517/2009

Plný text

KSHK 45 INS 5103/2009 1 VSPH 517/2009-A-29 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci navrhovatele Stone Block, a.s., se sídlem v Praze 1, Hybernská 1613/38, identifikační číslo 26506220, a dlužníka AUTOCCOP, s.r.o. se sídlem v Hradci Králové, Koutníkova 207, identifikační číslo 15062775, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 5103/2009-A-5/celk.1 ze dne 11. srpna 2009 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 5103/2009- A-5/celk.1 ze dne 11. srpna 2009 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové v insolvenčním řízení dlužníka AUTOCCOP, s.r.o. (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSHK 45 INS 5103/2009-A-5/celk.1 ze dne 11.8.2009 s odkazem na § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uložil Miloslavu Novákovi, místem podnikání v Hradci Králové, Kmochova 386/27, identifikační číslo 70174784, k jehož návrhu bylo insolvenční řízení zahájeno, aby do 7 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč . Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové se navrhovatel Miloslav Novák včas odvolal a požadoval, aby byl povinnosti uhradit stanovenou zálohu zproštěn. Namítal, že stávající hodnota dlužníkova majetku je několikanásobně vyšší, než požadovaná záloha, a předpokládaný výtěžek ze zpeněžení tohoto majetku tedy umožní, aby z něj byly náklady insolvenčního řízení zcela uhrazeny. Platba zálohy ve výši 50.000,- Kč by pro navrhovatele jakožto drobného živnostníka znamenala neúnosný zásah do jeho cash-flow a výrazně by tak ochromila jeho podnikatelské aktivity. Usnesením č.j. KSHK 45 INS 5103/2009-P1-3/celk.2 ze dne 20.11.2009 soud podle § 18 odst. 1 IZ vyhověl návrhu věřitele Miloslava Nováka, aby místo něho vstoupil do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky Stone Block, a.s. Podle § 19 IZ se nabyvatel pohledávky stává účastníkem insolvenčního řízení namísto původního věřitele, jakmile insolvenční soud o jeho vstupu do insolvenčního řízení dle § 18 IZ rozhodne, a platí pro něj stav insolvenčního řízení v době , kdy se stal jeho účastníkem. Nabyvatel pohledávky je tak vázán všemi procesními úkony, jež původní věřitel v insolvenčním řízení dříve učinil, a vstupuje v tomto řízení do všech jeho procesních práv a povinností. Jestliže původní věřitel vystupuje v dané fázi řízení též v pozici insolvenčního navrhovatele, je důsledkem rozhodnutí dle § 18 odst. 1 IZ i změna v osobě insolvenčního navrhovatele, tj. stává se jím namísto původního navrhovatele osoba, jež podle rozhodnutí insolvenčního soudu na jeho místo do insolvenčního řízení vstoupila. Tento procesní nástupce vstupuje na místo původního účastníka i do odvolacího řízení, jež bylo odvoláním podaným tímto jeho procesním předchůdcem zahájeno. Vrchní soud v Praze na podkladě podaného odvolání (za účasti Stone Block, a.s. co procesního nástupce odvolatele – původního insolvenčního navrhovatele) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,- Kč , je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit . Povinnost zaplatit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovních nárocích. Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ). Ze spisu odvolací soud zjistil, že Miloslav Novák se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 7.8.2009 domáhal rozhodnutí, jímž bude zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs. Učinil tak s tvrzením, že dlužníku několik let dodával náhradní díly na automobily, jejichž cenu dlužník – byť vždy s prodlením a po několika urgencích – až do počátku roku 2006 platil. Následné dodávky vyúčtované 27 označenými fakturami vystavenými v období od března 2006 do září 2009 v celkové výši 514.656,- Kč však zůstaly neuhrazeny, takže s příslušným úrokem z prodlení má navrhovatel vůči dlužníku ke dni podání návrhu neuhrazené splatné pohledávky v celkové výši 666.538,06 Kč . Tyto dluhy neuhradil dlužník ani na základě upomínek navrhovatele, ani přes výzvu inkasní společnosti WESCO INVESTMENT, s.r.o. ze dne 23.7.2009. Výsledkem bylo jen prohlášení dlužníkova jednatele Aleše Javůrka, že společnost je předlužena, neboť její závazky několikanásobně převyšují její aktiva, a dlouhodobě není schopna své závazky platit. Navrhovatel dále tvrdil, že dlužník má i další věřitele - MALBA HK, s.r.o., Bohumíra Hladíka a Auto RS, v.o.s. – s označenými neuhrazenými pohledávkami v celkové výši 885.000,- Kč splatnými již 1,5 až 2 roky. Usnesením ze dne 11.8.2009 (současně s napadeným usnesením) soud prvního stupně dlužníka vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil k insolvenčnímu návrhu, a současně mu dle § 128 odst. 3 IZ uložil, aby v téže lhůtě předložil seznam svého majetku, seznam svých závazků a seznam zaměstnanců opatřené náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Nato dlužník podáním ze dne 26.10.2009 sdělil, že se zahájením insolvenčního řízení souhlasí a k návrhu se připojuje, neboť společnost je z důvodu nastalé finanční tísně nefunkční a není schopna svým závazkům dostát. Dlužník provozoval opravnu vozidel v pronajatých prostorech na adrese svého sídla, po ukončení nájemní smlouvy však nemohl dále ve své činnosti pokračovat. Jeho majetek – vybavení autoservisu – odkoupila TROTINA Auto, s.r.o., která si zmíněné prostory pronajala. V současné době nemá žádné finanční prostředky, všechny použil na úhradu závazků . Dlužník v podání prohlásil, že je správný a úplný následující soupis jeho majetku: „Majetek není, pokladní hotovost 0,- Kč , bankovní účty -2.440,- Kč , pohledávky 33.342,50 Kč“. Dále prohlásil, že nemá žádné zaměstnance a že přikládá soupis závazků . Namísto něj ovšem předložil jen účetní výpisy, jež náležitosti seznamu závazků dle § 104 odst. 3 a 4 IZ nemají, stejně jako nemá všechny předepsané náležitosti (viz § 104 odst. 2 IZ) ani seznam majetku dlužníka obsažený v jeho podání. Nutno dodat, že předmětné dlužníkovo podání ze dne 26.10.2009 nemohlo mít účinky insolvenčního návrhu, jímž by dle § 107 odst. 1 IZ přistoupil k insolvenčnímu řízení, když toto podání podepsané za dlužníka jednatelem Alešem Javůrkem nebylo opatřeno jeho úředně ověřeným podpisem, a k insolvenčnímu návrhu s takovýmto nedostatkem se dle § 97 odst. 2 IZ nepřihlíží. Proto nebylo žádného důvodu, aby soud prvního stupně usnesením ze dne 12.11.2009 uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč i dlužníku, když ten insolvenčním navrhovatelem není. Nadto toto rozhodnutí nerespektuje ani § 108 odst. 2 IZ, z nějž vyplývá, že i v případě vícerých insolvenčních navrhovatelů je celková výše zálohy, již po nich může insolvenční soud požadovat, limitována celkovou částkou 50.000,- Kč . Jakkoli toto usnesení dlužník odvoláním nenapadl, s nesplněním platební povinnosti v něm stanovené by nebylo možno pojit následek stanovený v § 103 odst. 3 IZ. Obdobně je tomu s usnesením ze dne 20.1.2010 (odvoláním dosud nenapadeným), jímž soud uložil povinnost k zaplacení zálohy ve výši 50.000,- Kč Stone Block, a.s. Tato společnost na základě výše zmíněného usnesení o procesním nástupnictví č.j. KSHK 45 INS 5103/2009- P1-3/celk.2 ze dne 20.11.2009 vstoupila do řízení na místo původního insolvenčního navrhovatele (o čemž ji soud přípisem ze dne 27.11.2009 také zvlášť informoval), a protože tak Stone Block, a.s. – jak již vysvětleno – vstoupila bez dalšího i do povinnosti k zaplacení zálohy uložené jejímu procesnímu předchůdci napadeným usnesením ze dne 11.8.2009, nebylo důvodu jí tutéž povinnost znovu ukládat. Mělo-li jít o uložení nové (další) platební povinnosti insolvenčnímu navrhovateli, brání takovému postupu zmíněný celkový limit zálohy. Ze spisu dále plyne, že dne 12.8.2009 (tj. vzápětí po vydání napadeného usnesení ze dne 11.8.2009) soud prvního stupně učinil šetření ke zjištění existence označených dalších závazků dlužníka a též ke zjištění jeho majetku. K dotazu soudu odbor dopravy Magistrátu města Hradce Králové podáním ze dne 17.8.2009 sdělil, že podle jeho evidence je dlužník provozovatelem dvou vozidel – osobního automobilu Škoda Octavia a nákladního automobilu Renault Kango Express, a Finanční úřad v Hradci Králové podáním ze dne 18.8.2009 mimo jiné sdělil, že ke dni 31.12.2008 vykazoval dlužník aktiva v celkové účetní hodnotě 930 tis. Kč , a že nevlastní nemovitosti (to potvrdil podáním z téhož dne i dotázaný Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj). Z výše uvedeného je zřejmé, že Miloslav Novák ve svém insolvenčním návrhu ani v odvolání o majetku dlužníka nic konkrétního neuvedl, nenabídl ani žádné listiny, z nichž by se takové údaje podávaly, a neučinil tak ani jeho procesní nástupce Stone Block, a.s.; ten po svém vstupu do insolvenčního řízení co nový insolvenční navrhovatel pouze prohlásil, že na podaném návrhu trvá. Soud prvního stupně však napadeným usnesením uložil insolvenčnímu navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, aniž vyčkal, jaké stanovisko k insolvenčnímu návrhu zaujme dlužník, jak se vysloví ke svým majetkovým poměrům a jaké informace vyplynou ze seznamu jeho majetku a závazků, jež mu soud uložil předložit, či jaké poznatky v tom směru vzejdou z vlastních šetření, jež se soud rozhodl nezávisle na údajích požadovaných po dlužníku vzápětí učinit. Vydání napadeného usnesení bylo tedy zjevně předčasné, neboť soud prvního stupně uložil navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy dříve, než měl k takovému rozhodnutí (k úvaze o důvodu a přiměřené výši zálohy) potřebný skutkový podklad. Výsledky šetření soudu přitom nasvědčují tomu, že dlužník vlastní, či v nepříliš vzdálené době vlastnil majetek nemalé hodnoty, přičemž on sám ve vyjádření k návrhu naopak uvedl, že žádný nemovitý ani movitý majetek nevlastní – veškeré vybavení svého autoservisu prodal třetí osobě , výtěžek použil k úhradě dluhů a má již jen blíže neoznačené pohledávky ve výši 33.342,50 Kč . Jelikož dlužník nijak neupřesnil, jaký jeho majetek byl předmětem zmíněného prodeje, kdy k tomuto prodeji došlo, jaký byl jeho výtěžek a jak konkrétně s ním naložil, a ani nepředložil řádné seznamy svého majetku a závazků , nelze učinit konečný závěr o jeho stávajících majetkových poměrech a jejich předchozích změnách, a tudíž nelze ani posoudit případnou neúčinnost předchozího nakládání s dlužníkovým majetkem z hlediska § 111 IZ, popř . v režimu § 235 a násl. IZ, jež je pro posouzení očekávaného rozsahu majetkové podstaty (a tedy i důvodů pro složení zálohy) rovněž podstatná. Za tohoto stavu věci se jeví nezbytným, aby byla ve smyslu výše uvedeného zjištěna skutečná majetková situace dlužníka, a aby insolvenční soud v rámci těchto šetření vedl dlužníka ke splnění jeho povinnosti předložit řádné seznamy majetku a závazků , včetně vysvětlení předchozích změn jeho majetkových poměrů, na něž poukazoval. Protože z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že podmínky pro vydání napadeného usnesení nebyly dány, a tato procesní situace se nezměnila ani v průběhu odvolacího řízení, postupoval dle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude soud postupovat v intencích shora vyslovených závěrů odvolacího soudu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 29. ledna 2010 JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová