5 Cmo 33/2022

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený rodné přijmení Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o zaplacení 160 933 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 1. proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2021, č. j. 13 Cm 80/2021-18 I. Směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2021, č. j. 13 Cm 80/2021-18, se vůči žalované 1. co do lhůty k plnění potvrzuje.II. Žalobkyně a žalovaná 1. nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Směnečným platebním rozkazem shora uvedeným uložil soud prvního stupně žalovaným 1. a 2., aby do patnácti dnů ode dne jeho doručení zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 160 933 Kč se 6% úrokem ročně od 19. 3. 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 531 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 8 674 Kč nebo aby v téže lhůtě podali proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky.Dne 1. 7. 2021 obdržel soud prvního stupně z datové schránky žalované 1. podání datované týmž dnem a nazvané „Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu s vyjádřením k žalobě“. Žalovaná 1. v něm učinila nesporným svůj závazek ze směnky a zavázala se celou dlužnou částku ve výši 160 933 Kč s příslušenstvím žalobkyni co nejdříve uhradit ve splátkách. Uvedla zároveň, že majetkové a příjmové poměry žalovaného 2. nedovolují, aby žalovaná částka byla uhrazena ihned, a z těchto důvodů navrhla, aby jí bylo umožněno plnění ve splátkách maximálně 3 500 Kč měsíčně s tím, že dlužná částka bude hrazena i „nárazovými většími splátkami“. Vzhledem k tomu, že žalovaná 1. v tomto podání ničeho nenamítla proti směnce, z níž žalobkyně právo proti žalovaným 1. a 2. v soudním řízení uplatnila, když nároky z ní vyplývající učinila nespornými, je třeba ho podle jeho obsahu posuzovat jako odvolání žalované 1. proti lhůtě, jak směnečným platebním rozkazem jí byla k plnění stanovena (§ 41 odst. 2 o. s. ř.).Odvolací soud proto přezkoumal směnečný platební rozkaz v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy vůči žalované 1. co do jí stanovené lhůty k plnění, aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.).Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., povinnost, kterou soud uložil v rozsudku, je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Dle uvedeného ustanovení může soud určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.V daném případě se žalovaná 1. odvolala proti lhůtě k plnění, kterou soud prvního stupně v jím vydaném směnečném platebním rozkazu stanovil v délce určené ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce patnácti dnů ode dne jeho doručení. Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, i v případech směnečných platebních rozkazů nelze vyloučit, že okolnosti případu budou v poměrech konkrétní věci vyžadovat, aby soud určil delší lhůtu k plnění, případně rozložil plnění dlužné částky do splátek, jejichž výši a splatnost současně určí. Obecně přitom platí, že prodloužení lhůty k plnění či stanovení plnění ve splátkách je vždy výjimkou ze zásady, že plnění peněžitého dluhu se má stát v zákonem stanovených lhůtách. Judikatura přitom stojí na závěru, že pro uplatnění takové výjimky musí svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků, a že soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1.2017, sp. zn. 22 Cdo 5352/2016).Jak z podaného odvolání vyplývá, žalovaná 1. navrhla stanovit maximální dobu splatnosti nároků, které byly žalobkyni přiznány směnečným platebním rozkazem ve věci vydaným, do data 31. 12. 2021 s tím, že nároky budou uspokojeny v měsíčních splátkách ve výši 3 500 Kč a v „nárazových větších splátkách“ tak, aby do uvedeného data byla dlužná částka žalobkyni zaplacena. Vzhledem k tomu, že k rozhodnutí o podaném odvolání byl spis odvolacímu soudu předložen dne 7. 7. 2022, stalo se odvolání žalované 1. bezpředmětným, neboť lhůta, do které se žalovaná 1. zavázala plnění žalobkyni poskytnout a do které žádala lhůtu k plnění prodloužit, již uplynula.Aniž by tak odvolací soud zkoumal, zda v době, kdy žalovaná 1. odvolání podávala, by podmínky pro aplikaci ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. byly splněny či nikoli, přistoupil k potvrzení směnečného platebního rozkazu co do lhůty k plnění stanovené žalované 1. v souladu s ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř. v délce patnácti dnů ode dne jeho doručení (§ 219 o. s. ř.).O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Žalobkyni však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly a tedy odvolací soud o těchto rozhodl tak, že na jejich náhradu žalobkyně a žalovaná 1. vůči sobě navzájem právo nemají.