5 Co 90/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Anonymizováno a soudců Anonymizováno a Anonymizováno ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČ IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta A, sídlem Adresa advokáta A za účasti: 1) Jméno advokáta A, narozený Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B 2) Jméno advokáta C, narozená Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C o žalobě proti rozhodnutí Jméno advokáta D, Anonymizováno, č. j. V-5915/2024-212-9, ze dne 7. února 2025, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. června 2025, č. j. 79 C 5/2025-56

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Výrokem I. napadeného rozsudku soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo rozhodnutí Anonymizováno, adresa ze dne 7. 2. 2025, č.j. V-5915-2024-212-9 nahrazeno tak, že návrh na vklad vzniku práva stavby k nemovitostem pozemku parc. č. st. Anonymizováno a bytovým jednotkám č. Anonymizováno Anonymizováno vymezených v pozemku parc. č. st. Anonymizováno vše v katastrálním území adresa na základě smlouvy o zřízení práva stavby ze dne 16. 12. 2024, jehož účastníky jsou Jméno žalobkyně A., IČ Anonymizováno, adresa tituly před jménem tituly za jménem, datum narození Datum narození advokáta B, adresa Anonymizováno tituly před jménem, datum narození Datum narození advokáta C, vedeném pod sp. zn. V-5915/2024-212, změněno tak, že bude povolen vklad.

2. Výrokem II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Soud prvního stupně ve svém odůvodnění uvedl, že v předložené smlouvě o zřízení práva stavby bylo ujednáno, že právo stavby se zřizuje pro přístavbu bytového domu č. p. Anonymizováno pro fotovoltaiku. Jedná se tedy o stavbu, která není stavbou v občanskoprávním smyslu, ale je pouze přístavbou, tedy stavební úpravou již existující stavby. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, kdy vkladová listina není vkladuschopná. Soud rozhodl bez nařízeného jednání plně v souladu s dikcí § 115a o. s. ř.

4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků řízení.

5. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné velmi obsáhlé odvolání Namítala, že soud prvního stupně pochybil, když nerespektoval autonomii vůle smluvních stran, komplexně neposoudil smysl a účel celé stavby. Fotovoltaická elektrárna splňuje veškeré definice stavby v občanskoprávním smyslu, a proto je způsobilá stavbou tvořící obsah vkladuschopného práva stavby, tedy fotovoltaická elektrárna je samostatnou stavbou. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.

6. Účastníci se k podanému odvolání písemně nevyjádřili.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Bylo jednáno za nepřítomnosti řádně obeslané účastnice, která se na jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila. Žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku, ke kterému se připojil i účastník 1), který při odvolacím jednání navrhl jako důkaz svůj účastnický výslech k otázce obsahu smlouvy o zřízení práva stavby.

8. Dle § 131 odst. 1 o. s. ř. důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut.

9. Dle odstavce 2 o. s. ř. nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci povinni dostavit se k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu a nic nezamlčovat; o tom musí být poučeni.

10. Dle odstavce 3 téhož ustanovení se ustanovení § 126 odst. 3 o. s. ř. zde použije obdobně.

11. V současném českém civilním sporném procesu je od 1. 1. 2001 důkaz výslechem účastníka chápán jako podpůrný důkazní prostředek, který přichází v úvahu teprve tehdy, pokud dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. V takovém pojetí se promítá obava, že vyslýchaná strana nebude vypovídat pravdivě a nezaujatě. Důkaz výslechem účastníka může soud nařídit buď na návrh nebo z úřední povinnosti dle § 120 odst. 2 o. s. ř. předpokladem dokazování účastnickým výslechem je také to, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Pro hodnocení důkazu výslechem účastníka platí zcela stejná pravidla, jako pro hodnocení ostatních výsledků dokazování. Správně proto připomíná nález I. ÚS 2568/07, že "z žádného ustanovení občanského soudního řádu neplyne, že by - v rámci hodnocení důkazů - poznatky výslechem účastníků získané musely vždy nutně (a priori být pro soud méně spolehlivé, méně významné, nevěrohodné apod. (než poznatky dovozené z jiného důkazního prostředku)". Výpověď účastníka je proto nutno hodnotit jednotlivě i v kontextu s ostatními důkazy a vším, co vyšlo v řízení najevo. Dospěje-li soudce k závěru, že výpověď účastníka není věrohodná, musí v odůvodnění rozsudku vyložit, na základě jakých úvah k takovému závěru dospěl. Vzhledem k tomu, že pro závěr o věrohodnosti účastnické výpovědi je důležité přímé vnímání této výpovědi soudem, nemůže se odvolací soud odchýlit od hodnocení tohoto důkazu soudem I. stupně, aniž sám znovu účastníka vyslechne (NS II Odon 14/96, PrRo 11/96, s. 521).

12. V daném případě účastník 1) sám svůj účastnický výslech k důkazu při odvolacím jednání navrhl. K posouzení vkladuschopnosti smlouvy uzavřené mezi žalobkyní, jím a účastnicí 2) by tento důkazní prostředek nemohl nic podstatného prokázat. Otázka, co bylo úmyslem stran, není relevantní, neboť smlouva byla uzavřena v písemné podobě, její účastníci byli řádně označeni a předmět byl rovněž uveden dostatečně určitě. Ani otázka právní úpravy v rakouském právním prostředí či minulé právní úpravy není pro posouzení daného řízení relevantní, z toho důvodu se jím odvolací soud nemohl zabývat, a proto návrh na provedení tohoto důkazního prostředku zamítl.

13. Podstatou řízení podle části páté o. s. ř. o žalobě ve věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, je nové projednání sporu nebo jiné právní věci v oblasti soukromého práva u soudu spojené s posouzením správnosti rozhodnutí správního orgánu, nikoli přezkum zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, a případné vydání nového rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným právním nebo skutkovým závěrům než správní orgán. Jedná se o řízení ve věci samé v oblasti soukromého práva, o níž již bylo (pouze jako výjimka z pravidla) dříve rozhodnuto správním orgánem. Projednání věci před soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou soudem definitivně projednány a rozhodnuty, aniž by věc mohla být vrácena správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Věc je soudem znovu v celém rozsahu projednána a posouzena jak po stránce skutkové, tak právní, přičemž soud není v tomto řízení vázán ani skutkovým stavem, jak byl v předchozím správním řízení zjištěn správním orgánem, ani jeho právním hodnocením věci. Proto zásadně platí, že pro rozhodnutí vydané v řízení podle části páté o. s. ř. je rozhodující stav (včetně právní úpravy) v době jeho vyhlášení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1135/14).

14. Řízení o návrhu na povolení vkladu práva do katastru nemovitostí je charakteristické tím, že návrh na vklad je posuzován pouze na základě přiložených listin, a to co do skutečností a důvodů v katastrálním zákoně výslovně uvedených, tedy v případě soukromé listiny podle § 17 odst. 1 zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „KatZ“). Katastrální úřad a potažmo soud v řízení podle části páté o. s. ř. zkoumá soukromou listinu, na jejímž základě má být vklad povolen, nikoliv z hlediska platnosti právního úkonu jako takového, ale z hlediska jen některých atributů platnosti, a to formy právního úkonu, určitosti a srozumitelnosti smluvního projevu, smluvní volnosti a oprávnění účastníků nakládat s předmětem smlouvy; ostatní atributy, které by případně mohly způsobit neplatnost smlouvy, katastrální úřad a stejně tak soud v řízení podle části páté o. s. ř. není oprávněn v tomto řízení řešit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne21. 8. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3293/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011). Zároveň platí, že všechny posuzované skutečnosti jsou zkoumány k okamžiku podání návrhu na vklad, což odpovídá tomu, že právní účinky se váží zpětně k okamžiku, kdy návrh na vklad došel katastrálnímu úřadu (§ 10 KZ). Při projednání důvodnosti návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí v civilním soudním řízení podle části páté o. s. ř. je však pro posouzení pozbytí účinků návrhu na vklad rozhodující stav ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně a v případě odvolacího řízení ve věci samé ke dni rozhodnutí soudu odvolacího. Je třeba zdůraznit, že katastrální úřad sice zkoumá skutečnosti týkající se vkladové listiny k okamžiku podání návrhu na vklad, nicméně nemůže pominout okolnosti, jež mohou objektivně bránit povolení vkladu vlastnického práva, a jež nemají původ ve vkladové listině.

15. Podle § 17 z. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „KatZ“) ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, c) právní jednání je učiněno v předepsané formě, d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí, e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu, f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání, g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.

16. Podle § 18 odst. 1 KatZ, jestliže jsou podmínky pro povolení vkladu splněny, katastrální úřad vklad povolí, nejdříve však po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne odeslání informace podle § 16 odst.

