5 Cmo 65/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Evy Hodanové a JUDr. Ladislava Derky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozený rodné přijmení Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B, narozený rodné přijmení Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B o zaplacení 10 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 1. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2026, č. j. 53 Cm 115/2025-36 Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že řízení se podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu směnečného peníze ve výši 305 429 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavuje. Usnesení neobsahuje s odkazem na ustanovení § 169 odst. 2 věta druhá o. s. ř. odůvodnění. Žalovaný 1. podal proti usnesení včasné odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně nerozhodl o náhradě jeho nákladů řízení, třebaže tak učinit měl. S odkazem na ustanovení § 146 odst. 2, věta první o. s. ř. žalovaný 1. uvedl, že zastavení řízení procesně zavinila žalobkyně, neboť vzala žalobu v rozsahu částky 305 429 Kč zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1. byl v řízení od počátku zastoupen advokátem a že mu v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady řízení spočívající přinejmenším v odměně advokáta, měl soud prvního stupně v rámci rozhodnutí o částečném zastavení řízení rozhodnout též o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému 1. náklady řízení vztahující se k zastavené části řízení. Podle žalovaného 1. představuje absence výroku o náhradě nákladů řízení vadu rozhodnutí, neboť soud je povinen o nákladech řízení rozhodnout z úřední povinnosti. Z těchto důvodů žalovaný 1. navrhl změnu napadeného usnesení tak, že žalobkyně je povinna mu náhradu nákladů řízení zaplatit, případně zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, aby soud prvního stupně rozhodl i o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 o. s. ř. tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu zpět v rozsahu částky 305 429 Kč. Soud prvního stupně napadeným usnesením řízení ohledně této částky zastavil postupem podle ustanovení § 96 o. s. ř. Uvedené usnesení má přitom povahu procesního rozhodnutí, jímž se řízení končí pouze v té části, v níž žaloba byla vzata zpět. Pokud jde o výhradu žalovaného 1., že usnesení mělo obsahovat výrok o nákladech řízeních, této nelze přisvědčit. Jak vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř., o náhradě nákladů řízení rozhoduje soud zpravidla v rozhodnutí, kterým se řízení končí. V daném případě však řízení nebylo skončeno, nýbrž pouze zčásti bylo zastaveno na základě dispozičního úkonu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že nejde o případ, kdy by bylo namístě postupovat podle ustanovení § 151 odst. 1, část věty za středníkem o. s. ř., tedy rozhodovat o nákladech řízení samostatným usnesením podle ustanovení § 147 či § 148 o. s. ř., nebyl dán žádný důvod k oddělenému rozhodování o nákladech řízení. O nákladech řízení bude tedy rozhodnuto až v konečném rozhodnutí o věci, a to se zohledněním výsledku řízení jako celku. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že řízení není zatíženou žalovaným 1. vytýkanou vadou, neboť postup soudu prvního stupně je zcela v souladu s ustanovením § 151 o. s. ř. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení ve věci. Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).