5 Cmo 36/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Evy Hodanové v právní věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení náhrady škody 300 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2025, č. j. 66 Cm 22/2025-116

I. Rozsudek se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 24 079 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 10. 2. 2025 Městskému soudu v Praze domáhal právnická osoba sp. zn. 7 C 201/2017 ze dne 4. 3. 2020, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 257/2020 z 23. 9. 2020. K 31. 12. 2021 měl dlužník ztrátu ve výši 4 290 000 Kč a k 31. 12. 2022 ztrátu ve výši 4 440 000 Kč. Dlužník neměl žádný majetek. Žalobce vyzval žalovaného k plnění nároku předžalobní výzvou doručenou žalovanému dne Anonymizováno 1. 2025.

2. Žalovaný učinil nesporným, že byl jednatelem dlužníka v době od 16. 11. 2016 do 10. 10. 2023, a že na základě smlouvy o úvěru uzavřené s žalobcem obdržel částku 100 000 €. Uvedl, že žalobce měl zájem podílet se na vývoji sortimentu žalovaného, a proto žalovaný na žalobcem vlastněnou společnost Anonymizováno Anonymizováno se sídlem na Kypru převedl obchodní podíl ve Společnosti ve výši právnická osoba ohledem na podíl ve Společnosti měl žalobce možnost seznámit se s jejím stavem a nahlížet do veškeré její dokumentace. Žalovaný popřel, že by Společnost byla v roce 2021 ve stavu úpadku a poukázal na její vývojový potenciál a přiložil dokument o činnosti Společnosti. V doplnění vyjádření ze dne 22. 7. 2025 k výzvě soudu po jednání konaném dne 1. 7. 2025 žalovaný uvedl, že k 1. 3. 2023 nebyla dána pluralita věřitelů Společnosti a odkázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ve sporné věci pohledávky věřitele Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pod sp. zn. 75 C 25/2021 ze dne 14. 7. 2023, který nabyl právní moci až dne 25. 8. 2023.

3. Žalobce replikoval podáním ze dne 5. 6. 2025. Zpochybnil, že by připojené listiny (Program Trend ze dne 22. 1. 2019 k získání dotace, Smlouva o poskytnutí podpory ze dne 27. 1. 2020, Smlouva o účasti na řešení projektu a o využití výsledků ze dne 20. 1. 2020, dále též „Smlouvy“) byly schopny zvrátit domněnku úpadku dlužníka. Dlužník měl být v úpadku již v roce 2021 a přesto přijal od žalobce úvěr 100 000 €. Kdyby žalovaný podal ve věci dlužníka včas insolvenční návrh, žalobce by dlužníkovi neposkytl úvěr a žalobci by škoda nevznikla. Tvrzení žalovaného o investici žalobce ve Společnosti rovněž bylo pro posouzení žalobního nároku bez významu. V doplnění vyjádření ze dne 30. 7. 2025 k výzvě soudu po jednání konaném dne 1. 7. 2025 žalobce uvedl, že nabytí právní moci rozsudku ve sporné věci pohledávky věřitele Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sp. zn. 75 C 25/2021 ze dne 14. 7. 2023 nemění nic na tom, že část této původně sporné pohledávky byla splatná 7. 9. 2018 a 19. 4. 2019.

4. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) v rozsudku ze dne 10. 10. 2025 v bodu I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. od 29. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 87 237 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

5. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že mezi účastníky řízení nebylo sporným, že žalovaný byl v době od 16. 11. 2016 do 10. 10. 2023 jednatelem Společnosti, jejíž podíl ve výši 3 % byl převeden na společnost Anonymizováno Anonymizováno dne 17. 12. 2021, a že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 €. Usnesením č. j. MSPH 79 INS 8010/2024-A-13 ze dne 12. 6. 2024 soud rozhodl o úpadku dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Dlužník byl dlouhodobě ve ztrátě a neměl žádný majetek. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo 6 věřitelů. Pohledávky žalobce přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka ve výši 2 070 544,62 Kč a 889 133,70 Kč (postoupená pohledávka) byly zjištěny.