1. V opačném případě, nebo i tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne.

17. Podle § 66 odst. 1 KatV v případech, kdy zákon stanoví, že právo zapisované do katastru vzniká, mění se nebo zaniká na základě určité právní skutečnosti nezávisle na zápisu do katastru, anebo se promlčuje, ale nestanoví listinu, na jejímž základě se tato změna zapíše do katastru, ani listinu, která tuto změnu potvrzuje, nebo listinu, na jejímž základě k takové změně dochází, případně pro tuto listinu nestanoví náležitosti potřebné pro zápis do katastru, lze provést zápis do katastru na základě a) souhlasného prohlášení o vzniku, změně nebo zániku práva učiněného osobou, jejíž právo zapsané dosud v katastru zaniklo nebo se omezilo, a osobou, jejíž právo vzniklo nebo se rozšířilo (dále jen „souhlasné prohlášení“), nebo b) potvrzení o zániku nebo promlčení práva zapsaného dosud v katastru vydaného osobou, v jejíž prospěch je zaniklé nebo promlčené právo dosud v katastru zapsáno (dále jen „potvrzení o zániku práva“), c) prohlášení o vzniku práva vydaného osobou, jejíž právo vzniklo při zániku osoby, v jejíž prospěch je zaniklé právo dosud v katastru zapsáno (dále jen „prohlášení o vzniku práva“), d) potvrzení o vzniku, změně nebo zániku práva vydaného orgánem veřejné moci, pokud právo vzniklo, změnilo se, nebo zaniklo v důsledku jeho úkonu při výkonu veřejné moci (dále jen „potvrzení orgánu veřejné moci“). Obdobně se postupuje při uznání existence nebo neexistence práva zapisovaného do katastru.

18. Právní institut právo stavby je upraven v občanském zákoníku č. 80/2012 Sb. v části třetí, hlava II, oddíl I., díl 5., jež je označen jako věcná práva k cizí věci, tedy se jedná o institut, jež zakotvuje právo stavby. Občanský zákoník nově upravuje právo stavby, které prolamuje superficiální zásadu tím, že umožňuje, aby stavebník (ve starší terminologii stavební oprávněnec) měl ve svém vlastnictví stavbu na cizím pozemku (na povrchu či pod povrchem), aniž by tato stavba připadla vlastníkovi pozemku jako přírůstek. Musí se jednat o stavbu na cizím pozemku, nikoliv na vlastním; právo stavět na vlastním pozemku je realizací vlastníkova oprávnění (srov. zásadu nemini res sua servit). Do 31. 12. 2013 podobná úprava v právním řádu neexistovala, a to proto, že superficiální zásada neplatila a stavba se považovala - stejně jako pozemek, na kterém byla vystavěna - za samostatnou věc.

19. Dle § 1240 odst. 1 o. z. pozemek může být zatížen věcným právem jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Nezáleží na tom, zda se jedná o stavbu již zřízenou či dosud nezřízenou.

20. Dle odstavce 2 téhož ustanovení právo stavby může být zřízeno tak, že se vztahuje i na pozemek, kterého sice není pro stavbu zapotřebí, ale slouží k jejímu lepšímu užívání.

21. Dle § 1241 o. z. právo stavby nelze zřídit k pozemku, na kterém vázne právo příčící se účelu stavby. Je-li pozemek zatížen zástavním právem, lze jej zatížit právem stavby jen se souhlasem zástavního věřitele.

22. Dle § 1242 o. z. právo stavby je věc nemovitá. Stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí, ale také podléhá ustanovením o nemovitých věcech.

23. Dle § 1243 odst. 1 o. z. právo stavby se nabývá smlouvou, vydržením, anebo, stanoví-li tak zákon, rozhodnutím orgánu veřejné moci.

24. Dle odstavce 2 téhož ustanovení právo stavby zřízené smlouvou vzniká zápisem do veřejného seznamu. Zápisu do veřejného seznamu podléhá i právo stavby vzniklé rozhodnutím orgánu veřejné moci.

25. Dle § 498 odst. 1 o. z. nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.

26. Dle odstavce 2 téhož ustanovení veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.

27. Ustanovení § 1240 o. z. přiznává stavebníkovi věcné právo, jehož obsahem je mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku ve vlastnictví jiné osoby stavbu. Stavebníkovi přísluší právo přímo k věci (cizí) a působí proti každé osobě (nejen proti vlastníkovi pozemku), která je povinna respektovat oprávnění stavebníka. Jako právo věcné se právo stavby zapisuje do katastru nemovitostí. Zákon připouští, aby právo stavby mohlo existovat jak ke stavbě, která ještě není zřízena, tak i ke stavbě, která zřízena již je. Odlišné od předchozího právního stavu je, že podle práva stavby nebude zřízená stavba samostatnou věcí, ani součástí pozemku, na kterém byla zřízena, nýbrž součástí práva stavby.

28. Důvodová zpráva (nikoli text zákona) obsahuje velmi důležitou větu, totiž, že právo stavby „nelze zřídit jen k části stavby nebo snad k jednotlivým podlažím budovy apod.“. Tuto myšlenku vyjadřoval zákon č. 86/1912 ř. z., hned v § 1: „Omezení stavebního práva na díl budovy, zejména na některé patro není dopuštěno.“ Nedostatek této výslovné zákonné úpravy v občanském zákoníku není prost pochybností.

29. Z obsahu spisu se podává, že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí u katastrálního úřadu podala žalobkyně dne 16. 12. 2024. Tímto návrhem se domáhala povolení vkladu práva stavby, a to na základě smlouvy o zřízení práva stavby uzavřené mezi žalobkyní a účastníky 1) a 2) dne 16. 12. 2024. Tento návrh byl Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa zamítnut rozhodnutím ze dne 7. 2. 2025, č. j. V-5915/2024-212-9. Toto rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 10. 2. 2025 a žaloba byla podána dne 10. 3. 2025, tedy v zákonné lhůtě.

30. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil vkladovou listinu jako nezpůsobilou pro zápis do katastru nemovitostí, když předmětná listina neodůvodňuje navrhovaný vklad. Zde shodně se soudem prvního stupně a rozhodnutí katastrálního úřadu lze uvést, že právo stavby je možné zřídit jen ke stavbě v občanskoprávním smyslu a ke stavbě jako celku. Je vyloučeno zřízení práva stavby k části stavby nebo například jednotlivým podlažím budovy (Vláda: Důvodová zpráva k § 1240 až 1249 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Dz). Stěžením však byla skutečnost, že právo stavby mělo být zřízeno na pozemku patřícím žalobkyni a účastníkům, tedy nikoli na cizím pozemku. Tato skutečnost byla prokázána výpisem z katastru nemovitostí Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, parc. č. st. Anonymizováno, který byl odvolacím soudem proveden k důkazu, kde jako vlastníci pozemku jsou uvedeni žalobkyně v podílu 22/23 a účastníci 1) a 2) v podílu 1/23.

31. Shodně se soudem prvního stupně lze uvést, že solární elektrárny na střechách rodinných a bytových domů obvykle dodávají elektřinu přímo do domu. Tím se z pohledu zákona stávají technickým zařízením domu, sloužícím jeho obyvatelům, podobně jako kotel, tepelné čerpadlo, klimatizace nebo ohřívač vody. Instalace fotovoltaické elektrárny na střeše bytového domu, rodinného domu či objektu pro rodinnou rekreaci se posuzuje nikoliv jako samostatná stavba, ale jako úprava stávající stavby.

32. Podle obsahu předložené smlouvy o zřízení práva stavby je právo stavby zřizováno pro přístavbu bytového domu č. p. Anonymizováno pro fotovoltaiku. Jedná se tedy o stavbu, která není stavbou v občanskoprávním smyslu, ale je pouze přístavbou, tedy stavební úpravou již existující stavby. Tuto skutečnost již rovněž v odůvodnění rozsudku uvedl soud prvního stupně. Otázkou, zda se jedná o věcné právo k věci cizí, se dále soud prvního stupně nezabýval. Ze smlouvy shora označené a výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že právo stavby mělo být realizováno na pozemku patřícím žalobkyni a účastníkům 1) a 2), tedy se nejedná o věcné právo k cizí věci, což nyní odvolací soud po doplněném dokazování zdůrazňuje jako zcela relevantní skutkové zjištění.

33. S ohledem na shora uvedené proto katastrální úřad postupoval správně, když návrh na vklad zamítl, neboť předložená listina nesplňuje náležitosti pro zápis do katastru a obsah předložené listiny neodůvodňuje navrhovaný vklad. Shodně postupoval i soud prvního stupně, který podanou žalobu zamítl. V tomto postupu nelze spatřovat žádné pochybení. Zde je však toliko nutné zmínit otázku, jíž se soud prvního stupně nezabýval a to otázku, zda právo stavby na základě předložené smlouvy upravuje právo na cizím či na vlastním pozemku. Je zcela nepochybné, že právo stavby má být zřízeno na pozemku ve vlastnictví žalobkyně a účastníků, tedy nikoli na cizím pozemku, a proto tento navrhovaný vklad nemohl být zapsán, byl sjednán v rozporu s dikcí § 1240 o. z., zároveň následně ani žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemohlo být vyhověno.

34. Po zhodnocení všech uvedených skutečností odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. v meritu jako věcně správný potvrdil. K odůvodnění výroku o náhradě nákladů řízení je nutno upřesnit, že v daném vkladovém řízení jsou účastníci v soluci, a tedy nelze o náhradě nákladů řízení rozhodovat dle § 142 o. s. ř., což uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. I.ÚS 2505/11: „Soluční povaha vkladového řízení pak pojmově vylučuje aplikaci § 142 obč. soudního řádu při posuzování náhrady nákladů řízení.“ 35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 151 o. s. ř., kdy náhrada nákladů odvolacího řízení nebyla žádnému z účastníků přiznána, neboť účastníci řízení jsou v soluci. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.