5 Co 38/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem Anonymizováno a soudců tituly před jménem Anonymizováno a tituly před jménem Anonymizováno ve věci žalobců a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B proti žalovaným: neznámí dědicové po Jméno dědice narozeném Datum narození dědice, zemřelém Anonymizováno naposledy bytem adresa o žalobě pro zmatečnost podané b) žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 Co 93/2024-457, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 36 C 48/2009-450, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2026, č. j. 36 C 48/2009-MOP-8

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“ odůvodnil tím, že b) žalobce přes výzvu soudu nezaplatil soudní poplatek. Uvedl, že o žádosti b) žalobce o osvobození od soudních poplatků nerozhodl, protože b) žalobce tyto žádosti podává pravidelně ve všech řízeních, jedná o bezúspěšné uplatňování práva. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Proti usnesení b) žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání. Odkázal na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f), g) o. s. ř. a namítal, že nebylo rozhodnuto o jeho nové žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Zdůraznil, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a požádal o osvobození od soudních poplatků v odvolacím řízení. Navrhl zrušení napadeného usnesení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení mu předcházející, podle § 212 a § 212a o. s. ř., přihlédl k odvolání b) žalobce a poté, aniž nařídil odvolací jednání v souladu s ustanovením 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Žalobce b) podal žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 Co 93/2024-457, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 36 C 48/2009-450, kterými bylo zastaveno řízení o jiné žalobě pro zmatečnost. V žalobě pro zmatečnost b) žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. Žalobce b) byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 1. 2026, č. j. 36 C 48/2009-MOP-7, vyzván k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby a současně byl poučen o následcích, nebude-li soudní poplatek ve lhůtě dané soudem zaplacen. Žalobce na výzvu soudu nereagoval. Soud prvního stupně po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku řízení zastavil napadeným usnesením. Procesní postup soudu prvního stupně, který zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, aniž předtím rozhodl o žádosti b) žalobce o osvobození od soudních poplatků, odvolací soud nepovažuje v přezkoumávané věci za nesprávný. I odvolacímu soudu je z jeho činnosti známé, že b) žalobce zneužívá svá procesní práva, a tak tomu je i v tomto případě. Zneužití práv nepožívá právní ochrany (§ 6 o. s. ř.), a proto nelze považovat postup soudu prvního stupně, který zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, aniž předtím rozhodl o žádosti b) žalobce o osvobození od soudních poplatků, za nesprávný. Odvolací soud nadto uvádí, že nelze podat žalobu pro zmatečnost proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (§ 230 odst. 3 o. s. ř.). Žalobce b) podal žalobu pro zmatečnost, která není přípustná, takže mu v tomto řízení ani nemohlo přiznáno osvobození od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.), příp. ustanoven zástupce (§ 30 o. s. ř.), protože se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaným v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.