6. Soud dovodil, že již z účetní závěrky za rok 2022 bylo zřejmé, že Společnost není v dobré ekonomické kondici a je opakovaně ve ztrátě. Závazky Společnosti činily dvojnásobek účetní hodnoty majetku Společnosti. Pokud byla Společnost v úpadku k 1. 3. 2023, její jednatelé byli povinni podat insolvenční návrh nejpozději v polovině roku 2023, když nejpozději 30. 6. 2022 musela být účetní závěrka projednána valnou hromadou v souladu s § 181 odst. 2 zákona o obchodních korporacích.

7. Žalovaný si musel být nejpozději 1. 3. 2023 vědom splatného závazku vůči žalobci a závazku vůči Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno (rozsudek Obvodního soud pro Prahu 1 č. j. 75 C 25/2021-98 ze dne 14. 7. 2023 nabyl právní moci dne 25. 8. 2023), byť ohledně této pohledávky byl veden spor před soudem. Z účetní závěrky muselo být zřejmé, že Společnost nemá dostatek disponibilních finančních prostředků.

8. Společnost měla 1. 3. 2023 (resp. k 31. 12. 2022) minimálně 2 věřitele se závazky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti a byla v platební neschopnosti. Ze Smluv, na které žalovaný odkázal, nelze dovodit, že by měl žalovaný na základě těchto Smluv zajištěno financování, případně poskytnuté finanční prostředky byly spotřebovány v letech 2020 – 2022.

9. Žalovaný ani přes shora uvedené skutečnosti nesplnil do doby ukončení výkonu funkce jednatele Společnosti trvající povinnost podat na Společnost insolvenční návrh a tím porušil svoji zákonnou povinnost podle § 98 insolvenčního zákona.

10. Vznik škody jako další předpoklad odpovědnosti žalovaného ve smyslu § 99 insolvenčního zákona byl prokázán. Usnesením byl zrušen konkurs prohlášený na majetek Společnosti, přičemž věřitelům Společnosti se dostalo nulového uspokojení pohledávek za Společností. Žalobci proto vznikla škoda ve výši zjištěné pohledávky 2 959 589,32 Kč, resp. ve výši žalobního nároku 300 000 Kč.

11. Žalovaný nevyvrátil domněnku existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti podat včas insolvenční návrh na Společnost a škodou ve výši pohledávky žalobce zjištěné a neuspokojené v insolvenčním řízení Společnosti. Žalovaný na svoji obranu netvrdil žádné liberační důvody.

12. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení náhrady škody ve lhůtě 7 dnů od jejího doručení výzvou ze dne 17. 1. 2025, která byla žalovanému doručena dne 21. 1. 2025. Pohledávka se stala splatnou dne 28. 1. 2025. Počínaje tímto datem soud přiznal žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení z žalované částky.

13. Na základě výše uvedených důvodů soud vyhověl žalobě. O náhradě nákladů řízení rozhodl ve prospěch úspěšného žalobce dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

14. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí změnit a žalobu zamítnout. Odvolání odůvodnil tím, že smlouva o úvěru byla s žalobcem uzavřena se záměrem financování výroby zejména autonomního dronu a nejednalo se tak o běžný úvěr. S ohledem na nabytí podílu na Společnosti bylo zřejmé, že se žalobce seznámil s jejím stavem. Pohledávku Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno adresa, Smlouvu o účasti na řešení projektu uzavřenou v roce 2020 s VUT a na Smlouvu o poskytnutí podpory ze strany poskytovatele ČR – Technologické agentury ze dne 24. 1. 2020.

15. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že neobstojí tvrzení žalovaného, že s ohledem na probíhající spor se společností Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno nebyl ke dni 1. 3. 2023 v úpadku. Žalovanému uniká sankční povaha náhrady škody dle § 99 insolvenčního zákona. Pro posouzení tohoto nároku je podstatné pouze to, zda žalovaný podal včas insolvenční návrh, nikoliv to, za jakých okolností přivedl žalovaný dlužníka k úpadku. Žalovaný místo včasného podání insolvenčního návrhu svolal valnou hromadu, nechal se odvolat z funkce a na místo jednatele a společníka dosadil osobu s trvalým pobytem na tzv. úřední adrese. Je zřejmé, že žalovaný nepostupoval s péčí řádného hospodáře. Po dlužníkovi nezůstalo účetnictví, smlouvy či doklady ani majetek. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit.

16. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

17. Podle § 98 odst. 1 insolvenčního zákona: „Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité Anonymizováno měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.“ Podle odst. 2: „Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka.“ 18. Podle § 99 odst. 1 insolvenčního zákona: „Osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti.“ Podle odst. 2: „Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel.“ Podle odst. 3: „Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu podle odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.“ 19. Odvolací soud uvádí, že odpovědnost dlužníka a členů statutárního orgánu dlužníka za porušení právní povinnosti podat insolvenční návrh je pojímána v § 99 odst. 1 insolvenčního zákona jako odpovědnost objektivní s liberačními důvody uvedenými v § 99 odst. 3 insolvenčního zákona. O této odpovědnosti dlužníka a člena jeho statutárního orgánu rozhodují obecné soudy na základě žaloby podané věřitelem, řízení o této žalobě není incidenčním sporem (§ 100 odst. 2 insolvenčního zákona). Předpoklady nároku žalobce na náhradu škody dle § 99 insolvenčního zákona jsou: a) existence pravomocného rozhodnutí o úpadku povinné osoby (dlužníka dle insolvenčního zákona), b) pohledávka poškozeného (věřitele) byla v insolvenčním řízení zjištěna, c) porušení povinnosti žalovaného podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o úpadku Společnosti, d) vznik škody vymezené v § 99 odst. 2 insolvenčního zákona, tj. rozdíl mezi zjištěnou výší pohledávky přihlášeného věřitele a v insolvenčním řízení uspokojenou výší, e) příčinná souvislost mezi porušením výše uvedené povinnosti žalovaného a vznikem škody (zavinění se s ohledem na konstrukci objektivní odpovědnosti nevyžaduje, může být pouze posuzováno v rámci žalovaným tvrzených liberačních důvodů uvedených v § 99 odst. 3 insolvenčního zákona).

20. Soudní praxe je ustálena v závěru, že odpovědnost osob uvedených v § 98 insolvenčního zákona za porušení povinnosti podat insolvenční návrh je obecnou občanskoprávní odpovědností za škodu založenou na presumpci zavinění, s možností dotčených osob se této odpovědnosti zprostit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 29 Cdo 1598/2017). Povinnost podat insolvenční návrh podle § 98 insolvenčního zákona je povinností trvající, nikoliv jednorázovou.

21. Mezi účastníky není sporným, že byly splněny podmínky a), tj. existence pravomocného rozhodnutí o úpadku povinné osoby a b), tj. že pohledávka žalobce byla v insolvenčním řízení zjištěna. Dále je splněna též podmínka d). Jak plyne přímo z textu § 99 odst. 2 insolvenčního zákona, tak i z interpretace tohoto ustanovení v početné judikatuře Nejvyššího soudu, např. v rozsudcích sp. zn. 29 Cdo 4269/2014 ze 17. 12. 2015 a sp. zn. 29 Cdo 4462/2017 z 29. 8. 2019, rozsah škody je dán rozdílem mezi výší pohledávky, kterou věřitel přihlásil u insolvenčního soudu a jež byla v insolvenčním řízení zjištěna, a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení obdržel na uspokojení této pohledávky. V dané věci vznikla žalobci škoda v celkové výši 2 959 589,32 Kč za obě přihlášené pohledávky žalobce č. P1 a č. P2. Pohledávky žalobce byly zjištěny v insolvenčním řízení sp. zn. MSPH 76 INS 8010/2024 v celkové výši 2 959 589,32 Kč. Z usnesení o schválení konečné zprávy ze dne 19. 12. 2025 na č. d. B-26 insolvenčního spisu plyne, že pohledávka žalobce nebyla uspokojena ani zčásti, když příjmy majetkové podstaty, resp. zůstatek k rozdělení mezi nezajištěné věřitele byl nulový. Formou náhrady škody bylo v žalobě uplatněno toliko 300 000 Kč, tedy náhrada škody v nižším rozsahu než kolik činila zjištěná výše obou pohledávek žalobce.

22. Ke vzniku škody dle § 99 odst. 2 insolvenčního zákona odkazuje odvolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4269/2014 ze dne 17. 12. 2015, publikovaný pod R11/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší soud mj. uvedl: „Insolvenční poměry se od poměrů upravených zákonem o konkursu a vyrovnání liší (a možnost automatického převzetí závěrů plynoucích z R 33/2008 vylučují) především tím, že § 99 odst. 2 insolvenčního zákona definuje předpoklad odpovědnosti za škodu (nebo jinou újmu) způsobenou porušením povinnosti podat insolvenční návrh spočívající ve vzniku škody (nebo jiné újmy) tak, že škoda (nebo jiná újma) může spočívat pouze v rozdílu mezi výší pohledávky, kterou věřitel přihlásil u insolvenčního soudu a která byla v insolvenčním řízení zjištěna, a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení obdržel na uspokojení této pohledávky.“ 23. S odkazem na citované rozhodnutí, jakož i na § 99 odst. 2 insolvenčního zákona odvolací soud uvádí, že na vznik uvedené škody nemůže mít žádný vliv žalovaného poukaz na „neběžnost“ úvěru poskytnutého žalobcem dlužníkovi a na žalovaným tvrzenou zvláštní povahu úvěru.

24. Co se týče podmínky d) v 19. odstavci (vznik škody), odvolací soud odkazuje též na závěry Nejvyššího soudu obsažené v usnesení sp. zn. 29 Cdo 2356/2016 z 26. 7. 2016, podle kterých „Odpovědnost osob uvedených v § 98 insolvenčního zákona za porušení povinnosti podat insolvenční návrh je obecnou občanskoprávní odpovědností za škodu založenou na presumpci zavinění, s možností dotčených osob se této odpovědnosti zprostit. Má-li být náhrada škody či jiné újmy ve formě peněžitého plnění poskytnuta v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel, pak dnem, kdy taková škoda vznikla (nejpozději mohla vzniknout), je den, kdy byl podán insolvenční návrh. Od tohoto dne totiž již případný pokles míry uspokojení věřitelovy pohledávky z majetku dlužníka nelze odvozovat od porušení povinnosti podat insolvenční návrh.“ Stejný závěr učinil Nejvyšší soud i v rozsudcích sp. zn. 29 Cdo 1212/2016 z 29. 6. 2016 a sp. zn. 29 Cdo 4269/2014 ze dne 17. 12. 2015.

25. Odvolací soud se dále zabýval splněním podmínky c), tj. zda žalovaný porušil povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o úpadku Společnosti. V tomto směru je v prvé řadě významné, ke kterému okamžiku nastal úpadek dlužníka. Dále pokud jde o dobu, kdy je nutné insolvenční návrh podat, insolvenční zákon požaduje, aby byl podán bez zbytečného odkladu poté, kdy se o úpadku právnické osoby povinná osoba dozvěděla nebo při náležité pečlivosti dozvědět měla. Jakékoliv pozdější podání insolvenčního návrhu je pozdním podáním insolvenčního návrhu, tedy porušením povinnosti, které může založit (jsou-li dány i další náležitosti odpovědnosti) odpovědnost za škodu.

26. Soud prvního stupně učinil závěr, že již 31. 12. 2022 byla Společnost v úpadku a žalovaný, který byl jednatelem Společnosti až do 10. 10. 2023, měl povinnost podat insolvenční návrh do uvedeného dne, což neučinil. V té době již soud přiznal společnosti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pohledávku 1 145 932 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud dodává, že insolvenční návrh podal žalobce a insolvenční řízení bylo zahájeno dne 7. 5. 2024. Je proto správný názor soudu prvního stupně, že žalovaný porušil svou povinnost dle § 98 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, tj. podat insolvenční návrh jménem dlužníka bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku.

27. Odvolací soud ohledně lhůty „bez zbytečného odkladu“, stanovené v § 98 odst. 1 insolvenčního zákona, odkazuje na rozsudek sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 ze dne 10. 12. 2013, ve kterém se Nejvyšší soud vyjádřil k této lhůtě tím způsobem, že: „Takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat. Jde tak o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Takové posouzení lhůty „bez zbytečného odkladu“ zcela koresponduje s právními závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud ve své judikatuře při řešení konkrétních případů (srov. například rozsudky ze dne 12. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29. června 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, a ze dne 19. října 2010, sp. zn. 25 Cdo 4634/2008, dále též usnesení ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. 23 Cdo 113/2012, jež jsou veřejnosti dostupné in www.nsoud.cz). Rovněž tak Ústavní soud (srov. nález ze dne 15. srpna 2005, sp. zn. IV. ÚS 314/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 38, ročník 2005, pod číslem 159) vysvětlil, že „vágní“ pojem „bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Rovněž tak podle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. například jeho rozsudky ze dne 20. listopadu 2008, sp. zn. 6 As 1/2008, ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 9 Afs 20/2010, a ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 9 Afs 21/2010, jež jsou veřejnosti dostupné in www.nssoud.cz) jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů (zvýraznil odvolací soud), v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy „ad hoc“) v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout.“ 28. K uvedené lhůtě maximálně týdnů odvolací soud uvádí, že tato lhůta byla zcela nepochybně překročena, když podle zjištění soudu prvního stupně úpadek dlužníka nastal dne 31. 12. 2022 a insolvenční řízení bylo zahájeno až dne 7. 5. 2024, a to nikoliv návrhem dlužníka (podepsaného žalovaným jako jednatelem dlužníka), nýbrž návrhem věřitele – žalobce (k době úpadku dlužníka viz níže i odstavce 36. a 37).

29. Odvolací soud dodává, že na porušení povinnosti žalovaného podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o úpadku Společnosti, nic nemění okolnost, že dne 7. 5. 2024 podal insolvenční návrh žalobce. Je splněna podmínka c) uvedená výše v 19. odstavci.

30. Co se týče podmínky e) uvedené výše v 19. odstavci, břemeno tvrzení a důkazní nenese žalobce, nýbrž je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval nedostatek příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovaného a vznikem škody. V tomto směru odvolací soud odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo4462/2017 z 29. 8. 2019, podle kterého „…je příčinná souvislost koncipována jako jeden z důvodů uvedených v § 99 odst. 3 insolvenčního zákona, pro který se osoba odpovědná za škodu své odpovědnosti zprostí. Tento důvod – nedostatek příčinné souvislosti – však musí prokazovat odpovědná osoba (škůdce). Insolvenční zákon tak usnadňuje poškozeným možnost vymáhat škodu způsobenou včasným nepodáním insolvenčního návrhu tím, že presumuje příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou a ponechává na škůdci, aby příčinnou souvislost mezi těmito dvěma složkami odpovědnosti vyvrátil a prokázal její neexistenci.“ Odvolací soud dodává, že žalovaný tento nedostatek příčinné souvislosti netvrdil a neprokazoval. Soud prvního stupně proto učinil správný závěr, pokud shledal splněnými všechny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu dle § 99 insolvenčního zákona.

31. Žalobce již přímo v žalobě odkázal na další věřitele dlužníka, a to Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno, jimž byly přiznány pohledávky rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 7 C 201/2017 ze dne 4. 3. 2020, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 257/2020 z 23. 9. 2020. Odvolací soud provedl důkaz těmito rozsudky z důvodu právní jistoty a též za účelem zjištění, zda dlužník nebyl v úpadku dokonce dřívějšího dne, než který označil soud prvního stupně.

32. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 7 C 201/2017-117 ze dne 4. 3. 2020 zjistil, že jím právnická osoba 29. 6. 2017 do zaplacení, z částky 25 000 Kč od 16. 7. 2017 do zaplacení a z částky 14 500 Kč od 27. 7. 2017 do zaplacení a povinnost zaplatit žalobci Anonymizováno Anonymizováno 39 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 24 900 Kč od 14. 7. 2017 do zaplacení a z částky 14 400 Kč od 27. 7. 2017 do zaplacení. Jednalo se o vyúčtování odměn žalobců za práce uskutečněné na základě smluv o spolupráci na vývoji nového dronu. V případě žalobce Anonymizováno Anonymizováno byly vyúčtovány odměny za květen, červen a část července 2017, přičemž splatnost první faktury za květen 2017 začínala dne 28. 6. 2017. V případě žalobce Anonymizováno Anonymizováno byly vyúčtovány odměny za červen a část července 2017, přičemž splatnost první faktury za červen 2017 začínala dne 13. 7. 2017.

33. Z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 257/2020-145 ze dne 4. 3. 2020 zjistil, že jím Městský soud v Praze jako odvolací soud potvrdil k odvolání žalované společnosti právnická osoba rozsudek Obvodního soudu pro adresa 34. K provedeným důkazům žalovaný uvedl, že dlužník splnil platební povinnost uloženou oběma rozsudky, tudíž neexistovala pluralita věřitelů. Insolvenční návrh za Společnost nepodal, protože „věřil podnikání Společnosti“.

35. K reakci žalovaného na provedené dokazování odvolací soud uvádí, že v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 4180/2016 z 10. 10. 2018, jakož i v dalších judikátech Nejvyšší soud zaujal názor, že povinnost podat insolvenční návrh (§ 98 insolvenčního zákona), je povinností trvající (nikoli jednorázovou). K tomu odvolací soud dodává, že nastane-li situace, že dlužník se ocitl v prodlení s podáním insolvenčního návrhu (nepodal jej „bez zbytečného odkladu“), nicméně později se ze stavu úpadku ekonomicky vymanil, nemění to nic na jeho odpovědnosti za škodu dle § 98 insolvenčního zákona, pokud tím, že nepodal včas insolvenční návrh, způsobil přihlášenému věřiteli škodu stanovenou v § 99 odst. 2 insolvenčního zákona.

36. Z dokazování provedeného oběma rozsudky plyne, že dlužník měl více věřitelů (dva), přičemž závazky dlužníka byly po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ode dne 14. 8. 2017. Byla splněna i právní domněnka platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, protože dlužník neplnil tyto své závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Proto ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) insolvenčního zákona byl dlužník v úpadku již ode dne 14. 8. 2017.

37. Při odvolacím jednání předseda senátu odůvodnil úpadek dlužníka odkazem na prodlení se splatností závazků dlužníka vůči věřiteli Anonymizováno Anonymizováno ode dne 29. 6. 2017 a vůči věřiteli Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ode dne 9. 9. 2018. V případě plurality těchto věřitelů by byl dlužník v úpadku ode dne 8. 10. 2018 dle § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) insolvenčního zákona. Nicméně i v tomto případě (jakož i v případě úpadku dle odstavce 36.) je nepochybné, že lhůta „bez zbytečného odkladu“ uvedená v § 98 odst. insolvenčního zákona nebyla splněna.

38. S ohledem na datum úpadku dne 14. 8. 2017 (případně až dne 8. 10. 2018) je zřejmé, že pokud by dlužník podal včas insolvenční návrh, pohledávky žalobce vzniklé v roce 2021 (jedná se o smlouvu o úvěru ze dne 24. 11. 2021) by nevznikly, proto z této skutečnosti plyne, že je z povahy věci vyloučen nedostatek příčinné souvislosti mezi vznikem škody a povinností podat insolvenční návrh.

39. Žalovaný také netvrdil ani neprokazoval, že by porušení povinnosti podat včas a řádně insolvenční návrh nezavinil, tedy že by vynaložil veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat k odvrácení skutečnosti nastalé nezávisle na jeho vůli a bránící mu ve splnění povinnosti podat včas a řádně insolvenční návrh (druhá možnost liberace daná v § 99 odst. 3 insolvenčního zákona).

40. Byly splněny předpoklady pro náhradu škody dle § 99 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně postupoval po právu, když vyhověl žalobě o náhradu škody 300 000 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně od 29. 1. 2025 do zaplacení (žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením dne 29. 1. 2025 poté, kdy v předžalobní výzvě, doručené žalovanému dne 21. 1. 2025, byl vyzván k zaplacení uvedené částky do 7 dnů ode dne doručení, žalobci proto vznikl nárok dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i na úrok z prodlení).

41. Soud prvního stupně též správně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce. Jeho náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 6 úkonů právní služby po 9 500 Kč a v hotových výdajích v rozsahu 6 paušálních úhrad výdajů po 450 Kč k 6 úkonům právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem, 2 podání soudu ve věci samé a účast při 2 jednáních soudu) podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a odst. 3 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu) a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byl nákladem žalobce též zaplacený soudní poplatek 15 000 Kč.

42. Odvolací soud z uvedených důvodů napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

43. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 9 500 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu), v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 450 Kč k 2 úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Anonymizováno soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.