5 Cmo 28/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce: Jméno žalobce, nar. Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplacení směnečného peníze 170 000 € s příslušenstvím a směnečné odměny 566,66 €, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2026, č. j. 20 Cm 290/2025-33 Usnesení se mění tak, že se neodmítají námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2025, č. j. 20 Cm 290/2025-27.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu), doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 14. 11. 2025, domáhal vůči žalovanému zaplacení směnečného peníze 170 000 € s 6% úrokem z uvedené částky od 1. 10. 2025 do zaplacení, směnečné odměny 566,66 € a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný vystavil na řad žalobce dne 24. 3. 2025 v Praze směnku na směnečnou sumu 170 000 €, bez protestu, splatnou dne 30. 9. 2025 v Praze. Žalovaný na směnku ničeho neplnil ani k výzvě žalobce. Žalobce předložil prvopis směnky.

2. Dne 1. 12. 2025 vydal soud směnečný platební rozkaz č. j. 20 Cm 290/2025-27 (dále též „SPR“), kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz 170 000 € s 6% úrokem od 1. 10. 2025 do zaplacení, směnečnou odměnu 566,66 € a náhradu nákladů řízení 284 614 Kč, a to do 15 dnů ode dne doručení SPR nebo podat proti SPR do 15 dnů ode dne doručení námitky.

3. Žalovaný podal proti SPR včas námitku, že mezi účastníky řízení v mezidobí došlo k mimosoudní dohodě o narovnání a žalobce se zavázal tuto dohodu soudu předložit spolu se zpětvzetím žaloby.

4. Soud v řízení o námitkách žalovaného proti SPR rozhodl v bodu I. výroku usnesení ze dne 6. 1. 2026 tak, že námitky žalovaného proti SPR odmítl. V bodu II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů námitkového řízení.

5. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalovaný v námitkách proti SPR neuvedl žádná skutková tvrzení, resp. proti směnce ani zajištěnému závazku ničeho konkrétního nenamítal. Z toho důvodu neměl soud v námitkovém řízení co přezkoumat. Samotné tvrzení o uzavření dohody o narovnání nemělo bez dalšího vliv na existenci směnky. Námitku soud nepovažoval za odůvodněnou ve smyslu § 175 odst. 1 o. s. ř. Soud dodal, že mu v rámci námitkové lhůty nebylo doručeno zpětvzetí žaloby ani návrh na schválení smíru.

6. Soud ze shora uvedených důvodů postupoval podle § 175 odst. 3 o. s. ř. a námitky žalovaného jako neodůvodněné odmítl. O náhradě nákladů námitkového řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 3 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobci v námitkovém řízení žádné náklady nevznikly.

7. Žalovaný podal proti usnesení včas odvolání a navrhl je zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání uvedl, že tvrzení o uzavření dohody o narovnání může vést k závěru o zániku, modifikaci či nevymahatelnosti nároku vůči žalovanému. Je formalistický závěr soudu, že informace o narovnání je bez jakékoli relevance. Žalovaný tvrdil uzavření dohody o narovnání, jejímž obsahem bylo vypořádání pohledávky 170 000 €, vzdání se práva předmětnou směnku uplatnit a povinnost žalobce vzít žalobu zpět.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného vyslovil souhlas s názorem soudu o neurčitosti námitek žalovaného proti SPR. Dále popřel uzavření dohody o narovnání s žalovaným.

9. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

10. Obsah možných námitek, které může žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu uplatnit, není zákonem nijak blíže vymezen (limitován), žalovaný proto může založit svou obranu v zásadě na libovolných skutečnostech, z nichž bude dovozovat, že není povinen plnit podle směnky, o jejíž zaplacení v dané věci jde. Námitky ve vztahu k námitkovému řízení plní (tím, že se jimi zahajuje řízení o námitkách, jehož předmět současně vymezují) obdobnou funkci jako žaloba ve vztahu ke spornému řízení. I v případě námitek podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu proto platí, že žalovaný musí v námitkách vylíčit rozhodující skutečnosti, tedy uvést takové údaje, které jsou zcela nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Tím bude také jednoznačně (nezaměnitelným způsobem) vymezen skutek (skutky), na jejichž základě žalovaný staví svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu. Okolnost, zda v námitkách uplatněná (a po skutkové stránce jednoznačně individualizovaná) obrana může být v dané konkrétní věci také úspěšná (tedy zda taková obrana může vést ke zrušení směnečného platebního rozkazu), není pro posouzení určitosti a projednatelnosti vznesených námitek významná.

11. Ze shora uvedených námitek je zřejmé, že žalovaný nesouhlasil s uplatněním směnky z důvodu, že podle tvrzení žalovaného měla být ohledně závazku, který měl se směnkou souviset, uzavřena s žalobcem dohoda o narovnání, která měla vést ke zpětvzetí směnečné žaloby. Z uvedeného námitkového tvrzení je zřejmé, že obsahem dohody o narovnání má být ujednání, podle kterého nemá žalobce právo na zaplacení směnky. Toto je nejen dostatečně odůvodněná (určitá) námitka, nýbrž z jejího obsahu je zřejmé, že pokud by její existenci žalovaný prokázal, byla by i důvodná.

12. Vzhledem k projednatelnosti, a tedy odůvodněnosti námitky žalovaného nebyly splněny podmínky pro odmítnutí námitek podle § 175 odst. 3 druhé věty o. s. ř. Odvolací soud proto v souladu s § 167 odst. 2, § 220 odst. 1 a § 221a o. s. ř. změnil usnesení tak, že se námitky žalovaného proti SPR neodmítají.

13. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž pravomocně skončí řízení. Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.