5 Co 30/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem Anonymizováno a soudců tituly před jménem Anonymizováno a tituly před jménem Anonymizováno v právní věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A za účasti: 1) Jméno advokáta B., IČ IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2) Jméno advokáta C, narozená Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C 3) Jméno advokáta D, narozená Datum narození advokáta D bytem Adresa advokáta D o náhradě za vyvlastnění, o nahrazení rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 10. července 2025, č. j. SpKrÚ 88059/2023-63 ve znění rozhodnutí Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, ze dne 26. listopadu 2025, č. j. MD-53040/2025-910/3 ze dne 26. listopadu 2025, č. j. MD-23809/2022-930/8, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 2. ledna 2026, č. j. 50 C 8/2025-30

I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit účastníkovi 1) na náhradu nákladů odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a účastníky 2) a 3) nemá žádný právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě na určení náhrady za vyvlastnění pozemku, když žalobce uplatnil čtyři samostatné nároky, aniž by vyčíslil peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požadoval zaplatit. K výši jednotlivých nároků nemohl soud dospět toliko z údajů uvedených v žalobních tvrzeních, neboť žalobce požadoval, aby mu byla přiznána plná náhrada za vyvlastnění ve smyslu ustanovení § 24 odst. 4 zákona o vyvlastnění ve výši stanovené soudem na základě provedeného dokazování. Protože žalobce výši plnění požadovaných v žalobě nestanovil a soud neměl povinnost ho k specifikaci požadovaného plnění vyzývat, bylo řízení zastaveno s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, kdy pro uplatnění nároku soudní cestou je stanovena prekluzivní lhůta a po jejím marném uplatnění již nelze žalobu podat a ani odstranit její vady. Zároveň soud prvního stupně uvedl, že žalobce se svojí žalobou domáhal i peněžitého plnění v neurčité výši, o nichž vyvlastňovací úřad vůbec nerozhodoval a ani nebyl oprávněn o nich rozhodovat. Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně správně nejprve zkoumal, zda žaloba podle části páté o. s. ř. byla podána v zákonné lhůtě. Není-li totiž žaloba podána v zákonné lhůtě, je třeba žalobu odmítnout podle § 250g odst. 1 písm. a) o. s. ř., aniž by se soud mohl zabývat věcí samou.

3. Žalobu podanou dne 12. 12. 2025 považoval soud prvního stupně za včasnou, kdy rozhodnutí Ministerstva dopravy nabylo právní moci dne 4. 12. 2025 a to dle č. l. 29 a v návaznosti na poučení rozhodnutí o vyvlastnění Anonymizováno Anonymizováno ze dne 10. 7. 2025, zn. SpKrÚ 88059/2023-63 o lhůtě k podání odvolání a následně rozhodnutí o odmítnutí odvolání žalobce v rozhodnutí Anonymizováno č. j. MD-55040/2025-910/3, MD/53040/2025/910, jímž bylo odvolání vyvlastňovaného zamítnuto a potvrzeno toto rozhodnutí o vyvlastnění Anonymizováno ze dne 10. 7. 2025.

4. Soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2025.

5. Protože nebyly splněny podmínky pro projednání žaloby a nebylo možno její vady odstranit, soud prvního stupně řízení zastavil dle § 2 odst. 8 z. č. 406/2009 Sb. zákona o urychlení výstavby infrastruktury (liniový zákon). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 1, písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 245 o. s. ř.

6. Proti tomuto usnesení žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání a navrhl napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolatel namítal, že v žalobě jasně vylíčil, na základě, čeho své nároky uplatňuje, z obsahu žaloby je tak patrné, čeho se domáhal. Soud měl postupovat dle § 28 odst. 1 věty druhé zákona o vyvlastnění. V dané věci tak přímo z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, a tedy nemusí být v návrhu uvedena požadovaná částka. Dle mínění odvolatele nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení pro neurčitost žaloby. Žalobce požadoval náhradu za znehodnocení pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území a obci adresa silničním ochranným pásmem. Výši náhrady pak bylo možno určit na základě prostého výpočtu.

7. K podanému odvolání se písemně vyjádřil Anonymizováno. právnická osoba podáním ze dne 5. 2. 2026 a uvedl, že veškeré námitky žalobce proti napadenému soudnímu rozhodnutí nemají oporu v zákoně. Vyvlastnitel se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, a proto navrhl napadené usnesení potvrdit.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobce a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Dle § 2 z. č. 416/2009 Sb. (zákon o liniových stavbách) vztahuje-li se na řízení tento zákon, příslušný úřad v oznámení o zahájení řízení poučí účastníky o této skutečnosti.

10. Dle odstavce 2 téhož ustanovení lhůty pro podání žalob proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle § 1se zkracují na polovinu; to neplatí, jde-li o řízení podle stavebního zákona. O žalobách rozhodne soud ve lhůtě 90 dnů. Ustanovení předchozí věty obdobně platí i pro řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutí soudu o žalobě.

11. Dle odstavce 8 téhož ustanovení odstranění vad námitek, odvolání a rozkladu podaných po lhůtě stanovené pro jejich podání právním předpisem, podle kterého se podávají, se nepřihlíží. To platí i pro žaloby proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle věty první i pro opravné prostředky proti rozhodnutím o těchto žalobách. Správní orgán a soud k odstranění nedostatků podání nevyzývá.

12. Toto ustanovení je speciální úpravou vůči § 106 odst. 3 s. ř. s.

13. Soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2025, č. j. 7 As 204/2025-22, z něhož lze citovat: „Nejvyšší správní soud uzavírá, že § 2 odst. 8 zákona o urychlení výstavby představuje speciální úpravu vůči § 106 odst. 3 s. ř. s. Pokud kasační stížnost (ve věcech týkajících se přezkumu rozhodnutí vydaných v režimu zmíněného zákona) nemá všechny náležitosti (v tomto případě konkrétně chybějící důvody kasační stížnosti), k odstranění shledaných vad stěžovatele nevyzývá. I kdyby stěžovatel (po obstarání právního zastoupení, o němž se zmiňuje) následně vady kasační stížnosti po uplynutí lhůty k jejímu podání odstranil, soud k nim nemůže přihlížet (viz shora již označené usnesení č. j. 8 As 96/2024-96, bod 25).“ 14. Dle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

15. Dle odstavce 2 ustanovení § 224 o. s. ř. ustanovení odstavce 1 neplatí, a) rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud nebo rozhodčí komise spolku, b) jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního poměru učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti, c) odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního poměru s jejich nároky na řízení před soudem.

16. Dle § 246 odst. 1 o. s. ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

17. Dle odstavce 2 téhož ustanovení žaloba musí kromě obecných náležitostí podání ( § 42 odst. 4) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta.

18. Dle odstavce 3 téhož ustanovení žalobě je žalobce povinen připojit stejnopis rozhodnutí správního orgánu a listinné důkazy, jichž se dovolává.

19. Dle § 250f odst. 1 o. s. ř. soud projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem. Tímto rozsahem není vázán, a) jestliže správní orgán řízení zahájil bez návrhu, b) jde-li o taková společná oprávnění nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří jsou jejich nositeli, c) vyplývá-li z právního předpisu určitý způsob vypořádání právního poměru mezi účastníky.

20. Dle § 250f o. s. ř. zastaví-li soud řízení o žalobě z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 250h o. s. ř. nebo odmítne-li žalobu anebo zamítne-li žalobu, zůstává rozhodnutí správního orgánu nedotčeno.

21. Podle § 82 odst. 3 o. s. ř. odmítl-li žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, protože šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, a došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).

22. Zákon o vyvlastnění v § 28 odst. 2 stanoví, že žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby výrok o náhradě za vyvlastnění byl projednán v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout. V dané věci bylo nadto postupováno podle liniového zákona, jak byl žalobce poučen v oznámení o zahájení řízení a jak se podává z rozhodnutí správních orgánů. Liniový zákon zkrátil lhůtu k podání žaloby na polovinu (§ 2 odst. 2 liniového zákona). Žalobu podle části páté o. s. ř. v dané věci tak bylo třeba podat od patnácti dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu.

23. Odvolací soud podotýká, že v dané věci se neuplatní obecná dvouměsíční lhůta k podání uvedená v § 247 odst. 1 o. s. ř., neboť zákon o vyvlastnění v § 28 odst. 2 stanoví speciální lhůtu pro podání žaloby podle části páté o. s. ř., která byla ještě zkrácena liniovým zákonem.

24. Odvolací soud dodává, že rozhodnutí správního orgánu obsahovala poučení o lhůtě podání žaloby u soudu. Povinnost správního orgánu poučit účastníka o tom, za jakých podmínek a v jaké lhůtě se může domáhat, aby vyvlastnění bylo projednáno v občanském soudním řízení, byla zakotvena v § 24 odst. 3 písm. d) zákona o vyvlastnění. S účinností od 1. 2. 2013 (zák. č. 405/2012 Sb.) již taková povinnost pro správní orgán neplyne, když ani správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) správnímu orgánu takovou povinnost neukládá (§ 68 odst. 5). Správní řád ukládá správnímu orgánu povinnost poučit účastníka řízení pouze o řádných opravných prostředcích. Není tedy stanovena povinnost správního orgánu poučovat o možnostech soudní ochrany (tj. o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu).

25. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2416/24 lze citovat: „Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost řadu ústavních stížností, v nichž stěžovatelé poukazovali na údajnou neústavnost zvláštních lhůt k podání žalob proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle liniového zákona, které jsou podle § 2 odst. 2 téhož zákona zkráceny oproti obecné úpravě soudního řádu správního na polovinu (viz např. usnesení ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 3262/17, ze dne 26. 2. 2020 sp. zn. II. ÚS 3645/19, ze dne 24. 5. 2022 sp. zn. II. ÚS 1895/20, nebo ze dne 13. 2. 2024 sp. zn. III. ÚS 3224/23). Ustanovení § 2 odst. 8 liniového zákona pak z hlediska svého smyslu a účelu "pouze" navazuje na zkrácení lhůt podle § 2 odst. 2 téhož zákona a vyžaduje po subjektech podávajících námitky, odvolání či rozklady ve správním řízení, jakož i následné správní žaloby a opravné prostředky ve správním soudnictví, aby je podávaly v zákonné lhůtě bez vad, resp. způsobem, který zajistí jejich projednatelnost bez vyzývání k odstranění vad. Z liniového zákona je patrný cíl, který zákonodárce přijetím zvláštní právní úpravy sledoval. Ústavní soud nezpochybňuje, že k urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, resp. k rychlejšímu dosažení právní jistoty při přezkumu zákonnosti aktů veřejné správy, lze využít i jiných institutů, než je zkrácení zákonných lhůt k podávání opravných prostředků a vyžadování, aby podání nevykazovala vady (s tím, že tyto vady není možné po uplynutí lhůty k podání příslušného prostředku již odstranit). To však nic nemění na tom, že zakotvení zvláštní právní úpravy lhůt k podávání těchto návrhů, a požadavku na jejich "bezvadnost", je legitimním prostředkem zvoleným zákonodárcem (přiměřeně viz usnesení sp. zn. III. ÚS 3224/23, bod 15. odůvodnění).“ 26. Z obsahu spisu se podává, že žalobce podal dne 12. 12. 2025 žalobu na přiznání plné náhrady za vyvlastnění na základě pravomocného rozhodnutí Anonymizováno ze dne 26. 11. 2025, č. j. MD-55040/2025-910/3, MD/53040/2025/910, jímž bylo odvolání vyvlastňovaného zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí o vyvlastnění Anonymizováno ze dne 10. 7. 2025, zn. SpKrÚ 88059/2023-63, sp. zn. SpKrÚ 88059/2023. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 12. 2025. Žaloba byla podána v zákonné lhůtě, ale její petit byl zcela neurčitý. Vzhledem k zákonné úpravě liniového zákona to ustanovení § 2 odst. 8 soud prvního stupně nemohl žalobce vyzvat k odstranění vady žaloby, a pokud řízení zastavil, lze uvést, že žalobu měl odmítnout pro vady, neboť podmínky pro zastavení řízení nebyly dány.

27. Odvolací soud považuje skutková zjištění a skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně za dostačující k rozhodnutí, avšak neztotožňuje s právním posouzením věci. Nelze dospět k závěru soudu prvního stupně, že i když žaloba trpěla neodstranitelnými vadami, tato skutečnost vedla k zastavení řízení. Pokud tedy žaloba trpěla vadami, jež nemohly být odstraněny, bylo nutno ji odmítnout i když nebylo možno žalobce vyzvat k odstranění vad.

28. Po zhodnocení všech uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně v souladu s § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. jako věcně nesprávné změnil tak, že se žaloba odmítá.

29. Protože tímto usnesením se řízení končí, bylo třeba rozhodnout o nákladech odvolacího řízení v závislosti na úspěchu účastníků v řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy v odvolacím řízení byl žalobce procesně neúspěšný a úspěšnému Anonymizováno. vznikly náklady odvolacího řízení, a to za písemné vyjádření k podanému odvolání na výzvu soudu prvního stupně, tedy za jednu paušální náhradu podle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč. Zde odvolací soud dodává, že vyhl. č. 254/2015 Sb. nebyla novelizována a nelze vycházel z novelizovaného advokátního tarifu, kdy je platná úprava režijní náhrady advokáta nyní stanovena částkou 450 Kč. Vrchní soud v Praze se neztotožňuje s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11.2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025. Oba právní předpisy mají stejnou právní sílu a zákonodárce dosud nenovelizoval vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění novely vyhl. č. 258/2024 Sb. nelze aplikovat na paušální náhradu nezastoupeného účastníka řízení stanovenou § 1 a § 2 odst. 3 § vyhl. č. 254/2015 Sb. Ve vztahu mezi žalobcem a účastníky 2) a 3) nemá žádný právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť účastníkům 2) a 3) žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.