411/2017

Plný text

KSPA 59 INS 14482/2015 4 VSPH 411/2017-B-78 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Moniky Ryvolové , nar. 3.10.1959, IČO 60136821, bytem K Pustinám 34, 530 02 Pardubice, zast. JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem, sídlem Ulrichovo nám. 737, 500 02 Hradec Králové, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 14482/2015-B-65 ze dne 8. února 2017 t a k t o : Odvolání se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením č.j. KSPA 59 INS 14482/2015-B-65 ze dne 8.2.2017 Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích povolil insolvenčnímu správci 1. správcovská a konkurzní, v.o.s. (dále jen správce) výjimku ke zpeněžení majetkové podstaty dlužnice Moniky Ryvolové (dále jen dlužnice) před vydáním rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice (bod I. výroku) tak, že zpeněžení ve výroku specifikovaného nemovitého majetku bude provedeno způsobem obsaženým v usnesení ze dne 6.5.2016 (B-48; bod II. výroku) a dle pokynu zajištěného věřitele prvního v pořadí za podmínek § 293 insolvenčního zákona (dále jen IZ; bod III. výroku), v bodě IV. výroku konstatoval, že zpeněžení majetkové podstaty, mimo bodů II. a III. výroku, bude provedeno podle § 286 IZ a správci uložil případný přebytek ze zpeněžení majetkové podstaty po vydání výtěžku zajištěným věřitelům a po odečtení odměny a náhrady výdajů správce deponovat na účtu majetkové podstaty do doby vydání rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice (bod V. výroku). V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 3.6.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení (A-1) k insolvenčnímu návrhu dlužnice spojenému s návrhem na povolení oddlužení, že usnesením ze dne 25.6.2015 (A-7) byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, že usnesením ze dne 21.10.2015 (B-19) neschválil oddlužení dlužnice a prohlásil na její majetek konkurs, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27.5.2016, č.j. 2 VSPH 896/2016-B-51 bylo usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužnice zrušeno a věc byla soudu I. stupně vrácena k dalšímu řízení, že dne 30.9.2016 navrhl zajištěný věřitel č. 17 Raiffeisenbank, a.s., aby insolvenční soud povolil výjimku k prodeji zajištěného majetku, protože nebylo dosud pravomocně rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice a může dojít ke značnému zhoršení stavu zajištěného majetku (snížení jeho ceny), že dne 13.10.2016 navrhl zajištěný věřitel č. 14 JUDr. Dušan Mičica ze shodných důvodů povolení výjimky k prodeji zajištěného majetku. Soud I. stupně vysvětlil důvody, pro které výjimku povolil podle § 283 odst. 2 IZ, neboť měl za prokázané, že téměř všechny nemovité věci, sepsané do majetkové podstaty dlužnice (vyjma věci zapsané pod bodem c/ v odhadované hodnotě 1.000 Kč), jsou předmětem zajištění ve prospěch přihlášených zajištěných věřitelů, a že udělení výjimky, umožňující správci zpeněžit majetkovou podstatu dlužnice před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, považuje za vhodné řešení pro další průběh insolvenčního řízení bez ohledu na způsob řešení úpadku dlužnice, v souladu s jeho zásadami a s ohledem na uspokojení věřitelů, kteří přihlásili do insolvenčního řízení dlužnice zajištěné pohledávky v celkové výši 16.705.603,91 Kč. Jen proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích podala dlužnice odvolání a navrhovala jej změnit, že se návrh na udělení výjimky zamítá. Vyjádřila mimo jiné souhlas se zpeněžením majetkové podstaty, avšak namítala, že neměla dosud příležitost vyjádřit se k přihlášeným pohledávkám, že některé pohledávky přihlášených zajištěných věřitelů popírá alespoň zčásti a zároveň se dovolávala dosavadního průběhu insolvenčního řízení s tím, že doposud nebylo rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku a že postup insolvenčního soudu poškozuje její práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle § 10 IZ insolvenční soud v insolvenčním řízení a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen „dohlédací činnost“). Podle § 11 odst. 1 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. Podle § 91 IZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti, včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak. Podle § 283 IZ zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen (odst. 1). Ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů, pokud nejde o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením anebo pokud insolvenční soud nepovolí výjimku (odst. 2). Ze shora citovaných ustanovení plyne, že ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů. Ustanovení § 283 odst. 2 IZ však připouští z tohoto pravidla zákonnou výjimku v případě věcí, které jsou bezprostředně ohroženy zkázou nebo znehodnocením, jež je možno zpeněžit neprodleně, aniž by takové zpeněžení bylo podmiňováno jakýmkoliv rozhodnutím insolvenčního soudu, a v případě ostatních věcí umožňuje insolvenčnímu soudu v odůvodněných případech povolit výjimku bez jakýchkoliv dalších podrobností. Třeba připomenout, že majetkovou podstatu lze zpeněžit jen způsobem uvedeným v § 286 IZ s tím, že při zpeněžení ve veřejné dražbě (§ 287 IZ) a při zpeněžení prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení o.s.ř. o výkonu rozhodnutí (§ 288 IZ) není zapotřebí žádného rozhodnutí insolvenčního soudu a že jen při prodeji majetkové podstaty mimo dražbu (§ 289 odst. 1 IZ) se vyžaduje souhlas insolvenčního soudu, avšak rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový souhlas insolvenčnímu správci udělí, je dle konstantní judikatury rozhodnutím vydaným v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1 IZ), proti němuž není odvolání přípustné (§ 91 IZ); blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.11.2010, sp. zn. MSPH 60 INS 4476/2008, 1 VSPH 1036/2010-B; publikováno v SJ 158/2010). Odvolání pak není přípustné ani v případě rozhodování insolvenčního soudu při zpeněžování hodnot určených k zajištění pohledávky, a to jak podle § 293 odst. 1 (jedná se o dohlédací činnost), tak podle § 230 odst. 4 IZ ve spojení s § 293 odst. 2 (srov. § 230 odst. 5 IZ). Z citovaných ustanovení a s přihlédnutím k judikatuře týkající se zpeněžování majetkové podstaty lze proto dovodit, že též rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž je insolvenčnímu správci povolena výjimka ze zákazu zpeněžit majetkovou podstatu před právní mocí rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve před první schůzí věřitelů, pokud nejde o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením podle § 283 odst. 2 IZ, má rovněž povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ) a nelze je napadnout odvoláním (§ 91 IZ). Na tom nic nemění nesprávné poučení soudu I. stupně o možnosti napadnout je odvoláním. Odvolací soud proto postupoval podle § 218 písm. c) o. s. ř. a odvolání dlužnice odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ). V Praze 10. března 2017 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková