelné částky (částky, jež nesmí být dlužníku z příjmu stržena), která se zvyšuje s počtem vyživovaných osob. Dlužnice uvedla, že je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost. Z příjmu dlužnice vzal soud pro výpočet splátky v úvahu jen její invalidní důchod ve výši 7.697,- Kč měsíčně, když další její uvedený příjem - příspěvek na péči - podle § 17 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, výkonu rozhodnutí nepodléhá. Po odečtení příslušné nezabavitelné částky ve výši 5.999,- Kč by z příjmu dlužnice zbylo k uspokojení věřitelů plnění ve výši 1.698,- Kč měsíčně, což činí za 60 měsíců splátkového kalendáře celkem 101.880,- Kč. Od této částky je třeba navíc odečíst náklady insolvenčního správce, jež spolu s 20% daní z přidané hodnoty činí měsíčně 1.080,- Kč, tj. celkem 64.800,- Kč za celé období splátkového kalendáře. K uspokojení věřitelů by tak dlužnice mohla poskytnout celkem jen 37.080,- Kč (101.880,- Kč minus 64.800,- Kč), a tato částka zjevně nepostačuje k minimálnímu třicetiprocentnímu uspokojení věřitelů dlužnice, když jejich pohledávky činí celkem 443.088,40 Kč. Je tedy zřejmé, že chce-li dlužnice s návrhem na povolení oddlužení uspět, musí svůj měsíční příjem navýšit do takové míry, aby byla schopna potřebné minimální uspokojení pohledávek svých věřitelů nabídnout. Takového navýšení příjmů může dosáhnout např. prostřednictvím doložené smlouvy o důchodu uzavřené s třetí osobou, která se takto zaváže přispívat dlužnici po dobu pěti let určitou finanční částkou. Protože za daného stavu věci dlužnice podmínky povolení oddlužení nesplňuje, je třeba očekávat řešení jejího úpadku konkursem. Jelikož v insolvenčním řízení je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce (příp. předběžného správce) a na jeho odměnu, která činí minimálně 45.000,- Kč, a není možné zatížit těmito výdaji pouze státní rozpočet, soud podle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) rozhodl o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,- Kč, která pokryje počáteční náklady správce. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala. Uvedla, že stanovená záloha je příliš vysoká, není schopna ji zaplatit a nemá ani možnost si na ni půjčit. Je přesvědčena o tom, že s ručitelským závazkem svého přítele, se kterým žije ve společné domácnosti, je schopna řádně platit měsíční odměnu insolvenčnímu správci formou měsíčních splátek. V insolvenčním řízení by chtěla pokračovat, neboť nátlak věřitelů zdravotně nezvládá (je upoutána na invalidní vozík). Posléze dne 19.5.2010 byla soudu doručena listina označená jako „Čestné prohlášení ručitele“ ze dne 6.5.2010, v níž podepsaný František Demel, r.č. ••••••/••••, prohlašuje na svou čest, že bude své přítelkyni – dlužnici přispívat každý měsíc po dobu pěti let potřebnou částkou 2.500,- Kč na plnění jejího oddlužení. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,- Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit . Obecně vzato, účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ). Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, jež v dané věci ke dni vydání napadeného usnesení stran podmínek povolení oddlužení učinil, jsou správné. Dlužnice se spolu s insolvenčním návrhem domáhala povolení oddlužení provedeného splátkovým kalendářem, a na základě těchto návrhů a jejich příloh nebylo možno usuzovat, že při oddlužení bude schopna nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tedy poskytnout na jejich pohledávky v celkové výši 443.088,40 Kč celkové plnění alespoň ve výši 132.926,- Kč. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle § 398 odst. 2 IZ (majetek dlužnice tvoří jen starší nehodnotné vybavení domácnosti), ani pro případ oddlužení navrženým splátkovým kalendářem dle § 398 odst. 3 IZ, když postižitelné příjmy dlužnice představuje jen její invalidní důchod ve výši 7.697,- Kč. Měsíční splátka odpovídající tomuto příjmu činí při absenci vyživovaných osob jen 1.698,- Kč, za 60 měsíců splátkového kalendáře tedy celkem pouhých 101.880,- Kč. Z měsíční splátky je však navíc třeba hradit nejprve přednostní nároky insolvenčního správce - jeho odměnu a hotové výdaje dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb., jež činí měsíčně (bez příslušné daně z přidané hodnoty) celkem 900,- Kč. To znamená, že i kdyby insolvenční správce nebyl plátcem uvedené daně, po zapravení jeho nároků by z měsíční splátky dlužnice zbývalo jen 798,- Kč, a pokud by takovým plátcem byl, pro uspokojení nezajištěných věřitelů by ze splátky zbývalo jen 618,- Kč, čemuž odpovídá celkové uspokojení jen ve výši 37.080,- Kč. V průběhu odvolacího řízení ovšem přítel dlužnice František Demel předložil čestné prohlášení ze dne 6.5.2010, z jehož obsahu je zřejmé, že pro případ oddlužení formou splátkového kalendáře je připraven poskytovat dlužnici pro jeho plnění částku 2.500,- Kč měsíčně. Listina je označena jako prohlášení ručitele. Podpisem osoby, která je ochotna se zavázat jako ručitel ve smyslu ustanovení § 392 odst. 3 věty prvé IZ, vzniká závazek ručení (§ 546 odst. 1 obč. zák.); v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře ručitel na sebe bere vůči věřitelům závazek plnit povinnosti dlužníka plynoucí z usnesení o schválení splátkového kalendáře v rozsahu, v jakém by je neplnil dlužník. Úmyslem podepsané osoby, tedy pana Františka Demela, zjevně nebylo nabídnout pro uvedený účel závazek ručitelský, nýbrž závazek poskytovat dlužnici po dobu trvání splátkového kalendáře určité pravidelné peněžité plnění. To je ovšem situace odlišná; případná smlouva mezi dlužnicí a jejím přítelem, jejímž obsahem by byl závazek přítele dlužnice přispívat jí pravidelnou měsíční částkou, je právním titulem, od něhož se též odvíjí očekávané příjmy dlužnice ve smyslu ustanovení § 398 odst. 3 IZ. Takový závazek je nutno vyjádřit právně odpovídajícím způsobem, tj. příslušnou smlouvou o poskytování plnění uzavřenou mezi dlužnicí a třetí osobou a opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy. Protože František Demel projevil ochotu poskytovat dlužnici pravidelný měsíční příjem, lze předpokládat, že se dlužnici, jíž soud prvního stupně poskytne náležité poučení, podaří zajistit dostatečné příjmy. Tím se rozumí, aby dlužnice byla schopna v rámci oddlužení nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním zákonném rozsahu. Uvedené závěry odvolacího soudu vycházejí z dosavadního obsahu spisu. Zákon ovšem – vedle ručitelského závazku třetí osoby za splnění oddlužení dlužníkem – připouští i přistoupení k dluhu; taková osoba, která spolupodepíše návrh na povolení oddlužení, se ve smyslu ustanovení § 392 odst. 3 věty prvé IZ stává spoludlužníkem, a v důsledku toho se vytváří stav plurality na straně dlužnické. V takovém případě soud posuzuje ekonomickou dostatečnost dlužníkovy nabídky oddlužení v souhrnu hodnoty majetku dlužníka i spoludlužníka. Protože za popsaného stavu věci zatím nelze mít za vyloučené, že úpadek dlužnice bude možno řešit oddlužením, a to ve formě splátkového kalendáře, považoval odvolací soud v dané fázi řízení za postačující požadovat po dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení jen ve výši 5.000,- Kč. Vycházel přitom z toho, že jakkoli jsou nároky insolvenčního správce při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu jeho nároků či případných dalších nákladů insolvenčního řízení i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení. Ve stávající fázi řízení navíc není jisté, zda oddlužení bude skutečně povoleno (srov. § 395 a § 396 odst. 1 IZ), či zda již povolené oddlužení bude schváleno (srov. § 404 až 406 IZ), a stejně tak nelze předvídat, zda schválené oddlužení nebude v jeho průběhu zrušeno (§ 418 IZ). Všechna tato rozhodnutí mají vždy za následek řešení úpadku konkursem, popř. nepatrným konkursem dle § 314 a 315 IZ, v němž jen odměna insolvenčního správce – jestliže bylo dosaženo relevantního výtěžku dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. - dosahuje nejméně 45 tis. Kč. V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužníka (zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny - § 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužník v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ). Se zřetelem k uvedenému odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 3 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 7. října 2010 JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová