42/2009

Plný text

U s n e s e n í KSUL 45 INS 1285/2008 1 VSPH 42/2009-B-52 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka KOVOSTROJÍRENSTVÍ, s.r.o. se sídlem v Mostě, Antonína Dvořáka 2165, identifikační číslo 25493221, o odvolání Vlastislava Bartoše, nar. 14.6.1948, bytem v Mostě, kpt. Jaroše 49/14, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 1258/2008-B-45 ze dne 12. ledna 2009 t a k t o :

I. Odvolání směřující proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 1258/2008-B-45 ze dne 12. ledna 2009 se odmítá.

II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 1258/2008-B-45 ze dne 12. ledna 2009 se v bodech II., III. a IV. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem v insolvenčním řízení dlužníka KOVOSTROJÍRENSTVÍ, s.r.o. (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSUL 45 INS 1258/2008-B-45 ze dne 12.1.2009 v bodě I. výroku schválil konečnou zprávu ze dne 11.12.2008, podle níž příjmy majetkové podstaty činí 90.631,00 Kč a výdaje z majetkové podstaty činí rovněž 90.631,00 Kč, z toho činí hotové výdaje insolvenčního správce 9.125,00 Kč , výdaje spojené se správou a udržováním majetkové podstaty 24.206,- Kč , rezerva podle § 305 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) 12.300,00 Kč a odměna insolvenčního správce 45.000,- Kč . V bodě II. výroku soud rozhodl o zrušení konkursu vedeného na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, v bodě III. výroku konstatoval, že právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu insolvenční řízení končí a v bodě III. výroku insolvenčnímu správci uložil, aby mu do 30 dnů oznámil, zda ke dni zrušení konkursu uzavřel účetní knihy, sestavil účetní závěrku, splnil povinnosti uložené daňovými předpisy a předal dlužníku potřebné účetní záznamy. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že mu insolvenční správce dne 12.12.2008 předložil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování své odměny a výdajů (dále též jen konečná zpráva a vyúčtování), které soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku dne 15.12.2008 a proti nimž žádný z účastníků řízení nepodal námitky. Podle konečné zprávy a vyúčtování insolvenční správce zpeněžil majetek pojatý do soupisu majetkové podstaty (hmotný investiční majetek) za částku 47.477,- Kč , hotovost ke dni prohlášení konkursu činila 6.583,- Kč , na bankovním účtu bylo 36.571,- Kč . Insolvenční správce si vytvořil finanční potřebu na ukončení konkursu, a to ve výši 7.800,- Kč na archivaci, 2.000,- Kč na cestovné a 2.500,- Kč na účetní závěrku. Odměnu správce vyúčtoval podle § 1 odst. 5 vyhlášky č . 313/2007 Sb. Soud konečnou zprávu a vyúčtování podle § 304 IZ přezkoumal a v uveřejněném znění je schválil. Protože je z obsahu schválené konečné zprávy a vyúčtování zřejmé, že v majetkové podstatě nezůstávají žádné finanční prostředky, soud současně podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ zrušil konkurs z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, je vykonatelné a jeho účinky nastávají dnem, kdy nabude právní moci. Tímto okamžikem se insolvenční řízení končí a insolvenční správce je povinen soudu oznámit, zda splnil povinnosti uvedené v bodě IV. výroku. Toto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadl odvoláním věřitel Vlastislav Bartoš (dále jen odvolatel). Uvedl, že nadále požaduje vyrovnání svých neuhrazených pohledávek, a to nároku na odstupné, na proplacení dovolené a na doplacení mzdy za měsíc září 2007. Svůj požadavek již uplatňoval i u Okresního soudu v Mostě, který jeho žádost předal Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Protože insolvenční soud odvolatelův požadavek dosud nevyřešil a rozhodl o ukončení insolvenčního řízení, požaduje zjednání nápravy. Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení bylo podáno osobou k tomu oprávněnou. Pokud jde o rozhodnutí o schválení konečné zprávy a vyúčtování obsažené v bodě I. výroku napadeného usnesení, § 304 odst. 5 IZ stanoví, že proti tomuto rozhodnutí mohou podat odvolání věřitelé, jejichž námitkám nebylo vyhověno. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že odvolatel uplatnil v insolvenčním řízení (prvně podáním vůči insolvenčnímu správci doručeným soudu dne 26.8.2008) pracovní pohledávky za dlužníkem vyčíslené v celkové výši 99.175,- Kč . Soud prvního stupně je hodnotil jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 IZ, a vedl proto insolvenčního správce k jejich vyřízení v režimu § 203 téhož zákona (viz dohledové opatření soudu vůči insolvenčnímu správci ze dne 1.10.2008). Ze spisu dále plyne, že insolvenční správce předložil soudu dne 12.12.2008 konečnou zprávu a vyúčtování ze dne 11.12.2008, o nichž soud dle § 304 odst. 2 IZ uvědomil účastníky řízení jejich zveřejněním vyhláškou dle § 71 odst. 3 IZ – zveřejněním v insolvenčním rejstříku dne 12.12.2008 a vyvěšením na úřední desce dne 15.2.2008, a současně soud vyhláškou ze dne 15.12.2008 zveřejněnou postupem dle § 71 odst. 3 IZ téhož dne uvědomil účastníky řízení o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky. Přitom je upozornil, že konkurs je (dle usnesení o úpadku ze dne 2.5.2008) projednáván jako nepatrný, a proto bude o konečné zprávě a včasných námitkách proti ní podaných rozhodnuto bez nařízení jednání. Jelikož proti konečné zprávě a vyúčtování v zákonné lhůtě 15 dnů od jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (ani později) žádný z účastníků konkursu, ani odvolatel, námitky nepodal, je zřejmé, že dle výše citovaného § 304 odst. 5 IZ odvolatel není osobou, jež by byla oprávněna proti rozhodnutí o schválení konečné zprávy a vyúčtování odvolání podat. Odvolací soud proto toto jeho odvolání dle § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl. Při zkoumání odvolatelovy legitimace k podání odvolání proti rozhodnutí o zrušení konkursu obsaženému v bodě II. výroku napadeného usnesení, jež soud vydal dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, vyšel odvolací soud z toho, že proti takovému rozhodnutí mohou dle § 309 odst. 3 IZ podat odvolání pouze insolvenční správce a přihlášení věřitelé. Z tohoto ustanovení plyne, že právo odvolání proti rozhodnutí o zrušení konkursu přiznává insolvenční zákon vedle insolvenčního správce pouze věřitelům, jejichž pohledávky mohou být v konkursu dle § 165 odst. 1 IZ uspokojovány (rozvrhem či jako zajištěné pohledávky), jen pokud byly přihlášeny, a které také do insolvenčního řízení přihlášeny byly (nebo se na ně ve smyslu § 165 odst. 2 IZ hledí ze zákona jako na přihlášené) a nebyly zatím zcela zapraveny. Takováto úprava subjektivní přípustnosti odvolání je ovšem založena na předpokladu, že o ostatních nárocích, tj. o přednostních nárocích, které se přihláškou neuplatňují a uspokojují se kdykoli po rozhodnutí o úpadku – o pohledávkách za podstatou dle § 168 IZ a pohledávkách jim na roveň postavených dle § 169 IZ, bylo již před zrušením konkursu zákonem předpokládaným způsobem definitivně rozhodnuto, a tudíž věřitelé těchto pohledávek nemohou odvoláním proti zrušení konkursu žádné změny v jejich uspokojení dosáhnout. Jestliže však věřitel přednostního nároku takovouto příležitost objektivně vzato neměl a reparace případné újmy na svých právech (nároku na uspokojení pohledávky v konkursu) může dosáhnout až prostřednictvím odvolání proti rozhodnutí, jímž byl konkurs zrušen, nelze mu právo tohoto odvolání odepřít. V posuzovaném případě rozhodl soud prvního stupně o zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ na základě zjištění o výsledcích konkursu vyplývajících z konečné zprávy a vyúčtování insolvenčního správce ze dne 11.12.2008, jež v bodě I. výroku napadeného usnesení schválil. V konečné zprávě a vyúčtování, již je insolvenční správce dle § 302 odst. 1 IZ – spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů dle 303 IZ - povinen v konkursu v závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenčnímu soudu předložit, musí insolvenční správce dle § 302 odst. 2 a 3 IZ mimo jiné obsáhnout přehled zpeněžení majetkové podstaty s uvedením jeho výsledku, přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, a to jak těch, které již uspokojil (včetně výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty), tak i těch, které ještě uspokojit zbývá, a rovněž musí uvést informaci o výsledcích částečného rozvrhu, pokud k němu došlo, a o plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu. Všechny tyto údaje musí vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele (s označením těchto věřitelů a údajem o výši jejich podílů na této částce). Pokud ze schválené konečné zprávy a vyúčtování vyplyne, že dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty - po zapravení zajištěných pohledávek v rozsahu stanoveném v § 298 a 299 odst. 1 IZ - postačuje i k uspokojení dalších pohledávek uvedených v § 305 odst. 1 IZ, jež se (v režimu § 203 IZ) uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení, tj. pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168 IZ) pohledávek jim na roveň postavených (§ 169 IZ), a je k dispozici i další částka, jež má být rozdělena mezi věřitele v rozvrhu, insolvenční správce uspokojí všechny dosud neuhrazené pohledávky uvedené v § 305 odst. 1 IZ (při respektování nároku zajištěného věřitele dle § 305 odst. 2 věty poslední IZ) a po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží soudu návrh rozvrhového usnesení (§ 306 odst. 1 IZ). Sestaví ho tak, že z výtěžku vyčlení částku na předpokládané výlohy spojené s ukončením řízení (§ 305 odst. 3 IZ) a ohledně zbytku výtěžku uvede, kolik má být (dle rozvrhových pravidel obsažených v § 306 odst. 3 až 5) vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Bude-li však ze schválené konečné zprávy a vyúčtování naopak zřejmé, že výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty po uspokojení nároků zajištěných věřitelů – ani spolu s prostředky získanými zálohou na náklady insolvenčního řízení či zálohou poskytnutou věřitelským výborem – nepostačuje k úplné úhradě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (§ 297 odst. 1 IZ), a že tedy k rozvrhu dojít nemůže, insolvenční soud dle § 297 odst. 2 IZ na základě návrhu insolvenčního správce rozhodne o pořadí úhrady těchto dosud neuhrazených pohledávek nebo o jejich poměrné úhradě dle pravidel vymezených v § 305 odst. 2 IZ. Po právní moci tohoto rozhodnutí a po jeho splnění insolvenčním správcem je indikován postup dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, tj. zrušení konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Z uvedeného je zřejmé, že k uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (jakož i nároků zajištěných věřitelů na vydání výtěžku ze zpeněžení předmětu zajištění jejich pohledávek) dochází kdykoli v průběhu konkursu, ovšem oproti předchozí úpravě konkursního řízení provedené zákonem o konkursu a vyrovnání v konkursu vedeném v insolvenčním řízení se tak musí stát vždy ještě před vydáním rozvrhového usnesení. Proto je také otázka, zda a v jakém rozsahu byly tyto přednostní pohledávky v konkursu již uspokojeny, předmětem projednání v rámci konečné zprávy, a podle výsledků zjištění v tom směru a dalších výsledků konkursu následuje některý z výše popsaných procesních postupů . Tomu odpovídá požadavek zákona, aby insolvenční správce obsáhl v konečné zprávě jak přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které již uspokojil, tak i přehled takovýchto pohledávek, které uspokojit zbývá, tj. stávajících (již vzniklých) pohledávek, které dosud nebyly uspokojeny, ač jim podle správce právo na uspokojení v režimu za podstatou náleží (§ 302 odst. 2 písm. a/ IZ). Není-li takových neuspokojených přednostních pohledávek, uvede to insolvenční správce v konečné zprávě výslovně . Na splnění uvedené obsahové náležitosti konečné zprávy je nutno trvat, neboť – jak již vysvětleno – zjištění o uspokojených a dosud neuspokojených přednostních pohledávkách je rozhodné pro další postup v konkursu, a nebude-li konečná zpráva co do tohoto údaje některým z účastníků řízení napadena námitkami, či nebudou-li takové námitky úspěšné, pravomocně schválená konečná zpráva zakládá v tom směru definitivní závěr, z nějž soud v dalším průběhu řízení vychází. To znamená, že v konkursu se nelze úspěšně domáhat uspokojení takové pohledávky za majetkovou podstatou či pohledávky postavené jí na roveň , která jako oprávněná, ale dosud neuspokojená pohledávka tohoto postavení nebyla uvedena v konečné zprávě , jež byla pravomocně schválena. Tím samozřejmě není dotčen nárok na uspokojení takovýchto pohledávek, jež vznikly až po zveřejnění konečné zprávy a vyúčtování. V daném případě odvolací soud zjistil, že ve schválené konečné zprávě a vyúčtování ze dne 11.12.2008 insolvenční správce neuvedl, že by odvolateli na jeho uplatněné pracovní pohledávky z majetkové podstaty něčeho plnil, a současně v ní ovšem – v rozporu s § 305 odst. 2 písm. a) IZ - neobsáhl povinnou informaci o tom, zda je v konkursu nějakých pohledávek za majetkovou podstatou či pohledávek jim na roveň postavených, které ještě uspokojit zbývá (jež právo na uspokojení za podstatou mají). Tato konečná zpráva tedy - ač se tak stát mělo - neposkytuje podklad pro zjištění, zda odvolatelovy tvrzené přednostní nároky, jež byly uplatněny ještě před sestavením konečné zprávy, ale nebyly dosud z majetkové podstaty hrazeny, jsou po právu (či v jakém rozsahu) a zda mají v daném konkursu právo na uspokojení jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou či nikoli. Věcnou správnost rozhodnutí o schválení této konečné zprávy obsaženého v bodě I. napadeného usnesení přitom nelze v odvolacím řízení přezkoumat, neboť je napadl pouze odvolatel, jehož odvolání bylo v tomto rozsahu pro nepřípustnost odmítnuto. Z výše uvedeného plyne, že otázka existence odvolatelem uplatněných pracovních nároků a jejich práva na uspokojení za podstatou (či existence případných jiných dosud neuspokojených přednostních pohledávek) nebyla dosud v konkursu postavena najisto, když o ní nebylo zákonem předpokládaným způsobem – v rámci projednání konečné zprávy – rozhodnuto. Z toho je současně zřejmé, že dosud nebyla učiněna zjištění rozhodná pro postup řízení následující po konečné zprávě , jímž je buď úplné uspokojení případných dosud neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených dle § 305 s následným rozvrhem dle 306 IZ, nebo zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, jemuž při existenci dosud neuhrazených přednostních pohledávek uvedených v § 296 odst. 1 IZ a při současné existenci prostředků použitelných dle § 297 odst. 1 IZ k jejich úhradě předchází rozhodnutí o uspokojení takových pohledávek dle § 297 odst. 2 IZ. Nutno dodat, že podle schválené konečné zprávy v daném konkursu dosud veškerý výtěžek získaný zpeněžením majetkové podstaty spotřebován nebyl. S ohledem na shora vyložená východiska stran posouzení subjektivní přípustnosti odvolání proti usnesení o zrušení konkursu dospěl odvolací soud k závěru, že odvolateli, byť není osobou uvedenou v § 309 odst. 2 IZ, je nutno za popsané procesní situace právo odvolání proti rozhodnutí o zrušení konkursu obsaženému v bodě II. výroku napadeného usnesení přiznat. Z týchž důvodů pak odvolací soud shledal toto odvolání i opodstatněným, neboť pro závady shrnuté v předchozím odstavci nebyly dány podmínky k tomu, aby soud prvního stupně o zrušení konkursu rozhodl. Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 o.s.ř ., napadené usnesení v bodě III. výroku o zrušení konkursu i v souvisejících bodech IV. a V. výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm v souladu s vyslovenými právními názory odvolacího soudu od insolvenčního správce vyžádá a postupem dle § 304 IZ projedná doplnění konečné zprávy, jež bude obsahovat ty předepsané náležitosti, které konečná zpráva schválená usnesením ze dne 12.1.2009 postrádá, tj. zejména údaj o pohledávkách za majetkovou podstatou a pohledávkách jim na roveň postavených, které ještě zbývá uspokojit. Z výsledků tohoto projednání soud vyjde ve svém rozhodování o dalším průběhu této závěrečné fáze konkursu. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poznamenat, že obsahem bodu III. výroku napadeného usnesení není rozhodnutí soudu, ale poučení o okamžiku ukončení insolvenčního řízení při zrušení konkursu dle § 309 odst. 4 IZ, jež do výrokové části usnesení nenáleží. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 18. května 2009 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová