411/2010

Plný text

3 KSUL 44 INS 3832/2010 3 VSPH 411/2010 KSUL 44 INS 3832/2010 3 VSPH 411/2010-A-20 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka STAR INVEST CZ, s.r.o. se sídlem v Chabařovicích, Nádražní 368, identifikační číslo 27281167, zahájeném k návrhu věřitele Milana Langra, nar. 23.9.1958, bytem v Ústí nad Labem, Buzulucká 247, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 3832/2010-A-6 ze dne 14. dubna 2010, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 3832/2010-A-6 ze dne 14. dubna 2010 se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 44 INS 3832/2010-A-6 ze dne 14.4.2010 uložil Milanu Langrovi (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,- Kč. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 13.4.2010 bylo navrhovatelem zahájeno insolvenční řízení dlužníka STAR INVEST CZ, s.r.o. (dále jen dlužník). Při svém rozhodnutí soud vycházel z toho, že za podmínek stanovených v § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) lze navrhovateli uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a že tuto povinnost nelze uložit jedině navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Z insolvenčního návrhu soud zjistil, že navrhovatel uplatňuje vůči dlužníku pracovněprávní nároky za období od března 2008 do května 2009, a že ovšem jeho pracovní poměr skončil dne 31.5.2009. Navrhovatel tedy již bezmála rok není zaměstnancem dlužníka, a tudíž nesplňuje kumulativní podmínky, za nichž navrhovateli zálohu uložit nelze. Proto soud rozhodl o jeho povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši, která pokryje počáteční náklady insolvenčního správce, a to i s přihlédnutím k tomu, že uplatněná pohledávka navrhovatele činí 752.597,- Kč, a stanovená záloha je tak nižší, než kolik by činil soudní poplatek ze žaloby ve sporném řízení. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se navrhovatel včas odvolal. Uvedl, že dlužník byl jeho posledním zaměstnavatelem, a jeho pohledávka vůči dlužníku spočívá pouze v nároku vyplývajícím z pracovního poměru. Ten byl ukončen právě proto, že dlužník navrhovateli nevyplácel mzdu. Od té doby je evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, bez nároku na podporu. I manželka je v současné době bez zaměstnání, její pracovní poměr byl ukončen z organizačních důvodů. Přitom mají vyživovací povinnost k nezletilé dceři. Jeho osobní poměry jsou tedy takové, že by v jiném řízení odůvodňovaly jeho osvobození od soudních poplatků. Ze všech těchto důvodů považuje navrhovatel výši zálohy za nepřiměřeně vysokou. Proto navrhl, aby odvolací soud – pokud tak neučiní soud prvního stupně autoremedurou – napadené usnesení změnil a rozhodl o jeho povinnosti zaplatit zálohu jen ve výši 5 tis. Kč. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno. Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,- Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Podle poslední věty téhož ustanovení zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Podle důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu tato úprava promítá zejména skutečnost, že insolvenční zákon je úzce provázán se zákonem č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, a to s ohledem na čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice č. 80/987/EHS, který stanoví právní domněnku, že stav insolvence zaměstnavatele pro účely ochrany zaměstnanců nastává podáním návrhu na zahájení řízení, v němž se řeší dlužníkův úpadek. Věřitelé – zaměstnanci, kteří takový návrh podali, by proto měli být zproštěni povinnosti zálohu zaplatit, zejména pak pokud jim zaměstnavatel po delší dobu nevyplácí mzdu a na zaplacení zálohy nemají prostředky. Zvolenou úpravou bude zároveň – jak dodává důvodová zpráva - lépe proveden čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 věta první Ústavy, jimiž je upraveno právo na soudní ochranu. Z uvedeného je zřejmé, že úpravou § 108 odst. 1 poslední věty IZ zákonodárce nesledoval úmysl zbavit povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení jen ty insolvenční navrhovatele s pracovněprávními nároky, jejichž pracovněprávní vztah k dlužníku (zaměstnavateli) dosud trvá (jsou jeho zaměstnanci), ale všechny navrhovatele, jejichž nároky uplatněné v insolvenčním návrhu vyplývají (pouze) z pracovněprávního vztahu k dlužníku, a to bez ohledu na to, zda tento jejich vztah nadále trvá, nebo již byl ukončen. Pro aplikaci předmětné úpravy je tedy podstatné jen to, zda navrhovatel opírá svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu výlučně o pracovněprávní nárok, který mu jako zaměstnanci vůči dlužníku co zaměstnavateli vznikl. Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 5.2.2010, jímž se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka, tvrdil a připojenými listinami dokládal, že má za dlužníkem neuhrazené déle splatné mzdové pohledávky v celkové výši 752.597,- Kč vyplývající z jeho pracovního poměru k dlužníku, který trval od 1.7.2006 do 31.5.2009. Je tedy zřejmé, že navrhovatel uplatňuje vůči dlužníku toliko pohledávky z neuspokojených pracovněprávních nároků, a tudíž mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložit nelze. Se zřetelem k uvedenému odvolací soud napadené usnesení změnil podle § 220 odst. 3 občanského soudního řádu tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se neukládá. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 13. října 2010 JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová